Už se nemůžete dočkat, až zase po roce znovu ochutnáte tu lahodnou chuť medvědího česneku? Tak právě pro vás máme připravené mapy s výskytem medvědího česneku. Sami si pak můžete vybrat lokalitu, která je vám nejblíže. Pokud jste Pražáci, tak medvědí česnek naleznete přímo v centru Hlavního města Prahy a to na jižní stráni Letenských sadů. Z dalších lokalit můžeme zmínit:
Středočeský kraj – U Hýskova na Berounce – za železničním mostem u rodného domu Františka Nepila;
Středočeský kraj – Ve Starém Kolíně na příjezdu do loděnice po levé straně v lese;
Ústecký kraj – U Loun směrem k Peruci;
Liberecký kraj – v Kryštofově Údolí, kolem potoka Rokytka;
Pardubický kraj – Po staré silnici z Koclířova směrem na Moravskou Třebovou (jak je vjezd k dolům Hřebeč, tam jde pohodlně zaparkovat a je to hned naproti přes silnici v lese);
Pardubický kraj – Žermanice – u řeky Lučina;
Pardubický kraj – Žamberk N 50°4.380 E 16°29.424 a N 50°4.709 E 16°29.527;
Kraj Vysočina – Třešť – výskyt na Vysočině – 49°18’11.015″N 15°29’9.747″E;
Jihomoravský kraj – Popovice u Rajhradu – místní obora;
Jihomoravský kraj – Lesy u Uherského Ostrohu;
Jihomoravský kraj – Veselí nad Moravou – v zámeckém parku naproti Penny marketu;
Jihomoravský kraj – Hustopeče v lesích kolem řeky Svratky v okolí obcí Pouzdřany, Uherčice, Vranovice;
Jihomoravský kraj – Břeclav – les vedle nemocnice;
Jihomoravský kraj – Lokalita u Brna – mezi Útěchovem a Adamovem;
Moravskoslezský kraj – Karviná – park Boženy Němcové;
Moravskoslezský kraj – Ostrava – Polanský les GPS 49.7951514N, 18.2126786E;
Ve svém příspěvku MANDEVILLA ŽLUTÁ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeňka Dermová.
Dobrý den, vše je mi jasné ale kde koupit???
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Irena.
Dobrý den,
bohužel žlutou ani jinou barvu nemám ale ráda bych měla. Proto se na vás obracím s prosbou o prodej 2 výpěstků /dvou sazeniček Mandevile/. V případě,že máte na prodej moc mě potěšíte. Děkuji za zprávu Irena.
V únoru se pěstitelé věnovali správnému řezu révy, dnes jste zmínila některé tvary, jako například vertiko nebo jednoduchá záclona a minule při zastrkování výhonů nás zajímalo dvoudrátí. Ale ještě jsme nemluvili o drátěnkách jako takových.
To máte tedy pravdu. Vybudovat drátěnku je potřebné nejdéle v druhém roce po výsadbě, ale můžeme si o ní něco povědět už teď, i když založení vinice a vlastní výsadba nás teprve čeká. Na začátku našeho povídání jsem říkala, že réva je liána, proto potřebuje oporu. V šerém dávnověku, kdy révu ještě „nezotročoval“ člověk, protože réva je mnohem starší než lidstvo, si tato liána musela s oporou poradit sama. Vyřešila to tak, že „šplhala“ po kmenech až do korun stromů, kde bylo sluníčka dost a kde se jí líbilo. Dnes, kdy jsou vinice monokulturami, případně monokulturami s ozeleněním, révové keře nemají k dispozici žádné stromy, po kterých by mohly šplhat a na nichž by se mohly uchytit, a proto potřebují opěrné konstrukce. Několik století si naši předkové vystačili s tím, že na jaře ke každému keři zatloukli dřevěný kolík a k němu během vegetace vyvazovali ty výhony, které po vylámání na keři ponechali. Na podzim po sklizni a po opadu listí kolíky vytahali a uložili je na kraj vinice. Kdo nějaký kolík ukradl, aby si s ním zatopil, byl náležitě potrestán, jak se můžeme dočíst v tehdejších „legislativních“ předpisech, které pro vinice napsal císař a milovník vín Karel IV. Taková opěra keřům vedeným na hlavu stačila.
