Klenotem chladných místností (ložnice, světlého schodiště) je bezesporu nádherně a hojně kvetoucí azalka. Tento dřevnatý keřík nebo stromek na kmínku se v obchodech objevuje s množstvím poupat již od listopadu.
Azalka dorůstá výšky 20 až 80 cm, v těchto rozměrech je i tak široká. Lze ji pěstovat i na kmínku, kdy dorůstá do výšky až 2 m. Květy jsou nálevkovité, velké, růžové, červené i vícebarevné. Rostlina se množí semeny nebo řízkováním. Azalka je náročná na stanoviště, které by mělo být světlé a chladné.
Nejvíce nás potěší svými hvězdicovými nebo zvonečkovými květy v barvách od něžné bílé či zářivě žluté přes škálu oranžových a růžových odstínů k vyzývavé fialové a červené. Květy mohou mít i dvě barvy, z nichž jedna tvoří základ a druhá kresbu. Dříve byly azalky samostatným druhem, nakonec je ale vědci zařadili podle shodných znaků k rodu rododendronů.
Rostlina s temně zelenými listy je opravdovým otužilcem, teploty okolo 12 až 15 °C jsou pro ni ideální. Za vysokých teplot špatně a krátce kvete a je napadána sviluškami.
Azalky se dělí na poloopadavé a neopadavé. K nejznámějším patří neopadavá nebo poloopadavá ‘Azalea japonica’. Ta dnešní je vlastně křížencem pravé ‘R. japonicum’ a ‘R. molle’. Dorůstá až do výšky dvou metrů, má listy dlouhé deset centimetrů a šesticentimetrové květy uspořádané v květenstvích po pěti až deseti. Květy se objevují na začátku května ještě před vyrašením listů, takže u opadavých kultivarů nic neoslabuje oslnivou krásu jejich barev.
Při venkovní výsadbě umisťujeme azalky na přistíněné místo, například pod nepříliš hustými korunami stromů, přes které částečně proniká slunce. Ideální místo je i takové, kam ráno nebo dopoledne sluneční svit dosáhne, ale nezasahují sem palčivé polední a brzké odpolední paprsky.
Místo tak nesmí být příliš tmavé, jinak se ochudíme o bohatost květů, ani příliš slunečné, jinak pro změnu květy rychle odkvétají. Existují však i kultivary, které pro bohaté květenství potřebují intenzivnější sluneční osvit. Suché stanoviště má za následek usychání listů i mladých výhonů a z azalky nám po čase zbude ubohoučké koště.
Zeminu udržujeme vlhkou, občas porosíme. V létě měsíčně hnojíme prostředky pro rododendrony. V tu dobu můžeme pokojovou azalku vynést ven na stinné místo.
Azalky jsou mělce kořenící rostliny, jejichž kořenový systém se rozprostírá do šířky. Podle toho je třeba zvolit i pěstební nádobu: raději mělkou a širší. Nechte si poradit u odborníků a kupte mrazuvzdorné květináče, v nichž rostliny spolehlivěji přezimují. Dobře prospívající azalky přečkají zimu bez úhony i v nádobách. V drsnějších oblastech můžete květin
V naší poradně s názvem JAK ZAZIMOVAT KATALPA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jitka sýkorová.
Mám od února vyseté katalpy/3ks mi vzešly/,již ted´vyrostli do v.45-50cm.Prosím o radu, jak je zazimovat,aby mi ještě takto mladé pžežili do příštího jara.
Děkuji, Jitka
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Katalpu není třeba nijak zvlášť zazimovat. Stačí, když ji občas zalijete. Katalpa je strom, který pochází z mírného podnebného pásu a je plně adaptovaná na případné mrazy.
