Co je to buřtguláš
Buřtguláš je modifikace klasického guláše. Nejčastěji použité suroviny na buřtguláš jsou brambory a uzenina. Velmi oblíbený je i špekáčkový buřtguláš.
Zdroj: článek Recept na buřtguláš
Guláš je původně maďarský pokrm tvořený nakrájenými masovými kostkami v omáčce z cibule, kořeněné paprikou. Existují různé varianty. V Česku je populární kromě hovězího guláše i takzvaný buřtguláš. Buřtguláš je druh guláše, který se vyrábí z uzeniny a brambor a má rovněž mnoho originálních podob.
Buřtguláš je modifikace klasického guláše. Nejčastěji použité suroviny na buřtguláš jsou brambory a uzenina. Velmi oblíbený je i špekáčkový buřtguláš.
Zdroj: článek Recept na buřtguláš
Ve svém příspěvku RECEPT NA BUŘTGULÁŠ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vilém Černík.
Teda zcela mne usadil recept dle Pohlreicha. Jak jsem byl blbej a nevzdělanej než mne poučil tenhle kuchtík. Tak on před vařením brambory umyje, hleďme, a dokonce cibuli oloupe. No, řekl by to někdo ? A jen tak mimochodem, smetana nemá v buřguláši co dělat, to ať si vaří Pohlreich v těch svejch rádoby honosných putykách.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Naděžda.
Pane Černíku, do buřtguláše přidávám na konec šlehačku, aby se zjemnil. Je i pro děti a ne jen pro chlapy, co ho zapijí škopkem piva.
A jsem přesvědčena, že pan Pohlreich o vaření toho ví mnohem víc, než vy, pokud nevaříte v nějaké vyhlášené restauraci.
Zdroj: příběh Recept na buřtguláš
Recepty od Zdeňka Pohlreicha jsou srozumitelně napsané, včetně všech rad a tipů. Na rozdíl od jiných návodů jídel jsou popsány a nafoceny postupy u základních jídel. Použité potraviny v receptech jsou běžně dostupné v obchodech. Popisy jídel zvládnou i začátečníci, kteří neumí vařit. Recepty jsou ovšem přínosem také pro zkušené kuchaře.
Ingredience: steak z roštěnce (porce á 200–300 g)
Marináda: plnotučná hořčice, worcestrová omáčka, limetka, čerstvě namletý pepř, hrubozrnná sůl
Zelenina: lilek, cuketa, paprika, cibule, česnek (3 stroužky), asi 10 cherry rajčátek, olivový olej, balzamikový ocet, bylinky (např. bazalka, tymián), sůl, pepř
Pečivo: na plátky nakrájené housky ze včera, olivový olej
Postup: Roztopte gril. Než teplota dosáhne potřebných vysokých hodnot (asi 250 stupňů), vložte steaky do misky, potřete je hořčicí a worcestrovou omáčkou, pokapejte limetkovou šťávou, osolte a opepřete (obě strany). Nechte je asi 20 minut marinovat. Zeleninu nakrájejte na kousky dle svých estetických požadavků (lilek nechte „vyslzet“ – posypte solí a asi po 15 minutách osušte). Kousky zeleniny promíchejte s olivovým olejem a trochou balzamikového octa, posypte nasekanými bylinkami, posolte a opepřete. Udělejte z alobalu misku, směs do ní vložte a uzavřete. Zeleninu v alobalu grilujte na přímém žáru asi 30 minut, steaky 12 minut (6 minut z každé strany pro střední propečení) a tousty (respektive nakrájené housky) asi 1 minutu. Steaky poté nechte 3 minuty „dojít“, tousty pokapejte olivovým olejem.
Ingredience: 100 g sušených hub (je-li sezóna, použijte čerstvé houby), 1 l vývaru (Pohlreich používá hovězí), 50 g másla, 100 g hladké mouky, 150 g brambor, 4 slepičí vejce, 50 g kopru, 2 polévkové lžíce octa, 300 ml mléka, 100 ml smetany, sůl a pepř
Postup: Začnete přípravou světlé jíšky z másla a hladké mouky. Do kastrůlku vhodíte máslo, rozehřejete, přidáte mouku a zamícháte. Za stálého míchání zalijete hovězím vývarem, osolíte, přidáte pepř a přivedete k varu. Do základu kulajdy dáte houby (Pohlreich používá sušené houby, které namočil do vody) a na kostky nakrájené brambory. Vaříte velice zvolna 40 minut. Přilijete mléko, smetanu (dobré je použít zakysanou smetanu, může být i smetana ke šlehání) a dochutíte.
