Informace od profesionálů

HLAVNÍ STRÁNKA

  

CHOROBY

  

PĚSTOVÁNÍ

  

ŠKŮDCI

  

RECEPTY

  
Téma

AZALKY

Obsah

Azalka foto

Zde se můžete na vlastní oči přesvědčit, jak krásné a pestré azalky mohou být: azalky foto.

Zdroj: Azalka

Poradna

V naší poradně s názvem JAK ZAZIMOVAT AZALKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie Suchánková.

Dobrý den. Ptám se, jestli mohu azalku na zimu dát do pokoje, kde je nižší teplota nebo ji ponechat na balkoně? Moc děkuji ( Teprve začínám s pěstováním, to pro omluvu.) Suchánková

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.

Když máte azalku v květináči na balkoně, tak tam může zůstat celou zimu. Jen ve dnech, kdy mají teploty klesnout pod mínus 3 stupně ji přechodně uložte do chladné místnosti. Nezapomeňte na zálivku, která má být minimální na začátku zimy a postupně silnější s blížícím se jarem. Zjara používejte i hnojivo na květ.

Zdroj: diskuze Jak zazimovat azalky

Hnojení

Hnojit se doporučuje přes léto, a to jen mírně. Hnojivo by mělo být kyselé, například na azalky a rododendrony.

Zdroj: Episcie

Azalka japonská

Azalka japonská tvoří podskupinu kříženců s přezimujícími listy. Na rozdíl od většiny venkovních azalek je neopadavá. Ze zahradnického hlediska se dále dělí na odrůdy s velkými květy a drobnokvěté. Japonské azalky se vyznačují nízkým, širokým keřovitým vzrůstem a velmi bohatou násadou květů. Rostou pomalu, v dospělosti většinou nepřesáhnou výšku 1 metru. Svým celkovým vzezřením hodně připomínají pokojové azalky. Keříky jsou stálezelené nebo poloopadavé, listy jsou menší až drobné. Rané odrůdy kvetou v dubnu, hlavní období kvetení pak nastupuje v květnu. Velkokvěté a drobnokvěté typy vynikají sytostí i barevnou škálou květů. Jsou velmi oblíbené, takže množství nových odrůd stále narůstá.

Japonské azalky nevyžadují zvláštní péči. Základní podmínkou úspěchu je vhodná zemina. Jako všechny rododendrony a azalky potřebují kyselý substrát a nesnášejí vápno. Také zálivková voda nesmí být tvrdá. Přihnojují se hnojivy pro rododendrony a vřesovištní rostliny. Nejlepším stanovištěm je východní strana anebo mírně přistíněné místo, protože japonské azalky nesnášejí přímý úpal. Dobře však odolávají zimě. Rostliny koření mělce pod povrchem, není potřeba je obrývat ani okopávat, stačí velmi opatrně kypřit. Přisypávejte k nim pravidelně kyselý substrát a mulč.

Zdroj: Azalka

Azalka pokojová

Pokojová neboli hrnková azalka patří mezi nejkrásnější rostliny, jimiž často zdobíme své interiéry. Jedná se o druh pěnišníku, který pochází z východu Asie. V našich podmínkách není mrazuvzdorná, takže ji nelze zaměňovat s běžně pěstovanými azalkami v našich zahrádkách. Na trhu jsou k dostání azalky kvetoucí v různých odstínech červené, fialové nebo bílé, květy bývají často žíhané nebo na koncích kadeřavé. Klasickým tvarem je keřík, velmi atraktivní jsou azalky na kmínku, exoticky zase působí ty, které rostou do pyramidy. Hlavním obdobím kvetení pokojových azalek je konec podzimu až začátek jara. Azalka vám při správné péči vydrží kvést šest až osm týdnů.

