Tvrdí se, že háčkování vznikalo spolu s pletením a že je vynalezli pastýři, kteří používali zmenšenou verzi své hole k výrobě houní z ovčí vlny. Nejstarší dochované háčkované práce pocházejí z 16. století. Ruční háčkování se provozuje dodnes jako drobné řemeslo s početnými regionálními zvláštnostmi v technice a vzorech. Je podporováno jak výrobci přízí, tak světoznámými módními návrháři.
Vzory pro háčkování
Vzorů, druhů a technik háčkování je celá řada a každý vzor má i jinou techniku háčkování.
Tuniské háčkování: Tuniské háčkování, rovněž nazývané afghánské či úpletové, se obvykle používá na těžší kusy, protože výsledná látka je pevnější než klasicky háčkovaná. Potřebujete dostatečně dlouhý háček se zarážkou na konci. Zejména delší háčky se skládají z násady a pružného provázku.
Filetové háčkování: Filetové háčkování se od ostatních druhů odlišuje svými vzory, které jsou založené na čtvercích. Základ vzoru tak tvoří síť. Vyplněné čtverečky se nazývají bloky, otevřené okénka. Existují i propracovanější oka – proužky a lacetky. Obrácené lacetky vytvářejí kosočtvercové tvary. Síťky mohou být různě velké. Až se naučíte pracovat se schématem, zjistíte, že si můžete za pomoci čtverečkového papíru snadno tvořit své vlastní krásné vzory. Při tvoření základního řetízku pamatujte, že potřebujete při střední velikosti sítě 3 řetízková oka na každý blok či okénko ve schématu plus 3 řetízková oka na obrácení.
Irské háčkování: Irské háčkování stejně jako filetové vzniklo ve snaze kopírovat šitou krajku. Má se za to, že tímto způsobem poprvé háčkovaly řeholnice, ty to pak naučily ženy v Irsku. Říká se mu tedy i „klášterní krajka“ nebo „krajka pro chudé“. Hlavním znakem je vzor z plastických motivů, většinou lístečků a kvítků, spojený otevřenou podkladovou sítí. Podklad se zhotovuje háčkováním řetízkových ok, která se spojí s uháčkovanými motivy. Někdy je podkladem hotová strojově vyrobená síť, na niž se motivy přišívají. Nejlepší jsou výrobky vytvořené výhradně háčkováním s podkladovou síťkou, která obsahuje i některá ozdobná oka, jako jsou pikotky a uzlíky.
Vlásenkové háčkování: Na vlásenkové háčkování, rovněž nazývané vlásenková krajka, potřebujete nastavitelný nástroj (vlásenku) a klasický háček. Vlásenky (vidlice, stávky) jsou tvořeny dvěma ocelovými pruty, které se vkládají do polohovatelného plastového nástavce. Používá se o něco menší háček než normálně a příze se protahuje smyčkami, které vytvoříme kolem zubů.
Postup: Vlásenkové háčkování začněte základním okem, které přeneste na pravou stranu vlásenky. Základní oko nechte otevřené. Dejte přízi za vlásenku a tu pak otočte ve směru hodinových ručiček. Vpíchněte háček zespodu do základního oka a protáhněte, takže na háčku budou dvě smyčky. Oviňte přízi a protáhněte dvěma smyčkami. Takto pokračujte, dokud vlásenku nezaplníte smyčkami, pak je na spodní straně vlásenky stáhněte a přidávejte další, dokud nedosáhnete požadované délky. Středovou část můžete rozšířit tím, že před otočením vlásenky uháčkujete více než jedno oko. Tyto díly pak lze spojit různými háčkovanými
V naší poradně s názvem VYHLÁŠKA 50 se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Roman Lankaš.
Co dnes musím splnit abych mohl pracovat s elektrickými zařízeními
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Aby bylo dnes možné legálně a bezpečně pracovat s elektrickými zařízeními, je nutné splnit několik jasně daných podmínek. Od roku 2022 již neplatí dřívější „vyhláška 50“, ale nový právní rámec.
Základ tvoří:
– zákon č. 250/2021 Sb. o bezpečnosti práce v souvislosti s provozem vyhrazených technických zařízení
– nařízení vlády č. 194/2022 Sb., které upravuje odbornou způsobilost v elektrotechnice
Konkrétně musíte splnit:
1) Odbornou kvalifikaci
Musíte mít odpovídající elektrotechnické vzdělání (učební obor, SOŠ, VOŠ nebo VŠ podle rozsahu vykonávané práce).