Dnes, když jsme postupně navrhli a začali využívat řadu způsobů vedení, už nám jen opěrné tyče nestačí, protože na keřích pěstujeme kmínky, na nich nařezáváme různými způsoby ramena s čípky a ve velkých výsadbách využíváme téměř výlučně jen tažně. Proto je potřeba, aby opěrné konstrukce byly složitější. Pro výsadby, ve kterých používáme traktory, je navíc nutné, abychom keře poněkud násilně formovali do víceméně „placatých tvarů“, aby se tam stroje s nářadím vešly. Proto dnešní drátěnky tvoří krajové a středové sloupky a mezi nimi jsou napjaté dráty. Samozřejmě, že počet a uspořádání systému drátů závisí na používaných pěstitelských tvarech, ale pro většinu tvarů se hodí kombinace dvou nebo jednoho spodního drátu, kterému či kterým se říká „vodící“ a dvou až tří dvoudrátí, do kterých se za vegetace zasunují přirůstající letorosty. Krajové sloupky nesou největší tíhu danou hmotností přibývající zelené hmoty, která často pronáší dráty. Ty se musejí čas od času napínat a tím by se časem mohly krajové sloupky zbortit, proto se ukotvují nebo musí být podepřeny vzpěrami. Středové sloupky se umísťují obvykle vždy mezi šestý až sedmý keř, případně mezi sedmý a&n
Ve svém příspěvku GLOXINIE PRODEJ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Gregerová Dana.
Dobrý den, chtěla bych koupit k Vánocům hlízy gloxínie. Tmavě modré mám. Sháním ještě jiné barvy. Můžete mě poradit, kde bych je sehnala děkuji za odpověď
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Osm proutků na silnější straně k sobě svážeme devátým proutkem tak, že ho vložíme doprostřed svazku mezi čtyři a čtyři proutky a pak je všechny omotáváme, na konci zbytek založíme opět doprostřed mezi proutky. Poté si proutky rozdělíme na 4 a 4 na levou a pravou skupinu, první proutek vezmeme z vnějšího kraje zleva a vrchem prostrčíme mezi druhým a třetím proutkem pravé skupiny proutků a spodem ho vrátíme do levé skupiny na kraj směrem doprostřed. Poté vezmeme z vnějšího kraje zprava první proutek a vrchem prostrčíme mezi druhým a třetím proutkem levé skupiny proutků a spodem ho vrátíme do pravé skupiny na kraj směrem doprostřed. Takto postupujeme stále dokola, dokud se nedostaneme k vrcholu. Pak konce svážeme režnou nití a řádně utáhneme.
Dvanáct proutků na silnější straně k sobě svážeme třináctým proutkem tak, že ho vložíme doprostřed svazku a pak je všechny omotáváme, na konci zbytek založíme opět doprostřed mezi proutky. Poté si proutky rozdělíme na 6 a 6 na levou a pravou skupinu, první proutek vezmeme z vnějšího kraje zleva a vrchem prostrčíme mezi třetím a čtvrtým proutkem pravé skupiny proutků a spodem ho vrátíme do levé skupiny na kraj směrem doprostřed. Poté vezmeme z vnějšího kraje zprava první proutek a vrchem prostrčíme mezi třetím a čtvrtým proutkem levé skupiny proutků a spodem ho vrátíme do pravé skupiny na kraj směrem doprostřed. Takto postupujeme stále dokola, dokud se nedostaneme k vrcholu. Konce svážeme režnou nití a řádně utáhneme.