Zdroj: Azalka

Azalka pokojová pěstování

Azalka vyžaduje dostatek světla, chladné prostředí a dostatečnou zálivku. Čím nižší teplota (samozřejmě nad nulou), tím déle rostlina kvete. Naše babičky umisťovaly azalky rády mezi okna, v dnešních domech a bytech budete muset najít místo někde na chodbě, v nevytápěné ložnici, v zimní zahradě nebo třeba na okně v koupelně. Kořenový bal by nikdy neměl vyschnout, rostlina ihned prudce reaguje shozením listů a uvadnutím květů. Jednou týdně ji ponořte do nádoby s vodou a nechte substrát nasáknout vodu, nejlépe dešťovou nebo odstátou, která neobsahuje vápník. Azalka potřebuje lehkou, propustnou a výživnou půdu. Přihnojujte ji speciálním hnojivem na azalky zejména v době růstu, to je od května do konce července. Přesazovat pokojové azalky můžete každý rok, budou vám vděčné za větší květináč a hlavně za čerstvý kyselý substrát. Odkvetlé květy azalce průběžně vyštipujte. Po odkvětu ji prostříhejte, umožníte tím růst nových výhonků a tvorbu dalších květů.

Zdroj: Azalka

Jak vypěstovat azalku na kmínku

Azalky se dají pěstovat i na kmínku, kdy dojde k odstranění spodních větviček a vytvoří se korunka. Takto upravené rostliny by se měly takto pěstovat již od počátku růstu. Dají se různě tvarovat a z toho důvodu jsou oblíbené i mezi pěstiteli bonsají.

Zdroj: Azalka na kmínku

Péče o azalku na kmínku

Při venkovní výsadbě umisťujeme azalky na přistíněné místo, například pod nepříliš hustými korunami stromů, přes které částečně proniká slunce. Ideálním místem je i takové, kam ráno nebo dopoledne sluneční svit dosáhne, ale nezasahují sem palčivé polední a brzké odpolední paprsky.

Azalku na kmínku můžeme pěstovat i v domácím prostředí, ale musíme jí zajistit světlé a chladnější místo. Vyraší-li nám na kmínku postranní větvička, kterou zde nechceme mít, odstřihneme ji, a to těsně u kmenu.

Zeminu udržujeme vlhkou, občas porosíme. V létě měsíčně hnojíme prostředky pro rododendrony. V tu dobu můžeme pokojovou azalku vynést ven na stinné místo.

Azalky je vhodné zalévat dešťovou vodou, vyvarujeme se tak žloutnutí listů. Zálivka by měla být občasná i v zimním období, aby nedošlo k zaschnutí mělkého kořenového systému.

Zdroj: Azalka na kmínku

Azalka venkovní

Venkovní azalky mají menší, mírně chlupaté listy, které se na podzim barví do červena a na zimu úplně nebo částečně opadávají. Nejvíce rozšířenou skupinou jsou japonské azalky a jejich kříženci, které neopadávají vůbec nebo jen částečně. Nároky na pěstování mají různé druhy azalek trochu odlišné. Kvetou nejčastěji v odstínech růžových, červených, žlutých a oranžových.

U nás jsou k dostání tyto druhy a jejich odrůdy:

  • Azalka luteum Rhododendron luteum
    • Directeur Moerlands – zlatožluté květy
    • Spek´s Brilliant – oranžově červené květy
  • Japonská azalka Rhododendron japonicum – nízký, hustý, jemně větvený keř s drobnými listy
    • Hortulanus H. Witte – svítivě oranžovožluté květy se žlutou skvrnou
    • Saturnus – oranžově červené květy
    • Mollis – hybridy dosahují výšky kolem 1,5 metru, jsou to hustě rozvětvené drobné keříky se široce zvonkovitými, nevonícími květy pastelových barev
  • Gentské azalky Rhododendron x gandavense – dorůstají výšky až dvou metrů, mají drobné rourkovité a vonné květy v bohatých květenstvích
    • Coccinea Speciosa – oranžově červené květy
    • Gloria Mundi – oranžové květy se žlutým leskem, zkadeřené okraje
    • Ignea Nova – sytě žluté až žlutooranžové květy s oranžovou skvrnou
    • Narcissiflorum – bledší žluté květy s tmavě žlutým středem
    • Vlasta – žluté květy
    • Zdena – broskvové květy

