Pokud máte balkon v polostínu a chcete na něm pěstovat květiny, je potřeba zvolit ty, kterým tyto podmínky budou vyhovovat. Možná vás napadá stejná otázka jako mě: Co to vlastně je polostín? Polostín je místo, na které dopadá světlo je částečně, a to proto, že mu k přímému záření překáží nějaký předmět. Je tomu tak právě u vás? Pak si můžete vybrat některou z následujících rostlin.
Verbena
Verbena, někdy také nazývána sporýš, je také velmi oblíbenou balkonovou květinou, a to především ve svém převislém vydání. Vzpřímené verbeny se hodí do květináčů i záhonů. Ani tyto balkonové květiny nejsou ochuzeny na barevné škále, bývají bílé, oranžové, růžové, červené, žluté, fialové i několikabarevné. Květ verbeny se skládá z několika drobnějších kvítků.
Jak verbenu pěstovat
Verbena má sice ráda slunce a teplo, ale můžete ji pěstovat i v polostínu. Abyste docílili nových a nových květů a tím i neustálého květenství, je potřeba, abyste alespoň jednou týdně zbavili rostlinu starých květů zaštípnutím. Verbeny jsou vhodné pro záhony i truhlíky, vyrůstají do výšky 15 až 30 cm a šířky 30 až 60 cm. Do jednoho truhlíku o délce 50 až 60 cm zasaďte 5 rostlinek, abyste docílili očekávaného výsledku. Verbeny můžete kombinovat společně s jinými druhy rostlin, jen je potřeba volit takové rostliny, které mají rády hodně vláhy a hnojiva.
Substrát pro verbeny by měl být dobře propustný, plný výživy, ale zároveň by měl mít schopnost dobře si svou vláhu zadržet. Samozavlažovací truhlíky budou mít pro vás a rostliny i v tomto případě velký přínos, vy nebudete muset zalévat každý den a verbeny budou mít dostatek vláhy.
Chcete-li si verbeny vypěstovat ze semen, máte-li kde, není to problém. Je potřeba, aby místo, na které je chcete vysévat, mělo alespoň 10 °C, zároveň musí mít dostatek světla, ale ne na přímém slunci. Semena vysévejte v březnu ve vzdálenosti 2,5 cm, do hloubky 1 cm. Zeminu po celou dobu nesmíte nechat vyschnout. K vysévání můžete použít také semenáče, což jsou nádoby určené přímo k předpěstování rostlin. Do truhlíku je možné verbeny přesazovat jakmile se objeví první pravé lístky. Na balkon lze truhlíky umístit až „po zmrzlých“, protože teploty nesmějí klesat pod bod mrazu.
Zálivka a hnojení
Jak jsem již uvedla, verbeny mají rády vlhkou půdu, proto je potřeba pravidelná zálivka. V teplých letních dnech i každodenní, pokud tedy nevyužijete doporučené samozavlažovací truhlíky. Ani hnojivem nemůžete u verben šetřit, doporučená dávka je jedenkrát týdně. Používejte hnojivo pro balkonové květiny.
Přezimování
Chcete-li si rostliny uchovat na další rok, je potřeba je včas přemístit, aby nebyly poškozeny mrazem. Místnost by měla být dobře prosvětlená a teplota by se měla pohybovat mezi 8 až 10 °C, ideálním místem jsou zimní zahrady, zádveří či dobře prosvětlené a nevytápěné chodby. Výhonky rostliny seřízněte na délku asi 15 cm, aby se vám s verbenou lépe manipulovalo a zbytečně jste ji nepoškodili. Otrhejte všechny uvadající lístky. Během zimy rostliny průběžně zalévejte, aby úplně nevyschl
V naší poradně s názvem DRACÉNA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana.
Dobrý den, mám dracénu a tmavší byt, kvůli lodžií. Nebude jí vadit málo světla?? Děkuji Jana
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Čím méně světla, tím užší listy a vyčouhlý kmínek. Rostlina bude žít i ve stínu, ale nebude tak pěkná, jako kdyby byla na plném slunci. Méně slunce znamená i méně hnojit, protože rostlina ve stínu nepotřebuje tolik živin.
Z původních pelargonií, které jsou domovem v jižní Africe, pochází dnes známých téměř 240 druhů. Zde má tedy kořeny jejich vitalita a odolnost, s níž přežijí i v méně vhodných podmínkách –několikadenní sucho je neumoří, porostou a pokvetou, ať máte balkon nebo okna orientovaná na kteroukoliv světovou stranu.
Nejlépe kvetou odrůdy s menšími, jednoduchými květy, které se nejvíce uplatňují v truhlících a závěsných nádobách. Dnešní sortiment zahrnuje bohatě kvetoucí odrůdy s jednoduchými květy a tenkými listy, které vytvářejí dlouhé převislé výhony a dále odrůdy tučnolisté s poloplnými nebo plnými květy s kratšími výhony. Převislé muškáty (pelargonie břečťanovité) jsou vhodné a nenáročné rostliny pro balkony a otevřená stanoviště.
Převislé muškáty se používají především do okenních truhlíků a závěsných nádob na balkony a okenní parapety, kde nejlépe vyniknou jejich převislé výhony se spoustou květů. Uplatňují se také na terasách a v předzahrádkách, vysazené ve velkých dekorativních nádobách spolu s ostatními druhy balkonových a záhonových květin. Nejvhodnějším místem pro jejich stanoviště je jihovýchod, jihozápad a jižní strana. Během pěstování jsou převislé pelargonie náchylnější k vysoké vlhkosti vzduchu než pelargonie páskaté. V případě nedostatečného větrání se na listech často objevuje takzvaná korkovitost. Zálivka se provádí pravidelně nejlépe brzy ráno nebo v podvečer, kdy slunce nepálí. Optimální je nechat pelargonie vyschnout a potom opět zalít.
Tipy na pěstování:
Než nakoupíte převislé muškáty, zkontrolujte truhlíky, které pro výsadbu máte. Ideální jsou samozavlažovací nádoby s třemi až pěti knoty, které v letních vedrech nejen zajišťují plynulý přísun vláhy, ale vyrovnávají i teplotu substrátu. Ten se jinak na osluněném místě prohřeje až na padesát stupňů – tato teplota už poškozuje kořenový systém rostlin. Nelitujte proto peněz za dražší truhlíky, mívají podstatně delší životnost a vám ušetří čas, který byste strávili každodenní zálivkou.
Spočtěte si také, kolik rostlin budete potřebovat: do truhlíku šedesát centimetrů dlouhého počítejte se sedmi mladými rostlinami. Dáte-li o dva muškáty méně, nevadí, ale porost bude později řidší.
Vyhněte se výprodejům v supermarketech, kde se v přenosných boxech prodávají bezejmenné muškáty. Někdy mají i slabý kořenový systém a často se hodí jen k dopěstování na příští sezonu, letos od nich ale žádné velké zázraky neočekávejte. V zahradnických centrech dostanete rostliny kvalitní, silné a označené jménem – budete vědět, kupujete-li poloplné či plnokvěté odrůdy a můžete si být jisti i barvou (silné sazenice v tuto dobu už nakvétají).
Ve svém příspěvku PŘEVISLÉ JAHODY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alena Auerová.
Mám převislý jahodník v truhlíku, stále ještě plodí. Jak ho mám uchovat přes zimu?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Marie Smola.
