Kolaudace je úřední proces příslušného stavebního úřadu, jehož kladným rozhodnutím je povoleno užívat stavbu k účelům, o které bylo žádáno stavebním povolením. Při kolaudaci zaměstnanec stavebního úřadu kontroluje, zda byla stavba provedena tak, jak bylo uvedeno v územním rozhodnutí a stavebním povolení, zda byly dodrženy všechny podmínky, zda stavba byla postavena dle projektové dokumentace, zda stavba nebude ohrožovat zdraví osob ani životní prostředí.
V diskuzi KOLAUDACE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana.
co je třeba ke kolaudaci při změně užívání obchodu na byt?děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Helena Hulínová.
Hezký den, tohle téma by mě tedy také hodně zajímalo. Jelikož jsem dědictvím nabyla nebytový prostor, který je ale vybaven k normálnímu bydlení, mám na mysli sociální zařízení, kuchyň a koupelnu. Myslíte, že by bylo možné nějak změnit užívání a potom takto prodat realitymix.cz/vyhled… ?
Kolaudace jako taková u ohlášené stavby neprobíhá. Vy jako vlastník jste povinen oznámit stavebnímu úřadu alespoň 30 dní předem, že plánujete započít užívání stavby. Stavební úřad by si s vámi na základě vašeho oznámení měl sjednat datum, kdy provede závěrečnou kontrolní prohlídku, na základě které dostanete souhlas stavbu užívat.
Co budete k žádosti o užívání stavby potřebovat?
Než budete žádat o užívání stavby, je potřeba se zastavit na stavebním úřadě a vyzvednout si příslušnou žádost nebo si tuto žádost najít na internetu. K žádosti dále budete muset doložit:
geometrický plán ověřený katastrálním úřadem;
geodetické zaměření skutečného provedení stavby;
průkaz energetické náročnosti budovy;
doklady o výsledcích zkoušek a měření všech předepsaných předpisů;
atesty a certifikáty použitých materiálů na stavbě;
prohlášení stavebníka či zhotovitele, že provedl stavbu dle rozhodnutí stavebního úřadu;
dokumentace skutečného provedení se zakreslenými změnami.
Potřebujete radu?
Vyhledejte si poradenskou stránku na internetu nebo kontaktujte místně příslušný katastrální úřad.
Cena kontrolní prohlídky a závěrečného stanoviska
Podání oznámení o užívání stavby i vydání závěrečného rozhodnutí stavebním úřadem jsou zdarma.
Abyste splňovali požadavky pro kolaudaci, dnes nazývanou kolaudační souhlas, musí váš dům splňovat všechny technické a bezpečností podmínky. Dům by měl být kompletně připraven k obývání a neměl by především ohrožovat zdraví a život osob v něm později žijících.
Kdy kolaudace probíhá?
Jestliže se stavba blíží k dokončení, podá stavebník písemnou žádost o kolaudaci, kde uvede předpokládaný datum dokončení. Dále by žádost měla obsahovat jméno, číslo stavebního povolení a seznam odchylek od stavebního povolení. Stavební úřad by měl do 30 dnů určit termín kolaudace a všechny dotčené účastníky o tom nejméně 7 dní předem informovat.
Kdo se kolaudace účastní?
Kromě zaměstnance stavebního úřadu se kolaudace účastní vlastník stavby, stavebník, uživatel stavby a majitel pozemku, na kterém je stavba postavena, dále se kolaudačního řízení může účastnit projektant, stavební dozor nebo zhotovitel.
Co budete ke kolaudaci potřebovat?
Předtím než přijde úředník na kontrolu, si zkontrolujte, že vám nechybí žádný z potřebných dokumentů, a to:
stavební projekt ověřený stavebním úřadem;
geodetické zaměření stavby, včetně vodovodů a kanalizace;
doklad o vytyčení stavby;
revizní zprávy na elektroinstalace, hromosvod, komín, tlakové zkoušky těsnosti vodovodní instalace, tlakové zkoušky ústředního topení, revize plynových spotřebičů, jsou-li instalovány;
měření radonu nebo doklad o použití protiradonové izolace;
stavební deník;
zpráva o splnění podmínek stavebního povolení;
seznam odchylek od původního stavebního povolení, včetně zakreslených změn;
atesty použitých stavebních materiálů;
protokol o likvidaci odpadů vzniklých při stavbě.
Potřebujete radu?
Není-li vám stále něco úplně jasné, obraťte se buď přímo na stavební úřad, který vám vydal stavební povolení, určitě vám rádi otázku zodpoví, nebo využijte některou z internetových poraden.
Cena kolaudace
Kolaudace vašeho rodinného domu je zdarma, přesto však nákladová položka při kolaudaci nebude nulová. Nějaké výdaje vás při kolaudaci budou stát potřebné revize a zprávy a poté také vklad na katastru nemovitostí. Tak tedy jediný, komu byste za kolaudaci nic platit neměli, je stavební úřad, pokud vám nevyměří pokutu za nedodržení některé z podmínek.
Kolaudační rozhodnutí
Kolaudační rozhodnutí je závěrečná zpráva, kterou vám vydá stavební úřad na základě kolaudačního řízení. Opravňuje vás užívat stavbu k bydlení. V kolaudačním rozhodnutí si stavební úřad může klást podmínky, které je potřeba odstranit. K odstranění nedostatku vám stanoví termín, po tuto dobu již můžete stavbu zpravidla užívat, protože se nejedná o nedostatky ohrožující život ani bezpečí osob. Existuje i možnost, že stavbu budete používat dříve, než vám bude kolaudační rozhodnutí vystaveno, ale jen tehdy, dostanete-li povolení k předčasnému užívání stavby. Toto povolení bývá uděleno ještě před úplným dokončením stavby, ale ani nyní nesmí být ohrožena bezpečnost či zdraví osob. Po získání kolaudačního rozhodnutí jste povinni stavbu zaevidovat na obecním úřadě, kde vám dají číslo popisné, a poté podat žádost na vklad na katastrálním úřadě, aby zapsali novostavbu na parcelu, na níž je postavena.
Chystáte-li kolaudovat byt v bytovém domě, případně v atypickém domě s několika byty, není možné zkolaudovat vlastní byt, aniž by byly ostatní byty a společné prostory ke kolaudaci připraveny. Nekolaudujete bytovou jednotku, ale celou stavbu. Podmínky pro kolaudaci jsou téměř stejné jako u rodinného domu.
Kdy kolaudace probíhá?
Stejně jako u rodinného domu podá stavebník při dokončování prací písemnou žádost o kolaudaci, kde uvede předpokládaný datum dokončení, jméno, číslo stavebního povolení a seznam odchylek od stavebního povolení. Do 30, u větších objektů do 60 dnů by měl stavební úřad určit termín kolaudace a všechny dotčené účastníky o tom informovat.
Kdo se kolaudace účastní?
Kromě zaměstnance stavebního úřadu se kolaudace účastní vlastník stavby, stavebník, uživatel stavby a majitel pozemku, na kterém je stavba postavena, dále se kolaudačního řízení může účastnit projektant, stavební dozor nebo zhotovitel.
