V pozdním létě, kdy se pomalu zkracují dny a kdy teploty zejména v noci více klesají, začínají opadavé stromy a keře v lesích, parcích i v našich zahradách postupně měnit své zbarvení. Nejprve se v zeleni listoví charakteristické pro letní období začínají objevovat pouze nepatrné záblesky žluté, hnědavé a načervenalé barvy. Barevné změny jsou pak stále nápadnější a intenzivnější a s koncem podzimu získávají celou škálu zbarvení – od různých odstínů žluté, hnědé a rezavé až po nádhernou tmavě červenou barvu. Změny zbarvení jsou úzce spjaty s procesem stárnutí listů, který končí jejich opadem.
Letní zelené zbarvení listů způsobují zelená barviva – chlorofyly, které získaly svůj název z řeckého chloros (zelený). Kromě chlorofylu se v listech vyskytuje i několik druhů žlutých a oranžových barviv, patřících do skupiny označované jako karotenoidy. Zástupci této skupiny barviv jsou obsaženy kromě listů i v četných plodech, například v šípcích, rajčatech, paprikách, ale i v kořenu mrkve. V létě je v listech podstatně méně karotenoidů než chlorofylů, proto je jejich zbarvení chlorofylem překryto a výsledné zbarvení listů je zelené.
Listová barviva (zejména chlorofyly) jsou pro život rostlin nezbytně nutné – zachycují sluneční záření, jehož energie je díky listovým barvivům využívána v procesu zvaném fotosyntéza, při němž vznikají látky tvořící rostlinné tělo. Lze bez nadsázky říci, že bez listových barviv by nemohly existovat rostliny, ale ani živočichové, kteří se rostlinami živí buď přímo, nebo nepřímo. Jako vedlejší produkt fotosyntézy pak vzniká kyslík, který listy rostlin uvolňují do atmosféry.
V pozdním létě, kdy listy začínají stárnout, klesá intenzita fotosyntézy a spolu s tím dochází k postupnému rozkladu zelených chlorofylů. Jejich množství v listech se snižuje, až posléze úplně zmizí. Žluté a oranžové karotenoidy jsou vůči rozkladu odolnější a zůstávají v listech i poté, co se chlorofyly zcela rozložily. Jejich žluté a žlutooranžové zbarvení pak vyniká, protože již není překrýváno chlorofyly. U některých dřevin se v listech v tomto období začínají tvořit ještě další barviva, zvaná antokyany, která mají nejčastěji různé odstíny červené a purpurové. Tvorba antokyanů je výrazná především u těch dřevin, jejichž listy obsahují větší množství rozpustných cukrů. U některých dřevin se antokyany vyskytují v listech i v letním období a způsobují zbarvení listů okrasných červenolistých forem, například buků. Navíc se tato barviva často vyskytují v květech (pelargonie, petúnie, růže) nebo v plodech (černý bez). U některých dřevin se v tomto období ukládá v listech i větší množství tříslovin; jejich přítomnost dodává spolu s karot
V naší poradně s názvem PĚSTOVÁNÍ VINNÉ RÉVY PRO ZAČÁTEČNÍKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vladimír Neumann.
Vážení, přeji Vám pěkný den.
Prosím o radu, o jakou se jedná chorobu vína ve skleníku. Je- li to způsobeno
letošími extrémně vysokými teplotami, v loňském roce to bylo v naprosté pohodě.
přikládám foto 1 a foto 2 z druhého dne.
Co doporučujete s tím udělat (spálit) ? A jak postupovat pro příští rok.
Děkuji Vám za odpověď.
Zdravím: Vladimír Neumann Olešnice na Moravě Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
V polovině léta si pěstitelé vinné révy často všimnou, že s jejich hrozny není něco v pořádku a že některé bobule hnijí. Existuje několik různých chorob, které mohou infikovat ovoce, ale podle vaší fotografie za to může buď sluneční úžeh a nebo černá hniloba.
Černá hniloba se nejprve projevuje jako hnědé skvrny na listech a to nejen na listech vinné révy, příklady výskytu na listech různých rostlin můžete vidět zde: https://www.google.com/imag… Skvrny na listech jsou obecně o průměru několika milimetrů, s tmavými okraji kolem lézí. Tyto léze pak produkují spory, které infikují hrozny.
Infekce hroznů se projevuje asi v době, kdy jsou bobule napůl vyrostlé a nejprve se objevují jako malé světle hnědé skvrny. Příklady můžete vidět tady: https://www.google.com/imag… Jak nemoc postupuje, napadené bobule hnijí a pak se scvrknou do tmavých mumií, které obvykle zůstávají na hroznu.
Černá hniloba přezimuje v lézích dřeva a úponků a také v ovocných mumiích. Obzvláště problematické jsou právě ovocné mumie, protože tvoří druh spor, který může urazit značné vzdálenosti. Proto je nesmírně důležité během zimy, ne-li dříve, z vinice odstranit veškeré napadené ovoce a spálit. Během prořezávání v období vegetačního klidu odstraňte výhony s lézemi a pokud je to praktické, odstraňte i infikované úponky z opory. Černé hnilobě vyhovuje teplé vlhké počasí, zejména během květu. Pokud se na révě objeví pouze několik poškozených listů, odstraňte a spalte jen tyto listy, jakmile je objevíte.
Většina evropských odrůd hroznů nejsou odolných vůči černé hnilobě. Existuje však několik dovozových, které určitou odolnost mají. Například Marquette je plně rezistentní. Valiant má jen mírnou náchylnost, zatímco Frontenac a Brianna jsou středně citlivé a LaCrescent je hodně citlivá odrůda.
Ochranné postřiky proti černé hnilobě by měly začít začátkem června. Není příliš mnoho fungicidů určených k použití na hrozny, které by byly snadno dostupné drobným pěstitelům. Jedním takovým s účinnou látkou myclobutanil je víceúčelový fungicid TALENT. TALENT pomůže omezit černou hnilobu, ale musí být aplikován brzy, když na jaře začínají růst nové výhonky, a poté každé dva týdny, pokud jsou na listech nebo plodech pozorovány příznaky onemocnění. TALENT nemůže být použit do 14 dnů před sklizní a aplikace by měla být do té doby ukončena.
Muškáty, které si kupujete v naší republice, k nám původně přicestovaly až z horké Afriky. K pěstování tuzemských muškátů se i dnes často používají řízky, které pocházejí z matečních rostlin z jižní části polokoule. Letité zkušenosti totiž přesvědčily i náruživé „řízkovače“ muškátů, kteří získávali řízky z matečních rostlin zimujících u nás, že to není to pravé ořechové, a že řízky, které k nám přiletí počátkem roku z Keni nebo Izraele, mají neskonale lepší schopnosti růstu.
Muškáty mohou být převislé, vzpřímené, polopřevislé, ty jsou kombinací prvních dvou, a velkokvěté. V obchodech muškáty najdete už od poloviny března. Nabízí se široké spektrum barev od stále nejoblíbenější klasické červené barvy po odstíny temně červené, růžové, bílé, fialové, s okem nebo žíhané.
Řízkováním se množí všechny druhy muškátů, výjimku tvoří pouze některé vzpřímené odrůdy muškátů, které se množí z osiva. Tyto muškáty bývají velmi odolné vůči rozmarům počasí, a tak se používají zejména pro parkové úpravy. Jejich růst je velmi bujný a při jejich pěstování je nutné používat takzvaný retardátor.
