Zdrojem zvěřiny z České republiky, která je nabízena v obchodech, by měla být výhradně veterinárně řádně kontrolovaná lovená zvěř splňující všechny podmínky zdravotní nezávadnosti. Zpracování ulovených kusů podléhá přísným normám a maso je vždy prohlédnuto proškolenou osobou, a to členem mysliveckého sdružení. Pokud je zvíře v pořádku, myslivec vyplní prohlášení, bez něhož se maso nesmí prodávat.
Srnčí plec na červeném víně
Ingredience: 2 kg srnčí plece, 300 g anglické slaniny, celý černý pepř, rozmarýn, sůl, jalovec, cibule, máslo
Ingredience na nálev: 0,7 l červeného vína
Postup: Plecko dobře naporcujeme, aby se vešlo do pekáče. Pečlivě odblaníme, jinak bude cítit, a to každý nemusí. Prošpikujeme dobrou slaninou. Na dno pekáče nakrájíme plátky másla a poházíme zbylou slaninou. Navrch vložíme připravené plecko, na které ještě poklademe plátky másla. Potom osolíme, posypeme kuličkovým pepřem, jalovcem a rozmarýnem. Takto připravené srnčí plecko dáme do rozehřáté trouby péct na 220 °C a necháme cca na 20 minut péct, aby se maso zatáhlo. Plecko pak polijeme láhví kořeněného vína (například chilská frankovka Tarapaca), pekáč přiklopíme a necháme v troubě podusit přibližně 1 hodinu. Dobu dušení můžeme prodloužit podle kvality srnčího masa. Že je srnčí hotové nejlépe poznáme, když lehce vykroutíme kost z masa. Do masa nepícháme, ztratilo by šťávu! Po vyndání z trouby necháme maso na půl hodiny odpočinout, aby natáhlo zpět šťávu. Jako příloha k srnčímu plecku na červeném víně je ideální bramborový knedlík s cibulkou a červené zelí.
V naší poradně s názvem DOMÁCÍ RECEPT NA NALOŽENÉ PLODY SCHIZANDRY V MEDU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ludmila.
Máte,prosím někdo recept s dávkou medu a plodů schizandry,jak dlouho nechat naložené a jak užívat ?Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča .
Domácí pastilky ze schisandry
Ingredience:
- 29 gramů prášku ze schisandry
- 1 lžíce medu
- okvětní lístky z růže nebo jiný rostlinný prášek na stužení pastilky - volitelně
Postup:
V případě že med je příliš tuhý, jemně ho nahřejeme ve vodní lázni, aby se roztekl. Do malé misky dáme prášek ze schisandry a zvolna přidáváme med dokud se nevytvoří těstovitá konzistence. Z těsta vytvarujte kuličky velikosti hrášku a obalíme je v prášku z okvětních lístků, aby se kuličky neslepovaly. Kuličky se uloží do těsného obalu na tmavé místo nebo v chladničce.
Doporučené použití: 3 až 6 g denně.
Ingredience: 750 g srnčí plece, 200 g nakládaných hub, 100 g slaniny, 3 lžíce másla, 2 lžíce medu, 2 lžíce oleje, 1–2 lžíce solamylu (škrobové moučky na zahuštění), 1 lžíce nasekané petrželky kudrnky, 8 kuliček jalovce, 3 bobkové listy, 1 velká cibule, 1 mrkev, 250 ml červeného vína, mletý černý pepř, voda, sůl
Postup: Srnčí maso důkladně očistíme, omyjeme, osušíme a rozřízneme na plát, který po obou stranách dobře naklepeme, plecko osolíme, okořeníme pepřem. Houby scedíme a promícháme s nasekanou petrželkou, touto směsí potřeme připravený plát masa, opatrně zavineme a zajistíme provázkem. Roládu opečeme ze všech stran na rozpáleném oleji, pak ji přemístíme do pekáčku, přidáme máslo a na kostičky nakrájenou slaninu. V troubě vyhřáté na 200 °C pokrm pečeme asi 20 minut. Oloupanou cibuli s oškrábanou mrkví nakrájíme na kostičky a přidáme k masu spolu s kořením, dle potřeby vše podlijeme teplou vodou a v troubě vyhřáté na 190 °C dopečeme doměkka, což bude trvat asi 50 minut. Horkou roládu vytáhneme z pekáče, uchováme v teple, do výpeku nalijeme víno, promícháme a přivedeme k varu, zahustíme solamylem rozmíchaným v troše studené vody, omáčku krátce provaříme. Omáčku z výpeku ještě osolíme, dochutíme medem a mletým pepřem, vložíme do ní zpět roládu a vše ještě krátce prohřejeme. Roládu nakrájenou na plátky podáváme nejlépe s bramborovou kaší podlitou omáčkou z výpeku.
