BEZOVÁ ŠŤÁVA je jedno z témat, o kterém si můžete přečíst v tomto článku. Bezinka je všudypřítomný a všeobecně známý keř, někdy až velikosti stromu, který zkrášluje své okolí i dvakrát ročně. Nejprve na jaře, když v máji rozkvete intenzivně vonícími plochými vrcholíky žlutobílých květů, potom znovu na podzim, když jeho lístky začínají žloutnout, opadávat a odhalovat bohaté střapce sytě černých plodů, ohýbajících štíhlé větvičky dolů k zemi.
Ingredience: 60 květů, 4 litry převařené vody, 10 dkg kyseliny citronové, 10 citronů
Postup: Květy namočit na 24 hodin s kyselinou citronovou, potom scedit. K tomu rozpustit 4 kg cukru a vymačkat deset citronů. Tato bezinková šťáva bez vaření je jednoduchá a velmi chutná.
Zdroj: článek Bezinková šťáva
V naší poradně s názvem CIBULOVÁ ŠŤÁVA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Doleželová.
Prosím Vás kde najdu recept na cibulovou šťávu. Měli jste ji na vašem webu. Děkuji D.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Recept na cibulovou šťávu je tady: https://www.ceskenapady.cz/…
V článku je napsáno, jak se používá šťáva z cibule na kašel. Jestli je dobrá cibule s cukrem proti kašli. A také recept na to, jak vymačkat šťávu z cibule.
Zdroj: příběh Cibulová šťáva
Bezinková šťáva je obecně považována za bezpečnou pro většinu lidí, ale její bezpečnost během těhotenství není dobře prokázána a obecně se doporučuje konzultace s lékařem před její konzumací. I když některé ženy ji užívají během těhotenství bez hlášených nežádoucích účinků, chybí dostatek vědeckých údajů, které by potvrdily její bezpečnost. Existuje pouze omezené množství studií o účincích bezinky během těhotenství, takže je obtížné definitivně říci, zda je bezpečná, či nikoli.
Mezi potenciální rizika spojená s konzumací bezinky patří alergické reakce a interakce s některými léky, zejména s těmi, které mají diuretické nebo imunosupresivní účinky.
Vzhledem k nedostatku důkazů lékaři často nedoporučují konzumovat bezinku během těhotenství a přistupují spíše k opatrnosti.
Pro těhotné ženy je zásadní, aby před konzumací prodiskutovaly jakékoli bylinné léky, včetně bezinky, se svým lékařem nebo porodní asistentkou.
Zdroj: článek Bezinková šťáva
Ve svém příspěvku KDE SE DÁ V PRAZE KOUPIT ŠTÁVA Z KYSANÉHO ZELÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Mirek.
Nevíte někdo kde se dá v Praze koupit šťáva z kysaného zelí?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Helena.
Já si kupuju kysané zelí u Alberta 500g v celofánové fólii a z něho si vymačkávám čerstvou šťávu. Je jí tam vždycky 1 až 1,5 deci a pytlík stojí pár korun.
Zdroj: příběh Kde se dá v Praze koupit štáva z kysaného zelí
V léčitelství cibuli můžeme konzumovat syrovou, inhalovat ji, po rozkrojení potírat místa ran, vředů a zánětu, užívat ji jako šťávu, sirup, čaj, víno nebo si z ní připravovat různé zábaly, kapky, masti. Každodenní konzumace cibule se považuje za účinnou prevenci proti rakovině.
Ingredience: 1 cibule, 1/2 lžičky cukru
Postup: Nadrobno nakrájíme cibuli a posypeme ji cukrem. Necháme při pokojové teplotě a zhruba za 1–2 hodiny se začne tvořit šťáva. Tuto užíváme po lžičkách při kašli.
Ingredience: cibule, třtinový cukr nebo med, citróny
Postup: Nakrájíme cibuli na malé kousky anebo ji rozsekáme mixovacím nožem. Po vrstvách ukládáme do zavařovací sklenice, vždy 1 vrstva cibule, pak 1 vrstva třtinového cukru (asi 1 polévková lžíce maximálně) a trochu citrónu. Střídáme vrstvy, dokud sklenici nenaplníme do poloviny. Poslední vrstvou je vrstva cukru. Namísto cukru můžeme použít i dobrý kvalitní med, jen musíme dát pozor, abychom to ani s cukrem, ani s medem nepřehnali a šťáva nebyla příliš sladká. Sklenici uzavřeme a uložíme do lednice nebo do chladu spíže. Po 24 hodinách se z cibule uvolní šťáva, kterou můžeme použít a po lžičkách užívat. Takto naložená cibule bude minimálně 3 dny k použití jako lék. Čerstvá šťáva z cibule naložené s cukrem nebo medem je vždy silnější a účinnější. Opakujte tuto proceduru alespoň 3x za sebou a do 10 dní se tělo dost pročistí. Nezapomínejte hodně pít, aby z těla mohly všechny rozpuštěné nečistoty dobře odejít. Cibulová šťáva je vhodná i pro děti, odhlení je i zbaví kašle. Zároveň pomůže vypořádat se s viry a bakteriemi a posílí imunitní systém.
