Plody aronie mají blahodárný vliv na krevní oběh, snižují hladinu cholesterolu v krvi i krevní tlak. Doporučují se proto při arteroskleróze.
Prospěšné jsou dokonce i při cukrovce, obsahují totiž přírodní sorbit, což je sladidlo vhodné i pro diabetiky.
Komplex účinných látek rovněž podporuje náš imunitní systém a celkově posiluje organismus.
Cenný je nejen obsah vitamínů, ale také bioflavonoidů a rutinu, který se z plodů i extrahuje k výrobě léčiv, a dále železa, jódu, fluoru, manganu a dalších mikroelementů, jež jsou nezbytné pro pevné zdraví a vitalitu.
Výhodou při sklizni a zpracování plodů je jejich velká trvanlivost. Na stromě je můžete ponechat téměř do prvních mrazíků, i když sklízet je lze i mnohem dříve (v průběhu září). Měly by však být dokonale vyzrálé a sladké. Po sklizni vydrží plody v dobrém stavu i dva měsíce, pokud je uschováte na chladném místě.
Plody mají až 60 % šťávy. Tato šťáva se dá poměrně úspěšně použít na přibarvování světlých vín, různých nápojů, šťáv a na výrobu biologicky aktivního potravinářského barviva. Z plodů jsou výborné kompoty, zavařenina, džem, vína, šťávy. Plody lze také sušit, nepodléhají snadno plísni, kvasinkám ani bakteriální hnilobě.
Přírodní šťáva a plody aronie se doporučují jako léčebný prostředek při arteroskleróze, vysokém krevním tlaku a anacidních gastritidách. Je ověřeno, že šťáva aronie snižuje hladinu cholesterolu v krvi nemocných aterosklerózou. A zároveň zvyšuje rychlost proudění krve, což je vhodné při léčení hypertenze. Veškeré výrobky z aronie projevují aktivitu i při zpevňování kapilár. Zjistilo se, že se působením plodů a šťávy jeřábu černoplodého vyrovnávají procesy vzruchu a útlumu v mozku a snižuje se emocionální nerovnováha. Šťáva z jeřabin má podle výzkumu izraelských vědců z ovocných šťáv nejvyšší vliv na imunitní systém a stejný účinek můžeme očekávat také u aronie. Kdo tedy považuje tyto stromy jen za okrasné, dělá velkou chybu.
V dnešní době syntetických sirupů a nápojů je šťáva z aronie vítanou změnou pro přípravu nápojů. Prodávané džusy se zvýšeným podílem aronie nebo černého rybízu po zředění se stolní nebo pramenitou vodou (1 : 1) představují nápoj, který lze doporučit dětem i dospělým, kteří se bez přislazovaných nápojů dosud nedokážou obejít. Naštěstí dnes již mnozí výrobci sirupů přistupují k tomu, že své výrobky přibarvují biologicky aktivním barvivem s výtažkem z černého bezu nebo právě aronie.
Plody aronie mají až 16 % cukrů, nejvíce fruktózy a glukózy, asi 3,5 % přírodního sorbitu, málo sacharózy a obsahují až 70 % natrpklé a nakyslé, velmi silně barvicí šťávy rubíno
Aronie jsou svými plody podobné jeřábům, u nás se pěstují tři druhy: Aronia melanocarpa (temnoplodec černý), Aronia arbutifolia (temnoplodec planikolistý) a Aronia prunifolia (temnoplodec třešňolistý). Z hlediska využití plodů je asi nejlepší Aronia melanocarpa.
Chokeberry (černá jeřabina) je v různých jazycích romanticky nazývána jako „černá perla“, „černý jeřáb“. Černý jeřáb je ovocný strom nebo keř. Plody aronie jsou zaoblené (podobné borůvkám), černé s modravým nádechem, o průměru cca 12 mm, mají trpkou chuť (něco jako kříženec jablka, borůvky a černého rybízu).