V naší poradně s názvem PEČENÍ CHLEBA V ELEKTR.PEKÁRNĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vladimir Kalina.
Mám problém.Když mě chléb v pekárně krásně vykyne a zahájím pečení,vždy po vypnutí pekárny se chléb ve středu propadne a je z toho neforemný kus upečeného chleba.Dík azdraví Vladimír
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Zkuste jiný recept na pečení. Tady je podrobně vysvětlen netradiční recept z kvásku: https://www.ceskenapady.cz/…
Nejčastější příčinou světlého guláše je málo cibule nebo její nedostatečné restování.
Cibule je hlavním zdrojem barvy i chuti. Pokud ji jen zesklovatíte, guláš zůstane světlý a chuťově plochý. Správná cibule musí být tmavě zlatá až lehce hnědá, než přidáte papriku. Barvu nelze dohnat paprikou ani protlakem, vznikne jen umělý dojem.
Proč je guláš hořký?
Hořkost v guláši téměř vždy způsobí spálená mletá paprika.
Paprika nesmí přijít na příliš horký tuk a nikdy se nesmí smažit dlouho. Jakmile zhořkne, nejde to opravit. Přidávání cukru nebo smetany jen maskuje chybu. Správný postup je paprika → rychlé promíchání → okamžité přidání masa nebo tekutiny.
Kolik cibule patří do vepřového guláše?
Základní poměr je cibule = maso, tedy zhruba 1 : 1.
Tento poměr zajistí správnou hustotu bez mouky a plnou chuť. Méně cibule znamená vodový guláš, více cibule vede k nasládlosti. Cibule musí být krájená najemno, aby se během vaření rozpadla a vytvořila omáčku.
Kdy přesně přidat papriku do guláše?
Paprika se přidává až ve chvíli, kdy je cibule hotová a teplota tuku není extrémní.
Ideální je stáhnout hrnec z plotny nebo výrazně snížit výkon. Paprika se jen krátce rozvoní v tuku a ihned se přidává maso. Jakékoli zdržení znamená riziko hořkosti a zničení chuti.
Jaké maso je nejlepší na vepřový guláš?
Nejlepší volbou je vepřové plecko, případně kombinace plecka a kýty.
Plecko obsahuje tuk a kolagen, který se při dlouhém vaření rozpadne a zajistí šťavnaté, měkké maso. Čistá kýta je příliš libová a často zůstává suchá. Guláš není dietní jídlo a tuk je jeho součástí.
Proč je maso v guláši tvrdé?
Tvrdé maso znamená jediné: nedostalo dost času.
Guláš se nedá uspěchat. Pokud maso po hodině není měkké, není to chyba, ale normální stav. Přidávání vody nepomůže. Pomůže jen další pomalé dušení při nízké teplotě, dokud se kolagen nerozpadne.
Má se guláš zahušťovat moukou?
Ne, pokud je správně připravený, guláš se moukou nezahušťuje.
Hustotu zajišťuje cibule a redukce. Mouka je nouzové řešení, které zakalí chuť a zhorší ohřívání. Guláš zahuštěný cibulí má čistší chuť a lepší strukturu, zejména druhý den.
Kolik vody nebo vývaru patří do guláše?
Tekutina má maso jen lehce zakrýt, nikdy ho neutopit.
Guláš se dusí, ne vaří. Voda se přidává postupně a po malých dávkách. Pokud přidáte příliš tekutiny najednou, ztratíte kontrolu nad chutí a konzistencí. Správný guláš se tvoří postupnou redukcí.