Co budete ke kolaudaci potřebovat?
Ke kolaudaci bytového domu budete potřebovat tyto dokumenty:
stavební projekt ověřený stavebním úřadem;
zpráva stavbyvedoucího;
geodetické zaměření stavby, včetně vodovodů a kanalizace;
V naší poradně s názvem CO JE KOLAUDACE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jan Šámal.
Dotazuji se na koloudaci ,,,kde mám RD,,,,a chci ho rozdělit na víc bytových jednotek,,,,jak mám postupovat....Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
K rozdělení domu na více bytových jednotek potřebujete dva důležité dokumenty:
1. prohlášení vlastníka o vymezení konkrétních jednotek v domě a určení společných částí domu.
2. půdorysy všech podlaží domu a jejich schémata.
K úspěšnému rozdělení domu na bytové jednotky budete potřebovat právníka a projektanta.
Tyto dokumenty pak se žádostí předložíte stavebnímu úřadu a posléze katastrálnímu úřadu.
Pro tyto účely můžete využít specializovaných advokátních kanceláří, které se specializují na nemovitostní právo a ty to pro vás udělají tak zvaně na klíč.
Kolaudace provozovny může být zahájena až po úplném dokončení stavby. Závěrečné kolaudační rozhodnutí bude v tomto případě sloužit jako osvědčení, že je provozovna způsobilá k provozu.
Co budete ke kolaudaci potřebovat?
Ke kolaudaci provozovny budete pravděpodobně potřebovat tyto dokumenty:
schválená projektová dokumentace dle skutečného provedení se zakreslenými změnami;
doklad o vytyčení stavby;
geodetické zaměření skutečného provedení;
zpráva stavbyvedoucího o splnění podmínek stavebního povolení;
zpráva o revizi elektroinstalace;
zpráva o revizi hromosvodů;
zpráva o revizi uzemnění;
zpráva o revizi elektrického zařízení;
protokol o revizi odběrných plynových zařízení;
protokol o tlakové zkoušce rozvodů plynu;
protokol o tlakové a provozní zkoušce domovního vodovodního potrubí a požárního vodovodu;
protokol o tlakové a provozní zkoušce systému ÚT, vody;
protokol o těsnosti rozvodů vnitřní kanalizace;
protokol o prohlídce komínových těles;
protokol o technické kontrole výtahů;
zápis o provedené prohlídce a převzetí kanalizačních přípojek splaškové a dešťové vody s povolením záhozu;
protokol správce vodovodu o provedené kontrole vodovodní přípojky;
protokoly o zkouškách pevnosti betonů;
protokol o měření účinnosti protiradonových opatření;
doklad o měření intenzity umělého osvětlení;
protokol měření hluku v místnostech objektu;
atesty stavebních materiálů a prohlášení dodavatelů o použití ověřených materiálů a technologií;
osvědčení o způsobilosti svářečů konstrukcí s uvedením čísla průkazu a data poslední zkoušky;
stavební deník;
protokol o likvidaci odpadů vzniklých při stavbě oprávněnou organizací.
Kolaudační rozhodnutí
Kolaudační rozhodnutí, nebo také závěrečná zpráva, určuje oprávnění k provozu. Provozovna může zahájit takzvaný zkušební provoz ještě před vydáním kolaudačního rozhodnutí, ale jen za souhlasu stavebního úřadu.
V diskuzi KOLAUDACE BYTU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Míra.
Pokud budete budovat a vytvářet prostor k podnájmu, tak nejen že budete potřebovat kolaudaci nově vybudovaného bytu, ale neobejdete se ani bez ohlášení Stavebnímu úřadu a zpracování projektové dokumentace. Dle níže uvedených odstavců se můžete dozvědět, jakým způsobem máte úřad kontaktovat.
- stavební povolení ani ohlášení stavebnímu úřadu nevyžaduje rekonstrukce spočívající ve stavebních pracích, jimiž se nezasahuje do nosných konstrukcí stavby, nemění se vzhled stavby ani způsob užívání stavby, nevyžadují posouzení vlivů na životní prostředí (tzv. EIA) a jejichž provedení nemůže negativně ovlivnit požární bezpečnost stavby;
- ohlášení stavebnímu úřadu je potřeba, pokud provedení rekonstrukce povede ke změně způsobu užívání (byť části) stavby, aniž by zároveň došlo k zásahům do nosných konstrukcí stavby, změně vzhledu stavby nebo ke vzniku povinnosti zajistit posouzení vlivů na životní prostředí;
- žádost o stavební povolení je pak nevyhnutelná, pokud se rekonstrukcí zasahuje do nosných konstrukcí stavby, mění se vzhled stavby, vyžaduje se posouzení vlivů na životní prostředí nebo provedení rekonstrukce může negativně ovlivnit požární bezpečnost stavby.
U vás má rekonstrukce změnit způsob užívání (části) stavby, a proto si zřejmě vystačíte s ohlášením rekonstrukce příslušnému stavebnímu úřadu. Zákonná lhůta stavebního úřadu k povolení ohlášené rekonstrukce činí 40 dnů ode dne doručení ohlášení stavebnímu úřadu. Pokud se úřad v uvedené 40-ti denní lhůtě k ohlášené rekonstrukci nevyjádří, uplatní se fikce vydání souhlasu s provedením rekonstrukce uplynutím lhůty. Přitom je nutno počítat s výdaji na pořízení projektové dokumentace, která tvoří povinnou součást ohlášení.
Kdyby rozsah plánované rekonstrukce splnil první z uvedených podmínek, tak Stavební úřad nemusíte informovat vůbec a není potřeba ani kolaudace.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel David.
Před vybudováním studny mnoho lidí řeší, jestli se jim vůbec vyplatí mít vlastní zdroj vody. Podle odborníků je návratnost investice do vlastní studny při současných cenách vody zhruba 5 – 6 let za předpokladu, že pořizovací cena studny je kolem 90 000 Kč (vrtaná studna o hloubce asi 30 m včetně všech doplňků). Do této ceny se obvykle počítá jak vrt, tak jeho zhlaví, vystrojení PVC, hydrogeologický posudek, projekt, všechna povolení a nezbytná kolaudace.
Důležité je ale také před vybudováním studny zjistit kvalitu vody, protože, pokud by se jednalo jen o užitkovou vodu a ne pitnou, tak se studna tak nevyplatí. Užitková voda se dá využívat k zalévání ale ne k pití.
V diskuzi POŽADAVKY PRO KOLAUDACI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Martin Plaček.
Dobrý den!
Jsem vlastníkem stavby bez čísla popisného či evidenčního( jiná stavba). Lze tuto stavbu a za jakých podminek, kolaudovat za účelem bydlení?
Děkuji,Plaček.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Michal Vinš.
Dobrý den,
nejde kolaudovat žádná stavba na kterou nebylo vydáno stavební povolení nebo ohlášení. Každý stavební úřad má na tuto problematiku odlišný pohled, proto bych doporučil se zajít pozeptat na příslušný stavební úřad. Dokumentace k zlegalizování by měla obsahovat projektovou dokumentaci, geodetické zaměření a revize.