Ingredience: 3 cibule, trochu cukru
Postup: Cibuli nakrájíme na kostičky a dáme na talíř, posypeme cukrem a necháme, aby pustila šťávu, poté rovnou zkonzumujeme 2 lžíce této šťávy. Podává se po každém druhém jídle. Cibule s cukrem je vhodná již pro děti od 6 a půl měsíců na bolest v krku.
Postup: Do uzavírací sklenice dejte najemno pokrájenou středně velkou cibuli, přidejte polévkovou lžíci moučkového cukru a pro zlepšení chuti můžete přidat lžičku mletého nebo tlučeného anýzu. Sklenici uzavřete a na světle nechte několik hodin louhovat. Šťávu, která takto vznikne, užívejte po lžičkách před jídlem. Pokud ale velmi pospícháte a kašel neustává, cibuli jen překrojte na čtvrtky. V hrnečku zalijte vodou jen tolik, aby byla cibule ponořená a nechte přejít varem. Vývar slijte a po mírném prochladnutí přidejte lžíci cukru a vypijte.
Zdroj: článek Jak vymačkat šťávu z cibule
Ve svém příspěvku KDE SE DÁ V PRAZE KOUPIT ŠTÁVA Z KYSANÉHO ZELÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel MT.
V Makru.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milosav Hlubuček.
Já jí kupuji v Makru a mají jí v zelenině a je jak červená, tak i bílá.
Zdroj: příběh Kde se dá v Praze koupit štáva z kysaného zelí
Ingredience: nejkvalitnější parmezán, česnek, panenský olivový olej, worcesterská omáčka, vejce (vařená přesně minutu), hrubě mletý černý pepř, sůl. Žádné ančovičky, slanina, hořčice ani kuře.
Postup: Veškeré ingredience vyšleháme do hmoty.
Ingredience: 2 žloutky, 100 ml olivového oleje, 1 lžička dijonské hořčice, 3 stroužky česneku, ančovičky, citronová šťáva (k okyselení), worcester.
Postup: Do mísy vložíme čerstvé žloutky a citronovou šťávu, to promícháme a za stálého šlehání do směsi pomalu přiléváme olej. Do hotové majonézy přidáme nasekaný česnek a ančovičky a znovu promícháme. Zálivku ochutíme worcesterem, hořčicí, solí a pepřem. Opatrně se solí a worcesterem (ančovičky jsou slané).
Ingredience: 8 sardelí, 1 lžička kaparů, 2 stroužky česneku, 2 lžíce jemně strouhaného parmezánu, 2 lžíce dijonské hořčice, 1 lžička worcesterské omáčky, 1 lžička vinného octa, 2 vejce, čerstvá šťáva z 1 citronu, olivový olej, 1/2 lžičky čerstvě mletého pepře a soli.
Postup: V misce (nebo v mixéru) rozetřeme polovinu sardelí, přidáme hořčici, worcesterskou omáčku, ocet, citronovou šťávu, oloupaná a zchlazená vejce, pepř a sůl. Pořádně ušleháme. Za stálého míchání postupně přiléváme olej. Když směs dosáhne majonézové konzistence, přidáme strouhaný parmezán.
Ingredience: 1─2 stroužky česneku, 1 citron, 1 vejce, extra panenský olivový olej, 1 lžíce worcesteru, 1 lžíce bílého vinného octa, sůl, pepř.
Postup: Do mísy vložíme čerstvé vejce, citronovou šťávu, vinný ocet, jeden stroužek česneku, worcester, sůl a pepř. Směs vyšleháme šlehačem do majonézové konzistence.
Ingredience: 2 žloutky, šťáva z 1 citronu, 2 kusy ančoviček (nejlépe Lorea filety v konzervě), 1 lžíce balzamikového octa, 150 ml extra panenského olivového oleje, 10 g parmezánu, 1 lžička dijonské hořčice.