Dobrý den. Mám každý rok převislé jahody v truhlících na oknech a tam se jim velice daří.V každém 4 rostliny. Následně nechám růst pouze jeden šlahoun z každé a na něm jenom první odnož a pod ní odstřihnu.V polovině září truhlíky opatrně vyklopím na záhon a protože je to jeden celek,nožem rozkrájím na jednotlivé rostliny,/moc se s tím nemažu / a zasadím klasicky do záhonu.Odnože nestříhám ale sázím poblíž mateř.rostliny a upevním kovovou spojkou do hlíny.Zaliji a průběžně chodím odstraňovat nové květy aby se jahody nevysilovaly a získaly sílu na zimu.Takto stráví zimní období a koncem dubna je vyryji a s novým substrátem vrátím do truhlíků.Mateřské rostliny používám dva až tři roky.Funguje to,žádné nezmrzly a odnože už dostali známí i sousedé .
Na běžné odstranění mechu se používá přibližně 40 až 50 gramů zelené skalice na 10 m² trávníku. Toto množství odpovídá asi 4–5 g na m² a ve většině případů stačí k potlačení mechu.
Pokud je trávník silně napaden mechem, může být potřeba dávku mírně zvýšit. Z praxe se ale ukazuje, že je bezpečnější začít se standardní dávkou a aplikaci případně po několika týdnech zopakovat. Příliš silná koncentrace totiž může oslabit trávník nebo vytvořit tmavé skvrny. Správné dávkování zelené skalice je proto klíčem k dobrému výsledku.
Jak rychle zelená skalice zabije mech?
Účinek bývá velmi rychlý. Po aplikaci začne mech obvykle tmavnout během několika hodin a během několika dní postupně odumírá.
První změnu barvy lze často pozorovat už tentýž den. Mech nejprve ztmavne, potom zčerná a během přibližně jednoho týdne je možné ho z trávníku snadno odstranit. Tento proces je typickým znakem, že zelená skalice na mech funguje správně. Pokud mech ani po několika dnech nemění barvu, může být roztok příliš slabý nebo byl rychle smyt deštěm.
Může zelená skalice spálit trávník?
Ano, při výrazně vyšší koncentraci může zelená skalice poškodit trávník. Nejčastěji se to stává při nerovnoměrné aplikaci nebo při použití příliš silného roztoku.
Při správném dávkování je ale riziko velmi malé. Tráva je vůči účinku síranu železnatého mnohem odolnější než mech. Pokud se objeví tmavší nebo oslabená místa, většinou se během několika týdnů zregenerují. Nejlepší prevencí je rovnoměrná aplikace roztoku a dodržení doporučeného dávkování zelené skalice.
Jak dlouho zůstává zelená skalice v půdě?
Zelená skalice nezůstává v půdě dlouhodobě. Postupně se rozkládá a její účinek se během několika týdnů výrazně snižuje.
Železo obsažené ve skalici se může částečně vázat v půdě, ale většina účinku se projeví během prvních dnů po aplikaci. Proto se při silném napadení mechem někdy provádí opakovaná aplikace zelené skalice během jedné sezóny. Dlouhodobé negativní působení na půdu je při běžném používání velmi nepravděpodobné.
Je zelená skalice jedovatá?
Zelená skalice není vysoce toxická látka, ale je potřeba s ní zacházet opatrně. Při přímém kontaktu může dráždit pokožku nebo oči.
Při práci je vhodné používat ochranné rukavice a vyhnout se vdechování prachu z krystalů. Po aplikaci na trávník je dobré zabránit tomu, aby se roztok dostal do očí nebo na otevřené rány. Při běžném zahradním použití je ale zelená skalice bezpečná, pokud se dodržují základní pravidla manipulace.
Pomáhá zelená skalice také na chlorózu rostlin?
Ano, zelená skalice může pomoci při chloróze způsobené
Japonská vrba ztrácí růžovou barvu nejčastěji kvůli nedostatku světla nebo chybějícímu řezu, který podporuje nové barevné výhony.
Typické zbarvení mají pouze mladé výhony, proto je pravidelný řez japonské vrby naprosto zásadní. Pokud rostlina roste ve stínu, barvy se také ztrácí. Dalším faktorem je stáří větví – starší výhony už barvu nemají. Pro udržení efektu je potřeba kombinace slunného stanoviště a každoročního řezu.
Kdy je nejlepší stříhat japonskou vrbu?
Nejlepší doba na stříhání japonské vrby je konec zimy nebo brzké jaro, kdy ještě nezačala intenzivně růst.
Řez v tomto období podpoří tvorbu nových výhonů, které nesou typické zbarvení. Můžete ale provést i lehký letní řez pro udržení tvaru. Důležité je, že řez japonské vrby není jednorázová záležitost, ale pravidelná péče. Pokud ho vynecháte, koruna se rozpadne a rostlina ztratí svůj dekorativní vzhled.
Jak často zalévat japonskou vrbu?
Japonská vrba potřebuje pravidelnou zálivku, protože špatně snáší sucho, ale zároveň nesmí stát ve vodě.
Ideální je udržovat půdu stále mírně vlhkou. V létě zalévejte častěji, zejména u rostlin v květináči. Přelití ale může způsobit problémy s kořeny. Zálivka japonské vrby musí být vyvážená – ani sucho, ani přemokření. Právě špatná zálivka je nejčastější důvod, proč rostlina chřadne.
Proč japonská vrba usychá?
Usychání japonské vrby bývá způsobeno suchem, přemokřením nebo poškozením kořenů.
Často jde o kombinaci faktorů – například špatné stanoviště a nevhodná zálivka. Pokud jsou kořeny dlouhodobě ve vodě, začnou zahnívat. Naopak sucho způsobí rychlé zasychání výhonů. Problémy japonské vrby je potřeba řešit včas, jinak se stav rychle zhoršuje. Důležitá je kontrola půdy a celkového stavu rostliny.
Jak dosáhnout husté koruny japonské vrby?
Hustou korunu japonské vrby vytvoříte pravidelným a poměrně razantním řezem.
Bez řezu rostlina vytváří dlouhé a řídké výhony. Každoroční zkrácení větví podporuje větvení a zahuštění. Ideální je kombinovat jarní řez s lehkým letním tvarováním. Stříhání japonské vrby je základní nástroj, jak ovlivnit její vzhled. Čím více řežete, tím hustší a kompaktnější koruna bude.
Může japonská vrba růst ve stínu?
Japonská vrba ve stínu poroste, ale ztratí barvu a nebude tak dekorativní.
Sluneční světlo je klíčové pro tvorbu barevných listů. Ve stínu rostlina zeslábne a výhony budou méně výrazné. Pokud chcete plný efekt, zvolte slunné stanoviště. Polostín je kompromis, ale plný stín není vhodný. Pěstování japonské vrby je vždy nejlepší na světle.
Jak správně zasadit japonskou vrbu?
Japonskou vrbu sázejte do propustné, živné půdy na slunné místo, kde bude mít dostatek prostoru.
V naší poradně s názvem ŽÁDOST O RADU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lenka Rebhánová.
Dobrý den mám dotaz slyšela jsem že už teď můžu dát na balkon truhlíky s rostlinou million bells tak se ptám jestli je to pravda. děkuji za odpověď Lenka Rebhánová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Million bells již můžete mít venku, přežije i nízké mrazy kolem -2°C, ale nečekejte žádné přírůstky. Rostlina potřebuje hlavně slunce. Větší úspěch budete mít ve skleníku s vystavením na stanoviště až po zmrzlých. Když budete pěstovat ve skleníku, hnojte hnojivem s převahou dusíku.