Čtyři proutky na silnější straně k sobě svážeme pátým proutkem tak, že ho vložíme doprostřed a pak je všechny omotáváme, na konci zbytek založíme opět doprostřed mezi proutky. Poté si proutky rozdělíme na 2 a 2 na levou a pravou skupinu, první proutek vezmeme z vnějšího kraje zleva a vrchem prostrčíme mezi první a druhý proutek pravé skupiny proutků a spodem ho vrátíme do levé skupiny na kraj směrem doprostřed. Poté vezmeme z vnějšího kraje zprava první proutek a vrchem prostrčíme mezi první a druhý proutek levé skupiny proutků a spodem ho vrátíme do pravé skupiny na kraj směrem doprostřed. Takto postupujeme stále dokola, dokud se nedostaneme k vrcholu, kde by již nešlo plést. Konce svážeme režnou nití a řádně utáhneme.
Šest proutků na silnější straně k sobě svážeme sedmým proutkem tak, že ho vložíme doprostřed svazku mezi první a druhý proutek a pak je všechny omotáváme, na konci zbytek založíme opět doprostřed mezi proutky. Poté si proutky rozdělíme na 3 a 3 na levou a pravou skupinu, první proutek vezmeme z vnějšího kraje zleva a vrchem prostrčíme mezi první a druhý proutek pravé skupiny proutků a spodem ho vrátíme do levé skupiny na kraj směrem doprostřed. Poté vezmeme z vnějšího kraje zprava první proutek a vrchem prostrčíme mezi první a druhý proutek levé skupiny proutků a spodem ho vrátíme do pravé skupiny na kraj směrem doprostřed. Takto postupujeme stále dokola, dokud se nedostaneme k vrcholu, kde již nejde plést, a konce svážeme režnou nití a řádně utáhneme.
Ve včelařské inzerci bývají dost často inzeráty na prodej včelstev. Důvodem prodeje je většinou zdravotní stav včelaře nebo se jedná i o pozůstalost. Cena nebývá vysoká (v řádech pár tisíců korun) včetně úlu. Leckdy majitel přidává i medomet a další vybavení. Tato koupě je vhodná spíše pro zkušeného včelaře, který dokáže odhadnout zdravotní stav včelstev a umí si poradit s některými nevyhovujícími vlastnostmi (bodavost, rojivost, ...). Bolestnému rozhodnutí k prodeji ze zdravotních důvodů často předchází období, kdy včelař váhá, zda to udělat. Sil ale už ubývá, a tak péče o včelstva již nemusí být taková, jakou by zasluhovala. Taktéž úly darované k těmto včelstvům mohou mít vyšší hodnotu historickou než chovatelskou. Se všemi negativy z toho plynoucími. Někdy bývají ke koupi zakrmená i nezakrmená včelstva po sezóně. Vždy je na místě se ptát, jaký má včelař důvod k prodeji. Například nezakrmené včelstvo, které bylo odkočováno postupně k řepce, akátu, lípě a lesu, bude značně opotřebované.
Matky se chovají pro výměnu ve vlastních včelstvech, kvůli navýšení jejich počtu anebo na prodej, včelaři produkují matky či matečníky (buňky s budoucí matkou). Způsobů existuje mnoho, všechny využívají přirozených instinktů včel, které by se v určitých momentech pustily do výchovy nové matky i bez včelaře. Nové matky je možné chovat ve včelstvu při matce (matečníkové mističky jsou vloženy nad mateří mřížku), chov matek v osiřelci (to je chov bez matky a jsou zde vloženy matečníkové mističky). Matky se po oplodnění vkládají s několika dělnicemi do transportní klícky a prodávají se.