Postup: Do misky vložíme najemno nastrouhaný sýr (parmazánového typu), žloutky, šťávu z jednoho citronu, ančovičky, dijonskou hořčici, olivový olej a balzamikový ocet. Vše v misce zamícháme (nejlépe pomocí mixéru) tak, aby vznikla hustší hmota. V případě, že je zálivka příliš hustá, přidáme olivový olej, který ji zředí. Ničím nedochucujeme, jelikož ingredience salátu jsou zároveň kořením.
Ingredience: 2 lžíce olivového oleje, 2 lžíce majonézy, 1 lžíce parmezánu, 1 lžička dijonské hořčice, 1 lžička sardelové pasty, 1/2 lžičky bílého vinného octa, 1 stroužek rozetřeného česneku, pepř, 1 lžička worcesterské omáčky.
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Zeleninový César salát
Ve svém příspěvku SKLIZEŇ RAKYTNÍKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jaroslava.
Dobrý den, taky jsem na tom stejně, že už bych nejraději rakytník otrhala ,ale jak čtu tak je na něj brzo? .V minulém roce jsem ho nechala déle a pak byl problém ho otrhat,protože praskal a vytékala šťáva.Jinak marmoška byla luxusní :)větvičky stříhat nemůžu z důvodu,že plody mám hned u kmenu ,tak to bych o něj přišla...tak jdu hledat další reference jak na to ...
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jarča.
Dobrý den, jak něco zjistíte, tak mi dejte prosím vědět. Děkuji
Zdroj: příběh Sklizeň rakytníku
Plody aronie mají blahodárný vliv na krevní oběh, snižují hladinu cholesterolu v krvi i krevní tlak. Doporučují se proto při arteroskleróze.
Prospěšné jsou dokonce i při cukrovce, obsahují totiž přírodní sorbit, což je sladidlo vhodné i pro diabetiky.
Komplex účinných látek rovněž podporuje náš imunitní systém a celkově posiluje organismus.
Cenný je nejen obsah vitamínů, ale také bioflavonoidů a rutinu, který se z plodů i extrahuje k výrobě léčiv, a dále železa, jódu, fluoru, manganu a dalších mikroelementů, jež jsou nezbytné pro pevné zdraví a vitalitu.
Výhodou při sklizni a zpracování plodů je jejich velká trvanlivost. Na stromě je můžete ponechat téměř do prvních mrazíků, i když sklízet je lze i mnohem dříve (v průběhu září). Měly by však být dokonale vyzrálé a sladké. Po sklizni vydrží plody v dobrém stavu i dva měsíce, pokud je uschováte na chladném místě.
Plody mají až 60 % šťávy. Tato šťáva se dá poměrně úspěšně použít na přibarvování světlých vín, různých nápojů, šťáv a na výrobu biologicky aktivního potravinářského barviva. Z plodů jsou výborné kompoty, zavařenina, džem, vína, šťávy. Plody lze také sušit, nepodléhají snadno plísni, kvasinkám ani bakteriální hnilobě.
Přírodní šťáva a plody aronie se doporučují jako léčebný prostředek při arteroskleróze, vysokém krevním tlaku a anacidních gastritidách. Je ověřeno, že šťáva aronie snižuje hladinu cholesterolu v krvi nemocných aterosklerózou. A zároveň zvyšuje rychlost proudění krve, což je vhodné při léčení hypertenze. Veškeré výrobky z aronie projevují aktivitu i při zpevňování kapilár. Zjistilo se, že se působením plodů a šťávy jeřábu černoplodého vyrovnávají procesy vzruchu a útlumu v mozku a snižuje se emocionální nerovnováha. Šťáva z jeřabin má podle výzkumu izraelských vědců z ovocných šťáv nejvyšší vliv na imunitní systém a stejný účinek můžeme očekávat také u aronie. Kdo tedy považuje tyto stromy jen za okrasné, dělá velkou chybu.
V dnešní době syntetických sirupů a nápojů je šťáva z aronie vítanou změnou pro přípravu nápojů. Prodávané džusy se zvýšeným podílem aronie nebo černého rybízu po zředění se stolní nebo pramenitou vodou (1 : 1) představují nápoj, který lze doporučit dětem i dospělým, kteří se bez přislazovaných nápojů dosud nedokážou obejít. Naštěstí dnes již mnozí výrobci sirupů přistupují k tomu, že své výrobky přibarvují biologicky aktivním barvivem s výtažkem z černého bezu nebo právě aronie.
