Když se podíváme do historie, uvidíme, že podobný způsob zahradničení je starý stovky let. Například v Anglii není pěstování zeleniny na vyvýšených záhonech vůbec ojedinělé. Ve Francii v období středověku dominovaly zvýšené záhony čtvercového typu. Příkladem je zrekonstruovaná středověká zahrada francouzského hradu Carcassonne, kde jsou užitkové záhony lemovány vyplétaným proutím. Lískové či vrbové proutí okolo záhonů se těšilo oblibě u mnoha klášterních zahrad Evropy. I samotní Číňané takto pěstují rostliny po několik staletí a mají k tomu hned několik důvodů.
Zelenina vysazená na zvýšených záhonech lépe prospívá, netrpí tolik škůdci, a především údržba je oproti konvenčnímu způsobu pěstování minimální. Při pěstování ve vyvýšených záhonech se zvyšuje úrodnost půdy, a tím pádem i výnos. Půda zde nezná půdní škraloup, není třeba na ni nikde šlapat jako u běžného užitkového záhonu a drží pěkně nakypřená. Kvalita půdy se jen lehce vylepšuje. Při samotném zakládání záhonů se na dno použije kompost a biologický materiál, z něhož rostliny následně čerpají potřebné živiny.
Na záhoně se díky tlení organického materiálu daří i rostlinám náročnějším na teplo, což je příznivé zejména v chladnějších oblastech naší republiky. Díky sedání vyvýšeného záhonu můžete každý rok doplnit nový kompost, který se postará o potřebné živiny. Takový záhon v létě sice více vysychá, ale tomu lze předejít použitím mulče („peřinka“ na záhon z organického materiálu – sláma, listí, kůra).
Pěstování ideálně vychází na dva tři řádky vedle sebe. Rostliny získávají více světla, vzájemně si nekonkurují a nedochází k oslabení a zmenšení prostředních rostlin. Při tradičním způsobu pěstování totiž bývají tyto rostliny oslabené a více náchylné k chorobám a škůdcům. Mimo jiné je zvýšení záhonů s mulčovanými cestičkami mezi záhony výbornou bariérou před slimáky. Tím, že mohou být rostliny sázeny nahusto, dochází k lepšímu zastínění půdy listy a zabrání se výparu.
Vyvýšený záhon se stane také zajímavým dekorativním prvkem zahrady. Může být vysoký třeba jen 10 cm, ale i 1 metr, vyvýšenézáhony mohou být i stupňovité, ovšem široké by neměly být více než metr a půl (v závislosti na výšce – ty metr vysoké budou široké cca jen 1 metr), abychom všude snadno dosáhli.
Na jílovitých a poměrně vlhkých půdách je zvýšení záhonu ideálním řešením. Nedochází k zatopení a tvoření loužiček mezi rostlinami, hlavně v obdobích větších srážek a přívalových dešťů. Vyvýšený záhon můžeme umístit i ve svahu a vyřešit si tak problém, jak kvalitně zúrodnit a zpevnit svah na naší zahradě. Vytvořit jej lze dokonce i na betonu, poku
V naší poradně s názvem BEZTRNÝ OSTRUŽINÍK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jan Parýzek, ing..
Prosím o radu. Kdy je nejvhodnější doba ke hřížení šlahounů. Hřížím matiční šlahouny, nové rostliny mi vzejdou, ale nechám si poradit. Jestli matiční šlahouny už letos nebo až druhý rok, kdy už budou mít plody.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník .
Nejvhodnější doba pro hřížení ostružin je na jaře a na podzim. Výsledky jarního hřížení můžeme oddělit ten samý rok na podzim. Ty podzimní až následující rok na jaře. K hřížení se používají jednoleté výhony.
K vegetativnímu množení ostružin můžete také použít i další postupy, které jsou vhodnější. Je to například množení kořenovými řízky. Vhodné části kořenů získáváme na podzim. U matečné rostliny odkryjeme z jedné strany kořeny, aby je bylo dobře vidět a ostrým nožem je od rostliny oddělíme. Řízky mají být dlouhé 8-10 cm a v průměru 8-10 mm. Horní konec seřízneme kolmo na osu řízku, spodní část mírně šikmo. Pracovat musíme pozorně. Řízek vysazený obráceně neroste. Řízky zakládáme přes zimu v mrazuprosté místnosti do písku s rašelinou. V dubnu je vysazujeme na záhony s lehčí kompostní zeminou. Na záhoně vyhloubíme rýžku asi 10 cm hlubokou, která má jednu stěnu kolmou. Na tuto stěnu stavíme řízky asi 10 cm od sebe, zasypeme zeminou a navršíme 3 cm vysoký hrůbek. Po výsadbě zalijeme, kypříme, odstraňujeme plevele a přihnojujeme. Řízky je nezbytné ošetřit stimulátorem růstu.
Zahradničení bez rytí vám nejen ušetří čas a námahu, ale má i další výhody. Jak jsme již zmiňovali, rytí může narušit půdní rovnováhu, především vyváženost půdních organismů, a přestože je jeho hlavním smyslem půdu provzdušnit, dochází při něm spíše k jejímu udusání a půda se stává příliš kompaktní. Systém však vyžaduje specifický přístup, aby záhony neovládl plevel. Je však potřeba poznamenat, že záhony bez rytí nebudou dobře prosperovat ve velmi těžké, jílovité půdě.
Příprava netradičních záhonů
Nabízíme několik základních pravidel a rad při zakládání záhonů, které není třeba rýt:
Na podzim se záhony určené k zahradničení musí bez rytí zbavit plevelů, tedy ne rýčem, ale například rycími vidlemi. Snazší práce bude v místech, která od jara do podzimu ležela pod černou perforovanou fólií nebo tmavou netkanou textilií.
Záhony je vždy vhodné ohradit prknem nebo řadou cihel či kamenů, aby z nich nevypadávala vrstva mulče, kterou budou posléze pokryty.
Záhony a cestičky mezi nimi si rozvrhněte tak, aby nedocházelo k ušlapávání půdy mimo cesty.
Cestičky musí být dost široké na průjezd kolečkem, abyste mohli bez problémů dovážet mulčovací materiál a podobně.
Mulčování místo rytí
Další variantou, jak pěstovat plodiny bez rytí, je využít mulčování. Vyberete-li si tento způsob, pak postupujte podle těchto doporučení:
Abyste mohli zahradničit bez rytí, musíte mít k dispozici velké množství vyzrálého kompostu.
Záhony se na podzim nezryjí, ale pokladou přibližně 5 cm silnou vrstvou vyzrálého kompostu nebo hnoje. Žížaly se na svou oblíbenou pochoutku vrhnou a postupně ji zatahají do spodních vrstev půdy, čímž zeminu provzdušní a obohatí o množství nezbytných živin.
Mulčovací vrstva půdu v zimě chrání před vysycháním a výkyvy teplot, poskytuje příznivé podmínky pro půdní mikroorganismy. Prudké deště nenaruší její strukturu a živiny se nevyplavují.
Na jaře lze záhon rovnou osít. Semínka můžete překrýt opět vrstvičkou vyzrálého, jemného kompostu.
Vrstvený záhon
Další varianta klasického zahradničení bez rytí je taková, že záhon poté, co jej na podzim vyplejete, pokladete lepenkou nebo nepotištěným papírem, který důkladně pokropíte, aby byl mokrý. Na papír pak můžete vrstvit kompost, posečenou trávu a podrcené listí v několika opakujících se vrstvách do té doby, než bude výška pokrývky na půdě činit přibližně 15 cm. Vše přes zimu zetlí a na jaře bude půda připravená k osetí či osázení. Na podzim je pak vhodné prohrábnout záhon vidlemi a celý postup zopakovat.
Úskalí při pěstování bez rytí půdy
Pokud jste se rozhodli pro zahradničení bez rytí, musíme vedle pozitiv, uvést i možná negativa tohoto způsobu pěstování:
V důsledku vysychání půdy se plodiny stávají více citlivými na nedostatek živin.
Rostliny potřebují více vstupů pro potírání plevele.
Lze konstatovat, že výnosy mají tendenci k nižší stálosti.
V naší poradně s názvem MY MADAGASCAR TUBIFLORA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva.
Ráda bych věděla, jak o tento druh pečovat a jestli kvete. Má někdo zkušenosti? Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Madagascar tubiflira neboli kalanchoe vytváří malý shluk květů, uspořádaný na stopkách. Ke kvetení nedochází pravidelně a někdy nemusí kvést vůbec. V případě, že se rozhodne kvést, tak se tak stane na začátku teplého ročního období. Kakanchoe mají malé šedavé květy podobné levanduli. Po odkvětu, hlavní rostlina umírá a přichází čas ke znovuzrození přes malé rostlinky, které s umřelou rostlinou můžou klesnout k zemi a růst všude tam, kde přistanou. To je důvod, proč je nejlepší, aby se kalanoche pěstovala v samostatných květináčích.