Proč chutná guláš druhý den lépe?
Druhý den je chuť guláše vyrovnanější a hlubší.
Během chladnutí a opětovného ohřevu se chutě propojí, tuk se stabilizuje a paprika s
Ve svém příspěvku MILÁNSKÉ ŠPAGETY ORIGINÁLNÍ RECEPT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivka.
Za našich dětských let (tj. v 80. letech minulého století) nám dělali ve školní jídelně milánské špagety, jaké jsem nikde jinde nejedla. Bohužel mě jako dítě nikdy nenapadlo zeptat se na recept... Do dnes cítím v puse tu báječnou chuť. Pokud si ale vzpomínám, tak kečup, sojová omáčka či parmazán u nás snad nebylo možné ani koupit a na ovoce a zeleninu se stály fronty, takže předpokládám, že naše kuchařky ve škole používaly rajčatový protlak. Špagety ale nebyly zalévané omáčkou až na talíři - byly promíchány s omáčkou již v hrnci, takže byly hezky růžové a byly na nich kousky mletého masa, nedorozvařené cibule a mám dojem, že i nějakého rozpuštěného sýra (byly to takové bílé měkké krupičky). Takto byly nandavány na talíř a posypány strouhaným "červeným" (tj. dnešním 30%) eidamem. O boloňských špagetách jsme tenkrát nic neslyšely, ale předpokládám, že rozdíl mezi nimi je hlavně v tom, že do boloňských se dává různá zelenina. Nepamatuji si ani to, že by se špagety dělaly doma. U nás tedy určitě nikdy nebyly a nevybavuji si ani to, jestli se daly v obchodě běžně koupit - těstoviny se dělaly většinou doma a kupovala se jen kolínka (jiný druh tenkrát také snad ani nebyl). A kdo neuměl (nebo nechtěl) dělat domácí nudle, strouhání do polévky a fleky, tak se daly také koupit.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Vepřový guláš nestojí na nejdražším mase, ale na správném. Libová kýta sice vypadá lákavě, ale často končí suchým výsledkem.
Plecko je ideální volba. Obsahuje tuk i kolagen, který se během dlouhého vaření rozpadne a vytvoří šťavnatou strukturu. Kombinace plecka a kýty funguje také, ale vyžaduje delší čas.
Pokud maso po hodině není měkké, neznamená to chybu. Znamená to, že potřebuje čas. Guláš se nedá přemluvit.
Ve svém příspěvku RECEPT NA BUŘTGULÁŠ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vilém Černík.
Teda zcela mne usadil recept dle Pohlreicha. Jak jsem byl blbej a nevzdělanej než mne poučil tenhle kuchtík. Tak on před vařením brambory umyje, hleďme, a dokonce cibuli oloupe. No, řekl by to někdo ? A jen tak mimochodem, smetana nemá v buřguláši co dělat, to ať si vaří Pohlreich v těch svejch rádoby honosných putykách.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Naděžda.
Pane Černíku, do buřtguláše přidávám na konec šlehačku, aby se zjemnil. Je i pro děti a ne jen pro chlapy, co ho zapijí škopkem piva.
A jsem přesvědčena, že pan Pohlreich o vaření toho ví mnohem víc, než vy, pokud nevaříte v nějaké vyhlášené restauraci.
Seznam surovin je záměrně krátký. Guláš se nedělá z množství ingrediencí, ale z jejich správného zpracování. Jakákoli položka navíc zpravidla řeší chybu v postupu, ne potřebu chuti.
800 g vepřového masa (plecko nebo plecko s menší částí kýty)
800 g cibule
2 lžíce kvalitní sladké mleté papriky
1 lžíce vepřového sádla
Sůl podle chuti
Čerstvě mletý pepř
Horká voda nebo vývar podle potřeby
Poznámky k ingrediencím:
Cibule musí být běžná žlutá, žádné sladké nebo červené varianty.
Paprika musí být čerstvá, ne stará a zatuchlá.
Maso krájejte na větší kostky, aby se nerozpadlo příliš brzy.
V naší poradně s názvem CIBULOVÁ ŠŤÁVA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Doleželová.