Plody aronie mají až 16 % cukrů, nejvíce fruktózy a glukózy, asi 3,5 % přírodního sorbitu, málo sacharózy a obsahují až 70 % natrpklé a nakyslé, velmi silně barvicí šťávy rubíno
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Aronie
Sirup (šťáva) z muchovníku je lahodný a zdravý nápoj, který se vyrábí z plodů tohoto keře. Muchovník, původem ze Severní Ameriky, plodí na začátku léta modročervené plody s chutí podobnou kombinaci borůvek a jeřabin. Plody jsou bohaté na vitamíny a minerály, což dělá sirup z nich zdravou pochoutkou.
Muchovník dozrává v červnu a červenci. Plody se sbírají, když jsou plně zralé a modročervené, aby šťáva z nich chutnala co nejlépe.
Plody se omyjí a případně rozmačkají, aby se lépe uvolnila šťáva.
Šťáva se vylisuje z plodů buď ručně, nebo pomocí odšťavňovače, což je mnohem lepší.
Vylisovaná šťáva se smíchá s cukrem a vaří se do zhoustnutí.
Pro delší trvanlivost se sirup pasterizuje. To se provádí zahřátím sirupu na vysokou teplotu a následným rychlým ochlazením.
Sirup z muchovníku se používá k dochucení dezertů, palačinek, jogurtů a dalších pokrmů.
Může se pít samotný zředěný vodou jako osvěžující nápoj.
Je oblíbenou přísadou do koktejlů a limonád.
Zdroj: článek Muchovník indiánská borůvka
Ve svém příspěvku STERILIZACE ŠŤÁVY Z ČERVENÉ ŘEPY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Karel cani.
zavařuje někdo šťávu z červené řepy?pomoze ,díky
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel MARIE KLÁRA.
2,5 KG NASTROUHANÉ ČERVENÉ ŘEPY
4 LITRY VODY
PŮL HODINY VAŘIT
PŘIDAT NA 1 LITR ŠŤÁVY:
15 GR CUKRU
2 LŽÍCE KYSELINY CITRONOVÉ
10 MINUT POVAŘIT
DO VYCHLADLÉ ŠŤÁVY DÁME:
2 MALINOVÉ TRESTI
NALIJEME DO SKLENIC
ZAVAŘÍME, STAČÍ POVAŘIT, ABY CHYTLO VÍČKO
Zdroj: příběh Sterilizace šťávy z červené řepy
Slimák největší je často se vyskytující suchozemský plž žijící převážně v Evropě (včetně České republiky). Z Evropy se tento druh rozšířil i do Severní Ameriky a do Asie. Poznat ho můžeme jednoznačně podle nápadné velikosti (až 20 cm). Nápadný je dále svým zbarvením (šedá až béžová s černými skvrnami na zádech a bocích). Jeho tělo je velké a protáhlé. Na zádech slimáka najdeme štítek (to je pozůstatek po ulitě). Svým vzhledem je slimák největší velice specifický a téměř nezaměnitelný.
Slimák největší se živí výhradně rostlinnou potravou a houbami. Mezi jeho oblíbenou potravu patří zejména mladé rostliny, jejich listy, plody i kořeny. Často se živí lidskými potravinami, tedy vypěstovanými nebo uskladněnými plodinami. Z tohoto důvodu je slimák největší považován za škůdce a je lidmi huben. Nejaktivnější je v době po dešti a ráno a v noci. V okolí lidských obydlí, kde se slimáci největší nachází nejčastěji, najdeme tyto plže většinou na vlhkých stinných místech, jako jsou prostory pod kameny. Tento plž je ovšem pro přírodu i užitečný. Zemědělství prospívají slimáci zejména příležitostným požíráním menších plžů (plzáka španělského, který je velmi škodlivý).
Jedinců tohoto druhu se vyskytuje velké množství, z nažloutlých kulovitých vajíček snášených do půdy se mláďata líhnou cca po 40 dnech a jedinec může snést za jeden rok stovky vajíček. Slimák největší je hermafrodit.