Mezitímco se kulajda vaří, připravíte si zastřené vejce. Snahou šéfkuchařů je, aby bílek ztuhl a žloutek zůstal tekutý. Podle Pohlreicha jsou pro úspěch klíčové dvě věci: „supr“ čerstvé slepičí vejce a že voda, do níž vajíčko umístíme, se bude vařit pomalinku.
Pohlr
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Nejlepší kuchař Zdeněk Pohlreich
Ve svém příspěvku RECEPT NA BUŘTGULÁŠ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vilém Černík.
Teda zcela mne usadil recept dle Pohlreicha. Jak jsem byl blbej a nevzdělanej než mne poučil tenhle kuchtík. Tak on před vařením brambory umyje, hleďme, a dokonce cibuli oloupe. No, řekl by to někdo ? A jen tak mimochodem, smetana nemá v buřguláši co dělat, to ať si vaří Pohlreich v těch svejch rádoby honosných putykách.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Iva.
Dobrý den, já vařím buřtguláš podle své maminky i babičky a smetanu tam nikdy nedávaly. Ale každý má přece své zvyky, své chutě, nikde není dáno, že dané jídlo musí být přesně takhle. Tak proč se kvůli tomu hádat?
Zdroj: příběh Recept na buřtguláš
Křen se do křenové omáčky přidává vždy až na úplný závěr, mimo plný var.
Jakmile se křen vaří, rychle ztrácí aroma a zůstává po něm nepříjemná hořkost. Právě proto křenová omáčka podle Pohlreicha funguje tak, že se křen vmíchá až po stažení hrnce z ohně. Omáčka je stále horká, ale už nevaří, takže se chuť křenu rozvine bez zhořknutí.
Správné množství křenu je klíčové a záleží na tom, zda použijete čerstvý nebo skleničkový.
U čerstvého křenu počítejte zhruba 20–30 gramů na jeden litr omáčky. U křenu ze sklenice je potřeba množství navýšit, protože je méně výrazný. Důležité je přidávat křen postupně a ochutnávat, protože křenová omáčka pálí se zpožděním a konečná ostrost se projeví až po několika minutách.
Ano, křenová omáčka se dá připravit i bez klasické jíšky.
Místo mouky lze omáčku lehce zahustit redukcí vývaru nebo vyšším podílem smetany. Křenová omáčka bez moučné chuti je lehčí a chuť křenu v ní vynikne čistěji. Tento postup je bližší moderní kuchyni a vyhovuje i lidem, kteří mouku v omáčkách nemají rádi.
Slabá křenová omáčka se většinou dá ještě velmi dobře zachránit.
Nejčastější řešení je přidání další dávky čerstvého křenu, opět mimo var. Pomůže také lehké zvýraznění chuti kyselinou, například pár kapkami octa. Slabá křenová omáčka často netrpí nedostatkem křenu, ale chybějícím kontrastem, který ji „probudí“.
Příliš ostrá křenová omáčka se tlumí, neředí.
Pomůže přidání smetany nebo trochy vývaru, které chuť zakulatí. Důležité je omáčku znovu krátce prohřát, aby se chutě spojily. Příliš ostrá křenová omáčka se často zjemní i sama po několika minutách odstátí, protože ostrost křenu se postupně uklidní.
Ano, křen ze sklenice použít lze, ale s určitými omezeními.
Je potřeba vybírat kvalitní výrobky bez cukru a zbytečných dochucovadel. Skleničkový křen je méně aromatický, proto ho bývá potřeba víc. U receptu typu pohlreich křenová omáčka je ale čerstvý křen vždy lepší volbou, pokud ho máte k dispozici.
Křen obsahuje látky, které se uvolňují až při strouhání a kontaktu s tekutinou.
Při prvním ochutnání se může zdát omáčka jemná, ale během několika minut se ostrost rozvine. Právě proto je důležité nepřidávat křen najednou a dát omáčce čas. Tento efekt je typický pro kvalitní čerstvý křen.
