Koprová omáčka patří mezi noblesní omáčky, je jednou z nejlepších a nejtypičtějších omáček pro českou kuchyni. Hlavní součástí koprové omáčky je samozřejmě kopr. Kopr je čerstvá bylinka s charakteristickým aroma, krásnou vůní a dokáže některá jídla dovést k dokonalosti. Dovedete si představit například lososa nebo naložené okurky bez kopru? Většina z nás určitě ne. Ovšem názory na koprovou omáčku se různí. Jsou dvě skupiny. Jedna skupina koprovou omáčku zbožňuje, druhá skupina ji nesnáší.
V diskuzi RÝMOVNÍK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Miluše.
dobrý den
Na rýmovník nedám dopustit ,bylinku mám skoro dva roky a když mám mladý výhonky tak rozdávám, je to vděčná bylinka jak v kuchyni tak i jako léčivka.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Máta peprná se pěstuje na celém světě jako koření i jako léčivka. Přirozený kříženec několika druhů máty – máta peprná – má čtyřhrannou lodyhu, zašpičatělé zelené nebo purpurové listy a fialová kvítka. Jako léčivka se sklízí v létě, těsně před rozkvětem. Její nejúčinnější součástí je prchavý olej, který se skládá z více než 40 různých složek. Jeho léčivý účinek pochází hlavně z mentolu (35–55 % oleje), mentonu (15–30 %) a mentylacetátu (3–10 %). Medicinální mátový olej se připravuje parní destilací nadzemních částí rostliny.
Xantelasmata jsou žlutavé útvary nepravidelných tvarů, které se nacházejí na horních i dolních víčkách. Projevují se jako bulka na horním víčku, nejedná se však o bílé skvrny na očních víčkách. Víčka takto postižená působí unaveným dojmem.
Příčiny
Příčinou vzniku xantelasmat je hromadění tuků v kůži, které může být projevem vyšší hladiny cholesterolu nebo triglyceridů v krvi. Příčiny však mohou být i jiné. Roli sehrává také genetika.
Léčba
Pokud máte xantelasmata, jen tak sama od sebe nezmizí. Pomůže pouze operativní odstranění těchto nehezkých kožních výrůstků, které se nejčastěji vyskytují v oblasti očních víček. Proto se pacientům doporučuje, aby zákrok podstoupili společně s plastikou víček, která bývá ve středním a vyšším věku, kdy se xantelasmata vyskytují, také na místě.
Pokud se vám náhle vytvořila na víčku bulka, která je červená, bolestivá a provázená otokem v okolí, jedná se patrně o hordeolum neboli o ječné zrno. Může se však jednat i o milia či xantelasmata. Tato bulka nebolí.
Milia
Milia jsou tvrdé bílé cysty vyplněné zrohovatělou kůží, které se nejčastěji nacházejí na pokožce obličeje v oblasti okolo očí. Dle Wikipedie se jedná pouze o kosmetický problém, který časem při správné péči o pokožku odezní. Pokud přetrvávají, je možné je z estetických důvodů citlivě odstranit.
Xantelasmata
Xantelesmata jsou žluté nepravidelné útvary, které se nacházejí nejčastěji na horních očních víčkách. Vznikají nahromaděním tuků v kůži při vyšší hladině cholesterolu nebo triglyceridů v krvi.
Dobrým pomocníkem při nachlazení je rýmovník, bylinka, která by neměla chybět v žádné domácnosti. Má specifickou vůni připomínající směs máty, eukalyptu, meduňky a kafru. Jak již název napovídá, rýmovník účinkuje především při nachlazení, rýmě a bolestech v krku, a to díky obsahu účinných vonných silic. Zároveň má antioxidační vlastnosti. Kromě inhalace rozmačkaných listů rýmovníku si můžete připravit čaj, sirup anebo jej jednoduše zkusit žvýkat.
Rozmarýn je nenáročný jako kterákoli jiná bylinka. Má rád slunné stanoviště, toleruje ale i stín, daří se mu v dobře propustné a spíše chudší, dobře odvodněné, ale dostatečně vlhké půdě s pH mezi 6 a 7. Potřebuje chránit před prudkým větrem, proto se mu bude při pěstování v květináči na parapetu v bytě, na balkoně nebo terase dařit. Pokud jej pěstujete venku, pak nejlépe v teplejších částech zahrady, třeba u jižní stěny domu. V prvním roce roste pomalu, ale v tom druhém nabírá na síle. Na jaře a v létě vytváří drobné kvítky.
