BROUK V TRÁMECH

Co je to červotoč

Červotoč je velmi zákeřný hmyz, kterému zachutná snad vše, v čem je alespoň kousek dřeva. Může jít o zahradní nábytek, dřevěné balkony, parapety, interiérový nábytek, trámy či celé stavby. Nebezpeční nejsou jen dospělí jedinci, ale především larvy, které se dřevem prokousávají skrz naskrz až do slabé vrstvy pod povrchem. Postupně tak dřevo rozruší natolik, že se z něj stane drolící se „perník“. Na povrchu se však objevují jen takzvané výletové chodbičky, které prokousal již dospělý hmyz. Jakmile se tyto otvory objeví, znamená to, že byla destrukce materiálu dokončena. Skutečný rozsah poškození dřeva však není na první pohled patrný.

Červotoči jsou malí či středně velcí brouci s protáhlým válcovitým a svrchu zploštělým tělem. Mají 8- až 11článková tykadla a tmavohnědé nebo načervenalé zbarvení těla. Larvy jsou bílé a srpovitě ohnuté. Téměř všichni dřevokazní červotoči se řadí do podčeledi Anobiidae, která se dále dělí na 8 rodů a ty následně na několik desítek druhů. K těm nejčastějším druhům u nás řadíme červotoče proužkovaného a umrlčího. Jednotlivé druhy se mohou lišit podle toho, jestli napadají čerstvé, nebo už zabudované dřevo, zda dávají přednost jehličnanům, či ovocným stromům. Dřevokazný hmyz potřebuje k životu dřevo o vlhkosti nejméně 10 % a nejvíce 80 %.

Brouci se po vylíhnutí z kukly dokážou prokousat vším možným, dokonce i obaly potravin z papíru, plastu či hliníkovou fólií. Dospělý brouk nepřijímá potravu, škodí jen larva, která se živí všemi produkty, které obsahují škroby. Konkrétně to znamená, že larvy požírají staré pečivo, nudle, rýži, těstoviny, sušenky, polévkové kostky, psí suchary, papír, sušené rostliny, kůži a podobně. Larva vydrží hladovět až 8 dnů, zatímco dospělý brouk potravu nepřijímá vůbec. Některé druhy červotočů požírají dřevo, ale nikoliv čerstvé, nýbrž dřevo zabudované ve stavbě již několik let. Usídlují se na střešních trámech, v podlahových prknech, požírají konce trámů v místě uložení do venkovních stěn. Nejvíce napadají dřevo, které je vystaveno silným mrazům.

Červotoč pronikavý

Červotoč pronikavý je 2,5 až 5 mm dlouhý hnědý až tmavohnědý brouk. K hromadnému rojení brouků dochází v dubnu až červenci. Brouci jsou patrioti, většina z nich zůstává na místě, kde se vylíhli, nebo alespoň poblíž. Samička klade obvykle do starých výletových otvorů, štěrbin ve dřevě, nebo na rovný, ale drsný povrch asi kolem čtyřiceti vajíček.

Patří k obávaným škůdcům veškerého zpracovaného dřeva. Brouci se objevují v létě, samičky kladou do míst, kde se vyvinula předchozí generace. Mimo lidská obydlí se vyvíjí v suchém jehličnatém i listnatém dřevě.

Červotoč proužkovaný

Červotoč proužkovaný je 3 až 4 mm dlouhý světlehnědý až tmavohnědý brouk, na krovkách má 10 řad rovných a zřetelně tečkovaných rýžek. K hromadnému rojení brouků dochází v dubnu až červenci. Samička klade obvykle do starých výletových otvorů, štěrbin ve dřevě nebo na rovný, ale drsný povrch asi třicet, za příznivých okolností až šedesát vajíček.

Červotoč proužkovaný napadá především jehličnaté dřevo, dosti vzácně i listnaté, opracované a proschlé, již déle používané. V jádrovém dřevě neprosperuje, vyvíjí se špatně. Charakteristické je, že trámy napadá jen na vnitřní straně místnosti. Venkovní stranu stěn domů a trámů nepoškozuje. Larvy vyvrtávají ve dřevě podélné chodby, jejichž hlavní část je soustředěna do letokruhů jarního dřeva. Velice často tento druh najdeme ve dnech skříní, nohách, na spodcích dveří, v prazích.