Ano, křen
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Křenová omáčka podle Pohlreicha – poctivá chuť, správná ostrost
Ve svém příspěvku ORIGINÁL RECEPT NA TATARSKÝ BIFTEK PODLE POHLREICHA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dagmar.
Do masa přidávám trošinku vodky. A je to nejen ochrana,a le báječně to chutná. Jen se to nesmí přehnat.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Zdroj: příběh Originál recept na tatarský biftek podle Pohlreicha
Zdeněk Pohlreich napsal několik kuchařek:
Zde můžete vidět ceny kuchařek od Zdeňka Pohlreicha.
Zdroj: článek Nejlepší kuchař Zdeněk Pohlreich
Ingredience: brambory, uvařená cizrna, kvalitní uzenina nebo šmakoun, cibule, trochu rajčatového protlaku, olivový olej
Ingredience na dochucení: červená paprika, sůl, drcený kmín, česnek, majoránka, pepř
Postup: Cibule nakrájejte a orestujte dozlatova na olivovém oleji, případně jiném tuku, který se nepřepaluje. Čím víc cibule, tím voňavější a hutnější základ vyrobíte. Přidejte na kostičky pokrájenou uzeninu a krátce opečte. Pro děti použijte párky s vysokým obsahem masa. Nedávejte jich moc, spíše jen na „ovonění“. Zasypte červenou paprikou, ochuťte trochou soli nebo sypkého bio bujonu a drceným kmínem. Přidejte na kostičky nakrájené brambory a uvařenou cizrnu. Zalijte vodou nebo vývarem jen tak akorát, aby byly brambory ponořené. Přidejte jednu najemno nastrouhanou bramboru, která jídlo přirozeně zahustí. Lepší chuť zajistí trocha rajčatového protlaku. Česnek dejte až nakonec, stačí jeden stroužek, aby chuť zůstala jemná. Vařte do změknutí brambor.
Tip: Pokud by byl buřtguláš málo hustý, odeberte z hrnce jednu naběračku brambor a cizrny, rozmixujte na kaši a vlijte zpět.
Zdroj: článek Recept na buřtguláš
Pokud si nevíte rady a nejste zdatní kuchaři, zkuste buřtguláš připravit s pomocí následujícího videa.
Zdroj: článek Recept na buřtguláš
Znojemská omáčka v tomto pojetí nestojí na smetaně, ale na chuti masa.
Smetana by zakryla chuť výpeku a udělala z omáčky těžké, jednotvárné jídlo. Znojemská podle Pohlreicha je postavená na redukované masové šťávě, která dává omáčce sílu a charakter. Právě absence smetany umožní vyniknout masu i jemnému kyselému akcentu okurek.
Nejvhodnější je hovězí zadní nebo loupaná plec.
Tyto kusy mají dostatek kolagenu, který se při dlouhém dušení rozpadá a zajišťuje šťavnatost masa. Zároveň nejsou příliš tučné. Pro pravou znojemskou omáčku je důležité, aby maso vydrželo delší dušení a zůstalo měkké, ale nerozpadalo se.
Okurky patří do omáčky až úplně na závěr.
V Pohlreichově postupu se okurky restují zvlášť na másle a do omáčky se přidávají až po jejím zahuštění. Díky tomu zůstane chuť omáčky masová a okurky dodají jen jemný kyselý kontrast, nikoli dominantní kyselost.
Tmavší barva je známkou správného postupu.
Pokud se okurky přidají až na konec a omáčka stojí na výpeku z masa a cibule, zůstane hnědá až tmavší. Zelená barva je typická spíš pro okurkovou omáčku, kde okurky tvoří základ. Správná znojemská má barvu po mase, ne po zelenině.
Tradičně se používá mouka, ale jen v malém množství.
Mouka v tomto receptu slouží pouze jako technické zahuštění po vydusení šťávy. Pokud chcete omáčku lehčí, můžete ji zahustit delší redukcí. Důležité je, aby omáčka nebyla moučná, ale hladká a lesklá.
Ano, ale trouba dává lepší kontrolu.
Na plotně je potřeba hlídat teplotu a často kontrolovat, aby se základ nepřipaloval. Trouba zajišťuje rovnoměrné teplo a klidné dušení. Pokud troubu nemáte, vařte na velmi mírném plameni a často podlévejte. Výsledek může být dobrý, ale vyžaduje více pozornosti.
Přílišná kyselost se dá částečně zmírnit.