Verbena neboli sporýš se pěstuje rovněž na balkoně, a to především jako převislá rostlina. Vzpřímené verbeny se pak hodí do květináčů i záhonů. Co se týče barev, verbeny mohou být bílé, oranžové, růžové, červené, žluté, fialové i několikabarevné. Květ verbeny se skládá z několika drobnějších kvítků.
Verbeně vyberte slunné a teplé místo, ona se vám za to odvděčí krásnými a bohatými květy. A aby nové květy dále přibývaly, je potřeba rostlinu jednou týdně zbavit květů starých prostřednictvím zaštipování.
Substrát pro verbeny by měl být dobře propustný a plný živin, zároveň by však měl mít i schopnost zadržet vláhu. Do truhlíku o délce 50 až 60 cm zasaďte 5 rostlin verbeny. Verbeny můžete kombinovat s jinými druhy rostlin, pouze musíte volit takové rostliny, které mají rády hodně vláhy a hnojiva. I v tomto případě jsou ideální samozavlažovací truhlíky.
Zálivka a hnojení
Jak už bylo výše uvedeno, verbeny mají rády vlhkou půdu, tudíž potřebují pravidelnou zálivku (v teplých letních dnech dokonce každodenní, pokud tedy nevyužijete samozavlažovací truhlíky). Ani hnojivem nešetřete: jedenkrát týdně hnojte hnojivem určeným pro balkonové květiny.
Přezimování
Chcete-li rostliny přezimovat, přemístěte je do prosvětlené místnosti, v níž se budou teploty pohybovat mezi 8 °C až 10 °C (například do zimní zahrady, zádveří či dobře prosvětlené a nevytápěné chodby). Na jaře rostliny přesaďte do nového substrátu, zaštípněte a začněte pěstovat nanovo.
Množení
Verbeny se mohou množit řízkováním, přičemž nejvhodnější období pro množení je od konce srpna do konce září. Asi 5 až 10 cm dlouhé odřezy (řízky) zapíchněte do připraveného substrátu (zemina smíchaná s pískem v poměru 3 : 1) nebo do zakoupeného substrátu určeného pro množení rostlin. Dokud se rostlina pořádně nezakoření, nepřidávejte žádné hnojivo.
Verbeny můžete rozmnožovat také zakořeněním ve vodě. Řízek dejte do sklenice s vodou a nechte ho tam do té doby, než začne pouštět kořeny (těch byste se měli dočkat asi po 14 dnech). Poté řízky zasaďte do substrátu (nejlépe každou rostlinku zvlášť, na jaře je potom sesadíte).
Poslední možnost, jak lze verbeny množit, představují semínka. Ta seberete a uschováte v suchu. Na jaře je pak můžete zasít rovnou do truhlíku.
Zaštipování
Zaštipování verbeny zahrnuje odstranění špičky stonku rostliny, aby se podpořil keřovitější růst a více květů. Tato technika přesměruje energii rostliny z růstu směrem nahoru na boční větvení, což vede k plnější a kompaktnější rostlině.
Surfinie je převislá bohatě kvetoucí rostlina, jež roste do délky i do šířky. Při správném pěstování kvete skutečně tak hodně, že pokud budete chtít odstraňovat její odkvetlé květy (což není nutné), zabere vám to mnoho času. Květ surfinie se podobá trumpetě a může mít barvu bílou, růžovou červenou či fialovou.
Surfinie by se měly pěstovat v truhlících nebo v zavěšených květináčích, poněvadž musí mít dostatek místa pro své rozrůstání (v letním období jejich výhonky dosahují délky 1 m i více). Tyto rostliny mohou být dokonce tak těžké (díky velkému množství květů), že špatně uchycené truhlíky převrhnou. Surfinie mají rády hodně světla, proto by měly být umístěny na slunné místo. Na rozdíl od muškátů jim však nesvědčí silné deště a vítr, které mohou jejich křehké výhonky polámat a květy poničit. Jestliže se tak přece jen stane, rostlina neodumře, ale poroste dál.
Co se půdy týče, stejně jako u muškátů je dobré zvolit půdu dobře propustnou a bohatou na živiny. Rozhodnete-li se zeminu koupit, tou správnou volbou bude zemina pro muškáty nebo balkonové květiny. Chcete-li si ji namíchat sami, smíchejte zeminu s kompostem a pískem v poměru 2 : 1 : 1. Do truhlíku o délce 50 až 60 cm stačí zasadit 3 rostliny. Pakliže se o ně budete správně starat, hodně se rozrostou.
Zálivka a hnojení
U surfinií na zálivku nesmíte zapomínat: tyto rostliny mají vláhu rády. Nejlepší je pořízení samozavlažovacích truhlíků, které koupíte v každém zahradnictví nebo hobby marketu. Samozavlažovací truhlíky byste měli každý den nebo obden kontrolovat a v případě potřeby dolévat vodu.
Surfinie by se měly v ideálním případě hnojit jednou týdně, a to hnojivem určeným pro muškáty.
Přezimování
I surfinie jsou trvalky. Problém představují v pozdním létě a na podzim pouze plísně: pokud rostliny včas proti plísním neošetříte a plíseň je napadne, nezbude vám než surfinie vyhodit a na jaře koupit nové. Když rostlina zůstane zdravá, zkraťte její šlahouny na cca 20 cm a dejte ji na světlé místo, kde se teploty budou pohybovat mezi 5 °C až 10 °C. Zálivku omezte na minimum (stačí, aby zemina úplně nevyschla) a dopřejte rostlině odpočinek.
Na jaře je potřeba rostlinu zakrátit a přesadit do nového substrátu. A po ledových mužích můžete surfinie vrátit na slunné místo.
V naší poradně s názvem PĚSTOVÁNÍ ORCHIDEJÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lenka bezáková.
Prosím,proč "gumovatí"olistění,děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Gumové nebo spíše vrásčité a kožovité listy se obvykle vyskytují na orchideích Phalaenopsis a Paphiopedilum a může to mít dva důvody: nedostatečná zálivka nebo tepelný stres.
Nedostatek vláhy je pravděpodobně nejčastější viník. Buď rostlina není zalita dostatečně, nebo její kořeny prohnily (obvykle z nadbytečného zavlažování) a systém není schopen získat vodu, protože kořeny prostě nemůžou přivést vodu do rostliny. Pokud má vaše rostlina vzdušné kořeny, podívejte se na jejich stav. Jsou stříbrné a pomačkané? Pokud ano, váš problém může být v nedostatečném zalévání spíše než v přelévání. Pokud najdete kořeny duté a slizké, pak máte případ kořenové hniloby.
Nadměrné zalévání způsobuje hnilobu kořenů a je nejčastější příčinou ztráty orchidejí u nových pěstitelů. Zkontrolujte svůj způsob zálivky. Hnilobu z kořenů odstraníte pomocí skořice, se kterou poprášíte vitální kořeny a řezné rány. Použijte zakořeňovací stimulátor a dejte pozor, aby byla rostlina ve stínu a zvyšte vlhkost vzduchu nejlépe vložením rostliny do igelitového pytle. Jakmile je list vrásčitý, zřídka se vrátí do lesklého tvrdého stavu, ve kterém byl před tím, ale může se poněkud zlepšit jeho stav.