Zahradní azalka se u nás pěstuje v mnoha odrůdách a kultivarech. Keříky jsou bohatě větvené, ty nejmenší dorůstají pouze do výšky deseti centimetrů, ty nejvyšší pak mají i přes dva metry. Menší druhy je vhodné umístit do skalky, velké pěstujte jako solitéry. Zahradní azalky jsou obrostlé středně velkými či drobnými matnými nebo lesklými zelenými listy, řídce porostlými chloupky, které se vyskytují často i na květech a semenících.
Podle odrůdy vyžaduje zahradní azalka slunné místo, polostín nebo i zastíněné stanoviště, ale pozor musíte dát především na kvalitu půdy. Všechny azalky totiž pocházejí z oblastí, kde je kyselá, dobře propustná a stále vlhká zemina. A přesně takovou jim musíte dopřát i na své zahrádce. V našich podmínkách ji jen málokde budete mít k dispozici přímo, takže pro azalku musíte připravit dostatečnou zásobu směsi rašeliny, nevápněného kompostu a listovky. Keře nemusíte usazovat hluboko do země, jejich kořeny se mělce rozrůstají doširoka, proto by měl být prostor s kvalitní půdou spíše dosti rozlehlý. Stálou vlhkost azalce zajistíte nejlépe tak, že kolem ní po zasazení položíte tmavou netkanou zahradnickou textilii a na ní rozložíte asi dvoucentimetrovou vrstvu mulčovací kůry. Nejenže to bude dobře vypadat, ale navíc fólií neprorůstá plevel a půda pod ní si při přiměřené zálivce dlouho udrží vlhkost.
Zahradní azalky se množí řízky, které získáte z nekvetoucích mladých kořenových výhonů. Řízky nejlépe zakoření v písku. Jakmile řízky zapustí kořeny, přesaďte je do menších květináčků, a to do zeminy s příměsí rašeliny, hrabanky a písku. Když se keříky rozrostou, můžete je přesadit na vhodné stanoviště.
Pokojová neboli hrnková azalka patří mezi nejkrásnější rostliny, jimiž často zdobíme své interiéry. Jedná se o druh pěnišníku, který pochází z východu Asie. V našich podmínkách není mrazuvzdorná, takže ji nelze zaměňovat s běžně pěstovanými azalkami v našich zahrádkách. Na trhu jsou k dostání azalky kvetoucí v různých odstínech červené, fialové nebo bílé, květy bývají často žíhané nebo na koncích kadeřavé. Klasickým tvarem je keřík, velmi atraktivní jsou azalky na kmínku, exoticky zase působí ty, které rostou do pyramidy. Hlavním obdobím kvetení pokojových azalek je konec podzimu až začátek jara. Azalka vám při správné péči vydrží kvést šest až osm týdnů.
V naší poradně s názvem JAK ZAZIMOVAT AZALKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie Suchánková.
Dobrý den. Ptám se, jestli mohu azalku na zimu dát do pokoje, kde je nižší teplota nebo ji ponechat na balkoně? Moc děkuji ( Teprve začínám s pěstováním, to pro omluvu.) Suchánková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Když máte azalku v květináči na balkoně, tak tam může zůstat celou zimu. Jen ve dnech, kdy mají teploty klesnout pod mínus 3 stupně ji přechodně uložte do chladné místnosti. Nezapomeňte na zálivku, která má být minimální na začátku zimy a postupně silnější s blížícím se jarem. Zjara používejte i hnojivo na květ.
Venkovní azalky mají menší, mírně chlupaté listy, které se na podzim barví do červena a na zimu úplně nebo částečně opadávají. Nejvíce rozšířenou skupinou jsou japonské azalky a jejich kříženci, které neopadávají vůbec nebo jen částečně. Nároky na pěstování mají různé druhy azalek trochu odlišné. Kvetou nejčastěji v odstínech růžových, červených, žlutých a oranžových.