Pomůže delší vydusení omáčky, které kyselost zakulatí, případně malá špetka cukru. Pokud je kyselost způsobená okurkami přidanými příliš brzy, už ji nelze zcela odstranit. Proto je důležité okurky používat střídmě a až na závěr.
Chutě mají čas se propojit.
Během odležení se masová chuť zvýrazní, kyselost se zjemní a celek působí vyváženěji. Druhý den je znojemská omáčka často plnější a harmoničtější než čerstvě uvařená. Proto je ideální ji vařit s předstihem.
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Znojemská omáčka podle Pohlreicha – poctivá masová chuť bez smetany
Sekaná je suchá nejčastěji kvůli libovému masu a příliš dlouhému pečení.
Maso bez dostatku tuku nemá co udržet šťávu uvnitř. Další častou chybou je přepékání „pro jistotu“, kdy sekaná sice drží tvar, ale ztratí vlhkost. Řešením je vhodný poměr masa, nižší teplota a respekt k času pečení.
Nejlepší je kombinace hovězího a vepřového masa s dostatkem tuku.
Hovězí dodá výraznou chuť, vepřové zajistí šťavnatost. Čistě libové maso, například jen hovězí nebo kuřecí, vede téměř vždy k suchému výsledku. Tuk není chyba, ale technologický nástroj.
Strouhanka není povinná, ale v malém množství pomáhá spojit směs.
Problém nastává ve chvíli, kdy se strouhanka stane hlavní složkou. Pak sekaná chutná ploše a rozpadá se. V pojetí podle Pohlreicha má pojivo pouze podpůrnou roli a nikdy nesmí nahradit maso.
Hotovou sekanou poznáte podle toho, že při lehkém stisku pustí čirou šťávu.
Povrch je zlatý a pružný, řez kompaktní. Pokud žádná šťáva nevystupuje, je sekaná pravděpodobně přepčená. Lepší je ji nechat krátce dojít při nižší teplotě než ji zbytečně vysušit.
Rozpad je nejčastěji způsoben krájením hned po upečení.
Sekaná potřebuje čas na odpočinek, aby se šťávy uvnitř masa rozložily. Pokud ji rozkrojíte okamžitě, struktura se rozpadne. Pomáhá také správné osolení a nepřepracování masové směsi.
Ano, sekaná se dá bez problémů připravit dopředu.
Druhý den často chutná ještě lépe, protože se chutě spojí a struktura zpevní. Při ohřívání je důležité postupovat pomalu a ideálně sekanou lehce podlít, aby znovu nevyschla.
Nejlepší je pomalý ohřev v troubě nebo na pánvi.
Mikrovlnná trouba maso rychle vysuší. Při ohřívání pomůže zakrytí a malé množství tekutiny, které vytvoří vlhké prostředí a udrží šťávu uvnitř sekané.
Sekaná je syté a výživné jídlo, nikoli dietní pokrm.
Obsahuje tuk i bílkoviny, což je její podstata. Pokud se připraví bez přemíry strouhanky a nepřepéká se, je výživově vyváženější než školní verze plná pojiva a bez chuti.
Zdroj: článek Sekaná podle Pohlreicha: proč doma vysychá, rozpadá se a jak ji udělat
Díky krátkému spaření brokolice a jejímu okamžitému zchlazení v ledové vodě.
Tento postup zastaví tepelný proces a zachová chlorofyl v brokolici. Pokud by se brokolice vařila dlouho přímo v polévce, barva by zešedla. Brokolicová krémová polévka podle Pohlreicha stojí právě na této technice.
Ano, ale změní se konzistence i chuť.
Krémový sýr slouží jako přirozené zahuštění a dodává jemnost. Bez něj bude polévka řidší a více zeleninová. Pokud sýr vynecháte, doporučuje se použít méně vývaru nebo přidat více košťálu brokolice pro tělo.
Ano, zeleninový vývar je plnohodnotná alternativa.
Chuť bude o něco lehčí, ale stále velmi dobrá. Důležité je, aby byl vývar kvalitní a ne příliš aromatický, aby nepřebil chuť brokolice. Brokolicová polévka bez masa pak zůstane svěží a čistá.
Pečením česnek ztratí štiplavost a získá jemnou, nasládlou chuť.