Zdroj: Azalka

Azalka pěstování venku

Venkovním azalkám vyhovuje obvykle polostín a mírně vlhká půda. Je tedy vhodné sázet je k severní straně domu nebo do blízkosti stromů, nejlépe jehličnanů, jejichž stín je ochrání před slunečním úpalem. Venkovní azalky a rododendrony nejlépe rostou ve středních a vyšších polohách, kde je vyšší vzdušná vlhkost, půdní vláha a v zimě dostatek sněhu, který je rovněž chrání. Mrazové kotliny určitě nejsou vhodné.

Venkovní azalky vyžadují půdu kyselou (pH 4,1–5,4), velmi humózní a lehkou. Vysazujte je do větších jam, které vyplníte kyselým substrátem – na trhu jsou k dostání speciální substráty pro rododendrony a azalky. Kyselou zeminu si sami můžete namíchat ze surové dubové a borové hrabanky, rašeliny a drcené borky. V blízkosti azalek by se neměly nacházet žádné vápenaté stavební materiály, ani třeba opadaná omítka.

Sazenici zakoupenou v kontejneru lze vysazovat po celou vegetační dobu. Vybírejte vždy takovou, která má alespoň tři výhony, listy beze skvrn a dalšího poškození a kompaktní kořenový bal. Rostlinu i s kontejnerem několik hodin před výsadbou ponořte do vody. Za sucha zalévejte nejlépe dešťovou vodou, v průběhu vegetace přihnojujte azalky kyselými hnojivy. Řez se nedoporučuje, výjimečně jej proveďte při bujnějším růstu. Pak raději odřízněte celou větev až u hlavního kmínku v době krátce po odkvětu. Po odkvětu nezapomeňte vylamovat květenství, aby se rostliny zbytečně nevysilovaly tvorbou semen. Mělce kořenící azalky neokopávejte, raději na slehlý substrát nasypte rašelinu nebo lesní hrabanku. Tato vrstva vám pak spolu se spadaným listím pomůže v zimě chránit kořeny před mrazem.

Zdroj: Azalka

Co je to azalka

Botanické jméno Rhododendron (z řeckého Rhodos = růžový, načervenalý a Dendron = strom) přiřadil této nádherné skupině kvetoucích okrasných keřů švédský botanik C. Linné. Tento botanik podrobně popsal i azalku. V průběhu let, kdy druhů pěnišníků i azalek přibývalo, se ukázalo, že rody Rhododendron a Azalea mají společné znaky a že není vhodné je dělit. Zahradnické názvosloví však neustále zaostává za botanickým pojmenováním a stále tvrdohlavě dělí tyto nádherné okrasné rostliny na dva druhy – azalky a rododendrony.

Zdroj: Azalka

Azalka zahradní

Zahradní azalka se u nás pěstuje v mnoha odrůdách a kultivarech. Keříky jsou bohatě větvené, ty nejmenší dorůstají pouze do výšky deseti centimetrů, ty nejvyšší pak mají i přes dva metry. Menší druhy je vhodné umístit do skalky, velké pěstujte jako solitéry. Zahradní azalky jsou obrostlé středně velkými či drobnými matnými nebo lesklými zelenými listy, řídce porostlými chloupky, které se vyskytují často i na květech a semenících.

Podle odrůdy vyžaduje zahradní azalka slunné místo, polostín nebo i zastíněné stanoviště, ale pozor musíte dát především na kvalitu půdy. Všechny azalky totiž pocházejí z oblastí, kde je kyselá, dobře propustná a stále vlhká zemina. A přesně takovou jim musíte dopřát i na své zahrádce. V našich podmínkách ji jen málokde budete mít k dispozici přímo, takže pro azalku musíte připravit dostatečnou zásobu směsi rašeliny, nevápněného kompostu a listovky. Keře nemusíte usazovat hluboko do země, jejich kořeny se mělce rozrůstají doširoka, proto by měl být prostor s kvalitní půdou spíše dosti rozlehlý. Stálou vlhkost azalce zajistíte nejlépe tak, že kolem ní po zasazení položíte tmavou netkanou zahradnickou textilii a na ní rozložíte asi dvoucentimetrovou vrstvu mulčovací kůry. Nejenže to bude dobře vypadat, ale navíc fólií neprorůstá plevel a půda pod ní si při přiměřené zálivce dlouho udrží vlhkost.