Fatra, a.s.. je tradiční český výrobce vinylových podlahových krytin. V současnosti jsou na trhu 4 produktové značky:
LINO Fatra – PVC podlahová krytina
Thermofix – vinylová podlaha v dílcích
Imperio – luxusní vinylové dílce
FatraClick – plovoucí vinylová podlaha
Sporting T – sportovní vinylový dezénový povrch
Vinylové podlahy z Fatry, a.s., charakterizují moderní životní styl, zpříjemňují bydlení, dotvářejí zdravé a čisté prostředí, chrání před alergiemi. Speciální typy podlah splňují i požadavky na odvod elektrostatického náboje. Široký sortiment vinylových podlah doplňují v barevném odstínu svařovací šňůry, podlahové lišty a schodišťové hrany. Vinylové podlahy od Fatry odpovídají evropskému standardu dle normy ISO 9001.
V naší poradně s názvem CO JE KOLAUDACE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vladimír Zasadil.
Je možné nebytový prostor v bytovém domě z roku 1985 dodatečně zkolaudovat na byt? Co je k tomu potřeba a jaký by byl postup?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Potřebujete k tomu projektanta, který vyhotoví dokumentaci a tu pak s návrhem na kolaudaci doručíte na příslušný Stavební úřad nebo odbor. Můžete také využít znalostí advokátních kanceláří, které se zabývají nemovitostmi a tamní profesionálové vyřídí vše za vás.
Elektrické přípojky z vedení distribučních soustav a připojování zákazníků
Co je vlastně elektrická přípojka? Dle základní definice je elektrická přípojka zařízení, které slouží k připojení elektrické energie z hlavní rozvodné sítě k nemovitosti spotřebitele. Pro každý objekt se zřizuje pouze jedna přípojka. Součástí je hlavní domovní pojistková skříň, obvykle umístěná na hranici pozemku. Nalézt zde lze také elektroměr, na kterém technik distributora každoročně provádí odečty elektřiny.
Vlastníkem přípojky je ten, kdo uhradil její pořizovací náklady. Jeho povinností rovněž je zajišťovat její provoz, údržbu a případné opravy. V případě elektrické přípojky do 50 metrů nezaplatí odběratelé vůbec nic. Veškeré náklady hradí provozovatel distribuční soustavy. Toto se však týká pouze elektrických přípojek určených pro domácnosti za účelem bydlení.
V diskuzi KOLAUDACE DOSTAVBY CHATY-PŘÍSTAVBA JEDNÉ MÍSTNOSTI CCA10M2 se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hešíková Magdalena.
Provedla jsem rozšíření stávající chaty o jednu místnost cca 10m2. Mám geometrický plán ověřený. Co potřebuji pro provedení zkolaudování této přístavby.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Tepelně izolační panely jsou vyrobeny z polyizokyanurátové pěny PIR vypěněné mezi dvě vrstvy papírové vložky opatřené z vnější strany hliníkovým povlakem. Jde o moderní, účinné a spolehlivé řešení zateplení šikmých střech, zajišťující optimální splnění stavebně fyzikálních požadavků na tepelnou ochranu a ochranu proti kondenzaci.
Panely jsou vyrobeny z materiálu, jehož součinitel tepelné vodivosti je pouze 0,023 W/mK. To znamená, že pro dosažení požadovaného parametru tepelného odporu je potřeba podstatně menší tloušťka izolantu.
Panely se svou objemovou hmotností 30 kg/m3 patří mezi nejlehčí izolační materiály používané ve stavebnictví. Nízká hmotnost následně znamená snadnou manipulaci a zároveň minimální zatížení stavebních konstrukcí.
Panely se montují z vnější strany nosné konstrukce na bednění, případně i bez bednění. Kotví se pomocí systémových šroubů přímo do nosné konstrukce. Snadno se dělí ruční pilkou a po montáži jsou pochůzí. Montáž je snadná, rychlá a panely bezprostředně po montáži chrání vnitřní prostor stavby před vnikáním srážkové vody.
Panely se kladou v nepřerušované vrstvě nad nosnou konstrukcí a jsou opatřeny drážkou, což významným způsobem eliminuje vznik tepelných mostů. Použitý materiál je zárukou efektivního dlouhodobého fungování tepelné izolace bez rizika zhoršování tepelně-technických parametrů. Materiál nesublimuje ani nehrozí jeho degradace vlivem vyfoukání jeho částí.
Tento způsob zateplení umožňuje v interiéru přiznat dřevěné prvky krovu. Tím je dán prostor pro zajímavé architektonické řešení podkroví, jehož světlá výška navíc není snížená. Užití izolačních panelů Izopir vám tak dává větší prostor pro život i pro uplatnění vašich představ o moderním bydlení.
Nevýhody:
Je to dražší izolace než minerální vata, oproti tomu však nemusíte dělat v interiéru podhled, čímž značně ušetříte.
Je potřeba dobře vybrat firmu, která s tím má zkušenosti, a zaměřit se hlavně na detaily. Není to jen o skládání panelů do sebe.
Výhody:
Celková izolovaná plocha v jednom provedení, nenarušená krokvemi a jinými konstrukcemi.
Nemusíte dělat v interiéru zavěšený podhled či jinou stropní podhledovou konstrukci.
Z interiéru, pokud použijete dřevěné hranoly, máte krásný a ojedinělý strop.
Tyto PIR panely mají lepší tepelněizolační vlastnosti než vata. Přepočet výšky materiálu vychází následovně – 30 cm minerální vaty nahradí 16 cm PIR panelů.
Číslování domů slouží k evidenci a identifikaci staveb. Kromě toho, aby vás našla pošťačka, jsou výbornou pomůckou pro tvorbu digitálních map. Zapisují se také do katastru nemovitostí, kde přesně vymezují nemovitý majetek. Dle občanského zákoníku je nemovitost pozemek nebo stavba spojená se zemí pevným základem, jde obvykle o velmi hodnotný majetek.
Domům byla přidělena čísla popisná už za dob Marie Terezie, konkrétně roku 1770. Vojska procházela ulice většinou po směru hodinových ručiček, od těch nejvýznamnějších budov. Bez řádného označování domů se společnost neobejde. To si lidé uvědomili již v dávné minulosti, a tak se tento číselný systém rozvíjí již od svého zrodu v druhé polovině 18. století. Ještě předtím se domy značily a popisovaly jménem rodiny, která v nich žila, nebo podle nejvýraznějšího stavebního prvku dané budovy.
Popisné číslo dům popisuje, je tedy v dané obci jedinečné. Je to obvykle to delší číslo na domě, někdy až pětimístné. Přiděluje se po kolaudaci stavby a je podmínkou pro zápis v katastru nemovitostí.
Číslo popisné se změní jen při změně katastrálních hranic a prakticky vzniká a zaniká s existencí nemovitosti. Vznikne-li na místě zaniklého či zbořeného domu nová stavba, dostane také nové číslo popisné. Čím je nemovitost novější, tím je číslo popisné vyšší. Má-li dům více vchodů, bude mít i více popisných čísel, pro každý vchod zvlášť. Je zvykem, že se uvádí před lomítkem, obvykle to bývá to vyšší ze dvou čísel označujících nějaký dům. Popisné číslo má většinou podobu červené tabulky a bílých číslic, ale není to podmínkou. V dnešní době musí být ze zákona každá budova označena popisným číslem.