Kalanoche potřebuje teplotu 16° až 24° C. Potřebuje minimálně čtyři hodiny slunečního svitu denně. Dá se pěstovat i venku, ale je třeba ji uklidit před prvními mrazy, a to postupně, protože náhlé změně teploty můžou rostlině způsobit stress. Kalanchoe poroste na přímém slunci, nebo v jasném světle ve stínu. Zalévá se pouze tehdy, když je půda suchá. K zálivce se používá voda o pokojové teplotě. V zimním období je zapotřebí, aby se půda nechala vyschnout mezi jednotlivými zálivkami. Kalanchoe potřebuje zeminu pro kaktusy. Pokud používáte standardní zeminu pro pokojové rostliny, tak přidejte písek nebo perlit pro lepší propustnost. Kalanchoe se přesazuje brzy na jaře, ale pouze tehdy, když rostlina přeroste svůj květináč. Nový květináč vyberte o něco větší než byl ten původní. Přesazování je možné každý měsíc, mezi březnem a zářím. Následně se pak použije tekuté hnojivo naředěné na polovinu, než je doporučováno. Kalanchoe nemá ráda vysokou vzdušnou vlhkost. Průměrná vlhkost v místnosti moderních bytů je ideální pro tuto rostlinu. K rozmnožování je třeba vybrat některé z rostlinek z okrajů listů. Množení se provádí v mělkém hrnci, do kterého se nasype hlína pro kaktusy. Hrnec nemusí být hluboký, protože kořeny zde neporostou moc dlouho. Malé rostlinky se rozmístí na povrch půdy, hrnec se zakryje průhlednou igelitovou fólií a umístí se na slunném místě. Půda se při množení udržuje vlhká, ale ne přemokřená. Když jsou rostliny dostatečně vysoké a lehce se dotýkají plastu, tak se odstraní plastový obal a přesadí se do většího květináče.
Včelaření v Langstrothech vychází z přirozeného prostředí pro včely. Všude je přesně dodržena včelí mezera, takže odpadají například problémy se stavbou různých můstků. S rámky se snadno manipuluje, navíc v tomto systému převážně pracujete pouze s celými nástavky, nerozebíráte jednotlivé rámky. Samozřejmě mimo potřeby specifických zásahů do včelstva. Úly jsou vzdušné, s celoročně zasíťovanými dny, což to výrazně přispívá k hygieně včelstva. Navíc i léčení a kontrola spadu roztočů varroa je snazší, tomu napomáhá 10cm výška dna. Pod ním je zasunuta plastová podložka na měl. Při její kontrole nebo odběru úl vůbec neotevíráte. V zimě včelstvo nerušíte a velice rychle máte zkontrolovanou celou včelnici. Síla stěny úlu je 25 mm, což včelám umožňuje zejména na jaře okamžitě reagovat na změny venkovní teploty. Používá se dřevo z borovice vejmutovky, které je v současné době nejvhodnější včelařskou dřevinou. Pro svou nízkou hmotnost je využito na výrobu všech dílů úlu.
Konstrukce úlu Langstroth je jak jednoduchá, tak i cenově dostupná, a navíc si jej je schopen vyrobit dokonce i podprůměrně zručný včelař se základním vybavením pro práci se dřevem.
Původní rámky do systému Langstroth byly vysoké 232 mm (Langstroth Original). Jednalo se o rámkovou míru 44,8 x 23,2 cm s horní loučkou o délce 48,2 cm. Rámek se také označuje jako Langstroth 1/1 nebo L 1/1. Úlová sestava byla složena ze dna, nástavků a víka. Nástavky jsou na 10 rámků.
Později se však začalo spekulovat o vysoké hmotnosti nástavků v medníku. Dle systému Dadant byl systém Langstroth rozšířen také o rámky s výškou 185 mm (Langstroth 3/4), 159 mm (Langstroth 2/3) a 137 mm (Langstroth 1/2), ale také o 285 mm s označením Dadant Jumbo, který se používá výhradně do plodiště.
Po vzoru úlu Dadantova je možno včelařit též s nízkými nástavky pro med, což přináší menší hmotnost nástavku i plástu, a tím lehčí manipulaci, med v panenském díle, zralý zavíčkovaný med i ze slabších snůšek, druhové medy, lepší možnost použití výkluzů a vyfukování včel při odběru medu, lepší technizaci odvíčkování a vytáčení. Nízké nástavky vyžadují pro racionální vytáčení medu radiální, hvězdicové nebo zvratné koše do medometů na více plástů.
Nedostatkem středně vysokých plástů pro plodiště je jeden nástavek málo, dva jsou však v podstatě více, než je potřeba. Dost medu zůstává ve složeném, dvounástavkovém plodišti. Přehození nástavků znamená, vedle změny hmotnosti, hrubý zásah do teplotního režimu plodového hnízda. Tvorba oddělků a chov matek na nástavkové míře vyžaduje úlové přepážky a rozdělené dno s česny.
Ve svém příspěvku LÉČENÍ PRAŠIVINY U KRÁLÍKŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anežka.
Kokcidiosa je nakažlivé onemocnění, které působí králíkářům největší ztráty. Stejnou metlou, jako je pro lidstvo tuberkulosa, je pro králíky kokcidiosa. Nemoc je vyvolávána choroboplodnými zárodky tak zvanými kokcidiemi a sice druhem kokcidium oviforme, dnes zvaným Eimeria Stiedae. Zárodky tyto se nacházejí ve žlučovodech a ve sliznici střevní člověka a hlavně králíků. Nakažení děje se obyčejně potravou (zelenou pící, trávou atd.), v níž nalézají se tyto choroboplodné zárodky. Nemocní králíci jsou s počátku smutní, téměř ničeho nežerou, mají vysokou horečku, dech jejich stává se rychlým a krátkým, slábnou, hubnou, až konečně v poměrně krátké době hynou. Někdy se při tom nadýmají, silně slintají, aneb dostávají průjmy. Léčení bývá málokdy úspěšným, protože nemoc se úžasně rychle šíří a téměř celý chov vymírá. Zvláště zhoubně řádí choroba mezi králíky mladými; když některý z nich nemoc přečká, zdá se býti zdravým a bývá obyčejně v chovu používán dále. Uzdravení takového zvířete bývá však toliko zdánlivé, neboť stává se vlastně trvalým nositelem a rozšiřovatelem této nákazy. Při pitvě mrtvého králíka nalézáme dosti často na játrech bílé nebo nažloutlé uzlíky v různém množství a v různých velikostech. Jindy pouhým okem nenalezneme vůbec žádných změn a v těch případech doporučoval bych odbornou prohlídku zvěrolékařem, který mikroskopickým rozborem králičího trusu stanoví přesnou diagnosu. Nákaza šíří se velmi rychle po celém okolí, králíkárna bývá pak choroboplodnými zárodky tak zamořena, že v ní bez nebezpečí není možno dále králíky chovati. Jediným bezpečným prostředkem k zabránění nového vypuknutí nákazy je spálení mrtvých králíků, steliva a celé králíkárny. Pouze tam, kde choroba netrvala dlouho, kde králíkárna je kusem vyšší hodnoty, je možno ohroženou králíkárnu úzkostlivou desinfekcí zachrániti. Z léků, které jak jsem podotkl nemají valného úspěchu, užívá se nejčastěji slabého roztoku kreolinu (každý druhý den vnitřně podati jednu kávovou lžičku), glycerinu, chininu, směsi sirného květu a kalomelu (jednu lžičku denně).
Nadmutí vyskytuje se nejvíce u králíků mladých, ale i starších a bývá příčinou častého uhynutí. Onemocnění pozná se snadno dle toho, že břicho králíka je nápadně nafouklé a králík se sotva pohybuje. Tvrdívalo se, že příčinou nadmutí je krmení čerstvé zelené píce, hlavně jetele, dnes však víme, že není to pouze jetel, nebo zelená píce, ale že to bývá mnohem častěji zatuchlá nebo plesnivá sláma, namrzlé nebo nahnilé brambory, změněné obilniny, zvadlá a kvasící potrava atd. Následkem chybného kvašení vytváří se v žalludku a ve střevech veliké množství plynů, které silně stěny jejich napínají, takže může dojíti k prasknutí jich a náhlé smrti. Léčení: jakmile zpozorujeme nadmuté břicho u králíka, musíme ihned břicho králíka tříti, volně vypustiti na dvůr a přinutit k pohybu. Vnitřně podáváme mu vodu s několika kapkami čpavkového lihu, heřmánkový odvar, vápennou vodu (jednu lžičku), aloe na slabou špičku nože.