Právě bazalce se často daří lépe v květináči umístěném na teplém místě na okenním parapetu než na zahradě. Truhlík nebo květináč musí mít dobrý odtok vody, na dno nasypte vrstvu písku nebo drobného štěrku. Smíchejte po třetinách zralý kompost, písek a zahradní zeminu. Tato bylinka miluje humózní a lehce písčitou půdu. Po týdnu se začnou objevovat první děložní lístky, počkejte, až povyrostou, a můžete je přesazovat. Při dorůstání nezapomeňte rostlinu zaštipovat, bohatě poroste a nebude tak rychle kvést. Na okně výborně působí i jako repelent proti mouchám.
Léčba močení: Připravte si hrst čerstvých listů trubkovce, přidejte 1 šálek vody a vařte 15 minut, pijte 2krát denně.
Na ledvinové kameny: Potřebujete 6 gramů Phyllanthus urinaria a hrst čerstvých listů trubkovce tyčinkového. Bylinky vložte do 150 ml vody a poté 15 minut vařte na množství 100 ml. Užívejte 100 ml dvakrát denně.
Pro léčbu diabetu: Zajistěte si 20 listů trubkovce tyčinkového, 20 listů zelené chiretty (Andrographis paniculata). Bylinky dejte do 150 ml vody a vařte asi 15 minut na 100 ml. Konzumujte 100 ml denně.
Na bolest zad: Potřebujete hrst čerstvých listů a 4 cm papáji. Přidejte ingredience do 150 ml vody, vařte cca 15 minut a zredukujte na 100 ml. Užívejte 100 ml denně.
Nedoporučuje se používat všechny recepty najednou. Účinnost je závislá na zpracování – bylinka se musí vařit při 90–98 °C po dobu 15 minut.
Fenykl obecný pravý je dvouletá bylinka s nitkovitými listy podobnými kopru. Pochází z eurasijského kontinentu, u nás se pěstuje odedávna, a dokonce někdy i zplaňuje jako vytrvalá bylina. Široká, plochá semena, podobná mrkvovým, se využívají jako jemné, ale výrazně aromatické nasládlé koření hlavně do pečiva, do pudinků a k nakládání zeleniny. Nálev z nich je výborným prostředkem podporujícím zdravé trávení a je vhodný i pro děti a těhotné ženy. Šlechtěním planého fenyklu vznikla i další velmi zajímavá kulturní odrůda, která se pěstuje nikoli pro semena, ale pro nadzemní „hlízu“ delikátní chuti. Jde o takzvaný sladký či hlíznatý fenykl. Rostlinu můžete zužitkovat celou, zralé plody, listy, semena, nadzemní řapíkatou část i kořen.
Díky nevtíravé chuti a oslazení medem je čaj vhodný i pro děti. Ale pozor i rýmovník je bylinka, a tak je možné se jím předávkovat. A proto by neměl být užívaný víckrát než třikrát denně.
Čaj je vhodný při nachlazení, bolesti v krku, ucpaném nosu i při zánětech nosních dutin. Sloučeniny obsažené v rýmovníku navíc podporují vykašlávání a i vylučování hlenu z dýchacích cest. Čaj také při nemoci pomáhá pocení, kterým se odstraňují toxiny z těla přes kůži. Výhodou rýmovníku je, že jeho listy nejenže nedráždí při nemoci trávicí trakt, ale naopak ještě zabraňují vzniku a rozvoji bakterií a jiných patogenů v tomto traktu.
Na rozdíl od dětí dospělý může listy rýmovníku při bolesti v krku přímo rozžvýkat a nemusí si z nich dělat čaj (i když vypití čaje oslazeného medem je jistě příjemnější zážitek).
Lnice obecná: Ta se používá v nejrůznějších odvarech. Skvěle se osvědčuje při vnějším použití, kdy odstraňuje zánětlivá ložiska. Nemá vedlejší účinky, mohou ji používat v malém množství děti i kojící a těhotné ženy (po předešlé konzultaci s lékařem). Bylinka se dobře snáší také s léky z moderní medicíny.
Světlík lékařský: Hlavní využití rostliny je při zánětu spojivek či proti únavě očí, což se vyskytuje například při delším koukání do monitoru. Rostlina se nedoporučuje k zevnímu použití, ale v podobě čaje je neškodná.
Kanadská brusinka: Používá se odvar z listů brusinky kanadské, pomáhá například na odvodnění. Potřebujeme 20 až 30 gramů listů, které spaříme půl litrem vody. Tento odvar pijeme 2–3krát denně po jednom decilitru.
Chrpa polní: Pomáhá při únavě očí. Zmenšuje otoky.
Fenykl: Odvar z fenyklu je účinný při výplachu očí, užívá se také jako dezinfekce.