Panenku očistěte a nakrájejte cca na 4 cm silné špalíky. Osolte hrubozrnnou solí a posypte čerstvě mletým pepřem. Dále si nakrájejte oloupaný česnek a anglickou slaninu na tenké plátky, omyté a osušené listy baby špenátu zbavte stonků. Na pracovní desce vytvořte proužek z 1–2 plátků anglické slaniny (podle velikosti, klaďte vedle sebe). Položte na ně listy špenátu a plátky česneku (podle chuti a síly, cca 1 menší stroužek na 1 medailonek). Medailonky zabalte a zajistěte provázkem. Pomocí mašlovačky potřete volnou vrchní a spodní část panenky olivovým olejem a položte špalíček na suchou rozpálenou pánev. Opečte ze všech stran, maso se zatáhne. Rozhodně obracejte pomocí kleští, vařeček nebo jiného vhodného náčiní. Do medailonků nepíchejte, z masa by vytekla šťáva.
Opečené medailonky přendejte na pekáč nebo do mísy (z varného skla, zapékací), zakryjte poklicí nebo alobalem a v troubě rozpálené na 200 °C nechte 8–10 minut dopéct. Doba záleží na velikosti a množství medailonků. Pokud jich děláte víc najednou a máte je v pekáčku naskládané na těsno, bude potřeba spíše 10 minut a je vhodné uprostřed pečení medailonky prohodit (ty ze středu přesunout na kraj). Po vyndání z trouby, tedy před servírováním, nechte v zakrytém pekáči asi 10 minut dojít. Maso by mělo být růžové, rozhodně ne krvavé.
Podávejte například s opečeným bramborem a sušenými rajčaty. Nebo s bramborovou kaší, hranolky či pečivem.
Zavařovat můžete prakticky všechno, od ovoce a zeleniny přes houby až po maso.
Pokud jde o ovoce, vybírejte nepotlučené a zdravé, nenahnilé plody.
Méně zralé ovoce má více pektinů, což napomůže k tomu, aby byly marmelády hustší.
Jestli chcete použít méně rafinovaného cukru, použijte zralé plody.
Větší ovoce s peckami, jako jsou broskve, švestky, meruňky a podobně, vypeckujte. Menší ovoce nebo to, které jde špatně vypeckovat, napřed trochu rozvařte, pak propasírujte přes cedník.
Správnou hustotu marmelády poznáte podle toho, že když ji kápnete na talířek, se kterým zahýbete, měla by zůstat v celku. V případě, že se rozteče, přidejte želírovací cukr nebo lžičku kyseliny citronové.
Pěnu tvořící se při vaření ovoce s cukrem průběžně sbírejte, může snížit trvanlivost zavařeniny, a navíc to nevypadá ve skleničce moc pěkně.
Sklenice a víčka vždy pečlivě umyjte a osušte.
Přesvědčte se, že víčka nejsou poškozená a že dobře těsní.
Nepoužívejte sklenice, které jsou naprasklé nebo mají odlomený kraj, špatně by těsnily.
Zavařujete-li něco tekutého, používejte při plnění sklenic přiměřeně velký trychtýř, který vám usnadní a urychlí práci.
Sklenice nevystavujte extrémním teplotním šokům, hrozí jejich prasknutí.
Po skončení sterilace je obvykle nutné sklenice vyndat z trouby nebo zavařovacího hrnce a nechat vychladnout, aby obsah sklenic nebyl dlouho vystaven teplu příliš dlouho, mohlo by pak dojít ke změně konzistence, tvaru i barvy zavařeniny.
Zavařeniny uchovávejte v chladu a na tmavém místě, nejlépe ve sklepě, nebo postačí i spíž či skříň na potraviny, kde se nevyskytují extrémně nízké nebo naopak vysoké teploty.
Po otevření skladujte vždy zavařeniny v chladničce a spotřebujte je v co nejkratší době.
Řekne-li se slané pečivo, napadne mnohé z nás preclík. Preclík (německy Brezel) je tradiční druh pečiva rozšířený již od středověku především v jižním Německu, severní Francii, Švýcarsku a v zemích někdejšího Rakousko-Uherska. Je to bílé pečivo vytvarované z tenké, na koncích zúžené těstové tyčky, stočené do kroužku a ukončené překřížením konců, nebo vytvarované do tvaru srdíčka či osmičky. Sype se hrubě krystalickou kuchyňskou solí, mákem nebo kmínem. Ovšem doba pokročila a v současnosti je k mání nepřeberné množství slaného pečiva.