Délka dospělé larvy dosahuje 4 mm a šířka její chodby v této době činí kolem 2 až 2,5 mm. Vývoj trvá 1 až 3 roky a závisí na okolní teplotě, vlhkosti a výživnosti dřeva.

Při relativní vlhkosti vzduchu pod 45 % nedochází k líhnutí larev, protože nemohou prokousnout zaschlou blánu vajíčka. Červotoč proužkovaný je poměrně citlivý na teplotu, uvádí se, že již při 30 °C dochází k tepelnému šoku (uvádí se i teplota něco přes 40 °C). Při 34 °C nedochází k embryonálnímu vývoji a vajíčka hynou. Hyne též pří nízkých teplotách kolem -18 °C. Optimem pro vývoj larev je teplota 14 až 16 °C při vlhkosti dřeva 15–18 % a relativní vlhkosti vzduchu 70 až 80 %.

Červotoč tabákový

Brouk je hnědý, velký 2–3 mm, má oválný tvar. Rozlišovacím znakem od červotoče spížního mohou být jemně pilovitá delší tykadla. Krovky má bez rýh.

Samice klade 10–100 vajíček mezi produkty. Larva je bílá se žlutohnědou hlavou, masitá, 3–5 mm dlouhá, obloukovitě zahnutá. Svléká se čtyřikrát a vyvíjí se 65 dnů. Její vývoj končí v srpnu, kdy se kuklí v substrátu. Kukla je žlutavá, 3,5–4 mm velká. Líhne se na jaře, brouci se prokousávají substrátem a vytváří 2 mm velké kulaté otvory. Při opouštění potravin se brouci provrtávají. Larva preferuje jako potravu tabákové výrobky, popřípadě oříšky, koření, rýži, sušené ryby a podobně, dospělí brouci potravu nepřijímají. Celkový vývoj trvá kolem 80 dní. Je citlivý na nízké teploty, jeho vývoj se téměř zastavuje při teplotách pod 20 °C, larvy umírají při trvalých teplotách kolem 13 °C. Aktivní je v noci, přičemž dospělec dobře létá.

Škodí larvy, které vrtají v napadeném produktu, a to zejména v tabáku a tabákových výrobcích, přičemž starý tabák je napaden rychleji než čerstvý.

Červotoč spížní

Dospělý brouk je rezavohnědý, velký 2–4 mm, má válcovitý tvar, je jemně ochlupený. Krovky má se zřetelnými rýhami. Brouci jsou schopni letu. Má proměnu dokonalou. Samička klade za svůj život cca 60 vajíček a vývoj vajíčka trvá 28 dnů. Larva je bílá se žlutohnědou hlavou, masitá, 3–5 mm dlouhá, obloukovitě zahnutá. Svléká se čtyřikrát a vyvíjí se 65 dnů. Její vývoj končí v srpnu, kdy se kuklí v substrátu. Kukla je žlutavá, 3,5–4 mm velká. Dospělec se líhne na jaře, kdy se brouci prokousávají substrátem a vytvářejí 2 mm velké kulaté otvory. Při opouštění potravin se brouci provrtávají přes papírové, plastové, a dokonce i hliníkové fólie. Vývoj trvá 60–80 dní a ve vytápěných místnostech má 2 až 3 generace za rok. Brouk i larva snášejí velmi nízkou vlhkost (i pod 8 %), vývoj se téměř zastavuje při teplotách pod 13 °C.

Živí se produkty obsahující škrob, konzumují sušenky, starý chléb, polévkové kostky, rýži, těstoviny, psí suchary, kůži, papír, sušené rostliny a podobně. Škodí larva, která může hladovět až 8 dnů, dospělec nepřijímá potravu.