Většina nahých plžů je nenáročných, to znamená, že jsou schopní úspěšně snášet široké spektrum nejrůznějších podmínek prostředí. Jediným nárokem zůstává podmínka dostatečné vlhkosti, protože jsou díky absenci schránky více náchylní k vyschnutí než plži s ulitou. Všichni plži si libují ve stinném a vlhkém prostředí a nejaktivnější jsou při teplotách 13 až 18 °C. Optimální je pro ně deštivé a vlhké počasí s krátkou dobou slunečního svitu. Při nevhodných podmínkách se stahují do hlubších vrstev. Aktivní jsou převážně v noci, přes den jen za vlhkého počasí. K přemnožení většinou dochází v dubnu až květnu, zejména pak za teplého podzimu, především na zastíněných lokalitách a na těžších půdách. Výskyt a způsobené škody jsou silně závislé na průběhu klimatických podmínek.
Zdroj: článek Slimáci
Ingredience: 400 g růžičkové kapusty, 100 g anglické slaniny, 2 lžičky másla, sůl, mletý pepř, špetka estragonu
Technologický postup: Očištěné kapustičky vložíme do osolené vařící vody a vaříme do částečného změknutí cca 4–6 minut. Necháme je okapat na sítu. Mezitím si na pánvi osmahneme na kostičky nakrájenou anglickou slaninu, aby pustila tuk, a máslo. Když dostane slanina sklovitou barvu, přisypeme kapustičky a restujeme, až se na některých z nich začne objevovat béžová barva. Máme hotovo. Kapustičky servírujeme okamžitě. Pokud to máme rádi, přelijeme slaninou a máslem z pánve. Osolíme, opepříme a přidáme špetku estragonu.
Zdroj: článek Kapustičky
Ve svém příspěvku CHOROBY OLEANDRU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pokorná Olga.
Dobrý den,
po zimě mi napadly oleandr puklice (sladká šťáva na listech). Zbavila jsem se jich postřikem, ale teď mi černají a usychají listy - viz foto. Co s tím ? Díky za info. Zdraví O.-Pokorná
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Zdroj: příběh Choroby oleandru
Meloun vodní je jednoletá tykvovitá plodová zelenina, která je náročná na teplo a na intenzivní sluneční záření. Melouny jsou kulovitého až oválného tvaru, slupka je béžová. Kořenový systém melounů má vysokou sací schopnost, aby zajistil pro rostlinu a hlavně plody dostatek vláhy. Slovo meloun pochází z řečtiny a znamená velké jablko. Melounů je několik set druhů. Předchůdci melounu pocházejí zřejmě z Afriky, dnes se tato zelenina pěstuje v teplých pásmech všech světadílů, od 16. století se melouny pěstují i na území dnešního jižního Slovenska a Maďarska. Meloun má blahodárný vliv na naše zdraví, krásu a psychickou pohodu, ke konzumaci se hodí ne moc vychlazený, nejvhodnější je pokojová teplota.
Dužina vodních melounů má nejčastěji různé odstíny červené barvy, ale výjimkou nejsou ani melouny se žlutou či oranžovou dužinou. Tuhá slupka umožňuje skladování 2–3 měsíce po sklizni, a to nejlépe při teplotě 5 °C a relativní vzdušné vlhkosti 85–90 %. Po celou dobu skladování však melouny zrají, svoji chuť si ponechají jen asi 2–3 týdny, potom se jejich chuťové vlastnosti pomalu mění.
Meloun se nemá kombinovat s jinou potravinou, má se jíst samostatně. Časový odstup od jídla by měl být alespoň 1/2 hodiny. Půl hodiny totiž melounu trvá, než dorazí do střev. Kdyby se kombinoval s jídlem, došlo by ke kvašení potravy. Meloun patří mezi zásadotvorné potraviny, kterých bychom měli jíst více než kyselinotvorných, pomáhá tedy proti překyselení a pálení žáhy.
Meloun je nejen zdrojem vitamínů, minerálů a stopových prvků, ale je i výborným antioxidantem. Posiluje obranyschopnost organismu, odbourává toxické látky.
Meloun je přirozeným zdrojem kyseliny listové, jablečné a citronové, vitamínů (A, C, řady B) a minerálních látek, například železa a vápníku.
