Květák patří mezi zeleniny, které má spousta lidí spojené s rozvařenou kaší a mdlou chutí. Většinou to není problém samotného květáku, ale způsobu, jakým se s ním doma zachází – dlouhé vaření ve vodě, minimum soli a žádná práce s chutí.
Jakmile jsem změnil přístup a začal květák brát jako plnohodnotnou surovinu, ne jako nutné zlo, otevřely se úplně jiné možnosti. Květák může být hlavní jídlo, rychlá večeře i záchrana lednice. Rozhoduje technika, načasování a správná úprava, ne složité recepty.
FAQ – často kladené otázky
Proč je květák tak často bez chuti, i když ho uvařím podle receptu?
Květák bývá bez chuti hlavně kvůli rozvaření a špatnému dochucení, ne kvůli samotné surovině.
V praxi se květák často vaří příliš dlouho ve velkém množství vody. Chuť se doslova vyvaří a ve vodě skončí to nejlepší. Další problém je podcenění soli a tuku – lidé se bojí dochucovat zeleninu, a pak se diví, že je mdlá. Květák potřebuje jasnou chuťovou oporu: sůl, tuk a správnou teplotu. Jakmile se místo vaření začne péct nebo opékat, chuť se úplně změní.
Musí se květák vždy vařit, nebo existují lepší způsoby přípravy?
Ne, vaření není nejlepší ani jediný způsob přípravy květáku.
Vaření má smysl jen u některých receptů, například u krémových polévek. Pro většinu jídel je ale lepší květák péct nebo opékat. V troubě se zbaví přebytečné vody, získá barvu a chuť se zvýrazní. Na pánvi se zase rychle zatáhne a neztratí strukturu. Jakmile květák přestaneš brát jako zeleninu „do vody“, začne v kuchyni fungovat úplně jinak.
Jak připravit květák tak, aby nebyl cítit typickým zápachem?
Typický zápach vzniká hlavně při dlouhém vaření květáku ve vodě.
Čím déle se květák vaří, tím víc se uvolňují sirné látky, které způsobují nepříjemný zápach. Řešením je kratší tepelná úprava a vyšší teplota. Pečení nebo rychlé opékání problém výrazně omezí. Pomáhá také správné dochucení – sůl, tuk a koření zápach potlačí a zvýrazní chuť. Květák, který se jen dusí ve vodě, bude cítit vždy víc než ten z trouby.
Je květák vhodný pro děti, nebo se mu raději vyhnout?
Ano, květák je pro děti vhodný, pokud je správně připravený.
Děti většinou odmítají rozvařený květák bez chuti. Jakmile se ale objeví ve formě krému, placiček nebo pečených růžic, situace se mění. Jemná textura a známá forma jídla fungují lépe než klasická vařená příloha. Důležité je nepřehánět koření a dát důraz na přirozenou chuť. V praxi se ukazuje, že květák v „převleku“ děti přijímají překvapivě dobře.
Dá se květák připravit dopředu, nebo je vždy lepší čerstvý?
Některékvětákové recepty se dají připravit dopředu bez problémů.
Květákový krém nebo pečený květák lze uvařit předem a později ohřát. Chuť tím neutrpí, někdy se dokonce ještě zlepší. Naopak placičky nebo smažené varianty je lepší připravovat čerstvé, protože po ohřátí ztrácí strukturu. Pokud plánuješ vaření dopředu, vyplatí se zvolit recept, který s tím počítá.
Jaký tuk je na přípravu květáku nejlepší?
Neexistuje jeden univerzální tuk, záleží na způsobu přípravy.
Na pečení v troubě se osvědčuje olej, který snese vyšší teplotu a květák rovnoměrně obalí. Do polévek a krémů je vhodné máslo, které
Ve svém příspěvku JE TO NEMOC se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hanka.
Prosím poraďte - anturie mi začaly "brečet" = všude okolo rostliny je na okně i parapetu lepkavá, mazlavá hmota. Zdá se mi, že rostliny přijímá mnohem méně vody než dřív, kvete normálně. Vzala jsem ji tedy ven, osprchovala vodou, očistila listy a po jejich oschnutí jsou již zase lepkavé. Co mám dělat, poraďte. Moc děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Anna M.
Dobrý den,mám zvláštní zkušenost s likvidací puklic.Snad každý ví jak obtížně se puklice likvidují a mě se náhodou podařil zázrak.Dala jsem dvě rostlinky zasažené puklicí letnit na sluníčko.Loňské léto bylo opět velmi horké a citroník s bobkovým listem byly celou dobu na plném slunci.Samozřejmě byly na plném sluníčku od jara,takže byly zvyklé na slunce a horko.No a puklice vyschly,upekly se.A opravdu jsem dělala vše možné abych je zlikvidovala.Nic nepomáhalo,až sluníčko a velké horko pomohlo.
Proč se mi květákové placičky bez mouky rozpadají?
Nejčastějším důvodem je přebytečná voda v květáku, která naruší soudržnost těsta.
Květák po uvaření drží v sobě mnohem víc tekutiny, než se zdá. Pokud ho necháš jen okapat nebo lehce zmáčkneš, zůstane uvnitř voda, která se při smažení uvolní a placičky se začnou trhat. Mouka to umí částečně zamaskovat, ale bez mouky se chyba projeví hned. Správný postup je květák nechat vychladnout a potom ho opravdu důkladně vymačkat, ideálně přes utěrku, dokud z něj neteče ani kapka.