2) Odborné školení
Absolvujete školení odborné způsobilosti dle NV 194/2022 Sb., kde se ověřují znalosti:
– elektrotechnických předpisů
– bezpečnosti práce
– první pomoci při úrazu elektrickým proudem
– praktických pracovních postupů
3) Ověření znalostí (zkoušku)
Zkouška probíhá před oprávněnou osobou (interně u zaměstnavatele nebo u externí organizace).
Výsledkem je přiznání stupně odborné způsobilosti (např. osoba seznámená, poučená, znalá, znalá pro samostatnou činnost apod.).
4) Zdravotní způsobilost
Musíte mít platnou lékařskou prohlídku potvrzující zdravotní způsobilost k práci v elektrotechnice.
5) Pravidelné přezkoušení
Odborná způsobilost se musí pravidelně obnovovat (nejčastěji každé 3 roky, případně dle interních předpisů zaměstnavatele).
Shrnutí:
Bez odpovídajícího vzdělání, školení, zkoušky a zdravotní způsobilosti dnes nelze legálně pracovat s elektrickými zařízeními. U zaměstnanců odpovídá za splnění podmínek zaměstnavatel, u OSVČ si vše zajišťujete sám.
Dvouděložné plevele, které jsou ve spektru účinnosti Bofixu, jsou nejcitlivější ve fázi 2 až 4 listů, svízel přítula ve fázi 1 až 4 (i více) přeslenů. Pcháč oset by měl v době aplikace vytvářet přízemní listové růžice, případně může být ve fázi prodlužovacího růstu lodyhy.
Přípravek lze používat i na traviny, které používáme ke krmení, zde je ochranná lhůta 28 dnů.
Odměřené množství přípravku se vlije do nádrže aplikačního zařízení, naplněné polovinou množství vody. Po promíchání se nádrž doplní druhou polovinou vody, případně se před doplněním přidají odměřená množství dalších přípravků a obsah nádrže se před doplněním opětovně promíchá. Při přípravě směsi je zakázáno míchat koncentráty, přípravky se do nádrže vpravují odděleně.
Postřik provádějte jen za bezvětří nebo mírného vánku, v tom případě ve směru po větru od dalších osob. Ucpané trysky postřikovače se nesmí profukovat ústy. Po ukončení práce opusťte ošetřované prostory! Další práce lze provádět až po důkladném oschnutí ošetřených rostlin. Riziko, které představuje přípravek pro uživatele, je přijatelné, pokud celková doba práce s přípravkem nepřesáhne 30 minut během jednoho dne. Před použitím si přečtěte přiložený návod k použití. Nevpouštějte na ošetřenou plochu domácí zvířata po dobu 10 až 14 dní, dokud zelená hmota nezačne odumírat. Pravidelná práce s přípravkem je nevhodná pro alergické osoby, protože obsahuje senzibilizující látku.
Po vyprázdnění aplikačního zařízení jej vypláchněte čistou vodou (čtvrtinou objemu nádrže zařízení), případně s přídavkem čisticího prostředku nebo sody (3% roztokem). V případě použití čisticího prostředku se řiďte návodem k jeho použití.
Ochrana dýchacích orgánů: není nutná. Ochrana rukou: gumové nebo plastové rukavice. Ochrana očí a obličeje: brýle nebo obličejový štít. Ochrana těla: celkový ochranný oděv a nepromokavý plášť s kapucí (turistická pláštěnka), popřípadě (na míchání/ředění přípravku) plastová zástěra nebo zástěra z pogumovaného textilu. Dodatečná ochrana hlavy: není nutná. Dodatečná ochrana nohou: gumové nebo plastové holinky (s ohledem na práci v zemědělském terénu nebo zahrádkářském terénu). Po skončení práce až do odložení pracovního oděvu a dalších ochranných pracovních pomůcek a do důkladného umytí nejezte, nepijte a nekuřte. Pracovní oděv a ochranné pracovní pomůcky před dalším použitím vyperte. Osoby alergické by s přípravkem neměly pracovat.
Ve svém příspěvku KRBOVÁ KAMNA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Markus.