Syrový česnek by polévku zbytečně zostřil a dominoval by chuti. Pečený česnek se naopak v polévce rozplyne a podpoří její krémovost bez agresivity.
Záleží na vztahu dítěte k brokolici.
Chuť je jemnější než u klasických brokolicových polévek, ale stále výrazně zeleninová. Pro děti lze ubrat česnek a přidat trochu smetany nebo sýra navíc, aby byla chuť kulatější.
Zamrazení možné je, ale není ideální.
Po rozmrazení může polévka ztratit část krémovosti a barvy. Pokud ji zamrazíte, doporučuje se ji po rozmrazení znovu krátce promixovat a ohřívat velmi opatrně.
Hořkost vzniká převařením brokolice nebo přehřátím po rozmixování.
Dalším důvodem může být spálený česnek nebo nekvalitní vývar. Dodržení správného postupu tyto problémy prakticky eliminuje.
Nejlepší je zahušťovat přirozeně.
Můžete přidat více košťálu brokolice, trochu sýra navíc nebo část polévky znovu krátce povařit před přidáním růžiček. Mouka není potřeba a u této polévky ani vhodná.
Bez mixéru to jde jen obtížně.
Krémová konzistence je pro tento recept zásadní. Pokud mixér nemáte, lze použít stolní mixér, ale polévku je nutné mixovat po částech a opatrně.
Ideální je podávat ji hned po přípravě.
Skvěle fungují nasucho opečené krutony, opražená veka nebo kapka smetany uprostřed talíře. Jednoduché doplňky podtrhnou chuť, aniž by ji přebily.
Zdroj: článek Brokolicová krémová polévka podle Pohlreicha – zelená, výrazná a bez
Ingredience: 750 g mletého hovězího masa, 20 g zeleného pepře, 20 g nasekaného čerstvého tymiánu, 6 ml worcesterské omáčky, 15 g francouzské hořčice, mořská sůl, čerstvě namletý pepř, 6 housek na burger, 100 g listů rukoly, 1 cibule (nakrájená na plátky), 3 rajčata (nakrájená na plátky), kečup, majonéza, dip nebo prostě to, co máte rádi
Postup: Ve velké míse smíchejte ingredience na burgery a vše dobře promíchejte. Ze směsi vytvořte 6 plochých bochánků. Takto připravené je zakryjte mikrotenovou fólií a uložte do lednice. Připravte gril na přímé grilování. Burgery grilujte 3–5 minut z každé strany. Housky rozkrojte a dejte na gril. Bude jim stačit půl až jedna minuta. Na spodní půlku housky dejte nejprve list salátu, na něj burger, cibuli, plátek rajčete, omáčku dle chuti a přiklopte druhou půlkou housky.
Podle Pohlreicha je lepší si na gril vzít raději jeden druh masa a připravit ho opravdu dobře než se při každém grilování přejídat neuvěřitelnou kombinací špekáčků, kuřecího a klobás. Ideální je sehnat si maso správně odleželé, například z býka, kterého po porážce na tři týdny vyvěsí v chladu a teprve pak ho bourají. Maso tak má čas a podmínky, aby krásně změklo a zkřehlo. Při nákupu pamatujte na to, že ve vyzrálém mase, které je na gril naprosto ideální, vám otisk prstu zůstane. Kdežto do čerstvého masa prst neotisknete ani náhodou.
Maso na grilu zásadně obracejte kleštěmi, nepoužívejte vidličku. Když maso rozpícháte, šťáva vyteče. Hotový steak se má nechat po sejmutí z grilu chvilku odpočinout, aby se šťáva rozlila zpět do celého masa. Hrubá mořská sůl je podle Pohlreicha na dochucení hotového steaku ideální a dá mu chuťově rozměr navíc. Základem grilování jsou samozřejmě steaky, ale domácí burgery se stávají čím dál oblíbenějšími. Abychom skutečně věděli, co jíme, bude nejlepší, když si hovězí maso umeleme sami. Pokud koupíme maso kvalitní, libové, nepotřebujeme jako pojivo vejce ani strouhanku. Stačí čerstvé maso třeba z plecka, které si ochutíme hrubozrnnou francouzskou hořčicí, solí, zeleným pepřem, worcesterem – a máme skvělý materiál na hamburger. Maso si zaslouží dobře ručně promíchat a vytvořeným karbanátkům prospěje chvilka odpočinku v lednici. Maso si musí ale odpočinout i po tepelné úpravě před podáváním. Na začátku grilování je necháme v klidu zatáhnout, než jde samo lehce z roštu, pokud tuto zásadu dodržíme, čistě ho obrátíme. Pak už jen nahřejeme kvalitní bílé pečivo, před obložením potřeme rozříznutou housku majonézou a obložíme směsí listových salátů, rajčetem a kolečky čerstvé cibule.