Temnoplodec, takzvaný žen-šen střední Evropy, pochází ze Severní Ameriky. V našich zeměpisných šířkách roste i na keřích nebo roubovaných stromech, je velmi trvanlivý a po sklizni jeho plody vydrží až 2 měsíce. Velkým propagátorem černého jeřábu byl ruský biolog Ivan Mičurin. V lidovém léčitelství byl hojně zastoupen již v historii, Keltové považovali jeřáb za ochranný strom a všechny jeho části měli za posvátné. Černá jeřabina je považována za velmi cennou superpotravinu, která snižuje krevní tlak, tlumí bolest, zlepšuje metabolismus, je vhodná i pro diabetiky, zlepšuje pevnost a pružnost cév, harmonizuje činnost štítné žlázy.
Aronie se pěstuje většinou jako keř, v tom případě dorůstá do výšky asi 2 m a šířky 1,5 m, nebo se roubuje na jeřáb ptačí, na kterém vytváří menší koruny (do ekozahrad ji rozhodně sázíme keřovitou, pravokořennou). U nás se nejčastěji pěstuje odrůda Nero. Aronie začíná plodit brzy a hodně. Poměr velikosti stromku a hmotnosti úrody je někdy až zarážející. Škůdci ani chorobami netrpí, je to rostlina samosprašná. Díky nenáročnosti pěstování a ošetřování a pravidelné úrodě představuje také výrazný ekonomický efekt pro zahrádkáře s menším pozemkem. Dosahuje pěkných výnosů i ve špatné půdě a v nepříznivých klimatických podmínkách. Plody uzrávají v první polovině září. Po uzrání je potřeba úrodu brzy sklidit, protože plody záhy opadávají nebo je ozobávají ptáci. To, co potřebujete pro vlastní spotřebu, lze před ptactvem chránit sítěmi, zbytek jim nechte, tyto plody jsou pro ně cennou potravou.
Rostlina má ráda dostatek slunce, proto vybírejte slunné stanoviště. Zbytečně ji nezastřihujte, nejvíce totiž plodí na konci větví a sama udržuje pěkný tvar a optimální velikost. Používá se i do volně rostoucích živých plotů a mezí.
Aronie je velmi nenáročná na půdu, stačí jí pouze slunné místo. Jako okrasné se pěstují tři druhy, z hlediska užitkovosti a léčivé hodnoty plodů je nejvhodnější právě Aronia melanocarpa.
Dobře snáší teploty až do minus třiceti pěti stupňů Celsia a netrpí na choroby a škůdce. Kvete v měsíci květnu bílými květy. Má oválné li
V naší poradně s názvem ZKVAŠENÝ MED se k tomuto tématu vyjádřil uživatel J.Hrdličková.
Zapomenuté 1 kg medu skladované při pokojové teplotě mi ve sklenici zkvasilo.
Ráda bych se dověděla, jak je to možné a jestli se dá z medu ještě něco udělat, kromě vyhození.
Med není hořký nebo nakyslý, ale nechutná medově.
Děkuji všem ochotným za odpověď.
Hrdličková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Pravý včelí med nikdy nezkvasí. Zkvasit může jen med, do kterého byly přidány různé příměsi, jako například cukr, špinavá voda nebo další levné náhražky, kterými se med pančuje, aby ho bylo víc za míň peněz. Zkvašený med již není možné bezpečně použít a ani ho vrátit do původního stavu. Kupte si raději med čerstvý nejlépe přímo od včelaře.
Likér z aronie s medem a kávou je recept pro vybíravé fajnšmekry.
Plody arónie chutnají docela charakteristicky - kysele. Mnozí se právě z tohoto důvodu vzdávají myšlenky na přípravu šťávy z bobulí arónie, vína nebo likéru. Jak se ukazuje, není to nutné. Potřebujete jen správný recept na přípravu lahodných likérů z aronie. Díky medu a kávě je nápoj mnohem chutnější a je ideální pro všechny vybíravé jazýčky.