Červotoč umrlčí

Červotoč umrlčí je větší než červotoč proužkovaný, dosahuje délky 4 až 5 mm. Celé tělo je černohnědé až černé, jen na štítu u obou zadních rohů jsou zlatožluté skvrnky. Brouci se rojí od dubna do června. Vedou noční způsob života. Samičky nakladou asi 30 vajíček do skulin obnaženého dřeva nebo do starých chodeb. Chodba dospělé larvy, dlouhé až 9 mm, je široká kolem 3 mm, stejně tak výletový otvor je okrouhlý a má průměr 2,5 až 3 mm. Červotoč umrlčí potřebuje pro svůj vývoj vysokou vlhkost dřeva (nejméně 18 až 19 %) a v zimě dočasné snížení teploty pod bod mrazu. Tepelný šok larev nastává při teplotě nad +39 °C, u imaga nad +41 °C. K úhynu všech vývojových fází dochází při teplotě +48 °C. Vývojový cyklus trvá nejčastěji 2 až 3 roky.

Červotoč umrlčí napadá především dřevo v místech vystavených působení zimních mrazů, zabudované již několik let, jehličnaté i listnaté. Ve zděných obytných domech se usídluje na střešních trámech, v podlahových prknech, v záklopech stropů a půdních příčkách. Napadá obvod trámů v místech uložení do venkovních stěn a také části pravidelně vystavené vlhkosti, tedy například tam, kde zatéká. V dřevěných obytných domech poškozuje konstrukční prvky krovů, trámy v rozích krajních místností (zejména s vlhkým provozem, například kuchyně), střešní trámy i hrubé podlahy. Na nábytek obvykle neútočí.

Zdroj: článek Červotoč

Poradna

V naší poradně s názvem CO JE TO ZA ŠKŮDCE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Blanka Kokešová.

Poraďte mi, prosím, co je to za škůdce, který mi letos žere narcisky. Lítá, pomalu, částečně je chlupatý s bílými skvrnkami. Dovede kompletně zničit květ narcisky. Škodí i jiných plodinách a jak se likviduje?
Přikládám foto
Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.

Milá zlatá, to co jste vyfotila je zlatohlávek huňatý (Tropinota hirta), který je od roku 1992 chráněný zákonem. Jeho výskyt je sledován těmito vědci:
J. Horák pracuje ve VÚKOZ v.v.i., Průhonice,
K. Chobot v AOPK ČR Praha karel.chobot@nature.cz,
T. Jirmus působí na Fakultě životního prostředí ČZU.
Kontaktujte některého z těchto pánů a laskavě jim sdělte přesnou lokalitu výskytu. Napomůžete tak třeba ke zrušení jeho diskutabilní ochrany.
Brouk je užitečný, ale samozřejmě někdy může škodit. Nejen že se živí pylem rostlin a tím je efektivně opyluje, ale i nezřídka se rád zakousne do okvětních lístků. Hlavní období výskytu brouka je od druhé poloviny května do poloviny září. Vzhledem ke klimaticky příznivým zimám se zlatohlávek může objevovat již v březnu a poslední jedinci přežívají až do listopadu.
Užitečné jsou i larvy zlatohlávka.
Larvy mají rohlíčkovitě prohnuté tělo dlouhé 3 až 4 cm s více záhyby a živí se odumřelými rostlinnými zbytky (opadané listí, kompost, uhnilý hnůj, půdní substráty). Na rozdíl od ponrav chroustů však nepoškozují podzemní části rostlin. Vývoj larev trvá přibližně tři měsíce, koncem léta se zakuklí a ještě na podzim se z nich vylíhnou brouci, kteří však do příštího jara zůstávají v půdě. Mají jednu generaci za rok.

Jak ochránit květy, když je zlatohlávků příliš?
Brouci jsou aktivní především za teplého a slunečného počasí, kdy nalétávají na kvetoucí porosty. Pokud vám neúměrně poškozují pěstované rostliny, jejich likvidace by se měla omezit na sběr brouků v době jejich intenzivního náletu, a to především v dopoledních hodinách. Na porostech se zlatohlávci vyskytují často zároveň se včelami a jinými opylovači, proto je použití insekticidu velmi špatnou volbou. Navíc se stále jedná o chráněný, i když již početnější, druh brouka. Posbírané brouky byste proto neměla likvidovat, ale přenést na vzdálenější kvetoucí louku.