Čím nahradit mouku, když nechci použít ani sýr?
Mouku lze nahradit vejcem, případně jemně mletými ořechy nebo semínky.
Pokud vynecháš i sýr, musíš počítat s tím, že struktura bude křehčí. Vejce samo o sobě funguje jako pojivo, ale jen tehdy, když je květák perfektně vymačkaný. Ořechy nebo semínka dodají lehkou strukturu, ale nesmí jich být moc, jinak přebijí chuť květáku. V praxi platí, že čím méně pojiv, tím důležitější je technika.
Jsou květákové placičky bez mouky opravdu bezlepkové?
Ano, placičky bez mouky mohou být plně bezlepkové.
Je ale nutné hlídat všechny suroviny. Některé sýry nebo kořenící směsi mohou stopové množství lepku obsahovat. Pokud vaříš pro celiaky, vždy kontroluj složení. Samotný květák, vejce a základní koření jsou přirozeně bezlepkové a při správném postupu není potřeba mouku ničím nahrazovat.
Dají se květákové placičky bez mouky péct v troubě?
Ano, péct se dají, ale výsledek je jiný než ze pánve.
V troubě placičky nevytvoří tak výraznou kůrku a bývají sušší. Pokud se pro troubu rozhodneš, doporučuje se vyšší teplota a lehké potření tukem. Počítej ale s tím, že chuť i textura budou jemnější. Na pánvi se placičky zatáhnou rychleji a lépe drží tvar.
Jaký tuk je nejlepší na smažení placiček bez mouky?
Nejlepší je tuk s vyšším bodem zakouření, který snese vyšší teplotu.
Důležité není jen jaký tuk použiješ, ale hlavně jak rozpálená je pánev. Pokud tuk není dostatečně horký, placičky začnou tuk nasávat a budou těžké. Správně rozpálená pánev způsobí, že se placička hned zatáhne a zůstane lehká. Typ tuku je až druhotný.
Dají se květákové placičky bez mouky připravit dopředu?
Ano, těsto lze připravit několik hodin předem.
V praxi si často připravím květák a těsto už dopoledne a nechám ho v lednici. Smažení ale nechávám až na poslední chvíli. Hotové placičky znovu ohřívané ztrácejí strukturu a nejsou tak dobré jako čerstvé. Pokud plánuješ přípravu dopředu, vyplatí se oddělit fázi přípravy a fázi smažení.
Jsou květákové placičky bez mouky dostatečně syté?
Ano, zasytí víc, než by se mohlo zdát.
Květák má vysoký objem, vejce a sýr dodají bílkoviny a tuk. Pocit sytost
V naší poradně s názvem LOSOS se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sylva..
muzu lososa na warfarin. obcas
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Lososa i jiné ryby můžete jíst bez omezení, i když užíváte Warfarin. Maso lososa obsahuje jen velmi málo vitamínu K. Právě vitamín K ovlivňuje účinky Warfarinu. Ale pozor! Losos obsahuje i nějaké tuky (26 gramů na 200 gramů syrového masa) a je známo, že rybí tuk může přispívat ke vzniku krvácení. Proto je potřeba hlídat reakci svého těla, co se týče možného krvácení, vždy po konzumaci tučných ryb.
Čokoládová poleva (čokopoleva) je asi nejoblíbenějším typem polevy. Kvalitní čokoládová poleva je lesklá, po ztuhnutí zůstává vláčná a při krájení se na řezu neláme. S polevou zvládnou pracovat i ti méně zdatní cukráři a cukrářky. Nejčastěji s ní stačí zákusek prostě polít. Připravuje se kombinací pravé čokolády a tuku, nebo z již hotové polevy, kterou stačí rozpustit. S chystáním polevy si tak můžete vyhrát, anebo ji prostě jen nechat rozehřát v mikrovlnce či na páře.
Klasická poleva
Postup: Domácí čokoládová poleva se připravuje zkombinováním dvou základních surovin, tedy čokolády a tuku (použít můžete rostlinný nebo máslo). Čokoládu pomalu rozpouštějte v nádobě nad hrncem s horkou vodou (voda by se neměla vařit). Jakmile je čokoláda rozpuštěná, přidejte do ní tuk v poměru 1 : 1. Míchejte, dokud se vše nerozpustí a nespojí v hladkou hmotu. Takto připravenou polevu můžete uchovávat v lednici i několik dní. Pokud použijete rostlinný tuk, vydrží o něco déle. Až ji budete chtít zase použít, stačí ji rozehřát třeba v mikrovlnce.
Tekutá poleva
Postup: Pokud chcete připravit polevu, která bude stále tekutá, třeba na zmrzlinový pohár nebo palačinky, budete potřebovat kromě čokolády a tuku také převařenou vodu - převařenou proto, aby poleva vydržela co nejdéle. Čokoládu rozpusťte v mikrovlnné troubě na střední výkon, trvá to jen chviličku, tak čokoládu dobře hlídejte a uprostřed rozpouštění ji promíchejte. Můžete ji samozřejmě rozpustit i ve vodní lázni. Do čokolády přidejte tuk a nakonec vodu. Zamíchejte vše do hladka.