Hlavním problémem řízkování matečních rostlin v domácích podmínkách je jejich zdravotní stav. Rostliny, ať je zimujete sebelépe, bývají po zimě bledé a vytáhlé a často i napadené nemocemi. Řízky z takových rostlin většinou nemají nejlepší základ a jejich růst je tímto poznamenaný. Většina zahradnických podniků proto nemá vlastní matečnice a používá právě výhonky, které v obrovském množství přilétají do Evropy z Afriky nebo Blízkého východu. Mateční rostliny v těchto oblastech tak mají stabilně optimální podmínky pro svůj růst a řízky z těchto rostlin jsou vitální a také zdravé, protože výhonky jsou neustále fytosanitárně sledované.
V Evropě se pak výhonky nechají zakořenit při teplotě 15–20 °C a za týden až deset dní už jdou do distribuce. V zahradnictvích se zakořeněné řízky přesadí do kontejnerů příslušných rozměrů a dalších 6–10 týdnů pak trvá dopěstování rostlin do požadované velikosti, obvykle při 15 °C.
Muškáty jsou v současnosti u pěstitelů opět na vzestupu. Nejoblíbenějším druhem jsou stále muškáty převislé (peltatum) s jednoduchým květem, to jsou přesně ty, které utvoří na vašem okně nebo balkoně ten největší a nejbohatší převis. Nejprodávanější barvou u převislých muškátů zůstává červená barva a až daleko za ní jsou další barvy, především růžová a lila. Převislé muškáty lze koupit i jako plnokvěté, ty mají velké květy, ale oproti převislým muškátům s jednoduchým květem nevytvářejí tak bohatá květenství. Muškáty vzpřímené (zonale) jsou oblíbené už od dob našich babiček.
Ve svém příspěvku OSTEOSPERMUM V TRUHLÍKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Bozena Hurtikova.
Objednala jsem si tyto kytky, prisli mi docela vyssi a ja je dala do truhliku, ale chtela bych aby byly nizsi. Mohu jee zkratit treba na vysku 15cm?Prosim oradu, ma nekdo zkusenosti? Dekuji za radu.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Okrasná převislá vrba kroucená má také své choroby. Patří sem:
Vadnutí listů – je onemocnění, které výrazně ovlivňuje zdraví a vitalitu kroucené vrby, způsobuje opadávání listů, ztrátu barvy a nakonec úplné opadání. Toto onemocnění urychluje úhyn rostliny a negativně ovlivňuje její krásu a životnost v důsledku patogenních nebo abiotických příčin. Nejvýraznější příznaky u kroucené vrby představují listy, které se nejprve zdají matné a žluté, klesají, vadnou a nakonec opadávají. V pokročilejších stádiích mohou větve odumírat a růst se zpomaluje. Co způsobuje chorobu vadnutí listů u kroucené vrby?
Patogeny – houby, viry, bakterie a hlístice, které napadají vrbu a brání jejímu příjmu vody.
Abiotické faktory – extrémní podmínky prostředí, jako je sucho, tepelný stres a špatná kvalita půdy, které způsobují vadnutí.
Hnědé skvrny na listech rostlin jsou jednou z nejčastějších chorob. Tyto skvrny jsou způsobeny houbovými a bakteriálními onemocněními a většina infekcí souvisí s houbovým patogenem. Hnědé skvrny se mohou objevit na všech pokojových rostlinách, kvetoucích okrasných rostlinách, zeleninových rostlinách, na listech stromů a na keřích. Žádná rostlina není odolná vůči těmto skvrnám a problém je vážnější v teplém a vlhkém prostředí. Mohou se objevit v jakékoli fázi života, pokud existují listy. Na listech se objevují malé hnědé skvrny, které se s postupem onemocnění zvětšují. V závažných případech je rostlina nebo strom oslabený, když léze narušují fotosyntézu nebo způsobují defoliaci. Ve většině případů hnědé skvrny postihují pouze malé procento celé rostliny a objevují se jen na několika listech. Menší infekce představuje pro rostlinu jen malou zátěž. Pokud se však neléčí a choroba postupuje během několika sezón, vážně ovlivní zdraví a produktivitu infikované rostliny. Začíná to sporulací (reprodukce spor hub) a na listech se objevují malé skvrnky. Místo je často náhodné a rozptýlené, jak se nemoc šíří dešťovými kapkami. Mohou se objevit na spodních listech a uvnitř rostliny, kde je větší vlhkost. Hnědé skvrny se zvětšují a rostou dostatečně velké, aby se dotýkaly sousedních skvrn a vytvořily výraznější skvrnu. Okraje listů mohou zežloutnout. Na mrtvých místech se objevují drobné černé tečky (plodná těla hub). Skvrny se zvětšují, až celý list zhnědne. List pak padá z rostliny. Hnědá skvrnitost nebo skvrnitost listů je běžný popisný termín pro několik chorob, které postihují listy rostlin a stromů. Asi 85 % chorob listových skvrnitostí je způsobeno houbami nebo houbám podobnými organismy. Někdy jsou hnědé skvrny způsobeny bakteriální infekcí nebo činností hmyzu s podobnými příznaky.
V naší poradně s názvem AKSAMITNÍK SÁZET AFRIKÁNY DO TRUHLÍKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sandra.
jak daleko od sebe sadit afrikány v truhlíku 40 cm dlouhého, stačí 5 cm, nebo méně?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
5 afrikánů do truhlíku 40 cm je skvělá volba. Africány budou pěkně bohaté a vytvoří krásnou zelenou peřinu posetou žlutými a oranžovým květy. Ale jen když budete starostlivě zalévat. Rostliny při hustém osazení truhlíku jsou náchylné na vyschnutí. Pro představu vám posílám obrázek, jak by to mohlo vypadat. Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Muškáty neboli pelargonie patří k nejoblíbenějším balkonovým rostlinám. Jejich obliba je dána vysokou odolností vůči slunci, větru i dešti, škůdcům i chorobám. Nelze zapomenout ani na jejich krásné květy, jež mají různé barvy (od bílé přes růžovou a červenou až po fialovou) a různé tvary (od jednoduchých po plnokvěté). Na trhu existuje mnoho druhů muškátů: převislé, vzpřímené, anglické, velkokvěté, vonící...
Muškáty se hodí především do okrasných nádob a truhlíků na balkony, okenní parapety a podobně. Vyhovuje jim slunné a teplé místo. Jestliže budou během dne v částečném polostínu, neuškodí jim to, umístíte-li je však do trvalého stínu, nikdy se nedočkáte truhlíků plných nádherných květů. Muškáty se potáhnou za světlem a budou chudé a nevzhledné. Proto jim najděte slunné místo hned na začátku pěstování. Nemusíte se obávat větru ani deště, muškát je velmi odolný. Snad jen prudší déšť by mohl poničit květy, ale na jejich místě záhy vyrostou květy nové, tudíž se nemusíte ničeho obávat.
Až si budete muškáty kupovat, kupte s nimi rovnou i zeminu určenou k jejich pěstování. Zabráníte tak tomu, že zemina vámi připravená bude příliš přehnojená, v důsledku čehož muškáty sice porostou velkou rychlostí, ale nebudou mít tu správnou hustotu, budou slabé a vytažené. Nebo naopak v zemině bude výživy málo a muškáty zůstanou zakrnělé (v málo prohnojené zemině však muškáty pokvetou). Jestliže jste se přesto rozhodli připravit zeminu sami, vezměte v potaz, že muškáty potřebují dobře propustnou půdu obohacenou živinami. Takovou půdu připravíte smícháním zeminy s kompostem a pískem v poměru 2 : 1 : 1. Aby byly vaše truhlíky opravdu hezké a bohaté, umístěte do truhlíku dlouhého 50 až 60 cm alespoň 5 rostlin.