Zdroj: článek Triky s vodním melounem
Ingredience na těsto: 400–500 ml vody, 400 g polohrubé mouky (nebo 300 g polohrubé a 100 g hladké mouky – palačinky budou jemnější), 1 vejce, 1 špetka soli, 5 lžic oleje, 1 lžíce mletého cukru (volitelné)
Postup: Smícháme 3/4 vody, mouku, sůl, vejce, a to ideálně šlehačem, aby nevznikly hrudky. Do hladkého těsta přidáme olej a po jeho vmíchání doředíme zbytkem vody na požadovanou konzistenci. Při smažení první palačinky přidáme na pánev kapku oleje a na rozpálenou pánev vlijeme těsto a pečlivě rozlejeme po celé ploše. Jakmile změní palačinka barvu (místo bílé bude béžová), můžeme ji obrátit a dosmažit druhou stranu. Na hotové palačinky naneseme, co máme rádi – marmeládu, tvaroh s cukrem, prostě cokoli, například 2 lžíce moučkového cukru a 1 lžíci kakaa, promícháme nasucho a přidáme cca 2 lžíce vody. Říká se tomu nepravá čokoláda.
Zdroj: článek Palačinky
Ingredience: 400 g lososa, šťáva z 1 pomeranče, citronová šťáva z 1 citronu, 50 ml olivového oleje, sůl, pepř mletý
Technologický postup: Základ je v marinádě, do které patří olivový olej, pomerančová šťáva, citronová šťáva, sůl a pepř. Tyto ingredience smícháme a prošleháme metličkou, stačí i trochu víc zabrat vidličkou, aby se ingredience pravidelně rozprostřely. Do takto jednoduše připravené marinády namočíme očištěného a naplátkovaného lososa (může být se šupinami i bez, v případě šupin se pak kůže nejí) a necháme jej v ní ležet nejlépe 1–3 hodiny, v případě potřeby postačí 20 minut, ale je lepší vydržet. Losos se v marinádě zbarví směrem od proužků do bíla. Marinovaného lososa vložíme buď do zapékací misky, nebo do alobalu a pak jej vložíme do trouby rozehřáté na 200 °C na 8–10 minut, ke konci necháme trochu opéct pod grilem. Během pečení můžeme lososa polévat marinádou anebo si samotnou marinádu vedle v hrnečku svařit a hotový kousek jí pak na talíři přelít. Podáváme s vařenými či opékanými brambory.
Zdroj: článek Recepty na lososa
6 receptů (recepty) nejen na pečeného lososa podle Pohlreicha...
Ingredience: 400 g lososa, citronová šťáva, limetková šťáva, zázvor, stroužek česneku, olivový olej, sezamový olej, sůl, řeřicha, pažitka
Postup: Lososa nakrájíme na co nejtenčí plátky a naskládáme vedle sebe na talíř. Osolíme, pokapeme citronovou a limetovou šťávou. V míse smícháme lžíci japonské sójové omáčky s kapkou limetky a citronu, přidáme nasekaný kousek zázvoru. V pánvi rozpálíme olivový olej s troškou sezamového oleje – toho jen pomálu, má specifickou výraznější chuť. Do oleje nasekáme stroužek česneku a necháme ho zhnědnout. Poté olej nalijeme na lososové plátky. Na závěr přidáme také dresink ze sójové omáčky a ozdobíme čerstvou řeřichou a nasekanou pažitkou.
Ingredience: 400 g lososa, máslo, 2 žloutky, jarní cibulka, bílé víno, bílý vinný ocet, 2 žloutky, citronová šťáva, rajče, sůl, pepř, estragon, tymián, máta
Postup: Talíř nebo zapékací mísu vytřeme máslem, rovnou osolíme a opepříme. Dno vyložíme tenoučkými plátky lososa, na povrchu také osolíme a opepříme. Přidáme nasekanou jarní cibulku. V rendlíku ohřejeme asi 2 dl bílého vína s kapkou bílého vinného octa, osolíme, opepříme a svaříme. Žloutky vmícháme do vinného základu a prošleháme. Estragon, tymián a mátu nadrobno nasekáme a přidáme do hrnce s kapkou citronové šťávy. Směsí přelijeme plátky lososa. Dáme do trouby na slabé 2 minutky zapéct dozlatova. Ozdobíme rajčátkem nakrájeným na kostičky a lístky máty.
