AROMATERAPIE BYLINKY Z NAŠÍ ZAHRÁDKY bylo téma, které nás inspirovalo k vytvoření tohoto článku. Aviváže představují pro přírodu obrovskou ekologickou zátěž. Vedle toho je řada těchto prostředků i nebezpečná pro naše zdraví, protože obsahují látky, které v prádle zůstávají a způsobují různé kožní problémy. První aviváže přišly na svět tehdy, když se zjistilo, že hrubší prádlo při použití pracích prostředků hrubne, jemné se začne „lepit“ na tělo a na syntetických tkaninách vzniká elektrostatický náboj. A tak se dnes aviváže přidávají nejen k prádlu ze syntetických vláken, aby snížily elektrostatický náboj, ale i k běžnému bavlněnému prádlu, aby ho zjemnily, dodaly mu vůni a usnadnily žehlení.
Aromaterapie v prádle
Aromaterapie je umění léčby těla, mysli a ducha pomocí přírodních aromatických látek získaných z rostlin, květin, stromů a bylin. „Aroma“ odkazuje na aromatické látky, které dávají éterickým olejům charakteristickou vůni. „Terapie“ odkazuje na skutečnost, že esenciální oleje byly používány pro léčbu po celá staletí. Aromaterapie je tedy používání éterických olejů pro krásu a péči o tělo a pro léčbu. Aromaterapie je jednou z nejoblíbenějších kosmetických procedur na klinikách a v lázních po celém světě. Aromaterapie se kromě kosmetiky využívá i při praní prádla.
Ve svém příspěvku DOTAZ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Renata.
Ahoj,
právě jsem zasadila túje cca 50 cm vysoké v řadě po 30 cm od sebe. Máte někdo zkušenosti, zda mezi ně mohu zatím zasadit letničky ať to je trochu pestřejší, nebo jsou túje agresivní na další rostliny. Jak daleko od zeleninové zahrádky je mohu mít, aby úroda aspoň nějaká byla ?
Dík všem za odpověď.
Renata
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Martina.
Myslíte si že učinky tohoto jsou vždy pozitivní a že nemužou vyvolat vedlejší učinky
Pro bylinkovou zahrádku na balkoně můžete použít komerčně vyráběný set, je jen na vás, jaký si vyberete. Pokud máte doma šikovného kutila, může vám set pro bylinkovou zahrádku vyrobit vlastnoručně z přírodního materiálu. Podstatou bylinkové zahrádky na balkoně je základová deska s bočními podpěrami. Každý truhlík má vespod pevnou misku na vodu. Misky mají dobře přístupné otvory pro zálivkovou vodu a každá pojme až 3 l vody. Velmi pevné truhlíky s miskami jsou pevně uloženy na základně, takže nedojde k jejich posunutí či pádu. Prohýbání nenastane ani po několika letech užívání na přímém slunci. Pro pěstování na balkonech či terasách jsou čerstvé bylinky vždy po ruce. Vypěstované čerstvé bylinky chutnají v jídle daleko lépe než sušené, navíc bylinková zahrádka lahodí oku a provoní celý byt. V zadní části bylinkové zahrádky je úložný prostor pro odložení malých pomůcek k zahradničení a konve k zalévání. Výška opěrné tyče je 80 cm. Každý truhlík samostatně pojme až 3 l vody, čímž máte postaráno o zálivku na delší dobu. Set je dodáván v rozloženém stavu s montážním návodem.
Parametry bylinkové zahrádky – příklad celkového rozměru bylinkové zahrádky na balkoně: 80 x 74 x 73 cm.
Ve svém příspěvku KOŘENY TÚJE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeněk .
Soused vysadil v blízkosti hranice našich pozemků (cca 75 cm od
plotu ) túji, která v tuto chvíli měří asi 20 m. Túje je zároveň vzdálena asi 5 m od mého domu a já mám obavu aby kořenový systém túje nenarušil jeho základy. Jsou moje obavy opodstatněné?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Alena Hola.