Tady se můžete podívat, jak tohoto černého brouka s býlými skvrnami na zádech vyfotili ostatní: https://www.google.cz/image…

Zdroj: příběh Co je to za škůdce

Červotoč v trámech

I u dřevokazných brouků platí, že nejlepší ochranou je prevence, to znamená: dobře navržená stavba, kvalitní materiál bez známek přítomnosti škůdce, průběžné odborné kontroly a likvidace i malých ložisek napadení, co nejčastější větrání a zamezení vzniku zvýšené vlhkosti. Právě s vlhkostí ovšem v případě dřevokazného hmyzu nevystačíme tak spolehlivě, jako například u dřevomorky.

Jak poznáte, že se do vašich trámů dal červotoč? Kromě znatelných dírek také podle toho, že se z trámů sype dřevěný prášek, který za sebou škůdce zanechal v chodbičkách spolu s trusem. V úplném tichu můžete červotoče dokonce i slyšet. Zvuk, který se ozývá při jeho ničení dřeva, se podobá chroupání. Aby se červotoč nedostal do dřeva, které hodláte použít na trámy, je dobré zbavit toto dřevo kůry.

Problém prevence proti dřevokaznému hmyzu spočívá v tom, že i dobře navržená, větraná a udržovaná konstrukce s běžným obsahem vlhkosti nabízí broukům příznivé podmínky pro život a rozmnožování. Zamezit jejich existenci by znamenalo snížit vlhkost hluboko pod deset procent, což je však za normálních podmínek těžko dosažitelné.

Proto u dřevokazného hmyzu více vystupuje do popředí potřeba preventivního chemického ošetření. To se dnes obvykle provádí současně jak pro houby, tak i pro hmyz. Efekt ošetření záleží na použitém přípravku a na způsobu aplikace. Nejjednodušším, ale také nejméně účinným způsobem aplikace je povrchový nátěr. Na rozdíl od mnoha dalších (a účinnějších) metod však jej lze aplikovat i dodatečně, tedy u hotových, nebo dokonce již napadených konstrukcí. Je velmi užitečné vědět, že charakteristická zelená barva namořeného dřeva má jen signální význam. Rozhodně tedy neplatí, že co je zelené, to brouk nežere – je nutné používat prostředky s příslušným osvědčením.

Dřevo napadené červotočem ztrácí svou soudržnost, proto je důležité se nejen zbavit daného škůdce, ale následně postižené místo napustit zpevňujícím roztokem. Podle rozsahu poškození je však někdy nutné zcela nahradit zničenou část materiálu. Je možné použít kupované preparáty chemického charakteru, ale i nejrůznější osvědčené domácí směsi.

Jednou z možností je nástřik provedený speciálním zařízením. Výrazně účinnější je však máčení nebo hloubková impregnace, která se provádí pod tlakem a při vyšší teplotě, kombinovaným působením přetlaku a vakua a podobně ve speciálních zařízeních (impregnačních kotlích). Tak lze ovšem ošetřit jen jednotlivé díly před stavbou. Všechna tato opatření nejlépe provedou autorizované firmy specializované na ochranu dřeva a dřevěných konstrukcí.

Za časů našich babiček se s červotočem vypořádávali pomocí nejrůznějších metod na čistě přírodní bázi, což můžete zkusit i dnes. Šlo například o napouštění dřeva octem, roztokem z louhového mýdla, rozehřátým naftalínem a tak dále. Osvědčený byl například recept, kdy se svařila kuchyňská sůl s pepřem, hořčičným semínkem, natí pelyňku a octem. Po odfiltrování a jednodenním odležení mohl být tento roztok natřen na napadené dřevo. Jiný, doslova ďábelský odvar, je možné připravit z černého a bílého pepře, česneku, feferonek a horké vody. Nesmí chybět ani sůl a zhruba čtvrt litru octa.

Dřevo se také často pro likvidaci nežádoucího hmyzu vystavovalo vysokým a suchým mrazům. Hojně rozšířená byla rovněž metoda plynování kyanovodíkem nebo sirovodíkem. Při plynování bylo však lidské tělo vystavováno velkým zdravotním rizikům, proto se dnes od něj již upouští.