U nás jsou k dostání tyto druhy a jejich odrůdy:
Azalka luteum Rhododendron luteum
Directeur Moerlands – zlatožluté květy
Spek´s Brilliant – oranžově červené květy
Japonská azalka Rhododendron japonicum – nízký, hustý, jemně větvený keř s drobnými listy
Hortulanus H. Witte – svítivě oranžovožluté květy se žlutou skvrnou
Saturnus – oranžově červené květy
Mollis – hybridy dosahují výšky kolem 1,5 metru, jsou to hustě rozvětvené drobné keříky se široce zvonkovitými, nevonícími květy pastelových barev
Gentské azalky Rhododendron x gandavense – dorůstají výšky až dvou metrů, mají drobné rourkovité a vonné květy v bohatých květenstvích
Coccinea Speciosa – oranžově červené květy
Gloria Mundi – oranžové květy se žlutým leskem, zkadeřené okraje
Ignea Nova – sytě žluté až žlutooranžové květy s oranžovou skvrnou
Narcissiflorum – bledší žluté květy s tmavě žlutým středem
Azalka vyžaduje dostatek světla, chladné prostředí a dostatečnou zálivku. Čím nižší teplota (samozřejmě nad nulou), tím déle rostlina kvete. Naše babičky umisťovaly azalky rády mezi okna, v dnešních domech a bytech budete muset najít místo někde na chodbě, v nevytápěné ložnici, v zimní zahradě nebo třeba na okně v koupelně. Kořenový bal by nikdy neměl vyschnout, rostlina ihned prudce reaguje shozením listů a uvadnutím květů. Jednou týdně ji ponořte do nádoby s vodou a nechte substrát nasáknout vodu, nejlépe dešťovou nebo odstátou, která neobsahuje vápník. Azalka potřebuje lehkou, propustnou a výživnou půdu. Přihnojujte ji speciálním hnojivem na azalky zejména v době růstu, to je od května do konce července. Přesazovat pokojové azalky můžete každý rok, budou vám vděčné za větší květináč a hlavně za čerstvý kyselý substrát. Odkvetlé květy azalce průběžně vyštipujte. Po odkvětu ji prostříhejte, umožníte tím růst nových výhonků a tvorbu dalších květů.
Ve svém příspěvku ZAZIMOVAT VINNOU PĚSTOVAT VINNOU RÉVU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Radovan Blažek.
Mám letos vysazený mladý keřík vinné révy má zhruba 25 cm., a pár malých lístku. Co mám dělat, aby mi to nezmrzlo, bydlím na upatí Beskyd,- Frýdlant n.Ostr. Přesně nevím, jak se odruda jmenuje, díky moc za odpověd.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Tyto okrasné keře, které nejsou náročné na údržbu, kvetou většinou velmi bohatě od konce dubna do konce května. Listy mají drobné, oválné, mírně lesklé a středně zelené.
Překrásná stálezelená dřevina kulovitého tvaru s nepřehlédnutelnými květy, které každé jaro ohromují svou nádhernou barvou, stavbou květu a velikostí. Listy jsou neopadavé, tmavě zelené. Rododendron kvete od května do června a jeho květy mají různé bravy podle druhu. Výška keře je 1,8 až 2,5 m, šířka 1,8 až 2,5 m. Vyžaduje mírně kyselou a živnou půdu. Dobře snáší zastínění, potřebuje alespoň polostín (nejlépe dopolední z východní strany). V zimě je citlivý především na dopolední slunce, jež může silně popálit jeho listy. Nemají-li tedy zvláště mladé keře přirozený dopolední stín, je třeba je chránit (například chvojím). Rododendron má široké spektrum využití: jako nepřehlédnutelná solitéra, do skupinové výsadby či na vřesoviště.
Azalka japonská
Tyto na údržbu nenáročné keře kvetou většinou velmi bohatě od konce dubna až do konce května a jejich květy mají oranžovou barvu. Listy jsou drobné, oválné, mírně lesklé a mají středně zelenou barvu. Výška keře je 30 až 60 cm, šířka 1,8 až 2,5 m. V polostínu a stínu téměř neopadávají, naproti tomu na slunných plochách může více než polovina listů přes zimu opadat. Na jejich místě pak na jaře po odkvětu vyrostou listy nové. Azalka potřebuje lehkou, kyselou, velmi propustnou a nejlépe neustále vlhkou půdu bohatou na železo a fosfor. Ideální je do skupinové výsadby a na vřesoviště.