Zálivka a hnojení
Se zálivkou to nemusíte přehánět, muškáty si totiž umí rozvrhnout zálivku do několika dní. Rostlina ocení spíše půdu sušší, proto ji nepřelévejte. Zálivka by měla být pravidelná a přiměřená venkovním teplotám.
Stejně jako se zálivkou to u muškátů nemusíte přehánět ani s hnojením: stačí hnojit (hnojivem určeným pro muškáty) jedenkrát za měsíc. Když budete hnojit častěji, květy budou pravděpodobně zastíněny přerostlými a bohatými listy. Mějte na paměti, že muškát představuje opravdu nenáročnou rostlinu, pro kterou je nejdůležitější správně zvolené místo.
Přezimování
Muškáty se řadí mezi trvalky, proto pokud máte možnost je skladovat (zejména vhodné místo), nemusíte je každý rok vyhazovat a na jaře pak shánět nové rostliny. Muškáty musíte umístit do místnosti, kde je dostatek světla a kde nemrzne (ideální teplota by se měla pohybovat od 5 °C do&nbs
Ve svém příspěvku VÁNOČNÍ KAKTUS STŘÍHÁNÍ A KDY DÁT NA BALKON se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jarmila Šromová.
V truhlíku s muškáty se snaží nějaký opeřenec udělat hnízdo, dala jsem tam alobal, špejle, sáčky a už podruhé je tam do rána malé hnízdečko s peříčky a trávou, vyhodím ho, je pěkné kulaté, ale štve mě to, muškáty jsou krásné růžové, druhý den je to tam zase, ptáky mám ráda, ale ne v truhlíku s muškáty, co mám dělat??
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Hnědé skvrny na listech hortenzie mohou být známkou houbového onemocnění. Nejčastější příčinou těchto příznaků je skvrnitost na listech hortenzie. Toto onemocnění postihuje hortenzie, které rostou v zahradách a pěstují se v květináčích. Cercospora hydrangea, která způsobuje skvrnitost listů, silně infikuje listy hortenzie a způsobuje, že se na nich objevují malé (3-6 mm v průměru), kulaté, hnědé nebo fialové skvrny. Tyto skvrny se nacházejí na obou stranách listové čepele.
Příznaky začínají na spodních listech rostliny a poté se rozšiřují na vrchol keře. Celé keře ztrácejí na síle, méně rostou a je pro ně obtížnější vytvářet poupata. I když jsou keře infikovány na jaře, příznaky skvrnitosti listů hortenzie jsou viditelné až koncem léta. Rozvoji choroby napomáhá vysoká vlhkost vzduchu, v období sucha je její rozvoj a šíření brzděno.
Příznaky skvrnitosti listů se mohou u jednotlivých druhů hortenzie lišit. Například u hortenzie (Hydrangea macrophylla) jsou skvrny na listech světle šedé barvy a obklopené hnědými nebo fialovými třásněmi. Na druhé straně u listů Hydrangea quercifolia jsou skvrny na listech hranaté, tmavě hnědé nebo fialové.
Další chorobou hortenzií, která se projevuje ve formě velkých (až 2,5 cm v průměru), nepravidelných, tmavě hnědých skvrn, mírně propadlých v čepeli listu, je antraknóza hortenzie. Na rozdíl od skvrnitosti listů se příznaky antraknózy mohou objevit současně na listech a květech ve spodní a horní části keře. Onemocnění způsobuje houba Colletotrichum gloeosporioides, která přezimuje v odumřelém rostlinném materiálu. Antraknóze se daří v horkém (23-32 °C), zataženém a deštivém počasí a spory plísní se šíří stříkající vodou.
Na obě onemocnění účinkuje odstranění a spálení napadených částí rostliny a nebo je velmi účinná aplikace vhodného fungicidního postřiku.
Ve svém příspěvku SVĚTLÉ FLEKY NA LISTECH VINNÉ RÉV se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Josef.
Dobrý den.Prosím o radu na hlavičce vinné révy jsou dost velké světlé fleky tedy konce listů jsou celé žluté a žilky na listech jsou také o hodně světlejší než listy.Myslím si,že rostlině něco chybí.Je to něco jako chloroza.Děkuji za radu.Josef
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Iveta.
Dobrý den,
máme chlorózu u vinné révy,poradíte jaké přípravky použít? Děkuji
Chorob okurek je celá řada, může se jednat o napadení hadovek, nebo vadnutí okurek, zde je stručný popis...
Virová mozaika: Na okurce se objevují světlé a tmavozelené mozaiky, také deformace listů a plodů. Virus se vyskytuje na více než 200 druzích rostlin a je přenosný mšicemi.
Ochrana před virovou mozaikou: Pěstujte pouze rezistentní odrůdy okurek. Odstraňujte plevel a likvidujte mšice. Jednotlivé napadené rostliny salátových okurek odstraňte.
Bakteriální skvrnitost: Na listech okurek jsou hranaté, vodnaté, průsvitné žlutohnědé skvrny ohraničené listovými žilkami (převážně u polních odrůd). Za vysoké vlhkosti vzduchu se uvolňuje bakteriální sliz, který za sucha zasychá a tvoří stříbřitý povlak. Podobné symptomy jsou i na plodech.
Ochrana před bakteriální skvrnitostí okurek: Vysévejte pouze zdravé uznané osivo. Na stejné ploše nepěstujte okurky minimálně 3 roky. Zajistěte rychlé osychání porostu a do vlhkého porostu nevstupujte.
Padlí: V počátcích napadení jsou na listech ojedinělé moučnaté bělavé skvrny, které se rychle slévají a pokrývají celou čepel listu. Silně napadené listy odumírají. Napadeny mohou být i stonky a plody.
Ochrana před padlím okurek: Pěstujte rezidentní odrůdy. Při nebezpečí výskytu padlí opakovaně ošetřete postřikem ORTIVA případně dalšími přípravky proti padlí pro zahrádkáře, jako je BIOAN, COLLIS, DAGONIS, EMPARTIS, FLOSUL, FYTOSAVE, KUMAR, KUMULUS WG, POLYVERSUM, POLYVERSUM - BIOGARDEN, ROMEO, SERENADE ASO, SULFURUS, THIOPRON, TOPAS 100 EC, TOPENCO 100 EC.
Sviluška chmelová (Tetrychus urticae):Na listech okurek jsou drobné běložluté skvrny, později hnědnou a zasychají, zejména na spodní straně listů žijí 0,2 až 0,5 milimetrů velké svilušky, chráněné jemnou pavučinkou. Okurky bývají silně napadeny za suchého a teplého počasí.
Ochrana před sviluškou chmelovou: Ve sklenících je možno vysadit dravé roztoče (Phytoseilus persimilis), v polních podmínkách při hrozícím přemnožení opakovaně ošetřete některým z těchto insekticidů: ERADICOAT MAX, FLORAMITE 240 SC, KANEMITE 15 SC, MILBEKNOCK, NISSORUN 10 WP, NISSORUN 25 SC, ORTUS 5 SC, PREV-GARD, PREV-GOLD, PYRANICA, REQUIEM PRIME, SHIRUDO, TYPHLODROMUS PYRI, VERTIMEC 1.8 EC, VOLIAM TARGO
Molice skleníková: Především na mladých listech rostlin žijí asi 1 milimetr velké molice s bílými křídly a neokřídlené světle žluté larvy. Silně napadené listy okurek jsou potaženy lepivou medovicí, na níž se usídlují saprofytické černě.