Dobrý den, ráda bych se zeptala, zda je možné, aby mi túje ničily nějakým způsobem úrodu, když jsou zazene v bezprostřední blízkosti zahradky? Děkuji. Alena Holá
Již na metru čtverečním můžete při optimálním osazení vypěstovat dostatek bylinek pro běžné užívání. Pokud máte prostoru více, založení zahrádky může být druhově bohatší a přebytky ze sklizně můžete uchovat na zimu. Čím více slunečních paprsků bylinkám dopřejete, tím voňavější budou. Menší skupině pěstovaných bylinek pak svědčí místo polostinné či stinné (máta, petržel, čechřice a jiné). Jednoletky, jako je bazalka, jsou rovněž náročnější na vláhu. Bylinky potřebují dobře propustnou zeminu. Ideální je mírný sklon či modelace bylinkové zahrádky, přičemž je třeba ji orientovat na jih či východ. Postačí však i slunné místo na rovině. Proti větru bylinky nejlépe ochráníte nízkým živým plůtkem, proplétanými větvemi nebo osázením vyššími odolnými bylinkami, jako je levandule či šanta. Zastřiháváním získají bylinky kompaktní tvar, také je mohou doplnit půdopokryvné bylinky. Vyšlechtěna je i řada vysloveně ozdobných odrůd, které si zachovávají chuťové vlastnosti i vůni.
Bylinkovou zahrádku je možné uspořádat nejrůznějším způsobem. V minulosti vzniklo mnoho stylů bylinkových zahrad a lidská fantazie a tvořivost jejich podoby stále rozvíjejí.
Styl formální – jednotlivé úseky v podobě čtverců, polokruhů a jiných tvarů odděluje tvarovaný živý plůtek například ze zimostrázu. Nebo je bylinková zahrádka uspořádaná do obrazce, například do spirály.
Přírodní styl – zvlněná cestička se vine mezi polštáři voňavých bylin a místo proti větru chrání například plůtek z jemné šanty kočičí nebo treláž s popínavými rostlinami.
Nižší bylinky vysazujeme či vyséváme dopředu, vyšší na pozadí. Na cestičky i jako jednotlivé nášlapné plochy jsou ideální ploché kameny, ty usnadňují péči i sklizeň a přispívají k akumulaci blahodárného tepla, které bylinkám svědčí a také je přiměje k uvolňování vonných silic. Bylinkovou zahrádku může doplnit i zahradní jezírko a u něj stinný kout pro vlhkomilné druhy bylin. Rozhodně by zde neměla chybět lavička či zahradní křeslo pro posezení, aby bylo možné si voňavou pohodu v klidu vychutnat.
Ve svém příspěvku LÉČENÍ PRAŠIVINY U KRÁLÍKŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anežka.
Kokcidiosa je nakažlivé onemocnění, které působí králíkářům největší ztráty. Stejnou metlou, jako je pro lidstvo tuberkulosa, je pro králíky kokcidiosa. Nemoc je vyvolávána choroboplodnými zárodky tak zvanými kokcidiemi a sice druhem kokcidium oviforme, dnes zvaným Eimeria Stiedae. Zárodky tyto se nacházejí ve žlučovodech a ve sliznici střevní člověka a hlavně králíků. Nakažení děje se obyčejně potravou (zelenou pící, trávou atd.), v níž nalézají se tyto choroboplodné zárodky. Nemocní králíci jsou s počátku smutní, téměř ničeho nežerou, mají vysokou horečku, dech jejich stává se rychlým a krátkým, slábnou, hubnou, až konečně v poměrně krátké době hynou. Někdy se při tom nadýmají, silně slintají, aneb dostávají průjmy. Léčení bývá málokdy úspěšným, protože nemoc se úžasně rychle šíří a téměř celý chov vymírá. Zvláště zhoubně řádí choroba mezi králíky mladými; když některý z nich nemoc přečká, zdá se býti zdravým a bývá obyčejně v chovu používán dále. Uzdravení takového zvířete bývá však toliko zdánlivé, neboť stává se vlastně trvalým nositelem a rozšiřovatelem této nákazy. Při pitvě mrtvého králíka nalézáme dosti často na játrech bílé nebo nažloutlé uzlíky v různém množství a v různých velikostech. Jindy pouhým okem nenalezneme vůbec žádných změn a v těch případech doporučoval bych odbornou prohlídku zvěrolékařem, který mikroskopickým rozborem králičího trusu stanoví přesnou diagnosu. Nákaza šíří se velmi rychle po celém okolí, králíkárna bývá pak choroboplodnými zárodky tak zamořena, že v ní bez nebezpečí není možno dále králíky chovati. Jediným bezpečným prostředkem k zabránění nového vypuknutí nákazy je spálení mrtvých králíků, steliva a celé králíkárny. Pouze tam, kde choroba netrvala dlouho, kde králíkárna je kusem vyšší hodnoty, je možno ohroženou králíkárnu úzkostlivou desinfekcí zachrániti. Z léků, které jak jsem podotkl nemají valného úspěchu, užívá se nejčastěji slabého roztoku kreolinu (každý druhý den vnitřně podati jednu kávovou lžičku), glycerinu, chininu, směsi sirného květu a kalomelu (jednu lžičku denně).
