BETONOVÁ

Lité podlahy do garáže

Do garáže se nejlépe hodí litá betonová podlaha. Zvládne totiž i velké zatížení, a navíc jí nevadí vlhkost.

Zdroj: Litá podlaha

Diskuze

V diskuzi BETONOVÁ SMĚS NA VENKOVNÍ POUŽITÍ POMĚR PÍSEK CEMENT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiří hauer.

potřeboval jsem poradit jaký beton mám namíchat na část základu z tvárnic jako věnec.Tvárnice jsou staré se dvěma dutinami.Věnec bude jen na jedné ze čtyř stran v rozměrech 150 x 100 x 3500 šířka výška délka. Tvárnice jsou do výšky 1m a na betonový pás bude postavena zeď z porobetonu do výšky cca 2m. Vše bude čelit vlivúm počasí ze západu.Jsem ve věku 74 l a nevím zda vám dotaz dorazí. Pokud se to povede budu rád a předem děkuji. S pozdravem Hauer Jiří

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Antonín.

K přípravě betonu použijte Portlandský cement CEM I 42,5 R, říční písek frakce 0,5 až 3 mm, kamenivo frakce 10 až 20 mm, plastifikátor od firmy Den Braven a provzdušňovač. Beton připravte smícháním dvou dílů kameniva, dvou dílů písku a jednoho a půl dílu cementu. Přidáním plastifikátoru se sníží množství potřebné vody, proto ji přidávejte pomalu a jen tak, aby směs byla vlhká. Když bude směs přemokřená, tak to bude mít negativní dopad na výslednou pevnost a životnost betonu. Když to přeženete s vodou, tak jednoduše přidejte všechny ostatní přísady v uvedeném poměru. Beton připravte v míchačce a nechte míchat alespoň 15 minut, aby se uplatnil provzdušňovač, který ochrání beton před mrazem. Takový beton pak vydrží být pevný i více než sto let.

Zdroj: diskuze Betonová směs na venkovní použití poměr písek cement

Suchý beton oproti klasickému

V případě stavby domu potřebujete mít nejprve vylité kvalitní základy. V dnešní době se téměř nestaví domy se sklepem, a tak se většinou řeší základy vytvořením takzvaného plata. Na tento podklad je již přímo stavěn celý dům. Dále je tento beton ještě izolován, takže u něj příliš nezáleží na přesné rovině. Pro tyto účely se využívá hrubý základový beton. Ten musí být hlavně velmi pevný, aby nedocházelo v průběhu času k jeho praskání. Takový beton může obsahovat jakékoliv velké pevné části, jako jsou kusy starého betonu, železo a téměř jakýkoliv stavební odpad. Hodně tím ušetříte, protože nebudete muset objednávat tolik betonové směsi. Pokud bude dodaný beton dostatečně kvalitní a také tekutý, je kvalita základu naprosto stejná, jako kdyby byl pouze z betonu a žádné odpadní materiály v něm nebyly. Takový beton musí potom několik týdnů tvrdnout. V současné době se udává doba okolo jednoho měsíce. Tato doba se dá zkrátit použitím složek pro lepší tvrdnutí.

V každém domě musí být rovněž nutně kvalitní betonové podlahy. Platí zde, že na kvalitní beton se dají lépe pokládat konečné povrchy, jakými mohou být koberce, dlažby nebo plovoucí podlahy. Pro dělání podlah jsou využívány především dvě varianty betonu. První variantou je namíchání suchého betonu z písku, cementu a vody. Je to řešení nejlevnější a zároveň velmi kvalitní. Ovšem při horší znalosti správných poměrů může dojít k drolení nebo praskání betonu. Takovýto problém nebudete mít u druhého typu. Tím jsou takzvané betonové potěry. Prodávají se většinou ve čtyřicetikilových pytlích a tuto směs stačí pouze rozmíchat s vodou. V tomto případě je správný poměr hlavních složek zaručen. Jediné, co se vám může stát, je, že betonový potěr takříkajíc utopíte. To znamená, že je příliš řídký a nedá se s ním pracovat. Tomu zabráníte, když nejprve do nádoby, ve které tento beton budete míchat, nalijete ze začátku málo vody a postupně přimícháváte sypkou směs. Množství vody tak odhadnete mnohem lépe.

Suchá betonová směs se skládá z portlandského cementu, vápencové drti zrna 0 až 4 mm a vylepšujících přísad. Tato betonová směs je určena pro vnitřní i venkovní použití, především k drobným pracím při stavbě nových a opravách starých domů či jako podklad pod dlažbu při zřizování teras, chodníků a příjezdů, osazování sloupků pro plot.

