TERMOFOLIE DO OKEN

Zkušenosti s termoizolační fólií na okna

Tepelné ztráty jsou u současných staveb z velké části tvořeny únikem tepla skleněnými plochami. Proč tedy nevyzkoušet termoizolační fólie na okna, které dokážou výrazně šetřit vaše finance. Vynikajících vlastností těchto fólií bylo dosaženo unikátní kombinací vzácných kovů a jejich oxidů, napařovaných v několika vrstvách na fólii. Instalace se provádí z vnitřní strany okna. UV filtr tak ochraňuje interiér a zadrží okolo 98 % UV záření. Fólie mají dvojitý tvrzený povrch proti poškrábání.

Pokud potřebujete snížit oslnění sluncem, ušetřit energii na klimatizování a zároveň snížit tepelné ztráty oken, sáhněte po termoizolačních fóliích, které mají i spoustu dalších výhod:

• snižují radiační ztráty tepla – pokud využíváte sálavé zdroje tepla, jsou ideálním řešením;
• jsou hitem současnosti, neboť dokážou snížit či zcela zastavit neustále rostoucí náklady na vytápění – tepelné ztráty jsou u současných staveb z 50 % tvořeny únikem tepla přes skleněné plochy;
• snižují tepelné ztráty okny až o 25 %, a nadto snižují také rosení oken v zimních měsících;
• dokážou odrážet tepelné záření zpět do interiéru a současně ho dovedou pohltit, zvyšují tak povrchovou teplotu skla a omezují kondenzaci vodní páry.

Termoizolační fólie rosení skel omezí, ale záleží na rosném bodu v dané místnosti a dalších okolnostech. U někoho tento jev zmizí úplně, u někoho částečně. Záleží na mnoha faktorech, například teplota v místnosti musí být nad 20 °C, důležité je pravidelné denní větrání a nemít úplně stažené žaluzie.

Fólie nevyžadují žádnou speciální údržbu. Omýváme je běžnými postupy, avšak nejdříve až po 30 dnech od instalace (tedy po úplném vyschnutí a vytvrdnutí lepu). Druhou, vnější stranu skla můžeme mýt okamžitě. Mytí provádíme běžným způsobem vodou a saponátovými přípravky, při použití měkkého čistého hadru, papírových ubrousků, houbiček a gumových stěrek.

Fólie se nesmí omývat ředidly, rozpouštědly, chemickými roztoky a agresivními látkami. Při mytí se nesmí používat škrabky, šroubováky, drátěnky a jiné podobné pomůcky, které mohou poškodit povrch fólie.

Vysoká propustnost světla, téměř neomezená životnost a jednoduchá údržba jsou jen některé z výhod, které kvalitní termoizolační fólie nabízejí. Proto se stále častěji používají na okna rodinných domů, kancelářských budov i historických objektů.

Vynikající tepelnou izolaci mají keramické fólie na sklo – zadrží až 77 % tepelného záření topných těles a současně dosahují vysoké propustnosti světelného záření (76 %). Keramické fólie tak v současné době nabízejí nejlepší poměr mezi světelnou propustností a izolací tepelného záření topných těles. Pro design budov je významnou předností nízká 7%reflexe ve viditelném spektru. Keramické fólie jsou vyrobeny zcela novou technologií: na polyesterovou podložku je deponován keramický polymer. Keramické fólie tedy nemohou nikdy ani v agresivním prostředí korodovat, protože neobsahují kovovou vrstvu.

Zdroj: článek Termofólie na okna

Poradna

V naší poradně s názvem TERMOFOLIE DO OKEN DOMŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiří Valter.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

Zdroj: příběh Termofolie do oken domů

Vytápění domu bez kamen

• Utěsněte všechna okna.
  To znamená, zkontrolujte, že vaše okna jsou správně instalovaná a uzavřená. Otevření oken je důležité, ale tehdy, jestliže venkovní teplota je vyšší než vnitřní teplota. Udržujte okna vzduchotěsná. Možná budete potřebovat koupit odnímatelné těsnění oken, pro lepší těsnící vlastnosti je vhodné plastové těsnění. Za vyhovující lze také využít k eliminování úniku tepla ručník nebo triko, které se k místu přiloží.
• Použijte jemné, průhledné závěsy, na které dopadá sluneční světlo.
  Závěsy vážou studený vzduch a teplo ze slunce bude vytápět dům díky zahřívání chladného vzduchu ze závěsů, který bude proudit dále do domu. Možným řešením je také instalace plastových fólií do oken, která udělají okna vzduchotěsná.
• Zakryjte okna závěsy.
  Instalace těžkých, neprodyšných závěsů v neslunečných dnech před okna může blokovat úniku teplého vzduchu. Roztáhněte je, když svítí slunce a zatáhněte je, když tomu tak není.
• Utěsněte dveře.
  Zkontrolujte rám kolem dveří a také pode dveřmi. Možná budete potřebovat koupit nový těsnící práh nebo odnímatelné těsnění. Za vyhovující lze využít k eliminování úniku tepla stejně jako u oken ručník nebo triko, které se k místu úniku tepla přiloží.
• Zajistěte, aby slunce do vašeho domu svítilo co nejvíce.
  Zkontrolujte překážky (například rostliny, přístřešky), které by mohly bránit dopadům slunečních paprsků na váš dům. Odstraňte všechny překážky opírající se o zdi domu na slunné straně, v ideálním případě by bylo vhodné, vrátit je v noci zpět, na dodatečnou izolaci.
• Zavřete všechny nepoužívané místnosti.
  Zavřením dveří dochází k vytvoření bariéry mezi vámi a chladným prostředím. Ty také zastaví oběh vzduchu, což snižuje tepelné ztráty. Obchody pro domácí kutily prodávají termohlavice, které je vhodné nainstalovat do nepoužívaných místností a nastavit zde pouze temperování. To přispívá k efektivnějšímu využívání ohřívače. Musí se zajistit, aby všechny termohlavice byly nastaveny na temperování, v opačném případě by mohlo dojít k zamrznutí potrubí a následnému popraskání. Cirkulaci vzduchu může být bráněno rozestavěným nábytkem, což je neefektivní.
• Položte koberec.
  Koberečky a koberce zabrání tepelným ztrátám přes podlahu. Jsou obecně teplejší na dotek než dřevo nebo dlažba a tak nabízejí teplejší povrch pro chůzi.
• Přidejte izolaci v podkroví a oddělte prostor.
  Velké množství tepla uniká podkrovím. Teplý vzduch stoupá a studený vzduch klesá. Ujistěte se, že vaše podkroví má dostatek izolace.
• Upečte si sušenky nebo koláče.
  Vaše trouba pomůže k ohřívání vzduchu v kuchyni při pečení, čímž dochází k ohřívání vašeho domu a zároveň k přípravě pokrmů.
  