Zahradní azalky se množí řízky, které získáte z nekvetoucích mladých kořenových výhonů. Řízky nejlépe zakoření v písku. Jakmile řízky zapustí kořeny, přesaďte je do menších květináčků, a to do zeminy s příměsí rašeliny, hrabanky a písku. Když se keříky rozrostou, můžete je přesadit na vhodné stanoviště.

Zdroj: Azalka

Výsadba okrasných rostlin

Okrasné rostliny můžeme pěstovat jak ve volné půdě, tak i v truhlících (kontejnerech). Okrasné rostliny rozdělujeme na keře, stromy jehličnaté a listnaté, květiny.

Jestliže vysazujeme běžné druhy bez zvláštních nároků na pH půdy, je většinou zbytečné přidávat speciální substrát. Pro azalky, rododendrony, vřesy a ostatní druhy vyžadující kyselou reakci použijeme substrát pro azalky a rododendrony nebo smícháme dobře propustnou zem, říční písek a rašelinu v poměru 1 : 1 : 1. Většina vřesovištních rostlin koření poměrně mělce, proto stačí substrát upravit do hloubky přibližně 35 cm. Některé dřeviny (například jedle, borovice, japonské javory), většinou nesnáší těžké, špatně propustné půdy. U nich tedy dbáme na dobrý odvod vody.

Platí nepsané pravidlo, že poměr vysazovaných jehličnanů a listnáčů by měl činit 1 : 3. Častou námitkou proč sázet jen jehličnany, je padající listí u listnatých dřevin a zimní období, kdy stálezelené jehličnany vypadají lépe. Zahrada vysazovaná pouze z neopadavých rostlin však vypadá jednotvárně a smutně (výjimkou mohou být specializované výsadby sbírkového charakteru, většinou sestavené z jedné čeledi, popřípadě rodu). Naopak smíšená výsadba zahradu oživí, každé roční období pak má své kouzlo. Mnoho dřevin kvete i v zimě, suchý list, na kterém je jinovatka nebo sníh, má rovněž neopakovatelnou krásu.

Zdroj: Výsadba okrasných rostlin

Co je to Pinus cembra

Tomuto druhu borovice se daří dobře i na severních otevřených větrných svazích. Je světlomilná, jen zpočátku růstu uvítá přistínění. Potřebuje přiměřeně vlhké stanoviště, příliš přemokřená místa nesnáší. Prospívá na všech propustných i chudších kyselých až alkalických půdách. Roste velmi pomalu, vysazujte proto raději přímo větší sazenice. Je vhodná i do menších zahrad, díky svému vzhledu se vysazuje jednak jako solitér, jednak do menších rozvolněných skupin. Vhodným doplňkem k ní jsou různé poléhavé a plazivé jalovce, skalníky, ale i rododendrony, azalky, tavolníky a podobně. Jako mladá si drží užší pyramidální tvar, s postupujícím věkem se koruna stává otevřenější a větve se sklánějí. Jehličí má husté, měkké a sytě zelené. Plod je velmi výživný a zdravý, může nahradit piniové ořechy.

Zdroj: Pinus cembra

Azalka

Klenotem chladných místností (ložnice, světlého schodiště) je bezesporu nádherně a hojně kvetoucí azalka. Tento dřevnatý keřík nebo stromek na kmínku se v obchodech objevuje s množstvím poupat již od listopadu.