Slintavka objevuje
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Cílem včelaření v nástavkových úlech je racionalizace chovu včel směrem k silnějším a přirozeněji vedeným včelstvům, která nevyžadují tolik provozních zásahů. Nástavkové úly umožňují přizpůsobovat velikost prostoru potřebám včelstva a snůšce. Vhodně volený prostor umožňuje do značné míry nahradit práci s jednotlivými rámky manipulací s celými nástavky.
Stanovenému cíli odpovídá úl tím více, čím nižší má rámek (až k úlům nízkonástavkovým), zatímco s rostoucí výškou plástu se metodika včelaření nutně blíží tradičnímu pojetí. Volbou určitého typu nástavkového úlu klademe tedy současně hranici technologie, kterou budeme ve svém včelařském provozu používat.
Vysoké rámky vyhovují vzestupné tendenci plodování, a proto na nich zpočátku plodové hnízdo roste rychleji. To může v teplejších oblastech ovlivnit výnos z časné snůšky, ale také rychlejší rozvoj roztoče Varroa destructor. Zde velmi záleží na startovním počtu přezimovaných roztočů. Nízké rámky v plodišti jsou tedy na počátku vývoje v očích včelařů určitým nedostatkem, který s pokračujícím vývojem ztrácí na účinnosti. V nízkonástavkovém provozu vyrovná první záměna horních nástavků (po odkvětu jívy) tento nedostatek a plodování nabývá na rychlosti.
Podle Bretschka je za vznik rojové nálady zodpovědný pouze stav plodového hnízda. Třídílné nízkonástavkové plodové hnízdo zajišťuje optimální rotaci plodového hnízda a zamezuje napětím ve včelstvu. Tato prevence a zábrana rojení má neméně podstatný vliv na výnos včelstva.
Podmínkou úspěchu nástavkové metody je schopnost průměrně fyzicky zdatného pracovníka manipulovat s celými nástavky. Z toho logicky vyplývá, že čím jsou rámky vyšší, tím méně jich v nástavku může být. Čím méně plástů však nástavek obsahuje, tím větší význam má uteplení stěn.
Z technologického hlediska (výroba a práce s nástavky) i vzhledem ke schopnosti včelstva přizpůsobit se danému prostoru je výhodný čtvercový půdorys úlu.
Jako „nástavkový včelař“ máme ideální možnosti přizpůsobovat prostor potřebám včelstva. V podletí se řídíme zásadou, že do zimy ponecháme všechny plásty, které jsou včelami přiměřeně obsednuty, na konci snůšky. Za snůšky nasazujeme další nástavky, jakmile jsou ty dosavadní zčásti naplněny, aby včelstva neomezovala přínos sladiny. Za mírné snůšky však ponecháme poněkud hustší obsazení, aby med nebyl roztroušen ve zbytečně velkém množství plástů.
Silná včelstva sedí volněji než slabší. Včelstvo se 30–50 tisíci včel je v úle pohodlně usazeno, jestliže na 8 plástů 39 x 24 cm připadá asi 10 tisíc včel. Hustší obsazení v době rozvoje může vést k propuknutí rojové nálady. Taková včelstva pak sama vydávají dostatek tepla v důsledku látkové výměny jednotlivých včel. V úle sedí volněji než včelstva méně početná, obsazují tedy (a mikroklimaticky ovládají) vzhledem k množství včel relativně větší plochu plástů.
Ve svém příspěvku JAK OLOUPAT DÝŇOVÉ SEMENO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana.
Dobrý den,
U nás doma se dýňová semínka sušila v troubě a suchá se pomocí zubů vylupovala. Upražená semínka musela být růžová. Pražila se pomalu na sucho. Později jsme semínka vylupovala těmito způsoby jak suchá, tak čerstvá (u čerstvých je to větší problém):
1. Přejeďte nehtem středem boční rýhy jádra co nejdále a poté tlakem palce a prsteníčku rozlomte v rýze.
2. Tlakem postupně ulomte u zobáčku obě vyvýšené strany. Zobáček by měl směřovat k vám. Poté jádro vyjměte, příp. nutno ještě trochu někde odlomit kousek slupky.
3. Tlakem na boční hrany pomocí prstů ve špičce semena se vám slupka rozevře a tu ještě trochu odlomte a máte jádro venku.
4. Jádro se slupkou vložit do úst, slupku okousejte, jádro snězte a slupku vyplivněte.
Je jen na Vás jaký postup si vyberete :)
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jiří Šrámek.
Unikátní bylinková zahrada leží v těsné blízkosti zámku Valtice na místě bývalého zámeckého zahradnictví. Bylinková zahrada zde začala vznikat v roce 2004. Hlavními iniciátory projektu, kteří dlouhodobě podporovali a propagovali Lednicko-valtický areál ve světě a kteří také zajistili podporu zahrady ze strany amerických nadací, byli manželé Tiree a Lubomír Chmelar z USA. Paní Tiree Chmelar se bohužel otevření zahrady nedožila a zahrada je tak věnována její památce.
Jedná se o jedinečnou zahradu s různými druhy bylin v samotném centru Lednicko-valtického areálu zapsaného v UNESCO. Jedná se o první ukázkovou zahradu využívající přírodní principy péče v České republice. V tematických záhonech najdete na 300 druhů bylin sloužících nejen k léčení, ale třeba také k barvení tkanin či k dochucení pokrmů. Seznámíte se s rostlinami, které byly odedávna považovány za magické, a zjistíte, které rostliny jsou neodolatelným lákadlem pro pestrobarevné motýly. Pro děti je v zahradě připraveno pískoviště s hračkami a množství malých konviček, kterými mohou v parných letních dnech zalévat záhony. V zahradě objevíte rovněž okrasné záhony, u nichž jistě oceníte inspiraci pro vlastní zahrádku. Pro odpočinek můžete využít posezení s židlemi a stolečky nebo můžete dát přednost lehátkům v malém třešňovém sadu. V obchůdku ve skleníku jsou pro vás připraveny sazenice bylin, bylinné čaje a upomínkové předměty. V zahradě bývají pořádány výtvarné kurzy a kurzy o pěstování, sběru a zpracování léčivých bylin. Naučné záhony vám představí zejména léčivé rostliny, najdete zde také byliny afrodiziakální, bylinky mýtů a legend, barvířské rostliny i ty, které můžete využít v aromaterapii či v kuchyni. Jedná se tedy o výborný tip na příjemný i přínosný výlet.
V naší poradně s názvem USCHLÁ RŮŽE Z JERICHA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jaroslav Roth.
Dobrý večer.
Když dědeček byl asi měsíc před smrtí dal krabičku a v ní bylo něco co vypadalo
jako koudel.Na otázku co to je odpověděl to je růže z Jericha.Bohužel víc už mi
nestačil říct.70roků neměla vodu.Když jí dám do vody,za jak dlouho se zazelená.
Moc děkuji za odpověd.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Pokud ji umístíte do vlažné vody, měla by se vaše růže z Jericha otevřít asi za 4 hodiny, přičemž na plnou velikost se může otevřít až za několik dní. Chcete-li ji „zasadit“, tak naplňte misku oblázky nebo štěrkem a přidávejte vodu, dokud nebudou oblázky ponořené. Umístěte svou Růži z Jericha navrch tak, aby se její kořeny dotýkaly vody. Můžete také vynechat oblázky a dát rostlinu přímo do mělké misky s vodou, ale je známo, že oblázky jí pomáhají vyvážit a také vypadají hezky. Umístěte ji na nepřímé, ale vydatné světlo a čekejte! Použijte destilovanou vodu nebo nechte vodu z kohoutku přes noc odstát, aby se chlór a další chemikálie odpařily, než ji použijete na rostlinu.
Zalévání
Vyměňujte vodu pro svou růži z Jericha každý den, aby byla čistá. (Pokud tu a tam vynecháte den, bude to stále v pořádku.) Vše, co musíte udělat, je natočit si každý večer trochu čerstvé vody. Ráno misku s oblázky sceďte a přidejte odstátou čerstvou vodu.
Největším trikem u zalévání růže z Jericha je nepřehnaně ji zalévat. To je snadné, protože rostlinu stačí vyjmout z vody každý týden, aby si odpočinula. Žádné dohady o tom, kolik vody jí dát nebo jak často. Stačí jí dát každotýdenní krátkou pauzu od vodní misky a je spokojená.