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Jak na zimu bez topení

Poradna

V naší poradně s názvem TERMOFÓLIE NA OKNA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milda.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Vladimír.

Zdroj: příběh Termofólie na okna

Spotřeba elektřiny rodinného domu

Dům si zpravidla pořizujeme jen jednou za život. Jeho pořizovací cena mnohonásobně převyšuje cenu výrobků, u nichž si neváháme za to, že spotřebují méně energie, připlatit. U domů to již takovou samozřejmostí není, pečlivě zvažujeme návratnost každé zvýšené investice, která nám přináší úsporu budoucích provozních nákladů. Přitom jde obvykle ruku v ruce i se zvýšením kvality bydlení.

O energetické náročnosti domů se v současné době hodně mluví, mluvíme o domech energeticky úsporných, nízkoenergetických, pasivních, s téměř nulovou spotřebou energie. Obecně je vnímáme jako domy dobře zateplené, které potřebují méně energie na vytápění. Zateplení je však pouze jeden z faktorů ovlivňujících energetickou náročnost domu, vytápění je jen jedna položka výdajů za spotřebovanou energii na provoz domu. Chystáme-li se stavět či rekonstruovat dům, měli bychom se o jeho budoucí energetické nároky zajímat komplexně a včas, abychom později nebyli nemile překvapeni. Energetickou náročnost domu zásadně ovlivňuje již samotný koncept a návrh domu. Tedy v prvé řadě velikost domu a jeho tvar. Dům neúměrně velký vzhledem k počtu jeho obyvatel je již a priori energeticky neúsporný. Na zvýšených účtech za vytápění se podepíše i členitost domu, protože složitější tvar zvětšuje celkovou ochlazovanou plochu jeho „obálky“. Vikýře, arkýře, výklenky a jiné tvarové rozmanitosti tak mají negativní vliv na energetickou bilanci domu, a navíc i v samotné realizaci stavbu komplikují, přinášejí větší riziko závad, vzniku tepelných mostů a samozřejmě ji i prodražují. Naopak pozitivně může prospět orientace domu ke světovým stranám tak, aby dovolila do vytápění zapojit i sluneční paprsky pronikající do interiéru. V tomto případě hovoříme o pasivních tepelných ziscích. Orientace a velikost okenních otvorů ovlivní i spotřebu energie na osvětlení. O energetické náročnosti domu rozhoduje hlavně samotná konstrukce, zejména kvalita obvodových stěn, oken, podlah a střechy. Nezáleží ani tak na materiálu, ale na výsledných tepelně-izolačních vlastnostech jednotlivých prvků konstrukce a na těsnosti takzvané obálky domu. A v neposlední řadě bude záležet na vybavení technologiemi, především na zvoleném způsobu vytápění a větrání. Zajistit dostatečné větrání úsporných domů je mimořádně důležité, protože u dobře utěsněných domů nedochází k přirozené výměně čerstvého vzduchu netěsnostmi.

Pro každý nově postavený rodinný dům s podlahovou plochu nad 50 m2 a pro větší rekonstrukce musí být vypracován průkaz energetické náročnosti budovy (PENB), který vypracuje energetický specialista. Ten podle dané metodiky zařadí dům do určité kategorie od A do G.

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Spotřeba elektřiny

Cena

Cena termoizolačních fólií se pohybuje kolem 850 Kč za m², a to včetně montáže. Vždy je dobré si vybrat osvědčenou firmu, která provede instalaci.

Zdroj: článek Termofólie na okna

Příběh

Ve svém příspěvku TERMOFÓLIE NA OKNA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Janková Svatava.

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: příběh Termofólie na okna

Co znamená disperzní

Disperzní lepidla jsou tekuté nebo pastové konzistence a jejich základem je disperze částic polymerů ve vodě. Je to hustá bílá tekutina, která po zaschnutí zprůsvitní. Po jejím vsáknutí do porézního materiálu a následném odpaření a zaschnutí již lepidla vodě velmi dobře odolávají. Neobsahují organická rozpouštědla a jsou ekologická. Používají se k lepení papíru, dřeva, textilu, tapet, kůže, a podobně. Mezi nejznámější patří Herkules, tyčinková lepidla, Disperkol, Patex, Den Braven, Tenyl, Prity, Ponaly, Duvilax, Samson a další.