Nadmutí vyskytuje se nejvíce u králíků mladých, ale i starších a bývá příčinou častého uhynutí. Onemocnění pozná se snadno dle toho, že břicho králíka je nápadně nafouklé a králík se sotva pohybuje. Tvrdívalo se, že příčinou nadmutí je krmení čerstvé zelené píce, hlavně jetele, dnes však víme, že není to pouze jetel, nebo zelená píce, ale že to bývá mnohem častěji zatuchlá nebo plesnivá sláma, namrzlé nebo nahnilé brambory, změněné obilniny, zvadlá a kvasící potrava atd. Následkem chybného kvašení vytváří se v žalludku a ve střevech veliké množství plynů, které silně stěny jejich napínají, takže může dojíti k prasknutí jich a náhlé smrti. Léčení: jakmile zpozorujeme nadmuté břicho u králíka, musíme ihned břicho králíka tříti, volně vypustiti na dvůr a přinutit k pohybu. Vnitřně podáváme mu vodu s několika kapkami čpavkového lihu, heřmánkový odvar, vápennou vodu (jednu lžičku), aloe na slabou špičku nože.
Slintavka objevuje
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Většina bylinek je poměrně nenáročných, nevyžadují příliš mnoho prostoru ani velké květináče. Nezapomeňte, že čím menší nádobu použijete, tím více je potřeba hnojit, v malé sklenici klidně jednou za dva týdny. Menší, ale častější musí být také zálivka, aby neuhnívaly kořínky. Zkuste si připravit květináče třeba ze starých plechovek od čaje, kreativitě se meze nekladou. No a jaké bylinky, tak to už záleží na vás, jaké máte rádi, anebo si můžete vybrat z bylinek, které jsou popsány v tomto článku, například dle náročnosti na pěstování.
Bylinky se dají používat jak čerstvé, tak i sušené. Takže když je nestihnete zpracovat, je možnost je skladovat suché po relativně dlouhou dobu. Bylinky mají široké využití v kuchyni jako koření, přísada do salátů nebo například na pizzu. Jsou však také vhodné do nápojů, například do smoothie nebo koktejlů, což dokazuje velmi oblíbené mojito připravované z máty. Mnoho z nich je také vhodných k přípravě nejrůznějších čajů, zejména pak těch léčivých. Spousta bylinek má totiž nenahraditelné léčivé účinky a jsou hojně využívány nejen v alternativní, ale dnes již i v moderní medicíně. Můžete je ale také pouze usušit a nechat jimi provonět váš byt, dům či šatnu.
Ideálním obdobím pro výsev bylinek je jaro, přičemž je vhodné začít s výsevem co nejdříve, mimo jiné kvůli prodlužování dnů a zvyšujícímu se množství slunečního svitu. Při pěstování bylinek doma se zamyslete zejména nad volbou nádoby a místa. Ať už ale vyberete jakýkoli květináč či truhlík, nejdůležitější jsou samotné bylinky. Pěstitelům se doporučuje kupovat již předpěstované bylinky, ne však ty ze supermarketu, které jsou určeny spíše k okamžité spotřebě. Často jsou vysazeny v nekvalitním pěstebním substrátu a krátce poté, co si je donesete domů, mohou být napadeny plísní. Výpěstky bylinek nakupujte tam, kde je prodávají v dobré kondici a optimálně zalité. Na pěstování bylinek kupte vhodnou zeminu s přídavkem rašeliny. Zemina pro doma pěstované bylinky by měla být dobře propustná a bohatší na živiny než při pěstování na záhonech. Vhodné může být i organické hnojivo pro bylinky, kterým můžete dle potřeby hnojit jednou za 2 týdny. K substrátu přikupte také drobné zahradnické náčiní, při pěstování bylinek využijete zahradnické nůžky, lopatku i sázecí kolík.