Zdroj: článek Mleté maso na grilu
Opečení masa je základ chuti chilli con carne podle Pohlreicha.
Pokud se maso hned zalije tekutinou, začne se dusit a zůstane šedé a nevýrazné. Při správném opečení vzniknou malé hnědé kousky, které dodají jídlu masovou hloubku a výraznou chuť. Tento krok už později nelze nijak nahradit ani dochutit.
Ano, chilli con carne lze uvařit i bez čokolády.
Čokoláda ale v malém množství nefunguje jako sladidlo, nýbrž jako zvýrazňovač chuti. Pomáhá zakulatit kyselost rajčat a propojit chutě masa a koření. Bez ní bude jídlo dobré, ale méně komplexní.
Pohlreichovo chilli con carne nemá být extrémně pálivé.
Pálivost má podporovat chuť masa, ne ji přebíjet. Základní verze je spíše jemně pikantní. Pokud někdo chce ostřejší variantu, je lepší přidat pálivost až na talíři, aby základní chuť zůstala vyvážená.
Recept je postavený na mletém hovězím mase.
Směsi s vepřovým masem nebo jinými druhy masa změní charakter jídla. Pokud chcete zůstat co nejblíže originálu, použijte čisté hovězí. Jiná masa mohou fungovat, ale chuť už nebude stejná.
Fazole patří do chilli con carne až úplně na závěr.
Přidávají se až po dovaření základní masové směsi, jen aby se prohřály. Pokud by se vařily od začátku, rozpadnou se a zahustí jídlo nežádoucím způsobem. Fazole mají zůstat pevné a čitelné.
Ano, chilli con carne je vhodné ke zmrazení.
Po rozmrazení si zachovává chuť i strukturu, často je dokonce ještě lepší než čerstvé. Při ohřívání je ale potřeba postupovat pomalu a případně přidat malé množství vody nebo vývaru, aby se nepřipálilo.
Chutě se během odležení propojí a zakulatí.
Koření, maso a rajčata potřebují čas, aby se spojily do jednoho celku. Druhý den je chilli con carne méně ostré, ale chuťově hlubší. Právě proto je toto jídlo ideální na přípravu dopředu.
Mouka se do tohoto receptu nepoužívá.
Zahuštění vzniká přirozeně redukcí tekutiny a strukturou masa. Pokud je jídlo příliš řídké, stačí ho krátce povařit bez pokličky. Přidání mouky by změnilo chuť i charakter pokrmu a udělalo z něj omáčku místo chilli.
Nejde o striktně autentickou mexickou verzi.
Jedná se o poctivou kuchařskou interpretaci, která respektuje základní principy chilli con carne, ale přizpůsobuje je evropské kuchyni. Důraz je kladen na chuť a&n
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Jak dělá chilli con carne Zdeněk Pohlreich – chuť postavená
Základem znojemské omáčky podle Zdeňka Pohlreicha jsou jednoduché, ale přesně zvolené suroviny. Nejde o množství ingrediencí, ale o jejich kvalitu a správné použití v průběhu vaření.
Důležité je nepřidávat žádnou smetanu ani další dochucovadla. Znojemská omáčka podle Pohlreicha stojí výhradně na chuti masa, šťávy a jemném kyselém akcentu okurek.
Zdroj: článek Znojemská omáčka podle Pohlreicha – poctivá masová chuť bez smetany
Zdeněk Pohlreich tvrdí, že Češi neumí grilovat. A proto se rozhodl rozšířit povědomí o grilování a přinést nezaměnitelné recepty na gril. Díky televiznímu pořadu Šéf na grilu, uváděnému na TV Primau se grilování stalo módní záležitostí.
Rady Z. Pohlreicha:
Zdroj: článek Naložení hovězího steaku
Zdeněk Pohlreich uvádí, že rybí maso je velmi zdravé. Obsahuje malé množství tuku, který je však našemu tělu prospěšný. Maso je dietní a velmi chutné. Překážku občas ale tvoří spousta kostí, která je ve většině případů v rybách obsažena.