Disperze je směs dvou nebo více nemísitelných kapalin, materiálů, které tím, že jsou dispergovány (rozmělněny) na velmi malé částečky, jsou schopny existovat pospolu, aniž by se od sebe oddělily, a to díky vzájemným fyzikálním silám (ne chemickým vazbám). U lepidla je to směs vody a organického lepidla, které se používá na lepení savých materiálů, přičemž voda postupně přejde do lepeného materiálu nebo se odpaří a zůstane lepidlo.

Lepidlo se nanáší pomocí štětce, špejle nebo z tuby na jednu ze spojovaných ploch. Spoj je pevný, pružný a odolává vodě. Není vhodné nanášet ho ve větší vrstvě. Pokud lepený spoj nahřejete či napaříte, můžete ho rozebrat. Po nanesení nechejte krátce zavadnout, přiložte k sobě lepené věci a zafixujte alespoň na 12 hodin. Díky možnosti ředění vodou můžete štětec a znečištěná místa od lepidla snadno umýt. Pozor však na zaschnutí lepidla. Pak už se odstraňuje obtížněji.

Pro použití disperzních lepidel platí zásada, že nejméně jedna z lepených stran musí být savá. Vodní složky se potřebují vsáknout do jedné, ale nejlépe obou lepených ploch, a teprve pak dochází k pevnému spojení. Disperzní lepidla nelze používat pro lepení skla, slepování plechů či plastů. Po vytvrdnutí většina z nich zprůhlední, spoje jsou pevné a houževnaté a také pružné.

Disperzní lepidlo Samson patří mezi moderní česká lepidla, která pevně spojí jak dřevo, tak i lamino nebo MDF desky. D2 je vhodný k lepení dřeva, syntetických desek, překližky, lepenky, papíru, kartonu. D3 k lepení dřeva, syntetických desek, parketových a lamino plovoucích podlah. Některá disperzní lepidla lepí i vlhké dřevo, spoje jsou velmi pevné a neporuší je ani mořská voda. Občas se dokonce stane, že dřevo praskne, ale někde dál od spoje, protože ten drží.

Jestli se chystáte lepit větší plochy, vyplatí se vám dát si práci s úpravou podkladu. Příprava materiálu před lepením patří k nejdůležitějším technologickým operacím. A také bývá někdy zdlouhavá a pracná, ale péče věnovaná celému procesu, se vždy vyplatí.

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Disperzní lepidlo

Poradna

V naší poradně s názvem DOTAZ OHLEDNĚ NÁZVU KVĚTINY - VIZ FOTO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva Korenská.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.

Zdroj: příběh Dotaz ohledně názvu květiny - viz foto

Disperzní lepidlo D4

Disperzní lepidlo D4-D je s největší pravděpodobností jedno z nejpoužívanějších truhlářských lepidel vůbec. Důvodem je jeho vynikající kompatibilita s jakýmkoliv dřevěným materiálem. Extrémně voděodolné lepidlo pro vnitřní i venkovní použití, navrženo jako speciální lepidlo na dřevo, kterým je možno nahradit používání polyuretanových lepidel.

Disperzní lepidlo je na bázi polyvinylacetátu (PVAC) a je primárně určené pro takzvané mokré lepení. Lepidla s označením D4-D jsou velice odolná vůči trvalému působení vody či proti jakýmkoliv jiným povětrnostním vlivům.

Právě kvůli těmto výhodám jsou disperzní lepidla D4-D hojně využívána pro lepení oken (eurookna i okna špaletová), vchodových dveří, venkovního nábytku a ostatních dřevěných výrobků trvale umístěných v exteriéru.

Lepidlo D4-D je vhodné pro profesionální i hobby využití, pro měkké, tvrdé i exotické dřevo a splňuje veškeré požadavky normy EN 204-D4.

Truhlářské disperzní lepidlo D4 je jednosložkové lepidlo bílé barvy na bázi polyvinylacetátu, které se po zaschnutí stává transparentním. Lepidlo je vhodné na lepení pevného dřeva, spárovkových desek, kompozitních panelů z masivu, dveří, schodů, oken, okenních hranolů, spojovacích elementů.

Lepidlo má kromě vysoké rychlosti vytvrzování výhodu v tom, že je nestékavé (tixotropní) a přilnavé na většinu stavebních materiálů (včetně některých plastů).

Nevýhodou je minimální lepená spára (nevyplňuje větší spáry) a nemožnost dodatečné korekce (posunutí) dílců.