Zdroj: Suchý beton

Betonové zahradní jezírko

Betonová jezírka se dnes zas tak často v zahradě neobjevují, i proto že beton je oproti plastu a fólii dražší a jeho instalace i náročnější. Betonová jezírka by měl dělat hlavně někdo, kdo tomu rozumí. Výhodou tohoto jezírka je, že má dlouhou životnost a je pevné. Nevýhodou je, že bývá potřeba ho často opravovat. Pod betonové jezírko je potřeba udělat pořádný podklad, vše musí být zarovnané a pořádně vyčištěné, aby nedošlo k tomu, že se zeminy pod jezírkem pohne (hlavně v zimě), a tak může beton prasknout, a tím pádem jezírko pořádně netěsní. I proto se doporučuje položit pod jezírko geotextilií a jezírkovou fólii. Zároveň je potřeba betonové jezírko pravidelně ošetřovat penetrací a voděvzdornou barvou (nebo tekutou fólií). Určitým trendem bylo přestavit klasické betonové bazény v přírodní koupací jezírka. Ta vypadají výrazně lépe. Aby se u bývalých bazénů dosáhlo různých hloubkových zón, zasypou se části dna štěrkem.

Zdroj: Jezírka v zahradě

Schodiště polopatě

Schodiště je vertikální komunikace mezi různými výškovými úrovněmi. Podle umístění jsou schodiště buď uvnitř budovy (schodiště vnitřní), nebo jsou vně budovy a přímo s ní souvisejí (schodiště vnější), popřípadě jsou samostatné v terénu, kde překonávají výškové rozdíly (schodiště terénní).

Schodiště je výrazný prvek staveb, na který je kladen důraz jak z hlediska funkčnosti, tak z hlediska estetiky. A to jsou v mnoha případech požadavky vesměs protichůdné. Zvláště když k nim přičteme i požadavek ekonomický, na co nejnižší náklady na bydlení. Ve většině případů chceme, aby schodiště bylo pevné, odolné vůči mechanickému namáhání a pohodlné, ale zároveň estetické, nezabíralo mnoho cenného prostoru stavby a pokud možno nestálo mnoho peněz. První skupině požadavků odpovídají schodiště betonová s mohutnou nosnou, většinou železobetonovou konstrukcí, popřípadě konstrukcí svařovanou na místě. Druhé skupině požadavků lépe vyhovují lehké konstrukce, často v nezvyklých kombinacích materiálů, tvořená jednotlivými prvky montovanými na místě. Je na každém stavebníkovi, jakou cestou se vydá a kterou kombinaci zvolí.

Při navrhování schodišť se vychází především z funkčních požadavků. Většina rozměrů je ovlivněná typem budovy, provozem, ale i architektonickými požadavky. U novostaveb bývá návrh schodiště mnohem jednodušší než u rekonstrukcí, kde rozhodujícím (limitujícím) prvkem je schodišťový prostor.

Prvním předpokladem pro správný návrh schodiště je promyšlení a nakreslení jeho tvaru.

Optimální výška schodu je od 15 do 18 cm. Pamatujte, že pro dospělého zdravého člověka není problém vysoký schod, ale pro děti a starší nebo hendikepované to již problém může být. Šířka stupňů bývá kolem 30 cm. Běžný sklon schodišťového ramene se pohybuje v rozmezí od 25° do 35° (odpovídá výšce stupně od 15 do 18 cm). Šířka ramene je u rodinných domů minimálně 90 cm, ale vhodnější je 100 cm.

Rozeznáváme několik druhů schodišť: jednoramenné, dvouramenné, točité, lomené, zavěšené, mlynářské. Typů je hodně, ale mezi nejčastější patří dvouramenná schodiště, protože jsou velmi jednoduchá.

Schodiště se vyrábí z různých materiálů: železobeton, vyztužený pórobeton, dřevo, nebo v dřívějších dobách i plné cihly. Povrch schodiště může být například z keramiky, ze dřeva nebo z teraca.

Podle schodišťových ramen rozeznáváme schodiště:

• rampové – sklon 10° až 20° s výškou stupňů 80 až 130 mm;
• mírné – sklon 20° až 25° s výškou stupňů 130 až 150 mm;
• běžné – sklon 25°až 35° s výškou stupňů 150 až 180 mm;
• strmé – sklon 35° až 45° s výškou stupňů 180 až 200 mm;
• žebříkové – sklon 45° až 58° s výškou stupňů 200 až 250 mm.

Schodišťová ramena a podesty musí mít na volných stranách zábradlí (tato podmínka neplatí třeba u schodišť do 5 stupňů a u sklonu do 25 stupňů). Přímá schodišťová ramena s šířkou do 1 050 mm musí mít madlo na jedné straně, ramena širší musí mít madlo po obou stranách. Rameno širší než 2 750 mm se doporučuje rozdělit mezilehlým zábradlím s madlem.