Jakmile jsou bylinky zasazeny, je potřeba se o ně dobře starat, přestože nejsou na údržbu zdaleka tak náročné jako ostatní pokojové rostliny. Slunečno mají rády bylinky jako mateřídouška, šalvěj, oregano, rozmarýn či levandule a meduňka. Tyto byliny je tedy vhodné zasít na jaře či přes léto. Stín či polostín je vhodný pro mátu, šťovík, kerblík a libeček. Pok
V naší poradně s názvem JAK ODSTRANIT MOLICE Z BAZALKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zahradník.
Nejlepší zbraň na molice je chemický insekticid Mospilan. Bohužel pro bazalku se moc nehodí, jelikož její listy jsou hlavním produktem a Mospilan v nich zůstává moc dlouho aktivní. Abyste udržela bazalku stále jedlou a bez molic, tak zkuste použít žluté lepové desky, které jsou běžně k dostání, jak je vidět zde: https://www.zbozi.cz/hledan…
Molice na ně přelezou, přilepí se a uhynou.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana.
Dobrý den a co insekticid přírodní na bylinky?Mě se molice objevují na ibiškách a na salátových okurkách.Podotýkám,že je ná´´mám u sebe na balkoně
Rajčata se dostala do Evropy v 16. století. Jejich semena byla přivezena do Španělska kolem roku 1525 nebo o něco později, když Hernando Cortez dobyl říši Aztéků a podrobil si území pozdějšího Mexika. Historie pěstování rajčat je na evropském kontinentu relativně krátká, rajčata se do Evropy dostala společně s bramborami až po objevení Ameriky a dovezení semen a sazenic pokolumbovskými výpravami. Zpočátku se rajčata pěstovala v Itálii a Portugalsku, a to paradoxně pro okrasu, teprve později se začala používat jako plodová zelenina.
Oblibu získala rajčata především pro svoji výraznou chuť, krásnou barvu a velmi snadný způsob pěstování. Samotná rostlina rajčete (Lycopersicon esculentum) je jednoletá a velmi silně plodící, pokud ji nezaštipujeme, hravě překoná výšku 2 metry. Potřebuje velmi světlé a teplé stanoviště, dostatek místa kolem sebe a pravidelnou zálivku i přihnojení. Díky svému snadnému pěstování ze semen si rajče našlo širokou skupinu pěstitelů z řad zahrádkářů či majitelů zahrad, oblíbené je i pěstovaní rajčat v nádobách – jako balkónová rajčata. Díky své relativní nenáročnosti na pěstování jsou rajčata velmi oblíbeným druhem zeleniny a patří určitě do každé zahrady, zahrádky, nebo do květináče či truhlíku na balkón nebo terasu.
Pokus o pěstování „biorajčat“ bohužel nedopadl dobře. Pěstování rajčat bez jakékoli formy chemického postřiku se bohužel ukázalo jako ne zrovna ideální řešení, a ještě předtím než majitel zahrádky stihl sklidit úrodu, sklidila jej obvykle za něj plíseň.
Známe salátová rajčata i taková, co mají hodně šťávy a málo dužiny a naopak – hodně dužiny a málo šťávy. Známá jsou žlutá i červená rajčata nejrůznějších odstínů a také tvarů. V poslední době byly vyšlechtěny odrůdy ve tvaru krychle, aby se daly snáze balit a zasílat.
V naší poradně s názvem USCHLÁ RŮŽE Z JERICHA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jaroslav Roth.
Dobrý večer.
Když dědeček byl asi měsíc před smrtí dal krabičku a v ní bylo něco co vypadalo
jako koudel.Na otázku co to je odpověděl to je růže z Jericha.Bohužel víc už mi
nestačil říct.70roků neměla vodu.Když jí dám do vody,za jak dlouho se zazelená.