Azalka dorůstá výšky 20 až 80 cm, v těchto rozměrech je i tak široká. Lze ji pěstovat i na kmínku, kdy dorůstá do výšky až 2 m. Květy jsou nálevkovité, velké, růžové, červené i vícebarevné. Rostlina se množí semeny nebo řízkováním. Azalka je náročná na stanoviště, které by mělo být světlé a chladné.

Nejvíce nás potěší svými hvězdicovými nebo zvonečkovými květy v barvách od něžné bílé či zářivě žluté přes škálu oranžových a růžových odstínů k vyzývavé fialové a červené. Květy mohou mít i dvě barvy, z nichž jedna tvoří základ a druhá kresbu. Dříve byly azalky samostatným druhem, nakonec je ale vědci zařadili podle shodných znaků k rodu rododendronů.

Rostlina s temně zelenými listy je opravdovým otužilcem, teploty okolo 12 až 15 °C jsou pro ni ideální. Za vysokých teplot špatně a krátce kvete a je napadána sviluškami.

Azalky se dělí na poloopadavé a neopadavé. K nejznámějším patří neopadavá nebo poloopadavá ‘Azalea japonica’. Ta dnešní je vlastně křížencem pravé ‘R. japonicum’ a ‘R. molle’. Dorůstá až do výšky dvou metrů, má listy dlouhé deset centimetrů a šesticentimetrové květy uspořádané v květenstvích po pěti až deseti. Květy se objevují na začátku května ještě před vyrašením listů, takže u opadavých kultivarů nic neoslabuje oslnivou krásu jejich barev.

Při venkovní výsadbě umisťujeme azalky na přistíněné místo, například pod nepříliš hustými korunami stromů, přes které částečně proniká slunce. Ideální místo je i takové, kam ráno nebo dopoledne sluneční svit dosáhne, ale nezasahují sem palčivé polední a brzké odpolední paprsky.

Místo tak nesmí být příliš tmavé, jinak se ochudíme o bohatost květů, ani příliš slunečné, jinak pro změnu květy rychle odkvétají. Existují však i kultivary, které pro bohaté květenství potřebují intenzivnější sluneční osvit. Suché stanoviště má za následek usychání listů i mladých výhonů a z azalky nám po čase zbude ubohoučké koště.

Zeminu udržujeme vlhkou, občas porosíme. V létě měsíčně hnojíme prostředky pro rododendrony. V tu dobu můžeme pokojovou azalku vynést ven na stinné místo.

Azalky jsou mělce kořenící rostliny, jejichž kořenový systém se rozprostírá do šířky. Podle toho je třeba zvolit i pěstební nádobu: raději mělkou a širší. Nechte si poradit u odborníků a kupte mrazuvzdorné květináče, v nichž rostliny spolehlivěji přezimují. Dobře prospívající azalky přečkají zimu bez úhony i v nádobách. V drsnějších oblastech můžete květináč zateplit bublinkovou fólií nebo vrstvou novin, kterou omotáte jutou, a nádobu postavíte na polystyrenovou podložku. Materiál a tvar nádob jsou věcí vkusu, ale květináč by měl ladit nejen s rostlinou, ale i s místem, kde bude stát. Keramické květináče z pálené hlíny nebo podobných materiálů se hodí téměř všude, pěkné jsou i nádoby z umělého kamene nebo betonové květináče v různých tvarech. Dáváte-li přednost dřevu, použijte ho jako obal na vlastní keramický nebo plastový květináč.

Nejvhodnější termín pro výsadbu je časné jaro (od března), sázet můžete až dokonce května. Podzimní výsadba po polovině září (do konce listopadu) je také možná, ale keříky z jarní výsadby jsou lépe zakořeněné a připravené na zimu. Většina keříků pokvete již v roce výsadby.

Budete-li mít možnost zalévat keře dešťovou vodou, vyvarujete se žloutnutí listů způsobenému nevyváženou půdní reakcí (někdy nadbytek vápna z vody v půdě). Nezapomeňte keře zalévat i před příchodem mrazů, jsou na vláhu náročné (jejich mělký kořenový systém rychle vysychá). V bezmrazých dnech je zalijte i během ledna, od března může být zálivka pravidelná (podle teploty a počasí).