Každý měsíc dejte své růži z Jericha týden bez vody, aby trochu vyschla. Vyberte si každý měsíc stejný týden (první, druhý, třetí, apod.), aby to bylo snadné. Misku s kamínky jednoduše sceďte a rostlinu ponechte na oblázcích, nebo rostlinu úplně vyjměte a dejte na tmavší místo.
Teplota
Růže z Jericha nejlépe prospívá při pokojové teplotě, takže pozor na průduchy, průvan a extrémní výkyvy teplot. Je to sice pouštní rostlina, ale extrémní horko nebo chlad ji mohou stále poškodit.
Dýně (tykve) mají rády bohatou půdu a hodně sluníčka a tepla. Dokážou růst přímo na čistém kompostu. Jsou však citlivé na sebemenší mrazík, takže je vysazujte, až když toto nebezpečí pomine. Mnoho lidí si tykve předpěstovává doma za oknem a na záhony sází již vzrostlé sazeničky. V případě tykví nekeříčkové formy (s mohutnými šlahouny) je vhodné od takového postupu odstoupit, protože si rostlina vytváří dlouhý kořen, který při předpěstování doma proroste velmi rychle ven z kelímku, zatímco nadzemní část sazeničky sotva prorazí povrchem půdy. Kořen je potom při přesazování téměř vždy zničen nebo odlomen, což má za následek pomalý a špatný růst předpěstovaných rostlin. Je proto lepší bujně rostoucí nekeříčkové odrůdy tykví vysévat na záhony přímo ze semen. Keříčkovým odrůdám, mezi něž patří třeba cukety, přesazování nevadí.
Větší odrůdy tykví často vypouštějí ze svých výhonů další podpůrné kořeny, aby si zajistily dodatečné zdroje pro svůj růst a produkci plodů. Musejí k tomu ovšem mít podmínky. Pokud budete mít příliš malé záhony nebo tykve vysadíte někam na kraj zahrádky, výhony se budou plazit v trávě, kde nedokážou zakořenit. Je proto lépe vyčlenit jim dostatek prostoru na obdělané půdě. Ty části rostliny, kde se objeví podpůrné kořeny, můžete zahrnout hlínou.
Dýně se sklízejí i se stopkou. Pokud při sklizni některým plodům stopka upadne, měli byste je sníst jako první. Většina tykví musí po sklizni několik týdnů dozrávat. Můžete je rozložit venku na slunci na slámu nebo je nechat dozrát doma. Důležité je pohlídat stopky plodů, aby pořádně zaschly. Hniloba se totiž často šíří právě odtud.
S tykvemi byste měli zacházet podobně jako s jablky. Opatrně je pokládat, aby se neotloukly. Doma je můžete rozložit na nějakou měkkou podložku, třeba na karton. Nejdéle vydrží jednotlivé tykve zavěšené v síti ve volném prostoru. Ideální teplota pro skladování se pohybuje v rozmezí 10–15 °C. Vyhovuje jim i pokojová teplota do dvaceti stupňů. Jednou za čas byste měli každou tykev zvednou a prohlédnout, zda se nekazí. Kontrolujte také stopky. Menší plody lze skládat na sebe, velké se skladují v jedné vrstvě. Dýním vadí – na rozdíl od brambor – vysoká vlhkost vzduchu.
Ve svém příspěvku DENDROBIUM NOBILE PŘESAZOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lenka.
Dobrý den mám problém nevím jak mám přesadit tuto orchidej,má od stonku kořeny s výhonkama.Děkuji:)
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Dana.
Koupila jsem si v OBI nadhernou metrovou Dracenu,ktera byla v akci kolem 300Kc.Pravda mela nektere listy viditelne odstranene ze stredu ruzice a jine zase meli nevzhledne ustrizene spicky,dokonce i celou polovinu listu.Coz jsem tolik nevnimala,nebot radost z toho,ze si muzu splnit muj sen mi vyradila z provozu rozum.Podvedomi se mi,ale asi na sekundu restartovalo,protoze jsem si to i s Dracenou namirila k prodavaci s otazkou,jest-li mi Dracena neuhyne a vzpamatuje se.Odpovedel ze ano a pridal dalsi rady ohledne pece.Asi po 3 tydnech se zacala moje "botanicka zahrada" menit na ..... ani nemam slov.Zpozornela jsem...aaaa do prdele puklice....hlavou mi letel rozhovor s prodavacem....vzapeti si nadavam do "bububu" ....jasne,ze se vzpamatuje...psychologie prodeje,na co jsem ji studovala?....proc rikam dceri: nez si neco koupis dobre si to prohlidni... kam jsem cumela ja?....na ten silnej kmen a jak je krasne vysoka....blbo uzavrela debatu sama se sebou.Co slo jsem ostrihala,celej zarostlej strop vodenkou strhla a kdyz jsem zkoncila rozbrecela se.Tolik let piplani a radost z kazdeho noveho listecku a ted holy klacky :-( Rady z internetu nepomahali,za to prazdne kvetinace se mi mnozili.Az jsem nasla navod na vetsinu skudcu.Obycejny slupky z cibule,cim.vic tim lip a 2 dny je louhovar ve srudeny vode,pak vsechny kytky postrikat.Dalsi dny plne nadeje a ocekavani....HURAAA...JASAM A MAM SNAD JESTE VETSI RADOST,NEZ KDYZ JSEM SI "SPLNILA MUJ SEN".ZADNE DALSI NOVE NAPADENE LISTY A TO NA ZADNY KYTCE.PRO JISTOTU PO TYDNU OPACKO S POSTRIKEM.. .KYTKY SE ROZRUSTAJI A "MOJE BOTANICKA" NA KTEROU SE CHODIL KOUKAT CELEJ BARAK VCETNE NAVSTEV NAJEMNIKU BUDE BRZY JAKO DRIV A V OBI UZ NEKOUPIM NIKDY NIC!!!
Vyvýšenézáhony se dají zakoupit již jako produkty ve formě stavebnice, kterou si doma podle návodu postavíte. Tyto stavebnice lze zakoupit v některých zahradnictvích nebo internetových obchodech a jsou k dostání z různých materiálů (dřevo, beton, plast, kámen) i v různých velikostech, toto vše ovlivňuje i jejich cenu. Cena se pohybuje od 3 500 korun a výše, v domácích podmínkách jej pořídíte i laciněji.
V naší poradně s názvem DOTAZ OHLEDNĚ NÁZVU KVĚTINY - VIZ FOTO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva Korenská.
Dobrý den, prosím o název této květiny. Předem děkuji za odpověď. Eva Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Na vašem obrázku bude asi pepřinec (Peperomia), respektive nějaký jeho druh. Tyto druhy mají tlusté mohutné stonky a masité listy. Je to tropická trvalka, která je pěstována pro její okrasné listy. Nejčastěji pochází z tropické Ameriky. Jsou kompaktní a obvykle nepřesahují výšku 30 cm. Jednotlivé druhy se značně liší ve vzhledu. Listy jsou hladké a masité a mohou být oválné nebo mohou mít tvar srdce. Drobné květy jsou nenápadné a rostou ve tvaru kordovitých hrotů.
Nároky na světlo
Peperomia je nenáročná pokojová rostlina a dobře roste na jasném nepřímém světle, které poskytuje západní nebo východní okno. Tyto rostliny dokonce rostou i pod fluorescenčními světly (umělé osvětlení). Nedostatečné světlo způsobuje, že pomalu rostoucí peperomie přestane růst. Přímé sluneční světlo naopak spálí její listy.
Nároky na vodu
Před každou zálivkou nechte půdu vyschnout. Přelití vede k hnilobě kořenů, je hlavní příčinou závažných problémů s těmito rostlinnými. Nejlepší je namočit květináč na 10 minut do vody a pak vyndat. Tato technika udržuje listy suché a pomáhá předcházet nemocem rostlin. Husté listy rostlin Peperomia drží vodu a umožňují rostlině odolávat dlouhým obdobím bez zálivky.
Hnojení
Tyto pokojové rostliny přihnojujte měsíčně od jara a v létě základním rostlinným rostlinným hnojivem ve výši 1/2 doporučené dávky. Během podzimu a zimy není nutné tuto rostlinku hnojit.
Nároky na teplotu
Teploty mezi 16 - 27 °C jsou nejlepší. Teploty pod 10 °C a studené průvany z oken a dveří poškozují listy.