Recept na nejlepší slané pečivo
Ingredience: 150 g nivy, 100 g Hery, 100 ml šlehačky, 200 g hladké mouky, 1 špetka soli, pepř. Na potření 1 žloutek, na posypání sladká paprika, kmín
Postup: Sýr rozmačkáme nebo nastrouháme, přidáme mouku, šlehačku, tuk, sůl, pepř a zpracujeme hladké těsto. Těsto dáme do chladna odpočinout. Potom vyválíme na tenkou placku, vykrajujeme formičkou různé malé tvary, klademe na vymaštěný plech, natíráme žloutkem a sypeme kmínem nebo mletou paprikou. Pečeme při 170 °C asi 10–15 minut. Jedná se o výborné slané pečivo k vínu.
Slané pečení z listového těsta
Ingredience: 1 listové těsto, 1 vejce, 1 balení nastrouhaného sýru, sůl, koření na pizzu, jemný kečup, 100 g šunky
Postup: Rozválíme pláty listového těsta, potřeme kečupem, posypeme kořením na pizzu, poklademe salámem, nastrouhaným sýrem i jinými ingrediencemi (dle vaší chuti a fantazie). Těsto stočíme a rozkrájíme na kousky asi 2 cm velké. Poklademe na plech (nejlépe na pečicí papír), potřeme vejcem a posypeme solí. Dáme péct do vyhřáté trouby a dozlatova pečeme. Vhodné k vínu, pivu, k televizi.
Slané velikonoční pečení
Ingredience: 400 g hrubé mouky, 1 lžička soli, 250 ml mléka, 1 lžička cukru, 40 g droždí, 20 g másla, 1 vejce
Postup: Mouku smícháme se solí. Ve vlažném mléce rozmícháme cukr, rozdrobené droždí, necháme nakynout a přidáme do mouky spolu s rozpuštěným máslem. Vypracujeme hladké těsto, přikryjeme utěrkou a necháme vykynout. Na pomoučené desce těsto rozdělíme na několik částí, z každé vyválíme váleček a upleteme rozmanité tvary. Naskládáme na vymazaný plech, potřeme vejcem rozšlehaným se solí a pečeme v předehřáté troubě při 180 °C asi 20 minut. Podáváme k zakousnutí hodovníkům.
Slané pečivo plněné
Ingredience na náplň: 1 cibule, pepř, 1 paprika, 320 g sterilovaného zelí, 1 vejce, 150 g šunky, sůl, 200 g uzeného masa, 100 g sýru
Ingredience na těsto: 250 ml mléka, 150 ml oleje, 1 kostka droždí, 1 lžička soli, 1 lžičk
Pörkölt se v Maďarsku připravuje na mnoho způsobů, tak jako u nás guláš. Na maďarských gastronomických webech se o perkeltu diskutuje právě tak, jako na našich stránkách o guláši (jen jsou Maďaři k sobě vlídnější a tolerantnější). V zásadě ale musí perkelt splňovat to, že se jedná o směs masa, cibule, paprik a rajčat, dušenou ve vlastní šťávě. Perkelt má hustší konzistenci, neplave v omáčce. Vůbec se nezahušťuje moukou.
Perkelt je možné připravit z vepřového, hovězího, skopového, jehněčího a drůbežího masa.
V Maďarsku se perkelt nejčastěji podává s tarhoňou, což je těstovinová rýže – speciální maďarská těstovina. České hospodyně znají pouze průmyslově vyráběnou obměnu této výborné těstoviny. Pravá tarhoňa se v Maďarsku i dodnes ještě připravuje většinou podomácku a jejím domovem je segedínský kraj. Její název svědčí o tom, že se tarhoňu Maďaři naučili připravovat od Turků.