Ingredience
1,5 kg plodů aronie,
2,2 l vody,
1 citron,
80 g cukru,
250 ml uvařené silné kávy;
4 lžíce medu,
1,4l lihu.
Postup
Aróniový likér potřebuje vařit, proto si připravte velký hrnec a vhodné místo pro tepelné zpracování.
Připravte si černý jeřáb. Omyjte bobule a vložte je do hrnce. Přidejte vodu, zapněte vařič a vše vařte 60 až 70 minut.
Ovoce i s vodou zchladíme a po vychladnutí šťávu přecedíme přes plátýnko do jiné misky (nejlépe skleněné).
Přidejte zbývající ingredience – cukr, med a citronovou šťávu a přefiltrovanou vychlazenou kávu. Míchejte, dokud se vše nerozpustí.
Po úplném vychladnutí šťávy přidejte lihovinu. Směs promíchejte a nalijte do čistých a suchých lahví.
Likér z bobulí arónie by měl před konzumací zrát 5 až 6 měsíců. Uchovávejte na chladném a tmavém místě.
V naší poradně s názvem DOMÁCÍ RECEPT NA NALOŽENÉ PLODY SCHIZANDRY V MEDU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ludmila.
Máte,prosím někdo recept s dávkou medu a plodů schizandry,jak dlouho nechat naložené a jak užívat ?Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča .
Domácí pastilky ze schisandry
Ingredience:
- 29 gramů prášku ze schisandry
- 1 lžíce medu
- okvětní lístky z růže nebo jiný rostlinný prášek na stužení pastilky - volitelně
Postup:
V případě že med je příliš tuhý, jemně ho nahřejeme ve vodní lázni, aby se roztekl. Do malé misky dáme prášek ze schisandry a zvolna přidáváme med dokud se nevytvoří těstovitá konzistence. Z těsta vytvarujte kuličky velikosti hrášku a obalíme je v prášku z okvětních lístků, aby se kuličky neslepovaly. Kuličky se uloží do těsného obalu na tmavé místo nebo v chladničce.
Doporučené použití: 3 až 6 g denně.
Do Evropy se tento keř dostal kolem roku 1700, a už tehdy byly jeho plody hojně využívány při léčbě trávicího ústrojí. Původ aronie můžeme hledat na východě Severní Ameriky, kde ji pro její léčivé účinky používali k přípravě pokrmů i indiáni. Nejvýznamnější účinky na lidské zdraví má druh Aronia melanocarpa.
Aronie (černý jeřáb) je keř či menší stromek dorůstající až do výšky 3 metrů, jehož černé plody o velikosti přibližně 1 cm rostou v hroznech. Kvůli barvě bobulí se černé jeřabině říká také temnoplodec. Aronie má temně fialové až černé plody trpké chuti a velikostí podobné borůvkám.
Je vhodná pro diabetiky, sportovce, managery, a to díky vysokému obsahu vitamínů A, B1, B2, B6, B 9, C, E, P.
Plody aronie jsou vhodné i pro lidi pracující intenzivně na počítači, jelikož napomáhají regeneraci očí, harmonizují působení záření monitorů na organismus, zlepšují paměť, koncentraci a vitalitu.
Černé jeřabiny působí i jako prevence proti infarktu, mrtvici a arterioskleróze, nadto mají preventivní využití proti depresím.
Plody aronie se sklízejí koncem léta a začátkem podzimu a mají široké využití v kuchyni. Připravují se z nich chutné marmelády a džemy, sirupy, šťávy, kompoty, likéry, víno, můžeme je sušit nebo použít do moučníků.
Samotné bobule jsou ke konzumaci trochu trpké, přidáním cukru se však trpkost ztrácí a vystupuje chuť připomínající borůvky. I listy černé jeřabiny lze využít.
Odvar z listů se používá jako prostředek ke snížení krevního tlaku, má protizánětlivé účinky a podporuje tvorbu žluče. Celkově je velmi užitečná pro zdraví.