Na tabulce s číslem popisným jsou někdy uvedeny další údaje. Na starších tabulkách se v některých obcích uvádělo římským číslem označení části obce. V některých obcích je zvykem uvádět na tabulce i název obce, v Praze nejčastěji název katastrálního území a městského obvodu.
Orientační číslo slouží k orientaci. Je jedinečné v rámci jedné ulice, v obci se však může opakovat. Orientuje dům směrem k ulici, ulicím či náměstí, a tak, má-li stěny do více směrů (ulic), má i více orientačních čísel. Orientační číslo nemusíme najít v každé obci a někdy ho nahrazuje například písmeno. Orientační čísla většinou vzrůstají od středu obce k jejím okrajům a číslování se dělí na liché (vlevo) a sudé (vpravo). Orientační číslo souvisí s ulicí nebo veřejným prostranstvím, často se lze setkat i s tím, že je doplněno písmenem, aby byla usnadněna orientace, zvláště když se jedná o trakty a další složitější rozmístění budov. Díky orientačnímu číslu na ulici víte, zda se vydat ulicí směrem dolů, nebo nahoru, když hledáte konkrétní adresu. Orientační číslo má většinou podobu modré tabulky a bílých číslic či písmen. V ČR není číslo orientační celostátně povinné a přiděluje ho obecní úřad postupně v dané ulici či prostranství. Čísla nemusí být v každé obci, záleží na velikosti obce, nejvíce se vyskytují ve velkých městech.
Číslo evidenční označuje stavby dočasné nebo takové, které nejsou určené k trvalému bydlení (například chaty a chalupy). Číslo evidenční je opět v rámci obce jedinečné.
V diskuzi KOLAUDACE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana.
co je třeba ke kolaudaci při změně užívání obchodu na byt?děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jirka.
Když se rekonstrukcí mění účel užívání a nebude se zasahovat do nosných konstrukcí stavby, tak stačí ohlášení stavby Stavebnímu úřadu. Součástí ohlášení musí být zpracovaná stavební dokumentace od architekta. Stavební úřady mají k ohlášení stavby k dispozici formuláře, například zde: www.mmr.cz/getmedia/…
Nový stavební zákon v tomto mluví velmi jasně: pokud pergola dle § 103 zákona č. 183/2006 Sb. nepřesáhne zastavěnou plochu 25 m² a výšku 5 m, není pro tuto stavbu nutné stavební povolení ani zrychlené řízení v podobě ohlášení stavby. V případě, že pergola splní podmínku stavby, pro kterou není třeba územní souhlas nebo rozhodnutí, platí v tomto případě, že „stavba do 25 m² zastavěné plochy a do 5 m výšky s jedním nadzemním podlažím, podsklepená nejvýše do hloubky 3 m na pozemku rodinného domu nebo stavby pro rodinnou rekreaci, která souvisí nebo podmiňuje bydlení nebo rodinnou rekreaci, neslouží k výrobě nebo skladování hořlavých látek nebo výbušnin, nejedná se o jaderné zařízení nebo stavbu pro podnikatelskou činnost, je v souladu s územně plánovací dokumentací, je umisťována v odstupové vzdálenosti od společných hranic pozemků nejméně 2 m, plocha části pozemku schopného vsakovat dešťové vody po jejím umístění bude nejméně 50 % z celkové plochy pozemku rodinného domu nebo stavby pro rodinnou rekreaci.“
V případě, že některý z bodů není splněn, musíte zažádat o územní souhlas nebo rozhodnutí. Územní souhlas je ošetřen § 96 zákona č. 183/2006 Sb. Tento paragraf obsahuje i výčet dokumentů, které jsou k vydání územního souhlasu potřeba:
doklady prokazující vlastnické právo, smlouvu nebo doklad o právu provést stavbu nebo opatření k pozemkům nebo stavbám, na kterých má být požadovaný záměr uskutečněn; tyto doklady se připojují, nelze-li tato práva ověřit v katastru nemovitostí dálkovým přístupem; anebo souhlas podle § 86 odst. 3;
souhlasná závazná stanoviska, popřípadě souhlasná rozhodnutí dotčených orgánů podle zvláštních právních předpisů, popřípadě rozhodnutí podle § 169 odst. 3 a 4;
stanoviska vlastníků veřejné dopravní a technické infrastruktury k možnosti a způsobu napojení nebo k podmínkám dotčených ochranných a bezpečnostních pásem;
souhlasy osob, které mají vlastnická nebo jiná věcná práva k pozemkům nebo stavbám na nich a tyto pozemky mají společnou hranici s pozemkem, na kterém má být záměr uskutečněn; souhlas s navrhovaným záměrem musí být vyznačen na situačním výkresu; souhlas se nevyžaduje v případech stavebních záměrů uvedených v § 103, pokud nejsou umístěny ve vzdálenosti od společných hranic pozemků menší než 2 m;
jednoduchý technický popis záměru s příslušnými výkresy.
Ve vyhlášce není rozveden důležitý pojem „příslušné výkresy“, který však rozvádí příloha č. 7 k vyhlášce č. 503/2006 Sb. Jedná se o žádost o územní souhlas, který je třeba vyplnit a odnést na stavební úřad, ale také podrobnější seznam příloh, které jsou spolu s žádostí potřeba. Zde je blíže rozveden i poslední bod vyhlášky týkající se příslušných výkresů. Budete tedy potřebovat:
celkovou situaci v měřítku katastrální mapy včetně parcelních čísel, se zakreslením požadovaného záměru, s vyznačením vazeb a účinků na okolí;
jednoduchý technický popis záměru (jednoduchá technická zpráva – z jakého materiálu bude pergola, jakou bude mít zastavěnou plochu, v jakých vzdálenostech od sousedních pozemků bude pergola umístěna, typ krytiny, výška pergoly, základní popis technického řešení, například spojení budou řešena tradičními tesařskými spoji a ocelovými spojovacími prostředky a tak dále);
půdorys pergoly;
pohledy.
Vhodné je před započetím vyřizování všech stanovisek a veškeré dokumentace nejprve konzultovat vše s konkrétním stavebním úřadem, který bude vaši stavbu pergoly řešit. Tam dostanete nejlepší instrukce o tom, co konkrétní stavební úřad a v jaké podobě pro stavbu pergoly požaduje.
V malé ložnici je třeba využít každé příležitosti pro úložný prostor. Dobře poslouží skladné boxy, proutěné koše, výsuvné šuplíky pod postel. Snadno lze vybudovat i policový systém na zeď.