Ochrana před molicí skleníkovou: Ve sklenících lze vysadit parazitickou vosičku (Encarsia formosa). V polních podmínkách ochrana není nutná. Přesto, kdybyste chtěli použít chemickou ochranu, tak vo
Ve svém příspěvku LÉČENÍ PRAŠIVINY U KRÁLÍKŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anežka.
Kokcidiosa je nakažlivé onemocnění, které působí králíkářům největší ztráty. Stejnou metlou, jako je pro lidstvo tuberkulosa, je pro králíky kokcidiosa. Nemoc je vyvolávána choroboplodnými zárodky tak zvanými kokcidiemi a sice druhem kokcidium oviforme, dnes zvaným Eimeria Stiedae. Zárodky tyto se nacházejí ve žlučovodech a ve sliznici střevní člověka a hlavně králíků. Nakažení děje se obyčejně potravou (zelenou pící, trávou atd.), v níž nalézají se tyto choroboplodné zárodky. Nemocní králíci jsou s počátku smutní, téměř ničeho nežerou, mají vysokou horečku, dech jejich stává se rychlým a krátkým, slábnou, hubnou, až konečně v poměrně krátké době hynou. Někdy se při tom nadýmají, silně slintají, aneb dostávají průjmy. Léčení bývá málokdy úspěšným, protože nemoc se úžasně rychle šíří a téměř celý chov vymírá. Zvláště zhoubně řádí choroba mezi králíky mladými; když některý z nich nemoc přečká, zdá se býti zdravým a bývá obyčejně v chovu používán dále. Uzdravení takového zvířete bývá však toliko zdánlivé, neboť stává se vlastně trvalým nositelem a rozšiřovatelem této nákazy. Při pitvě mrtvého králíka nalézáme dosti často na játrech bílé nebo nažloutlé uzlíky v různém množství a v různých velikostech. Jindy pouhým okem nenalezneme vůbec žádných změn a v těch případech doporučoval bych odbornou prohlídku zvěrolékařem, který mikroskopickým rozborem králičího trusu stanoví přesnou diagnosu. Nákaza šíří se velmi rychle po celém okolí, králíkárna bývá pak choroboplodnými zárodky tak zamořena, že v ní bez nebezpečí není možno dále králíky chovati. Jediným bezpečným prostředkem k zabránění nového vypuknutí nákazy je spálení mrtvých králíků, steliva a celé králíkárny. Pouze tam, kde choroba netrvala dlouho, kde králíkárna je kusem vyšší hodnoty, je možno ohroženou králíkárnu úzkostlivou desinfekcí zachrániti. Z léků, které jak jsem podotkl nemají valného úspěchu, užívá se nejčastěji slabého roztoku kreolinu (každý druhý den vnitřně podati jednu kávovou lžičku), glycerinu, chininu, směsi sirného květu a kalomelu (jednu lžičku denně).
Nadmutí vyskytuje se nejvíce u králíků mladých, ale i starších a bývá příčinou častého uhynutí. Onemocnění pozná se snadno dle toho, že břicho králíka je nápadně nafouklé a králík se sotva pohybuje. Tvrdívalo se, že příčinou nadmutí je krmení čerstvé zelené píce, hlavně jetele, dnes však víme, že není to pouze jetel, nebo zelená píce, ale že to bývá mnohem častěji zatuchlá nebo plesnivá sláma, namrzlé nebo nahnilé brambory, změněné obilniny, zvadlá a kvasící potrava atd. Následkem chybného kvašení vytváří se v žalludku a ve střevech veliké množství plynů, které silně stěny jejich napínají, takže může dojíti k prasknutí jich a náhlé smrti. Léčení: jakmile zpozorujeme nadmuté břicho u králíka, musíme ihned břicho králíka tříti, volně vypustiti na dvůr a přinutit k pohybu. Vnitřně podáváme mu vodu s několika kapkami čpavkového lihu, heřmánkový odvar, vápennou vodu (jednu lžičku), aloe na slabou špičku nože.
Slintavka objevuje
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Petúnie je oblíbená, voňavá balkonová rostlina. Je velice dekorativní, velmi rychle roste a stále tvoří kvetoucí trsy. Petúnie si můžete vybrat buď převislé, nebo vzpřímené a široká škála barev snad nejde ani vyjmenovat, aby se na nějakou nezapomnělo. Mohou být jednobarevné, dvoubarevné i vícebarevné, pruhované i s bílými okraji. A aby to při výběru nebylo jednoduché, další z možností, kterou musíte zvážit je, zda vybrat petúnie velkokvěté, které budou mít květů méně, ale plné a velké, nebo mnohokvěté, kde budou květy o něco menší, zato v hojném množství. Tvar květů petúnie je trumpetový.
Jak petúnie pěstovat
Petúnii se bude nejvíce dařit na slunném nebo polostinném a teplém místě, ideální volbou je jižní či jihozápadní strana. Petúnie nemusíte pěstovat jen v truhlících a okrasných květináčích, můžete jim najít místo v okrasném záhoně, ale zde nikdy nevyniknou tolik jako právě v závěsných systémech, kde se vám o ně bude i lépe pečovat. Zkuste zajistit, aby tyto rostliny byly co nejvíce chráněny před silným větrem a deštěm, předejdete tak tomu, že byste museli poničené květy ve velkém odstraňovat. Petúnii déšť nezničí definitivně, jen dočasně poničí květy, které když odstraníte, tak brzy vykvetou nové. Velký vítr může pár stonků polámat, ale i ty budou brzy doplněny novými, takže žádná velká tragédie to vlastně nebude. Odstraňování suchých květů a květů poničených deštěm se doporučuje také proto, aby se zbytečně nešířily choroby a plísně, především plíseň šedá.
Plíseň šedá – může napadnout jakoukoliv květinu i zeleninu nebo ovoce na zahradě či balkoně. Stonky a listy jsou pokryty měkkou šedou vatou a tím rostlinám škodí. Chorobě svědčí chladno a vlhko, rychle se šíří. Lze ji zvládnout fungicidy, ale lepší bude, když se postaráte, aby vůbec nepropukla. Proto sbírejte odumřelé listy i květy. Nepodaří-li se vám plísně zbavit, je lepší rostlinu vyrýt a spálit, aby se plíseň nešířila vzduchem dál.
Petúnie vysazujte do dobře propustného substrátu s obsahem hořčíku a vápníku. Vhodný substrát je ideální zakoupit již namíchaný speciálně pro petúnie a seženete ho v jakémkoliv větším zahradnictví nebo hobby marketu. Ideálně zvolenou nádobou pro petúnie je samozavlažovací truhlík, do jednoho truhlíku o délce 50 až 60 cm zasaďte 3 rostliny, moc hezky bude vypadat, když do jednoho truhlíku nakombinujete více barev, květináč pak bude krásně pestrý a zářivý.
Chcete-li petúnie pěstovat ze semen, pak je potřeba, aby místo, na které je chcete vysévat, mělo alespoň 10 °C, čím vyšší teplota bude, tím semena rychleji vyklíčí, zároveň musí mít dostatek světla, ale ne na přímém slunci. Semena vysévejte v b
Ve svém příspěvku CHOROBA PERENOSPORA VÍNA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiřina Nejezchlebová.