Azalka japonská zakrslá
Jedná se o plnokvětou odrůdu. Keř má sněhově bílé květy a kvete většinou velmi bohatě od konce dubna do konce května. Ostatní vlastnosti a potřeby jsou stejné jako u azalky japonské (viz výše).
Dřín obecný
Dřín je opadavý, široce rozložitý a vzdušný keř se sytě zeleným olistěním. Drobné žluté kvítky vykvétají ještě na holých větvích již v březnu. V srpnu dozrávají plody, které mají červenou barvu a jsou velmi chutné a zdravé (obsahují velké množství vitaminu C). Keř může dorůst až do výšky 5 m. Na půdu a umístění je dřín naprosto nenáročný. Dříny se hodí do skupin nebo se z nich může vytvořit stříhaný či volně rostoucí živý plot.
Kdoulovec lahvicovitý
Rozložitý až vystoupavý opadavý keř, jehož výška je až 1,6 m. Před olistěním se na něm objevuje záplava tmavě růžových květů. Po odkvětu pak kdoulovec zdobí velké žlutavé nebo žlutozelené jablkovité plody, a to až do pozdního podzimu, mnohdy dokonce až do jara. Plody jsou jedlé, ale kvůli poněkud kyselé a svíravé chuti se obvykle ne
Azalka japonská tvoří podskupinu kříženců s přezimujícími listy. Na rozdíl od většiny venkovních azalek je neopadavá. Ze zahradnického hlediska se dále dělí na odrůdy s velkými květy a drobnokvěté. Japonské azalky se vyznačují nízkým, širokým keřovitým vzrůstem a velmi bohatou násadou květů. Rostou pomalu, v dospělosti většinou nepřesáhnou výšku 1 metru. Svým celkovým vzezřením hodně připomínají pokojové azalky. Keříky jsou stálezelené nebo poloopadavé, listy jsou menší až drobné. Rané odrůdy kvetou v dubnu, hlavní období kvetení pak nastupuje v květnu. Velkokvěté a drobnokvěté typy vynikají sytostí i barevnou škálou květů. Jsou velmi oblíbené, takže množství nových odrůd stále narůstá.
Japonské azalky nevyžadují zvláštní péči. Základní podmínkou úspěchu je vhodná zemina. Jako všechny rododendrony a azalky potřebují kyselý substrát a nesnášejí vápno. Také zálivková voda nesmí být tvrdá. Přihnojují se hnojivy pro rododendrony a vřesovištní rostliny. Nejlepším stanovištěm je východní strana anebo mírně přistíněné místo, protože japonské azalky nesnášejí přímý úpal. Dobře však odolávají zimě. Rostliny koření mělce pod povrchem, není potřeba je obrývat ani okopávat, stačí velmi opatrně kypřit. Přisypávejte k nim pravidelně kyselý substrát a mulč.
Ve svém příspěvku POKOJOVÁ KALA PĚSTOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hana Nekvindová.
Dostala jsem kalu po 3týdnech listy a květy uhnívají,zalévala jsem opatrně.Co je špatně?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Karolína.
Dobrý den, koupila jsem kalu na začátku podzimu, je v kanceláři a zdá se, že jí to svědčí. Dočetla jsem se ale nyní, že by měla být zazimovaná, přitom ta moje má stále květy a zelené listy. Je nutné ji zazimovat nebo ji můžu nechat? Děkuji
Vhodná doba pro zazimování bazénu je tehdy, když teplota vody v bazénu klesne pod 10 °C.
