CAJ Z VYHONKU SMRKU je jedno z témat, které se týká tohoto článku. Smrk je velmi náročný na čistotu prostředí, neprospívá mu tudíž smog a další negativní vlivy. Kultivary jsou z hlediska pěstování odolnější. Ideálními místy pro všechny druhy dřevin jsou zahrady nebo dostatečně hluboké nádoby. Též vězte, že nestačí pouhý posyp v podobě navážky. Uvedené skutečnosti nepodceňujte a snažte se vytvořit smrku co možná nejpřirozenější prostředí. On se vám za to odvděčí zdravým vzhledem.
Druhy smrků a jejich jehličí
Smrky, charakterizované jehličkovitými listy, jsou stálezelené jehličnany. Mezi jejich klíčové vlastnosti patří čtyřstranné, ostré jehlice, které rostou jednotlivě kolem větvičky a jsou připevněny malým, dřevnatým kolíkem zvaným sterigmata. Když jehličí opadá, zanechává na větvích charakteristickou hrbolatou nebo strništi podobnou texturu. Mezi běžné druhy smrků patří smrk ztepilý, bílý smrk, modrý smrk a černý smrk, každý s odlišnými vlastnostmi jehličí.
Smrk ztepilý: Jehličí je obvykle 1,2 až 2,5 cm dlouhé, tmavě zelené a čtyřstranné.
Smrk bílý: Jehličí je modrozelené, 1,2 až 2,5 cm dlouhé a po rozdrcení má poněkud štiplavý zápach.
Smrk modrý: Jehličí je výrazně modrozelené až stříbřité, 2,5 až 3,8 cm dlouhé a velmi ostré.
Černý smrk: Jehličí je krátké, asi 1,2 cm dlouhé, modrozelené a má štiplavý zápach.
Srbský smrk: Jehličí je zelené a lesklé nahoře s bílými pruhy dole, dlouhé 1,2 až 1,2 cm.
Sitský smrk: Jehličí je zelené, až 2,5 cm dlouhé a ostré.
Smrk Colorado: Jehličí je modrozelené až stříbřité, dlouhé 2,5 až 3,8 cm a velmi ostré.
Smrk Engelmann: Podobný smrku modrému, ale s o něco méně intenzivní modrou barvou a jehličí je dlouhé asi 2,5 až 3,8 cm.
Orientální smrk: Jehličí je tmavě zelené, dlouhé 0,6 až 0,5 cm a velmi husté.
Smrk Black Hills: Odrůda bílého smrku s jehličím, které je kratší a hustší než typický bílý smrk.
Klíčové identifikační znaky smrkového jehličí
Tvar jehličí: Čtyřstranné a ostré, ne ploché jako u jedlí.
Uchycení jehličí: Každá jehlička je připevněna k větvičce malým, dřevnatým kolíčkem (sterigmata).
Uspořádání jehličí: Jehličí je uspořádáno jednotlivě kolem větvičky, ne ve shlukách jako u borovic.
Charakteristika šišky: Šišky visí z větví a mají tenké šupiny. Nemají „myší ocásky“ (listěny) jako šišky douglasky.
Borůvky se nejčastěji množí řízky z měkkého nebo listnatého dřeva. Řízky z měkkého dřeva se odebírají koncem jara z konečků výhonků aktuální sezóny, zatímco řízky z listnatého dřeva se odebírají koncem zimy z jednoletých stonků poté, co rostlina přešla do dormantního stavu. Oba typy řízků prospívají, když je předem namočíte do kořenového hormonu a zasadíte do dobře propustného média pro množení, jako je směs hrubého písku, mleté borové kůry a rašeliny nebo perlitu a rašeliny.
Řízky z měkkého dřeva
Načasování
Pozdní jaro, kdy jsou stonky dřevnaté, ale stále pružné a koncové listy jsou napůl dozrálé.
Příprava
Odeberte 10-12 cm dlouhé řízky z konečků nových výhonků a odstraňte spodní listy.
Zakořenění
Ponořte základnu řízku do kořenového hormonu (volitelné, ale doporučené) a vložte jej do média pro množení.
Prostředí
Udržujte substrát trvale vlhký a udržujte vysokou vlhkost (např. pomocí systému rosení, plastové nádoby s mírně pootevřeným víkem nebo plastového sáčku s větráním).
Monitorování
Pravidelně zalévejte, často rostete a sledujte nové výhonky.
Přesazování
Jakmile zakoření (obvykle po několika týdnech až měsících), postupně si rostlinu aklimatizujte na venkovní podmínky a přesaďte do většího květináče nebo záhonu.