Smil italský je známý také pod názvem italské maggi či kari bylinka, v anglickém jazyce se nazývá curry plant. Bylina je nejaromatičtější po dešti. Možná znáte smil i ze suchých vazeb, v nichž doslova svítí jeho žluté květenství. Díky tomu, že si po usušení zachovává nepoškozený vzhled a barvu, se mu říká i nesmrtelka. Tato rostlina z čeleď hvězdicovité má keřovitý, kompaktní a mírně převislý vzrůst a její stříbřité zbarvení stonků i listů ji doslova předurčuje k dekorativním účelům. Kvůli chuti připomínající kari se zase smil využívá při přípravě orientálních pokrmů. Koření se jím rýže, velmi vhodný je do jídel z drůbeže a ryb, do grilovacích marinád, majonéz, polévek, omáček, zeleninových i masitých pokrmů. Celoročně lze přidávat jeho čerstvé či usušené lístky do řady pokrmů, oblíbený je zejména do polévek místo maggi. Provoní také brambory. Má podobně hořkou chuť jako pelyněk nebo šalvěj.
Jak již bylo popsáno, bylinka se využívá jak v kuchyni k dochucení pokrmů, tak v léčitelství. Z účinných látek se ve smilu vyskytují především silice (pineny, eugenol, geraniol), dále hořčiny a flavonoidy.
V současné době se zapomíná na využití této bylinky k léčbě, což je velká škoda. Vnitřně pomáhá proti křečím, zvláště při menstruačních obtížích. Vzhledem k obsahu hořčin podporuje tvorbu žluči a stimuluje činnost jater. Dále rovněž uklidňuje při migrénách a neuralgiích. Čaj ze smilu se doporučuje i na odhlenění při kašli.
Důležitý je také zevní účinek, a to jednak antibakteriální, fungicidní a protizánětlivý při artritidě a revmatismu, jednak hojivý na hematomy, popáleniny a jizvy. Zklidňuje i rozpraskanou kůži.
Používá se i při přípravě koupelových a masážních olejů vhodných při únavě, nespavosti a stresu. Regenerační účinky olejů obsažených v květech smilu našly své využití v kosmetice. Květy pomáhají proti volným radikálům i tvorbě vrásek. Jejich destilací se získává jeden z nejdražších esenciálních olejů, který prý pomohl zregenerovat tělo i ducha už antickému hrdinovi Odysseovi.
V kuchyni lze využít jak čerstvé, tak i sušené listy bazalky. Mladé čerstvé listy bazalky se mohou kdykoliv otrhávat a používat pro přípravu zeleninových salátů, do různých pokrmů s rajčaty, vhodná je do polévek, omáček, k rybám, do marinád k masu na grilování. Do vařených jídel ji přidáváme před dokončením, přičemž je vhodné její chuť podtrhnout česnekem. Dobře se kombinuje také s cibulí, pažitkou, majoránkou, oreganem, saturejkou a tymiánem. Hojně se využívá v italské kuchyni při přípravě těstovin a pizzy. V mikrotenovém sáčku vydrží v chladničce i několik dní. Celé lístky používáme jako přísadu do salátů, pokrájené na kousky pak nejčastěji jako koření k masu. Z větších listů raději odstraňte středový řapík.
Bazalku je nejlépe užívat v syrovém nebo zmrazeném stavu, protože sušená ztrácí aroma i chuť. Ale samozřejmě není možné mít po ruce stále čerstvé bylinky, takže v případě potřeby otrhejte lístky bazalky ještě před květem a sušte je ve stínu, případně v sušárně při maximální teplotě 40 °C.
Další možností, jak co nejlépe uchovat bazalku, je naložení do oleje. Takto konzervovaná bylinka je pak vhodná hlavně pro tepelné úpravy masa a zeleniny nebo do salátů.
V našich krajích se čerstvá bylinka téměř nepoužívá, má totiž specifické aroma a chuť, na které je potřeba si zvyknout. Zelené koriandrové listy jsou bohaté na vitaminy A, B1, B2, C a železo. Jejich pravidelnou konzumací můžete předejít zdravotním problémům způsobeným právě nedostatkem zmiňovaných látek.
Listy koriandru našly své uplatnění převážně v asijské a mexické kuchyni. V Evropě se místo koriandru používá raději petržel, která má podobné chuťové vlastnosti. Ale v Thajsku nebo ve východní Indii jsou listy koriandru velmi populární a nechybí v žádné polévce nebo vývaru. Často se objevují i v různých zelených kari pastách nebo čatní. Velké oblibě se zelený koriandr těší také v mexické kuchyni, kde se používá do polévek, sals nebo salátů. Charakteristický je v guacamole, což je studená omáčka připravovaná z avokáda, rajčat, cibule, citronové šťávy, chilli, česneku a zeleného koriandru.
Čerstvé listy koriandru mají oproti jiným druhům bylinek velmi krátkou trvanlivost. Není dobré je dlouho skladovat, protože velmi rychle vadnou a žloutnou. Zajímavostí je, že čerstvá šťáva z listů koriandru představuje výborné oční kapky, které pomáhají, když jsou oči začervenalé nebo pálí.