Druhou příčinou gumových listů je často přehřátí. Dotkněte se listu a pokud máte pocit tepla, pak je to váš problém. Sluneční svit může být pro rostlinu příliš silný a nebo letní teploty přes 30 stupňů nedělají rostlině také dobře. Zvyšování vlhkosti a cirkulace vzduchu můžou být užitečné při prevenci tepelného stresu.
Extrémní chlad může také způsobit gumové listy, ale listy jsou často kašovité od mrazu a obvykle mají tmavou barvu.
Všechny rostliny pěstované v kontejnerech můžeme vysazovat po celé vegetační období, tedy i v letních měsících.
Rostliny pěstované v truhlících vždy vyžadují substrát zakoupený v obchodě a pravidelné přihnojování asi 1x za měsíc. Nebo můžeme do substrátu přidat pomalu rozpustné hnojivo. Pozor, Cereritem a NPK se nesmí přihnojovat vřesovištní rostliny.
Okrasné dřeviny menších prodejních velikostí se většinou nabízejí v květináčích. Druhy, které nejsou choulostivé na namrzání, můžeme sázet celoročně. V letním období pouze věnujeme zvýšenou pozornost dostatečné zálivce.
Truhlíky zaléváme tak, aby nedocházelo k přemokření, ale ani k přesychání substrátu. Každodenní zalévání truhlíku je rozhodně špatně. Truhlík musí mít odtokové otvory a nikdy nesmí stát v misce s vodou. Problematické jsou i samozavlažovací truhlíky.
Pokud potřebujeme vysazovat do nádob jehličnany, vybíráme z druhů, které lépe snášejí sucho (borovice, jalovce, zeravy, tisy, cedry). Rovněž jsou vhodnější méně vzrůstné kultivary, popřípadě druhy, které snáší zastřihávání a tvarování. Pozornost musíme věnovat zálivce, a to i v zimním období, kdy jehličnany také odpařují vodu. Počátkem jara začínáme přihnojovat, ideální jsou rozpustná hnojiva obsahující všechny důležité prvky. Hnojení ukončíme zhruba v srpnu, ke konci je vhodné dodat více draslíku (podporuje vyzrávání pletiv a tím lepší přezimování).
V naší poradně s názvem BALKÓNOVÉ ROSTLINY NA SEVER A DO STÍNU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva.
prosím jak se množí ze semen bramboříky
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Výsadba semen bramboříku je poměrně snadná, ale trvá to docela dlouho a nedodržují se u toho obvyklá pravidla, na která můžete být zvyklá při klíčení semen. Semena bramboříku dozrávají v červeneci, kdy je také nejlepší doba k jejich výsadbě. Semena můžete sklízet sama ze svých rostlin a nebo si v obchodě koupit zralá semena. Můžete si také koupit sušená semena, ale jejich klíčivost nebude tak dobrá. To můžete obejít namočením sušených semen ve vodě s několika kapkami Jaru na nádobí po dobu 24 hodin před výsadbou. Výsadba semen bramboříku vyžaduje dobře vyzrálý kompost smíchaný s pískem. Do každého květináče s průměrem cca 13 cm zasaďte asi 20 semen a přikryjte je jemnou vrstvou kompostu nebo písku a udržujte mírně vlhké. V přírodě semena bramboříku klíčí na podzim a v zimě, což znamená, že se jim líbí chladno a tmavo. Umístěte květináče na chladné místo, nejlépe okolo 15 °C a zakryjte je něčím, co úplně zablokuje světlo. Po výsadbě semen bramboříku může trvat i několik měsíců, než dojde k vyklíčení. Jakmile semena vzejdou, sejměte kryt a květináče položte pod růstová světla, která koupíte v zahradnictví. Udržujte rostliny stále v chladu - brambořík roste v zimě. Pokud vaše růstová světla vytváří teplo, tak je nutné chladit rostliny ventilátorem. Postupně, jak se rostliny zvětšují, je můžete přesadit do samostatných květináčů. Až přijde léto, přestanou kvést, ale pokud se vám podaří udržet je v chladu po celou dobu i v létě, porostou i v létě a narostou rychleji. To znamená, že v prvním roce pravděpodobně neuvidíte žádné květy.
U surfinií na zálivku nesmíte zapomínat. Tyto rostliny mají vláhu opravdu rády a nejlépe uděláte, pořídíte-li si samozavlažovací truhlíky, které seženete v každém zahradnictví nebo hobby marketu. Samozavlažovací ale neznamená, že si pro vodu rostliny dojdou sami, je potřeba každý den nebo alespoň obden truhlíky kontrolovat a v případě potřeby vodu doplňovat.
Ani s hnojením to u surfinií nebudete mít tak jednoduché, ideální četnost hnojení je 1krát za týden hnojivem na muškáty.
Ve svém příspěvku PĚSTOVÁNÍ KAMÉLIÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel JAROŠOVÁ.
Dobrý den.Chtěla bych se zeptat jestli by kamélii vadilo podlahové topení.A musí mít hodně světla,nebo by mohla být v chodbě,kde moc světla není?Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Vlasta Vorobjevová.
Dobrý den ,dnes jsem si koupila v Lidlu bilou Camelii japonica NOBILISSIMA můžu ji vysadit do zahrady kolínský okres u Kouřimi 4km.Nebo ji mužu přesadit do většího květináče a nechat ji venku v polostínu ze začátku jen ve stínu .Zemina jako na rododendrony stačí.Jak zalévat z vrchu nebo i do podmisky?Díky za odpévěď Vlasta V. ..kdy přihnojovat?
Pokud hledáte rostliny pro stinný kout, tedy na východní či severní straně pozemku, můžete si vybrat například keře s bohatým olistěním a dlouhým obdobím kvetení, jako jsou pěnišníky. V místech, kde není příliš velký stín, se bude dařit kalinám, pustorylu či některým druhům tavolníku. Jestliže dáváte předost užitečným keřům před těmi okrasnými, pak budou ideální borůvky či brusinky. Když hledáte zeleň, která by ochránila vaše obydlí nejen před prachem či hlukem ze silnice, ale i před pohledy kolemjdoucích, vybírejte nejlépe mezi neopadavými druhy keřů, jako je tis nebo zimostráz. Pokud potřebujete rostlinu, která by jednak zakryla a zkrášlila holé plochy v místech pod stromy, jednak pomohla udržet vláhu u kořenů stromů, jsou tu půdopokryvné keře jako borůvka černá nebo tolokvěnka alpská. Toužíte-li po celoroční pestré barevné paletě, kombinujte keře s různými barvami listů (viz níže podkapitolka keře s červenými listy). Potřebujete-li osázet větší plochy, pak sáhněte po třezalce rozkladité, tavolníku nízkém či dřišťálu Thumbergově.
O některých keřích si něco víc povíme dále v našem příspěvku. Jestli vám však místo dlouhého povídání více vyhovuje stručný a jasný výčet, pak doporučujeme například bezvadnou přehlednou tabulku stínomilných keřů, z níž se dozvíte, které keře jsou okrasné listem, které květem či plodem; jestli jde o keř opadavý, stálezelený, nebo o jehličnan; jak moc vám vyroste; a v neposlední řadě, jaká půda je pro něj vyhovující. A kdo má raději to „povídání“, nechť se pustí do čtení následujících řádků, kde se blíže seznámíme s těmi nejoblíbenějšími keři.
