Téma: 

blecha u lidí


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

BLECHY V BYTĚ

Blechy na člověku

Blecha lidská navzdory svému názvu žije a saje nejenom na člověku, ale bez větších problémů cizopasí i na ostatních domácích zvířatech, zejména na psech, kočkách a vepřích. Příležitostně se může objevit i na jiných hostitelích. Blecha lidská byla nejhojněji rozmnožena v domácnostech od 14. do 19. století. Na přelomu 20. století ji vystřídala blecha psí, která převažovala až do 50. let, kdy začala být vytlačována blechou kočičí. Momentálně je blecha lidská zcela na ústupu. K jejímu potlačení přispěl vývoj a vliv hygienické úrovně obyvatelstva. Nicméně ještě i dnes je možné se s ní setkat. Od ostatních blech se velmi výrazně liší především absencí hřebenu na těle.

Člověk bývá blechami napaden pouze výjimečně, a to především v návaznosti na kontakt se zablešeným zvířetem. Lidská medicína pulicosis (latinský medicínský termín pro zablešení člověka) nepovažuje díky téměř neexistujícímu výskytu blech u lidí za velký problém. Lékařské repetitorium nemá ve svém obsáhlém rejstříku heslo pulicosis vůbec uvedeno. Nepříjemné je snad jen bleší kousnutí. Na kůži poštípaného člověka se objeví typický svědivý či pálivý zarudlý pupenec, který však za několik hodin samovolně mizí. Citlivější lidé mohou na bleší poštípání zareagovat bouřlivější alergickou reakcí kůže, podobně jako při kousnutí kterýmkoliv jiným bodavěsavým hmyzem. Nedisciplinovaní pacienti si další problém přivodí nadměrným škrábáním a následným infekčním zánětem kůže svědivého místa. Zde by měly pomoci časté koupele.

Kousnutí blechy u člověka.

Detail odstavce: Blechy na člověku
Zdroj: Blechy v bytě
Zveřejněno: 11.12.2016


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: ..

Paní Svobodová, jste úžasná ženská :-) Moc se mi líbí vaše reakce na poptávku, kdyby takových lidí jako vy bylo více.. super

Zdroj: diskuze Rýmovník pěstování
Odesláno: 20.12.2016 uživatelem katka
Počet odpovědí: 9 Zobrazit odpovědi

BLECHY V BYTĚ

Vajíčka blech

Po oplození klade samička blechy asi 400 vajíček po 4–8 kusech, a to v mnoha etapách. Z vajíčka se líhne po 4–12 dnech bílá beznohá slepá larva porostlá štětinami. Na rozdíl od imag mají larvy ústní ústrojí žvýkacího typu s krátkými tykadly. Larvy se 3x svlékají a k vývoji potřebují teploty mezi 18–27 °C a 70–90% relativní vlhkosti. Larvy se živí organickými odpadky hostitele a výkaly blech, v nichž zůstává nestrávená krev. Po několika dnech se larva přemění v nepohyblivou kuklu uloženou v kokonu. Trvání kukly je dle podmínek prostředí různé. Kukly blech často přezimují a vylézají až na mechanické podráždění pohybem hostitele. Tu blechy skoro součastně opouštějí kokony a vrhají se na kořist. Z popsaného vývoje vyplývá, že proměna u blech je dokonalá. Nejkratší pozorovací doba vývoje od vajíčka do imaga u blech žijících společně byla 7 dní. Obvykle je však třeba počítat s dobou vývoje 4–6 týdnů. Každé snůšce vajíček musí u samičky předcházet sání krve.

Právě tato vajíčka jsou patrně největším problémem domácností se zvířaty. Než blecha přes vylíhnutí a larvu dospěje, trvá to až 30 dní. I když kočku nebo psa jednorázově odblešíte, jakmile dorostou nové blechy z neviditelných vajíček, které se vám povalují po podlaze nebo v kobercích, znovu obsadí zvířata.

Detail odstavce: Vajíčka blech
Zdroj: Blechy v bytě
Zveřejněno: 11.12.2016


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: pěstování brambor

V bramborách může být solanin a ten produkuje hořkou chuť, i když brambory nemají žádné zelené skvrny. Někteří lidé jsou citlivější na solanin a vnímají jeho hořkou chuť silněji než ostatní lidi.

Zdroj: diskuze Pěstování brambor
Odesláno: 2.10.2017 uživatelem Milda
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

DESTILOVANÁ VODA

Je destilovaná voda pitná

Jestli je destilovaná voda pitná? Tuto otázku si pokládá mnoho lidí. Obecně je dáno, že destilovaná voda není určena pro pití, tudíž nemá charakter pitné vody. Neobsahuje žádné minerály. Její konzumace může být nebezpečná, může poškodit střevní výstelku právě proto, že neobsahuje žádné minerály a ionty. Její konzumace vede k častému močení. Dalším příznakem je slabost, únava nebo bolest hlavy.

Detail odstavce: Je destilovaná voda pitná
Zdroj: Destilovaná voda
Zveřejněno: 5.3.2015


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: plíseň a sklizeném česneku,

Zdravím, máte asi dobrou sousedku jako mám já, stříká mi na keře, které jsou u mě, tedy na mém pozemku nějakým jedem, větvičky jsou na koncích černé, ohnuté a bez života, rostliny mi po dvou letech hynou. Nevím, co s ní. S babou zlou. Na to, abych postavila plný plot nemám peníze a s předchozími sousedy to bylo OK, nic se nemuselo řešit. Jednou ten česnek oželíte, ale co dál? Zákony jsou na takové lidi krátké.

Zdroj: diskuze Plíseň a sklizeném česneku,
Odesláno: 8.1.2015 uživatelem lali.ja
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

BLECHA

Blecha lidská

Blecha obecná neboli lidská (Pulex irritans) byla v Česku i v Evropě v období mezi 14.–19. stoletím nejrozšířenějším a nejtypičtějším lidským parazitem. Nyní je více rozšířeným druhem blecha psí či blecha kočičí, které ale také mohou napadat člověka. Blecha na člověku je významným ektoparazitickým přenašečem nemocí.