Řízky z listnatého dřeva
Načasování
Pozdní zima, poté, co rostlina přejde do dormantního stavu.
Příprava
Vyberte 12 cm dlouhé stonky z jednoletého výhonku a připravte je podobně jako řízky z měkkého dřeva.
Zakořeňování
Ponořte základnu řízku do kořenového hormonu (volitelné) a vložte jej do rozmnožovacího substrátu.
Prostředí
Udržujte substrát vlhký a teplý.
Monitorování
Na jaře očekávejte vývoj kořenů a vznik nových výhonků.
Přesazování
Po zakořenění postupně aklimatizujte a přesazujte stejně jako řízky z měkkého dřeva.
Klíčové aspekty
Kyselost půdy: Borůvky prospívají v kyselé půdě (pH 4,5–5,5). Pokud vaše půda není přirozeně kyselá, pěstujte borůvky v květináčích s vřesovcovým (kyselým) kompostem.
Kořenový hormon: I když to není vždy nutné, kořenový hormon může výrazně zlepšit úspěšnost množení borůvek z řízků.
Vlhkost: Udržování vysoké vlhkosti je pro úspěšné zakořenění zásadní.
Trpělivost: Řízky borůvek mohou zakořenit za několik týdnů až měsíců.
Prevence chorob: Zajistěte, aby řízky byly odebírány ze zdravých, chorobami neinfikovaných matečných rostlin.
Řízení vlhkosti: Udržujte substrát pro množení trvale vlhký, ale ne podmáčený.
V naší poradně s názvem KALENDÁŘ PRO VINAŘE - DUBEN POMRZLÁ RÉVA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeněk Vanduch.
Dobrý den.
Asi nejsem sám, komu pomrzlá sazenička révy. Vloni na jaře jsem si zakoupil a nasadil vín. révu, jen tak, na chuť. Pěkně se ujala a podle zahradnice ukončil její růst v 1.5 m. Smůla byla letos, kdy byl mrazíček a bylo po radosti. K mému překvapení došlo u rostlinky k vytvoření nových výhonků a tak nevím jako laik, jestli z výhonků (je jich pět)jeden ponechat a ostatní odstranit, nebo jsou to nějaké plané výhony z kterých nic nebude. Valašské Meziříčí cca 260 m.n.m.
Kdysi jsem dostal asi 30 cm dlouhé rouby, které jsem zasadil na chalupě (690 m.n.m.) a pak se o ně staral. Protože to byla asi réva do nízkých poloh byla vždycky kyselá a tak jsem ji dal pryč. Promiňte mi neodbornou terminologii, budu rád za Vaši radu a i když roubují ovocné stromy, ve vinné révě se opravdu nevyznám. Děkuji za odpověď. Zdeněk z Valašska.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
V příspěvku neuvádíte, z které části rostliny ony výhonky vyrůstají. Mnoho sazenic révy vinné se dnes prodává naroubovaných, takže jestli to jsou výhony ze země, tak z nich nic nebude. Pokud vyrůstají z kmene zakoupené sazenice (nad roubem), tak pak se o ně starejte.
Smrk ztepilý (Picea abies) je stálezelený jehličnatý strom s šupinovitou borkou a s větvemi vyrůstajícími v přeslenech. Jako každá dřevina s velkým areálem rozšíření vyniká i smrk velkou morfologickou proměnlivostí. Strom dorůstá do výšky až 50 m. Pupeny jsou úzce kuželovité, nepryskyřičnaté, s přitisklými šupinami. Jehlice vyrůstají ve šroubovici, jsou 1–2 cm dlouhé, tuhé, tmavozelené, na průřezu čtyřhranné, na spodní i svrchní straně s jemným proužkem.
Smrk kvete od dubna do června. Samčí a samičí květy se rodí v oddělených chomáčcích na téže rostlině. Samčí květní šištice jsou stopkaté, červené, při otevření žlutavé, samičí jsou přisedlé, červené.
Plodem je hnědá válcovitá šiška, která měří až 15 cm a visí z větve.
Za domov smrku se považuje severní a střední Evropa. V Japonsku a na severu Ruska dosahuje až k severní lesní hranici, v Alpách roste ve výškách do 2000 m nad mořem a tvoří horní hranici lesa. Smrk se vyskytuje i v Severní Americe, v Austrálii se pak pěstuje jako okrasný strom.