Zdroj: článek Disperzní lepidlo

Jak vrtat do zdi a betonu

Při vrtání do zdiva je nejdůležitější rozhodnout se, budete-li vrtat s příklepem nebo bez příklepu. Do betonu a kamene je potřeba vrtat s příklepem, absolutně nejvhodnější jsou k tomu proto vrtací kladiva. Do cihly se vrtá také s příklepem a je jedno, použijete-li kladivo nebo vrtačku. Problém s příklepem a tvrdostí materiálu pak nastává u porothermu, sádrokartonu, obkladaček a dlaždic, které jsou podobné cihle, ale tažené nebo dírkaté. Je nutné zdůraznit, že vrtačka je opravdu nevhodná pro vrtání betonu. Sice kroutí vrtákem velmi rychle, ale nemá tak silný a pro beton potřebný příklep jako vrtací kladivo. Navíc nepříjemně „mlátí“ s obsluhou. Vrtací kladivo, patent společnosti Bosch, oproti tomu využívá díky pístu uvnitř mechanismu takzvaného aktivního příklepu (vrtačka má pasivní příklep – tlak se generuje díky síle vrtajícího). Kladivo s velkým výkonem a mnohem silnějším úderem než vrtačka tluče do materiálu samo bez námahy toho, kdo ho drží. Kladivo je navíc vybaveno momentovou spojkou, která odpojí vrták od motoru v okamžiku, kdy se zasekne v materiálu.

Vrtáky do zdiva, které mají tvrdokovový břit, se liší kvalitou zpracování a typem stopky, kterou jsou uchyceny ve vrtačce či kladivu. Je tedy důležité zvolit správný vrták podle stavebního materiálu, do kterého budeme vrtat – armovaný beton, beton a kámen, cihlová zeď. Pro vrtačky s klasickým sklíčidlem mají vrtáky válcovou nebo ve výjimečných případech šestihrannou stopku. Do vrtacích kladiv se upínají rychloupínacími sklíčidly SDS-plus, do těžkých kladiv pak SDS-max, do strojů SDS-quick. Tyto vrtáky mají podélné drážky pro vedení a pojištění vrtáku.

Vrtáky do betonu a cihly mají napájenou tvrdokovovou špičku se střechovitě broušeným hrotem. Tento typ vrtáku vrtá tím, že hrotem drtí vrtané zdivo a otáčky jsou pak potřeba jen na odvádění drtě z otvoru. Problémem pro kvalitní vrtáky není ani občasné navrtání armovacích želez. Profesionálové pro vrtání armovaného betonu používají čtyřbřité vrtáky, které jsou sice pomalejší, ale minimalizují riziko zaseknutí v materiálu.

Pro vrtání bez příklepu stavebních hmot, jako je porotherm, sádrokarton nebo obkladačky se používají extrémně tvrdé „multiconstruction“ vrtáky. Vrták má také tvrdokovovou destičku, ale jiný tvar břitu než vrták do betonu. Není určen k příklepovému vrtání s velkým úderem, ale k postupnému odškrabávání materiálu. Při větším výkonu a v tvrdších materiálech se může přehřát a otupit, je proto dobré namáčet břity do nádobky s olejem. „Multiconstruction“ vrták provrtá cokoliv, ideální je také na rámy plastových oken, které se skládají z mnoha různě tvrdých materiálů.

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Jak vrtat

Poradna

V naší poradně s názvem TERMOFÓLIE NA OKNA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeněk Kadlec.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

Zdroj: příběh Termofólie na okna

Nejúčinnější rostliny

Lady Palma

Je zástupcem jednoho z mnoha druhů palem. Tato palma je bezkonkurenční v odstraňování amoniaku z okolního prostředí.

Botanický název – Rhapis excelsa

Lady Palma je vysoká pokojová rostlina, která je nenáročná na pěstování. Jde o keřovitou palmovou odrůdu, jejím charakteristickým rysem jsou hrudkovité listy ve tvaru dlaně, které ji dodávají na atraktivnosti. Tato rostlina se rozmnožuje pomocí podzemních oddenků. Ve volné přírodě roste v keřích, které vytvářejí příjemný stín. Tato odrůda byla kultivována tak dlouho, že její přesný původ je neznámý. Lady Palma je nejčastěji pěstovaným druhem palem v interiéru, vyžaduje polostín až stín a jedná se o elegantní pokojovou rostlinu, která tvoří vynikající ochranu pro svého uživatele. Listy rostliny jsou 30 cm dlouhé a 2,5 cm široké. Palma dorůstá do výšky cca 90 cm.

Rostlina potřebuje místo, které je světlé, ale není vystaveno přímému světlu. Palma roste jako shluk dřevin. Spodní listy opadají a vytváří na kmeni atraktivní bambusový vzhled. Rostlina se přesazuje každé 3–4 roky, má ráda menší obal a výrazně omezenou zálivku. Může být také pěstována i v misce pro bonsaje.

• Pochází z jihovýchodní Číny.
• Výška činí 3 metry ve venkovním prostředí, v interiéru dorůstá do výšky 90 cm.
• Potřebuje jasné nepřímé světlo, příliš světla může rostlině způsobit žloutnutí listů.
• Půdu udržujte rovnoměrně vlhkou po celé roční období. Palmy jsou velmi citlivé na chemické látky ve vodě, což se projevuje zhnědnutím hrotů listů.
• Vyžaduje střední až vysokou vlhkost.
• Vhodné jsou průměrné teploty 16–24 °C v místnosti.
• Půda: rašelina a mech v podobě substrátu pro pokojové palmy.
• Hnojivo: běžně dostupné hnojivo pro pokojové rostliny; přihnojování jedenkrát za měsíc.
• Rozmnožování: rozdělením nebo semeny.

Zde je několik fotografií, kde je pěkně vidět Lady Palma.

Rubber Plant – Fíkus

Jedná se o rostlinu, která je známá spíše pod názvem fíkus. Její předností je odstraňování toxinů, především formaldehydu, ze znečištěného ovzduší.