Blecha obecná je bezkřídlý hmyz hnědé až černé barvy (přesné zbarvení závisí na složení potravy), ze stran je zploštělá a tvořená články, které se směrem ke koncové části těla zvětšují a překrývají. Články jsou sklerotizované a porostlé brvami, které také směřují k zádi, čímž je usnadněn pohyb srstí hostitele. Záď je složena z 10 článků, z nichž 3 poslední slouží k rozmnožování. Blecha má tři páry nohou, dva páry (zadní a střední) jsou skákavé. Blechy dokážou vyvinout dostatečnou sílu pro velmi dlouhé skoky, což je způsobeno dobře vyvinutými stehny a kyčlemi a zároveň speciálními strukturami uvnitř nohy (resilin). Jsou velké od 2 do 8 mm a umí skočit do vzdálenosti asi 35 cm při výšce skoku 20 cm. Na jejich chodidlech se nacházejí 2 drápy, které slouží k přidržování se na hostiteli. Oči blechy jsou málo vyvinuté a reagují spíše jen na intenzitu světelných podnětů. Na hlavě se dále nachází kyjovitá tykadla a bodavě-sací ústní ústrojí. To je tvořeno bodcem, který je vybaven žlábkem, a za pomoci maxill jím blecha saje krev. Dále můžeme na hlavě najít pysková a čelistní makadla, která mají bodec ochraňovat. Blecha dokáže vypít až 15x větší množství krve, než je její velikost. Od jiných druhů blech se blecha obecná odlišuje absencí ktenidií (ctenidium) na hlavě a chybějícím hřebenem na hlavě a předhrudí.

Detail odstavce: Blecha lidská
Zdroj: Blecha
Zveřejněno: 21.10.2018


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: obal na orchidej

Orchideje můžete pěstovat v průhledném i v neprůhledném obalu. Co je důležité, je přístup vzduchu ke kořenům. Okrasný obal by měl být v průměru o 4 cm větší než je průměr květináče. Nepřelévat, rostlinu zalejvejte tak, že ji vyndáte z obalu a osprchujete vlažnou vodou. Necháte okapat a vytéct všechnu vodu z květináče a vložíte zpět do suchého okrasného obalu, nejlépe na vrstvu keramzitu. Za čtyři, pět dní to zopakujte. Až odkvete, tak začněte hnojit osprchováním vodou s hnojivem a dopřejte ji hodně světla v místnosti, ve které je nejvíce lidí během dne. Rostlina potřebujete oxidy, které člověk vydechuje. Tím trošku povyroste a nasadí znovu na květ, k čemu ji donutíte omezením živin a zkrácením doby světla na 6 hodin.

Zdroj: diskuze Obal na orchidej
Odesláno: 8.3.2016 uživatelem Zahradník
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

BLECHA

Blecha lidská – likvidace

Před profesionálním zásahem je potřeba provést důkladný úklid, to znamená vytřít, vyluxovat, a to i sedací soupravu, pelíšky zvířat a podobně. Sáček poté vyhodit a podezřelé oblečení a lůžkoviny vyprat na 60 °C.

Profesionální zásah probíhá v bezpečné celoplošné aplikaci nezapáchajícího přípravku na podlahovou plochu domácnosti. Doporučuje se ošetření domácnosti dvěma zásahy v rozmezí 14 dnů z důvodu inkubace nové generace blech z nakladených vajíček.

Po zásahu se doporučuje ošetřené podlahové plochy nevytírat, protože přípravek působí i v suchém stavu několik dnů po zásahu.

Když se zamoření tímto hmyzem někdo snaží řešit svépomocí, bývá neúspěch způsoben většinou tím, že v běžných přípravcích nemusí být dostatečná koncentrace účinné látky, a navíc je zapotřebí použít profesionální aplikační techniku, která se dostane i na nepřístupná místa. A obvykle se musí zásah i opakovat.

Detail odstavce: Blecha lidská – likvidace
Zdroj: Blecha
Zveřejněno: 21.10.2018


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: křen

Vážený pane.
S podobným problémem se "potýkám" již roky a stále se stejným výsledkem.Možná to bude tím,že se tady pěstuje nebo dováží podobný šmejd-jako např. česnek ze Španělska nebo Číny-který za nekřesťanské peníze kupujeme.Já jsem na křenu dost "ujetý" ale to co se tady prodává v poslední době je šmejd nejhoršího zrna,ještě před nějakými deseti roky se nastrouhaný křen,uložený ve sklenici v lednici mohl pálivý konzumovat ještě po několika dnech a dnes jej druhý den můžu vyhodit.Ač jsem se ptal několika lidí co s tím udělat,tak jako odpověď bylo pokrčení ramen.
Velice rád bych získal nějakou zaručenou radu,jako vy !!!! a za tu předem moc děkuji.

Zdroj: diskuze Křen
Odesláno: 30.12.2017 uživatelem antonín
Počet odpovědí: 2 Zobrazit odpovědi

BLECHA

Jak se pozná kousnutí od blechy

Pouze 5 % blech žije na těle domácího mazlíčka a až 95 % blech se nachází v okolí vašeho zvířete, v koberci, pelíšku, na gauči, nebo dokonce v posteli. Zatímco dospělá blecha se na svém hostiteli udrží až 7 dní, vajíčka a larvy z kůže a srsti rychle odpadávají. Z nich se potom v domácnosti mohou vyvíjet další a další blechy. Blecha se za příznivých podmínek vyvíjí v dospělé jedince velmi rychle. A tak se během jednoho měsíce u vás doma může vylíhnout až 1 000 nových blech.

Blechy napadají nejčastěji psy a kočky. Často se živí krví i jiných domácích či volně žijících zvířat. A také lidskou. Běžně si náš mazlíček přinese blechu od jiného chlupatého kamaráda. Ale stejně si ji může donést i ze zablešeného prostředí, kde se s jiným zvířetem vůbec nesetkal. Blechy jsou aktivní po celý rok. A pokud nemají příznivé podmínky pro vylíhnutí, mohou čekat v neaktivním stadiu kdekoliv ve vnějším prostředí až 6 měsíců.

Blecha obtěžuje bolestivým kousáním a její sliny často způsobují alergické reakce. Největším nebezpečím pro nás i naše mazlíčky jsou však nemoci, které blechy přenášejí. Tasemnice, lymská borelióza, encefalitida i další závažné nemoci může blecha přenést na zvíře i člověka. Proti blechám je tedy nutné účinné chránit vaše mazlíčky i domácnost po celý rok!

Štípanec od blechy je červený flek široký cca 1 cm, silně svědivý až pálivý. Povětšinou se na kůži nachází vícero kousnutí. Zde můžete vidět, jak vypadá kousnutí od blechy.