Prosím o radu,jestli mohu provádět postřik modrou skalicí,když svítí slunce a jakou koncentrací roztoku skalice.Děkuji předem za radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Gabriela.
Dobrý den,
na našem víně se již třetí rok touto dobou objevují tmavé fleky, jsou jak na bobulích, stoncích a listech na spodní straně.Stříkali jsme od jara proti plísni, ale asi to nebude ten správný postřik. Bobule postupně celé tmavnou a měknou.Můžete mi prosím poradit co na to použít. Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Abyste svým muškátům co nejlépe pomohli překonat temnou a chladnou zimu, je zapotřebí několik příprav. Rostliny je třeba vyjmout z jejich truhlíku, záhonu atd. a opatrně oklepat přichycenou půdu. Na rostlině by mělo zůstat co nejvíce neporušených jemných kořínků. Na rostlinách se pak zastřihnou všechny výhonky na délku asi 10 cm, přičemž na jeden výhon zůstanou dva až tři očka. Neřežte však zpět do dřevnaté části výhonů. Abyste zabránili onemocnění a odpařování, odstraňte všechny listy pelargónie.
To, co zbylo z vašich kdysi krásně kvetoucích muškátů, přesaďte do odpovídajících květináčů nebo pytlů. Kořeny pokryjte směsí písku a zeminy. I když vaše kdysi impozantní poutače mohou nyní vypadat trochu otlučeně, nebojte se, protože příští rok vyraší nové bohatě kvetoucí výhonky.
Shrnutí příprav přezimování muškátů:
Vyjměte rostliny z nádoby a opatrně odstraňte zeminu z kořenů.
Nezdřevnatělou část výhonů zkraťte na cca 10 cm.
Odstraňte všechny listy.
Zakryjte kořeny v květináči nebo pytli pískem se zeminou.
V případě potřeby můžete z odstraněných výhonků odebrat řízky a použít je k rozmnožování pelargónie. Jak to nejlépe udělat, se dozvíte v našem speciálním článku: řízkování muškátů.
Verbena, někdy také nazývána sporýš, je také velmi oblíbenou balkonovou květinou, a to především ve svém převislém vydání. Vzpřímené verbeny se hodí do květináčů i záhonů. Ani tyto balkonové květiny nejsou ochuzeny na barevné škále, bývají bílé, oranžové, růžové, červené, žluté, fialové i několikabarevné. Květ verbeny se skládá z několika drobnějších kvítků.
Jak verbenu pěstovat
Verbena má sice ráda slunce a teplo, ale můžete ji pěstovat i v polostínu. Abyste docílili nových a nových květů a tím i neustálého květenství, je potřeba, abyste alespoň jednou týdně zbavili rostlinu starých květů zaštípnutím. Verbeny jsou vhodné pro záhony i truhlíky, vyrůstají do výšky 15 až 30 cm a šířky 30 až 60 cm. Do jednoho truhlíku o délce 50 až 60 cm zasaďte 5 rostlinek, abyste docílili očekávaného výsledku. Verbeny můžete kombinovat společně s jinými druhy rostlin, jen je potřeba volit takové rostliny, které mají rády hodně vláhy a hnojiva.
Substrát pro verbeny by měl být dobře propustný, plný výživy, ale zároveň by měl mít schopnost dobře si svou vláhu zadržet. Samozavlažovací truhlíky budou mít pro vás a rostliny i v tomto případě velký přínos, vy nebudete muset zalévat každý den a verbeny budou mít dostatek vláhy.
Chcete-li si verbeny vypěstovat ze semen, máte-li kde, není to problém. Je potřeba, aby místo, na které je chcete vysévat, mělo alespoň 10 °C, zároveň musí mít dostatek světla, ale ne na přímém slunci. Semena vysévejte v březnu ve vzdálenosti 2,5 cm, do hloubky 1 cm. Zeminu po celou dobu nesmíte nechat vyschnout. K vysévání můžete použít také semenáče, což jsou nádoby určené přímo k předpěstování rostlin. Do truhlíku je možné verbeny přesazovat jakmile se objeví první pravé lístky. Na balkon lze truhlíky umístit až „po zmrzlých“, protože teploty nesmějí klesat pod bod mrazu.
Zálivka a hnojení
Jak jsem již uvedla, verbeny mají rády vlhkou půdu, proto je potřeba pravidelná zálivka. V teplých letních dnech i každodenní, pokud tedy nevyužijete doporučené samozavlažovací truhlíky. Ani hnojivem nemůžete u verben šetřit, doporučená dávka je jedenkrát týdně. Používejte hnojivo pro balkonové květiny.
Přezimování
Chcete-li si rostliny uchovat na další rok, je potřeba je včas přemístit, aby nebyly poškozeny mrazem. Místnost by měla být dobře prosvětlená a teplota by se měla pohybovat mezi 8 až 10 °C, ideálním místem jsou zimní zahrady, zádveří či dobře prosvětlené a nevytápěné chodby. Výhonky rostliny seřízněte na délku asi 15 cm, aby se vám s verbenou lépe manipulovalo a zbytečně jste ji nepoškodili. Otrhejte všechny uvadající lístky. Během zimy rostliny průběžně zalévejte, aby úplně nevyschl
Ve svém příspěvku RAJČATA - BÍLÉ SKVRNY NA LISTECH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Komule.
dle mého názoru se jedná o vysazení neotužených rajčat a jejich následné poškození sluncem, event. větrem
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Irena.
Také mám bílé skvrny na rajčatech.Letos jsem se bála je dát ven,aby nepomrzli vzhledem k výkyvům počasí.Takže se přikláním k názoru,že nejsou otužované,což je pravda.Listy jsou světle zelené. Jak rajčata rostou,vršky už mají hezky zelené,tmavší než ty spodní skvrnité. Postupně ty skvrnité olamuji,snad se to vzpamatuje a budou zdravé.
Ostruhatka je rostlina s větveným keříkem, zelenými lístky a hroznovitě skládanými drobnými květy, většinou růžové barvy. Není to jediná barva, kterou můžete u ostruhatky vidět, bývá také bílá, oranžová či červená. Existuje více než 50 druhů ostruhatek, ale budete je od sebe složitě rozeznávat.
Jak ostruhatku pěstovat
Ostruhatka má ráda světlo, ale ne přímé slunce, proto i polostín bude vhodným stanovištěm pro tuto krásnou květinu. Podle toho, zda se jedná o ostruhatku vzpřímenou, nebo převislou, je vhodné volit, v čem ji budete pěstovat. Vzpřímenou můžete zasadit do květináčů nebo i na záhon, převislé se hodí především do závěsných nádob a truhlíků. Vysazovat ostruhatku můžete do vámi připraveného substrátu ze zeminy, kompostu a písku, smíchaného v poměru 2 : 1 : 1, nebo do mírně nakyslého substrátu, který zakoupíte v hobby marketech či větších zahradnictvích. Na dno truhlíku je vhodné použít drenáž, aby voda lépe odtékala a kořeny nezůstávaly přemokřené. Do truhlíku o velikosti 50 až 60 cm zasaďte 5 rostlin, v dospělosti dosáhnou výšky kolem 50 cm.
Zálivka a hnojení
Ostruhatka nemá ráda nadbytek vody, proto buďte se zálivkou opatrní, ale nikdy substrát nenechte úplně vyschnout. Přemokření často u těchto rostlin způsobuje nákazu houbou či plísní, dokonce pak i špatně kvetou.
Jedenkrát za týden přidejte do zálivky hnojivo pro balkonové květiny, abyste docílili četnějšího květenství.