Prosím Vás kde najdu recept na cibulovou šťávu. Měli jste ji na vašem webu. Děkuji D.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Recept na cibulovou šťávu je tady: https://www.ceskenapady.cz/…
V článku je napsáno, jak se používá šťáva z cibule na kašel. Jestli je dobrá cibule s cukrem proti kašli. A také recept na to, jak vymačkat šťávu z cibule.
Skopové maso je nejchutnější z 2 až 3letých dobře krmených beranů, skopců (vykastrovaný beran), ovcí. Maso je jasně červené barvy, tuk (lůj) je bílý a má tuhou konzistenci.
Skopové maso je více blanité a šlachovité než masa ostatních jatečních zvířat, a tak potřebuje delší dobu zrání.
Skopové maso má vysokou biologickou hodnotu, obsahuje až 30x více železa než maso ostatních druhů. Jeho chuť ovlivňuje prostředí chovu zvířete, výživa a druh plemene. Pokud bylo jehně drženo na volné pastvě a má tři až dvanáct měsíců, je jeho maso velmi libové a hezky růžové. S přibývajícím věkem pak barva masa tmavne. Prodává se maso beranů, ovcí, jehňat. Podle věku zvířete je skopové maso cihlově červené až tmavočervené, jemně vláknité. U starších zvířat je maso méně kvalitní (tuhé, tučné).
Maso z krmných beranů a ovcí – z vykastrovaných samčích a samičích kusů, které se porážejí až ve druhém roce stáří – má tmavou barvu a je prostoupené žlutým tukem (lojem). Maso z vykastrovaných samčích kusů starších dvou let je hrubě vláknité, žlutě žilkované tukem (lojem) a většinou mírně páchne po rybím tuku.
Skopové maso obsahuje lůj, který po vychladnutí tuhne a je velmi nechutný, proto pokrmy podáváme dostatečně horké a vždy na předehřátém talíři nebo v timbálech.
Možnosti kuchyňské úpravy jsou široké, vyžadují však zručnost a znalost způsobů různých řezů. Pro kuchyňskou úpravu skopového masa používáme pouze maso řádně vyzrálé, neboť jen u takového masa je zaručena jeho šťavnatost, křehkost, chuť a vůně. Při úpravě masa je třeba důkladně odstraňovat případný tuk a jednotlivé části pečlivě odblanit a zbavit šlach.
Jehněčí maso se dělí do dvou jakostních tříd. Do první jakostní třídy patří kýta, hřbet a výběrová kolínka. Do druhé jakostní třída spadá plecko, hrudí a krk.
Lze připravit zapečený květák Kluci v akci pouze z květáku bez romanesca?
Ano, zapečený květák Kluci v akci lze připravit i pouze z klasického květáku, pokud romanesco není k dispozici.
Romanesco má sice o něco pevnější strukturu a lehce oříškovou chuť, ale základ receptu tvoří květák. Pokud použijete pouze květák, výsledné jídlo bude stále chutné. Je však dobré květák nerozvařit, aby si při zapékání zachoval pevnější strukturu. Někteří kuchaři dokonce preferují variantu bez romanesca, protože květák má jemnější chuť a lépe se spojuje s kari houbovou omáčkou.
Čím lze nahradit sýr s modrou plísní v tomto receptu?
Sýr s modrou plísní lze nahradit jinými výraznými sýry, které se dobře rozpouštějí při zapékání.
Pokud někomu nevyhovuje chuť modrého sýra, může použít například gorgonzolu, která je jemnější. Další možností je použít kombinaci smetanového sýra a tvrdého sýra, například čedaru. V některých variantách se používá také parmazán, který dodá pokrmu výraznou chuť. Je však dobré počítat s tím, že modrý sýr vytváří charakteristickou chuť celého receptu.
Lze použít mražený květák na zapečený květák?
Mražený květák lze použít, ale je potřeba ho předem rozmrazit a zbavit přebytečné vody.
Mražený květák při rozmrazování často uvolňuje více tekutiny než čerstvý. Pokud by se použil bez úpravy, mohla by být omáčka při zapékání příliš řídká. Nejlepší postup je květák po rozmrazení krátce povařit a následně ho dobře scedit. Díky tomu si zachová lepší strukturu a pokrm nebude vodnatý.