Detail odstavce: Jak se pozná kousnutí od blechy
Zdroj: Blecha
Zveřejněno: 21.10.2018


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: je kalanchoe jedovata

Vaše kalanchoe se latinsky jmenuje Kalanchoe blossfeldiana. Kalanchoe není pro lidi jedovatá. Větší problém ovšem kalanchoe představuje pro zvířata. Obsahuje totiž srdeční glykosidy, které jsou toxické pro mnoho zvířat. V některých částech světa, kde kalanchoe rostou divoce ve volné přírodě, jsou často hlášeny otravy hospodářských zvířat, přičemž jejich smrt je obecně kvůli vlivu glykosidů na jejich srdce. Květy kalanchoe obsahují mnohem více glykosidů, než kterékoliv jiné části rostlin, takže většina hospodářských zvířat se otraví, když je rostlina v plném květu. V našich podmínkách je kalanchoe pěstována v zahradách nebo v květináčích, spíše než na pastvinách, takže rostlina nepředstavuje významné riziko pro hospodářská zvířata. Domácí zvířata jsou však v ohrožení.
Vzhledem k tomu, že kalanchoe je běžná pokojová rostlina, je třeba chránit domácí zvířata před otravou. Toho se nejlépe dosáhne, když jsou rostliny nepřístupné pro psy, kočky a ptáky, protože dokonce i jen trochu květů může poškodit vašeho domácího mazlíčka. Je prokázáno, že tele zemře po snědení 7 gramů květů na 1 kg tělesné hmotnosti, ale smrtelná dávka pro menší zvířata není přesně známa. Během několika hodin po požití rostliny se u zvířete může spustit slintání průjem a bolesti žaludku. V případě, že zvíře pozřelo značné množství kalanchoe, tak tyto příznaky doplní i zmíněné srdeční účinky. V takovém případě je nejlepším řešením, co nejdříve dostat zvíře k veterináři. Existuje lék na tyto stavy, a veterinář zároveň může poskytnout symptomatickou a podpůrnou pomoc.

Zdroj: diskuze Je kalanchoe jedovata
Odesláno: 9.2.2017 uživatelem Zahradník
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

BLECHA

Blecha písečná

Blecha písečná (lat. Tunga penetrans, angl. sand flea, jigger flea, chigoe) je hematofág z čeledi Tungidae, řádu Iphonaptera. Od ostatních blech se liší hlavně svým způsobem života, při kterém se oplodněná samička penetruje do podkoží hostitele. Hostitelem blechy písečné může být člověk, pes, kočka, hospodářská zvířata, opice, šelmy, kachny a drobní savci. Vyskytuje se v tropických a subtropických oblastech. Způsobuje nemoc zvanou tungóza.

Blecha písečná je velmi drobná, měří pouze 1 mm. Má malou, relativně zploštělou hlavu. Špičatá zadní část maxilly a mohutný epipharynx napomáhají bleše písečné k penetraci do podkoží. Samičky jsou menší než samci s výjimkou maxilárních palp a epipharynxu, jež mají větší samice. Blecha má bezkřídlou hruď se třemi páry končetin. Třetí pár nohou je přeměněn na skákavý a je delší. Blecha písečná není dobrý skokan, skáče maximálně 20 cm.

Blecha písečná se vyskytuje v tropických a subtropických oblastech. První zmínka o bleše se objevuje již v roce 1492 při zakotvení Kryštofa Kolumba v Haiti. Odtud se blecha zřejmě rozšířila lodní dopravou do dalších koutů světa. První doložené záznamy jsou z roku 1732 z afrického kontinentu, kde se blecha šířila zásluhou vzkvétajícího obchodu s otroky. Dnes se vyskytuje ve Střední a Jižní Americe, v západní a východní Africe a na části indického kontinentu.

Dospělí samečci žijí volně. Samičky žijí volně až do kopulace. Oplodněná samička se poté penetruje do podkoží hostitele, u lidí nejčastěji do distální části končetin. Samička se nachází v pokožce mezi vrstvami stratum corneum a stratum granulosum. S vnějším světem ji spojuje otvor sloužící k dýchání, vylučování a později k uvolňování vajíček. V pokožce samička tvoří až 100 vajíček a přitom se živí hostitelovou krví ze svrchní škáry, kam dosahuje svou hlavičkou a ústním ústrojím. Při tomto procesu zvětší svůj průměr z 1 až na 7 mm. Vajíčka dozrávají po 8–12 dnech. Po jejich vyloučení samička umírá. Vajíčka jsou většinou vyloučena na písek, kde se vyvíjejí v larvy. Blecha písečná má 2 apodní (beznohá) larvální stadia, po nichž následuje stadium kukly, z níž se následně vylíhne dospělý jedinec. Kukla je uložena v hedvábném kokonu spředeném ze sekretů ústních žláz. Celý vývoj od vajíčka k dospělému jedinci trvá 4–6 týdnů, ale v optimálních podmínkách může trvat 3 týdny.

Napadení blechou písečnou se nazývá tungóza. Blecha písečná může napadnout kteroukoli část těla, ale většinou napadá distální části končetin, hlavně místa mezi prsty, pod nehty a chodidla. Penetrace blechy způsobuje intenzivní podráždění, bolestivé podkožní léze, které mohou způsobit další sekundární infekce. První symptomy svědění a mírná bolest se projevují už první den po penetraci. Zánětlivá reakce je odpovědí imunitního systému na napadení. Po 2–3 dnech se kvůli zvětšení objemu blechy v místě penetrace natáhne kůže a je patrná bílá koule s černou tečkou uprostřed. Svědění i bolest se zhoršují. Po 3 týdnech je blecha na pokraji smrti, léze se zmenšují, hnědnou, mívají vrásčitý vzhled. Po smrti blechy je léze hnědá až černá. Blechu v podkoží lze odborně vyříznou skalpelem či vyjmout pinzetou. Při několikanásobném nakažení blechou mohou léze splývat. Tetanus, zánět tkáně a zhoršený průtok krve potom mohou vést až ke vzniku gangrény a nutné amputaci.