Co se týká přikrývek a polštářů, hygieničtější je nezastýlat, nechat prádlo „dýchat“. Rozumné je tedy do úložného prostoru pod postelí umístit věci, které nepotřebujeme denně. Pod dřevěnou postel si stačí nechat vyrobit nebo přikoupit samostatné a často i uzavíratelné zásuvky. Prostor nad postelí je označován jako takzvaný mrtvý bod. Na ukládání jej však lze využít vybudováním sníženého podhledu, který bude tvořen jednotlivými dvířky, na která se zevnitř připevní drátěný koš. Velmi elegantní řešení úložných prostor také nabízí okrasné boxy (mnohdy zakomponované do textilního závěsného systému), které vám poskytnou úložiště pro mnoho drobných věcí a zároveň dodají vaší mini ložničce šmrnc!
Na stěnu se nebojte použít velké zrcadlo, čímž malý prostor opticky alespoň trochu zvětšíte. S tmavými závěsy, tapetami či doplňky zacházejte spíše opatrně, ložnice by ve výsledku mohla působit až příliš úzkostlivě a stísněně. Pohrát si naopak můžete se světly, kdy kromě stropního svítidla určitě stojí za to pořídit ještě další doplňkové lampy a lampičky. Tyto přijdou vhod nejen večer pro navození příjemné atmosféry, ale rovněž ve chvílích, kdy si budete chtít přečíst svůj oblíbený časopis nebo knížku.
Nezapomínejte ani na vhodný nábytek. Ať už si vyberete dřevěný nebo plastový kus, volte jej ve světlých tónech. Vždy raději použijte jen tmavší doplněk, ale základní nábytek nechte prosvětlený.
Myslete na dostatečné osvětlení. Je pěkné mít stojací lampu v rohu ložnice, ale zabere zbytečně moc místa. Všechno osvětlení raději zavěste. Nebojte se pomocí LED diod rozsvítit i police nebo spodní část postele. Získáte tak opticky světlejší a prostornější místnost.
Při boji s malými prostory se určitě při zařizování ložnice nedejte odradit. Stačí pár šikovných nápadů a máte vyhráno. V dnešní době lze navíc pořídit již téměř vše, popřípadě vsaďte na šikovné ruce některého z členů rodiny, které mnohdy dokážou dělat přímo zázraky. Pamatujte, že bydlení je hra, a proto si každou změnu nábytku užívejte.
Jakmile vyřešíte spaní, tedy správné umístění postele a její podobu, začněte se zabývat dalším zařízením ložnice. Mějte na paměti, že byste ji neměli zahlcovat příliš velkým množstvím nábytku. Ložnice je určená k odpočinku, proto by v ní mělo být co nejméně rušivých předmětů. Jenom v případě, že budete mít v ložnici skutečný klid a nebude vás nic obtěžovat, budete se ráno budit odpočinutí.
Součástí ložnice často bývá velká prádelní skříň. Nejideálnější je zvolit variantu přes celou stěnu. Můžete v ní najít dostatek prostoru na pověšení kabátů, kalhot, sukní, košil i blůzek, dále poličky na uložení prádla a prostor na uschování peřin, polštářů a dek. Horní prostory skříně se hodí pro odkládání sezónních věcí, tedy v létě uložíte nahoru zimní věci a v zimě zase naopak letní. Výbornou variantou jsou například vestavěné skříně s posuvným otevíráním, které zaberou minimum prostoru a vejde se do nich maximum. Mezi další nábytek patří noční stolečky a komoda. To je ideální vybavení ložnice, další zbytečnosti už by v ní být neměly.
Po šatně touží spousta lidí, muži i ženy si chtějí mít kam přehledně uskladnit své oblečení, problém ale je, když žijí v „paneláku“. Panelákový byt má totiž velmi omezený prostor, který někdy stěží stačí pro život jeho majitelů. Takoví lidé pak sice po šatně touží, ale považují její vybudování v jejich bytě za nereálné. Obvykle pak argumentují tím, že sami se tam stěží vejdou, natož aby tam dokázali vytvořit šatnu. Ale ani lidé žijící v panelákovém bytě nemusí klesat na mysli, dnes už se dají vytvořit i šatny vhodné do nevelkých bytů. Samozřejmě se nedá očekávat, že taková šatna bude velká, velikost šatny vychází z prostoru, který je staviteli k dispozici, takže vznikne malá šatna často tvořená vestavěnými skříněmi, aby nezabírala tolik prostoru. Malá šatna v panelákovém bytě bývá obvykle součástí ložnice, případně největší místnosti v bytě. Málokdy se podaří ušetřit místnost pro stavbu šatny, samozřejmě je to ale možné.
Šatna jako samostatná místnost v bytě
Jak již bylo zmíněno, někdy se zadaří a „ušetří se“ místnost v bytě, která může sloužit jako šatna. Obvykle to nastává v okamžiku, kdy se mladí lidé stěhují do většího bytu, než potřebují, protože předpokládají, že z jednoho pokoje bude časem dětský pokojíček. Tak jim na začátku může zůstat dostatečný prostor pro zbudování samostatné šatny. Druhá varianta je přesně opačná, nastává právě v okamžiku, kdy děti opouštějí společné bydlení s rodiči a rodičům najednou zůstává po dětech prázdný pokoj, který se opět dá využít jako šatní prostor.
Nevýhodou takovéto šatny je to, že jako samostatný pokoj nemusí být spojená s ložnicí a může se do ní vcházet třeba z kuchyně, což není úplně praktické. V panelákovém bytě se pak těžko provádějí úpravy, které se týkají rozmístění místností.
Nevýhodou tohoto šatního prostoru je také to, že nemusí mít dlouhé trvání. Pokud šatna vznikla jako zaplnění prostoru předtím, než se majitelé rozhodnou mít dítě, tak se může stát, že si šatnu vybudují, zařídí a najednou zjistí, že ji musí zrušit. Což přináší různé komplikace, majitelé se musí vyrovnat s tím, že vybavení šatny již nepotřebují, že jejich práce byla zbytečná a zároveň si často najednou uvědomí, že s prostorem šatny si už zvykli počítat a používají ho třeba i jako uložiště dalších předmětů, které pak najednou po zrušení šatny nemají kam umístit. Proto je výhodnější vytvořit samostatnou šatnu v bytě až poté, co jste si absolutně jistí, že tuto místnost už nikdy nebudete na nic jiného potřebovat.
Vybavení šatny v bytě je v podstatě stejné jako u vybavení samostatné šatny v domě s tím rozdílem, že v panelákovém bytě se bude pravděpodobně jednat o omezenější prostor pro šatnu. Takováto šatna může být opět vybavená nábytkem na míru, který si majitel objednal buď u řemeslníka nebo nějaké firmy, nebo může být vybavená nábytkem pořízeným z obchodních řetězců, případně se může jednat o nábytek, který si vytvořil majitel sám. Protože místnosti v bytě nebývají příliš velké, je pravděpodobné, že i zde se bude hojně vyskytovat vestavěný nábytek. I v této šatně je důležité osvětlení, obzvlášť pokud se někdo rozhodne vytvořit šatnu z malého kumbálku, který bývá součástí panelových bytů. Takovýto kumbálek nemá žádné okno, a proto je u něj extrémně důležité dobré osvětlení. Pokud to místnost dovoluje, opět zde může být vše, co je potřeba k starání se o uložené oblečení. Může zde být odkládací prostor pro použité oblečení a špinavé oblečení, také pak bývá součástí žehlící prkno a žehlička pro případ, že je potřeba něco na rychlo vyžehlit. Nevýhodou panelového bytu je to, že je zde velmi omezený prostor, a tak se snadno sklouzává k tomu, aby původně zamýšlený prostor k odkládání oblečení najednou sloužil jako odkladiště všeho možného. Pak původní účel šatny ztrácí svůj smysl.