Jak zahustit omáčku na zapečený květák?
Nejjednodušší způsob, jak zahustit omáčku na zapečený květák, je použití klasické jíšky.
Jíška vzniká opékáním mouky na másle a je velmi stabilní způsob zahuštění omáček. Pokud je omáčka příliš řídká, lze přidat malé množství další jíšky nebo ji nechat déle provařit, aby se část tekutiny odpařila. Někteří kuchaři používají také smetanu, která omáčku zjemní a částečně zahustí.
Jak dlouho péct zapečený květák v troubě?
Zapečený květák se obvykle peče přibližně 15 až 25 minut podle teploty trouby.
Nejčastěji se používá teplota kolem 190 °C. Při této teplotě se sýr krásně rozpustí a lehce zezlátně. Pokud by byla teplota nižší, zapékání by trvalo déle. Naopak při vyšší teplotě může sýr zhnědnout příliš rychle. Nejlepší je sledovat povrch jídla a vyndat pekáč z trouby ve chvíli, kdy sýr vytvoří zlatavou krustu.
Jaký vývar použít do omáčky?
Nejlepší je použít vývar z květáku nebo romanesca, který vznikne při vaření zeleniny.
Tento vývar obsahuje chuť zeleniny a přirozeně doplňuje celý recept. Pokud vývar nemáte, lze použít i zeleninový vývar nebo jemný kuřecí vývar. Důlež
Proč je tento krůtí guláš označován jako nejchutnější?
Nejchutnější krůtí guláš v tomto receptu stojí na kombinaci silného základu, vývaru a správné techniky.
Rozhodující je dlouhé restování cibule, použití slaniny jako nosiče chuti a přidání papriky mimo přímý plamen. Tyto detaily vytvářejí hlubší a kulatější chuť než běžné rychlé recepty. Pokud dodržíte postup přesně, získáte výrazný a plný guláš, nikoli mdlou variantu.
Mohu použít jen vodu místo vývaru?
Ano, ale krůtí guláš s vodou nebude mít takovou hloubku chuti.
Vývar přináší přirozené aromatické látky, které podporují papriku i maso. Při použití vody bude chuť jemnější a méně komplexní. Pokud nemáte vývar, můžete chuť podpořit delším restováním cibule, ale plného efektu dosáhnete pouze s kvalitním základem.
Je lepší použít stehno nebo prsa?
Pro plnější chuť je vhodnější krůtí stehno, prsa jsou jemnější, ale sušší.
Stehno obsahuje více tuku a je odolnější vůči delšímu dušení. Prsa jsou vhodná pro rychlejší variantu, ale vyžadují pečlivější kontrolu času. Pokud chcete dosáhnout co nejvýraznějšího výsledku, sáhněte po stehně.
Jak zabránit hořkosti papriky v guláši?
Hořkost papriky vzniká při jejím přepálení na vysoké teplotě.
Paprika by nikdy neměla přijít do rozpáleného tuku na plném plameni. V tomto receptu je správný postup jasný – sundat hrnec z ohně, rychle vsypat sladkou papriku a ihned pokračovat dalšími surovinami. Tím se zabrání spálení a zachová se barva i aroma. Kontrola teploty je klíčem k čisté a plné chuti.
Jak dlouho opravdu dusit krůtí guláš?
Doba dušení 60–90 minut je optimální pro krůtí stehno.
Maso by mělo být měkké, ale stále držet tvar. Pokud ho necháte dusit déle bez kontroly tekutiny, může začít vysychat. Nejlepší praxe je ochutnat po 60 minutách a dále vařit podle potřeby. Průběžná kontrola zabrání ztrátě šťavnatosti.
Lze tento recept připravit bez slaniny?
Ano, ale slanina výrazně podporuje chuť výsledného guláše.
Bez slaniny bude základ jemnější a méně aromatický. V takovém případě doporučuji použít kvalitní sádlo a případně přidat malé množství másla na závěr. Tuk je nosičem chuti, a proto je důležité jej zcela nevynechat, pokud chcete dosáhnout plného výsledku.
Jaký je rozdíl mezi domácí a restaurací verzí?