Detail odstavce: Blecha písečná
Zdroj: Blecha
Zveřejněno: 21.10.2018


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: léčení prašiviny u králíků

Kokcidiosa je nakažlivé onemocnění, které působí králíkářům největší ztráty. Stejnou metlou, jako je pro lidstvo tuberkulosa, je pro králíky kokcidiosa. Nemoc je vyvolávána choroboplodnými zárodky tak zvanými kokcidiemi a sice druhem kokcidium oviforme, dnes zvaným Eimeria Stiedae. Zárodky tyto se nacházejí ve žlučovodech a ve sliznici střevní člověka a hlavně králíků. Nakažení děje se obyčejně potravou (zelenou pící, trávou atd.), v níž nalézají se tyto choroboplodné zárodky. Nemocní králíci jsou s počátku smutní, téměř ničeho nežerou, mají vysokou horečku, dech jejich stává se rychlým a krátkým, slábnou, hubnou, až konečně v poměrně krátké době hynou. Někdy se při tom nadýmají, silně slintají, aneb dostávají průjmy. Léčení bývá málokdy úspěšným, protože nemoc se úžasně rychle šíří a téměř celý chov vymírá. Zvláště zhoubně řádí choroba mezi králíky mladými; když některý z nich nemoc přečká, zdá se býti zdravým a bývá obyčejně v chovu používán dále. Uzdravení takového zvířete bývá však toliko zdánlivé, neboť stává se vlastně trvalým nositelem a rozšiřovatelem této nákazy. Při pitvě mrtvého králíka nalézáme dosti často na játrech bílé nebo nažloutlé uzlíky v různém množství a v různých velikostech. Jindy pouhým okem nenalezneme vůbec žádných změn a v těch případech doporučoval bych odbornou prohlídku zvěrolékařem, který mikroskopickým rozborem králičího trusu stanoví přesnou diagnosu. Nákaza šíří se velmi rychle po celém okolí, králíkárna bývá pak choroboplodnými zárodky tak zamořena, že v ní bez nebezpečí není možno dále králíky chovati. Jediným bezpečným prostředkem k zabránění nového vypuknutí nákazy je spálení mrtvých králíků, steliva a celé králíkárny. Pouze tam, kde choroba netrvala dlouho, kde králíkárna je kusem vyšší hodnoty, je možno ohroženou králíkárnu úzkostlivou desinfekcí zachrániti. Z léků, které jak jsem podotkl nemají valného úspěchu, užívá se nejčastěji slabého roztoku kreolinu (každý druhý den vnitřně podati jednu kávovou lžičku), glycerinu, chininu, směsi sirného květu a kalomelu (jednu lžičku denně).

Nadmutí vyskytuje se nejvíce u králíků mladých, ale i starších a bývá příčinou častého uhynutí. Onemocnění pozná se snadno dle toho, že břicho králíka je nápadně nafouklé a králík se sotva pohybuje. Tvrdívalo se, že příčinou nadmutí je krmení čerstvé zelené píce, hlavně jetele, dnes však víme, že není to pouze jetel, nebo zelená píce, ale že to bývá mnohem častěji zatuchlá nebo plesnivá sláma, namrzlé nebo nahnilé brambory, změněné obilniny, zvadlá a kvasící potrava atd. Následkem chybného kvašení vytváří se v žalludku a ve střevech veliké množství plynů, které silně stěny jejich napínají, takže může dojíti k prasknutí jich a náhlé smrti. Léčení: jakmile zpozorujeme nadmuté břicho u králíka, musíme ihned břicho králíka tříti, volně vypustiti na dvůr a přinutit k pohybu. Vnitřně podáváme mu vodu s několika kapkami čpavkového lihu, heřmánkový odvar, vápennou vodu (jednu lžičku), aloe na slabou špičku nože.

Slintavka objevuje se u králíků tehdy, je-li na ně přenesena od nemocných krav nebo vepřů a projevuje se nakažlivým zánětem sliznice ústní neobyčejně rychle se rozšiřujícím. Nemocnému zvířeti neustále vytéká z tlamy lepkavá tekutina, která slepuje srst na krku, prsou a na předních nohách. Králík je při tom smutný, nežere, posedává v tmavých místech a nezakročí-li se včas, pak rychle hyne. Nemoc je celkem zdlouhavá, nepříjemná, léčení samo je dosti namáhavé a spočívá v desinfekci tlamy a srsti. Nejjednodušším prostředkem je narůžovělý roztok hypermanganový, chlorová voda, kterou si připravíme tím způsobem, že jednu lžíci chlorového vápna rozpustíme ve třičtvrtě litru vody. Roztokem tímto nasákneme malou hubku a tou vytíráme 5-6kráte denně až do vyléčení tlamu a slepená místa srsti.

Ušní svrab vyvolávají rychle se rozmnožující drobní roztoči, kteří napadají ušní boltce králíků. Nemocní králíci potřásají neustále hlavou a škrábou se v uších. Bližší prohlídkou boltců zjistíme, že nalézají se v nich četné strupy a sedliny krve, v nichž nachází se tisíce roztočů, jimiž se nemoc roznáší. Zastaralé a dlouho trvající onemocnění může přivoditi smrt králíka, naproti tomu choroba včas zjištěná může se během několika dnů vyléčiti. Vnitřek uší natírá se papírkem nebo štětcem namočeným v 10proc. kreolínové masti anebo v tabulovém oleji a to tak často a tak dlouho, až jsou boltce zdravé. Výborně působí též směs glycerinu a kyseliny karbolové. Strupy je nutno vždy spalovati, neboť jimi se nákaza šíří.

Sněť slezinná je nejnebezpečnější a nejprudší nakažlivou chorbou králičí, která se však na štěstí poměrně zřídka vyskytuje. Nemocní králíci nežerou, dostávají třesavku, vysokou horečku, zrychlený a krátký dech, křeče, po nichž následuje ochrnutí celého těla a smrt. Upozorňuji, že nemoc tato je přenosná také na člověka a proto doporučuji co největší opatrnost, aby se králíkář nenakazil. Nemocní králíci se vůbec neléčí, naopak všichni churaví králíci musí býti utraceni a spálení. Králíkárna má býti vždy spálena a nikdy nemá býti použita pro další chov.

Mimo nakažlivé nemoce, které jsem zhruba dosud popsal, je ještě dlouhá řada chorob více nebo méně nebezpečných, z nichž mnohé mohou způsobiti hojně škod chovatelům. K nejběžnějším nemocem patří zácpa, průjmy, křeče, ochrnutí, tubrkulosa, chřipková rýma, nemoc pohlavní, prašivina a favus.

Zácpa je nejběžnější chorobou či příznakem choroby, která se vyskytuje hlavně u králíků krmených převážně krmivem suchým a u králíků málo se pohybujících. Mívají velká břicha, nepokojně pobíhají a špatně žerou. Proti zácpě králíků se nejlépe osvědčuje krmení zelené a šťavnaté píce v létě, v zimě nevařené mrkve a řípy, kalomel, teplé mléko s přimíšeným sirným květem.