Tip: Hotové polevy stačí odměřit do misky - dodávají se v praktických dropsech, tak si je můžete snadno odsypat - a rozpustit ve vodní lázni nebo mikrovlnce. Bílou čokoládovou polevu můžete po rozpuštění ještě barvit. Přidejte do ní kapku gelové potravinářské barvy nebo speciální barvu z kakaového másla.
Čokoládová poleva z Omegy
Ingredience: 250 g ztuženého tuku (Omega), 100 g čokolády na vaření, 70 g kakaa
Postup: Ve vodní lázni rozehřejeme tuk, přidáme nalámanou čokoládu a proseté kakao. Vše důkladně promícháme do rozpuštění čokolády - nevaříme. Poleva je hodně řídká, přendáme ji do misky vhodné do mikrovlnné trouby, chvíli necháme chladnout a hned zdobíme. Když začne poleva tuhnout a je moc hustá, dáme ji na pár vteřin mikrovlnné trouby. Do této polevy zásadně nedáváme cukr! Je výborná na drobné cukroví, které přímo do čokolády vrchem namáčíme. Poleva je krásně lesklá a je jí hodně. Dá se zmrazit a použít znovu.
Čokoládová poleva z oleje
Ingredience: 100 g čokolády na vaření, 100 g ztuženého tuku (Omega na polevy), 1&n
V naší poradně s názvem ZAVAŘOVÁNÍ HOTOVÝCH JÍDEL DO SKLENIC se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiří.
Zavaruji ale pokud mozno mam v ledničce. VYdrží svickova i bez ni ?? Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Pokud je pokrm správně zavařen a víčko pevně drží na skle, tak je jedno, kde ho uskladníte, jestli v lednici nebo ve spíži. Vydrží nezávadný roky. Otázka je jaké budou chuťové dojmy z tohoto pokrmu. A v tom by chladnička mohla hrát významnou roli.
Jak známo, tak nositelem chuti v pokrmu je tuk a ten může časem měnit své chuťové vlastnosti, právě vlivem vyšších teplot a světla. Chladnička oběma těmto faktorům zabrání a může tak přispět k lepší chuti zavařených jídel.
Pečený květák podle tohoto stylu se připravuje při vysoké teplotě, obvykle kolem 220–240 °C. Právě teplota je klíčem k chuti.
Nižší teploty vedou k dušení a vařené chuti, která květák zabije. Pokud se bojíte připálení, snižujete teplotu zbytečně – místo toho hlídejte barvu a prostor na plechu. Bez vysoké teploty se chuť nikdy nerozvine.
Proč je můj pečený květák hořký?
Hořkost vzniká tehdy, když je květák přepálený nebo vysušený bez dostatku tuku. Ne každá tmavá barva ale znamená hořkost.
Pokud květák páchne spáleninou a chutná štiplavě, je už za hranou. Při správném postupu jsou tmavší okraje žádoucí a dávají chuť. Rozhoduje rovnoměrné opečení a správný tuk, ne jen čas.
Musí se květák před pečením vařit?
Ne, květák se na pečení předem nevaří, pokud ho děláte na růžičky. Vaření by ho zbytečně nasáklo vodou.
Syrový květák při vysoké teplotě změkne a zároveň se opeče. Předvaření má smysl jen u celého květáku nebo velmi velkých kusů. U běžného domácího pečení je syrový květák lepší volba.
Jaký tuk je na pečený květák nejlepší?
Nejlépe funguje olej s vyšším bodem zakouření, například řepkový nebo slunečnicový. Tuk musí vydržet vysokou teplotu.
Máslo se může pálit, pokud ho použijete od začátku. Pokud chcete máslovou chuť, přidejte ho až ke konci. Bez dostatku tuku bude květák suchý a mdlý, i když je správně upečený.
Kdy solit květák – před nebo po pečení?
Sůl patří na květák už před pečením, aby se chuť rovnoměrně rozvinula. Solení až po upečení nestačí.
Správně osolený květák chutná plně a ne ploše. Sůl pomáhá vytáhnout chuť a podpořit opečení. Strach z přesolení často vede k tomu, že je květák chuťově prázdný.
Jak poznám, že je květák správně upečený?
Správně upečený květák má tmavší, opečený povrch a měkký střed. Vůně připomíná pečení, ne vaření.
Když do něj píchnete vidličkou, měl by jít snadno propíchnout, ale nerozpadat se. Pokud je měkký, ale bledý, byl pečený při nízké teplotě. Pokud je tvrdý a hořký, byl přepálený.
Dá se pečený květák udělat bez oleje, aby chutnal?
Bez oleje se pečený květák neudělá chutně v tomto stylu. Tuk je zásadní součást výsledku.
Pokusy o „zdravé“ pečení bez tuku končí suchým a nevýrazným jídlem. Pokud chcete méně tuku, použijte ho méně, ale úplně ho nevynechávejte. Chuť bez tuku prostě nevznikne.
Proč restaurace zvládne celý květák a doma to nejde?
Restaurace mají výkonnější trouby a přesnější kontrolu teploty. Celý květák vyžaduje rovnoměrný žár.