Docela dlouhý, ale zajímavý článek, rád jsem si ho přečetl. V dnešní době se hodně domácností vrací k topení dřevem, protože úspora při jeho spalování je značná. Já si dřevo těžím sám už dlouhá léta. Nejdříve jsem ho přikládal do kotle na TP a nyní do krbových kamen. Jsou s výměníkem a s přehledem ohřejí 8 radiátorů a 2 otopné žebříky Koralux. Chce to jen mít motorovou pilu, vozík za auto, prostor na skladování a chuť do práce.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Dřevěný plot je v dnešní době relativně snadno dostupný. Navíc pro šikovného kutila s dostatkem času není žádný problém postavit si plot ze dřeva svépomocí. Jediné, co k tomu potřebuje, je materiál (dřevěné plotové sloupky, latě, tyčky, kotvicí a spojovací prvky...), nářadí (vrták do země, rýč, lopatu, kladivo, provázek...) a chuť do práce.
Hlavní materiál, který budeme potřebovat na stavbu tohoto plotu, je dřevo. Pokud se jedná o pohledové prvky, můžeme, nebo je spíše rozumnější použít hoblované dřevo. Výhodou hoblovaných dřev je kromě vzhledu i vyšší odolnost proti degradaci a menší spotřeba nátěru. Namísto dřevěných sloupků lze použít ocelové, které jsou sice náročnější na přípravu (musí se zabetonovat, navařit úchyty pro plotová pole), ale na druhou stranu oproti dřevu vydrží v exteriéru déle. Pokud nás po několika letech napadne změnit vzhled plotových polí, nebudeme mít problém s jejich demontáží a výměnou nebo přebarvením. Pokud chceme zachovat i sloupky dřevěné, můžeme použít ocelové patky do betonu. Ty osazujeme do betonu buď při zabetonování patek, nebo až dodatečně s kotvicími prvky (kotvy do betonu). Kotvicí a spojovací prvky, vruty, šrouby, hřebíky, volíme takové, které nekorodují (pozinkované). Případně nesmíme zapomenout na ochranné nátěry. Na ochranu dřeva můžeme použít Eternal, Woodex, Balakryl, Dixol, lazurovací laky, napouštěcí prostředky, vrchní krycí barvy. Dřevo je přírodní materiál, který je zapotřebí chránit před deštěm, degenerací, proti napadení dřevokaznými houbami a plísněmi. Na barvách nešetříme, pokud nechceme plot natírat každý rok.
V první řadě si nachystáme materiál. Jeho množství závisí na velikosti oplocovaného pozemku a typu plotu. Proto si vytvoříme plánek, na němž si vyznačíme části, které chceme oplotit, dále kde budou sloupky, branky, brány a jaká bude vzdálenost polí. Vymyslíme si vzhled plotu nebo se inspirujeme u jiných oplocených pozemků, kde plot již stojí. Co nás zajímá? Jaký účel má plot splňovat? Estetický, ochranný, jiný? Nezapomeneme na výšku plotu a prostup světla.
Materiál již máme. Na řadu přichází jeho opracování a zkrácení na požadovanou délku. Nachystáme si dřevěné kozy, abychom se nemuseli příliš ohýbat, a pustíme se do práce. S ruční pilou je krásná práce, ale vhodnější bude pila elektrická, se kterou zvládnete mnohem více práce. Při řezání zkracujeme nebo upravujeme více prken naráz.
Po nachystání sloupků, plotovek a dalších hranolů přichází na řadu úprava povrchů. A to buď nátěry, nebo opalováním (částí, které budou pod zemí). Nátěr radikálně zvýší životnost plotu! Nepodceňujte jej.
Postup výstavby – několik jednoduchých bodů, které je nutné při stavbě dřevěnéh
Ve svém příspěvku SKLIZEŇ RAKYTNÍKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Steinmetzova. Eva.
Dobrý den pěstitelé rakytníku .
Tak jsme natom asi stejně , taky už budu pomalu otrhávat kuličky . Nemůžu čekat az do podzimu . V loni jsem trhala začatkem srpna . Letos se mi zdá už taky docela dobrej . . Snažime se ho otrhat teď , né až na podzim . Asi máme nějaký ranní druh rakytníku
Problem mám se strihem stromku ( keře) nevim jak ostřihat . Když ostřiham větvičky s plodama , tak mi tam zbyde asi jen kmínek Poradí mi někdo , prosím . Děkuji. Steinmetzová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milan.