V současnosti se pro hubení dřevokazného hmyzu nejčastěji využívá metod chemického ošetření. Mnohé přípravky k hubení červotočů jsou dnes běžně k dostání v drogeriích a mají velmi uspokojivou kvalitu. Za velmi účinné roztoky s likvidačním i preventivním účinkem jsou považovány Xylamon, Xyladekor, Lignofix, Pentalidol, Červostop a další. Menší poškozené kusy nábytku se pak v roztoku namáčí do té doby, dokud nedojde k vystoupení bublinek na hladinu. Jestliže však máte napaden velký kus nábytku, je třeba jej ošetřit injekčním vstřikováním látky přímo do děr od červotoče. Tuto činnost je lepší svěřit do rukou profesionála. Cílem chemické ochrany dřeva je prodloužení funkčnosti a životnosti dřevěných konstrukcí a výrobků. Velkým problémem je ovšem fakt, že pokud se larvy červotočů cítí být ohroženy, prokoušou se hlouběji do dřeva a pak už je problém je chemicky zničit.

Zdroj: článek Červotoč

Choroby a škůdci

Bobkovišeň poměrně odolná rostlina a napadá ji jen několik rostlinných chorob a škůdců. Takzvaná nemoc suchá skvrnitost listů peckovin je poměrně častá: Houba zvaná Stigmina carpophila způsobuje kruhové žluté až hnědé skvrny především na mladých listech. Postižené pletivo vyschne a samo se oddělí od listu, takže se v listech časem objeví kruhové otvory. Proti houbové chorobě lze snadno bojovat komerčně dostupnými fungicidy, jako je Ortiva Universal. Nejlepší je použít přípravek hned, jak se projeví první příznaky, třemi až čtyřmi postřiky v intervalu jednoho týdne. Perforované listy rostlina časem shodí, ale jakmile nové výhonky zůstanou zdravé, je choroba poražena.

Častým škůdcem bobkovišně je lalokonosec. Larvy lalokonosce žijí v půdě a požírají kořeny, zatímco dospělý brouk způsobuje na listech typické stopy po svém hodování - jasnou známkou jsou okraje listů, které byly pozřeny ve vlnách nebo zářezech. Likvidace dospělého lalokonosce révového je obtížná, ale larvy v půdě mohou být snadno zdecimovány dravými háďátky. Dravá háďátka lze objednat na internetu jako biologickou ochranu rostlin.

Zdroj: článek Jak daleko se sází bobkovišeň

Škůdci na zahradě

Mravenci

Vyhnat mravence ze zahrady je poměrně velký problém, protože většina chemických přípravků, které by měli mravence vyhnat, nepomáhá. Posyp postiženého místa chloraminem, polití vroucí vodou s citronem anebo rybí tuk jsou prostředky, které mravence zaručeně z vaší zahrádky vyženou.

Dřepčíci

Dřepčíci jsou malí broučci, kteří mají velmi silné zadní nohy a dokáží skákat až metr daleko. Škodí převážně na jaře. Tento brouk přezimuje ve spadaném listí. Dřepčíci vyžírají do listů otvory a znemožňují jim provádět základní biologicko-chemické děje ovlivňující život rostliny. Škodí převážně na brukvovité zelenině, ředkvičkách, ředkvích, křenu, mangoldu, kapustě, kedlubnech, někdy i balkónových rostlinách. Sbírání brouků na jaře je málo účinné, proto je vhodné použití přípravku Decis EW 50 (0,03 %), Karate 2,5 WG (0,08 %) nebo Zolone 35 EC (0,25 %).

Krtek obecný

Krtek obecný je malé černé zvířátko, které způsobuje na našich zahrádkách velmi značné škody. Pokud se ho budete snažit vypudit, nezapomeňte na to, že je chráněný. Velmi známým způsobem, jak se jej můžete zbavit, je použít větrný odháněč, jenž si můžete jednoduše sami vyrobit. Postačí, když tenkou železnou tyč zastrčíte do země a nasadíte na ni hrdlem PET láhev. Z boku láhve na několika místech pomocí nože naříznete a ohnete konce, abyste získali „větrný mlýnek“. Láhev se díky poryvům větru točí, tře se o tyč a tou se zvuk dostává až do země.