Přezimování
Jen výjimečně se v našich podmínkách nechávají ostruhatky přezimovat, většinou se na podzim zlikvidují a na jaře pořídí nové, pokud se ale přece jen pro přezimování rozhodnete, pak rostlinu řádně seřízněte, asi tak na 20 cm. Nezapomeňte odstranit všechny suché listy kvůli škůdcům a uložte rostlinu do dobře prosvětlené místnosti, kde se bude teplota pohybovat kolem 10 °C. Omezte zálivku na minimum.
Na jaře je potřeba dát ostruhatce nový substrát, můžete ji přesunout do místnosti, kde bude o něco tepleji, kolem 15 až 20 °C, aby se takzvaně nastartovala, obrazila, a až venku přestane mrznout, můžete ji přestěhovat trvale ven.
Množení ostruhatky
Ostruhatky můžete množit dvěma způsoby, řízkováním či ze semen. Řízkování vám zabere méně času. Budete-li ostruhatku chtít nařízkovat, pak uřízněte výhonek asi 10 cm dlouhý a ten rovnou zapíchněte do substrátu. Vhodný substrát pro množení květin koupíte v obchodě nebo jej můžete namíchat ze zeminy, kompostu a písku v poměru 2 : 1 : 2. Řízek byste vždy měli odebírat ze zdravé rostliny a na odřezávaném výhonku by neměly být květy.
Chcete-li si namnožit ostruhatku pomocí semen, je potřeba na podzim semen
V naší poradně s názvem OLEANDR ŠEDÉ LISTY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie Matyášová.
Letos poprvé mi na některých oleandrech začaly listy ztrácet zelenou barvu a zešedly. Začalo se to se to šířit i na další oleandry. Poradí mi někdo co s tím?
Předem děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Ztrátu zelené barvy na listech oleandru mohou zapříčinit roztoči. Ti žijí na listech a živí se na spodní části listů vysáváním buněčné tekutiny. To právě způsobuje ztrátu chlorofylu a změnu barvy listů ze zelené na šedou. Co s tím dělat? Existuje osvědčený recept na přípravu postřiku. Smíchejte dvě lžičky Jaru na nádobí, dvě lžičky řepkového oleje a jeden litr vody. Nalijte vše do postřikovače a dobře protřepejte. Pak s tímto postřikem každý den postříkejte celou rostlinu, hlavně spodní části listů. Jar umožní lepší přilnavost postřiku a olej zase obalí roztoče, kteří se pak díky tomu udusí. Bohužel již poškozené listy se nevrátí do původní barvy, ale ty nové, které teprve vyrostou již budou normálně zelené. Roztoči zemřou do několika dní při pravidelném stříkání.
Vitálka, někdy také nazývána aztécké zlato, je dobře se větvící, polehává, půdopokryvná květina. Nerozrůstá se ani tolik do výšky jako do šířky. Je velice jednoduchá na pěstování a je hodně odolná, snad právě proto získala svůj název vitálka. Její květy vám mohou připomínat malé slunečnice, mají široký tmavý střed se žlutými nebo oranžovými lístky.
Jak vitálku pěstovat
Vitálka má ráda slunné a teplé stanoviště, dařit se jí ale bude i v polostínu, jen myslete na to, že čím méně bude mít světla, tím méně pokvete. Vyžaduje dobře propustnou půdu, zda si substrát připravíte sami v poměru 2 : 1 : 1 (zemina, kompost, písek), nebo si substrát zakoupíte v marketu, je jen na vás. Vitálkám nevadí větrné místo, ale nemají rády mráz. Při své výšce 15 až 20 cm se hodí jak do závěsných truhlíků a květináčů, tak na záhon, pokud je ale na záhon budete sázet, nechte jim dostatek místa na rozrůstání, aby pak zbytečně neutiskovaly ostatní rostliny. Květinu nemusíte zbavovat odkvetlých květů, opadají samy. Vitálka nechutná žádným škůdcům, takže budete mít o starost méně.
Zálivka a hnojení
Vitálka má ráda vlhkou půdu, pokud se vám stane, že substrát přelijete nebo naopak úplně vyschne, rostlině to nijak neuškodí. Brzy se vzpamatuje a na rostlině to ani nepoznáte. S hnojením můžete začít téměř hned po zasazení rostlinky do truhlíku či květináče. Použijte plnohodnotné hnojivo pro balkonové květiny.
Přezimování
Vitálka je jednoletá rostlina, v našich podmínkách se nezazimovává, proto ji klidně nechte v truhlíku, dokud pokvete nebo dokud vám ji nespálí mráz.
Množení vitálky
Jelikož nenecháváme vitálku přezimovat, jediným způsobem, jak si ji můžeme namnožit, je sběr a vysetí semen. Na podzim si posbírejte semena, usušte je, uskladněte je na suchém a teplém místě a v březnu je můžete vyset. Buď je předsejte do skleníku, kde teploty neklesají pod bod mrazu, nebo použijte semenáč, který umístěte do teplé a světlé místnosti, vyhněte se ale přímému slunci. Vzešlá semena přesaďte do květináčků či truhlíků a nechte do poloviny května za oknem nebo ve skleníku a poté přesuňte ven.
V naší poradně s názvem SVĚTLÉ TEČKY NA LISTECH RAJČATA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie Poddaná.
Poradí mi někdo s touto záhadou. Na listech rajčat se tvoří světlé tečky. Listy jsem prohlédla lupou a jsou jinak naprosto čisté. Sazenice pěstuji na balkoně orientovaným západním směrem. Podle mne ideální podmínky. Na přepikýrování jsem koupila hlínu, bohužel už si nepamatuji od jakého dodavatele. Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Svilušky, ty na listech u rajčat dělají přesně tyhle tečky. A to, že jste je nenašla lupou, je normální. Svilušky totiž listy rajčat sají jen krátce a pak hned místo opouští. Svilušky nesnáší vlhké počasí, takže v současných deštivých dnech se situace nebude zhoršovat, ale jakmile se vzduch vysuší a vysvitne slunce, udeří znovu. Nejlepší zbraň proti sviluškám je přípravek NISSORUN 10 WP, který je sice neusmrtí, ale zbaví je možnosti množení a tím způsobí jejich vymření.
Begonie převislá je hybridní kultivar begonie hlíznaté. Převislá část je až 50 cm dlouhá, s krásnými drobnými růžovobílými květy. Tyhle barevné krásky patří mezi typicky balkonové rostliny, ale jejich pěstování není samozřejmě vyloučeno ani kdekoli jinde. Velmi dobře se množí semeny. V truhlíku udělají jejich girlandy obrovskou parádu, jen pozor na přímé sluneční paprsky, které jim nesvědčí. Truhlíky proto orientujte na severní nebo východní stranu domu. Převislé begonie vysazujte vždy do nádob a různých květináčů podle velikosti jednotlivých odrůd. Volte dle možností raději rozměrnější nádoby, aby sazenice měly k dispozici více vody a živin. Jestli máte nádobu světlejší barvy, je pro pěstování begonií vhodnější, neboť světlá barva je prevencí proti přehřátí nádoby na slunci. Převislé begonie jsou o něco žíznivější, proto se jim dobře daří v samozavlažovacích obalech, které mají tu výhodu, že rostliny nemusíte tak často zalévat. Pokud máte mohutnější sazenice či rostliny, je vhodné pořídit si rozměrnější truhlík, který rostliny pak nepřeklopí. Pozor však při chladnějším a vlhkém počasí, neboť rostliny mají tendenci uhnívat, a tak musíte přebytečnou vodu z truhlíků vylívat.