Botanický název – Ficus elastica

Fíkus je tropická rostlina patřící do skupiny Meraceae, která se vyznačuje velkými, podlouhlými, lesklými, kožovitými listy a v zakrslé podobě je populární pokojovou rostlinou. Tyto rostliny se také nazývají „gumovníkové rostliny“. Ve volné přírodě dosahuje vzrůstu velkého stromu. Jedná se o populární pokojovou rostlinu s 20 cm dlouhými listy. Fíkus je velmi náchylný na plísně, které se vyskytují na listech rostliny, ale lze je jednoduše odstranit otřením napadených listů roztokem vody a mýdla.

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Nekvetoucí rostliny, které čistí vzduch

Jak udělat strop ze sádrokartonu

Před montáží sádrokartonových stropů je potřeba prověřit půdorysné rozmístění instalací a vzduchotechniky v dutině podhledu s ohledem na možnost kotvení podhledu. Dále zkontrolovat umístění vývodů elektroinstalace v ploše podhledu a elektroinstalačních skříněk v dutině podhledu a v obvodových stěnách. Zhotovit výškové vytyčení podhledu pomocí laseru nebo značkovací šňůry. Stanovit úroveň konstrukce, přičemž se musí zohlednit tloušťka opláštění. Musí se prověřit podmínky pro požární odolnost některých podhledů, nebo zda nebude odporovat výška uvažovaných svítidel s výškou dutiny v místě, kde se budou svítidla nacházet. Je nutné zkontrolovat i výšku a polohu zabudovaných konstrukcí v dutině podhledu a členění navazujících obvodových konstrukcí (výška nadpraží oken a dveří, nadsvětlíky, výustky vzduchotechniky a podobně). Vytyčit a označit polohu případných revizních dvířek nebo revizních vstupů. V neposlední řadě rozměřit místa na upevnění nosných závěsů podhledů s ohledem na povahu nosné konstrukce stropu a dovolené rozestupy závěsů a nosných profilů podhledu.

Na UD profily se před osazením aplikují samolepicí napojovací těsnění. Potom se připevní k následným vertikálním konstrukcím pomocí plastových natloukacích hmoždinek nebo jiných vhodných připevňovacích prostředků dle druhu obvodových konstrukcí. V případě, že je obvodovou konstrukcí sádrokartonová příčka, lze na ni připevnit UD profil rychlošrouby TN, ale pouze v místech, kde pod sádrokartonem probíhají uchytávací CW profily příčky. K příčkám opláštěným sádrokartonovými nebo sádrovláknitými deskami se dá připevnit UD profil pomocí šroubů do opláštění příčky, nezávisle na poloze CW profilů příčky. V případě potřeby dilatační či úplné nezávislosti podhledu od okolních svislých konstrukcí se UD profily na obvodové stěny podhledu nemontují. Závěsy do nosného stropu je třeba ukotvit vhodnými upevňovacími prostředky. Do betonových nosných stropů se používají ocelové hmoždinky. Na nosné kotvení podhledů k nosnému stropu nesmějí být použity plastové hmoždinky. Na kotvení podhledů do dřevěných trámů lze použít šrouby do svislých závěsů s plochou hlavou (FN).

Montážní CD profily (tedy profily, ke kterým se montují desky opláštění) jsou připevněny k nosnému stropu prostřednictvím přímých závěsů nebo stavebních třmenů. Spoj profil – závěs je upevněn dvojicí šroubů do plechu. Spoj závěs – nosný strop lze zhotovit buď jednou ocelovou hmoždinkou do betonového nosného stropu, nebo dvěma šrouby typu FN do dřevěných nosných prvků stropu.

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Sádrokarton

Kvetoucí keře v létě

Níže se můžete seznámit s keři, které kvetou v období léta a dodají vaší zahradě krásný a jedinečný vzhled.

Sazaník květnatý

Tento keř pochází ze Severní Ameriky, dorůstá obvykle do výšky 1 až 2 m, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy nápadné rudé. Má rád přímé slunce.

V době kvetení voní po jahodové marmeládě. Tento hustě rostoucí keř obsahuje aroma všude – v listech, větvích, dokonce i kořenech. Květy jsou 3 až 5 cm velké s mnohočetnými plátky jako plnokvětá hvězda. Barva je jasně vínová nebo tmavě purpurová až červenohnědá. Odstín se liší v závislosti na umístění, kvalitě půdy, oslunění i době kvetení. Sazaník vykvétá někdy již ke konci května, přičemž hlavní dobou kvetení je přelom června a července. Květy se nadále objevují sporadicky až do poloviny srpna. Vůně tohoto keře je však nenapodobitelná. Je to něco mezi jahodami a jablečným moštem.

Listy jsou podlouhle vejčité a na jaře raší jasně zeleným odstínem, jsou mírně lesklé a dlouho si drží svou svěží barvu. Výjimečně se na opylených květech mohou objevit na konci srpna plody, což jsou zvláštní tobolky zelené barvy, které se během zrání zbarvují do vínové až hnědé.

Jedná se o keř bez nároků na zvláštní údržbu. V prvních několika letech jej zastřihněte (v březnu) do kompaktního tvaru – pak už bude sám tvořit pěkný tvar a pravidelné olistění. Zasaďte jej do vlhké země, v suchu poroste stejně špatně jako v přemokřené zemi. A dopřejte mu hodně slunce, aby vás odměnil množstvím květů.