Jsou odrůdy i velmi ranné, takže si zjistit, co vlasně pěstuji nebo použít selský rozum a vypozorovat optimální zralost. Kdo nechce přijít o větvičky, musí sbírat včas nebo stříhat nůžtičkami a nechat padat na plachtu. Boží práce. Když je možno, lze při sklizni odstřiháváním vrcholových větviček keř snižovat a tvarovat. Šťávy z rakytníku za námahu stojí, i když nemusí chutnat každému.
Některá univerzální vteřinová lepidla na plast nefungují tak dobře, jak bychom si představovali. V zásadě platí, že s velmi levným lepidlem neslepíte pořádně takřka nic.
Loctite Super Attak Ultra Plastik – distributor Henkel ČR, spol. s r.o.
Hmotnost: 2 g
Objem: 4 ml
Použití: všechny plasty, plexisklo, dřevo, kov, porcelán, guma, kůže (je možné za určitých podmínek a v menším rozsahu použít i na plasty auta)
Postup práce: Na celé plochy obou slepovaných částí nejdřív naneste aktivátor, nechte 1 až 2 minuty působit, pak aplikujte lepidlo jen na jednu plochu (asi 1 kapku na 1 cm²). Oba díly k sobě přitlačte a držte zhruba 30 vteřin. Lepidlo je voděodolné a technický list je ke stažení na internetových stránkách výrobce. Je možné použít i tyto druhy lepidel: Loctite 401, Loctite 406, Loctite 770.
Vyzkoušeno: Tuba lepidla se nedala dobře otevřít, víčko sice obsahuje propichovátko, ale hrdlo tuby je širší a nejde do něj zasunout. Na rozdíl od jiných lepidel práce kvůli aktivátoru trvá déle, ale výsledek stojí zato: všechny předměty dobře držely při běžném používání a zátěži.
Rapid Glue – ATX Trading s.r.o.
Hmotnost: 2 g
Použití: dřevo, guma, plast, kov, papír, kůže
Postup práce: Naneste ho na jednu plochu, ne více než kapku cca na 2,5 cm², slepované kusy přitiskněte k sobě a držte po dobu 10 sekund do úplného slepení.
Vyzkoušeno: Lepidlo je dost řídké, hrozí riziko potřísnění. Slepované části se musí u sebe držet déle, než uvádí návod – nedržely u sebe, ale „odpadávaly“ ze slepované hrany. Testovaný kousek měl špatný uzávěr, nešel zašroubovat, takže se lepidlo muselo skladovat ve svislé poloze. Proto se dalo použít jen jednou. Při práci pálí oči.
Alteco Super Glue – dovozce Z-TRADE s.r.o.
Hmotnost: 3 g
Použití: dřevo, guma, plasty, kovy, papír, kůže
Postup práce: Používá se na hladké, čisté a suché povrchy. Lepidlo naneste jen na jednu lepenou plochu (1 kapku zhruba na 2,5 cm²), slepované kousky přitiskněte k sobě a přidržte 10 vteřin nebo do úplného slepení.
Vyzkoušeno: Tuba nejde víčkem otevřít, chybí v něm propichovátko. Samotným víčkem sice lepidlo otevřete, jenže pak zůstane špinavé, je vhodné použít kousek drátku nebo kancelářskou svorku. Výrobek je řidší, z lepených dílů se trošku roztéká, slepené předměty ale dobře drží.
Velikost 20g a 50g je v nabídce u speciálních forem dvousložkových lepidel.
Na dno jamky je možné dát jemný, dobře proleželý kompost. Nikdy se takto nepoužívá čerstvý hnůj a také se nikdy do jamky nepřidávají průmyslová hnojiva – na začátku rozpouštění je koncentrace jednotlivých živin v jamce příliš vysoká. Jemné, mladé, čerstvě vyrůstající kořínky by se mohly při této koncentraci spálit. Připravené sazenice se umístí do jamky tak, aby výhon se dvěma očky směřoval vzhůru a kořeny byly volně rozprostřené v jamce. Místo srůstu umístíme v případě parafinovaných sazenic asi 2 – 3 cm nad budoucí povrch půdy. Nejsou-li sazenice ošetřené parafínem, umístí se zhruba ve výšce okolního povrchu půdy. Pak se jamka částečně zasype zeminou, která byla původně na povrchu a je tedy vyhnojená. Následuje utužení zeminy mírným přišlápnutím, a pak je potřeba jamku dostatečně zalít.