Hlohyně šarlatová (Pyracantha coccinea)
Krásný neopadavý keř, který bude vaši zahradu zdobit celý rok. Hodí se zejména k tvorbě živých plotů a bývá vedena po stěnách budov, neboť může vyrůst až do výšky 5 metrů, přičemž jde o kompaktní hustý keř dobře tvarovatelný řezem. Hlohyni však lze využít také jako dekorativní solitér. Na jaře kvete bílými květy, na podzim ji zdobí oranžové až červené plody, které zůstávají na keřích tak dlouho, dokud je nesezobou ptáci. Listy jsou leskle zelené.
Hlohyni vyhovuje polostín, na půdu je nenáročná, jen nesmí být příliš kyselá. Dobře zvládá sucho.
Jde asi o jednu z nejčastěji využívaných stálezelených rostlin v našich zahradách, neboť je vhodná jak do živých plotů, tak i jako solitér. Velmi dobře se tvaruje a můžete ji nechat růst i v nejrůznějších drátěných šablonách. Zimostráz neboli buxus má hned několik druhů a čeledí, všechny jsou však charakteristické svými tmavě zelenými listy. Vyšlechtěny jdou však už i form
Ve svém příspěvku CLEMATIS se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Bartková ludmila.
dobrý den,
potřebuji poradit,na clematisu se objevují rezavé listy málo kvete,ošetřuji talentem,stanoviště je snad v pořádku na sluníčku kořeny zastíněné,málo výhonů ,jak stříhat ,děkuji bartková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Libor.
Clematis neboli plamének není náročný na půdu, prakticky v každé zahrádce roste dobře. Pokud je substrát kyselý, tak se doporučuje párkrát do roka půdu povápnit (zalít vápennou vodou). Důležité u klemátisu je zachování kořenů ve stínu a hlavně v chladu a naopak zelenou část vystavit na plné slunce. Z tohoto důvodu není vhodné jeho pěstování v nádobách. Nesnáší totiž přemokření a přehřívání kořenů. Úplně stačí, když ho zasadíte volné půdy a kolem něj vysadíte asi 50 cm vysoké letničky, které vytvoří potřebný stín a chládek. Stříhání se provádí jednoduše. Před tím, než začne clematis rašit se část zdravých výhonů seřízne na délku zhruba jednoho metru od země a zbylá část se seřízne na délku 40 cm od země. Takto vám znovu pěkně a hustě obrazí do velkých délek.
K hnědnutí listů a malému počtu květů: buď máte nevhodný kultivar a nebo máte v blízkosti rostlinu, která roznáší plísňové choroby. Často to bývají například jalovce, túje, nebo hrušně a to v okruhu až stovek metrů. Máte na výběr několik možností jak to řešit. Buď clematis vykopejte a nahraďte ho jinou odrůdou, například od souseda, kterému roste dobře. A nebo zkuste změnit fungicid a na místo Talentu použijte například Dithane DG NeoTec, Delan 750 SC a nebo Topas C 50 WP.
Ano, převislá vrba může při nevhodném umístění představovat riziko pro základy nebo kanalizaci, zejména pokud je vysazena příliš blízko stavby.
Kořenový systém vyhledává vlhkost a může prorůstat směrem k potrubí. Neznamená to, že každá okrasná vrba převislá ničí základy, ale vzdálenost alespoň 3 metry je bezpečnější volba. Správné plánování výsadby je nejúčinnější prevence a chrání nejen strom, ale i stavbu.
Jak hluboké má převislá vrba kořeny?
Převislá vrba má poměrně rozvětvený kořenový systém, který se šíří spíše do šířky než do extrémní hloubky.
Kořeny se často rozprostírají do vzdálenosti několika metrů od kmene a vyhledávají vlhkost. V běžné zahradní půdě mohou dosahovat hloubky okolo 1–1,5 metru, ale důležitější je jejich šířka. Při plánování výsadby je proto nutné počítat s prostorem pod zemí, nejen nad ní. Kořenový systém vrby je adaptabilní, ale potřebuje dostatek místa.
Jak rychle roste převislá vrba?
Převislá vrba patří mezi rychleji rostoucí stromy a může přirůstat 30 až 60 cm ročně při dobrých podmínkách.
Růst závisí na půdě, vlhkosti a pravidelném řezu. Pokud strom roste méně než 20 cm ročně, je vhodné zkontrolovat stanoviště a režim péče. Správně vedený řez převislé vrby podporuje hustotu i stabilitu koruny.
Je převislá vrba vhodná k jezírku?
Ano, převislá vrba se často vysazuje k jezírkům, protože má ráda mírně vlhké prostředí.
Je však nutné počítat s prostorem pro kořeny a s tím, že padající listí může zvyšovat nároky na údržbu vody. Pokud je jezírko malé, může být vhodnější zvolit jiný druh stromu. Správné umístění a pravidelná údržba zajistí, že okrasná vrba převislá vytvoří krásný efekt bez nežádoucích komplikací.
Kolik vody převislá vrba opravdu potřebuje?
Převislá vrba potřebuje pravidelnou zálivku zejména v prvních dvou letech po výsadbě a během suchých období.
Půda by měla být mírně vlhká, nikoli přemokřená. Dlouhodobé sucho vede k řídké koruně a oslabení růstu, zatímco přelití může poškodit kořeny. Ideální je sledovat stav půdy a reagovat podle počasí. Správná zálivka je vyvážením mezi suchem a přemokřením.
Dá se převislá vrba pěstovat v květináči?
Pěstování převislé vrby v květináči je možné jen krátkodobě a při dostatečně velké nádobě.
Kořenový systém potřebuje prostor a omezený objem substrátu může růst výrazně omezit. Strom v nádobě vyžaduje častější zálivku a pravidelný řez. Dlouhodobě je však vhodnější výsadba do volné půdy. Okrasná vrba převislá není ideální balkonová dřevina.
Co dělat, když listy převislé vrby žloutnou?
Žloutnutí listů u převislé vrby často signalizuje nedostatek vody nebo stres z horka.
V naší poradně s názvem MY MADAGASCAR TUBIFLORA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva.
Ráda bych věděla, jak o tento druh pečovat a jestli kvete. Má někdo zkušenosti? Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Madagascar tubiflira neboli kalanchoe vytváří malý shluk květů, uspořádaný na stopkách. Ke kvetení nedochází pravidelně a někdy nemusí kvést vůbec. V případě, že se rozhodne kvést, tak se tak stane na začátku teplého ročního období. Kakanchoe mají malé šedavé květy podobné levanduli. Po odkvětu, hlavní rostlina umírá a přichází čas ke znovuzrození přes malé rostlinky, které s umřelou rostlinou můžou klesnout k zemi a růst všude tam, kde přistanou. To je důvod, proč je nejlepší, aby se kalanoche pěstovala v samostatných květináčích.