Šatna jako součást místnosti
I v panelákovém bytě se dá vytvořit šatna, která je součástí vybrané místnosti. Je ale důležité, aby tato místnost byla v podstatě největší v bytě, protože šatna nějaký prostor určitě také zabere. V panelákovém bytě se obvykle šatny vytvářejí pomocí vestavěných skříní, které alespoň částečně šetří místo a vytváří iluzi většího prostoru. I v případě, že je šatna součástí nějaké větší místnosti může se od zbytku prostoru alespoň opticky oddělit. K tomu mohou sloužit různé posuvné závěsy, dveře, ale třeba i jednoduché korálkové závěsy, případně i uspořádání skříní může vytvořit alespoň dojem částečně samostatného prostoru. Samozřejmě soukromí zde není takové jako u samostatných šaten, ale i tak to může řadě lidí vyhovovat. Nevýhodou této šatny je, že se musí velmi dobře rozplánovat, aby nedošlo k tomu, že bude šatna zasahovat do zbývajícího prostoru.
Pokud majitel bytu nechce, aby šatní prostor rušil celkový vzhled místnosti, může se uchýlit ke stavbě šaten, které mají podobu falešných stěn, nebo šatnu schovat za nějaký nábytek. Základem je ale vždy si vše dobře vyměřit, protože prostor v šatně musí být dostatečný, aby se v něm člověk mohl klidně pohybovat. Interiéroví architekti doporučují šířku šatny minimálně 1 m a 20 cm. Délka šatny je pak už individuální podle velkosti stěny ve vybrané místnosti.
Obyvatelé bytu mají při vybavení takovéto šatny v podstatě stejné možnosti jako obyvatelé domů, mohou si nechat šatnu postavit od odborníků, což je ale samozřejmě finančně nákladnější, mohou si ji sami poskládat z kusů nábytků, které objeví v různých nábytkářských prodejnách, případně si mohou šatnu postavit i sami. Tato varianta je asi pro šikovné majitele nejvýhodnější, protože není tak finančně nákladná. Na stavbu šatny totiž není třeba vždy využívat nejkvalitnější dřevo, ale šatna se dá postavit třeba z dřevotřísky, dokonce se dnes objevují i šatny stavěné z palet. Kromě dřeva je samozřejmě ke stavbě nutné stavební lepidlo, šrouby a nějaké dřevěné hranoly, které budou sloužit jako základy u stropu a podlahy, aby byla šatna zpevněná a nehrozilo její zřícení.
Schodiště je vertikální komunikace mezi různými výškovými úrovněmi. Podle umístění jsou schodiště buď uvnitř budovy (schodiště vnitřní), nebo jsou vně budovy a přímo s ní souvisejí (schodiště vnější), popřípadě jsou samostatné v terénu, kde překonávají výškové rozdíly (schodiště terénní).
Schodiště je výrazný prvek staveb, na který je kladen důraz jak z hlediska funkčnosti, tak z hlediska estetiky. A to jsou v mnoha případech požadavky vesměs protichůdné. Zvláště když k nim přičteme i požadavek ekonomický, na co nejnižší náklady na bydlení. Ve většině případů chceme, aby schodiště bylo pevné, odolné vůči mechanickému namáhání a pohodlné, ale zároveň estetické, nezabíralo mnoho cenného prostoru stavby a pokud možno nestálo mnoho peněz. První skupině požadavků odpovídají schodiště betonová s mohutnou nosnou, většinou železobetonovou konstrukcí, popřípadě konstrukcí svařovanou na místě. Druhé skupině požadavků lépe vyhovují lehké konstrukce, často v nezvyklých kombinacích materiálů, tvořená jednotlivými prvky montovanými na místě. Je na každém stavebníkovi, jakou cestou se vydá a kterou kombinaci zvolí.
Při navrhování schodišť se vychází především z funkčních požadavků. Většina rozměrů je ovlivněná typem budovy, provozem, ale i architektonickými požadavky. U novostaveb bývá návrh schodiště mnohem jednodušší než u rekonstrukcí, kde rozhodujícím (limitujícím) prvkem je schodišťový prostor.
Prvním předpokladem pro správný návrh schodiště je promyšlení a nakreslení jeho tvaru.
Optimální výška schodu je od 15 do 18 cm. Pamatujte, že pro dospělého zdravého člověka není problém vysoký schod, ale pro děti a starší nebo hendikepované to již problém může být. Šířka stupňů bývá kolem 30 cm. Běžný sklon schodišťového ramene se pohybuje v rozmezí od 25° do 35° (odpovídá výšce stupně od 15 do 18 cm). Šířka ramene je u rodinných domů minimálně 90 cm, ale vhodnější je 100 cm.
Rozeznáváme několik druhů schodišť: jednoramenné, dvouramenné, točité, lomené, zavěšené, mlynářské. Typů je hodně, ale mezi nejčastější patří dvouramenná schodiště, protože jsou velmi jednoduchá.
Schodiště se vyrábí z různých materiálů: železobeton, vyztužený pórobeton, dřevo, nebo v dřívějších dobách i plné cihly. Povrch schodiště může být například z keramiky, ze dřeva nebo z teraca.
Podle schodišťových ramen rozeznáváme schodiště:
rampové – sklon 10° až 20° s výškou stupňů 80 až 130 mm;
mírné – sklon 20° až 25° s výškou stupňů 130 až 150 mm;
běžné – sklon 25°až 35° s výškou stupňů 150 až 180 mm;
strmé – sklon 35° až 45° s výškou stupňů 180 až 200 mm;
žebříkové – sklon 45° až 58° s výškou stupňů 200 až 250 mm.
Schodišťová ramena a podesty musí mít na volných stranách zábradlí (tato podmínka neplatí třeba u schodišť do 5 stupňů a u sklonu do 25 stupňů). Přímá schodišťová ramena s šířkou do 1 050 mm musí mít madlo na jedné straně, ramena širší musí mít madlo po obou stranách. Rameno širší než 2 750 mm se doporučuje rozdělit mezilehlým zábradlím s madlem.
Osazení zábradlí může být shora nebo z boku a do průchodné šířky může zasahovat maximálně 50 mm, madla maximálně 100 mm. Madlo musí mít průřez vhodný pro uchopení rukou shora, konce dutých madel musí být uzavřeny. Mezery v zábradlí mezi tyčemi, tabulovými prvky a podobně nesmějí být větší než 120 mm, s volným přístupem dětí pak minimálně 80 mm.
Nejmenší výška zábradlí by měla být u rodinných domů 900 mm (tzn. snížená výška, pokud je hloubka volného prostoru nejvýše 3 m), 1 000 mm u bytových domů (pokud je hloubka volného prostoru nejvýše 12 m), 1 100 mm (pokud je hloubka volného prostoru nejvýše 30 m), 1 200 mm – zvláštní výška – u výškových budov, rozhleden (hloubka volného prostoru více než 30 m).