Osazení zábradlí může být shora nebo z boku a do průchodné šířky může zasahovat maximálně 50 mm, madla maximálně 100 mm. Madlo musí mít průřez vhodný pro uchopení rukou shora, konce dutých madel musí být uzavřeny. Mezery v zábradlí mezi tyčemi, tabulovými prvky a podobně nesmějí být větší než 120 mm, s volným přístupem dětí pak minimálně 80 mm.

Nejmenší výška zábradlí by měla být u rodinných domů 900 mm (tzn. snížená výška, pokud je hloubka volného prostoru nejvýše 3 m), 1 000 mm u bytových domů (pokud je hloubka volného prostoru nejvýše 12 m), 1 100 mm (pokud je hloubka volného prostoru nejvýše 30 m), 1 200 mm – zvláštní výška – u výškových budov, rozhleden (hloubka volného prostoru více než 30 m).

Názvy jednotlivých konstrukčních částí schodů

Schodiště – konstrukce sloužící k vertikálnímu komunikačnímu spojení, skládá se ze schodišťových ramen a z podest.

Schodišťový prostor – komunikační prostor vymezený schodištěm.

Schodišťové rameno – konstrukce s nejméně třemi schodišťovými stupni, která spojuje dvě různé výškové úrovně (nástupní rameno a výstupní rameno).

Schodnice – nosná konstrukce schodišťového ramene, která podporuje nebo do které jsou vetknuty schodišťové stupně.

Schodišťová zeď – stěna ohraničující schodiště, u visutých schodišť tvoří nosnou konstrukci schodišťových ramen.

Vřetenová zeď – nosná stěna, která podporuje nebo do níž jsou vetknuta přiléhající schodišťová ramena.

Vřeteno – nosná konstrukce uprostřed schodišťového prostoru točitých schodišť, která podporuje nebo do níž jsou vetknuta schodišťová ramena.

Schodišťové zrcadlo – volný prostor ohraničený schodišťovými rameny a podestami téhož schodiště.

Hlavní odpočívadlo neboli podesta – plošná vodorovná konstrukce mezi schodišťovými rameny v úrovni podlaží.

Vedlejší odpočívadlo neboli mezipodesta – plošná konstrukce mezi schodišťovými rameny. Součástí konstrukcí podest jsou nejen podestové desky, ale i podestové nosníky, které podpírají konstrukce podest, popřípadě i schodišťová ramena.

Schodišťový stupeň (schod) – prvek sloužící ke stupňovitému překonávání dvou různých výškových úrovní.

Stupnice – horní plocha schodišťového stupně, na kterou se našlapuje.

Podstupnice – přední stěna stupně (u deskového schodiště jsou stupně bez podstupnice).

Čelo stupně – boční stěna stupně.

Nástupní stupeň – první dolní stupeň ve schodišťovém rameni, na úrovni podesty.

Výstupní stupeň – poslední horní stupeň ve schodišťovém rameni se stupnicí v úrovni horní podesty (může mít jinou šířku než ostatní stupně).

Jalový stupeň – stupeň se stupnicí v úrovni dolní podesty, jímž se nepřekonává výškový rozdíl.

Běžný stupeň – stupeň ve schodišťovém rameni mezi stupněm jalovým, popřípadě nástupním a stupněm výstupním.

Výstupní čára – myšlená čára schodiště, na níž mají všechny stupně téhož ramene stejnou šířku, u schodišť s přímými rameny leží v ose ramene, u schodišť se zakřivenými rameny tvoří křivku ležící ve vzdálenosti 300 až 400 mm (podle šířky ramene) od vnějšího okraje ramene.

Požadavky na schodiště

Konstrukce ohraničující schodišťový prostor (včetně zastropení) musí být z nehořlavého materiálu, pokud příslušné projektové normy objektů nestanoví jinak. Schodišťový prostor musí být od půdního a sklepního prostoru oddělen. Schodišťový prostor musí mít větrání a má mít přímé denní osvětlení.

V témže schodišťovém rameni nesmějí schodišťové stupně měnit svoje výšky ani šířky. Průřezové rozměry stupňů na výstupní čáře musí být stejné, nemají se měnit ani v jednotlivých podlažích téže budovy. Rozdílné výšky se vyrovnávají změnou počtu stupňů v ramenech.

V jednom rameni je maximální povolený počet stupňů 16, u pomocných schodišť, schodišť, schodišť v rodinných domcích a schodišť uvnitř bytů 18.

Průchodná výška nesmí být menší než 1 900 mm kromě schodišť do podkroví, kde je 1 900 mm hodnotou doporučenou.

Povrch podest vnitřních schodišť musí být vodorovný beze sklonu v příčném i podélném směru. Povrchová úprava podest má být z materiálů stejných mechanických vlastností jako povrch stupňů. Povrch stupnice při okraji schodišťového stupně bývá skosen a stupnice je na okraji upravena povrchovou úpravou proti skluzu (karborundové pásky u kamenných obkladů).

Zdroj: Výpočet schodů