Kalanoche potřebuje teplotu 16° až 24° C. Potřebuje minimálně čtyři hodiny slunečního svitu denně. Dá se pěstovat i venku, ale je třeba ji uklidit před prvními mrazy, a to postupně, protože náhlé změně teploty můžou rostlině způsobit stress. Kalanchoe poroste na přímém slunci, nebo v jasném světle ve stínu. Zalévá se pouze tehdy, když je půda suchá. K zálivce se používá voda o pokojové teplotě. V zimním období je zapotřebí, aby se půda nechala vyschnout mezi jednotlivými zálivkami. Kalanchoe potřebuje zeminu pro kaktusy. Pokud používáte standardní zeminu pro pokojové rostliny, tak přidejte písek nebo perlit pro lepší propustnost. Kalanchoe se přesazuje brzy na jaře, ale pouze tehdy, když rostlina přeroste svůj květináč. Nový květináč vyberte o něco větší než byl ten původní. Přesazování je možné každý měsíc, mezi březnem a zářím. Následně se pak použije tekuté hnojivo naředěné na polovinu, než je doporučováno. Kalanchoe nemá ráda vysokou vzdušnou vlhkost. Průměrná vlhkost v místnosti moderních bytů je ideální pro tuto rostlinu. K rozmnožování je třeba vybrat některé z rostlinek z okrajů listů. Množení se provádí v mělkém hrnci, do kterého se nasype hlína pro kaktusy. Hrnec nemusí být hluboký, protože kořeny zde neporostou moc dlouho. Malé rostlinky se rozmístí na povrch půdy, hrnec se zakryje průhlednou igelitovou fólií a umístí se na slunném místě. Půda se při množení udržuje vlhká, ale ne přemokřená. Když jsou rostliny dostatečně vysoké a lehce se dotýkají plastu, tak se odstraní plastový obal a přesadí se do většího květináče.
V současné době je vyšlechtěno několik tisíc kultivarů bohyšek, od trpasličích, pouze několik centimetrů vysokých, po obry mající výšku více než 100 cm. Dle vzrůstnosti tak lze volit odrůdy vhodné do skalek a nádob, ale také jako podrostové vyšší trvalky vhodné do polostínu a stínu. Hosta je společně s Heucherou vítaným doplňkem pro místa pod stromy a keři, která bývají často holá a prázdná.
Nejběžnější zelenou barvu najdete u bohyšek v mnoha odstínech a mění se i během vegetace. Oblíbené jsou bohyšky s listy panašovanými (barevnými, pestrými), zelenobílými nebo žlutozelenými, žádané jsou i odrůdy šedé a modravé, s listy jakoby ojíněnými. Od barvy listů se odvozují i nároky rostlin na světlo:
Zelenolisté odrůdy – prospívají jak na světle, tak ve stínu, barva listu se po dobu vegetace prakticky nemění. Patří sem Hosta fortunei ′Stenantha′, Hosta lancifolia, Hosta longissima ′Longifolia Honda′, Hosta plantaginea ′Honey Bells′, Hosta plantaginea ′Honey Bells′, Hosta sieboldiana ′Alba′, Hosta tardifolia.
Žlutolisté a bíle panašované odrůdy – potřebují přes den několik hodin světla, nejlépe zrána nebo odpoledne, polední úpal jim neprospívá. Ani v celodenním stínu se neuplatní, protože listy zezelenají nebo bude jejich barva velice nevýrazná. Kombinace uvedených barev může být různá podle odrůdy, některé listy mají barevný okraj, jiné větší část listové plochy. Mezi žlutolisté a bílé patří Hosta fortunei ′Gold Leaf′, Hosta fortunei ′Aurea′, Hosta gracillima ′Hydon Sunset′, Hosta ventricosa ′Aureomaculata′. Mezi panašované patří Hosta crispula ′Marginata′, Hosta decorata ′Butter Rim′, Hosta fortunei ′Aureomarginata′, Hosta fortunei ′Gold Standard′, Hosta sieboldiana ′Alba′, Hosta sieboldiana ′Louisa′, Hosta undulata ′Albomarginata′, Hosta undulata ′Undulata′, Hosta undulata ′Unvittata′.
Šedé a modrolisté odrůdy – na zastíněném stanovišti vydrží déle do pozdního podzimu, snesou i světlé stanoviště bez výrazné změny barvy. Patří sem Hosta fortunei ′Hyacinthina′, Hosta fortunei ′Marginato alba′, Hosta fortunei ′Obscura′, Hosta sieboldiana ′Big Daddy′, Hosta sieboldiana ′Elegans′, Hosta sieboldiana ′Glauca′, Hosta x tardianahort ′Blue Moon′, Hosta x tardianahort ′Blue Skies′, Hosta x tardianahort ′Halcyon′.
V naší poradně s názvem KALA VENKOVNÍ JEJÍ PĚSTOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alena.
Nikde nenachazim, zda chce venkovni kala na slunicko, nebo do stinu, kam nejlepe zasadit. Domaci kaly pestuji již léta, siroke okoli jsem podelila rozmnozenymi, ktere celou zimu krasne kvetou a na léto je necham pod stromem odpočinout. Jak ale s venkovni nevim?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča .
Kala je stínomilná rostlina, takže i venkovní kaly vysazujte na stinná nebo polostinná ovšem dobře prohřátá místa s dostatkem vláhy a rozptýleným svetlem. Ideální je stín tvořený jinou vzrostlou košatou rostlinou, například vysoký listnatý strom.
Muškáty neboli pelargonie patří k nejoblíbenějším balkonovým rostlinám. Jejich obliba je dána vysokou odolností vůči slunci, větru i dešti, škůdcům i chorobám. Nelze zapomenout ani na jejich krásné květy, jež mají různé barvy (od bílé přes růžovou a červenou až po fialovou) a různé tvary (od jednoduchých po plnokvěté). Na trhu existuje mnoho druhů muškátů: převislé, vzpřímené, anglické, velkokvěté, vonící...
Muškáty se hodí především do okrasných nádob a truhlíků na balkony, okenní parapety a podobně. Vyhovuje jim slunné a teplé místo. Jestliže budou během dne v částečném polostínu, neuškodí jim to, umístíte-li je však do trvalého stínu, nikdy se nedočkáte truhlíků plných nádherných květů. Muškáty se potáhnou za světlem a budou chudé a nevzhledné. Proto jim najděte slunné místo hned na začátku pěstování. Nemusíte se obávat větru ani deště, muškát je velmi odolný. Snad jen prudší déšť by mohl poničit květy, ale na jejich místě záhy vyrostou květy nové, tudíž se nemusíte ničeho obávat.
Až si budete muškáty kupovat, kupte s nimi rovnou i zeminu určenou k jejich pěstování. Zabráníte tak tomu, že zemina vámi připravená bude příliš přehnojená, v důsledku čehož muškáty sice porostou velkou rychlostí, ale nebudou mít tu správnou hustotu, budou slabé a vytažené. Nebo naopak v zemině bude výživy málo a muškáty zůstanou zakrnělé (v málo prohnojené zemině však muškáty pokvetou). Jestliže jste se přesto rozhodli připravit zeminu sami, vezměte v potaz, že muškáty potřebují dobře propustnou půdu obohacenou živinami. Takovou půdu připravíte smícháním zeminy s kompostem a pískem v poměru 2 : 1 : 1. Aby byly vaše truhlíky opravdu hezké a bohaté, umístěte do truhlíku dlouhého 50 až 60 cm alespoň 5 rostlin.
Zálivka a hnojení
Se zálivkou to nemusíte přehánět, muškáty si totiž umí rozvrhnout zálivku do několika dní. Rostlina ocení spíše půdu sušší, proto ji nepřelévejte. Zálivka by měla být pravidelná a přiměřená venkovním teplotám.
Stejně jako se zálivkou to u muškátů nemusíte přehánět ani s hnojením: stačí hnojit (hnojivem určeným pro muškáty) jedenkrát za měsíc. Když budete hnojit častěji, květy budou pravděpodobně zastíněny přerostlými a bohatými listy. Mějte na paměti, že muškát představuje opravdu nenáročnou rostlinu, pro kterou je nejdůležitější správně zvolené místo.