Moc děkuji za odpověd.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Pokud ji umístíte do vlažné vody, měla by se vaše růže z Jericha otevřít asi za 4 hodiny, přičemž na plnou velikost se může otevřít až za několik dní. Chcete-li ji „zasadit“, tak naplňte misku oblázky nebo štěrkem a přidávejte vodu, dokud nebudou oblázky ponořené. Umístěte svou Růži z Jericha navrch tak, aby se její kořeny dotýkaly vody. Můžete také vynechat oblázky a dát rostlinu přímo do mělké misky s vodou, ale je známo, že oblázky jí pomáhají vyvážit a také vypadají hezky. Umístěte ji na nepřímé, ale vydatné světlo a čekejte! Použijte destilovanou vodu nebo nechte vodu z kohoutku přes noc odstát, aby se chlór a další chemikálie odpařily, než ji použijete na rostlinu.
Zalévání
Vyměňujte vodu pro svou růži z Jericha každý den, aby byla čistá. (Pokud tu a tam vynecháte den, bude to stále v pořádku.) Vše, co musíte udělat, je natočit si každý večer trochu čerstvé vody. Ráno misku s oblázky sceďte a přidejte odstátou čerstvou vodu.
Největším trikem u zalévání růže z Jericha je nepřehnaně ji zalévat. To je snadné, protože rostlinu stačí vyjmout z vody každý týden, aby si odpočinula. Žádné dohady o tom, kolik vody jí dát nebo jak často. Stačí jí dát každotýdenní krátkou pauzu od vodní misky a je spokojená.
Každý měsíc dejte své růži z Jericha týden bez vody, aby trochu vyschla. Vyberte si každý měsíc stejný týden (první, druhý, třetí, apod.), aby to bylo snadné. Misku s kamínky jednoduše sceďte a rostlinu ponechte na oblázcích, nebo rostlinu úplně vyjměte a dejte na tmavší místo.
Teplota
Růže z Jericha nejlépe prospívá při pokojové teplotě, takže pozor na průduchy, průvan a extrémní výkyvy teplot. Je to sice pouštní rostlina, ale extrémní horko nebo chlad ji mohou stále poškodit.
Bylinková spirála je chytrá, a navíc designově zajímavá metoda pěstování bylinek. Využívá koncept permakultury, což je chytrý trik jak pěstovat více druhů rostlin, z nichž každá má různé nároky (slunce, vlhko, sucho, stín), s minimálním nárokem na prostor. Bylinkový šnek je unikátní svým designem, funkčností provedení a přináší nové možnosti jak spojit příjemné s užitečným. Čerstvé bylinky pro kulinářské využití tak máte doslova na dosah ruky s minimálním nárokem na prostor. Navíc „bylinkový šnek“ působí v moderních zahrádkách opravdu originálním dojmem a je vždy jedinečný.
Přenosné (vyžadují přenos do tepla během zimního období) – bobkový list, rozmarýn, stévie
Nejjednodušší je osázet bylinkovou spirálu jen trvalkami, ale připravíte se o petrželku, bazalku a jiné oblíbené bylinky. Nic vám nebrání mít i jednoletky ve šneku, jen musíte pamatovat na to, že je musíte každým rokem dosévat nebo dosazovat z předpěstovaných rostlinek.
Dělení bylinek podle umístění ve spirále:
Vrch spirály – dobromysl, majoránka, levandule, rozmarýn, šalvěj, yzop
V naší poradně s názvem RAKYTNÍK - JEHO PĚSTOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Josef.
Mám zájem vysázet a pestovat několik keřů Rakytníku. Přečetl sem dokumentaci, jak se Rakytník pěstuje, není náročný a hlavně obsahuje hodně vitanínu které potřebujem pro naše tělo.
Chci se zeptat jestli nebude vadit, pokud budou v okoli bilinky jako: Levandule, máta, bršlice kozí?
Vím že se rakytník časem rozrůstá jak do šířky i do výšky. Prosim o radu jak to bude nejlepší? Děkuji za odpověď. Josef
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Nebude to problém. Až se rakytník rozroste, tak bylinky vysadíte na jiné místo. Společně si nijak nevadí.
Omytého a osušeného krocana důkladně nasolíme (i zevnitř), opepříme a vložíme do pekáče prsy dolů.
Rozklepneme vejce, žloutky a bílky oddělíme. Nakrájíme rohlíky na kostičky, zalijeme mlékem s rozmíchanými žloutky, přidáme polovinu rozpuštěného másla, nakrájenou šunku podušenou na cibulce, sekané bylinky ze zahrádky, osolíme, opepříme a přidáme špetku muškátového květu. Dobře promícháme.