Názvy jednotlivých konstrukčních částí schodů
Schodiště – konstrukce sloužící k vertikálnímu komunikačnímu spojení, skládá se ze schodišťových ramen a z podest.
Schodišťový prostor – komunikační prostor vymezený schodištěm.
Schodišťové rameno – konstrukce s nejméně třemi schodišťovými stupni, která spojuje dvě různé výškové úrovně (nástupní rameno a výstupní rameno).
Schodnice – nosná konstrukce schodišťového ramene, která podporuje nebo do které jsou vetknuty schodišťové stupně.
Schodišťová zeď – stěna ohraničující schodiště, u visutých schodišť tvoří nosnou konstrukci schodišťových ramen.
Vřetenová zeď – nosná stěna, která podporuje nebo do níž jsou vetknuta přiléhající schodišťová ramena.
Vřeteno – nosná konstrukce uprostřed schodišťového prostoru točitých schodišť, která podporuje nebo do níž jsou vetknuta schodišťová ramena.
Schodišťové zrcadlo – volný prostor ohraničený schodišťovými rameny a podestami téhož schodiště.
Hlavní odpočívadlo neboli podesta – plošná vodorovná konstrukce mezi schodišťovými rameny v úrovni podlaží.
Vedlejší odpočívadlo neboli mezipodesta – plošná konstrukce mezi schodišťovými rameny. Součástí konstrukcí podest jsou nejen podestové desky, ale i podestové nosníky, které podpírají konstrukce podest, popřípadě i schodišťová ramena.
Schodišťový stupeň (schod) – prvek sloužící ke stupňovitému překonávání dvou různých výškových úrovní.
Stupnice – horní plocha schodišťového stupně, na kterou se našlapuje.
Podstupnice – přední stěna stupně (u deskového schodiště jsou stupně bez podstupnice).
Čelo stupně – boční stěna stupně.
Nástupní stupeň – první dolní stupeň ve schodišťovém rameni, na úrovni podesty.
Výstupní stupeň – poslední horní stupeň ve schodišťovém rameni se stupnicí v úrovni horní podesty (může mít jinou šířku než ostatní stupně).
Jalový stupeň – stupeň se stupnicí v úrovni dolní podesty, jímž se nepřekonává výškový rozdíl.
Běžný stupeň – stupeň ve schodišťovém rameni mezi stupněm jalovým, popřípadě nástupním a stupněm výstupním.
Výstupní čára – myšlená čára schodiště, na níž mají všechny stupně téhož ramene stejnou šířku, u schodišť s přímými rameny leží v ose ramene, u schodišť se zakřivenými rameny tvoří křivku ležící ve vzdálenosti 300 až 400 mm (podle šířky ramene) od vnějšího okraje ramene.
Požadavky na schodiště
Konstrukce ohraničující schodišťový prostor (včetně zastropení) musí být z nehořlavého materiálu, pokud příslušné projektové normy objektů nestanoví jinak. Schodišťový prostor musí být od půdního a sklepního prostoru oddělen. Schodišťový prostor musí mít větrání a má mít přímé denní osvětlení.
V témže schodišťovém rameni nesmějí schodišťové stupně měnit svoje výšky ani šířky. Průřezové rozměry stupňů na výstupní čáře musí být stejné, nemají se měnit ani v jednotlivých podlažích téže budovy. Rozdílné výšky se vyrovnávají změnou počtu stupňů v ramenech.
V jednom rameni je maximální povolený počet stupňů 16, u pomocných schodišť, schodišť, schodišť v rodinných domcích a schodišť uvnitř bytů 18.
Průchodná výška nesmí být menší než 1 900 mm kromě schodišť do podkroví, kde je 1 900 mm hodnotou doporučenou.
Povrch podest vnitřních schodišť musí být vodorovný beze sklonu v příčném i podélném směru. Povrchová úprava podest má být z materiálů stejných mechanických vlastností jako povrch stupňů. Povrch stupnice při okraji schodišťového stupně bývá skosen a stupnice je na okraji upravena povrchovou úpravou proti skluzu (karborundové pásky u kamenných obkladů).
Dům si zpravidla pořizujeme jen jednou za život. Jeho pořizovací cena mnohonásobně převyšuje cenu výrobků, u nichž si neváháme za to, že spotřebují méně energie, připlatit. U domů to již takovou samozřejmostí není, pečlivě zvažujeme návratnost každé zvýšené investice, která nám přináší úsporu budoucích provozních nákladů. Přitom jde obvykle ruku v ruce i se zvýšením kvality bydlení.
O energetické náročnosti domů se v současné době hodně mluví, mluvíme o domech energeticky úsporných, nízkoenergetických, pasivních, s téměř nulovou spotřebou energie. Obecně je vnímáme jako domy dobře zateplené, které potřebují méně energie na vytápění. Zateplení je však pouze jeden z faktorů ovlivňujících energetickou náročnost domu, vytápění je jen jedna položka výdajů za spotřebovanou energii na provoz domu. Chystáme-li se stavět či rekonstruovat dům, měli bychom se o jeho budoucí energetické nároky zajímat komplexně a včas, abychom později nebyli nemile překvapeni. Energetickou náročnost domu zásadně ovlivňuje již samotný koncept a návrh domu. Tedy v prvé řadě velikost domu a jeho tvar. Dům neúměrně velký vzhledem k počtu jeho obyvatel je již a priori energeticky neúsporný. Na zvýšených účtech za vytápění se podepíše i členitost domu, protože složitější tvar zvětšuje celkovou ochlazovanou plochu jeho „obálky“. Vikýře, arkýře, výklenky a jiné tvarové rozmanitosti tak mají negativní vliv na energetickou bilanci domu, a navíc i v samotné realizaci stavbu komplikují, přinášejí větší riziko závad, vzniku tepelných mostů a samozřejmě ji i prodražují. Naopak pozitivně může prospět orientace domu ke světovým stranám tak, aby dovolila do vytápění zapojit i sluneční paprsky pronikající do interiéru. V tomto případě hovoříme o pasivních tepelných ziscích. Orientace a velikost okenních otvorů ovlivní i spotřebu energie na osvětlení. O energetické náročnosti domu rozhoduje hlavně samotná konstrukce, zejména kvalita obvodových stěn, oken, podlah a střechy. Nezáleží ani tak na materiálu, ale na výsledných tepelně-izolačních vlastnostech jednotlivých prvků konstrukce a na těsnosti takzvané obálky domu. A v neposlední řadě bude záležet na vybavení technologiemi, především na zvoleném způsobu vytápění a větrání. Zajistit dostatečné větrání úsporných domů je mimořádně důležité, protože u dobře utěsněných domů nedochází k přirozené výměně čerstvého vzduchu netěsnostmi.