Výsadba sazenice „v polovině práce“:
Po vsáknutí vody se přihrne zbytek zeminy tak, že zemina, která byla původně dole, se umístí nahoru. A hned se z ní také vytvoří kopeček, aby očka na výhonu byla zakrytá a mohla vyrašit v klidu a bezpečí, bez ohrožení jarními mrazy přicházejícími v květnu. K sazenici hned můžeme umístit tyčku, ke které se vyrůstající letorosty budou za vegetace vyvazovat.
Vytvoření hrobku nad sazenicí:
Můžete upřesnit termín výsadby?
Většinou se sazenice vysazují na jaře, protože na podzim školky většinou nestihnou připravit sadbu k prodeji před zamrznutím půdy. Z hlediska zásobení sazenice vodou je však podzimní výsadba lepší. A ještě něco: je také možné koupit během roku kontejnerovanou sadbu, většinou na různých výstavách či trzích. Pak je dobré vysazovat co nejdříve po nákupu, aby kořeny měly konečně dostatek prostoru, který v kontejneru chybí.
A jak je potřebné se o nově vysazené keře starat?
V krátké době po výsadbě může dojít k utužení povrchu půdy, která tvoří kopeček nad sazenicí. Rašící výhon by pak mohl mít potíže při vyrůstání přes takto utužený půdní škraloup. Proto je nutné občas kopeček jemně a veleopatrně prokypřit. Ale v žádném případě by se pěstitel neměl snažit „pomoci“ rašícímu výhonu tím, že kopeček nechá rozhrnutý! Rašící výhon je pod půdou etiolizovaný (vybělený – neobsahuje chlorofyl) a při prvním setkání s prudkým sluníčkem by se mohl spálit stejně, jako se mnohdy na jaře spálíme my, když včas neodejdeme do stínu.
Jinak většina prací v době vegetace na nově vysazených keřích je v podstatě téměř shodná s pracemi kolem keřů, které už plodí, jak jsme o nich mluvili v předchozích měsících. Proto nám žádná z těchto „zelených prací“ principiálně neb
Filetová technika je nejsnadnější technikou háčkování a je vhodná pro začátečníky. Charakteristickým znakem je střídání prázdných okének, tedy řídkého háčkování, se skupinami dlouhých sloupků, tedy hustého háčkování, čímž se dosáhne různých vzorů. Složitější květinové nebo figurální vzory se vypracovávají podle předlohy. Filetovou technikou můžeme také uháčkovat všechny vzory určené pro křížkové vyšívání.
Podle síly materiálu a způsobu háčkování (volně, pevně) a také podle toho, jak velká chceme mít okénka, volíme různě nahazované sloupky. Podle sloupků se pak řídí počet řetízkových ok. U sloupků dvakrát nahazovaných (například na přehozech přes postele, na záclonách) se háčkují mezi sloupky 3 řetízková oka. Při hustém háčkování se do každého okénka vháčkují 3 sloupky. Uháčkujeme-li řetízková oka pevně, může se stát, že okénka nebudou mít tvar pravidelného čtverečku, budou spíše ve tvaru obdélníčku. V tom případě se uháčkuje mezi sloupky o jedno řetízkové oko více. Vždy je dobré vyzkoušet si předem velikost a tvar okénka na malém vzorečku.
Filetové háčkování se provádí nejčastěji po líci a po rubu. Chceme-li pracovat jen po líci, musíme na konci každé řady přízi utrhnout a na začátku řady znovu začínat. Konce příze začistíme zapošitím do řetízku a okraj ještě zarovnáme obháčkováním krátkými sloupky, ale až po dokončení práce.
Při háčkování čtverečků (okének) z dlouhých sloupků a dvou řetízkových ok se utvoří první okénko vbodnutím háčku do osmého řetízkového oka od háčku. Další dlouhé sloupky se pak háčkují vždy do třetího oka základního řetízku.