Zvonek garganský

Jedná se o keř dorůstající jen do výšky 20 cm, je listnatý opadavý, barva listů je zelená, květy nápadné fialové. Má rád přímé slunce nebo polostín.

Tato nesmírně efektní půdopokryvná forma skalkového zvonečku se zajímavě zoubkatými, drobnými listy svěže zelené barvy a mnoha stonky je obvykle obalena záplavou světle modrofialových květů. Jejich tvar je hvězdicovitě zvonkovitý.

Kvete přibližně od poloviny června až do srpna, přičemž po hlavním kvetení v půlce léta můžete celou rostlinu radikálně sestřihnout, aby znovu narašila a v září a říjnu nabídla čerstvý trs i s novými květy. Po zastřižení se doporučuje rostlinu přihnojit.

Rozrůstá se při zemi, květní stonky se nezvedají. Má rád rovnoměrně vlhkou, ale dobře propustnou půdu a nevadí mu mírné přistínění. Můžete jej pěstovat i v okrasných venkovních nádobách, kde vypadá o to lépe, když přeroste jejich hrany a květy se svěsí přes okraj a vytvoří modrý vodopád.

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Kvetoucí keře

Marantovité

Z marantovitých se vám bude líbit třeba maranta, kalatea, ktenante či stromanthe.

Maranta (Maranta)

Dekorativní listy této rostliny mají na svrchní straně výrazné červené žilkování, po rubu jsou temně purpurové. Zvláštní jsou tím, že se na noc svinují. Květy nejsou významné. I když se maranta dá pěstovat vyvázaná k mechovému kmínku nebo k malé treláži, obvykle je nízká a poléhavá.

Rostlinu pěstujte po většinu roku v polostínu, na zimu ji raději přesuňte na stanoviště s jasným rozptýleným světlem. Příliš jasné světlo má však za následek vadnutí listů a hnědnutí jejich okrajů. Této rostlině vyhovuje normální pokojová teplota, minimálně však 15 stupňů Celsia. Po celou vegetační sezonu marantu vydatně zalévejte a jednou za dva týdny ji přihnojujte standardním tekutým hnojivem. Mezi zálivkami nechte vždy zeminu trochu vyschnout, ale ne úplně. Maranta je rostlina tropických dešťových lesů, která miluje vzdušnou vlhkost. Pěstujete-li ji v teplém pokoji, postavte květináč do misky s navlhčenými oblázky a často roste. K rosení používejte pokud možno dešťovou vodu, která na listech nezanechává stopy. Marantu můžete množit na jaře dělením velkého trsu nebo v létě řízkováním. Použijte zeminu na půdní bázi.

Zde si můžete prohlédnout tuto velmi dekorativní pokojovou rostlinu: maranta foto.

Kalatea (Calathea)

Krásně skvrnité listy kalatey vyrůstají na dlouhých stopkách téměř vertikálně, díky čemuž vynikne kresba na jejich spodní straně. Kromě nádherné barvy listů vás jistě okouzlí i nápadné oranžové květy (viz odkaz na fotografie níže). Kalatea dorůstá obvykle do výšky 35 cm.

Vyžaduje polostín a celoroční teplotu mezi 15 až 25 stupni Celsia. Hojně kalateu zalévejte a v době vegetace přihnojujte dvakrát měsíčně tekutým standardním hnojivem. V zimě zálivku omezte. Vysoká vzdušná vlhkost je nezbytná i u této rostliny. Květináč postavte do misky s vlhkými oblázky a kalateu často roste, nejlépe dešťovou vodou.

Na těchto fotografiích můžete obdivovat krásu kalatey: kalatea foto.

Ktenante (Ctenanthe)

Ktenante je stejně jako všechny marantovité rostliny velmi náročná. Odměnou za péči vám však budou její krásně zbarvené listy, které rostou na vzpřímených stoncích a mají velmi zajímavé zbarvení (viz odkaz na fotografie níže). Ktenante dorůstá většinou do výšky 60 až 80 cm. Za dobrých podmínek i do výšky 1 metru.

Právě zelenolisté druhy ktenante jsou vhodné do tmavších zákoutí. Celoročně těmto rostlinám vyhovuje pokojová teplota. Přes zimu však snesou i nižší teploty (kolem 15 stupňů Celsia). Nemají však rády výraznější změny teplot během dne. Vyžadují vysokou vzdušnou vlhkost, nesnáší přímé slunce.

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Pokojové květiny do stínu

Historie vyřezávání dýní

Halloween je svátek, který se slaví 31. října a většina z nás ho považuje za čistě americký svátek. Mnohé z našich dětí by ho chtěly slavit také, protože je to vlastně takový velký karneval v maskách, při kterých naše ratolesti navštěvují sousedy a koledují sladkosti.

Halloween vychází původně z pohanského (keltského) svátku Samhain, což je pohanský Nový rok (konec pohanského léta). Užívá se také označení předvečer svátku Všech svatých. Pravděpodobně má i návaznost na křesťanský svátek Všech svatých.

Kořeny svátku sahají až do dob před naším letopočtem, kdy Keltové slavili v tento den konec léta a příchod nového roku. Magické noci na přelomu října a listopadu, v níž se prolínal svět živých a mrtvých, se říkalo Samhain. Při bujarém veselí všude hořely obrovské ohně a lidé se odívali do převleků, aby se chránili před zlými duchy.