Ingredience: 400 g lososa, listové těsto, špenátové listy, šalotka, česnek, máslo, žloutek, sůl, pepř, bazalka, bílé víno, dijonská hořčice, smetana, vývar
Postup: Lososa osolíme a opepříme z obou stran. Do vroucí osolené vody vhodíme čerstvé listy špenátu a necháme maximálně 30 vteřin spařit. Poté hned vhodíme do mísy s ledovou vodou, jen tak špenát zůstane krásně zelený. Přecedíme a dobře vymačkáme. V hrnci rozpustíme kousek másla a orestujeme na něm nasekanou šalotku a stroužek česneku. Po chvilce přilijeme kapku smetany, dochutíme solí a pepřem a krátce povaříme do zhoustnutí. Listové těsto rozválíme, potřeme rozšlehaným žloutkem a na kraj vložíme steak z lososa. Na něj navršíme špenát promíchaný se smetanovou omáčkou a přikryjeme druhým plátkem lososa. Těsto zarolujeme, vršek potřeme žloutkem a vidličkou sem tam propíchneme. Pečeme v troubě rozpálené na 175 °C asi 20 minut. Mezitím připravíme bazalkovou omáčku. Rozpustíme máslo, orestujeme nasekanou šalotku, zalijeme bílým vínem a troškou jakého
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Pečený losos
Jedná se o produkt živočišného původu. Důležitým zdrojem potravy ve včelstvu je krmná šťáva, kterou je také mateří kašička. Tato krmná šťáva se tvoří v hltanových žlázách včelích dělnic – kojiček. Tyto žlázy jsou uloženy v hlavě dělnic. Produkují sekret, který je bohatý na proteiny. Mimo to je krmná šťáva dále dělnicemi obohacována také o výměšek kusadlových žláz, který má spíše tukovou povahu. Rozlišujeme dva typy krmné kaše: dělničí a mateří kašičku. Larva budoucí včelí matky je krmena mateří kašičkou, což je krmná kaše tvořená sekretem hltanových a kusadlových žláz v poměru 1 : 1, podávaná celé larvální období. V dospělosti zajišťuje krmení matky mateří kašičkou skupinka 8 až 16 včel, které se nazývají kojičky. Rozdílná kvalita a složení dělničí a mateří kašičky má vliv na vývojové, morfologické a věkové rozdíly mezi včelí dělnicí a matkou (dělničí je v poměru 3 : 1, mateří je v poměru 1 : 1).
Základem pro tvorbu mateří kašičky je pyl, z něhož se během trávení vytvoří látky jako proteiny, aminokyseliny, tuky, nukleotidy, vitamíny a cukry, které se hemolymfou včelích dělnic transportují do hltanových žláz a stávají se nezbytnou složkou mateří kašičky. Ta má bílou až nažloutlou barvu, vůně je kořeněná až štiplavá.
Mateří kašička se skládá z vody, cukrů (monosacharidy, disacharidy, trisacharidy), proteinů, lipidů (mastné kyseliny, steroly, tuky), minerálních látek (draslík, vápník, sodík, zinek, železo, měď, mangan, hliník, křemík, fluor, síra), vitamínů (A, B, C, D, E) a dalších látek (fosfáty).
Mateří kašičku můžeme konzumovat přímo v nativní formě. V tomto případě se kaše uchovává v injekčních stříkačkách v lednici. Dále se užívá lyofilizovaná mateří kašička, která projde procesem lyofilizace, kdy se hluboce zmrazí a následně suší. Takto vznikne bílý až nažloutlý prášek, který se stává součástí ampulí, pilulek, dražé a dalších přípravků s mateří kašičkou. Mateří kašičku lze také mísit s medem, současně můžeme přidat i propolis nebo pyl. Účinky mateří kašičky jsou antibiotické, protizánětlivé, antivirové, antimykotické, stimulující, celkově regenerační. Mateří kašička může být podávána také ženám v klimakteriu, kdy vyrovnává hladinu ženských hormonů a zmírňuje doprovodné potíže. Podobně působí také u potíží s prostatou u mužů. Regeneruje pokožku, má vliv na kožní jizvy, kožní vředy, lze ji použít při léčbě trudovitosti obličeje, ekzémů, akné i lupénky (kombinace s propolisem). Působí proti senescenci (stárnutí). Využívá se k léčbě psychoneuróz, paranoie, nervového vypětí, stavů po mozkových příhodách, nedokrevnosti mozku, degenerativních onemocněních mozkové tkáně, epilepsie, deprese a duševních otřesů, obrny
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Včelí produkty
Bobule bezinky dozrávají koncem srpna, jejich šťáva je bohatá na minerální látky a svými účinky se skvěle hodí na čištění krve. Obsahuje vitamín C, provitamín A (betakaroten), stopové prvky (selen a zinek) a hodně barviv (antokyanů), až 980 mg na 100 g. Dále je to cukr, kyselina jablečná třísloviny, pektiny, vitamíny skupiny B, vápník a kyselina panthotenová Plně vyzrálý černý bez je tak doslova vitamínovou bombou, která má příznivý vliv hlavně na imunitu člověka. Působí antiskleroticky a regeneruje jaterní buňky. Pozor, syrové bezinky jsou mírně toxické a ve větších dávkách vyvolávají nevolnost. Po tepelném zpracování však tyto negativní účinky vymizí.