Vlhkost vzduchu
Peperomia je původem z deštných pralesů Brazílie a proto milují teplé vlhké prostředí.
Květy
Květy peperomických rostlin jsou velmi malé a nevýrazné. Jsou to listy, které jsou na rostlině tak zajímavé.
Škůdci
Domácí škůdci jako vlnatka a mšice mohou být pro rostlinu problém.
Nemoci
Ringspot virus je skvrnitost listů, který se vyznačuje jako nevzhledné kulaté fleky a nejčastěji se objeví kvůli vysoké vlhkosti. Vzhledem k tomu, že pro tuto chorobu rostlin neexistuje žádné chemické ošetření, musí být poškozené listy a dokonce i celá infikovaná rostlina vyhozeny. Udržujte listy peperomie suché a zajistěte dobrou cirkulaci vzduchu, abyste zabránila tomuto onemocnění.
Půda
Použijte dobře provzdušněnou volnou půdu, která dobře vysychá.
Velikost květináče
Velikost květináče má toto rostlina ráda spíše menší než větší. Přesazujte, až když kořeny zcela naplní současnou nádobu. Pěstování peperomie v květináči, který je příliš velký, zabraňuje rychlému vysychání půdy a způsobuje hnilobu kořenů.
Řez
Peperomia může být seříznuta kdekoli na lodyze. Nový růst se pak vyvíjí z uzlů těsně pod řezem ve stonku.
Množení
Peperomia se snadno množí z listových výrůstků, odřezků výhonků a rozdělením rostlin. Dobré je nechat nařezané konce listů nebo stonků používané k množení nejdříve vysušit několik hodin nebo přes noc před jejich vysazením.
Jedovatost
Peperomie je jedovatá s úrovní toxicity 1.
Smetence, také někdy nazývané jako pakety, se moc v naší republice neujaly, nemají u nás tradici. Výhodou smetenců je skutečnost, že je možné je použít pro každou rámkovou míru. Smetenec je potřeba nejprve usadit, včely si musí vystavět nové plásty a první plod se začne líhnout nejdříve za 21 dní.
V průběhu měsíce července si můžete snadno rozšířit stav včelstev na svém včelíně právě formou smetence. Je několik způsobu, jak to lze provést, ale především musíte mít k tomuto účelu kladoucí matku.
Smetenec lze udělat tak, že z několika úlů smetete do rojáku za pomoci smyku alespoň 0,5 kg včel. Do rojáku následně pověsíte v uzavřené klícce matku a roják na několik hodin odložíte do studené místnosti. Smetenec musíte trochu pokrmit alespoň medocukrovým těstem. Nachystáte si nový úl a na něj položíte další prázdný nástavek. Po několika hodinách smetenec vysypete do úlu a matku v uzavřené klícce pověsíte mezi rámky. Za dva až tři dny ji uvolníte přes medocukrové těsto.
K usazení smetence lze také použít narkotizační prostředek Apinar. Smetenec tak nemusíte vůbec ukládat do studené místnosti – včely v rojáku mírně narkotizujte, a když přestanou hučet, můžete je přímo vysypat do úlu. V tomto případě lze matku přidat takzvaně naostro vhozením mezi včely. Místo Apinaru můžete také použít Ledek 30.
Mnoho včelařů se snaží zlepšit svůj chov objednáním matek od známých chovatelů nebo rozmnožovacích chovů. Po dodání pak mnozí řeší dilema, jak novou matku přidat. Mezi časté jevy totiž patří neúspěch při přidání, což znamená nejen finanční ztrátu, ale i další komplikace při nápravě osiřelého včelstva. V podstatě nejde jen o přidání matky, ale o vytvoření nového včelstva, kterým můžeme rozšířit svůj stav nebo jím nahradit ta včelstva, která nevyhovují našim chovatelským požadavkům.
Matka zaslaná od nějakého chovatele byla na cestě v obálce přibližně dva dny. I když má v klícce doprovodné včely, není to pro ni vůbec přirozené prostředí. Pouze s několika včelami musela vzdorovat různým nepříznivým vlivům. Vyzvednete-li si matku z pošty, je důležité, aby se zklidnila. Proto ji i s osazenstvem dejte na zastíněné a teplé místo, kde není průvan. V žádném případě ji nevystavujte slunečním paprskům. Dejte také pozor, abyste ji nedali na místo, které navštěvují rádi mravenci. Nezapomeňme přejet po klícce ve vodě namočeným prstem. Toto můžete opakovat několikrát, zvláště když se rozhodnete pracovat až příští den.
Následující den od dodání včely vytvořte umělý roj smetením cca 1,5–2,5 kg včel všech kategorií do dobře větraného rojáčku. Na 1 kg musíte smést včely z cca sedmi plástů 39 x 24 cm. Je v podstatě zcela lhostejné, zda
V naší poradně s názvem PERGOLA NA ZAHRADE - ZDI Z BLOKŮ NA BETONOVYCH ZAKLADECH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jelena.
Prosim jestli nekdo nevi.Povazujese stavba z bloků na zabetonovanych zakladech za pergoli???Naš soused koupil zahradu s zahradnim domkem, ale vcil k domku namyslel udelat pristavbu na pevnych betonovych zakladech zdi z bloků + strecha!! Jsme rozdeleny jeho plotem z pletiva.Pergoli postavil od plotu mozna ani ne 20 cm. Můze bez ohlašeni provest takovou stavbu??? jeho stavba vyška ze 4 m. ze strechou nam zastinila ovocny stromek.Hlavne ze u nas jako sousedů nikdo nezeptal ani nejake oznameni z mesta nedostali.Je to v poradku???Dekuji za odpoved
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Pokud má pergola výšku maximálně 5 m a zastavěnou plochu maximálně 25 m2, tak její stavba nevyžaduje ani stavební povolení, ani ohlášení stavby. Máte ale několik možností, jak tuto situaci řešit. Pokud vám cizí stavbou vznikla trvalá újma, tak se můžete se sousedem dohodnout na kompenzaci nebo se můžete rovnou obrátit na soud, kde vyčíslíte svoji újmu v korunové hodnotě a požádáte soud o rozhodnutí buď o odstranění stavby a nebo o finančním vyrovnání ve váš prospěch. Pokud ale nejste potížista a nechcete rozdmýchávat sousedskou nesnášenlivost, tak svůj stromek radši přesadíte a přizpůsobíte svou zahrádku novým podmínkám.
Nabídka pylu ve volné přírodě vyvolá intenzivnější kladení vajíček, a tím také zvýšenou péči o plod. Zimní chomáč se již rozpustil. To opět vyžaduje větší spotřebu potravy ve formě glycidů. Pro včelstvo je v březnu/dubnu nejlepší potravou invertovaný cukr, který včely dostaly na podzim. Včelstvo si z těchto zimních zásob odebírá podle své síly, výkonnosti matky a počtu volných dělničích buněk použitelných k zakladení. Rozhodující vliv na vývoj má teplo, které si umí včelstvo vyprodukovat a udržet. I v tomto případě mají výhodu silná včelstva, která neutrpěla zimními ztrátami včel.
Abychom podnítili včelstvo a zvýšili teplo, proškrabeme část zásobních plástů, které jsou v blízkosti plodu, ostatní necháme být, aby nenavlhly. Rozpěrákem nebo odvíčkovací vidličkou poškrábeme zásobní víčka, obnažená potrava v buňkách včely dráždí k nasávání. Není přitom podstatné, když trocha zásob ukápne na rámky nebo teče po buňkách. Včelímu smyslu pro pořádek vadí i to, že u plodového hnízda jsou plásty poškozeny a snaží se je vyčistit a opravit.
Při těchto opatřeních nesmíme zapomenout na to, že v březnu či dubnu se mohou vyskytovat teplotní výkyvy 20 °C a více. Plodové hnízdo musíme proto nechat pohromadě. Vsunutí poškrábaného plástu mezi plásty s plodem je možné až v pokročilejším ročním období, kdy se již nedají očekávat příliš velké teplotní rozdíly. Tato doba nastane zpravidla v květnu. Opakované poškrábání zásobních plástů má ještě jednu další velkou výhodu: spotřebují se zimní zásoby, jež budou proměněny v mladé včely. Ty bude včelstvo potřebovat pro nastávající snůšku. Takto spotřebovaný invert (zimní zásoba cukru zpracovaného včelami) tak nemůže kazit kvalitu květového medu.