Zdeněk Pohlreich ve spoustě případů ryby připravuje vcelku. To proto, že když si někde dáváte rybu, kterou jste ještě neměli, jste rádi, že ji konečně uvidíte na vlastní oči. Ostatně to působí i vizuálně lépe než klasické filety. Velkou nevýhodou upravování a servírování celé ryby jsou kosti, se kterými se na talíři prostě musíte poprat. Leckdy pak talíř vypadá spíše jako po explozi než po konzumaci.
Zdeněk Pohlreich se tedy snaží vykostit ryby už před tepelnou úpravou. Vykostění ryby nepatří mezi nejjednodušší kulinářské úkony. Je třeba trocha zručnosti a také opakovaného tréninku. Učený z nebe nespadl! Zdeněk nejprve vyřízne z ryby první filet, což bývá mnohem jednodušší než druhá část. Ta je o něco těžší, protože páteř s kostmi již nedrží na odříznutém filetu, tudíž se hůře odřezává. Pokud mu na filetu zůstanou zbytky kostí, jednoduše je odřízne.
Pstruha a všeobecně ryby Zdeněk Pohlreich smaží výhradně na olivovém oleji. Nedává ho tam hodně, vytvoří pouze tenký film na povrchu pánve. Nejprve dobře rozpálí pánev, poté na ni nalije olivový olej, ten také nechá dobře rozpálit, a teprve poté začíná smažit.
Rybu Zdeněk Pohlreich smaží nejprve vždy kůží dolů. Nesnaží se ji z filetu nijak odstranit. Pod ní se nachází tuk, který se při smažení hezky rozpustí do masa a dodá mu tím lepší chuť. Rybu vždy opéká spíše méně než více, protože s nedopečenou rybou lze ještě něco dělat. Naopak vysušenou rybu můžeme leda tak vyhodit.
Zdeněk Pohlreich uvádí, že k rybě neodmyslitelně patří citronová šťáva. Tu musí mít vždy při ruce. Zároveň k celému pokrmu dobře ladí bylinky, jako například čerstvá petrželka nebo rozmarýn, které celému pokrmu ještě dodají patřičnou svěžest.
Ideální přílohou k rybě podle Zdeňka Pohlreicha bývá zelenina, kterou lehce osmahne na pánvi. Pokud má pouze jedno prkénko na krájení, doporučuje nejprve nakrájet zeleninu na požadované kousky a teprve pak na něm pracovat s rybou. Vyhnete se tak nezbytnému mytí krájecí plochy.
V případě smažení zeleniny používá výhradně olivový olej, který jí dodá skvělou chuť. Navíc zeleninu není třeba smažit dlouho. Nezapomene ji také dobře osolit a opepřit. Každý druh zeleniny snese jinou dobu smažení na pánvi, proto je dobré tomu přizpůsobit velikost nakrájených kousků a také dobu, kdy danou zeleninu do pánve přidáme.
Zdroj: článek Pstruh na másle podle Pohlreicha
Ingredience: 500 g prorostlého vepřového boku s kostí, 1 polévková lžíce rozmarýnu, 1 bobkový list, 1 stroužek česneku, ¼ lžičky hřebíčku, mletý černý pepř, sůl, sádlo dle potřeby
Postup: Zd. Pohlreich v malé misce smíchá rozmarýn, česnek a hřebíček se solí a pepřem. Maso vloží do velké nádoby s víkem, zasype směsí a rukama upěchuje. Dózu uzavře a nechá maso 24 hodin odležet v lednici. Následující den Zd. Pohlreich předehřeje troubu na 150 ° C. Přesune maso do hrnce, přidá bobkový list a zalije 250 ml vroucí vody. Hrnec pevně utěsní alobalem, přiklopí pokličkou a nechá v troubě při nízké teplotě dusit cca 3 hodiny nebo dokud není maso měkké a nezačne téměř odpadávat od kosti.