Průjmy vznikají nesprávným krmením a nevhodnou vadnou potravou. Výkaly mohou se státi až vodnatými, často k nim bývá přimíšena také krev, králící rychle vysilují a hynou. Průjem nemusí přirozeně pocházeti z chyb dietetických, nýbrž může býti toliko příznakem řady jiných chorob: jako tuberkulosy, kokcidiosy atd. Léčení spočívá předně na změně potravy, krmí se píce výhradně suchá, dobré seno, chléb, zrní, vařená rýže nebo oves. Výborným prostředkem je svatojánský chléb, černý žitný chleb, sušený celer a vrbová kůra, která se podává buď jako čerstvé vrbové větvičky, anebo jako vařená kůra ve vodě. Stejně dobře působí také tinktura opiová, nebo živočišné uhlí.

Křeče vyskytují se dosti často u králíků jako poruchy nervové, rheumatické, anebo jako příznaky jiných chorob. Králíci nemohou se pohybovati a válí se doslova z místa na místo. Doporučoval bych vtírati do těla nemocného zvířete nějaké lihové mazání a dáti jej bezpodmínečně do tepla. Stává se někdy, že králík za křečovitého svíjení se rychle nám před zraky hyne, třebaže ještě před půl hodinou byl vesel a zdráv. Při takovém křečovitém záchvatu končícím okamžitou smrtí jedná se buď o mrtvici, o otravu jedovatými rostlinami v potravě, aneb o otravu uměl. hnojivy.

Ochrnutí napadá nejčastěji velké odrůdy, na příklad: belgické obry, strakáče, ale i menší stříbřité králíky, kteří jsou chováni v tmavých a dusných kotcích. Příčinou ochrnutí je téměř vždycky choroba ledvin. Nemocný králík nejistě se pohybuje, potácí se a nakonec se po zemi pouze plazí. Doporučuji masírovati měkčím kartáčem vícekráte denně nemocného králíka kafrovým lihem a umístění jeho ve vzdušné a teplé králíkárně.

Chřipková rýma je běžným nakažlivým onemocněním podporovaným nachlazením. Nemocný králík frká, kýchá a při tom vytéká mu hojně hlenu z nosu. Hlen tento je nakažlivý a jím přenáší se choroba na zdravá zvířata. Churavý králík má se ihned odděliti, do teplé místnosti přenésti, vlažnou vodou má se nos vícekráte za den očistiti a zaprašovati balonkem práškovou kyselinou borovou.

Tuberkulosa začíná většinou katarem horních cest dýchacích a projevuje se kašlem suchým a krátkým, který bývá provázen výtokem z nozder a z tlamy králíka; králík ztrácí chuť k žrádlu, dýchá namáhavě a často dostává průjem, což svědčí o zachvácení. Onemocnění toto je absolutně nezhojitelné a králíky je nutno pozabíjeti, při čemž nesmí se zapomenouti na příslušnou desinfekci.

Nemoce pohlavních ústrojů vyskytují se nyní poměrně velice často, ačkoliv před pěti až šesti léty nebylo o nich téměř ničeho slyšeti. Onemocnění projevuje se zánětem, zvředovatěním pohlavního ústrojí a hisavým výtokem a je způsobováno choroboplodným zárodkem t. zv. Spirochaetou cuniculi, který je velmi blízkým pžíbuzným spirochaet, jež vyvolávají syfilis nebo-li příjici lidí. Nemoc napadá jak samce, tak samice, chorá zvířata špatně žerou, zvolna hubnou a slábnou, až konečně za jeden až dva roky hynou. Stává se často, že při této chorobě nelze prostým okem zjistiti žádných změn a nemoc lze prokázati teprve krevní zkouškou, jako u člověka. Doba, která uplyne mezi vniknutím zárodku do zdravého těla a mezi objevením se prvních příznaků choroby obnáší dva až čtyři měsíce. Léčení: v prvním stupni nemoce omezujeme se na desinfekci, která se provádí tím způsobem, že se pohlavní ústrojí důkladně vymyje 3% roztokem kyseliny borové a zvředovatělá místa se potřou jodovou tinkturou; pokročilejší choroba se léčí roztokem resorcínu a dávkami benzolu ostrušíkového dle živé váhy králíka vypočtenými. U velmi cenných kusů s úspěchem se v poslední době používá injekcí neosalvarsanových.

Prašivina počíná obyčejně na hlavě, rozšiřuje se na krk, hruď, přední nohy a může postihnouti celý povrch zvířete. Srst na místech postižených vypadává, tvoří se malé puchýřky hnisem vyplněné, které praskají a zasychají ve strupy anebo mokvají. Nemocné zvíře je vždy nutno odděliti, isolovati, králíkárnu je nutno vřelým louhem sodným vymýti a po uschnutí vybíliti hašeným vápnem. Při počátcích choroby potírají se strupy vaselinou, glycerinem, aby změkly a pak je pomocí mazlavého mýdla a teplé vody opatrně odstraňujeme. Poté potíráme zachvácená místa kartáčkem neb pírkem po 3 dny 2krát denně směsí stejných dílů petroleje a lněného oleje, za týden se králík vykoupe, v teple osuší a v případě potřeby se totéž léčení opakuje. Dobře se také osvědčilo seslabené vídeňské dehtové mazání, jehož hlavní součástí je dehet, líh a sirný květ.

Favus, čili moučnivka je rovněž kožní chorobou králíků, vyvolávanou plísní, zvanou Achorion Schoenleini. Na postiženém místě tvoří se v srsti zaokrouhlené, přesně omezené větší neb menší skvrny, v jejichž středu srst vypadává a později pokrývá se bělavým práškem (jako moukou), který pochází z výtrusů plísně. Nemoc zůstává obyčejně omezena na hlavy, na nohy, někdy ovšem zachvacuje celé tělo. Nákaza tato vyskytuje se nejčastěji u králíků ve stáří do 3 měsíců, jakmile dosáhnou stáří 5 měsíců, pak náhle sama zmizí. Někdy dosahuje však takového stupně, že zvířata hynou seslábnutím. Léčení spočívá v potírání chorých míst vatou, namočenou ve slabém roztoku sublimátu, kyseliny karbolové, kreolinu. Králíci obyčejně uzdraví se do týdne. Upozorňuji zase, že choroba tato je přenosná na člověka a proto je třeba velké opatrnosti. Nakažlivé nemoce králíků jsou velmi nebezpečné už proto, že nákaza se rychle přenáší na všechny kusy v králíkárně. Abychom tomu zabránili, musíme králíky občas prohlížeti a zpozorujeme-li u některého známku nemoci, pak musíme jej ihned bez odkladu léčiti. Správná diagnosa a vhodný způsob léčení je ovšem důležitý. Když zjistíme, že některý králík málo žere a sedí skrčený, máme jej hned z králíkárny odebrati, dáti do nějaké prázdné a od králíkárny více vzdálené bedny. Tam jej máme delší dobu pozorovati a léčiti, jakmile poznáme, jakou nemocí je postižen. Včasným odstraněním churavého králíka zabrání se často nakažení a vyhynutí celého chovu.