Černá jeřabina je považována za velmi cenné ovoce. Plody černého jeřábu se často používají jako základ pro výrobu léčiv. Pěstování je velice jednoduché. Keře se sázejí do sponu 3 x 3 metry, stromy přibližně 5 metrů od sebe. Arónie černá roste bez problémů prakticky všude. V lidovém léčitelství byla hojně zastoupena již v historii, Keltové považovali jeřáb za ochranný strom a všechny jeho části měli za posvátné.
Plody se užívají k udržení normálního krevního tlaku a zpomalují kornatění cév. Rutin zpevňuje stěny kapilár, rozšiřuje cévy, a proto se plody a šťáva z nich používají k léčení hypertonie (vysokého krevního tlaku) a také slouží k výrobě léčiv. Plody se doporučují jako prostředek na podporu ledvinových funkcí. Plody čerstvé jeřabiny nemají žádné nežádoucí účinky ani kontraindikace.
List arónie je využíván jako prostředek působící protizánětlivě a žlučopudně. List i plod lze podávat při profylaktické ochraně jaterního parenchymu, například při doléčování žloutenky a na podporu jaterních funkcí. List se dá užívat i v revmatologii, protože zvyšuje vylučování nežádoucích solí z organismu. Přidává se především do čajů na podporu cévního systému v kombinaci s hlohem, pohankou, routou a květem černého bezu.
Arónie hodně působí na chorobně zvýšený krevní tlak. Dokonale využita tak může být v kardiologii, protože vhodná kombinace vitaminu C a pektinů působí při pravidelné konzumaci protiskleroticky. Navíc příznivě ovlivňuje pružnost a propustnost cévních stěn. Šťáva z arónie má vysoké dietetické a léčebné účinky.
Přímý léčebný účinek mají černé jeřabiny při poruchách činnosti štítné žlázy. Řada případů prokázala, že droga umí činnost štítné žlázy zregulovat, zharmonizovat, takže je použitelná jak při snížené, tak i zvýšené funkci tohoto orgánu.
Ve svém příspěvku KYSELINA MRAVENČÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kuchařinka.
Dobrý den,
mám dotaz - asi 80 - 100 mravenců si vlezlo do načnuté sklenice s medem (množství medu asi 400 g) a utopili se v něm. Nebylo datažené víčko. Mravence jsem vylovila, jen jestli med se dá dále používat - není poškozen a nebude mít negativní vliv na zdraví. Mravenci byli mallí černí, bydlíme na venkově a začalo se jich objevovat velice mnoho. Likviduji, ale pouze přírodní cestou.
Mnohokrát děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Dr. Ivan Babůrek.
V medu se ve velmi malém množství přirozeně vyskytují organické kyseliny včetně kyseliny mravenčí. Med bez jejich obsahu by nám možná nechutnal pro fádní chuť. Utopení mmravenci obsah kyseliny nepatrně zvýší. Na chuti, ani na zdravotních parametrech medu se to ale nijak neprojeví.
Ingredience: 1 kg plodů aronie, 1,5 l vody, 0,5 kg cukru, 1,5 l vodky
Technologický postup: Kilogram vyzrálých plodů aronie zalijeme litrem vařící vody a dáme na pět dní do chladu macerovat. Pak rozmačkáme a necháme v plátně vlastní vahou vykapat. Z půl kilogramu cukru a půl litru vody svaříme cukrový sirup. Prochladlý smícháme se šťávou z aronie a jeden a půl litrem vodky nebo jiného alkoholu bez chuti. Když vodku (nebo alkohol bez chuti) nahradíme rumem a přidáme dvě lahvičky potravinářské tresti se sladkou mandlovou příchutí, případně jednu lahvičku tresti sladké a půl lahvičky hořké mandle, získáme domácí likér velmi podobný griotce. Vyrobený alkoholický nápoj slijeme do menších lahví se šroubovacím uzávěrem. Můžeme si vyrobit i vlastní etikety a likérem podarovat své přátele. Podle některých předpisů na domácí likéry se ovoce nechává macerovat přímo v alkoholu. Tím ovšem vznikají ztráty, protože část alkoholu zůstane v neužitých plodech. Z ekonomického hlediska (a vzhledem k ceně alkoholu) se v praxi osvědčilo používat šťávu vylouhovanou ve vodě.