Doma se celý květák často upeče nerovnoměrně – povrch je hotový, střed syrový. Proto jsou růžičky v domácích podmínkách ji
Ve svém příspěvku LÉČENÍ PRAŠIVINY U KRÁLÍKŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anežka.
Kokcidiosa je nakažlivé onemocnění, které působí králíkářům největší ztráty. Stejnou metlou, jako je pro lidstvo tuberkulosa, je pro králíky kokcidiosa. Nemoc je vyvolávána choroboplodnými zárodky tak zvanými kokcidiemi a sice druhem kokcidium oviforme, dnes zvaným Eimeria Stiedae. Zárodky tyto se nacházejí ve žlučovodech a ve sliznici střevní člověka a hlavně králíků. Nakažení děje se obyčejně potravou (zelenou pící, trávou atd.), v níž nalézají se tyto choroboplodné zárodky. Nemocní králíci jsou s počátku smutní, téměř ničeho nežerou, mají vysokou horečku, dech jejich stává se rychlým a krátkým, slábnou, hubnou, až konečně v poměrně krátké době hynou. Někdy se při tom nadýmají, silně slintají, aneb dostávají průjmy. Léčení bývá málokdy úspěšným, protože nemoc se úžasně rychle šíří a téměř celý chov vymírá. Zvláště zhoubně řádí choroba mezi králíky mladými; když některý z nich nemoc přečká, zdá se býti zdravým a bývá obyčejně v chovu používán dále. Uzdravení takového zvířete bývá však toliko zdánlivé, neboť stává se vlastně trvalým nositelem a rozšiřovatelem této nákazy. Při pitvě mrtvého králíka nalézáme dosti často na játrech bílé nebo nažloutlé uzlíky v různém množství a v různých velikostech. Jindy pouhým okem nenalezneme vůbec žádných změn a v těch případech doporučoval bych odbornou prohlídku zvěrolékařem, který mikroskopickým rozborem králičího trusu stanoví přesnou diagnosu. Nákaza šíří se velmi rychle po celém okolí, králíkárna bývá pak choroboplodnými zárodky tak zamořena, že v ní bez nebezpečí není možno dále králíky chovati. Jediným bezpečným prostředkem k zabránění nového vypuknutí nákazy je spálení mrtvých králíků, steliva a celé králíkárny. Pouze tam, kde choroba netrvala dlouho, kde králíkárna je kusem vyšší hodnoty, je možno ohroženou králíkárnu úzkostlivou desinfekcí zachrániti. Z léků, které jak jsem podotkl nemají valného úspěchu, užívá se nejčastěji slabého roztoku kreolinu (každý druhý den vnitřně podati jednu kávovou lžičku), glycerinu, chininu, směsi sirného květu a kalomelu (jednu lžičku denně).
Nadmutí vyskytuje se nejvíce u králíků mladých, ale i starších a bývá příčinou častého uhynutí. Onemocnění pozná se snadno dle toho, že břicho králíka je nápadně nafouklé a králík se sotva pohybuje. Tvrdívalo se, že příčinou nadmutí je krmení čerstvé zelené píce, hlavně jetele, dnes však víme, že není to pouze jetel, nebo zelená píce, ale že to bývá mnohem častěji zatuchlá nebo plesnivá sláma, namrzlé nebo nahnilé brambory, změněné obilniny, zvadlá a kvasící potrava atd. Následkem chybného kvašení vytváří se v žalludku a ve střevech veliké množství plynů, které silně stěny jejich napínají, takže může dojíti k prasknutí jich a náhlé smrti. Léčení: jakmile zpozorujeme nadmuté břicho u králíka, musíme ihned břicho králíka tříti, volně vypustiti na dvůr a přinutit k pohybu. Vnitřně podáváme mu vodu s několika kapkami čpavkového lihu, heřmánkový odvar, vápennou vodu (jednu lžičku), aloe na slabou špičku nože.
Slintavka objevuje
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Ingredience: hovězí maso (nejlépe kližka), cibule, tuk, mletá paprika, pepř, sůl, rajský protlak, worcesterská omáčka, mouka na zahuštění
Pohlreich uvádí, že na guláš je nejlepší kližka, protože se nerozpadá, případně jiné hovězí přední – plec nebo krk. Vždycky by se měl guláš vařit z jednoho druhu, nejlépe z jednoho kusu masa, jen tak si zajistíte jednotnou chuť.
Cibule podle Pohlreicha stačí obyčejná, důležité je až to, co s ní provedete. Říká se, že ideální poměr hovězího a cibule je jedna ku jedné, ale jídlo je pak moc sladké, lepší je dvakrát víc masa než cibule.
Pohlreich také připomíná, že s tukem při přípravě nemáte šetřit, přebytečný tuk můžete vždycky slít.
S dochucovadly to určitě nepřehánějte! Nepotřebujete nic víc než sůl, černý pepř, trochu protlaku a případně trochu worcesterské omáčky.