Dříve se zazimování bazénu nedoporučuje. Pokud je voda stále nad 10 °C, nechte v provozu veškerou technologii. Když skončí koupací sezona a voda ve vašem bazénu klesne pod 20 °C, je dobré zkrátit provoz technologie v bazénu asi o 2/3 původního nastavení. Nechte funkční i další zařízení jako ionizátory, UV lampy, atd. V případě, že k údržbě vody používáte bazénovou chemii, musíte zhruba každých 14 dnů kontrolovat pH vody a chlór.
Abyste správně zazimovali bazén, musí být voda v bazénu před zazimováním čistá! Je tedy nutné vyluxovat dno a stěny bazénu.
Pomocí funkce „Proplach“ důkladně propláchněte filtr. Samotný „Proplach“ je jedna z poloh (funkcí) šesticestného ventilu, který je nedílnou součástí filtrační nádoby. Pro dosažení důkladného proplachu nechte pro jistotu tuto funkci v provozu delší dobu. Vizuální pohled na vypuštěnou vodu z bazénu vás ujistí o správně provedeném proplachu filtračního media (písku). Bazénová voda by měla být čistá. Pokud jste vše provedli správně a důkladně, zajistili jste si rovnou přípravu i na jaro.
Bazénovou vodu upravte na ideální hodnotu pH: 7,2–7,6.
Připravte si vysavačovou hadici, teleskopickou tyč a mechanický čistič dna. Vyjměte košík na nečistoty ze skimmeru a koncovku hadice vysavače umístěte do dna skimmeru (je možné použít i nástavec). Nástavec i dno skimmeru mají závit. Našroubujte nástavec lehce do dna skimmeru, asi tak na 1–2 závity. Ne všechny bazény mají závit nebo nástavec. V takovém případě musíte vsunout koncovku vysavačové hadice přímo do sání skimmeru. Pomocí funkce šesticestného ventilu „Odpad“ odpusťte další bazénovou vodu. Odpusťte hladinu vody pod namontovanou technologii, asi tak 10–20 cm pod technologické prostupy (skimmer, hlavu protiproudu, trysky...). Pokud máte bazén s plastovým skeletem s vestavěným schodištěm (schody v laguně, přes roh a podobně), musíte upustit hladinu do úrovně 2. schodu.
Pokud máte v bazénu světlo, musíte ho demontovat. Vyndejte středový plastový rámeček, pod kterým je uložen jeden samořezný šroub. Vyšroubujte ho, nahněte tělo světla směrem do bazénu a lehkým tahem směrem nahoru světlo vyjměte. Na zadní straně světla najdete dlouhý připojovací kabel, ten uvolněte a světlo postavte na vrchní okraj bazénu.
Pokud máte v bazénu schůdky, vyndejte je a očistěte.
Po odpuštění bazénové vody musíte také odpustit filtrační nádobu. Ve spodní části vypouštěcí nádoby jsou dva vypouštěcí šrouby. Ten menší povolte – je určen k vypuštění vody. Do odpuštěné filtrační nádoby použijte menší množství dezinfekčního pros
Azalka je jarní kvetoucí keř. Je velmi podobná rododendronu, ale je menšího vzrůstu a má menší květinové trsy než rododendron. Květenství azalky je nápadné zářivými barvami, které se vyskytují v mnoha variantách a velikostech. Květy kontrastují s tmavě zelenou barvou listů keře.
Botanický název: Rhododendron
Doba kvetení: brzy na jaře
Velikost: 40 cm, v závislosti na kultivaru
Květy: bílé, žluté, oranžové a červené
Světlo: polostín
Pěstování: při zasazování je nutné přidat mulčovací substrát ke spodní části keře
Zde je několik fotografií, na kterých je možné vidět azalku.
Jírovec
Jírovec vytváří kouzlo v každé zahradě. Můžete si ho pořídit jako malý strom nebo keř. Není náročný na údržbu, má výrazné listy a nápadné květy.