V době, kdy se katolická církev snažila vymýtit pohanské zvyky, byl Samhain, jeden z nejoblíbenějších svátků, nově nahrazen křesťanským svátkem Všech svatých (All Hallows' Day), který připadá na 1. listopad.

Halloweenská tradice se díky přistěhovalcům z Irska dostala kolem poloviny 19. století do Ameriky. Irové vyřezávali děsivé obličeje do vydlabané řepy, tu dávali posledního října se zapálenou svíčkou do oken, což mělo od domu vyhnat duše zemřelých. V Americe potom začali používat dýně.

Děti se v předvečer svátku Všech svatých vydávaly ve strašidelných maskách na koledu, kdy za odměnu získávaly sladkosti a ovoce. Tato podoba slavení Halloweenu se uchovala dodnes.

K dýním, které svátek duchů symbolizují, se váže stará irská legenda o opileckém pobudovi Jackovi. O Halloweenu byl Jack tak opilý, že jeho duše začala opouštět tělo. Na to už čekal ďábel, který si pro něj přišel. Jack ho požádal, aby mu povolil poslední drink. Na ten ale Jack neměl peníze, a proto ďáblovi navrhl, zda by se nepřeměnil v minci, Jack by s ní zaplatil a ďábel by se zase proměnil zpět. Jack však minci ihned popadl a mazaně ji schoval do peněženky, čímž démona uvěznil. Poté si vynutil, že ďábla pustí, když mu dá rok svobody. Po roce se čert pochopitelně vrátil. Tentokráte ho Jack přelstil nalákáním na lahodná jablka. Jakmile byl ďábel na jabloni, filuta Jack nožem vyryl do kmene stromu kříž, a ďábel tak nemohl dolů. Jack mu nabídl pomoc, pokud mu ďábel slíbí, že ho nikdy nevezme do pekla. Když se pak Jack jednoho dne upil k smrti, v nebi ho nechtěli, protože měl na bedrech příliš mnoho hříchů, a slib od ďábla mu zase zaručoval, že do pekla také nemůže.

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Šablony na dýně

Hvězda z papíru – návod

Vánoční dekorace z papíru zvaná polská hvězda je oblíbená pro jednoduchost, s jakou se dá vyrobit, ale také pro svůj vzhled a variabilitu použití. Využít ji lze totiž jako dekoraci na vánoční stromeček, do oken, do dveří, nebo jako doplněk k dalším dekoracím ve vašem interiéru. Tato vánoční hvězda z papíru zkrášlí váš interiér, a navíc budete mít originální dekoraci ve stylu, jaký si sami zvolíte.

Potřebujete: barevný papír nebo noviny, obyčejná tužka, lepidlo, provázek nebo stužku, karton, jehla s velkým uchem, ozdobný prášek, barva ve spreji

Postup: Nejdřív je potřeba udělat 10–14 stejných kruhů o průměru přibližně 10 cm. Pro usnadnění práce se doporučuje vystřihnout z barevného papíru kruhy tak, že na sebe navrstvíte několik papírů. Záleží jen na vás. Každý kruh potom přeložte na polovinu, poté na čtvrtinu a ještě jednou tak, abyste dostali 8 stejný dílů. Poté je třeba do každého kruhu do středu ještě označit malý kroužek o průměru přibližně 3–4 cm. V místech, kde máte kruhy přeložené, udělejte střih směrem ke středu a vždy tak, aby nepřesáhl vnitřní naznačený kroužek. Jakmile máte hotovo, vezměte obyčejnou tužku a obtočte kolem hrotu konec papíru tak, aby vznikla rulička. Vznikne vám hvězda s osmi hroty. Tu libovolně nazdobte nebo nechte jen tak, jak je. Pokud chcete mít novinový papír se třpytkami, naneste lepidlo na hroty a poprašte je ozdobným práškem, nebo hvězdu nastříkejte barvou ve spreji, kterou ještě za vlhka můžete poprášit třpytkami. Poté je třeba do každé udělat otvor, kterým se provlékne provázek nebo stuha. Opět vám pomohou překlady, díky kterým je střed naznačen přesně. Vezměte provázek a navlíkněte na něj zarážku z kartonu nebo plastu, opět záleží jen na vás, jaký zvolíte design nebo materiál. Nejjednodušší je asi vystřihnout ji z kartonu (musí být pevnější). Poté nasaďte na provázek první zarážku a posuňte ji do středu. Velkou jehlou ji protáhněte, abyste snadněji na provázek umístili všechny hvězdy. Jakmile máte poskládané na provázku, nasaďte druhou zarážku. Zůstanou vám dva konce a ty jednoduše roztáhněte od sebe. Hvězdy udělají konečně plastický tvar a vy můžete oba konce zavázat. Hvězda je hotová.

Zdroj: článek Vánoční hvězda z papíru

Zdobení chaloupky z perníku

Zlatá tečka na závěr, zdobení, na které se určitě těšíte od samotného začátku, máte-li odvahu, můžete přizvat na pomoc děti. Teď už záleží jen na vaší fantazii. Můžete na střeše nakreslit tašky, kolem střechy, oken a dveří udělat rampouchy. Stromy a sněhuláka pokrýt jakoby vrstvou sněhu a poté vše zaprášit moučkovým cukrem, by chaloupka i její okolí působily jako čerstvě zapadané sněhem. Nebo můžete využít zmiňovaných plátků mandlí, se kterými si dáte práci a vyskládáte je na střechu, stejně tak můžete použít lentilky nebo cokoliv. Nezdobte jen chaloupku, ale i jen okolí. Chcete-li, aby to vypadalo, jako že se z chaloupky kouří, vložte do komínu kousek vaty.