Restaurace často pracují s intenzivnějším základem a delším restováním.
V profesionální kuchyni se cibule restuje až do tmavší barvy a vývar je koncentrovanější. Pokud tyto principy použijete doma, přiblížíte se chuťovému profilu restaurace. Trpělivost a technika jsou hlavní rozdíly, nikoli tajné ingredience.
Mohu guláš zahustit škrobem místo mouky?
Ano, kukuřičný škrob je vhodnou alternativou mouky.
Je to masová pomazánka, která se připravuje nejčastěji z vepřového bůčku, dá se ale použít i jiné tučnější maso, jako například kachna, husa, králík, losos a podobně.
Maso na rillettes se krájí na kostky o velikosti 2–3 cm, které se dají do pekáče, kde se osolí, opepří a podlijí bílým vínem. Podle chuti se mohou přidat i jiné ingredience (česnek, rozmarýn, tymián, bobkový list, jalovec, ...). Maso se vloží do trouby, kde se pomalu peče až osm hodin, dokud se nerozpadne a nevytvoří kompaktní hmotu. Takto upečené maso se nechá vychladnout a podává se s bílým pečivem. Někdy je lepší maso pro jemnější strukturu rozmělnit vidličkou nebo tyčovým mixérem.
Recept pochází z oblasti Touraine ve střední Francii, místní rillettes mají chráněné zeměpisné označení původu. První zmínka o nich pochází z roku 1480, název vznikl jako zdrobnělina výrazu rille, označujícího podlouhlý špalíček sádla.
Rillet se někdy také nazývá jako rillettes, rijet, grillons, cretons, u nás známé jako masová pomazánka.
Tato francouzská specialita je sice jednoduchá, ale velmi dlouhá na přípravu. Jedná se o pokrm pro labužníky.
Na dobré rillettes potřebujeme dobré vepřové maso. Nejlépe směs několika druhů. Nejoptimálnější je používat plecko, krkovici, kotlety.
Obecně platí, že na 1 kg masa se přidává 0,25 l tekutin (sádlo se nepočítá).
Vepřové maso omyjte a nakrájejte na menší kousky. Cibuli oloupejte a pokrájejte na drobno. Česnek oloupejte a utřete nebo prolisujte. Kapustu očistěte, zbavte košťálu, listy pokrájejte na menší kousky a spařte je horkou vodou. Poté v hrnci rozpusťte vepřové sádlo a na něm osmahněte nakrájenou cibulku. Přidejte maso, osolte a dochuťte pepřem a kmínem, trochu osmahněte, poté podlijte vlažnou vodou, přikryjte poklicí a duste do poloměkka. Během dušení podle potřeby podlévejte vlažnou vodou a míchejte. Poloměkké maso zaprašte hladkou moukou, osmahněte, zřeďte opět vlažnou vodou a rozmíchejte. Nakonec přidejte spařenou kapustu a prolisované stroužky česneku. Za občasného míchání ještě doduste, dokud nebude vše měkké. Kapustu prvních deset minut duste bez poklice, bude mít lepší chuť i vůni. Dušené vepřové maso s kapustou podávejte nejlépe s vařenými bramborami.
Vepřová plec je maso překrývající kloub přední nohy, můžete se setkat také s názvem ramínko nebo plecko. Většinou se jedná o světlé, libové maso nebo jen s trochou sádla, tvořené několika svaly či úpony. Vepřová plec je velmi chutné a šťavnaté maso s širokým využitím a bývá nejčastěji používaným masem v kuchyni. Můžete se s ní setkat v různých omáčkách a minutkách, ale i při pečení, dušení či grilování.