Smrk roste v kyselých půdách, středně až silně vlhkých. V horských polohách tvoří charakteristické rozlehlé klimaxové lesy. Smrkové porosty (smrčiny) se objevují i v polohách s vysokou hladinou spodní vody (podmáčené smrčiny). Od 19. století je smrk vysazován do kulturních lesů jako hlavní dřevina.
Mezi faktory, jež mají vliv na věk stromu, patří i výživa. Na místech podobných přirozenému prostředí, kde se v půdě nachází dostatek humusu, se jehličnanům i jejich semenům daří velmi dobře. Obtížnější to mají zahrádkáři, kteří k pěstování využívají půdu navezenou. Ideálním hnojivem a podpůrným produktem je rohovina (organika) nebo agrabiomin (organominerální).
V průběhu růstu smrku se můžete setkat s fyziologickými poruchami, například s hnědnutím jehličí. Jestliže prosychá uvnitř stromu, nepanikařte, jedná se totiž o přirozený jev související s životností (jehličí vydrží 3–5 let). Pokud ale jehličí osychá i zvnějšku, může být problém v nedostatečné zálivce či ve psí moči. Některé jehličnany se zbarvují do rezavé barvy zcela přirozeně: připravují se tak na podzimní a zimní období.
Smrk představuje nejcennější surovinu papírenského průmyslu. Kromě toho se z jeho pryskyřice získává bednářská smůla, kalafuna a terpentýn. Mladé výhonky lze použít k výrobě čaje, který má díky většímu množství pryskyřice příznivé účinky na průdušky (zejména je-li přislazen medem).
Ve svém příspěvku CHOROBY VYSAZENÝCH RAJČAT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dědík.
Na listech vysazeních rajčat sz od sponích listů objevila na nich bílá vrstva a šíří se nahoru na listech.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Věra Klaudysová.
Rajčata jinak silné,pěkně kvetoucí,ale dnes jsem zjistila u vrcholových výhonků jako zesvětlení původní zelené barvy listú.Jako když např u rododendronů chybí železo.Zatím to je u třech sazenic,není to přemokřené?V tomto počasí dost intensivně zaléváme.Děkuji.
Konifery se vysazují jako různorodé skupiny jehličnanů i jednotlivé solitéry nápadné nejen pestrými jehlicemi či zajímavým tvarem, ale i nízkým nebo přímo zakrslým růstem.
Většinu těchto zákrsků tvoří kultivary našich dobrých známých jehličnanů – borovice, smrku, tisu nebo jalovce. Ve skalkách objevíme často ještě menší zakrslíky smrčků, cypřišků nebo půdopokryvných jalovců.
Výhodou těchto konifer je velmi pomalý růst do výšky, navíc většina z nich dobře snáší zaštipování a tvarování mírným řezem nebo zastřihnutím.
Velmi oblíbeným jehličnanem je zakrslý kónický smrček (Picea glauca Conica) dorůstající po letech do výšky dvou a půl metru nebo pomalu rostoucí, ploše kulovitý smrk (Picea pungens Glauca globosa) vysoký do jednoho metru.
V posledních letech se objevují formy zakrslých smrků s jehlicemi namodralými, zlatavými a stříbrnými.
Stejně tak najde uplatnění borovice kleč (Pinus mugo), která je k dostání v četných variantách a barevných odstínech. Je nenáročná na půdu a odolává znečištěnému prostředí, větší nároky má jen na světlo. Dobře snáší tvarování zaštipováním jarních výhonů v červnu. Zpomalí se tak růst, a navíc borovice získá kompaktnější vzhled.
Krásnou solitérou malé zahrady se může stát jedlovec (Tsuga canadensis Minuta) dorůstající výšky šedesáti centimetrů, hustý a ploše převislý. Snese i vlhké půdy a je velmi odolný proti mrazu.
Dobře vypadají i nízké a poléhavé kultivary jalovce s jehlicemi od stříbřitě bílé přes modravou až po žlutou. Rostou poměrně pomalu a některé kultivary mají při plazivém růstu schopnost kopírovat terén.
Za zmínku stojí i tis červený (Taxus baccata) nebo tis japonský (Taxus cuspida) v zakrslém tvaru, případně jejich kříženci. Rostou hodně pomalu, velmi dobře snášejí tvarování řezem a v nabídce najdete i barevné variety.
Všechny výše jmenované jehličiny se hodí nejen pro výsadbu do skalek, ale i do pěstebních nádob. Před nákupem v zahradnictví je dobré poradit se s odborníky, jak zkombinovat různé tvary a jejich barevnost.