Bobulky aronie v sítku omyjeme pod tekoucí vodou. Nachystáme si třílitrovou lahev. Do lahve dáme vždy vrstvu aronie, kterou prosypeme cukrem, a pokračujeme takto až do vypotřebování všech plodů. Lahev s aronií a cukrem zalijeme vínovicí a necháme louhovat cca 1 měsíc. Po měsíci převaříme 1 l vody s kyselinou citronovou, necháme ji zcela vychladit a přilijeme do sklenice s ovocem. Opět necháme měsíc louhovat. Hotový likér scedíme přes plátýnko do sklenic. Podáváme jako lék jednu štamprličku na lačno po ránu.
Plody aronie omyjeme pod tekoucí vodou a dáme do čtyřlitrové zavařovací sklenice. Smícháme s kyselinou citronovou, sklenici dolijeme vychladlou převařenou vodou a necháme dva dny stát. Poté bobule rozmačkáme a přes čisté plátno necháme šťávu vykapat. Na jeden litr vykapané šťávy přidáme 1 kg cukru a necháme za občasného promíchání rozpustit, pokud možno nevaříme. Hotový sirup z aronie plníme do vymytých a suchých lahví a skladujeme na chladném místě, nejlépe v lednici. Sirup vydrží několik měsíců a hodí se jak na přípravu šťávy, tak i jako sladidlo.
Ve svém příspěvku ARONIE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Fakevivi182t.
Všimli jste si někdy, že ovoce a vlastně většina rostlin roste lépe v horách. A pak i tak nějak lépe chutnají? Ony tedy i zvířata. Ale to je vedlejší. Měla jsem jednou Aronii, která rostla opravdu v horách a chutnala daleko lépe než tu co pěstovali tady v nížinách. Je to zajímavé, neřekla bych, že horské slunce může mít takovýhle blahodárný učinek.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Nejdříve zpracujeme černou jeřabinu. Bobulky aronie v cedníku omyjeme pod tekoucí vodou a necháme okapat. Potom je postupně nasypeme do velké láhve od okurek o objemu 3 litrů. Vrstvíme postupně. Nejdříve nasypeme slabou vrstvu aronie a potom posypeme cukrem. Takto střídavě vrstvíme do spotřebování plodů aronie a cukru. Potom naplněnou láhev zalijeme rumem, uzavřeme a necháme macerovat 1 měsíc někde ve skříni, nebo temnu. Láhev by neměla být plná, protože budeme dolévat ještě litr vody. To nastane po jednom měsíci. Připravíme si převařenou vodu, ve které po dovaření rozpustíme kyselinu citronovou, necháme ji zcela vychladit a přilijeme ji do sklenice s aronií a opět necháme měsíc uležet. Po této době hotový likér scedíme přes plátýnko a přelijeme do čistých sklenic.
Ve svém příspěvku CHOV se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivo.
Je to krásné chovat včely, jenže není to jenom o tom. Objeví se nemoci, jako například je varroáza a hned je musíme léčit (mě se teda momentálně osvědčil Thymovar). Takže není to jen o medu ale hlavně o chovu.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Jako bílý včelí med je označován pastovaný med, který je někdy také označován jako šlehaný med, protože jeho barva je bílá nebo světle žlutá.
Pastovaný med je v principu zkrystalizovaný med, který byl během krystalizace míchán, takže se nemohly vytvořit velké krystaly tvořící tuhost medu. Je plnohodnotný stejně jako původní tekutý med, jeho výhodou je, že se již neroztéká, z namazaného chleba nekape, a proto mu řada spotřebitelů dává přednost. Někdy je tento med nazýván šlehaný.