Ingredience: 350 g předního hovězího masa, 400 g vepřového masa (plecko, ořez), 20 g soli (lépe směs Praganda), 2 dl vody, 100 g strouhanky, 1,5 dl mléka, 2 vejce, 1 cibule, 3 stroužky česneku, 35 g polohrubé mouky, mletý pepř, mletý kmín, sladká paprika, majoránka, 50 g slaniny nakrájené na kostičky
Technologický postup: Hovězí maso nakrájíme na kostky a prosolíme Pragandou, samostatně umeleme. Mícháme v hnětači za postupného přilévání vody až do vytvoření husté lepivé kaše (takzvaného prátu). Prát promícháme se strouhankou rozmíchanou v mléce a přidáme vejce. Vepřové maso semeleme s cibulí, česnekem, přidáme do hnětače, dále přisypeme mouku a koření. Dobře promícháme, nakonec vmícháme slaninu. Ze směsi vytvoříme 1–2 šišky a pečeme 1,5 až 2 hodiny při 220 °C do zlatova. Podléváme vodou a poléváme vypečenou šťávou. Po vychladnutí krájíme na plátky.
V srpnu a září je srnčí maso nejkvalitnější, zvěř je totiž nejlépe živena. Srnčí maso má svou specifickou chuť a vůni.
Srnec bývá větší, mívá mezi 14–25 kg a jeho maso je tužší a pokládáno za méně kvalitní. Chutnější je srna, ta je menší, mívá 10–15 kg a její maso je křehčí. Ovšem nejlepší je maso z malých srnčat, to je však velmi těžko dostupné. Samozřejmě platí, že čím mladší jedinec, tím kvalitnější maso. Stáří zvířete určíme podle zbarvení masa, tmavší je ze staršího kusu a světlejší z mladšího.
Typickou chuť a vůni můžeme zvýraznit tím, že maso upravíme více přírodně, tedy bez zbytečného koření. Někomu tato vůně vadí, a tak ji může překrýt právě kořením a hlavně cibulí. Maso ze srnčího je třeba odblanit, to znamená špičatým nožem propíchnout tuhou blánu a odříznout ji. Zpracované maso v obchodech je většinou již odblaněné.
Srnčí můžeme špikovat, nakládat do koření, do olejových směsí nebo jen tak obalit v koření a nechat odležet. Moření v octovém kořeněném nálevu je možné, ale není nutné. Delikatesou je srnčí maso potřené máslem, které se poté nechá asi dva dny odležet.
Srnčí chutná s houbami, s kořením na zvěřinu (divoké koření), v kombinaci s ovocem, rybízy a brusinkami, se švestkovými povidly, šípky či ořechy, typická je úprava s jedlými kaštany. Omáčky se hodí nejlépe vinné či smetanové.
Srnčí maso dělíme na krk, hřbet, plecko, žebra, kýta, panenská svíčková. Toto maso obsahuje 103 kcal, 2 g tuků, 22 g bílkovin a 55 mg sodíku.
Technologický postup: Srnčí maso (kýta nebo plecko) odblaníme, omyjeme, osušíme, pokrájíme na větší kostky a obalíme v mouce. Velkou cibuli nakrájíme na kostky a uzenou slaninu na proužky. Česnek prolisujeme, rajčata pokrájíme na kousky a feferonku posekáme nadrobno. Na rozehřátém sádle necháme zesklovatět pokrájenou cibuli, přidáme proužky uzené slaniny, bobkový list, celý černý pepř, celé nové koření, celý jalovec a spolu orestujeme asi 5 minut. V tomto základě zprudka opečeme srnčí maso, aby se na povrchu vytvořila kůrčička – asi 3 až 4 minuty. Nyní přidáme obě mleté červené papriky, necháme je v tuku rozpustit a přisypeme pokrájená rajčata, ze kterých vydusíme tekutinu. Nezapomeneme usilovně míchat, aby se nic nepřipálilo a nezhořklo. Dále přidáme prolisovaný česnek, posekanou pikantní papričku, podlijeme srnčím anebo domácím hovězím vývarem či horkou vodou, přikryjeme pokličkou a na mírném plameni pomalu dusíme do změknutí masa, asi 120 minut. Podle potřeby podléváme vývarem a často promícháváme. Asi v polovině vaření začneme podlévat kvalitním suchým červeným vínem. Když je maso měkké, vybereme ho na talíř. Šťávu i s kořením promixujeme ponorným mixérem dohladka nebo poctivě propasírujeme. Šťávu až nyní osolíme a okořeníme majoránkou, vrátíme maso, spolu prohřejeme a můžeme podávat. Srnčí guláš na červeném víně servírujeme s knedlíky podle vlastního výběru.