Na konci řady se uháčkuje 5 řetízkových ok. Práce se obrátí a na konci této rubové řady se uháčkuje poslední sloupek do třetího řetízkového oka okrajového okénka.
Čtvercové nebo obdélníkové tvary pokrývek, záclon nebo přehozů a také oděvní části se začínají vždy od jedné strany. U kulaté nebo oválné pokrývky se může volit ze dvou způsobů práce: buď se háčkuje od jednoho konce ke druhému, přičemž podle předlohy u okrajů jde o přidávání a od poloviny se zase ujímá, nebo se začne práce uprostřed a pak se na obě strany podle předlohy ujímá. Filetová technika vyžaduje pečlivé vypracování okrajů.
U tohoto háčkování je důležitá síla háčku, jak utahujete, jaká je příze.
Ochranným pásmem elektrizační soustavy je prostor v bezprostřední blízkosti tohoto zařízení, určený k zajištění jeho spolehlivého provozu a ochraně života, zdraví a majetku osob. Tento prostor je jednak určen k zajištění ochrany zařízení pro výrobu a rozvod elektřiny před účinky vnějších vlivů a tím ke zvýšení spolehlivosti jejich provozu a jednak vytváří podmínky pro bezpečnost osob a jejich majetku nacházejícího se v blízkosti elektrických zařízení.
Ochranná pásma v energetických odvětvích jsou stanovena zákonem. Ochranné pásmo venkovního vedení elektrické energie je vymezeno svislými rovinami vedenými po obou stranách vedení od krajních vodičů a mění se podle napětí:
nad 1kV do 35 kV je ochranné pásmo 7 m;
nad 1kV do 35 kV (závěsná kabelová vedení v izolaci) je ochranné pásmo 1 m;
nad 35 kV do 110 kV je ochranné pásmo 12 m;
nad 35 kV do 110 kV (vodič s izolací) je ochranné pásmo 5 m;
nad 110 kV do 220kV je ochranné pásmo 15 m;
nad 220 kV do 440 kV je ochranné pásmo 20 m;
nad 440 kV je ochranné pásmo 30 m.
V ochranném pásmu venkovního vedení je zakázáno zřizovat stavby, umisťovat konstrukce, uskladňovat hořlavé a výbušné látky, vysazovat chmelnice a nechávat růst porosty nad 3 m, v ochranném pásmu podzemního vedení vysazovat trvalé porosty a přejíždět vedení mechanismy o celkové hmotnosti nad 6 tun.
U podzemních elektrických vedení je vymezeno ochranné pásmo svislou rovinou po obou stranách krajního kabelu ve vzdálenosti:
do 110 kV: 1 m;
nad 110 kV: 3 m.
V ochranném pásmu podzemního vedení je zakázáno provádět bez souhlasu zemní práce, zřizovat stavby a umisťovat konstrukce, které by znemožňovaly přístup k vedení, vysazovat trvalé porosty a přejíždět mechanismy nad 3 tuny.
Při výstavbě a provozu nadzemního přenosového vedení elektrické energie lze předpokládat výskyt přímých a nepřímých vlivů na obyvatelstvo. V daném případě přichází v úvahu zejména vliv elektromagnetického pole a vlivy hluku v důsledku dopravního provozu. Z přímých vlivů se jedná o působení elektrického a magnetického pole, vyvolaného provozem silnoproudých elektrických vedení, na zdraví obyvatel. Přípustné hygienické limity pro elektrická a magnetická pole a elektromagnetická záření s frekvencí od 0 Hz do 1,7x1015 Hz stanovuje nařízení vlády č. 1/2008 Sb. v platném znění (ve znění pozdějších předpisů nařízení vlády z 29. března 2010 platné od 1. 5. 2010), ve znění zákona č. 1/2008 Sb., o ochraně zdraví před&nb
Stavba plotu patří k základním pracím, které jsou nedělitelné hned, jakmile se postaví nový dům. Velmi často se pak musí postavit nový plot, když zchátrá ten starý. V případě, že potřebujete novou stavbu plotu, nabízí se mnoho řešení. Hlavním kritériem by pro vás mělo být to, jestli má mít plot pevné základy. V případě, že plánujete plot, který má dlouho vydržet, tak se bez pevných základů neobejde. Většina takových plotů však vyžaduje získání stavebního povolení. Právě z toho důvodu mnoho lidí volí takový plot, který pevné základy nepotřebuje. Tento důvod by však pro vás neměl být tím hlavním kritériem, rozhodněte se dle svých potřeb a přání.