Postup:
Hlízy begonie (pozor – sázejte vždy vypouklou stranou směrem dolů) se sázejí v únoru až březnu na světlé stanoviště s teplotou kolem 20 °C a je třeba je udržovat vlhké. Ven je vysazujeme po polovině května. Jejich krásu podtrhnete v kombinaci s jinými květinami, například s lobelkami modrými a laločnicí přímořskou. Begonie kvetou až do podzimu, pak je můžete rozmnožit řízkováním a semeny. Hlíznaté begonie se kromě toho rozmnožují také dělením hlíz. Hlíza se rozřízne na polovinu tak, aby obě části měly výhonky a kořeny. Řez se zasype uhlím nebo sírou. Hlízy se sázejí tak, aby jejich vrcholek lehce vyčníval nad úroveň půdy. Ke správnému růstu se doporučuje begonie nejdříve předpěstovat. Doporučuje se cibulky namočit na několik hodin do vlažné vody, a až poté začít s jejich výsadbou.
Tipy na pěstování:
Cibulky begonií můžete sázet do truhlíků už v únoru. Ven je však dejte až v druhé polovině května, kdy nehrozí mrazíky.
Substrát udržujte mírně vlhký, škodí jak jeho vyschnutí, tak převlhčení. Měl by být kyprý a humózní s pH okolo 6. Vhodné jsou hotové substráty.
Pravidelně odstraňujte odkvetlé a zavadající části, abyste podpořili další vývin poupat a aby na rostlině nevznikala živná půda pro choroby.
Pravidelně přihnojujte od jara do podzimu jednou za 7 až 14 dní.
Pro zálivku je vhodná měkká odražená voda. Rostlina se nesmí smáčet.
Rostliny můžete nechat venku do prvních mrazíků. Poté odstraňte listové části a hlízy vyjměte. Důkladně je očistěte od zbytků substrátu a dejte je zimovat do bedničky se suchou rašelinou nebo pilinami. Bedničku můžete zakrýt novinami nebo netkanou textilií. Teplota by neměla klesnout pod 2 °C a zároveň by neměla přesáhnout 15 °C, jinak cibulky začnou předčasně klíčit.
Ve svém příspěvku PŘEVISLÉ JAHODY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alena Auerová.
Mám převislý jahodník v truhlíku, stále ještě plodí. Jak ho mám uchovat přes zimu?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Marie Smola.
Dobrý den. Mám každý rok převislé jahody v truhlících na oknech a tam se jim velice daří.V každém 4 rostliny. Následně nechám růst pouze jeden šlahoun z každé a na něm jenom první odnož a pod ní odstřihnu.V polovině září truhlíky opatrně vyklopím na záhon a protože je to jeden celek,nožem rozkrájím na jednotlivé rostliny,/moc se s tím nemažu / a zasadím klasicky do záhonu.Odnože nestříhám ale sázím poblíž mateř.rostliny a upevním kovovou spojkou do hlíny.Zaliji a průběžně chodím odstraňovat nové květy aby se jahody nevysilovaly a získaly sílu na zimu.Takto stráví zimní období a koncem dubna je vyryji a s novým substrátem vrátím do truhlíků.Mateřské rostliny používám dva až tři roky.Funguje to,žádné nezmrzly a odnože už dostali známí i sousedé . Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Petúnie je rovněž velmi oblíbená balkonová rostlina. Je dekorativní, rychle roste a tvoří bohaté trsy, jež stále kvetou. Vybrat si můžete z velkého množství druhů: existují petúnie převislé a vzpřímené; jednobarevné, dvoubarevné či vícebarevné, přičemž škála barev je opravdu široká; dále pruhované a s bílými okraji; petúnie velkokvěté (mají méně květů, ale ty jsou plné a velké) nebo mnohokvěté (květy jsou menší, zato v hojném množství). Tvar květů petúnie je trumpetový.
Petúniím se bude nejvíce dařit na slunném a teplém místě (ideální je jižní či jihozápadní strana). Kromě truhlíků a květináčů je můžete zasadit i do okrasného záhonu, více však vyniknou právě v závěsných systémech, kde o ně budete moci i lépe pečovat. Petúnie se snažte chránit před silným větrem a deštěm, předejdete tak jejich poničení. Jestliže k tomu přesto dojde, bude to pouze dočasné: když poničené květy a polámané stonky odstraníte, brzy vykvetou nové květy a vyrostou nové stonky. Odstraňování suchých květů a květů poničených deštěm se doporučuje také proto, aby se nešířily choroby a plísně.
Petúnie vysazujte do dobře propustného substrátu s obsahem hořčíku a vápníku. Ideální je zakoupit substrát připravený přímo pro petúnie, který najdete ve větším zahradnictví nebo hobby marketu. Nejvhodnější nádobu pro petúnie pak představuje samozavlažovací truhlík. Do jednoho truhlíku o délce 50 až 60 cm zasaďte 3 rostliny. Pakliže do jednoho truhlíku zasadíte petúnie různých barev, bude krásně pestrý a zářivý.
Zálivka a hnojení
Také petúnie potřebují vydatné a časté zalévání, což za vás vyřeší samozavlažovací truhlíky. Hnojit by se měly pravidelně jedenkrát týdně, a to hnojivem určeným pro petúnie.
Přezimování
Petúnie se poměrně složitě připravují na přezimování. Nejjednodušší je rostliny na podzim zlikvidovat a na jaře pořídit nové. Jestliže se přece jen rozhodnete pěstovat rostlinu i přes zimu, seřízněte petúnii na 20 cm, odstraňte všechny suché či poškozené listy a umístěte ji do místnosti, kde bude světlo a teploty se budou pohybovat kolem 10 °C. Ani během zimy nesmíte zapomenout na zálivku, oproti letním měsícům ji však musíte hodně omezit: postačí tak jednou za 3 až 4 týdny (substrát nesmí úplně vyschnout).
Na jaře petúnii vyjměte z truhlíku, odstraňte starou zeminu, dejte nový substrát a rostlinu zaštípněte, aby vyhnala nové postranní výhonky. Truhlík nedávejte ven dříve než po ledových mužích, tedy po polovině května.
Ve svém příspěvku MILÁNSKÉ ŠPAGETY ORIGINÁLNÍ RECEPT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivka.
Za našich dětských let (tj. v 80. letech minulého století) nám dělali ve školní jídelně milánské špagety, jaké jsem nikde jinde nejedla. Bohužel mě jako dítě nikdy nenapadlo zeptat se na recept... Do dnes cítím v puse tu báječnou chuť. Pokud si ale vzpomínám, tak kečup, sojová omáčka či parmazán u nás snad nebylo možné ani koupit a na ovoce a zeleninu se stály fronty, takže předpokládám, že naše kuchařky ve škole používaly rajčatový protlak. Špagety ale nebyly zalévané omáčkou až na talíři - byly promíchány s omáčkou již v hrnci, takže byly hezky růžové a byly na nich kousky mletého masa, nedorozvařené cibule a mám dojem, že i nějakého rozpuštěného sýra (byly to takové bílé měkké krupičky). Takto byly nandavány na talíř a posypány strouhaným "červeným" (tj. dnešním 30%) eidamem. O boloňských špagetách jsme tenkrát nic neslyšely, ale předpokládám, že rozdíl mezi nimi je hlavně v tom, že do boloňských se dává různá zelenina. Nepamatuji si ani to, že by se špagety dělaly doma. U nás tedy určitě nikdy nebyly a nevybavuji si ani to, jestli se daly v obchodě běžně koupit - těstoviny se dělaly většinou doma a kupovala se jen kolínka (jiný druh tenkrát také snad ani nebyl). A kdo neuměl (nebo nechtěl) dělat domácí nudle, strouhání do polévky a fleky, tak se daly také koupit.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Přejděme od teorie k praxi a povězme si, co konkrétně můžeme dělat proti hrozícím houbovým chorobám?