Srnci žijí téměř ve všech státech Evropy. Vybírají si především místa, která nabízejí pestrou potravu, a husté křovité porosty podél lesů, vyskytují se však i v zemědělských oblastech. Ve volné přírodě v současnosti nemá srnec přirozené nepřátele, což vedlo ke zvýšení stavů, a tudíž i k intenzivnímu lovu. Srnčí maso na českém trhu proto pochází ve většině případů z domácích revírů, mimo to se i exportuje. Lovná sezona srnců začíná v polovině května a trvá do konce září, srny a mláďata se smějí lovit jen od září do prosince.
Srnec obecný se živí zejména nejrůznějšími bylinami, občas požírá také různé plody. Zvláště v oblibě má přitom mladé výhonky trav s vysokým obsahem vlhkosti.
Srnčí zvěř poskytuje tmavé, libové a jemně vláknité maso, které se v kuchyni uplatní mnoha způsoby. Hodí se na přípravu minutek, na pečení, dušení, rolády, paštiky a zvěřinové guláše či ragú. Nadto je srnčí bohatým zdrojem látek důležitých pro náš organismus, jako je vápník, železo, fosfor, vitamín A, vitamíny skupiny B, a mnoha dalších, například obsahuje nenasycenou mastnou kyselinu, která hraje významnou roli v ochraně zdravých cév, neboť zabraňuje jejich onemocnění.
Ingredience: 1,5–2 kg srnčí plece, 1 cibule, 2 stroužky česneku, 300 g kořenové zeleniny, 200 ml červeného vína, 2 polévkové lžíce povidel, 2 polévkové lžíce rajčatového protlaku, sůl, pepř, 150 ml vody, nové koření, celý pepř, jalovec, bobkový list, olej
Ingredience k dochucení: 500 g jater (srnčí, kachní, husí), 100–150 g na oleji opražených mandlových lupínků, 150 g brusinek či višní, ideálně marinovaných v koňaku či portském víně, 200 g slaniny, 150 g dobré anglické slaniny na plátky
Postup: Očištěné a odblaněné maso osolíme, opepříme a opečeme na oleji. Na oleji orestujeme nakrájenou kořenovou zeleninu, cca po 4–5 minutách přidáme nakrájenou cibuli a restujeme další 3 minuty. Přidáme nakrájený česnek, povidla a rajčatový protlak a krátce zarestujeme. Vložíme zatažené maso, červené víno a vývar ze 150 ml vody a divokého koření (stačí vyvařit cca 15 minut). Pokud máme, tak můžeme přidat snítku tymiánu a čerstvé majoránky. Zakryjeme pokličkou a pečeme na 160 °C cca 2,5–3 hodiny. Maso bude po upečení samo odpadávat od kosti. Maso obereme a nakrájíme na menší díly (bude se mixovat). Pěkné pevnější části masa můžeme nakrájet na malé kostičky a nechat bokem (maximálně 250 g celkem). Slaninu rozškvaříme a vložíme do nádoby, ve které můžeme mixovat. Přidáme syrová játra a upečené maso určené k mixování včetně výpeku se zeleninou a vínem. Lehce osolíme a opepříme a rozmixujeme do hladka. Vmícháme opečené mandlové lupínky, kostičky pevného masa a marinované sušené ovoce (brusinky či višně dodají zajímavý sladkokyselý tón). Zapékací formu vhodnou na paštiku vyložíme plátkovou slaninou a „nalijeme“ a stěrkou zarovnáme připravenou paštikovou hmotu. Vršek zakryjeme pergamenovým papírem a „pečeme“ ve vodní lázni na 100 °C 60–70 minut, poté odstraníme papír a necháme péct v lázni (tentokrát již na 140 °C) dalších 20–30 minut. Podáváme s čerstvým chlebem nebo opečenou bagetkou společně s jablečným čatní.
Rada: Pokud nemáte k dispozici troubu a máte neodolatelnou chuť na tuto paštiku, tak ji můžete uvařit ve vodní lázni na kamnech. Voda v lázni se udržuje těsně pod bodem varu – sem tam bublinka. Hotovo budete mít při stejném receptu za cca 90 minut.