V případě, že máte velkou zahradu nebo jiné prostory, bylo by pořizování plotu s pevnými základy hodně drahé. Nemáte-li tedy dostatek finančních prostředků, zvolte například síťový plot. Jeho výhodou je právě již zmiňovaná cena a jednoduchost stavby. Rovněž montáž je velmi rychlá a nenáročná. Zatímco u plotů s pevnými základy strávíte až dlouhé týdny s jejich stavbou, tak stavba jednoduchého plotu může být otázkou nanejvýše několika dní.
Jedním z dalších kritérií pro výběr plotu by měla být jeho bezpečnost. V případě, že žijete v poklidném satelitním městečku, není často třeba brát zřetel na velkou bezpečnost. Naopak pokud žijete v místě s vysokou kriminalitou, je zapotřebí bezpečný a pevný plot, který dokáže ochránit před zloději. Mnoho uživatelů místo stavby pořádného plotu raději zvýší bezpečnost tím, že si pořídí psa. Jiní to řeší například různými bezpečnostními systémy.
V případě, že si vybíráte plot ke svému domu, měli byste brát v potaz všechna zmiňovaná kritéria. Směrodatným řešením by tedy neměla být pouze cena, ale také bezpečnost, vzhled a náročnost stavby.
Jednoduchým, ale finančně náročnějším řešením je nechat si postavit plot na klíč od firmy. Pozemek sami zaměří, vypracují návrh podle vašich přání a pak vše zrealizují. Většina firem provádí stavbu a montáž mnoha druhů plotů a oplocení – zděný plot, bezzákladový plot, pletivový plot, bezúdržbový hliníkový plot, bezúdržbový plastový plot, brány a branky, nabízí i dřevěné a kovové výplně.
Na trhu lze vybírat mezi třemi základními typy vertikutátorů – jedná se o benzínové, elektrické a mechanické. Mechanické jsou sice nejlevnější, ale práce, kterou odvedou, není v porovnání s motorovými výrobky tak kvalitní.
Strojové vertikutátory (ať už na benzín, nebo na elektřinu) s vyšším počtem otáček a větším záběrem vykonají více práce s lepším efektem, což se odráží i na jejich ceně. Zatímco za mechanický vertikutátor dáte kolem pěti set korun, elektrický pořídíte od dvou do osmi tisíc a benzinový od sedmi do dvaceti tisíc korun.
U každého vertikutátoru naleznete jeho technické údaje. Zajímejte se o šíři záběru, výkon motoru, nastavitelnost hloubky vertikutace, počet výměnných válců (pokud to stroj nabízí), počet nožů na válci, sběrný koš, plošný výkon a v neposlední řadě o hmotnost stroje.
Práce s motorovým vertikutátorem není fyzicky ani časově náročná. O něco hůř se pracuje s mechanickým provzdušňovačem. Je tedy nutné se před nákupem rozmyslet, co od stroje očekáváte, a podle toho do něj investovat.
Jednoznačně oblíbené jsou vertikutátory elektrické, které mohou být jednonápravové nebo dvounápravové, to záleží na typu zahrady.
Problém často představují i obědy do práce. Stravování v restauracích bývá cenově neúnosné, rozvážené krabičky s jídlem jsou nezřídka pekelně drahé (bez ohledu na kvalitu a složení připravených jídel). A vy potřebujete 2 obědy a 2 svačiny: pro sebe a pro manžela/manželku. A zaplaťte 6.000 Kč měsíčně jen za obědy (pokud jeden oběd stojí 150 Kč). V zahraničí je celkem běžné, že obědy mají studenou formu (saláty, sendviče a jiné) a teplé jídlo se podává až k večeři. Tak co s tím? Zde najdete pár nápadů: saláty; mozzarella; slané koláče se zeleninou; slané palačinky; omeleta se zeleninou; plněná tortilla; kuskus, rýže, čočka nebo bulgur se zeleninou (přidají se ořechy, fazole, kukuřice, sýr, uzené tofu, tempeh); grilovaná zelenina plněná měkkým sýrem; zeleninový flan; zeleninových nákyp; kousek nádivky. Existuje velké množství možností. Když si přinesete jídlo z domova, bude vás stát polovinu, a to i v případě, že použijete ty „nejluxusnější‟ suroviny a dopřejete si velké porce. Počítejte: salát (okurka, olivy, řecký sýr) vyjde na 35 Kč, rizoto (rýže, kuřecí maso, zelenina, sýr) dokonce na 30 Kč. K obědu si můžete také přinést jídlo, jež jste nesnědli den předtím k večeři. Tím ušetříte nejen peníze, ale i čas, který byste věnovali přípravě nového pokrmu. Abyste se daným jídlem nepřejedli, zkuste využít třeba jen jeho část: z rýže, již jste jedli jako přílohu večer, si můžete připravit kaši nebo nákyp. A když vám zbude třeba pečené maso, můžete jej přidat do rizota nebo salátu.