Postup: Pohlreich cibuli rozkrájí nejdřív vertikálně na čtvrtky a pak na kostičky, není třeba úplně najemno, ale platí, že čím větší plocha, tím více silice a tedy chuti. Nejdůležitější ale je, aby kousky byly stejně velké, jen pak se všechny orestují stejnoměrně. Tuk pořádně rozpálí, je důležité, aby se cibule celou dobu spíš smažila, než jen opékala. Jakmile se začne zabarvovat, už ji pořád míchá a hlídá. Největší umění je vystihnout ten okamžik, kdy je cibule tak akorát. Pohlreich uvádí, že cibule by měla mít světle hnědou barvu, stejně jako ta, která se dává na knedlíky. Správná chvíle nastává, jakmile cibule začne „jezdit“ po kastrolu, „chrastit“ a trochu ztvrdne. Pokud jste zazmatkovali a cibuli připálili, zalijte ji trochou vody, odstavte a zakryjte. Připálená cibule obarví vodu a ta pak zpětně dobarví zbytek cibule. Jestli se ale cibule vyloženě spálila, nedá se dělat nic jiného než začít s novou dávkou, radí zkušený kuchař.
Těsně před závěrem k cibuli přidá trochu protlaku a papriky, na kilo masa stačí jedna lžička, paprika nemá v jídle skřípat mezi zuby, a trochu směs podlije. Jakmile se základ trochu zavaří, vhodí do něj maso a už jen trpělivě dusí. Podle Pohlreicha příprava poctivého guláše vyžaduje určitě hodinu a půl. Podlévá jen minimálně, maso by nemělo být zalité, ale pomalu se dusit, „pobublávat“ ve vlastní šťávě. Když se voda odpaří natolik, že je viditelný tuk, zapráší pokrm jednou nebo dvěma lžičkami mouky, trochu podlije, znovu přivede k varu a vaří doměkka.
Ochutnává, zahušťuje a dochucuje průběžně. Toto zdánlivě jednoduché jídlo má složitou chuť, která vyžaduje, aby se pořád dolaďovala. Solí, pepřem, možná lžící worcesterské omáčky. Úplně na závěr už správné dochucení trefíte těžko. Ostrost guláše by měla být příjemná, nikoli agresivní a přebíjející veškerou chuť. A určitě se vyhýbá závěrečnému zahušťování moukou, tím se ničemu nepomůže.
V naší poradně s názvem ROZMNOŽOVÁNÍ KANADSKÝCH NEBO ZAHRADNÍCH BORŮVEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dužíkova eliška.
Jak se rozmnožují kanadské borůvky
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Pro rozmnožování kanadských borůvek budete potřebovat řízky, které získáte z jednoletých větví, které mají průměr nejméně 0,6 cm. Větve musí být zdravé a odříznutí je potřeba provést brzy na jaře pomocí ostrého nože nebo nůžek na stříhání. Řízky by měly obsahovat zdravé listové pupeny.
Odstraňte všechny květní pupeny, ale listové pupeny nechte neporušené. Odříznutou větev rozdělte na řízky o délce kolem 12 cm. Nejlepší je použít řízky, které obsahují pouze listové pupeny, nikoliv ty, které obsahují stopy po odstranění květových pupenů, takže nařežte řízky odpovídajícím způsobem.
Odřízněte kůru 2,5 cm od spodu každého řízku. Seříznuté řízky můžete skladovat až tři měsíce, pokud je to nutné, v plastových sáčcích obsahujících sphagnový mech. Uzavřete sáčky a uchovávejte na chladném místě při teplotě mezi 1 až 5 stupni Celsia s vlhkostí mezi 80 až 90 procenty. Je-li to ale možné, zpracujte řízky hned, aniž byste je ukládali. Čím déle je ukládáte, tím méně šancí, že budou kořenit.
Vytvořte si obdélníkové rozmnožovací lože dostatečně velké, aby se do něho vešly všechny řízky 5 cm od sebe. Umístěte rozmnožovací lože do skleníku na plné slunce.
Smíchejte jeden díl rašeliny a jeden díl hrubého betonového písku a vytvořte kořenové médium. Alternativně můžete smíchat polovinu rašeliny a polovinu vermikulitu nebo perlitu nebo jednu třetinu perlitu, písku a vermikulitu. Naplňte rozmnožovací lože kořenovým médiem.
Přidejte řízky, které svisle zapíchněte do kořenového média s oloupanými částmi dolů. Šedesát procent řízku by mělo být pod povrchem a jedním nebo dvěma listovými pupeny nad ním. Zatlačte médium kolem každého řízku.
Ve skleníku udržujte teplotu kolem 20 stupňů Celsia. Zalévejte jednou týdně a udržujte vlhké kořenové médium. Zvyšte zalévání, když se začnou vyvíjet nové listy.
V polovině června zvyšte skleníkové větrání, kdy už by se měly vyvinout kořeny. Aplikujte týdenně rozpustné nebo pomalu uvolňující se hnojivo, například NPK 15-30-4 nebo NPK 13-36-13. Aplikujte také síran amonný, fosforečnan amonný, močovinu nebo jinou formu dusíku. Dodržujte pokyny uvedené na etiketě hnojiva a dusíkatých přípravků.
V zimě nechte řízky ještě v rozmnožovacích lůžkách. Borůvky budou připraveny k přesazení do vaší zahrady příští rok na jaře.