Pokud se vám celé dílo dařilo tvořit podle postupu, je pořád celá chaloupka – až na pomocné pásky – jedlá, takže až se budete chtít s vánoční atmosférou rozloučit, může se celá rodina do chaloupky s chutí pustit, určitě i to bude pro děti zajímavý zážitek.

Možná uvažujete o tom, že zůstane chaloupka jen okrasným prvkem, pak můžete zvážit, zda chaloupku nechcete osvětlit svíčkou, tu můžete vložit buď přímo do chaloupky, nebo vedle chaloupky, ale to opravdu jen tehdy, nechcete-li chaloupku ochutnávat. Ještě jedna věc, na kterou v tomto případě musíte zapomenout: chcete-li umísťovat svíčku do chaloupky, nedávejte vatu do komína, nemuselo by to dobře dopadnout, v lepším případě by zůstalo jen u nepříjemného zápachu.

Tak a je hotovo, doufám, že vás článek na výrobu chaloupky z perníku dostatečně navnadil a naladil, že se už na celý výrobní proces těšíte, že se svým dílem budete maximálně spokojená a že vám bude dělat radost nejen po celý adventní čas.

Zdroj: článek Chaloupka z perníku

Malá ložnice v podkroví

Pokud se domníváte, že ložnice v podkroví je to, co si přejete, budete muset zvážit několik dalších nezbytností. U starších domů to především znamená zavedení topení, elektřiny, klimatizace a v některých případech také vytvoření oken. Právě v takovém případě bývá nejvhodnějším řešením nejprve zajít za bytovým designérem, který vám poradí s řešením vašeho konkrétního půdního prostoru. Tato investice do poradenství se vám při rozsáhlejší rekonstrukci zcela jistě vrátí.

Dostatek světla je bezpochyby důležitý i v ložnici. A možností, jak denní světlo do podkrovní ložnice přivést, je mnoho. V půdním prostoru jsou příjemná střešní okna, menší vikýře na šikmých stropech nebo solární potrubí. Toto potrubí ideálně vyřeší nedostatek světla v atypických prostorech, jelikož pomocí zlomu světla dokáže přenést denní světlo i do míst, kde není možné vybudovat okno. Vzdušnost a lehkost půdního prostoru pak také podtrhne výmalba podkroví v lehkých světlých a neutrálních barvách.

Podkrovní prostor bývá jedinečný právě svým originálním tvarem, který je dán z velké části linií střechy. Takový prostor, který je často zkosenou střechou částečně také limitován, si ovšem zaslouží zachování vzdušnosti. Proto je třeba rozumně volit množství i umístění nábytku. V první řadě je třeba vybrat správné místo pro postel. Ta by neměla být umístěna přímo pod střešním oknem a měla by být dobře dostupná z obou stran. Proto je dobré čelo postele situovat do míst, v nichž není problém si pohodlně na posteli sednout a nemít přitom hlavu až u zkoseného stropu. Obezřetně je třeba volit také skříňky, které by neměly být příliš masivní.

Zdroj: článek Vybavení pro malou ložnici

Co je to Stephanotis

Stonky této rostliny dorůstají více než 3 metrů, je-li o ně dobře pečováno, a tak potřebují neustálou oporu. Květina většinou roste ovinuta do věnce (odtud její český název). Kvete nejčastěji v létě, a to po několik týdnů. Její sněhobílé voskovité květy nádherně voní. Na dlouhých stoncích nese lesklé tmavě zelené kožovité listy.

Pro Stephanotis (Stephanotis floribunda) čili věncovec jsou charakteristické silně vonné bělostné květy ve tvaru hvězdiček, velmi podobné květům jasmínu. Však Angličané mu podle toho také začali říkat madagaskarský jasmín. Stephanotis je totiž rostlina původem z Madagaskaru. Můžete se však setkat i s označením Marsdenia floribunda, které patří téže květině. Věncovec by se dal označit také za květinu nevěst, neboť velmi často jsou to právě jeho květy, které zdobí svatební kytice.

Něžný Stephanotis je stejně jako vonné gardénie velice choulostivý na změnu stanoviště. Stačí, když ho při mytí oken nepostavíme na původní stanoviště a v téže pozici ve směru ke slunci, a rostlina velmi záhy zareaguje odpadáváním poupat. Pomoc je však v tomto případě jednoduchá. Je-li nutné květináčem hýbat, označíme si přesně předem jeho pozici značkou na květináči.

Věncovec je liána dlouhá 2,5–6 m, se vstřícnými řapíkatými listy. Jeho kožovité oválné, leskle tmavozelené a až 9 centimetrů dlouhé listy mají krátké řapíky, jsou stálezelené a podobají se listům fíkovníku pryžodárného. Mají výraznou světlou centrální žilku. Kvete v červnu až v září. Něžné bílé trubkovité květy na sebe poutají pozornost již z dálky svou čarovnou vůní. Vejčité kališní lístky jsou odstálé. Květenství vypadá jako dlouhá bílá korunní trubka květů s pěti korunními cípy, květy jsou široké do 3 cm, dlouhé do 5 cm. Zralé měchýřky obsahují jemná a křehká vlákna.

Jedná se o jedovatou rostlinu.

Zdroj: článek Stephanotis