Dle Zd. Pohlreicha se maso nesmí během dušení vysušit, proto jej kontroluje a případně podlije vodou. Vytáhne hrnec z trouby, sesbírá tuk plovoucí na povrchu šťávy a odloží stranou. Nakonec vyklopí maso i se šťávou do sítka položeného na míse, zakryje a nechá vychladnout. Pokud ve šťávě zůstalo moc tuku, sebere ho lžící a přidá k odloženému tuku. Šťávu dá taky stranou. Jakmile je maso vychladlé, odřízne kůži a kosti a vyhodí je. Maso položí na prkénko.
Maso Zd. Pohlreich natrhá pomocí dvou vidliček, které obrátí zadní stranou k sobě, poté je napěchuje do sterilizované sklenice a přilije odloženou šťávu. Sklenici uzavře, označí a po vychladnutí skladuje v ledničce, kde vydrží asi jeden měsíc. Po otevření se ale musí spotřebovat do 2 dnů. Rillettes podle Pohlreicha je geniálně jednoduchá pomazánka, kterou si určitě zamilujete.
Zdroj: článek Nejlepší škvarková pomazánka
Ingredience: hovězí maso (nejlépe kližka), cibule, tuk, mletá paprika, pepř, sůl, rajský protlak, worcesterská omáčka, mouka na zahuštění
Pohlreich uvádí, že na guláš je nejlepší kližka, protože se nerozpadá, případně jiné hovězí přední – plec nebo krk. Vždycky by se měl guláš vařit z jednoho druhu, nejlépe z jednoho kusu masa, jen tak si zajistíte jednotnou chuť.
Cibule podle Pohlreicha stačí obyčejná, důležité je až to, co s ní provedete. Říká se, že ideální poměr hovězího a cibule je jedna ku jedné, ale jídlo je pak moc sladké, lepší je dvakrát víc masa než cibule.
Pohlreich také připomíná, že s tukem při přípravě nemáte šetřit, přebytečný tuk můžete vždycky slít.
S dochucovadly to určitě nepřehánějte! Nepotřebujete nic víc než sůl, černý pepř, trochu protlaku a případně trochu worcesterské omáčky.
Postup: Pohlreich cibuli rozkrájí nejdřív vertikálně na čtvrtky a pak na kostičky, není třeba úplně najemno, ale platí, že čím větší plocha, tím více silice a tedy chuti. Nejdůležitější ale je, aby kousky byly stejně velké, jen pak se všechny orestují stejnoměrně. Tuk pořádně rozpálí, je důležité, aby se cibule celou dobu spíš smažila, než jen opékala. Jakmile se začne zabarvovat, už ji pořád míchá a hlídá. Největší umění je vystihnout ten okamžik, kdy je cibule tak akorát. Pohlreich uvádí, že cibule by měla mít světle hnědou barvu, stejně jako ta, která se dává na knedlíky. Správná chvíle nastává, jakmile cibule začne „jezdit“ po kastrolu, „chrastit“ a trochu ztvrdne. Pokud jste zazmatkovali a cibuli připálili, zalijte ji trochou vody, odstavte a zakryjte. Připálená cibule obarví vodu a ta pak zpětně dobarví zbytek cibule. Jestli se ale cibule vyloženě spálila, nedá se dělat nic jiného než začít s novou dávkou, radí zkušený kuchař.
Těsně před závěrem k cibuli přidá trochu protlaku a papriky, na kilo masa stačí jedna lžička, paprika nemá v jídle skřípat mezi zuby, a trochu směs podlije. Jakmile se základ trochu zavaří, vhodí do něj maso a už jen trpělivě dusí. Podle Pohlreicha příprava poctivého guláše vyžaduje určitě hodinu a půl. Podlévá jen minimálně, maso by nemělo být zalité, ale pomalu se dusit, „pobublávat“ ve vlastní šťávě. Když se voda odpaří natolik, že je viditelný tuk, zapráší pokrm jednou nebo dvěma lžičkami mouky, trochu podlije, znovu přivede k varu a vaří doměkka.
Ochutnává, zahušťuje a dochucuje průběžně. Toto zdánlivě jednoduché jídlo má složitou chuť, která vyžaduje, aby se pořád dolaďovala. Solí, pepřem, možná lžící worcesterské omáčky. Úplně na závěr už správné dochucení trefíte těžko. Ostrost guláše by měla být příjemná, nikoli agresivní a přebíjející veškerou chuť. A určitě se vyhýbá závěrečnému zahušťování moukou, tím se ničemu nepomůže.
Zdroj: článek Hovězí guláš z kližky