První pyl a nektar poskytují včelám květy jívy, trnek a angreštu. Včelstva se začínají rozrůstat, takže je čas na jejich důkladnější prohlídku. Při dlouhodobě teplém počasí a pylové snůšce začínáme rozšiřovat mezistěnami. Na podzim jsme sice zazimovali silná včelstva, která dávala z hlediska síly, zásob a kvality matky nejlepší předpoklady, ale nedá se vyloučit, že nás některé včelstvo zklamalo.
Zrušení nebo spojení je nejlepším řešením pro slabá nebo osiřelá včelstva. Na jaře není spojování problémem, měla by platit zásada: nikdy nespojujeme dvě slabá včelstva! Spojení se silným včelstvem, které je nejméně na 10 rámcích, původní včelstvo posílí a otevře mu cestu k lepšímu vývoji. Při spojování slabší včelstvo nasadíme na včelstvo silnější. Matku ze slabého včelstva můžeme odstranit, není to ale nutné. Problémy se dvěma matkami ve včelstvu nejsou. Během jednoho až dvou týdnů jedna z nich chybí. Při spojování od června/července je
V naší poradně s názvem NETÝKAVKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Božena.
Dostala jsem překrásnou netýkavku červeně kvetoucí.Od dubna mi pořád kvete na parapetu, má velkou spoustu květů. Je to ale ožralka, denně se musí zalévat.Nevíte jestli přežije zimu, nikdy jsem jí neměla tak nemám zkušenosti. Díky za radu.Hezký zbytek dne, Božena.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Aby vaše netýkavka zůstala naživu i přes zimu, udržujte ji teplotu na 13 °C. Tato teplota pomůže pozdržet její netrpělivé květy během zimní sezóny. Netýkavka bude spokojená, pokud bude mít prostor s teplotou 7 až 13 °C.
V zimě ji umístěte na parapet ve vytápěné zimní zahradě nebo chladné místnosti.
Rostlinu před zazimováním prohlídněte a byla-li venku, ošetřete ji kvůli obavám ze škůdců nebo chorob. K tomu použijte některý ze systémových insekticidů. Před umístěním na místo s jasným světlem, teplem a mírným množstvím vlhkosti je nejlepší odříznout asi třetinu rostliny.
Z odříznutých částí si můžete udělat řízky a vypěstovat přes zimu nové čerstvé rostliny.
Z rostliny odstřihněte 10 až 15 cm dlouhé odřezky špiček. Tím si zajistíte, že vaše netýkavka nebude na konci zimní sezóny vypadat pokrouceně a dřevnatě. Pokud chcete pěkný a čistý řez, doporučuji použít nůž nebo sterilní nůžky.
Jakmile skončíte, odstraňte listy ve spodní části řízků a poté je zasaďte do květináčové směsi. Ujistěte se, že směs je lehká a vlhká. Pak řízky umístěte na místo, které má tlumené světlo.
Kolem květináče můžete použít plastový sáček a vytvořit z něj skleník. Chcete-li jej použít, umístěte řízky netýkavky dovnitř a nechte je odkryté. Je to lepší, než když je pytlík dnem vzhůru, přes který pak nemůže proudit vzduch. Jakmile odřezky začnou růst, produkují i kořeny.
Připravte se na to, že budete muset zvětšovat velikost nádob nebo z nich rostliny úplně vyndat, až přijde jaro. Vezměte prosím na vědomí, že je nejlepší hnojit pouze tehdy, když rostlina aktivně roste a když je půda trvale vlhká.
Pokud rostliny přes zimu umístíte na místa s nedostatečným přirozeným světlem, musíte světlo doplnit. Pro dosažení nejlepších výsledků umístěte rostlinné světlo přibližně 15 cm nad vrchol rostliny po dobu přibližně 12 hodin denně.
Netýkavku můžete taky vypěstovat z nasbíraných semen, která během sezóny vyprodukovala.
Ačkoli mnoho hybridních rostlin produkuje zdravá semena, jejich potomci se zřídka podobají mateřské rostlině. Semena proto sbírejte pouze od nehybridních netýkavek.
Nasbírané semeno začněte vysévat do interiéru na začátku března. Přidejte semínka do vlhké směsi bez půdy a zatlačte dolů. Dále můžete na semeno přidat tenkou vrstvu hlíny. Nezapomeňte udržovat semena v teple.
Toto období začíná zpravidla v druhé polovině srpna.
Jen od jara do plného léta žijí ve včelstvu tři včelí kasty (jedna matka, několik stovek trubců a třicet až padesát tisíc dělnic). Dělnice vykonávají veškeré činnosti nezbytné k přežití, jako je sběr nektaru a pylu, přinášení vody, stavba plástů, péče o plod, čištění a obrana. Matka zajišťuje kladení vajíček, soudržnost včelstva a dělbu práce v něm. Trubci oplodňují mladé matky, což je jejich jediný úkol. V období vrcholícího léta, kdy se začne projevovat nedostatek snůšky, začnou dělnice trubce z úlů vyhánět. Včelstvo je na podzim a zimě výhradně samičí.
Včely se již v období vrcholícího léta připravují na chladné roční období. V podletí se vytváří hranice mezi letními a zimními včelami. Líhnoucí se dělnice jsou dlouhověké, zachovávají společenství přes zimu a jsou prvními aktivními včelami na jaře. Proto začíná z biologického hlediska nový včelařský rok.
Délka života včely medonosné závisí především na tom, zda se narodila jako letní, nebo zimní včela, což se projevuje péčí o plod. Letní včela se dožívá jen tří až šesti týdnů, pracuje a stará se o plod. Úkolem zimní včely je najíst se dosyta a vydržet přes zimu. Zimní včely se dožívají zpravidla pěti až šesti měsíců, mohou se dožít i devíti měsíců. K přežití zimních včel je potřeba dostatečná zásoba. Aby včelstvo úspěšně přezimovalo, musí mít na počátku zimy nejméně deset tisíc jedinců.
Péče v podletí podporuje přirozené děje ve včelstvu. Začíná po posledním medobraní a jde vůbec o nejdůležitější včelařské úkony – na nich totiž záleží, jestli včely přezimují jako dobře opatřené a silné včelstvo. Tato péče zahrnuje důkladnou prohlídku včelstva, přípravu zimního sediska, doplnění zásob na zimu a opatření proti varroáze. Ten, kdo poprvé posuzuje stav včelstva, by měl vědět, že se v každém včelstvu nalézají různé plásty. Plásty dělíme na zásobní (obsahují med nebo pyl), plodové (je zde plod) a souše (prázdné plásty). V pozdním létě plodiště tvoří většinou dva nástavky. Včelstvo by mělo mít v každém plodišti čtyři až pět plodových plástů, dohromady tedy obsednuto nejméně osm plástů. Pak si můžeme být jisti, že máme výkonnou matku a včelstvo je dost silné. V případě, že tomu tak není, můžeme včelstva zrušit nebo spojit.
Staré tmavohnědé plásty musíme vyřadit a nechat roztavit, protože jsou méně kvalitní. Tento zákrok je i prevencí proti zavíječi voskovému, což je motýl, který proniká do úlů a do úložných prostor plástů a jehož housenky ničí včelí dílo. Napadené plásty můžeme ošetřit sirnými knoty.
Doplnění zásob na zimu: včely během léta snášejí pyl a nektar. Pyl se uk
Ve svém příspěvku HLEDÁM SVÉ POZEMKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milan Matuška.
Hledám rozsah svého majetku děkuji Matuška.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milan.
Obvykle se o rozsahu svého nemovitého majetku dozvíte z každoročního výměru daně z nemovitosti. Finanční úřad má k dispozici všechny nemovitosti a k nim i jejich vlastníky, kteří jsou povinni platit majetkovou daň. Finanční úřad posílá každý rok od března do května výzvu k zaplacení daně z nemovitosti.
Pokud chcete mít jistotu, kde co přesně máte, tak se můžete dotázat na jednotlivá územní pracoviště každého kraje, kam zašlete svou úředně ověřenou žádost o výpis z katastru podle svého jména. Seznam krajských katastrálních úřadů i s adresami je zde: https://www.cuzk.cz/Kontakt…
Ohradit záhon lze různými způsoby: dřevem, které je však třeba ošetřit impregnací, krátkou palisádou, konstrukcí z kmenů, cihlami, kamennou suchou zídkou, plochými kameny, betonovou skruží nebo tabulí plechu. Jestliže obvodové stěny rovnou nevyzdíte z cihel, zajistěte dostatečnou stabilitu záhonu, k čemuž nejlépe poslouží dobře ukotvené dřevěné kůly. Vyzděné záhony je pak nutné u základu odvodnit, aby kořínky rostlin neuhnívaly v příliš velkém množství vody.