Opatrně a lehounce v mícháme do této směsi vyšlehaný sníh z osmi vajec a krocana na pekáčku naplníme. Břišní otvor sešijeme nití nebo uzavřeme špízovou vidlicí.
Celého krocana s nádivkou přelijeme zbytkem rozpuštěného másla a pečeme zvolna při teplotě 140 °C asi 1 hodinu. Poté otočíme a pečeme za častého přelévání výpekem další hodinu. Pokud by tekutina na přelévání nestačila, podlijeme vodou či zeleninovým nebo kuřecím vývarem.
Dobře propečený krocan má lehce oddělitelná stehna od skeletu a prsní kost se odděluje samovolně od masa. Porcujeme jako pečené kuře - odstraníme celý vnitřní skelet a vyjmeme a naporcujeme nádivku. Porcováním je dobré nechat krocana alespoň 10 minut odpočinout.
Nádherně křehké a chutné dušené hrudí na červeném víně možná není něco, co připravujete každý týden – nebo dokonce každý měsíc – ale když už ano, není nic lepšího.
Pomalu dušené hovězí hrudí v bohaté, slané lázni z červeného vína po dobu několika hodin promění tuhý, tučný kus hovězího masa v něco tak křehkého a šťavnatého, že k jeho krájení sotva budete potřebovat nůž.
Nejtěžší na přípravě dušeného hrudí je prostě zvládnout jeho velikost. Tento recept jsem napsal pro středně velké hrudí o hmotnosti 3 kg. Nevejde se do standardní pánve na sporáku.
To znamená, že v prvních několika krocích budete muset použít velký pekáč přes dva hořáky na sporáku. Může to být trochu složité, proto se před začátkem ujistěte, že máte ingredience a vybavení uspořádané.
Ingredience
3 kg hovězího hrudí v celku;
2 velké mrkve (oloupané a nakrájené na 7 cm kusy);
3 velké stonky celeru (nakrájené na 7 cm dlouhé kousky);
2 velké žluté cibule (oloupané a nakrájené na čtvrtky);
Celé hovězí hrudí prohlédněte a ořízněte vše co se vám nelíbí. Každou stranu okořeňte 1 lžící soli a 1 lžičkou černého pepře. Položte na plech a dejte stranou. Tento krok můžete provést večer předem; hrudí volně přikryjte alobalem a nechte přes noc v lednici.
Předehřejte troubu na 150 °C. Umístěte rošt do střední polohy. Zavěste teploměr do trouby na horní rošt uprostřed trouby. Upravujte teplotu trouby podle potřeby, dokud teploměr neukáže 150 °C.
Připravte si zeleninu a bylinky. Oloupejte a nakrájejte mrkev, nakrájejte cibuli a celer, vyjměte bylinky, odměřte bujón, rajský protlak, vodu a odzátkujte láhev s vínem. Ujistěte se, že máte po ruce kuchyňskou rukavici.
Umístěte pekáč na 2 hořáky sporáku a na střední teplotu. Na dno pánve kápněte 2–3 lžíce rostlinného oleje, aby se celé pokrylo. Nechte olej zahřát, dokud se nezačne třpytit, a poté hrudí opatrně opečte z obou stran, asi 3–4 minuty z každé strany. Pokud máte někoho, kdo vám pomůže pánev přidržet, použijte kleště k opatrnému zvednutí hrudí a držte ho ve svislé poloze, aby se opekly i okraje. Vyjměte hrudí z pek
Bylinky potřebují lehký, dobře propustný a mírně výživný substrát. Ideální je směs zahradního substrátu, písku a perlitu. Vyhněte se těžkým půdám, které zadržují vodu — bylinky nesnášejí přemokření a mohou snadno uhnívat.
Ve srovnání s klasickým sušením, kdy bylinky pověsíte na půdu, nabízí sušička rychlejší řešení. Navíc s její pomocí zachováte v potravinách významné množství vitaminů, které jsou citlivé na světlo, vysokou teplotu a vzdušný kyslík.
Jestliže pravidelně sbíráte větší množství bylin (k přípravě čajů, nálevů či jako koření do různých pokrmů), uvítáte, že prostor kolem vás nebude zaplněný plechy, na nichž se obvykle bylinky sušívají. Ve srovnání s nimi zabírá sušička jen velmi málo místa, což je dáno tím, že jednotlivá síta jsou vyskládána nad sebou.