Botanický název: Jírovec
Doba kvetení: jaro
Velikost: 3 m až 15 m a široký 9 m, v závislosti na kultivaru
Květy: červená, bílá, krémová, růžová nebo zelenožlutá
Světlo: plné slunce i polostín
Pěstování: tento keř je vhodný do větších zahrad, k rozmnožování slouží plody jírovce – kaštany, které se sází 1 až 2 cm hluboko do substrátu po dvou nebo po třech semenech.
Zde je několik fotografií, na nichž můžete vidět jírovec.
Kamélie
Kamélie miluje zimu, v tomto období většina zahradních rostlin odpočívá, ale kamélie se teprve zahřívá. Kamélie je evergreenem podzimního, zimního a brzkého jarního období. Je vhodná pro terénní úpravy okrasných zahrad, kdy vytváří krásné květy ve tvaru růží. Kamélie byly pěstovány několik let na Dálném východě, který je jejich rodným krajem. V současné době existuje více než 3 000 druhů těchto keřů.
Botanický název: Camellia
Doba kvetení: podzim, zima a brzy na jaře, v závislosti na odrůdě
Velikost: 0,8 m až 6 m
Květy: červená, růžová a bílá
Světlo: polostín
Pěstování: keř je nutné chránit před sluncem, studeným a silným větrem. Keř není vhodné vysazovat do úplného stínu, který sníží květenství rostliny.
Lýkovec je keř s intenzivní vůní květů, což je hlavní důvod, proč se vysazuje do okrasných zahrad. Květy vavřínu jsou jemné bílé, růžové a fialové květy a existuje mnoho odrůd keřů. Vavřín je univerzálním keřem, který se v okrasné zahradě používá jako půdopokryvný prvek.
Botanický název: Daphne
Doba kvetení: od jara do podzimu, v závislosti na odrůdě
Velikost: 0,5 m až 12 m
Květy: čtyřlaločnaté trubkovité květy v bílé, růžové nebo lila barvě
Botanické jméno Rhododendron (z řeckého Rhodos = růžový, načervenalý a Dendron = strom) přiřadil této nádherné skupině kvetoucích okrasných keřů švédský botanik C. Linné. Tento botanik podrobně popsal i azalku. V průběhu let, kdy druhů pěnišníků i azalek přibývalo, se ukázalo, že rody Rhododendron a Azalea mají společné znaky a že není vhodné je dělit. Zahradnické názvosloví však neustále zaostává za botanickým pojmenováním a stále tvrdohlavě dělí tyto nádherné okrasné rostliny na dva druhy – azalky a rododendrony.
Venkovním azalkám vyhovuje obvykle polostín a mírně vlhká půda. Je tedy vhodné sázet je k severní straně domu nebo do blízkosti stromů, nejlépe jehličnanů, jejichž stín je ochrání před slunečním úpalem. Venkovní azalky a rododendrony nejlépe rostou ve středních a vyšších polohách, kde je vyšší vzdušná vlhkost, půdní vláha a v zimě dostatek sněhu, který je rovněž chrání. Mrazové kotliny určitě nejsou vhodné.
Venkovní azalky vyžadují půdu kyselou (pH 4,1–5,4), velmi humózní a lehkou. Vysazujte je do větších jam, které vyplníte kyselým substrátem – na trhu jsou k dostání speciální substráty pro rododendrony a azalky. Kyselou zeminu si sami můžete namíchat ze surové dubové a borové hrabanky, rašeliny a drcené borky. V blízkosti azalek by se neměly nacházet žádné vápenaté stavební materiály, ani třeba opadaná omítka.
Sazenici zakoupenou v kontejneru lze vysazovat po celou vegetační dobu. Vybírejte vždy takovou, která má alespoň tři výhony, listy beze skvrn a dalšího poškození a kompaktní kořenový bal. Rostlinu i s kontejnerem několik hodin před výsadbou ponořte do vody. Za sucha zalévejte nejlépe dešťovou vodou, v průběhu vegetace přihnojujte azalky kyselými hnojivy. Řez se nedoporučuje, výjimečně jej proveďte při bujnějším růstu. Pak raději odřízněte celou větev až u hlavního kmínku v době krátce po odkvětu. Po odkvětu nezapomeňte vylamovat květenství, aby se rostliny zbytečně nevysilovaly tvorbou semen. Mělce kořenící azalky neokopávejte, raději na slehlý substrát nasypte rašelinu nebo lesní hrabanku. Tato vrstva vám pak spolu se spadaným listím pomůže v zimě chránit kořeny před mrazem.