Pro někoho je lepší, když včelař med ihned po vytočení z plástů pastuje, tedy speciálním postupem upraví do jemné, krémovité konzistence. V takto upraveném medu jsou zachovány všechny hodnotné látky, je měkký, snadno se roztírá, a přitom na rozdíl od tekutého medu při nabírání nekape a nestéká. Krémovité konzistence se dosahuje tím, že se zabrání tvorbě velkých, navzájem spojených krystalů medu – krystalky jsou jemné, nespojené. Pastový med má stejnoměrnou konzistenci, je téměř bílý, nebo mírně nažloutlý. Pravlastí krémového medu jsou USA a Kanada, kde je právě tento med spotřebiteli nejvíce žádán, a to nejen pro jeho konzistenci, ale i pro světlou barvu!
Je několik možností, jak dobře pastovat med, ale u medů, které obsahují větší množství řepkového medu, to jde velmi snadno – ten nejjednodušší způsob je zároveň ten nejlepší. Med se ponechá ve větší nádobě a pravidelně se míchá nerezovou míchačkou. Při nízkých teplotách se musí míchání opakovat několikrát denně, při vyšších teplotách stačí med promíchat jednou za den nebo i obden. Med se míchá, dokud to jde. Poté se uskladní, a až přijde jeho čas, plní se do sklenic. Pastový med dobře teče už při teplotách kolem 30 °C, což je teplota, při níž nehrozí poškození medu teplem. Na otázku: Jak dlouho se pastuje med? Je odpověď velmi složitá, protože se musí míchat až do úplného zhoustnutí.
Přirozenou vlastností většiny květových medů je krystalizace. Ta je způsobena určitým poměrem jednoduchých cukrů v medu a v žádném případě nesnižuje jakost medu (naopak je signálem, že med nebyl zahříván na příliš vysokou teplotu). Krystalizace však může být nepříjemná, pokud je med příliš tvrdý a špatně se dobývá ze sklenice. Při přirozené krystalizaci se také často oddělí z medu tekutá vrstvička s vyšším obsahem vody, která může začít kvasit. Takový med nezbývá než opatrně „ztekutit“ zahřátím, přičemž teplota by neměla přesáhnou 45 °C, při vyšší teplotě dochází ke zničení biologicky hodnotných látek v medu.
Přehřátý med je med, který prošel vysokou teplotou, například při neopatrném zkapalňování. Vyznačuje se tím, že jeho opětná krystalizace proběhne často až po dlouhé době nebo vůbec. Cenné látky takového medu však byly zničeny, a proto má hodnotu pouhého sladidla a kvalita takového to medu není žádná.
Ve svém příspěvku ZKVAŠENÝ MED se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jirka.
S tou špinavou vodou a cukrem bych to nepřeháněl.Kdo a proč by to tam dával...Prostě med z nejakeho duvodu nebyl dostatečně zralý.(Někdy včely zavíčkují i úplnou řidinu, když nestačí zpracovávat bohatku snůšku)Pak stači včelařova nezkušenost, absence refraktkmetru na mereni obsahu vody atd. a med skonci v sklenicich.Voda stoupa nahoru a med zacne kvasit.Druha moznost je med otevreny ve vlhkem špajzu atd.Med je velice hygroskopický.Přijímá vodu, ale i pachy.
Z medu bych odebral vrchni vrstvu a med pouzil do perniku atd.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kája.
Samozřejmě, že med může zkvasit a také kvasí a jedná se o velmi kvalitní med pouze od včel aniž by kdokoli cokoli přidával. Stačí když má obsah vody vyšší než 20%. Záleží jen na včelaři kdy odebírá a vytáčí plásty a jestli odebírá zavíčkované. Nebo vytočí med se správným obsahem vody, ale je špatně uskladněný ( zavřený např. ) a jelikož je hydroskopický, tedy absorbuje vodu z prostředí, tak si když si ji natáhne víc než 20%, tak přirozeně začne kvasit. Takový med se stále dá využít, buď na medovinu nebo nechat vypálit na kořalku. Ale nejlepší způsob je zadělat ho do perníčků nebo zkrátka koláčů a moučníků, místo cukru. Nic se nikomu nestane.