Vnitřní stěny vyložte fólií, která zabrání odpařování vody. Vhodná je například fólie pro zahradní jezírka, kterou seženete v hobby marketech či zahradnických potřebách. Jestliže je záhon navýšený na hlíně, neuzavírejte dno fólií, ale chraňte ho proti hrabošům položením králičího pletiva.
Vysoký záhon je dobré zakládat na podzim nebo časně zjara. Zakládáte-li ho na rostlé půdě, odryjte nejdříve vrstvu zeminy a zkypřete podkladovou plochu. Pak nasypávejte jednotlivé vrstvy v pořadí od nejhrubší po nejjemnější vrstvu zeminy a organických zbytků.
U dostatečně vysokých záhonů může být spodní vrstva tvořena dřevěným odpadem, větvemi a menšími větvičkami. Pak by měly následovat nadrcené či nasekané organické zbytky, vrstva kompostu a nakonec vrstva kvalitní zeminy. Při poklesu substrátu jej každý rok dosypte směsí kompostu a zeminy.
V naší poradně s názvem ZAVAŘOVÁNÍ KAPUSTY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zuzana Keilová.
Prosím zavařoval jste někdo kapustu??? jak na to ?? díky Zuzana
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Nechte kapustu zkvasit podobně jako zelí. Výsledný produkt je bezlepkový, paleo a je vhodný pro vegany i vegetariány. Tady je recept na dva litry kysané kapusty:
Suroviny:
1 velká hlava kapusty
4-5 šálků organického kadeřávku - velké stonky jsou odstraněny a listy nazřezány na tenké proužky
1 malá organická červená cibule - nakrájená na kostičky
4 čajové lžičky himalájské růžové soli
1 lžíce loupané organické bílé buničiny z kůry citronu
3 stroužky oloupaného česneku
4½ šálků teplé čisté vody (40° C)
1 čajová lžička organického kokosového cukru nebo Rapadury
1 balíček bakteriální kultury pro mléčné kvašení https://www.amazon.com/gp/a…
2 čisté skleněné zavařovací sklenice s víčkem
Postup
1. Odstraňte 4 vnější listy z kapusty, opláchněte, osušte a odložte. Odstraňte košťál a nakrájejte zbývající časti kapusty na tenké plátky nebo použijte kuchyňský robot. Umístěte kapustu a nakrájený kadeřávek do velkého sítka a důkladně opláchněte vodou. Možná to budete muset udělat v několika dávkách v závislosti na velikosti sítka.
2. Do velké mísy dejte omytou kapustu s kadeřávkem, přidejte červenou cibuli, posypte dvěma lžičkami růžové soli a promíchejte čistýma rukama, dokud kapusta a kadeřávek nezačne vadnout a neuvolní kapalinu. Pak to nechte stranou a přejděte k přípravě solanky.
3. Do mixéru dejte zbývající 2 lžičky růžové soli, bílou kůru z citronu, rozmačkaný česnek, vodu, cukr a rozmixujte, dokud to nebude hladké. Nakonec ručné přimíchejte mléčné kultury. Nechejte slanou vodu odležet po dobu 10-15 minut, aby se dobrá bakterie probudila a začala se krmít cukrem. Nalejte slanou vodu na nakrájenou zeleninu a dobře promíchejte rukama, dokud nebude veškerá zelenina pokryta solankou.
4. Směs nandejte do čistých skleněných sklenic a důkladně to rukama nebo velkou lžičkou umačkejte, dokud slanina nezakryje všechnu zeleninu. V horní části každé nádoby ponechte nejméně 6 cm místa na zakrytí.
5. Na začátku odložené 4 okrajové listy z kapusty přeložte a umístěte na vrch fermentované zeleniny, zatlačte dolů na listy, aby se zakryly solankou. Opakujte to i pro druhou sklenici. Tímto dalším krokem pomůžete udržet vaši fermentovanou zeleninu pod solankou. Můžete také použít malou čistou sklenici, která se vejde do nádoby a zeleninu přitlačí ke dnu. Ujistěte se, že máte alespoň 3 nebo 6 cm slaného nálevu nad horní částí fermentované zeleniny a složených listů.
6. Sklenice umístěte do lepenkové krabice, abyste je chránili před světlem. Nechte zeleninu kvasit při pokojové teplotě po dobu 5-7 dnů. Ochutnejte malou část po 4 dnech v letních měsících a 5-6 dnech v chladnějších měsících, abyste zjistili, zda se vám líbí chuť. Pokud se vám líbí chuť, odstraňte horní listy zelí a umístěte fermentovanou zeleninu do ledničky. Čím déle zeleninu kvasíte, tím více bude kyselejší. Poté, co dokončíte fermentaci, umístěte zeleninu do chladničky po dobu až 6-8 měsíců.
7. Pokaždé, když ujíte kysanou zeleninu, uji
Pokud chcete něco estetičtějšího, vyzkoušejte vyvýšený záhon s proutěnými stěnami. Podobné záhony mají dlouhou tradici a dají se prý najít i ve vykopávkách z období římské říše. Jedná se vlastně o takové „haťování“ s tím, že pomocí přírodních materiálů nezpevňujete svahy či břehy rybníků, ale jen vytvoříte stěnu záhonu.
Postup je také jednoduchý – do země v požadovaném tvaru zatlučete kůly, mezi které na střídačku vpletete vrbové pruty. Vznikne struktura stěny podobná jako u košíků. Jediným limitujícím faktorem může být nedostatek vrbového proutí, protože košíkářských vrb a prutníků v krajině ubývá. Pokud nespěcháte, můžete si ořezem upravit nějakou vrbu ve svém okolí. Existují však i dodavatelské firmy, které vám proutí prodají.
V naší poradně s názvem VÝPIS Z KATASTRU NEMOVITOSTÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel MARIE HAVLOVÁ.
Dobrý den
V srpnu v roce2020 jsem darovala bratrovi
Miloši Práškovi svoji1/8 z dědictví rodiného
domu.Dům se nachází v obci Frahelž a bratr byl
vlastníkem 7/8.Po dohodě s bratrem jsem svoji
část jemu darovala.Nyní je vlastníkem bratr
Miloš Prášek.Píši vám z důvodu když jsme
sepisovali darovací smlouvu tak nám Pan Kincl
z Jindřichova Hradce řekl že tuto změnu máme
nahlásit na Finančním Úřadu v Třeboni do konce
ledna 2021.CHtěla bych vědět zda se máme dostavit
.
Děkuji za kladné vyřízení.
Spozdravem Marie HAVLOVÁ
Nádražní 318
Lomnice nad lužnicí
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Vy, jako dárce, musíte na Finanční úřad jen, když jste platila tomuto Finančnímu úřadu daň z nemovitosti za svou 1/8. Obvykle bývá praxe taková, že když je více majitelů, tak podává přiznání jen jeden z nich a ostatní spolumajitelé se s ním soukromě vyrovnají.
Jedná se o péči v podletí, která podporuje přirozené děje ve včelstvu. Začíná po posledním medobraní a jde vůbec o nejdůležitější včelařské úkony, na nich totiž záleží, jestli včely přezimují jako dobře opatřené a silné včelstvo. Tato péče zahrnuje důkladnou prohlídku včelstva, přípravu zimního sediska, doplnění zásob na zimu a opatření proti varroáze. Ten, kdo poprvé posuzuje stav včelstva, by měl vědět, že v každém včelstvu se nalézají různé plásty. Plásty dělíme na zásobní (obsahují med nebo pyl), plodové (je zde plod) a souše (prázdné plásty). V pozdním létě plodiště tvoří většinou dva nástavky. Včelstvo by mělo mít v každém plodišti čtyři až pět plodových plástů, dohromady tedy obsednuto nejméně osm plástů. Pak si můžeme být jisti, že máme výkonnou matku a včelstvo je dost silné. V případě, že tomu tak není, můžeme včelstva zrušit nebo spojit.
Staré tmavohnědé plásty musíme vyřazovat a dát roztavit, protože jsou méně kvalitní. Toto je i prevencí proti zavíječi voskovému, což je motýl, který proniká do úlů a do úložných prostor plástů. Jeho housenky ničí včelí dílo. Napadené plásty můžeme ošetřit sirnými knoty.
Včely během léta snášejí pyl a nektar. Pyl se ukládá a nektar zpracovává na med. Med včely přijímají, aby pokryly potřebu energie a tepla, pyl potřebují k vytvoření zásob tuků a bílkovin a krmí jím plod. Jedno včelstvo v zimě spotřebuje průměrně 15 kg krmiva. Proto za odebraný med dáme včelám náhradu, a to připraveným cukerným roztokem.