Tyto na údržbu nenáročné keře kvetou většinou velmi bohatě od konce dubna až do konce května.
Azalka japonská
Jedná se o keř pocházející z Japonska, který dorůstá do výšky 40 až 60 cm, je listnatý, částečně opadavý, barva listů je zelená, květy pak nápadně oranžové. Azalka má rád polostín až stín.
Tento na údržbu nenáročný keř kvete obvykle velmi bohatě od konce dubna až do konce května.
Listy jsou drobné, oválné, mírně lesklé a středně zelené. V polostínu a stínu jsou téměř neopadavé, na osluněném stanovišti může více než polovina listů přes zimu spadnout a rostlina si na jaře po odkvětu vytvoří nové.
Azalky potřebují lehkou, kyselou, velmi propustnou a nejlépe neustále vlhkou zem, bohatou na železo a fosfor. Používejte speciální hnojiva na rododendrony a azalky, eventuálně vřesovištní rostliny. Ideální jsou jako skupinová výsadba a do vřesovišť.
Buxus zimostrázový
Jedná se o keř dorůstající do výšky 20 až 30 cm, je listnatý neopadavý, barva listů zelená, kvete drobnými žlutými květy. Má rád slunce nebo polostín.
Tento nízký, zakrsle rostoucí neopadavý keř se od ostatních dřišťálů liší pouze drobnými trny, které nejsou nebezpečné.
Buxus snese snad všechny typy půd. Je vhodný jako skupinová podsada vyšších keřů či stromů, do skalek, venkovních květináčů a do malých zahrádek.
Dřišťál Juliin
Jedná se o neopadavý keř, který dorůstá do výšky 2,5 m, barva listů je zelená, květy má žluté. Vyhovuje mu spíše slunce nebo polostín.
Tento stálezelený trnitý keř má vzpřímený tvar a v květnu až červnu jej zdobí žluté vonné květy, které se na podzim promění v modravé bobule. Dřišťál snese všechny typy půd.
Používá se buď jako solitér, nebo v keřových skupinách a pro neprostupné volně rostoucí i tvarované stálezelené živé ploty.
Kdoulovec nádherný
Jedná se o keř dorůstající do výšky 1,5 m, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy bílé. Má rád slunce nebo polostín.
Tento rozložitý až vystoupavý opadavý keř se před olistěním obalí záplavou květů podobných jabloňovým (duben až květen).
Po odkvětu kdoulovec zdobí velké žlutavé nebo žlutozelené jablkovité plody, přetrvávající až do pozdního podzimu, mnohdy až do jara. Plody jsou jedlé, ale pro poněkud kyselou a svíravou chuť se obvykle nepojídají samostatně, spíše se přidávají jako dochucovadlo nebo se využívá jejich příjemné vůně.
Kdoulovec je na půdu nenáročný, nejvíce mu vyhovuje slunné stanoviště s běžnou zahradní půdou. Je to krásný solitérní keř použitelný i ve skupinách jako předsadba keřových skupin, ale i pro nižší živé ploty.
Rododendron
Jedná se o keř, který dorůstá do výšky až 2,5 m, je listnatý neop
Jedná se o mrazuvzdornou rostlinu, její zazimování je nutné až při větších mrazech. Například při –10 °C je třeba zahrabat nádobu, v níž rostlina roste do země nebo ji překrýt chvojím čí slámou. Občas ji v zimním období zaléváme, ale jen trochu.