Jedná se o produkt rostlinného původu. Medem se rozumí potravina přírodního sacharidového charakteru, složená převážně z glukózy, fruktózy, organických kyselin, enzymů a pevných částic zachycených při sběru sladkých šťáv květů rostlin (nektar), výměšků hmyzu na povrchu rostlin (medovice) nebo na živých částech rostlin včelami, které je sbírají, přetvářejí, kombinují se svými specifickými látkami, uskladňují a nechávají dehydrovat a zrát v plástech. Rozlišujeme dva zdroje medu, a to nektar a medovici.
Nektar je sladká šťáva tvořící se v květních nebo mimokvětních nektariích hmyzosnubných rostlin. Čerstvý nektar obsahuje vodu, cukry (sacharóza, fruktóza, glukóza a jiné), malé množství dusíkatých látek, minerálních látek, organických kyselin, dále pryskyřičnaté látky, inverzní enzymy z buněk nektarií, silice, terpeny, flavony, v některém nektaru se nachází i vitamín C. Nektar obsahuje rovněž pylová zrna či buňky rostlinných pletiv.
Medovice je hustá sladká šťáva, kterou vylučuje stejnokřídlý hmyz – červci, mšice nebo mery (medovnice jedlová, medovnice černoskvrnná, puklice dubová a jiné), které označujeme jako producenty medovice. Tito producenti cizopasí na listech, pupenech nebo větvích listnatých i jehličnatých stromů a keřů, jejichž sítkovicemi proudí míza, která slouží producentům medovice jako potrava, zvlášť v období rozmnožování. Míza je z rostlinných sítkovic nasávána ústním ústrojím producentů a prochází jejich trávicí soustavou, jejíž součástí je filtrační komora s tenkou blanitou stěnou, která hraje důležitou roli při filtraci bílkovin, cukrů, vody a dalších látek. Právě proteiny s menším množstvím cukrů a vody jsou zachyceny ve filtrační komoře a ve formě koncentrátu přecházejí dále do žaludku producentů. Naopak jednoduché cukry, minerální ionty a přebytečná voda proniknou přes filtrační komoru, respektive přes její propustnou blánu, a přecházejí do výkalového vaku. Tento filtrát (medovice) je pak vystřikován ve formě kapek na větve, listy nebo jehlice, odkud je sbírán včelami jako zdroj medovicového medu. Medovice obsahuje vodu, cukry (sacharóza, glukóza, fruktóza, maltóza, melecitóza, rafinóza a polysacharidy), aminokyseliny rostlinného původu, minerální látky, vitamíny a barviva.
Vznik medu je velmi složitý proces, který je závislý na včelstvu jako celku. Zdroj nektaru má na starost jen několik včel létavek (pátraček), které vyhledávají zdroje sladkých šťáv (sladinu) a ve chvíli, kdy takový zdroj najdou, se vrátí do úlu s plným medným váčkem, dají ochutnat ostatním včelám v úle a zároveň jim specifickou formou komunikace, označovanou jako včelí tanečky, předají informace o směru a vzdálenosti potravy, přičemž se řídí i polohou slunce na obloze
V naší poradně s názvem DOMÁCÍ RECEPT NA NALOŽENÉ PLODY SCHIZANDRY V MEDU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kamča .
Domácí pastilky ze schisandry
Ingredience:
- 29 gramů prášku ze schisandry
- 1 lžíce medu
- okvětní lístky z růže nebo jiný rostlinný prášek na stužení pastilky - volitelně
Postup:
V případě že med je příliš tuhý, jemně ho nahřejeme ve vodní lázni, aby se roztekl. Do malé misky dáme prášek ze schisandry a zvolna přidáváme med dokud se nevytvoří těstovitá konzistence. Z těsta vytvarujte kuličky velikosti hrášku a obalíme je v prášku z okvětních lístků, aby se kuličky neslepovaly. Kuličky se uloží do těsného obalu na tmavé místo nebo v chladničce.