Vliv na ně má řada faktorů - teplota, vlhko, sucho nebo jejich kombinace. Houbové choroby je nutné „hlídat“ již v první polovině vegetace. První z nich je onemocnění zvané plíseň révy či plíseň révová, dříve se používal název peronospora, latinsky Plasmopara viticola. Plíseň révy škodí na různých částech révového keře, především na listech, květenstvích a na hroznech. V této době ji nejčastěji můžeme najít na mladých listech. Jak se rozpozná? Řada pěstitelů s ní určitě má zkušenosti. Na lícové straně listů se objevují zpočátku nenápadné nažloutlé skvrny, které vypadají, jako by byl list promaštěn olejem. Proto se v běžné praxi nazývají „olejové“ skvrny. Na rubové straně listu jsou na stejných místech vidět bílé povlaky sporangiofórů, nosičů sporangií (plodnice), ze kterých se uvolňují spóry. Napadená místa později nekrotizují a celé listy mohou opadat. Na následujícím obrázku je vidět „olejová“ skvrna na lícové straně listu:
Zde je vidět rub listu s povlakem sporangioforů:
A zde je vidět značně napadený list s okrajovými nekrózami:
Jak se peronospora dostane na list?
Touto otázkou se dostáváme k životnímu cyklu této houby během roku. Vědci pro tento přehled často používají výraz „bionomie“. Stádium, které přezimuje, se nazývá oospory, což jsou spóry s tlustými buněčnými membránami, aby vydržely přezimování. Oospory přezimují na povrchu půdy a na spadaném listí. A právě tady mají pěstitelé – zahrádkáři nespornou výhodu: ti své zahrádky na podzim shrabují, což ve vinicích je nemožné. Oospory na jaře za příznivých podmínek vyklíčí a pokračují ve svém cyklu do dalšího stádia, kdy se vytvářejí bičíkaté zoospory. Ty se pomocí deště a větru (a pochopitelně pomocí svého bičíku) dostávají na listy, což bývá označováno jako primární infekce. Tam se přes průduchy usídlí v pletivech listových čepelí a tento svůj vývoj si několikrát zopakují. Na podzim se vyvíjejí pohlavní buňky a jejich spojením vzniká oospora, schopná dalšího přezimování na listech.
Všichni víme, že houby a plísně se více rozvíjejí, když je teplo a vlhko. Platí to zřejmě také o houbových chorobách vinné révy?
Ano, to je to nejpodstatnější, co musíme hlídat, chceme-li s ní úspěšně bojovat. Plíseň révy se rozvíjí především za teplého a současně vlhkého či deštivého počasí. První, primární infekce nezpůsobuje rozsáhlé škody, ale za ní může následovat řada opakování vývoje dalších a dalších spór. Proto je nutné provést první postřik v době před květem, aby
Ve svém příspěvku CHOROBY VYSAZENÝCH RAJČAT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dědík.
Na listech vysazeních rajčat sz od sponích listů objevila na nich bílá vrstva a šíří se nahoru na listech.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Stanislav Musil.
Na vysazených rajčatech Start SF1 se objevil bílý povlak na vrchu listů ve spodní části.
Prosím o radu děkuji Musil Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Bakopa je letnička, která vám nejlépe vynikne v závěsné nádobě nebo truhlíku. Na dlouhých převislých stoncích nese drobné vejčité jemně zubovité listy, které jsou světle zelené. Stonky jsou listy posety tak, že tvoří hustý zelený koberec posetý něžnými hvězdicovitými květy, které vyrůstají z listového paždí. Drobné květy samy opadávají, takže se vlastně rostlina sama čistí a odkvetlé květy nemusíme obírat. Plodem je tobolka.
Bakopa je rozšířena v tropech a subtropech Afriky, Asie, Austrálie a Ameriky. V Asii je to především jižní Indie, kde se již 3000 let využívá v ájurvédě pod názvem „Brahmi“, což znamená kosmické vědění. Slouží k léčbě mužské i ženské neplodnosti a v současné době také jako „mozkový nutrient“. Známa je i v Nepálu, na Srí Lance, v Číně, na Tchaj-wanu a ve Vietnamu. Roste zde na vlhkých, bahnitých a zaplavovaných místech, často i v tekoucích vodách.
Tato okrasná rostlina pochází z Jižní Afriky, má tedy ráda teplé klima. Na pěstování není však náročná, je tedy vhodná i pro začátečníky v zahradničení. Bakopu můžete pěstovat od jara až do podzimu venku, a jelikož se jedná o trvalku, lze ji během chladných měsíců zazimovat. Běžně dostupné jsou především odrůdy Bacopa 'Snowflake' a Bacopa 'Pink Domino'. První zmíněná má květy bílé barvy, druhá je zbarvena dorůžova.
Bakopa tvoří převislé dlouhé stonky, které jsou porostlé drobnými kulatými lístečky s výraznými zuby. V paždí listů vyrůstají drobné pěticípé květy bílé nebo růžové barvy. Výška bakopy je 50–100 cm, listy jsou vejčité, zubovité a řapíkaté. Rostlina kvete od června do září, disponuje dlouhými stonky, které zdobí drobné zelené lístky, ty jsou následně posety malými kvítky. Na rozkvetlé bakopy je tak opravdu nádherný pohled.
Pěstování bakopy je nenáročné. Jelikož se jedná o převislou rostlinu, doporučujeme ji zasadit do truhlíku nebo květináče vhodného k zavěšení. Na dno nádoby nasypte nejlépe drenáž, neměly by chybět ani otvory pro odtok přebytečné vody.
Při sázení do venkovních truhlíků je potřeba vyvarovat se ranním mrazíkům. S vysazením rostlin tedy počkejte přibližně až do poloviny května. Bakopám se nejvíce daří v dobře propustné a na živiny bohaté půdě, tu zakoupíte například ve formě univerzálního substrátu pro balkonové rostliny. Pokud se rozhodnete si substrát umíchat doma, vytvořte jej ze zeminy, kompostu a písku. Zeminy by měla být zhruba polovina a kompostu s pískem po čtvrtinách.
Bakopy pro svůj růst potřebují dostatek světla a tepla. Najděte jim tedy světlé stanoviště, přímé sluníčko však není podmínkou. Ideální jsou světové strany jih nebo jihovýchod, kde je dostatek světla po celý den.
Muškáty pocházejí z Afriky a existuje obrovské množství druhů. U nás jsou k vidění pelargonie vzpřímené a převislé. Důležité je, abychom vždy řízkovali kompaktní části rostlin, které jsou zdravé a nenapadené škůdci. Vždy odebíráme pouze vrcholové řízky o délce 5–8 cm, jejichž spodní konce ponoříme nejprve do růstového stimulátoru, poté sázíme do připravených květináčků naplněných nejlépe perlitem nebo substrátem pro výsev a množení. Po zakořenění, to je asi po 3 týdnech, přesazujeme do květináčů naplněných zahradnickým substrátem.