Zdroj: Azalka na kmínku

Okrasné keře bíle kvetoucí

Bíle kvetoucí okrasné keře kvetou od jara do podzimu, vždy záleží na konkrétním druhu. Tyto keře nejsou náročné na pěstování, některé snáší i přímé slunce. Keře se podle typu zastřihávají.

Zde můžete vidět okrasné keře, které mají bílé květy.

Pustoryl obecný

Pustoryl obecný je keř, jenž dorůstá do výšky 1 až 4 m. Větve má vzpřímené, později mírně ohnuté, v mládí žlutohnědé a slabě chlupaté, později tmavohnědé, s odlupující se borkou. Listy jsou vejčité, na bázi klínovité, na vrcholu zašpičatělé, v horní části zubaté. Květy, které intenzivně voní, má uspořádané nejčastěji v 5 až 10květých hroznech. Bývají 4četné a mají bílou až krémovou barvu, často se slabě žlutým nádechem. Pustoryl kvete v červnu a v červenci. Vyhovuje mu téměř jakákoliv slabě kyselá, propustná, nejlépe hlinitá a výživná půda a slunné nebo jen lehce stinné stanoviště. Každoročně nebo jednou za 2 až 3 roky je dobré keř po odkvětu prořezat.

Šeřík

Jedná se o opadavý keř, který bývá až 5 m vysoký. Větve šeříku jsou metlovité, borka zpočátku tmavě zelená, později šedohnědá. Listy má řapíkaté, vejčité, celokrajné, na špičce dlouze protáhlé. Kvete v květnu. Květy jsou uspořádány v latách dlouhých až 20 cm, jsou 4četné, mají bílou barvu a krásně voní. Plodem je tobolka. Jedná se o nenáročný keř, jenž snáší přímé slunce.

Komule Davidova

Opadavý nebo poloopadavý keř, který je vysoký 2 až 5 m. Letorosty jsou žebernaté, na koncích šedoplstnaté, jinde pouze řídce chlupaté nebo lysé. Komule má vstřícné, krátce řapíkaté listy tmavě zelené barvy. Květy vyrůstají v bohatém, úzce válcovitém, přímém nebo na konci převislém hroznu, jenž může být až 40 cm dlouhý. Mají bílou barvu, v ústí korunní trubky jsou oranžové. Komule kvete od července do října. Jejím plodem je tobolka. Jedná se o rostlinu nenáročnou na půdu, vyhovuje jí slunné stanoviště. Během tužších zim může sice zmrznout až k zemi, ale na jaře obvykle znovu vyraší a během jedné vegetační sezóny vyroste v bohatě kvetoucí keř. Pokud během zimy nevymrzne, je vhodné ji v únoru nebo březnu seříznout na výšku jen okolo 30 cm. Pokvete pak více.

Azalka japonská

Nejmenší druhy těchto bohatě větvených keříků dorůstají do výšky pouhých 10 cm, kdežto druhy nejvyšší mohou měřit 2 m i více. Nejmenší druhy se hodí na skalky, velké vyniknou jako solitéry. Azalky obrůstají středně velkými či drobnými, matnými nebo lesklými, pevnými zelenými listy, které bývají řídce porostlé chloupky. Chloupky se často objevují i na květech a semínkách. Azalkám obecně vyhovuje polostín a mírně vlhká půda. Venkovní azalky vyžadují půdu kyselou, velmi humózní a lehkou.

Zdroj: Okrasné keře

Kvetoucí keře na jaře

Tyto na údržbu nenáročné keře kvetou většinou velmi bohatě od konce dubna až do konce května.

Azalka japonská

Jedná se o keř pocházející z Japonska, který dorůstá do výšky 40 až 60 cm, je listnatý, částečně opadavý, barva listů je zelená, květy pak nápadně oranžové. Azalka má rád polostín až stín.