Pro každý nově postavený rodinný dům s podlahovou plochu nad 50 m2 a pro větší rekonstrukce musí být vypracován průkaz energetické náročnosti budovy (PENB), který vypracuje energetický specialista. Ten podle dané metodiky zařadí dům do určité kategorie od A do G. Stavební povolení získají jen domy kategorie A až C, tedy mimořádně úsporné, úsporné a vyhovující. Pro stávající domy, které chceme prodat nebo pronajmout, je také nutné si opatřit PENB. V tomto případě nevadí, je-li dům zařazen do kategorie horší než C, tedy D až G, protože PENB má ryze informativní charakter pro kupujícího či nájemce. V průkazu nenalezneme dnes tak často užívanou klasifikaci na domy nízkoenergetické a pasivní, ale budovy úsporné (kategorie B) a mimořádně úsporné (A). Za nízkoenergetické jsou považovány domy, jejichž roční měrná spotřeba tepla na vytápění nepřesahuje 50 kWh/m2, u pasivních nesmí překročit 15 kWh/m2. Tyto hodnoty je možné snadno spočítat z údajů v PENB.
Vypočítat náklady na topení je možné pomocí nové verze výpočetního nástroje portálu tzb-info.cz „Porovnávání nákladů na vytápění TZB-info“, který srovnává roční náklady nejen na vytápění, ale i na přípravu teplé vody, ostatní spotřebu elektřiny a roční podíl nákladů na pořízení zdroje tepla a topné soustavy. Ukazuje se, že jestliže dům vykazuje malou tepelnou ztrátu, je ekonomicky velmi výhodné správně provedené elektrické podlahové nebo stropní vytápění, vykazující příznivý poměr mezi investicemi, provozními náklady a návratností.
V současné době platí nová vyhláška o energetické náročnosti budov, která mění způsob hodnocení. Dříve se na základě dostupných podkladů stanovila měrná roční spotřeba energie na celkovou podlahovou plochu pro daný typ objektu a na základě předem stanovených rozmezí této hodnoty byl objekt zařazen do energetické třídy. Toto zařazení pak bylo jediným kritériem pro hodnocení, zda je objekt vyhovující. Nyní se domy hodnotí pomocí více kritérií, která zohledňují kvalitu obálky budovy, účinnost technických systémů, dodanou energii a primární energii v členění na obnovitelnou a neobnovitelnou. Úplnou novinkou je výpočet spotřeby neobnovitelné primární energie (NPE), která se počítá pomocí přepočtových koeficientů – faktorů primární energie. (Pochybnosti ovšem vyvolává velmi vysoký koeficient pro elektrickou energii, který velmi znevýhodňuje domy vytápěné pouze pomocí elektřiny.) Hodnotí se metodou srovnávání s referenční budovou, která představuje vyhovující třídu C. Tato metoda výpočtu je přesnější, lze u ní definovat více parametrů a odstraňuje některé nejasnosti se zařazením budov do kategorie podle způsoby využití. Pro vlastníka objektu mají výstupy i praktické využití, například si na jejich základě snadno vypočteme celkové náklady na provoz domu.
Nízké spotřeby energie, respektive nízkých nákladů na provoz domu, můžeme dosáhnout pomocí různě drahých opatření. Neexistuje přímá úměra mezi vloženými finančními prostředky a výslednými provozními náklady. Dobrý koncept domu, jeho úsporný tvar, orientace, dispozice, pasivní solární zisky, to vše může mít velký vliv na snížení provozních nákladů domu, a přitom to nemusí nijak zvýšit investiční náklady. Jinak je tomu u volby materiálů, ze kterých dům postavíme, volby zdroje tepla a dalších technologií. Je tedy na místě ptát se, zda je pro nás výhodnější dosáhnout stejné úspory pomocí investice do silnější izolace, kvalitnějších oken, anebo třeba do účinného zdroje vytápění, efektivní regulace, rekuperace tepla a podobně. Volba zdroje tepla má vliv i na další náklady na domácnost, například při topení elektřinou lze využít levnější proud i pro ostatní domácí spotřebiče a výrazně tak vylepšit poměr mezi investičními a provozními náklady. V úvahu je třeba brát i předpokládaný vývoj cen paliv a pevných plateb za jejich dodávku.
Ukazatele energetické náročnosti budovy v PENB:
Celková primární energie za rok
Neobnovitelná primární energie za rok
Celková dodaná energie za rok
Dílčí dodané energie pro technické systémy vytápění, chlazení, větrání, úpravu vlhkosti vzduchu, přípravu teplé vody a osvětlení za rok
Průměrný součinitel prostupu tepla
Součinitele prostupu tepla jednotlivých konstrukcí na systémové hranici
Účinnost technických systémů
V každém případě se vyplatí investovat do kvalitního projektu, který zajistí součinnost jednotlivých faktorů, což je předpokladem úsporného fungování domu. Odpověď na otázky dlouhodobé výhodnosti investic do úsporných opatření a technologií pak může dát energeticko-ekonomická optimalizace projektu, která porovná vliv investičních nákladů na ty provozní. Ukazuje se, že dobře navržený dům může dosáhnout parametrů nízkoenergetického domu při navýšení nákladů třeba jen o 10 % oproti domu odpovídajícímu kategorii C. Při výběru toho, kdo pro vás projekt zpracuje, se nezapomeňte o optimalizaci nákladů zajímat. Ideální je, aby projektant spolupracoval s energetickým specialistou již ve fázi projektové přípravy. Mělo by to v současné době být stejnou samozřejmostí jako spolupráce se statikem či topenářem.
V současné době je možné získat na úsporná opatření a realizaci úsporného domu dotaci z programu Nová zelená úsporám. Program je rozložen do etap. Podpora je poskytována na snižování energetické náročnosti stávajících domů (oblast podpory A), na výstavbu domů s velmi nízkou energetickou náročností (oblast podpory B) a efektivní využití zdrojů energie (oblast podpory C). V oblasti podpory A se jedná zejména o zateplení obvodových či vnitřních konstrukcí a výměnu výplní stavebních otvorů. Podmínky jsou nastaveny tak, aby podporu získala komplexní řešení, nestačí tedy třeba jen výměna oken. Rozhodující je procentní snížení vypočtené měrné roční potřeby tepla na vytápění oproti stavu před realizací opatření při dosažení daných koeficientů prostupu tepla obálkou budovy a na všech rekonstruovaných stavebních prvcích. Podle účinnosti opatření je poskytována podpora ve výši 30, 40 nebo 55 % celkových způsobilých výdajů. Podpora v oblasti B je poskytována formou fixní dotace na jeden rodinný dům ve výši 400 000 Kč nebo 550 000 Kč, podle úrovně splnění sledovaných parametrů. Jsou jimi zvláště roční potřeba tepla na vytápění, součinitele prostupu tepla obálkou budovy a její průvzdušnost. Část spotřebované energie musí být zajištěna z obnovitelných zdrojů, povinná je instalace systému nuceného větrání se zpětným získáváním tepla (rekuperací). V oblasti C je podporována výměna zdrojů tepla na tuhá a vyjmenovaná kapalná fosilní paliva za efektivní, ekologicky šetrné zdroje, instalace termických solárních systémů a systémů nuceného větrání se zpětným získáváním tepla. Podrobnosti najdete v Příloze II Směrnice MŽP č. 1/2014 a na stránkách programu www.novazelenausporam.cz.