Účinky šťávy z bezinek se v našem organismu uplatňují jako lapače volných radikálů, to znamená, že neutralizují škodlivé sloučeniny kyslíku vznikající při látkové výměně a tím chrání buňky těla před poškozením dědičných informací v nich uložených. Když po dobu 2–3 týdnů denně vypijete sklenici šťávy, zlepšíte zásobování krve kyslíkem a zvýšíte obranyschopnost svého organismu. Budete se cítit výkonnější, více fit a plní energie.
Nezralé a syrové bezinky obsahují velké množství látky zvané sambunigrin, ta ve vysoké koncentraci bývá škodlivá a působí nepříznivě na žaludek. Zralé a zavařené plody už obsahují jenom zbytky této substance.
Bezový květ nemá žádné vedlejší nežádoucí účinky, mohou jej užívat i těhotné ženy a kojící ženy. Naopak nadměrné požití nepřevařené šťávy či syrových plodů může způsobit nevolnost nebo příznaky otravy. Tudíž se nedoporučuje v těhotenství užívat bobule černého bezu a přípravky z nich.
Účinky tepelně zpracovaných bobulí bezinek:
Zdroj: článek Bezinková šťáva
Ingredience: 150 g hovězího ořechu, olivový olej, sůl, pepř
Postup: Maso nechte minimálně hodinu před přípravou „vydýchat“ při pokojové teplotě. V mezidobí ostrým nožem odstraňte tuhé blány – pracujte opatrně, abyste neporušili svalovinu, z níž by při tepelné úpravě vytekla šťáva. Tuk však ponechte, dodává masu chuť a brání jeho vysušení. Maso v celku vyjmuté z vakua stačí otřít vlhkým hadříkem. Pokud ho chcete omýt, nezapomeňte ho důkladně osušit. Naporcované steaky se neomývají. Osušené steaky položte na gril tak, abyste po čtvrtině doby nutné ke správnému propečení jejich pootočením o 45° utvořili typickou mřížku na povrchu.
Steak je potřeba nejprve zprudka zapéct a zvolna pokračovat v pečení při mírnější teplotě. K otáčení používejte kleště, s jejichž pomocí můžete ogrilovat i boky masa. Otočený steak vždy položte na jiné místo, má totiž vyšší teplotu než to původní. Minutu před koncem grilování mírně stáhněte teplotu a zkontrolujte propečenost masa speciálním teploměrem. Je-li teplota uvnitř masa nižší, než potřebujete, grilujte zvolna dále. Na grilu na uhlí maso přemístěte na stranu, kde uhlíky tolik nežhnou.
Propečenost masa můžete ověřit také pomocí testu palcem. Čím více lze maso zmáčknout, tím je syrovější. Dá-li se stlačit slabě, je středně propečené, zcela propečené klade odpor.
Hotový steak potřebuje 5–20 minut odležet na horkém talíři nebo po straně grilu s teplotou kolem 65 °C. Šťáva a vůně se díky tomu rovnoměrně rozloží. Pak maso pokapejte olivovým olejem, osolte a dochuťte. Nejvhodnější je použít mořskou sůl z mlýnku a čerstvě mletý pepř.
TIP: Steaky rozhodně nenaklepávejte! Do masa během přípravy nepíchejte vidličkou ani nožem!
Kvalitní maso nenakládejte do oleje ani do marinovacích směsí, levnější druhy však díky kyselým přísadám v marinádě zkřehnou. Marinujte je vždy několik hodin a před grilováním maso pečlivě osušte, aby marináda nekapala do topeniště.
Každý pokrm vyžaduje trochu jinou teplotu a délku propečení. Stačí několik vteřin a můžete propásnout chvíli, kdy je steak nejchutnější.
Solit se doporučuje dle zkušenosti, někdo radí až nakonec, případně těsně před vložením na gril.
Nezapomeňte nechat hotový steak chvíli odležet. Při říznutí do neodleželého steaku šťáva ihned vyteče.
Jak jinak se také nazývají steaky:
svíčková, roštěná, vysoká roštěná, rumpsteak, pupek, veverka, flap steak, loupaná plec, falešná svíčková, květová špička, krk, hrudí bez kosti, žebra
Zdroj: článek Hovězí steak na grilu