Všeobecně o léčení možno říci, že nejlépe je králíky těžce nemocné nebo nápadně již vyhublé neléčiti vůbec, lépe je takové kusy z chovu odstraniti, aby se předešlo ještě větší škodě. Pro králíkáře platí, že lépe je nemocem předejíti, nežli je namáhavě léčiti. Když jsou králíci pak krmeni vydatnou a zdravou potravou, zamezí se mnohým chorobám. Nutno dbáti, aby chovní králíci nepocházeli z chovů zamořených nějakou nemocí, nebo zdegenerovaných pokrevní plemenitbou. Koupení králíci buďtéž vždy dobře prohlédnuti a delší dobu pozorováni, jestli snad nejsou nemocní. Pouze úzkostlivou čistotou a opatrností podaří se nám králíky udržeti zdravé.

Zdroj: diskuze Léčení prašiviny u králíků
Odesláno: 19.12.2016 uživatelem anežka
Počet odpovědí: 0

JAK SE ZBAVIT BLECH

Jak se zbavit blech ve sklepě

Blecha lidská se množí velice rychle, zvláště v letních měsících, a tak záhy dochází přímo k invazi blech. Na domácnost a sklep je samozřejmě nejúčinnější pozvat si specializovanou firmu, která provádí dezinfekci, dezinsekci a deratizaci, je ale také možné zkusit vyřešit situaci „svépomocí“. Jako nejlepší se jeví přípravek BioKill (je k dispozici velké pětilitrové balení), viz výše. Je vyzkoušený, neničí tkaniny ani barvy, takže není problém postříkat koberce, sedačku a prostory ve sklepě. V domácnosti může ublížit pouze rybičkám v akváriu, tam tedy nestříkat. Napoprvé je vhodné postřik opakovat po týdnu, pak několikrát po čtrnácti dnech. Věci ze sklepa je dobré spálit.

Detail odstavce: Jak se zbavit blech ve sklepě
Zdroj: Jak se zbavit blech
Zveřejněno: 22.9.2018

BLECHA

Blecha kočičí

Blecha kočičí (Ctenocephalides felis) je druh parazitického hmyzu patřící do řádu blechy. Je parazitem zejména koček a psů, ale byla nalezena i na ovcích, telatech, kozách, hlodavcích, králících a také na člověku (blecha kočičí na člověku). Je rozšířena po celém světě čili kosmopolitně.

Dospělá blecha je zbarvena červenohnědě, někdy černě, larva je bílá se zřetelnou hnědou hlavou. Dospělec je velký 1–3 mm a má silné zadní nohy, které slouží ke skákání a běhu; beznohá larva měří okolo 0,5 mm. Velké skoky umožňuje bleše mimo jiné látka resilin, avšak před dalším skokem musí blecha určitou dobu počkat, než se tato látka doplní. Dospělec žije 4–25 dní. Dříve než se larva promění v dospělce, musí projít stadiem kukly. Vlákno kokonu (zámotku) je lepkavé a lehce se na něj nalepují různé nečistoty, které chrání kuklu před vysycháním a slouží i jako maskování.

Od podobné blechy psí (Ctenocephalides canis) lze blechu kočičí odlišit mikroskopicky – v krajině čelního štítku má plošší hlavu a má delší první zub v lícním hřebenu.

Životní cyklus blechy kočičí patří k proměně dokonalé (vajíčko – larva – kukla – dospělý jedinec). Bleší samička denně snese 20–50 vajíček. Vajíčka jsou hladká, neudrží se na těle hostitele a spadnou někam, kde se z nich za jeden až deset dní vylíhnou larvy. Larvy se živí biologickým materiálem z okolního prostředí včetně výkalů dospělých blech, zakuklí se a z kukly se líhne dospělý jedinec. To, že většina vývojových stadií blechy (vajíčka, larvy, kukly) žije mimo hostitele, je jedním z problémů při boji proti blechám. Vajíčka, larvy i kukly jsou většinou odolné vůči nepříznivým podmínkám, přičemž larvy jsou méně odolné proti vyschnutí než vajíčka. Kokon (zámotek) slouží larvám jako ochrana před predátory (například mravenci). Dospělá blecha již parazituje na svém hostiteli, živí se krví, ale využije jen malou část – většinu krve vyloučí s výkaly, které jsou po rozmáčknutí typicky červené. Pouze dospělá blecha je schopná reprodukce a jen v tomto stadiu lze rozlišit samičku a samečka. Délka vývoje závisí na vnějších podmínkách, v létě vývoj trvá 4–5 týdnů, v zimě déle. Blecha kočičí na člověka také útočí.

Blecha kočičí je parazit, který může hostiteli způsobit více různých nepříjemností – může být přenašečem chorob, může hostitele celkově oslabit a podobně. Bleší sliny obsahují látky, které zabraňují srážení krve, díky tomu se může blecha dostatečně nasytit. Látky však vyvolávají alergickou reakci hostitele, hostitel má tendenci se škrábat a může si způsobit hnisání či ekzémy. Dále mohou blechy přenést na svého hostitele tasemnici psí. Vzhledem k tomu, že se blechy živí krví, mohou být nebezpečné pro malá nebo křehká zvířata – mohou způsobit chudokrevnost štěňat, koťat či dospělých zvířat malých plemen, která mohou následkem anémie i uhynout. Vzácněji blechy přenášejí tyfus a mor myší.

Detail odstavce: Blecha kočičí
Zdroj: Blecha
Zveřejněno: 21.10.2018

BLECHA

Velikost blechy

Blechy jsou drobný bezkřídlý hmyz, velký cca 3,5 mm, z řádu Aphaniptera, který se živí krví teplomilných živočichů, tedy i člověka. Zvířata, která jsou blechami napadená, jich mohou mít na sobě až tisíce. Přestože se blechy živí výhradně krví, mohou být několik týdnů bez potravy mimo tělo hostitele. Jejich zploštělé tělo pokryté trny, které směřují dozadu, jim umožňuje výborný pohyb v srsti zvířat. Hostitele opouštějí, když se chystají naklást vajíčka do různých úkrytů – prasklin v podlaze, skulin. Vajíčka kladou i do srsti hostitele, kde se však neudrží a dostávají se dále do okolí. Obyčejně za dva týdny se z vajíček líhnou larvy (cca 0,5 cm). Jsou to bílí tvorové bez nohou, připomínají červy. Živí se organickým odpadem a krví v zaschlém trusu dospělých blech. Při normálních podmínkách trvá stadium larvy 2–4 týdny, výjimečně může trvat i několik měsíců. Poté se larva zapřede do hedvábného zámotku, který se pokryje prachem, takže najít jej není nic snadného. Stadium kukly trvá také přibližně 2–4 týdny. Po kousnutí blecha vylučuje látku, jež brání srážlivosti krve a tím umožní krev sát, proto také kousnutí od blechy svědí.