Způsoby jak zazimovat jezírko se liší podle jeho osídlení. Choulostivější rostliny, například některé tropické druhy leknínů, vodní hyacinty, pistie, ale i živočichy, jako jsou běžné akvarijní rybky a teplomilné želvy přemístíme z jezírka na vhodné místo dříve, než začnou teploty dlouhodobě klesat pod kritickou hranici. Vyloženě teplomilné druhy rostlin i živočichů lze zimovat i při pokojové teplotě.
V hloubce od 40 cm (lépe však 50 až 70 cm) můžeme bez problémů zimovat veškeré mrazuvzdorné vodní a bahenní rostliny. Nádrž nemusí být takto hluboká ve všech částech, stačí například větší prohlubeň ve středu jezírka, kam na zimu přemístíme rostliny z mělčích okrajových částí.
V jezírkách hlubokých alespoň 1 m, lépe však 1,5 m, přezimují bezpečně i ryby a některé vodní želvy, pocházející z klimatu podobného našemu (například želva nádherná). Teplota vody se v hloubkách přes 1 m drží v zimě stále kolem +4 °C. Při delším poklesu teplot pod 7 °C přestávají rybky přijímat potravu, samy se stáhnou do nejhlubší části jezírka a upadají do stavu letargie.
Pokud v jezírku zimujeme ryby, případně i vodní želvy, je důležité jej na podzim vyčistit od organických zbytků, jako jsou zbytky rostlin, spadané listí nebo mrtví živočichové. Vylovíme je síťkou nebo jezírko aspoň zčásti vypustíme, vyčistíme a vodu znovu doplníme. Ze zbytků rozkládajících se rostlin se uvolňují toxické plynné látky, které mohou v omezeném prostoru jezírka dosáhnout nebezpečně vysoké hladiny a obyvatele otrávit. Většinou se nepodaří vylovit všechny zbytky, navíc k odumírání částí vodních rostlin dochází i přes zimu, takže se nebezpečné plyny sice mírně, ale přece stále vytvářejí. Omezené množství však nevadí, pokud plyny unikají volně do vzduchu. I proto je důležité zabránit zamrznutí vodní hladiny.
Zamrzlá vodní hladina je nebezpečná především pro ryby a želvy. Ale při déletrvajících velkých mrazech se může vytvořit tak silná vrstva ledu, že dosáhne až k rostlinám a poškodí je. Hrozí-li takové mrazy, je dobré i led na jezírku, kde pěstujeme pouze rostliny, rozbíjet nebo hladinu nad místem zimování zakrýt polystyrénovými deskami, kusy dřeva, svazky větviček. Voda nezamrzne nebo se zde vytvoří jen slabší, nesouvislá vrstva ledu.
Pokud v jezírku rostou rostliny se stonky vystupujícími nad hladinu, které v zimě zasychají, nikdy je před zimou neodřezáváme. V ledu totiž vytvoří přirozené „větrací“ otvory – led kolem nich není tak silný a plyny mohou pronikat i skrz suché, odumřelé stonky rostlin. Do vody můžeme také umístit svazek větví, slámy či jiný vhodný materiál, který také umožní difuzi plynů. Otvor uvnitř svazku kaž
Zazimování trávníku začíná již na konci září. Na konci měsíce září až do poloviny října je vhodné provést důkladnou vertikutaci a hluboké provzdušnění vidlemi nebo hřebíkovým válcem. Nezřídka se na podzim stává, že se v důsledku častých srážek trávník doslova zašlapává do rozměklé hlíny a není schopen stejně rychle regenerovat. Proto je vhodné po vertikutaci a provzdušnění rozhodit na povrch trávníku vrstvičku písku a důkladně prohrábnout. Písek v trávníku působí jako mouka na těstě a navíc zlehčuje jílovité půdy.
Velmi důležitou částí podzimních prací je hnojení. Na podzim se hnojí trochu více, aby měl trávník dostatek živin na zimní období. Na podzim je také nejlepší čas na zasypávání a zarovnání povrchu.