Rychlovka k obědu do práce: Tvaroh smíchat se šťávou z citrónu a s trochou cukru a nakrájet do něj jedno velké jablko nebo ananas. Jedná se o zdroj bílkoviny a vlákniny, jenž neobsahuje žádné konzervanty. Výrobní náklady na jednu porci jsou cca 20 Kč. Obměnu mohou představovat nasypané ovesné vločky nebo cornflakes.
Mnoho lidí si už ani neumí představit, že by žili jinde než v rodinném domě. Vyhovuje jim mít své soukromí, které neruší žádný hluk ze sousedních bytů. Spousta lidí také tvrdí, že právě šatna se zařizuje lépe v rodinném domě než v panelákovém bytě (což už dnes nemusí být pravda). Lidé se ale mohou do rodinných domů stěhovat dvěma způsoby. Buď si nechají rodinný dům přímo postavit podle jejich přání s tím, že zde se už v návrzích může počítat se šatnou, nebo se nastěhují do domu, který byl již dříve postaven, a oni se přizpůsobí rozložení jeho místností, nebo si místnosti upraví. V tom prvním případě kdy si člověk dům nechá postavit, už tedy může od začátku s šatnou počítat, to znamená, že pro ni může vymezit speciální místnost, nebo například počítat s větší ložnicí s tím, že u jedné stěny bude umístěná šatna. V případě, že se majitel rozhodne, že chce mít šatnu v oddělené místnosti, obvykle ale zároveň chce, aby vchod do této místnosti vedl z jeho ložnice. Bylo by velmi nepraktické mít například šatnu v přízemí, ale ložnici v patře. Oddělená šatna má tu výhodu, že opravdu poskytuje dostatek soukromí a zároveň k uskladnění mohou sloužit všechny čtyři stěny místnosti. I ve větších ložnicích, kde bude umístěná šatna přímo v místnosti, může ale šatna poskytovat dostatek soukromí, pokud se zvolí vhodné oddělení od zbytku ložnice, taková šatna ale obvykle poskytuje o něco méně úložného prostoru. V některých domech se dokonce s šatnami počítá do všech ložnic (včetně dětských pokojů, protože i děti mívají větší množství oblečení).
Šatna v samostatné místnosti
Šatna v samostatné místnosti může sloužit nejen jako „skladiště“ oblečení a módních doplňků, ale může být i klidnou oázou. Záleží na člověku, co vše si v takové šatně vytvoří. Pokud chce i v této místnosti ušetřit místo, může stěny obložit vestavěnými skříněmi, které bývají přehledné a mohou být i uzavíratelné, což je výhoda, protože pak se na oblečení nepráší. Uprostřed místnosti pak vznikne prostor, který může majiteli, nebo majitelce sloužit jako místo, kde si může sednout, zatímco bude rozjímat o tom, co si ten den má vzít na sebe. Vhodné je také alespoň jeden „němý sluha“, na nějž si budete odkládat oblečení, které jste měli ten den na sobě. Samozřejmě by tu neměl chybět také koš na prádlo, protože se jistě občas stane, že vytáhnete něco, co budete chtít raději přeprat. Také by taková místnost měla být vybavená žehličkou a žehlicím prknem, obzvlášť když součástí šatníků jsou šaty a košile, které občas potřebují „dožehlit“. V neposlední řadě zde musí být umístěné dostatečně velké a osvětlené zrcadlo. Důležité ale je, aby celá tato místnost byla dost