Každoroční invaze slimáků je pro mnoho zahrádkářů pohromou, ve velkém likvidují zeleninu i okrasné květiny. Plzáci vše pilně strouhají radulou, jazykem posetým drobnými „zoubky“. Kdyby plzáků bylo jen několik, ztráty ani nepocítíme. Jsou však přemnoženi a schopni zlikvidovat celou zahradu. Bránit ji proto musíme od jara do podzimu. Slimáky sbírejte, nastražte pasti, aplikujte biologickou ochranu a zahrada se navrátí k původní rovnováze.
Na malých plochách se doporučuje sběr. Nejlépe se slimáci sbírají po dešti, kdy všichni vylézají, či ráno a za soumraku. Milují vlhko a stín. Po nasbírání do nádoby je co nejrychleji usmrtíte zalitím vařící vodou. Ve vodě se poté brzy rozloží a můžete je ve skupenství kapalném vylít na kompost. Občas praktikované posolení je špatnou metodou, která jim zbytečně připraví pomalou a bolestivou smrt.
Sběr si usnadníte nalákáním slimáků na zkažené ovoce či různou, nejlépe však listovou zeleninu, opadané květy či granule pro kočky a psy. Účinek zvýšíte, pokud potravu přiklopíte vlhkým, nejlépe nahnilým prkénkem – slimáci se rádi schovávají.
Dobře fungují i zapuštěné nádoby, přičemž nejlepším lákadlem pro většinu slimáků je pivo. Vhodné jsou i zbytky ze sudů, které lze získat zdarma. Okraj necháte 1 cm přečnívat, abyste omezili lapání jiných živočichů. Pasti denně kontrolujte, v pivu utopené slimáky již není třeba ani usmrcovat, měli příjemný konec. Nevýhodou pivních pastí je, že mohou přilákat i slimáky z okolí.
Další možností je mechanicky chránit jednotlivé záhony, a to bariérami, které jsou pro slimáky obtížně překonatelné či zcela nepřekonatelné. Lze například použít zapuštěné plechy s okrajem zahnutým směrem ven, vysoké alespoň 15 cm. Pásek měděného plechu nebo měděný drát, který slimáky odpuzuje. Pásy suchého materiálu, jako je sláma, piliny, vaječné skořápky, které je však třeba obnovovat Může pomoci i lemování aromatickými rostlinami, které plzáci většinou nežerou, a proto je nenalákají k další cestě do nitra záhonu, takovými rostlinami jsou například šalvěj, tymián, levandule. Jako nervový jed působí na mladé slimáky i obyčejná káva, zkuste tedy i využít kávovou sedlinu.
Hubení plzáků chemickými látkami je však dvojsečná zbraň – můžete ohrozit zdravotní nezávadnost vlastní zahrady a vyhubení škůdci se k vám stejně opět nastěhují z okolí. A přípravky, které kromě plzáků hubí i jejich přirozené nepřítele, jsou pro budoucnost zahrady stejnou pohromou, jako plzáci samotní. Preparáty, jejichž účinnou látkou je nervový jed, například methiocarb a další, hubí i všechny další živočichy. Ohrožují domácí zvířata, včely, žížaly i přirozené nepřátelé plzáků! A po náhodném požití granulí typu Vanis dochází dokonce k o
Velká města mají pro vyčištění pouliční dlažby osvědčený postup: nejdříve ji celou postříkají speciálním chemickým roztokem a za několik dní přijedou znovu, tentokrát s těžkou čisticí technikou. Stejný postup můžete uplatnit i vy, jen vybrání suchého plevele budete muset nejspíš provést ručně. Na trhu najdete i přípravky určené právě pro úporné prorůstající plevele a jedna aplikace vás zbaví starostí na 2–3 měsíce.
Herbicidy se používají k likvidaci nežádoucích rostlin, například plevelů nebo invazních rostlin. Herbicidy je vhodné používat při slunném počasí, aby stihl plevel kapalinu vstřebat, případný okamžitý déšť by mohl způsobit zhoršený výsledek. Tyto selektivní herbicidy nejsou škodlivé pro ostatní plodiny. Další skupinou herbicidů jsou herbicidy širokospektrální či takzvané totální postřiky proti plevelům, tedy herbicidy, které většinou likvidují veškeré rostliny. Při aplikaci takovýchto herbicidů je nutné dodržovat odstup od rostlin, které nechceme zlikvidovat. Pro nejlepší výsledek aplikujeme opět při slunném počasí.
Přípravek Bofix proniká do rostlin přes listy, účinná látka je rychle translokována do vzrostlých vrcholů a kořenů. Účinek na plevele je patrný již za několik hodin po aplikaci. Dešťové srážky 2 hodiny po aplikaci neovlivní negativně účinek tohoto přípravku.
Bofix obsahuje tři účinné látky – Clopyralid 20 g/l, Fluroxypyr 40 g/l, MCPA 200 g/l, kterélikvidují nejširší spektrum dvouděložných plevelů (například pampelišky, sedmikrásky, jitrocel, jetel). Aplikace nemusí být plošná, pokud není zaplevelen celý trávník. Obvykle stačí, pokud si rozmícháte – v koncentraci dle návodu – potřebné množství, naplníte jím ruční (třeba i litrový) postřikovač a jednotlivé plevele postříkáte individuálně.