Tarhoňa recept
Ingredience: 300 g polohrubé mouky, 1 vejce, sůl, voda, olej
Technologický postup: Nasypeme do mísy mouku, přidáme vejce, špetku soli a studenou vodu. Vypracujeme tuhé těsto – vody dáme jen tolik, abychom mohli vypracovat tuhou hroudu z těsta. Poté připravené těsto nastrouháme najemno, tarhoňu rozložíme na čistou utěrku a necháme usušit. V hrnci na rozehřátém oleji za stále míchání tarhoňu pražíme, dokud nezačne hnědnout. Poté zalijeme vodou (jako rýži), osolíme a přikryté dusíme asi 10 minut. Vypneme a necháme dojít.
Dýně (tykve) mají rády bohatou půdu a hodně sluníčka a tepla. Dokážou růst přímo na čistém kompostu. Jsou však citlivé na sebemenší mrazík, takže je vysazujte, až když toto nebezpečí pomine. Mnoho lidí si tykve předpěstovává doma za oknem a na záhony sází již vzrostlé sazeničky. V případě tykví nekeříčkové formy (s mohutnými šlahouny) je vhodné od takového postupu odstoupit, protože si rostlina vytváří dlouhý kořen, který při předpěstování doma proroste velmi rychle ven z kelímku, zatímco nadzemní část sazeničky sotva prorazí povrchem půdy. Kořen je potom při přesazování téměř vždy zničen nebo odlomen, což má za následek pomalý a špatný růst předpěstovaných rostlin. Je proto lepší bujně rostoucí nekeříčkové odrůdy tykví vysévat na záhony přímo ze semen. Keříčkovým odrůdám, mezi něž patří třeba cukety, přesazování nevadí.
Větší odrůdy tykví často vypouštějí ze svých výhonů další podpůrné kořeny, aby si zajistily dodatečné zdroje pro svůj růst a produkci plodů. Musejí k tomu ovšem mít podmínky. Pokud budete mít příliš malé záhony nebo tykve vysadíte někam na kraj zahrádky, výhony se budou plazit v trávě, kde nedokážou zakořenit. Je proto lépe vyčlenit jim dostatek prostoru na obdělané půdě. Ty části rostliny, kde se objeví podpůrné kořeny, můžete zahrnout hlínou.
Dýně se sklízejí i se stopkou. Pokud při sklizni některým plodům stopka upadne, měli byste je sníst jako první. Většina tykví musí po sklizni několik týdnů dozrávat. Můžete je rozložit venku na slunci na slámu nebo je nechat dozrát doma. Důležité je pohlídat stopky plodů, aby pořádně zaschly. Hniloba se totiž často šíří právě odtud.
S tykvemi byste měli zacházet podobně jako s jablky. Opatrně je pokládat, aby se neotloukly. Doma je můžete rozložit na nějakou měkkou podložku, třeba na karton. Nejdéle vydrží jednotlivé tykve zavěšené v síti ve volném prostoru. Ideální teplota pro skladování se pohybuje v rozmezí 10–15 °C. Vyhovuje jim i pokojová teplota do dvaceti stupňů. Jednou za čas byste měli každou tykev zvednou a prohlédnout, zda se nekazí. Kontrolujte také stopky. Menší plody lze skládat na sebe, velké se skladují v jedné vrstvě. Dýním vadí – na rozdíl od brambor – vysoká vlhkost vzduchu.