Co je velkou předností, je čistota a pořádek při sušení. Při klasickém sušení nejen ve sklepě či na půdě, ale i v obytných místnostech padá na bylinky prach – a přece jen nějakou dobu trvá, než se usuší.
Sušit můžete jak samotné lístky, tak i větvičky s drobnými lístky (například dobromysl). Bylinky umístěte na síta ve slabé vrstvě, aby se dobře prosušily. Doba sušení je závislá na mnoha faktorech (vlhkost bylin, jejich množství, vlhkost a teplota v místnosti), ale abyste se napoprvé zorientovali, zkuste najít přibližnou délku sušení různých druhů v návodu k použití sušičky.
Bylinková zahrádka by měla být vždy v blízkosti domu a zejména kuchyně. Ideální je, můžeme-li při vaření prostě jen vyběhnout na zahradu a utrhnout si čerstvé lístky koření, které právě potřebujeme při přípravě pokrmu. V zahrádce by měla být cestička, nebo alespoň kameny, po nichž lze šlapat – budeme tam přeci jen chodit častěji než do běžného záhonu.
Mezi tradiční české bylinky patří:
Šalvěj lékařská se používala již ve staročeské kuchyni jako koření k masu. Je velmi aromatická a v léčitelství pomáhá při žaludečních potížích. Můžeme ji také přidat do osvěžující koupele.
Pelyněk pravý je velmi hořký a používá se zejména jako přísada do nápojů, jako je tonic, vermut nebo absint. V kuchyni pelyňkem dochutíme tučná masa nebo pečeni. V lékařství působí při nechutenství nebo žaludečních problémech, při vyšších dávkách však působí poruchy vnímání a bolest hlavy.
Dobromysl obecná pochází ze Středomoří, ovšem v Čechách zdomácněla již ve středověku a stala se oblíbeným kořením. Oregano užijeme při přípravě pizzy i při nakládání sýrů. Je rovněž součástí provensálského koření. V lékařství působí protizánětlivě a usnadňuje vylučování žluči. Je také významnou medonosnou rostlinou.
Libeček lékařský je mohutná celerovitá rostlina dosahující až dvoumetrové výšky. Své uplatnění najde zejména v kuchyni – listy patří do salátů, omáček nebo na pečeni a bez libečku si také nelze představit pořádnou bramboračku. V léčitelství se používá jako močopudná rostlina.
Dále je vhodný rozmarýn, saturejka, meduňka, tymián, celerová nať, pažitka, máta, bazalka, majoránka, cibule, petržel.
Na záhony, kde pěstujete léčivé nebo kuchyňské bylinky, nikdy nepoužívejte chemické postřiky na likvidaci plevelů! Mohou způsobit vážné zdravotní potíže. Zvykněte si jednou nebo dvakrát týdně na zelené fitcentrum: s motyčkou v ruce půdu okolo bylinek nakypřete a přitom zlikvidujte klíčící plevel. Nikde nenechte plevel odkvést a vysemenit! Některé druhy bylinek jsou pokryvné, jejich hustý polštář omezí růst plevele, například některé mateřídoušky, jiné mají mohutný růst a široké listy, takže si plevel „nepustí k tělu“, například divizna, oman, rebarbora. Mařinku vonnou po jarním přehození drceným listem nebo rašelinou podpoříte k bujnému růstu, při němž vypouští do půdy látky omezující klíčení jiných rostlin. U některých bylinek můžete plevel omezit namulčováním posekanou trávou (celer, kořenová petržel, bazalka), u některých teplomilných bylinek pak nasypáním kamenné drtě, ovšem některé druhy mulčování přímo nesnáší (majoránka).
Na podzim ostříhejte všechny jednoleté a dvouleté druhy, nať usušte nebo naložte do oleje, do octa,
Jaké odrůdy vybrat? A jaké odrůdy jsou nejlepší pro malé pěstitele?
Dostáváme se k tématu, které tvoří náplň části vinohradnictví, zvané Ampelografie, což je obor zabývající se vlastnostmi jednotlivých odrůd. O ampelografii byla napsána řada odborných knih, které kromě popisu toho, jak keře vypadají, také uvádějí jejich požadavky na prostředí a na způsoby pěstování, a také charakteristiky jejich vín.