Mšice

Mšice je nejčastěji se vyskytujícím rostlinným škůdcem. Napadá téměř všechny druhy květin, rychle se množí a přenáší různé choroby. Boj s nimi není jednoduchý, neboť časem se stávají vůči chemickým postřikům imunní. Jak tedy tyto škůdce zlikvidovat? Účinně se mšicí zbavíte s pomocí žlutých lepových desek, které rozvěsíte na napadené rostliny. Tyto desky lze zakoupit v každém větším zahradnictví.

Hlemýždi a šneci

Hlemýždi a šneci, i když se to nezdá, dokáží v zahradě udělat velké škody. Okousávají klíčky, stonky, lodyhy, plody, hlízy, dužnaté kořeny a listy. Nejhorší jsou škody na mladých klíčících rostlinách, které tato zahradní škodlivá zvířátka způsobují. Jak se proti nim bránit? Bohužel jediným řešením je ruční sběr. Ve večerních hodinách je dobré slimáky a šneky posbírat a zlikvidovat (pomocí hrstky soli).

Zdroj: článek Škůdci

Škůdci dřeva

Dřevomorka domácí (Serpula lacrymans) je dřevokazná houba, nejnebezpečnější škůdce na zabudovaném dřevě, která k nám byla pravděpodobně zavlečena lodním nákladem dřeva z Asie. Žije především v přízemích a sklepích, na záklopech a trámových prvcích. Napadá zejména starší dřevo jehličnanů. Vhodnými podmínkami pro její vznik a rozvoj je přítomnost dřeva vystaveného delší dobu vlhkosti už na hranici asi 20 % (běžná přirozená vlhkost dřeva by měla být v rozmezí max. 14–18 %), kde je současně přítmí, malý nebo žádný pohyb vzduchu, teplota nepřesahující 30°C. Jako jediná dřevokazná houba přežívá dřevomorka i za nižší vlhkosti dřeva, ostatní houby při poklesu vlhkosti dřeva na méně než asi 20 % hynou. Nebezpečnost dřevomorky však spočívá především v její schopnosti prorůstat i přilehlé zdivo speciálními provazci, tzv. rizomorfami. Těmi si tato odolná houba přivádí ke dřevu potřebnou vlhkost i ze vzdálenosti mnoha metrů. Rizomorfy prorůstají podél izolací, elektrického vedení, ale také poruchami zdiva, řídkým betonem, pod omítkami i zdmi a také podložím. Takto dřevomorka využívá v okolí například poškozených odpadů, míst zavlhčených zatékáním – obecně nejrozmanitějších zdrojů vlhkosti. Dřevomorka v místech, kde je přítmí a malý pohyb vzduchu bez větších výkyvů teplot, vytváří povrchové vatovité povlaky (mycelium) šedobílé barvy, při vhodných podmínkách vystavuje nepravidelné rozlité plodnice okrové až červenohnědé barvy s bílými okraji. Tyto plodnice chrlí do vzduchu velké množství výtrusů – sporů. Okolní prostředí je tak silně exponováno potenciální nákazou veškerého dřeva novými ložisky dřevomorky. Dosud nezasažené dřevo je napadáno rovněž postupným prorůstáním rizomorfů okolím původního ložiska nákazy. Najdeme-li dřevomorku ve stadiu plodnic, lze předpokládat, že její výskyt není omezen jen na samotné dřevo a nejblíže přilehlá místa, ale s vysokou pravděpodobností jde o rozsáhlé prorůstání okolním prostředím a dřevomorka má v této fázi už propojení na zdroje vlhkosti, což znamená, že samotná vlhkost dřeva už nezávisí na vlhkosti okolí a dřevomorka je schopna žít vlastním životem i po odeznění původních příčin jejího vzniku. Napadené dřevo podléhá zkáze v několika postupných etapách. První fází rozeznatelnou zběžným ohledáním je charakteristické čokoládově hnědé zbarvení dřeva. Ačkoli již před touto fázi je dřevo aktivně napadeno, nelze bez laboratorních zkoušek běžně rozeznat probíhající proces až do jeho zabarvení, pouze podle vyšší vlhkosti dřeva lze usuzovat na vznikající potíže. Před fází zabarvení se nachází okamžik, kdy dřevo přes počínající proces prorůstání škůdcem má stále svou mechanickou pevnost a její hodnoty nejsou sníženy pod hranici funkční pevnosti. Při probíhajícím zbarvení dřeva tyto vlastnosti již zdaleka nevykazují celé části jednotlivých dřevěných prvků a dřevo se stává v některých částech křehčí, například trámové prvky ztrácejí svou schopnost plnit danou konstrukční a statickou funkci. Dřevo se pak více a více rozpadá typickým kostkovitým rozpadem, ačkoli jeho vlhkost je relativně nízká. Finálním stavem rozpadu je čokoládově hnědá moučka zbylé dřevní hmoty. Tento proces způsobuje dřevomorka využitím a zpracováním jednotlivých látek obsažených ve dřevě, především celulózy (jde o celulózovorní houbu). Přestože jsou některé stavební dřevěné prvky zhotoveny z masivních kmenů, a jde tedy převážně o jádrové dřevo (prizma), nikoli o bělové (okrajové), je tato houba schopna je celkově rozložit. Z naší praxe známe několik vzácných případů, kdy se napadení a destrukci způsobené dřevomorkou nevyhnuly ani prvky z listnatých a tvrdých dřev. Souhrn těchto faktů činí z dřevomorky nejobávanějšího škůdce, s nímž jde vždy o náročný a mnohdy zdlouhavý boj, který však díky naší prověřené technologii může být naopak velmi krátký a zcela účinný, především se jedná o mikrovlnné záření.