Ingredience na maso: 2 menší kuřecí prsa, oblíbené koření na maso, například provensálské bylinky a kajenský pepř, olivový olej, sůl
Ingredience na fazolový krém: 1 plechovka červených fazolí (425 ml), 1/2 lžičky římského kmínu, 1/2 lžičky kajenského pepře, 1 menší stroužek česneku, 1 lžíce bílého jogurtu, sůl
Ingredience na náplň: 4 velké tortilly (i celozrnné), 2 menší červené cibule, 10 cherry rajčat, 1 avokádo, 1limetka, čerstvý koriandr, 1 malý kelímek bílého jogurtu, sůl a čerstvě mletý pepř
Postup: Maso potřete olivovým olejem a trochou soli, kajenským pepřem a provensálskými bylinkami a opečte ho z obou stran dozlatova (doba opékání záleží na velikosti masa - mně to trvalo cca 7 minut). Pak jej nechte chvíli odpočinout, aby z něj nevytekla všechna šťáva. Připravte si fazolový krém. Fazole sceďte, odeberte z nich asi tři lžíce bokem (ty dáte dovnitř tortilly) a zbytek fazolí rozmixujte. Přidejte k nim česnek, římský kmín, kajenský pepř, lžíci jogurtu, sůl a všechno společně rozmixujte. Rozpalte kontaktní gril, nakrájejte rajčata, maso, avokádo i cibuli na plátky a přidejte do tortilly.
Tortillu nejprve nahřejte na kontaktním grilu, ale můžete i na suché pánvi (stačí pár vteřin), aby změkla a dobře se rolovala. Pak na ni vždy rozetřete velkou lžíci fazolového krému a naskládejte postupně všechny ingredience tak, aby byly blíž k jedné straně a ne uprostřed. Všechno ještě trochu osolte, zakápněte limetkovou šťávou a přidejte trochu jogurtu. Pak tortillu zabalte tak, že překlopíte nejbližší stranu přes náplň, pravý a levý kraj přehněte dovnitř a pak už jen dorolujete. Takto zabalenou tortillu dejte asi na pět minut zapéct do kontaktního grilu. Pokud nemáte gril, zkuste grilovací pánev (tortillu zkuste zatížit třeba talířem a poté otočte na druhou stranu), anebo si udělejte jenom wrap (bez zapečení). Do tortilly můžete přidat cokoliv, co máte rádi, a tak pokaždé můžete mít jiné náplně. Výborná je třeba i kuřecí tortilla s bazalkou, mozzarellou a rajčaty.
Postup: Lososa nakrájíme na co nejtenčí plátky a naskládáme vedle sebe na talíř. Osolíme, pokapeme citronovou a limetovou šťávou. V míse smícháme lžíci japonské sójové omáčky s kapkou limetky a citronu, přidáme nasekaný kousek zázvoru. V pánvi rozpálíme olivový olej s troškou sezamového oleje – toho jen pomálu, má specifickou výraznější chuť. Do oleje nasekáme stroužek česneku a necháme ho zhnědnout. Poté olej nalijeme na lososové plátky. Na závěr přidáme také dresink ze sójové omáčky a ozdobíme čerstvou řeřichou a nasekanou pažitkou.
Zapékaný losos s estragonovou omáčkou
Ingredience: 400 g lososa, máslo, 2 žloutky, jarní cibulka, bílé víno, bílý vinný ocet, 2 žloutky, citronová šťáva, rajče, sůl, pepř, estragon, tymián, máta
Postup: Talíř nebo zapékací mísu vytřeme máslem, rovnou osolíme a opepříme. Dno vyložíme tenoučkými plátky lososa, na povrchu také osolíme a opepříme. Přidáme nasekanou jarní cibulku. V rendlíku ohřejeme asi 2 dl bílého vína s kapkou bílého vinného octa, osolíme, opepříme a svaříme. Žloutky vmícháme do vinného základu a prošleháme. Estragon, tymián a mátu nadrobno nasekáme a přidáme do hrnce s kapkou citronové šťávy. Směsí přelijeme plátky lososa. Dáme do trouby na slabé 2 minutky zapéct dozlatova. Ozdobíme rajčátkem nakrájeným na kostičky a lístky máty.