Tento na údržbu nenáročný keř kvete obvykle velmi bohatě od konce dubna až do konce května.

Listy jsou drobné, oválné, mírně lesklé a středně zelené. V polostínu a stínu jsou téměř neopadavé, na osluněném stanovišti může více než polovina listů přes zimu spadnout a rostlina si na jaře po odkvětu vytvoří nové.

Azalky potřebují lehkou, kyselou, velmi propustnou a nejlépe neustále vlhkou zem, bohatou na železo a fosfor. Používejte speciální hnojiva na rododendrony a azalky, eventuálně vřesovištní rostliny. Ideální jsou jako skupinová výsadba a do vřesovišť.

Buxus zimostrázový

Jedná se o keř dorůstající do výšky 20 až 30 cm, je listnatý neopadavý, barva listů zelená, kvete drobnými žlutými květy. Má rád slunce nebo polostín.

Tento nízký, zakrsle rostoucí neopadavý keř se od ostatních dřišťálů liší pouze drobnými trny, které nejsou nebezpečné.

Buxus snese snad všechny typy půd. Je vhodný jako skupinová podsada vyšších keřů či stromů, do skalek, venkovních květináčů a do malých zahrádek.

Dřišťál Juliin

Jedná se o neopadavý keř, který dorůstá do výšky 2,5 m, barva listů je zelená, květy má žluté. Vyhovuje mu spíše slunce nebo polostín.

Tento stálezelený trnitý keř má vzpřímený tvar a v květnu až červnu jej zdobí žluté vonné květy, které se na podzim promění v modravé bobule. Dřišťál snese všechny typy půd.

Používá se buď jako solitér, nebo v keřových skupinách a pro neprostupné volně rostoucí i tvarované stálezelené živé ploty.

Kdoulovec nádherný

Jedná se o keř dorůstající do výšky 1,5 m, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy bílé. Má rád slunce nebo polostín.

Tento rozložitý až vystoupavý opadavý keř se před olistěním obalí záplavou květů podobných jabloňovým (duben až květen).

Po odkvětu kdoulovec zdobí velké žlutavé nebo žlutozelené jablkovité plody, přetrvávající až do pozdního podzimu, mnohdy až do jara. Plody jsou jedlé, ale pro poněkud kyselou a svíravou chuť se obvykle nepojídají samostatně, spíše se přidávají jako dochucovadlo nebo se využívá jejich příjemné vůně.

Kdoulovec je na půdu nenáročný, nejvíce mu vyhovuje slunné stanoviště s běžnou zahradní půdou. Je to krásný solitérní keř použitelný i ve skupinách jako předsadba keřových skupin, ale i pro nižší živé ploty.

Rododendron

Jedná se o keř, který dorůstá do výšky až 2,5 m, je listnatý neopadavý, barva listů je zelená, květy mohou mít různé barvy od bílé až po fialovou. Má rád polostín.

Rododendron je překrásná stálezelená dřevina kulovitého tvaru s nepřehlédnutelnými květy, které vás každé jaro ohromí svou nádhernou jasnou barvou, stavbou květu a velikostí. Listy jsou neopadavé, tmavě zelené. Kvete v květnu až červnu, a to v různých barevných variacích podle druhu.

Vyžaduje mírně kyselou a živnou půdu. Snáší dobře zastínění, vyžaduje alespoň polostín, nejlépe dopolední, tedy z východní strany. Na dopolední slunce je citlivý především v zimě, kdy mu mohou sluneční paprsky silně popálit listy. Proto zvláště mladé rostliny chráníme obvykle chvojím nebo stínovkou, nemají-li přirozený dopolední stín.

Je to keř obzvláště vhodný jako nepřehlédnutelný solitér, ale i do skupinové výsadby či do vřesoviště.

Zdroj: Kvetoucí keře

Autoři obsahu

Mgr. Jana Válková

Mgr. Michal Vinš

Mgr. Světluše Vinšová


ČeskéNápady

O nás

Kontakt

Ochrana osobních údajů a cookies

 SiteMAP