Dřevokazný hmyz

Tesařík krovový (Hylotrupes bajulus L.) je jeden z nejčastěji vyskytujících se škůdců u nás. Samičky tesaříků kladou do prasklin a spár jehličnatého dřeva vajíčka, ze kterých se později líhnou larvy živící se dřevem. Larvy svou činností vytvářejí typické chodbičky především v hranách trámů, avšak výjimkou není ani jejich výskyt v hlubších vrstvách dřevěných prvků, obzvláště pokud jde o prvky zhotovené z bělového dřeva. Tesařík patří mezi hmyz, jemuž vyhovuje spíše teplo, proto jej častěji najdeme na půdách, kde jsou pro jeho existenci dobré podmínky. Při poklesu teplot se aktivita larev zpomaluje, naopak s příchodem jarního a letního počasí stoupá. Vývojový cyklus od vajíčka přes larvu až po zakuklení a vylíhnutí nového hmyzu trvá obvykle 3–6 let, ale někdy i déle než 10 let. Na povrchu dřeva zanechává oválné výletové otvory o rozměru cca 4 x 6 mm, jež lze dobře určit. Aktivní výskyt tesaříka můžeme dobře rozeznat podle vypadávání práškové drti dřeva z výletových otvorů. Podobně napadá a poškozuje dřevo nejznámější dřevokazný hmyz – červotoči (Anobiidae sp.). Červotoči způsobují obecně více škod na bytovém zařízení než na stavebním dřevě, nicméně je mnoho případů masivního poškození stavebních prvků populací červotočů. Otvůrky ve dřevě signalizující napadení červotočem jsou v průměru asi 2 mm velké a na rozdíl od tesaříků nacházejí dobré podmínky v chladnějším, ale vlhčím prostředí. Suché a teplé období, kdy dochází k dobrému vysušení dřeva, více brání vývoji larev. Z hlediska obecného dělení dřevokazného hmyzu lze tyto škůdce zařadit do skupiny hmyzu napadající již zpracované dřevo. Jejich výskyt lze na dřevě rozeznat i po letech, v neaktivní formě, kdy můžeme na trámech nalézt četné charakteristické chodbičky a otvory. Aktivní stadium se vyznačuje nálezy vytroušené drti dřeva z chodbiček výletovými otvory.

Zdroj: článek Škůdci