Na plotně v kastrolku začneme vařit máslo společně se smetanou a za stálého míchání přidáváme postupně mouku. Necháme vařit tak dlouho, dokud se těsto nelepí. Poté odstavíme z plotny a promícháváme, aby těsto co nejdříve vychladlo. Když je těsto studené, začneme přimíchávat žloutky jeden po druhém. Nakonec vmícháme sníh z bílků. Z těsta začneme dělat malé koblížky, které dáme na plech s pečicím papírem a vložíme do vyhřáté trouby. Když jsou dozlatova upečené, necháme vychladnout. Nakonec rozřízneme, naplníme do husta ušlehanou smetanou a pocukrujeme. Takto můžeme podávat.
Mraky z odpalovaného těsta
Suroviny na těsto:
¼ l vody
15 dkg ztuženého tuku
15 dkg hladké mouky
6 vajec
špetka soli
Suroviny na krém:
½ l mléka
15 dkg cukru
250 g másla
250 g tvarohu
1 vanilkový cukr
2 vanilkové pudinky
Suroviny na zdobení:
1 čokoláda na vaření
ztužený tuk
Postup:
Nejdříve si uvaříme pudink na krém. Do hrnce nalijeme mléko, přidáme cukr, vanilkový pudink v prášku a vanilkový cukr. Uvaříme hustý pudink a necháme vychladnout. Během chladnutí několikrát promícháme, aby se nám na pudinku nevytvořil škraloup. A teď si připravíme těsto. Do hrnce dáme vodu, ztužený tuk a špetku soli. Když je tuk rozpuštěný, začneme vmíchávat hladkou mouku. Necháme provařit, aby těsto nelepilo, a odstavíme z plotny. Za občasného míchání necháme vychladnout. Do vlažné hmoty začneme postupně všlehávat vejce a pořádně prohněteme. Těsto rozdělíme na dva díly a každý díl rozetřeme na plech s pečicím papírem. Bude to slabá vrstva, tak se nelekejte, v troubě krásně nabude.
Pečeme do růžova v předehřáté troubě na 200–220 °C asi 10–15 minut. Z těsta vzniknou opravdové mraky, které necháme vychladnout. Mezitím si našleháme máslo s tvarohem a postupně všleháme vychladlý pudink. Hotový krém rozetřeme na jednu placku na plechu a přikryjeme druhou plackou. Ozdobíme rozehřátou čokoládou s troškou ztuženého tuku. Přes noc dáme do lednice uležet a druhý den krájíme kostky, které už můžeme podávat.
Svilušky patří k nejobtížnějším škůdcům mimo jiné i proto, že poměrně dobře přezimují v půdě, ve štěrbinách kůry, v konstrukcích skleníků a fóliovníků, na zbytcích rostlin i suchém listí.
Přezimující samice mají oranžové až karmínové tělo a na jaře kladou vajíčka, ze kterých se za 9 až 60 dní (v závislosti na teplotě prostředí) líhnou larvy. Larvy sáním způsobují světlé, později bronzovité skvrny a listy postupem času usychají.
Pro ochranu okurek, rajčat, paprik a okrasných rostlin ve sklenících jsou ideální ochranou přirození nepřátelé svilušek – draví roztoči:
Biolagens–PP (dravý roztoč Phytoseiulus persimilis) se aplikuje v dávce 12–40 ks na m2.
Spical (roztoč Amblyseius californicus) se aplikuje v dávce 10–50 ks na m2.
Spidex (roztoč Phytoseiulus persimilis) se aplikuje v dávce 8–12 ks na m2.
Substrát s biogens se vždy aplikuje rozhozem na rostliny. Dávka vystačí na více měsíců, tedy na celé růstové období. Nižší dávky se používají při preventivním zásahu, vyšší dávky jsou vhodné při napadení sviluškami.
Jako preventivní opatření proti výskytu roztočů, třásněnek, svilušek a dalších savých škůdců je nutná především úplná likvidace posklizňových zbytků rostlin, nejlépe dobrým kompostováním. Záparné teploty ve správně založeném kompostu (70–80 °C) likvidují všechna stadia těchto škůdců.
Ve sklenících a na volných záhonech bychom před výsadbou sazenic měli také dezinfikovat půdu proti škůdcům, patogenním houbám či semenům plevelů. Dezinfekcí zároveň podstatně redukujeme vlivy způsobující únavu půdy. Realizačně náročnou je dezinfekce horkou párou (90–100 °C). Snazší je aplikace přípravku k dezinfekci půdy, například Basami granulátu v dávce 30–60 g na m2. Postupujeme samozřejmě vždy v souladu s návodem výrobce.
Turan nádherný (Erigeron speciosus) je mrazuvzdorná trvalka, která se velice snadno pěstuje, proto je také na našich zahradách tolik oblíbená. Je velice podobná kopretině, oproti ní však má větší počet jazykovitých květů a kvete dříve. A roste v chocholech. Květy mohou být jednoduché nebo poloplné, v bílé, růžové nebo fialové barvě. Středový terč je vždy žlutý. Kvete od června do srpna. Listy jsou kopinaté, dlouhé, v barvě zelené.
Výška rostliny je 30 až 60 cm. Turan není náročný na pěstování, výborně se hodí k řezu. Daří se mu na přímém slunci, snese však i mírný polostín. V době růstu rostlina vyžaduje bohatou zálivku, ale nemá ráda přemokření.