Kdybychom si chtěli udělat v odrůdách pořádek, mohli bychom je rozdělit např. podle barvy slupky na odrůdy bílé, červené a modré, nebo podle využití na odrůdy moštové a stolní. Ale mnohem zajímavější je podívat se na to, jak dlouho se pěstují na našem území a jak se k nám dostaly. Některé jsou u nás domovem již několik staletí. Patří k nim odrůdy z rodiny Burgundských (dnes podle legislativních dohod správně zvané odrůdy Rulandské), jež k nám opravdu dovezl Karel IV., kterému můžeme děkovat za rozšiřování vinohradnictví v Čechách. Jiné odrůdy se k nám v minulosti spontánně dostaly z dalších území Evropy; připomeňme si např. oblíbené odrůdy Sauvignon či Ryzlink rýnský. Všechno jsou to odrůdy velmi náročné na podmínky pěstování a zároveň jejich vína patří k nejkvalitnějším.
U řady odrůd není přesně znám původ, např. u odrůdy Neuburské. Navíc se v minulých dobách nevedla přehledná evidence popisů odrůd, takže ve starých literárních zdrojích se mohou najít tytéž odrůdy pod několika názvy. U nás byla první přehledná evidence zavedena v roce 1941, což se u odrůd, které zde byly mnohem déle, označuje jakožto rok „povolení odrůd“, přestože nikým jejich pěstování povolováno nebylo – na rozdíl od současných nových odrůd. Nežli se nové odrůdy zapíšou do seznamu povolených odrůd (a smí se z nich vyrábět a prodávat vína nebo hrozny), musí projít tzv. „uznávacím řízením“. To kupodivu není byrokratický akt, ale skutečné vysazení nových odrůd ve zkušebních vinicích a zhruba desetileté pozorování jejich vlastností na stanovišti. A také pochopitelně opakované zkoušení vín vyrobených z jednotlivých ročníků.
Čeští šlechtitelé révy vinné už několik desítek let nejenže udržují nejcennější keře z jednotlivých odrůd, (přemnožených do klonů), ale zabývají se také tzv. „novošlechtěním“, což je kreativní i náročná činnost, při které se vytvářejí nové odrůdy. Asi tak dvacet let trvá, než je nová odrůda povolena. Výsledkem jsou odrůdy, jako např. André, Olšava, Malverina, Veritas, Florianka, Erilon a řada dalších.
V minulém století k nám přicházely odrůdy z jiných zemí cíleně vyšlechtěné a tam registrované, které se vyznačovaly takovými pěstitelskými vlastnostmi a takovou kvalitou vín, že se postupně rozšířil
V Číně je gardénie používána v tradiční medicíně k léčbě nespavosti, podrážděnosti a úzkosti. Pro léčebné účely jsou používány listy a plody. Bylo zjištěno, že gardénie působí proti baktériím, snižuje zvýšenou teplotu, zvyšuje produkci žluči a má močopudný účinek. Kontraindikace a vedlejší nežádoucí účinky nejsou známy. Doporučená denní dávka drogy je 6–12 g plodů ve formě odvaru (200 g vroucí vody přelít dávku drogy, vařit 5 minut a po dalších 10 minutách scedit). Extrakt z plodů gardénie (Gardenia jasminoides) má velkou perspektivu ve vývoji nových léků pro diabetiky. Obsahuje zejména β-sitosterol a iridoidní glykosidy, u nichž bylo při experimentech na myších zjištěno, že podporují sekreci inzulinu zablokováním aktivity takzvaného uncoupling proteinu 2 v buňkách pankreatu. Z hlediska léčby metabolického syndromu pak vyznívají nadějně další významné látky obsažené v této rostlině: iridoidní glukozidy, hlavně gardenosid; třísloviny, silice, pektin, cukry.
Němečtí vědci nedávno zkoumali účinky aromaterapie, která pracuje s rostlinnými silicemi a oleji a má za cíl zlepšení fyzické i psychické pohody člověka, přičemž zjistili, že hlavně opojná vůně gardénie vykazuje stejně silné účinky jako některá sedativa. Její krásně bílé a silně vonné květy podobné růžím obsahují podle této studie dvě složky, které jsou co do účinků srovnatelné s barbituráty. Výsledkem je zklidnění, úleva od úzkosti a podpora spánku.