Blechy jsou nejen velmi obtěžující, ale navíc mohou přenášet i řadu nemocí, některé z nich jsou velmi závažné, například mor nebo endemický tyfus. Třeba u moru to funguje tak, že blecha jako přenašeč moru má v žaludku bakterie tohoto onemocnění, které se rozmnoží do takové míry, že jí ucpou trávicí ústrojí a ona je potom při sání krve vyvrhuje do těla hostitele. Dále je blecha přenašečem lymské boreliózy, i když v menší míře než klíště, a encefalitidy (zápalu mozkových blan). Dále bývá blecha takzvaně mezičlánkem (přenašečem) tasemnice. Není dobré proto výskyt blech, i když nám to může připadat jakkoliv banální, podcenit. Chytit blechu je téměř nadlidský úkon, dokáže skočit až na vzdálenost 30 cm a do výšky 20 cm, což je vzhledem k její velikosti úctyhodné. Když se vám podaří blechu chytit, ani potom nemáte vyhráno, je to velmi kompaktní hmyz a pouhým zmáčknutím mezi prsty jej prostě nezabijete.

Detail odstavce: Velikost blechy
Zdroj: Blecha
Zveřejněno: 21.10.2018

ODČERVENÍ LIDÍ

Odčervení lidí bylinkami

Protiparazitní čaj: Smíchejte ve stejném poměru nať pelyňku pravého, lékořice, zeměžluč, saturejku, kopřivu, vratič a vyloupaná dýňová jádra. Asi patnáct jadérek rozdrťte a nechte ve vodě povařit. Přidejte polévkovou lžíci ostatní směsi, chvíli povařte, odstavte, nechte pět minut louhovat a pak nápoj sceďte. Polovinu neslazeného čaje vypijte večer před spaním, druhou polovinu si nechte na ráno nalačno.

Detail odstavce: Odčervení lidí bylinkami
Zdroj: Odčervení lidí
Zveřejněno: 29.3.2018

SVRAB U LIDÍ

Jak se svrab přenáší

Svrab nejčastěji postihuje lidi se sníženou imunitou a děti, které si toto onemocnění na sebe přenáší při dětských hrách. Problém může být, pokud svrab postihne člověka s těžkými nemocemi typu AIDS, protože u takového člověka může vyvolat extrémní zrohovatění kůže. Často tímto onemocněním trpí také lidé bez domova a lidé žijící ve větších komunitách, ve společných prostorách (léčebny, nemocnice). Většina lidí ani netuší, že svrab se přenáší i při pohlavním styku. Dříve se věřilo, že svrab je důsledkem špatné hygieny, prý se neobjevuje u „mytých“ lidí, ve skutečnosti to ale není pravda. Špatná hygiena svrab nezpůsobuje, ale může stav zhoršovat. I přehnaná hygiena může onemocnění komplikovat, hlavně v diagnostice onemocnění. Inkubační doba tohoto onemocnění je měsíc – měsíc a půl.

Detail odstavce: Jak se svrab přenáší
Zdroj: Svrab u lidí
Zveřejněno: 20.3.2018

PRAŠIVINA U LIDÍ

Inkubační doba svrabu

Inkubační doba svrabu je měsíc až měsíc a půl. Období nakažlivosti končí po řádně ukončené léčebné (antiskabiesní) kúře, kterou řídí dermatolog, a po provedení všech příslušných hygienických opatření.

Detail odstavce: Inkubační doba svrabu
Zdroj: Prašivina u lidí
Zveřejněno: 4.9.2018

ROUPY U DOSPĚLÝCH LIDÍ

Inkubační doba

Časový interval od přijetí oplodněného vajíčka v potravě až po kladení vajíček dospělého červa je kolem jednoho měsíce. Vajíčka i larvy přežívají při pokojové teplotě a ve vlhkém prostředí několik dní. V suchém prostředí naopak rychle hynou.

Detail odstavce: Inkubační doba
Zdroj: Roupy u dospělých lidí
Zveřejněno: 14.9.2017

ODČERVENÍ LIDÍ

Tasemnice

Echinokokózu způsobují tasemnice Echinococcus. Definitivním hostitelem tasemnice Echinococcus granulosus je pes, mezihostitelem jsou přežvýkavci, ale také člověk. Rizikem pro přenos nákazy na člověka jsou například domácí porážky, kdy se nejdříve nakazí psi. Ti pak vylučují v trusu vajíčka parazita, a tak se může nakazit i člověk. U lidí způsobuje parazit cystickou echinokokózu. Především v játrech a plicích vznikají veliké cysty, boubele typu alveokok, které utlačují ostatní tkáně a způsobují různé zdravotní obtíže (bolest, kašel, dušnost). Zapotřebí je chirurgický zásah. Tasemnice Echinococcus multilocularis má jako své definitivní hostitele psy, kočky, ale i lišky. Mezihostitelem jsou hlodavci i lidé. Člověk se může nakazit například od své kočky, která loví myši, kontaktem se zamořenou půdou, ovocem a zeleninou potřísněnou výkaly zvířat nakažených tímto parazitem. U lidí způsobuje alveolární echinokokózu, při které také vznikají v těle cysty připomínající nádor. Cysty se vyskytují obvykle v játrech, i zde je nutné chirurgické řešení.

Detail odstavce: Tasemnice
Zdroj: Odčervení lidí
Zveřejněno: 29.3.2018

JAK SE ZBAVIT BLECH

Blechy na člověku

Blechy psí na člověka jdou a umí ho pořádně pokousat. Svého mazlíčka jich tedy rychle zbavte pomocí šamponu nebo léčebných pipet proti parazitům. Když se přemnoží, tak už jim nebude stačit zvíře a vrhnou se na vás. Byt pak mohou rázem zamořit tisíce skákajících potvůrek.

Na těle hostitele pobývá blecha ve svém dospělém stavu, kdy také kouše a saje krev. Vajíčka, která zde pak naklade, volně vypadávají do okolního prostředí. Proto pak další vývojové fáze probíhají ve zvířecím pelíšku, v kobercích, sedačkách. Jakmile se blechy vylíhnou, hledají si nového hostitele a mohou k vám připutovat klidně od sousedů.