Postup: Lososa osolíme a opepříme z obou stran. Do vroucí osolené vody vhodíme čerstvé listy špenátu a necháme maximálně 30 vteřin spařit. Poté hned vhodíme do mísy s ledovou vodou, jen tak špenát zůstane krásně zelený. Přecedíme a dobře vymačkáme. V hrnci rozpustíme kousek másla a orestujeme na něm nasekanou šalotku a stroužek česneku. Po chvilce přilijeme kapku smetany, dochutíme solí a pepřem a krátce povaříme do zhoustnutí. Listové těsto rozválíme, potřeme rozšlehaným žloutkem a na kraj vložíme steak z lososa. Na něj navršíme špenát promíchaný se smetanovou omáčkou a přikryjeme druhým plátkem lososa. Těsto zarolujeme, vršek potřeme žloutkem a vidličkou sem tam propíchneme. Pečeme v troubě rozpálené na 175 °C asi 20 minut. Mezitím připravíme bazalkovou omáčku. Rozpustíme máslo, orestujeme nasekanou šalotku, zalijeme bílým vínem a troškou jakého
Řada dřívějších studní byla stavěna samotným majitelem, nebo svépomocí. I proto starší studny jsou mělké, pramen se nachází obvykle 30 cm nade dnem, takže voda ve studni nebyla pod velkým napětím, a tak ve studni nikdy nebylo více než 1,2 m vody. Důvodem takto nedostatečně hlubokých studní je třeba neznalost hloubících a skružovacích prací (málokterý neodborník si s tím poradí), nedostupnost dostatečného technického vybavení (čerpadla) v době hloubení, snižování hladiny spodních vod v důsledku velké spotřeby vody a málo deštivých let.
A právě nedostatek vody ve studni může způsobit to, že je potřeba studnu prohloubit, aby i nadále mohla plnit svou funkci. Nedá se ale prohloubit každá studna. Prohloubení kamenné studny nelze provést u studní s malým průměrem (o průměru menším než 80 cm), protože je tam problém s pracovním prostorem. Prohlubovat se nedají (nebo velmi těžce) i studny již jednou prohloubené. Problematické jsou i studny vytvořené skládáním z kamenů pokud nejsou postaveny na skále nebo jiném pevném podlaží, protože v takovém případě by došlo ke zhroucení studny. Takové studny mohou být dokonce ve spodní části zúžené na tzv. základní kámen, ani v takovém případě nejde studnu prohloubit. Prohloubit nejdou ani studny, které jsou až na dno vyskružené skládanými segmenty místo celoskružemi, opět by mohlo dojít ke zhroucení, pokud není studna založená na skále a pokud alespoň na dně není alespoň jedna či několik celoskruží. Prohloubení studny může zamezit i špatná kvalita betonu jednotlivých segmentů, nebo rozvalení těchto segmentů.
Studna se nedá prohloubit, ani pokud je materiál studny v dezolátním stavu, takže se stěny studny hroutí již při samotném hloubení (v takovém případě se dá studna prohloubit, ale musí se jednat o bleskovou práci a záleží také na typu použitých skruží). Pro prohlubování jsou problematické i studny s písečným dnem. Prohloubit se nedají studny hloubené bagrem a studny vykopaný s příliš širokým otvorem pro skruže, kdy je spodní část skruží obsypaná velkou vrstvou štěrku. Skruže by se totiž mohly při prohlubování začít nepravidelně rozjíždět. Stejný problém může nastat i u nových studní, kdy zas nedošlo ke slehnutí materiálu.
Pokud při hloubení dochází k vyplavování materiálu vodou, tak je jakékoliv prohloubení dostatečné.
Pokud se studna nedá prohloubit, není potřeba na studnu zanevřít. Je možné do studny instalovat ponorné čerpadlo se spodním sáním, to by mělo vyřešit problém s příkonem a množstvím vody. Čerpadla vřetenového typu mají totiž nasávající otvor umístěný v horní části čerpadla, takže spodní cca 1 m vody vlastně nevyužívají. Do