Vysoké druhy, trvalky, se pěstují v trvalkových záhonech, nízké druhy se výborně hodí do skalek. Po odkvětu se letničky ze záhonu likvidují, vytrvalé druhy u země seřezáváme. Často po seříznutí v sezóně vykvétají ještě jednou.
Turan nádherný pochází ze Severní Ameriky. Vytrvalé druhy vydrží na záhoně řadu let. Letničky po odkvětu likvidujeme. Zemina by měla být dobře propustná.
Mezi preventivní opatření proti výskytu roztočů, třásněnek, svilušek a dalších savých škůdců patří především úplná likvidace posklizňových zbytků rostlin, a to nejlépe dobrým kompostováním. Záparné teploty ve správně založeném kompostu, to je 70–80 °C, totiž likvidují všechna stadia těchto škůdců. Dále je důležité ve sklenících a na záhonech před výsadbou sazenic dezinfikovat půdu proti škůdcům, patogenním houbám či semenům plevelů. Možná je dezinfekce horkou párou (90–100 °C), ale mnohem snazší je aplikace přípravku k dezinfekci půdy, například Basami granulátu, v dávce 30–60 g/m2. Postupujte vždy podle návodu výrobce.
Jehněčí maso se získává ze savých nebo dokrmovaných mladých kusů ovcí a beranů. Jde o kvalitní bílé maso, které je velmi jemné a dobře stravitelné, čímž splňuje dnešní požadavky na zdravou a plnohodnotnou výživu. Vzhledem k vysokým biologickým a přitom dietetickým hodnotám patří jehněčí maso k dietnímu stravování. Vedle své typické vůně, chuti a dobré stravitelnosti se jehněčí maso vyznačuje vysokým obsahem důležitých aminokyselin, vitamínů a minerálních látek. Díky svému složení příznivě působí na metabolismus cholesterolu a je vhodné i pro bezlepkovou dietu.
Možnosti kuchyňské úpravy jsou široké, vyžadují však zručnost a znalost způsobů různých řezů. Pro kuchyňskou úpravu jehněčího masa se používá pouze maso řádně vyzrálé, neboť jen u takového masa je zaručena jeho šťavnatost, křehkost, chuť a vůně. Při úpravě masa je třeba důkladně odstranit případný tuk a jednotlivé části pečlivě odblanit a zbavit šlach. Tím, že je jehněčí maso jemné, hodí se i k rychlé úpravě.
Tuk, který maso obsahuje, se nazývá lůj, jde o dost tuhý tuk, který po zahřátí a rozpuštění opět velmi rychle tuhne, a proto se musí pokrmy z jehněčího masa podávat horké.
Maso obsahuje 54–74 % vody, kolem 18 % bílkovin, 5–25 % tuku, 0,2 % sacharidů, dále železo, vápník, draslík a sodík. Vzhledem k vysokému obsahu draslíku, sodíku a železa se toto maso doporučuje podávat chudokrevným pacientům.
Jehněčí maso dělíme do dvou jakostních tříd. Do první jakostní třídy patří kýta, hřbet a výběrová kolínka. Druhou jakostní třídu tvoří plecko, hrudí a krk.
Ingredience: 1,4 kg vepřového karé bez kůže a zadní kosti, 4 lžíce olivového oleje, 4 stroužky česneku, ¾ hrnku šalvěje nebo rozmarýnu, 1 l plnotučného mléka, nastrouhaná kůra ze 2 citronů, šťáva z jednoho citronu, sůl, pepř
Technologický postup: Předehřát troubu na 200 °C. Připravit vepřové v celku. Odkrájet přebytečný tuk až na tenkou vrstvu. Rozehřát olej na velkém pekáči a osmažit na něm maso po všech stranách. Vyjmout maso a slít tuk. Na pekáč rozložit bylinky a na ně rozpůlené stroužky česneku (bylinky zvednou maso, takže se nevaří v mléce, ale peče do křupava). Položit na ně maso. Maso polít mlékem, osolit ho a popepřit. Vrátit na oheň a přivést k varu. Znovu odstavit a přidat na pekáč citronovou kůru i šťávu. Vložit pekáč do trouby a péct maso, po 20 minutách snížit teplotu na 150 °C a péct dále 1 až 1,5 hodiny. Záleží na tloušťce masa. Je-li zapotřebí, občas přilít trochu víc mléka, aby výpek byl tekutý. Polévat pečínku výpekem přibližně každých 30 minut. Nepřikrývat, aby se šťáva z masa nakonec vypekla a tuk na povrchu masa se stal křupavým. Jak vyzkoušet, je-li maso upečené? Zapíchnout do masa kovovou jehlu, počítat do 10 a vytáhnout ji. Položit ji pod vnitřní stranu zápěstí na ruce. Jestli je jehla horká na dotek, tak je maso upečené. Nechat maso stát po 10 minut před krájením. Chcete-li, tak přecedit omáčku, nebo ji rozmixovat bez bylinek, ale nemusíte, bude vypadat zdrcnutá, ale chutnat výborně. Jako příloha je výborný podušený fenykl, Cavolo nero nebo zapečená zelenina.