Přezimování
Muškáty se řadí mezi trvalky, proto pokud máte možnost je skladovat (zejména vhodné místo), nemusíte je každý rok vyhazovat a na jaře pak shánět nové rostliny. Muškáty musíte umístit do místnosti, kde je dostatek světla a kde nemrzne (ideální teplota by se měla pohybovat od 5
V naší poradně s názvem LEPIVÁ ANTURIE. se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jaroslava.
Dobrý den, mám po mamince asi již deset let starou anturii, která překrásně kvete každý rok, ale mám problém ji někam postavit, protože má strašně lepkavé listy a kape z nich něco jako cukerný roztok a strašně lepí. Všude kde ji postavím tak je to olepené. Potřebuji poradit jestli jí mohu dát ven. Vašíčková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Lepivý sliz rostlina vylučuje, když je napadena nějakým sajícím škůdcem. V tomto případě může jít o smutnice nebo puklice. Co s tím? Kupte přípravek Mospilan 20 SP a rostlinu s ním postříkejte. Do rostliny se dostane jed, který si nasaje nechtěný škůdce a zahyne. Jed zůstane v rostlině dva měsíce, takže je potřeba po této době zopakovat, pokud bude rostlina venku. Anturie potřebuje světlé místo ve stínu chráněné před větrem a teplotu nad 15°C.
Na konci února zdravé – buď nově koupené, nebo řádně přezimované – hlízy begonií zasaďte mělce do plochých nádob s rašelinou a mírně zalévejte, dokud se neobjeví rašící očka. Hlízám postačí počáteční teplota mezi patnácti až dvaceti stupni a v tomto stadiu nemusí mít ani příliš světla. Jakmile začnou rašit, vysaďte je do květináčů a nechte zakořenit.
Už při nakličování dávejte pozor, abyste begonii neobrátili vzhůru nohama, někdy se totiž spodní a vrchní část těžko rozeznává: místo s prohlubní po loňském stonku musí být vždy nahoře. Obzvlášť pozorní buďte, pokud jste se rozhodli vysadit nenarašené hlízy rovnou do nádoby, v níž je budete pěstovat. Naklíčené hlízy zasaďte do truhlíků či mís naplněných rašelinovým substrátem pár centimetrů pod okraj. Nezapomeňte na drenáž a odtokové otvory, aby begoniím nezahnívaly v přemokřené zemi kořeny.
Hlízy opatrně přitlačte po obvodu a lehce zasypte substrátem tak, abyste nepoškodili prohloubený střed s viditelnými klíčky. Výsadbu zalijte a přikryjte fólií nebo sklem, aby se rašícím rostlinám udržela zvýšená vzdušná vlhkost. Můžete je nechat pár dnů na tmavším místě.
Jakmile klíčky povyrostou, je čas přenést truhlíky s hlíznatými begoniemi na světlé místo. Pozor na přímé slunce, neprospívá ani dospělým rostlinám a mladé jsou pochopitelně mnohem choulostivější. Při teplotě kolem dvaceti stupňů nechte begonie vytvořit alespoň čtyři pravé listy.
Substrát udržujte stále vlhký, nenechte jej přeschnout, poškodily by se nové vlásečnicové kořínky vyživující rostlinu. Ani přílišné zalévání není dobré, plísně a hniloby číhají i na begonie, proto rostlinky už nadále nezakrývejte.
V dubnu, kdy mají hlíznaté begonie alespoň čtyři pěkné pravé listy, budou mít už rozrostlý kořenový bal. V tu dobu nastává poslední etapa předpěstování – konečné přesazení do pěstebních nádob.
Použijte zeminu podobnou té, v níž jste rostliny předpěstovávali (rašelinový substrát). Přimíchejte více kompostu, a máte-li možnost přidat na dno truhlíku hnojivo (slepičí trus mají begonie v oblibě), tím lépe.
Rostlinám vyberte místo v polostínu, nebojte se ale ani stínu. Budou ho snášet lépe než osluněné přehřáté místo. Snažte se vyhnout polohám větrným; křehké stonky begonií obtěžkané velkými květy jsou snadnou kořistí větru a nepohody. Během sezóny potřebují hlíznaté begonie pravidelnou zálivku a každý druhý týden přihnojování plným hnojivem. Pokvetou od června do zámrazu a na podzim už sklidíte vlastní, pěkně narostlé hlízy.
Begonia semperflorens, známé spíše pod lidovým názvem voskovky, jsou 15 až 30 centimetrů vysoké a ze všech kvetoucích begonií se pěstují nejsnadněji. Jsou pestré v barvě listu i květu. Existují kombinace zelených listů s bílými, růžovými a červenými květy s odlišným lemováním. Další možností jsou bronzové nebo červené listy spolu s bílým, růžovým či červeným květem, někdy také s odlišným vroubením květu.
Voskovky jsou odolné vůči slunci a suchu. Kvetou celé léto až do prvních mrazíků. Ty je poškodí natolik, že je dobré rostliny okamžitě vytrhat. Od ledna se vysévá semeno jemné jako prach na dobře urovnané, utlačené truhlíky. Přimáčknou se, opatrně se zalijí a přikryjí se sklem. Při 20 °C se za týden objeví malé rostlinky. Přepichují se do hnízd neboli špetek, později se vysazují také po několika kusech na větší spon. Při sázení do kelímků je vhodné sázet silné rostliny jednotlivě, ty slabší nechat po 2 až 3 kusech v kelímku. Ven se sází otužené rostliny až po ledových mužích v druhé polovině května. Neotuženým rostlinám spálí slunce horní listy doběla.
Zazimování
Bogonii voskovku můžete i zazimovat. Přeneste je dovnitř dříve, než teploty klesnou pod 10 °C. Umístěte je na světlé, teplé a vlhké místo s dobrou cirkulací vzduchu, ale mimo dosah průvanu nebo větracích otvorů. Během zazimování omezte zálivku a zvažte lehké hnojení jednou měsíčně. Pokud byly venku ve stínu, vyhněte se přímému slunečnímu záření i během přezimování. Snažte se o teplotní rozmezí 18 °C až 24 °C a udržujte vlhkost pomocí zvlhčovače vzduchu nebo misky naplněné vodou a oblázky. Omezte zálivku. Begónie v zimě nevyžadují tolik vody. Mezi zálivkami nechte horní vrstvu půdy zcela vyschnout. Během zimy z rostlin odstraňte všechny odumřelé nebo žloutnoucí listy a květy.
Aklimatizace na jaře: S rostoucími teplotami postupně aklimatizujte rostliny na venkovní podmínky, než je vrátíte na letní stanoviště. Rostlinu brzy na jaře prořízněte, abyste podpořili nový růst. Pokud teploty nárazově klesnou pod 10 °C, rostliny přikryjte.
Druhou variantou uchování begónií přes zimu je řízkování. Koncem léta / začátkem podzimu můžete z begónie voskovky odebrat řízky a přes zimu si z nich vypěstovat nové rostliny. Pro lepší zakořenění řízků použijte kořenící stimulátor, ať vám zakoření všechny, ať nemusíte příliš krátit svoje rostliny v době nejkrásnějšího vzrůstu.
V naší poradně s názvem KAMÉLIE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie Čejková.