Doporučené použití: 3 až 6 g denně.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Ludmila Valentová.
Aronie se dají zakoupit v internetových obchodech nebo v zahradnictví. K dostání jsou jako semena, keře nebo strom. Cena semen se pohybuje okolo 40 korun za balení, které obsahuje cca 10 kusů. Za keř obvykle zaplatíte cca 90 korun za rostlinu. Stromková aronie se pohybuje okolo 150 korun za rostlinu.
Plody aronie lze snadno sušit, a to v sušičce, vlažné otevřené troubě nebo i na sluníčku. Suché plody používáme do moučníků místo rozinek (do těsta nebo do tvarohové či makové nádivky). Rozsekané nebo rozdrcené plody spařujeme při přípravě „obyčejného“ černého čaje nebo je můžeme přidat do ovocné směsi na čaj ovocný. Rozkousaná a polknutá polévková lžíce sušené aronie zastaví průjem při viróze nebo po dietní chybě.
Ve svém příspěvku LEPIVÉ KAPIČKY NA KVĚT.VÝHONECH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Josef Petr.
Dobrý den,
orchideje pěstuji dlouho a vždy bohatě kvetly. Letos mají bohatě nasazeno na květ, ale na některých výhonech se začaly tvořit lepivé kapičky konzistence medu. A netrvá dlouho a výhon začne hnědnout a potom zesvětlá a odumírá. Ohne se a zežloutne, ale neusychá. Neví někdo co je to za chorobu a jak s ní bojovat? Děkuji za radu
Josef Petr satchmo@centrum.cz
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Ingredience: 1 200 g jablek, 300 g aronie, 500 ml vody, 1 000 g krystalového cukru, 3 hřebíčky, 1 Želírfix 2:1, 1 lžička kyseliny citronové, 1/4 lžičky mleté skořice, 25 ml rumu
Postup: Hřebíčky povaříme ve vodě 15 minut, poté je vyjmeme. Přidáme omyté aronie a na kostičky oloupaná a pokrájená jablka. Směs ovoce vaříme 5 minut, potom plody rozmačkáme šťouchadlem na brambory. Odvážíme cukr a trochu odebereme. V odebraném cukru rozmícháme Želírfix, vsypeme do vařícího ovoce a povaříme 5 minut. Poté po částech přisypáváme zbývající cukr. Povaříme asi 3 minuty a odstavíme. Do odstaveného džemu vmícháme kyselinu citronovou, skořici a rum. Džem naplníme do skleniček a sterilujeme 15 minut při 85 °C.
Tepelná úprava sice nezničí veškeré cenné látky, ale řadu z nich ano. Proto je dobré alespoň část úrody zpracovat za studena.
Ingredience: 2 l plodů aronie, 80 g kyseliny citronové, 2 kg cukru
Technologický postup: Do čtyřlitrové sklenice vložíme otrhané a umyté plody aronie. Přidáme potravinářskou kyselinu citronovou a zalijeme vodou až po hrdlo. Za 32 až 36 hodin scedíme a plody lehce zmáčkneme. Získáme tak silně zabarvenou šťávu. Na každý litr šťávy přidáme 1 kg cukru a zastudena občas mícháme, dokud se cukr zcela nerozpustí, což se stane přibližně po 2 až 3 hodinách. Poté sirup slijeme do láhví.
Ingredience: 2 kg aronie, 1 litr vody, 300 ml osmiprocentního octa, 120 g cukru, 40 g soli
Technologický postup: Svařte vodu s octem, cukrem a solí. Aronie odtrhněte od střapin a stopek, operte je, nechte okapat a narovnejte do zavařovacích sklenic. Zalijte horkým sladkokyselým nálevem, uzavřete víčky a sterilujte 20 minut při teplotě 85 °C. Takto zavařené jeřabiny používejte jako přílohu k masu nebo při přípravě zeleninových salátů a jejich zdobení.