Bleší dospělci viditelní na psovi tvoří cca 5 % celkové populace, 95 % se nachází v okolí. Průměrně trvá doba od nakladení vajíčka do vylíhnutí dospělé blechy 4 až 5 týdnů. Nepříjemnou vlastností blech je jejich schopnost vydržet i roky bez potravy. Blechy přenášejí rovněž některá závažná onemocnění, jako je mor a tularémie. Mohou přenášet i tasemnice z myší a potkanů. Po kousnutí blechou se může na kůži objevit alergická reakce. Známá je i „nemoc z kočičího škrábnutí“, kterou vyvolává bakterie přenášená trusem blech.

Blechy dokážou kousnout až 400x denně a nasát 15x více krve, než jaká je jejich vlastní hmotnost!

Blechy svá vejce nekladou v blízkosti hostitele. Blechy se tak mohou vylíhnout na zemi, v koberci, ložním prádle, čalounění nebo v prasklinách v podlaze. Většina bleších vajec se vylíhne do 15 dnů.

Zde můžete vidět obrázek kousnutí od blechy.

Detail odstavce: Blechy na člověku
Zdroj: Jak se zbavit blech
Zveřejněno: 22.9.2018

ODČERVENÍ LIDÍ

Kryptosporidie

Kryptosporidie jsou rozšířené po celém světě a existuje jich mnoho druhů. Kryptosporidie parazitují v epitelu tenkého a tlustého střeva, některé druhy se nacházejí na povrchu epitelu žaludeční stěny. Napadají celou řadu hostitelů. K nákaze dochází fekálně-orální cestou pozřením oocysty, z níž se po spolknutí uvolní infekční stadia – sporozoiti, kteří napadají a ničí epitel střevního traktu. Kryptosporidie procházejí ve střevním traktu několika stadii. Na konci životního cyklu vznikají opět oocysty, které jsou dvojího typu – tenkostěnné a silnostěnné. Silnostěnné odcházejí s trusem z těla ven a slouží k přenosu na další hostitele. Tenkostěnné zůstávají v těle a jsou zodpovědné za autoinfekci. K přenosu může docházet pozřením kontaminované vody (pitná voda, rekreační koupání) nebo potravin. Hlavní podíl na kontaminaci vody mají hospodářská a volně žijící zvířata. Kryptosporidie odolávají běžným dezinfekčním prostředkům. Ničí je však vysoké teploty. Vodní zdroje jsou často kontaminovány parazitem Cryptosporidum parvum, který způsobuje infekce u zvířat i lidí. Dalším původcem lidské kryptosporidiózy je Cryptosporidum hominis. Onemocnění se projevuje vodnatými průjmy, které mají u zdravých dospělých jedinců lehčí průběh a po několika dnech samy vymizí. Děti jsou k nákaze mnohem vnímavější. U chronicky nemocných lidí a lidí s poruchou imunity může dojít k až dehydrataci a ohrožení života.

Detail odstavce: Kryptosporidie
Zdroj: Odčervení lidí
Zveřejněno: 29.3.2018

ROUPY U DOSPĚLÝCH LIDÍ

Jak se zbavit roupů

Infekce bez příznaků nebo mírná forma nevyžadují terapii ve formě léků, potřebná jsou však režimová opatření.

Zbavit se jich je možné po předepsání léků od lékaře. Ten předepíše antiparazitární léky - mebendazol, albendazol. Bohužel častým nežádoucím účinkem těchto léků jsou trávicí potíže.

Vedle dodržování hygienických zásad zmíněných v léčbě je známo několik lidových rad. Patří sem konzumace česneku či mrkve. Hodně lidí doporučuje také kyselé zelí, poupata pelyňku. Rozhodně prospět může snížená spotřeba bílého rafinovaného cukru a naopak velká konzumace celozrnných obilnin a zelené listové zeleniny. Obojí má pozitivní vliv jak na léčení parazitů, tak v prevenci před nimi. K úlevě od úporného svrbění je doporučována teplá koupel s půl hrnkem stolní soli nebo aplikace masti s oxidem zinku do okolí konečníku.

Detail odstavce: Jak se zbavit roupů
Zdroj: Roupy u dospělých lidí
Zveřejněno: 14.9.2017

ODČERVENÍ LIDÍ

Škrkavky

Původcem onemocnění jsou škrkavky psů a koček, například škrkavka psí (Toxocara canis) a škrkavka kočičí (Toxocara cati). Vajíčka škrkavek se do vnějšího prostředí dostávají společně s trusem. Ve vajíčku se postupně vyvíjí infekční larva, která se do hostitele (pes, kočka, člověk) dostává pozřením. Larvy se dostávají do střeva, kde opět dochází k produkci vajíček. Larvy škrkavek mohou prostupovat přes placentu do plodu. Štěňata se tak mohou narodit již infikovaná. Nakazit se mohou i z mateřského mléka. Člověk se může nakazit polknutím vajíček. Nákaza nejčastěji postihuje děti, které přicházejí do kontaktu s infikovaným substrátem (písek, půda). Larvy škrkavek migrují v těle lidí a poškozují různé orgány, například plíce, ale mohou se dostat také do oka. U většiny infekcí se neprojeví žádné příznaky nebo jen mírné (bolesti břicha, nechutenství, malátnost). Vzácněji se objevuje kašel, horečka nebo alergické vyrážky. Příznaky obvykle samy odezní. Závažnější důsledky má oční forma toxokarózy, která může vést až k oslepnutí. V České republice má asi 25 % lidí protilátky proti škrkavkám. V rámci prevence je vhodné zamezit znečištění pískovišť psími výkaly a řádně odčervovat psy (hlavně štěňata) a kočky. Nemoc mohou přenášet i fretky.

Detail odstavce: Škrkavky
Zdroj: Odčervení lidí
Zveřejněno: 29.3.2018

KRÁSNOHLÁVEK

Calocephalus brownii pěstování

Calocephalus brownii umístěte do stínu či polostínu. Nesmí se nikdy nechat zcela vyschnout, naopak se musí udržovat v mírném, ale skutečně mírném vlhku. Calocephalus brownii musíte jednou za 14 dní hnojit, nesmí na zimu zůstat venku. Pokud Calocephalus brownii roste, tak žije, pokud však svěsí konce, tak vám umřel. Mnoho lidí ani nepozná, že krásnohlávek již nežije, protože tato rostlina zůstává stále v pevném tvaru.

Detail odstavce: Calocephalus brownii pěstování
Zdroj: Krásnohlávek
Zveřejněno: 6.10.2014