Za krásných říjnových dnů můžeme pozorovat mladušky, které vyletují do okolí česna a vyprazdňují výkalový vak. Létavky hledají pyl a nektar. Ke konci října pomalu včely končí se snůškou, protože kvete už jen pár stromů a křovin. Plodové hnízdo se z několika tisíc buněk rychle zmenší. Koncem měsíce včely většinou úplně zastaví plodování. Včelstvo má průměrně deset tisíc jedinců, ovšem existují i výjimky. Kritická dolní hranice je pět tisíc jedinců.
Včely před zimou není třeba uteplovat, musí mít zachován kontakt s vnějším prostředím, protože díky němu regulují svůj životní cyklus. Včelstva bychom měli nechat přezimovat nad mřížkovým dnem. Otevřené dno omezí plodování, případně brání příliš časnému rozšiřování. Mimo toho se čerstvý vzduch zdola postará o to, aby se na plástech nevytvářela plíseň. Izolované víko zabrání úniku tepla nahoru.
Chceme-li zabránit varroáze, můžeme v zásadě použít dva způsoby – biotechnický a chemický. K biotechnickým opatřením patří pravidelné vyřezávání zavíčkovaného trubčího plodu na jaře, vytváření oddělků a chladné přezimování. Při chemickém boji nasazujeme především organické kyseliny a syntetické medikamenty. Používání syntetických léčiv má sestupnou tendenci, u roztoče totiž vypěstovává odolnost. Při chemickém boji se prosazují organické kyseliny (kyselina mravenčí, mléčná a šťavelová).
V naší poradně s názvem GEKONČÍK TURECKÝ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Blanka.
Máme mládě gekona tureckého. Utekl nám z terária, ale za týden se vrátil - odchytli jsme ho u terária. Nevím však jestli jsme ho nějak nezmáčkli. Je pomalý, pohybuje se zpomaleně. V teráriu má červíky, gelové vitamíny, hmyz, ale zdá se mi, že to nejí. Je chladný.Měla jsem ho v ruce a hýbne hlavou, nohou, olízne se, ale nic víc. Zdá se mi, že je to den ode dne horší. Velikostně s ocáskem může být dlouhý jako malíček. Dle mého je velmi hubený. Mám mu svítit i v noci? Možná zimuje, nevím, zda může i teď v červenci. Přes den má v teráriu asi 24C, v noci zhasínáme a teplota dost klesá. Nechci, aby mi umřel, prosím, poraďte mi, co by mohlo být příčinou a co dělat, jaký máte názor. Děkuji moooooc
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Všechny druhy gekonů, bez ohledu na druh, potřebují doplňkové topení ve svých výbězích. Teplo může být zajištěno tepelnou žárovkou nad teráriem nebo topnou rohoží pod polovinou terária. Topné kameny se nedoporučují, protože se mohou velmi zahřát a plazi se z nich často nepohnou, než se spálí.
Terária gekonů by měly mít k dispozici celou teplotní škálu s teplou a studenou zónou. Ideální teplotní rozsah pro gekona tureckého je v teplé zóně 32°C a v chladné zóně 21°C po celý den.
Teploty v teráriu musí být denně sledovány pomocí teplotních pistolí „namířit a vystřelit“, které jsou k dispozici ve většině obchodů se zvířaty, nebo pomocí tradičních teploměrů, které se nalepí na vnitřní stěny terária.
Také vlhkost musí být sledována pomocí měřidel zvaných vlhkoměry. V ideálním případě by měla být vlhkost udržována mezi 50-70 procenty, aby bylo zajištěno, že ještěrky jsou hydratované a správně svlékají kůži. Každodenní mlžení terária pomáhá udržovat přiměřenou vlhkost.
Většina druhů gekonů jsou ve volné přírodě noční tvorové, aktivní v noci, takže nejsou vystaveni velkému množství slunečního záření. V důsledku toho se někteří chovatelé plazů a veterináři domnívají, že gekoni nevyžadují UV světlo. Poskytování UV záření gekonům je však kontroverzní a někteří veterináři se domnívají, že se gekonům daří lépe a je méně pravděpodobné, že se u nich vyvinou běžná kosterní onemocnění, jako je metabolické onemocnění kostí, když jsou vystaveni denně na několik hodin UV záření z celospektrální UV žárovky, zejména pokud jsou umístěny zcela uvnitř.
Zatímco gekoni ve volné přírodě mohou žít na písku nebo půdě, tyto substráty se obecně nedoporučují ve výběhu gekonů, protože zvíře je může neúmyslně pozřít a vyvinout gastrointestinální impakce nebo obstrukce. Lepší je papírová podestýlka, jako jsou pelety z recyklovaného papíru, které se obvykle používají pro morčata a králíky, nebo drcený novinový papír, protože jsou při konzumaci stravitelné.
Pro přirozenější vzhled lze jako podestýlku použít kusy koberce pro plazy, prodávané v obchodech se zvířaty. Koberec pro plazy se však musí často měnit, protože se rychle zašpiní jídlem a výkaly.
Rovněž velikost terária je pro gekona důležitá. Terárium by mělo mít objem 38 až 70 litrů. Větší terária se nedoporučují z důvodu ztížené možnosti udržet správnou teplotu a vlhkost.
K medobraní přistupujeme pokud možno na konci jedné snůšky (například po odkvětu řepky nebo akátů), a to nejlépe brzy ráno nebo ve dnech bez snůšky. Nikdy by se plásty neměly odebírat večer, po počasí příhodném pro pastvu, protože med bývá částečně ještě nezralý a mohl by zkvasit. Než sklidíme med, musíme se přesvědčit, že je zralý. Zralý med má obsah vody pod 20 %, nejoptimálněji kolem 17 %, protože jedině pak si můžeme být jisti, že med nebude kvasit. Existují dvě možnosti, jak se přesvědčit, jestli je med vhodný k vytáčení, a to zkouškou vystříknutím nebo změřením obsahu vody.
Med se odebírá tak, že postavíme za úl jeden nástavek s utěsněným dnem i víkem a jiný nástavek, ve kterém máme prázdné plásty a rámky s mezistěnami. Velmi lehce úl zakouříme a odstraníme víko a fólii. Vyjmeme krajní plást a obsedající včely smeteme smetáčkem. Pokud jsou ze ¾ buňky zavíčkovány, zavěsíme plást do připraveného utěsněného nástavku, který rychle uzavřeme. Vytahujeme plást po plástu, smetáme včely a plásty se zralým medem ukládáme do utěsněného nástavku. Po vyjmutí medových plástů naplníme medník soušemi.
Po odebrání medných plástů z úlu následuje odvíčkování, vytáčení, cezení, sbírání pěny, plnění, prodej a skladování. Med můžeme také pastovat.
Během celého medobraní dbáme na čistotu. Prostor, ve kterém med vytáčíme, by měl být světlý, suchý a čistý. Musí být „včelotěsný“ a měl by v něm být k dispozici vodovod nebo alespoň možnost k umytí a opláchnutí. Včelař by měl pracovat v čistém oblečení, protože pracuje s potravinou.
Med dělíme na pevný a tekutý. Med s vysokým obsahem hroznového cukru (glukózy) rychle krystalizuje na jemné krystalky (například řepkový), med s vysokým obsahem ovocného cukru (fruktózy) a nízkým obsahem glukózy zůstává dlouho tekutý (například akátový).
Je dobré pamatovat na to, že co uděláme na zahradě před zimou, jí nejen velice prospěje, ale na jaře nás za naši péči odmění svou krásou.
Jak zazimovat záhony
Záhony musí být odpleveleny předtím, než je zryjeme. U záhonů stačí před zimou pouze zrýt, čím později to provedeme, tím lépe. Pokud to uděláme moc brzy, vytvoříme dobré podmínky pro rozmnožování slimáků, ti totiž kladou vajíčka na podzim do čerstvě zrytých záhonů.
Palety jsou v současnosti „in“ a často se používají i jako materiál pro výrobu nábytku. Vyrobit vyvýšený záhon z palet je docela jednoduché. Prostě vždy čtyři palety spojíte k sobě (můžete použít běžné vruty nebo jen hřebíky). Vzniklou ohrádku pak vystelte třeba geotextilií nebo kartonem a naplňte hlínou smíchanou s rostlinnými zbytky či kompostem. Pokud se vám záhon zdá vysoký, můžete palety seříznout nad středním trámkem.
Vyvýšený záhon z palet může být praktickým řešením pro pěstování zeleniny. Otázkou však je, jak dlouho tato konstrukce, zvlášť při použití kartonu, vydrží.