Pořídila jsem si minulou zimu na výstavě první malou kamélii. Přes celé léto byla venku na zahradě ve stínu a výborně prospívala. Na zimu před příchodem mrazů jsem ji dala na nevytápěné schodiště. Nasadila 5 poupat, když první začalo rozkvétat, najednou opadaly všechny listy a připadá mi, že i květ se již dále nerozvíjí. Zalévám stále stejně dešťovou vodou, přihnojuji Krystalonem na borůvky. Co jsem, prosím, udělala špatně?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Příčin může být několik. První z nich je hnojení v době krátkých dnů a slabého světla. Když je krátký den, tak rostlina nestačí spotřebovat všechny látky, které dostává v zálivce a ty se pak hromadí v substrátu a mění jeho vlastnosti, které rostlina neustojí. Další běžnou příčinou, která se projevuje u letněných rostlin, jsou škůdci, kteří během léta nalezou do substrátu, zakuklí se zde a pak v příhodných podmínkách se probudí a začnou rostlině užírat kořeny nebo listy. Proto doporučuji všechny letněné rostliny několik dní před zazimováním opatřit postřikem přípravkem Mospilan. Mospilan je jed, který "naleze" do všech částí rostliny a zůstává v ní po dobu několika týdnů. Když si pak některý škůdce kousne do takové rostliny, tak hned umírá. Ale nevěšte hlavu, kupte si novou kamélii a tešte se z ní.
Fuchsie je rostlina mnoha tvarů a podob. Existuje více než deset tisíc odrůd, které se liší odolností, vhodným místem pro pěstování, ale především svým vzhledem. Fuchsie mohou být vzpřímené, převislé i polopřevislé, ale také jednoduché, plnokvěté, i s poloplnými květy. Některé vysoce odolné odrůdy můžete pěstovat na záhonu jako keřík či stromek, v našich podmínkách se ale nejčastěji pěstují v truhlících a květináčích. Co mají většinou společné všechny, je, že se dobře množí, a pokud správně nastudujete vybranou odrůdu, tak se i snadno pěstují. Abyste se pro začátek ve fuchsiích alespoň trochu zorientovali, na následujících řádcích najdete malý přehled několika druhů.
Fuchsie Florabelle – je jedním ze známějších odrůd pěstovaných u nás. Tato rostlina se množí nejčastěji semeny, pokud ji včas vysejete, nejen že se v tomtéž roce dočkáte mnoha květů, ale zároveň bude rostlina hodně bohatá. Květy bývají menší, zato jich bývá opravdu spousta. Výška rostliny se pohybuje kolem 30 cm, ale šířka až k 60 cm.
Fuchsie Gartenmeister Bonstedt – odrůda s malými květy, kterých se dočkáte velmi brzy. Většinou se pěstuje ve smíšených záhonech, dorůstá do výšky 60 cm a šíře kolem 45 cm.
Fuchsie Harry Gray – tato odrůda vám vydrží kvést celé léto, a to středně velkými, plnými květy. Jde o převislou rostlinu pěstovanou nejčastěji v závěsných nádobách nebo na okrajích smíšených záhonů, rozrůstá se do šíře 30 až 45 cm.
Fuchsie Cascade – je jednou z nejlepších odrůd pro závěsné nádoby, má dlouhé, kaskádovité květy. Její stonky dorůstají do délky kolem 60 cm, rostlina se rozrůstá do šíře 30 až 45 cm.
Fuchsie Genii – tato odrůda vám nejlépe vynikne na polostinném místě, kde ukáže svou zvláštnost zlatavými listy. Pokud ji necháte ve stínu, budou listy zelené. Někoho, kdo tuto rostlinu nezná, by to mohlo zaskočit, že se s rostlinou něco děje, když listy žloutnou, ale nemusíte se ničeho obávat, u této odrůdy to tak má být. Můžete ji pěstovat na záhonech, ale na zimu ji raději přesuňte do domu. Možná by vám venku přečkala, pokud nebude zima extra krutá, ale pravděpodobnější je, že byste o rostlinu přišli. Ani tato fuchsie nezůstane bez krásných květů, roste do výšky i šířky kolem 30 cm.
Fuchsie Lena – tato odrůda je velmi nenáročná na pěstování, nejčastěji se umísťuje do smíšených záhonů. Dorůstá do výšky kolem 90 cm a šířky 60 cm.
Fuchsie Mission Bells – je odrůda pěstovaná buď na kmínku, nebo jako keř, bývá obalena jednoduchými květy a dorůstá do výšky kolem 50 cm a do šířky 30 až 45 cm.
Fuchsie Mrs Pople – tato odrůda bývá často v mírnýc
Polostín znamená, že keř má část dne přístup ke světlu, zatímco ve stínu je světlo výrazně omezené po celý den. Tento rozdíl je pro růst zásadní.
V praxi polostín obvykle znamená 3–6 hodin rozptýleného nebo přímého slunce denně. Keře do polostínu s tímto světlem počítají a využívají ho. Pokud je vysadíte do skutečného stínu, často jen přežívají, málo rostou a špatně kvetou.
Které keře do polostínu jsou nejméně náročné na péči?
Mezi nejméně náročné keře do polostínu patří mahonie, skalník a některé tavolníky. Tyto druhy zvládají kolísání světla i horší půdní podmínky.
V praxi nevyžadují pravidelné hnojení ani častý řez. Pokud mají alespoň základní vláhu v prvních letech, dokážou se stabilizovat a fungovat dlouhodobě bez zásahů.
Porostou kvetoucí keře v polostínu stejně jako na slunci?
V polostínu keře obvykle kvetou méně než na plném slunci, ale stále mohou kvést spolehlivě. Záleží na konkrétním druhu.
Například hortenzie nebo tavolníky v polostínu kvetou méně bohatě, ale zato déle a pravidelně. Pokud je pro vás kvetení hlavní cíl, je nutné počítat s kompromisem mezi množstvím květů a vitalitou keře.
Jak poznám, že má keř v polostínu málo světla?
Nedostatek světla se projeví změnou růstu a tvaru keře, nikoli okamžitým úhynem. To je důvod, proč problém často zůstává dlouho skrytý.
Typické příznaky jsou dlouhé vytáhlé výhony, řídké olistění, málo květů a růst směrem ke světlejší straně. Pokud tyto znaky trvají několik sezón, je místo pro keř nevhodné.
Lze keř po několika letech přesadit z polostínu jinam?
Ano, přesazení je možné, ale záleží na stáří a druhu keře. Čím je keř starší, tím hůře změnu snáší.
U mladších keřů do 3–4 let je přesazení reálné řešení. U starších exemplářů bývá úspěšnější nahradit je vhodnějším druhem než riskovat jejich poškození.
Má smysl keře v polostínu více hnojit?
Více hnojiva nenahradí nedostatek světla. To je jeden z nejčastějších omylů při péči o keře v polostínu.
Přehnojení může vést k bujnému, ale slabému růstu, který je náchylnější k chorobám. V polostínu je důležitější správný výběr druhu než intenzivní hnojení.
Které keře do polostínu zvládnou i sucho?
Suchý polostín zvládnou jen některé keře, například mahonie, skalník nebo muchovník. Tyto druhy snášejí konkurenci kořenů i omezenou vláhu.
V praxi je klíčové zejména první dva roky po výsadbě zajistit zálivku. Jakmile keř zakoření, dokáže si s občasným suchem poradit lépe než citlivější druhy.
Jak rychle poznám, že jsem vybral keř do polostínu špatně?
Špatný výběr se často projeví až po dvou až třech letech. První ro