Nejvhodnější dobou pro jejich výsadbu je jaro nebo podzim, konifery pěstované v kontejnerech lze vysazovat celoročně.
Zakrslé jehličnany žijí několik desetiletí, potřebují proto při výsadbě do nádob dobrou drenáž a nevysychavou propustnou zeminu.
Hluboký stín nesvědčí zvlášť mladým rostlinám, které se pak vytahují a ztrácejí tvar. Pravidelná zálivka je samozřejmostí i v bezmrazém období během vegetačního klidu – konifery většinou nezmrznou, ale uschnou.
Během vegetace jsou vhodná hnojiva podporující růst, ke konci vegetačního období hnojiva s vyšším obsahem draslíku a fosforu – k podpoře vyzrávání pletiv. Při dobré péči vám konifery s
V naší poradně s názvem TMAVNUTÍ MLADÝCH VÝHONKŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Radovan Sobotka.
Děkuji moc za rychlou odpověď. Mráz mě také napadl, ale 10cm vedle mi raší jiná odrůda a té nic není. Jen dodávám, že před cca.1,5 týdnem jsem provedl nejdříve preventivně postřik Rock effect proti mšicim a pak jsem začal panikařit a ještě Substralem, zdali to něco nežere.Teď se mi zdá, jestli to není nějaká houba.
Prosím jen pro jistotu zasílám ještě fotografii stejného výhonku po čase, něco se mi stále nezdá... Byl byste prosím tak hodný a posoudil ještě i tuto fotografii?
Děkuji za ochotu
Sobotka
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Listy jsou něčím popálené. Ale to bílé jsou pravděpodobně molice. Zkuste si vzít lupu a podívejte se na ta bílá zrnka, jestli to ve skutečnosti nejsou miniaturní bílé můry - molice. Na ně by účinkoval Mospilan 20 SP a nebo i ten Rock Effect. Důležité je důkladnost postřiku a načasování na brzké ráno, ještě před východem slunce.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Na vašem obrázku bude asi pepřinec (Peperomia), respektive nějaký jeho druh. Tyto druhy mají tlusté mohutné stonky a masité listy. Je to tropická trvalka, která je pěstována pro její okrasné listy. Nejčastěji pochází z tropické Ameriky. Jsou kompaktní a obvykle nepřesahují výšku 30 cm. Jednotlivé druhy se značně liší ve vzhledu. Listy jsou hladké a masité a mohou být oválné nebo mohou mít tvar srdce. Drobné květy jsou nenápadné a rostou ve tvaru kordovitých hrotů.
Nároky na světlo
Peperomia je nenáročná pokojová rostlina a dobře roste na jasném nepřímém světle, které poskytuje západní nebo východní okno. Tyto rostliny dokonce rostou i pod fluorescenčními světly (umělé osvětlení). Nedostatečné světlo způsobuje, že pomalu rostoucí peperomie přestane růst. Přímé sluneční světlo naopak spálí její listy.
Nároky na vodu
Před každou zálivkou nechte půdu vyschnout. Přelití vede k hnilobě kořenů, je hlavní příčinou závažných problémů s těmito rostlinnými. Nejlepší je namočit květináč na 10 minut do vody a pak vyndat. Tato technika udržuje listy suché a pomáhá předcházet nemocem rostlin. Husté listy rostlin Peperomia drží vodu a umožňují rostlině odolávat dlouhým obdobím bez zálivky.
Hnojení
Tyto pokojové rostliny přihnojujte měsíčně od jara a v létě základním rostlinným rostlinným hnojivem ve výši 1/2 doporučené dávky. Během podzimu a zimy není nutné tuto rostlinku hnojit.
Nároky na teplotu
Teploty mezi 16 - 27 °C jsou nejlepší. Teploty pod 10 °C a studené průvany z oken a dveří poškozují listy.
Vlhkost vzduchu
Peperomia je původem z deštných pralesů Brazílie a proto milují teplé vlhké prostředí.
Květy
Květy peperomických rostlin jsou velmi malé a nevýrazné. Jsou to listy, které jsou na rostlině tak zajímavé.
Škůdci
Domácí škůdci jako vlnatka a mšice mohou být pro rostlinu problém.
Nemoci
Ringspot virus je skvrnitost listů, který se vyznačuje jako nevzhledné kulaté fleky a nejčastěji se objeví kvůli vysoké vlhkosti. Vzhledem k tomu, že pro tuto chorobu rostlin neexistuje žádné chemické ošetření, musí být poškozené listy a dokonce i celá infikovaná rostlina vyhozeny. Udržujte listy peperomie suché a zajistěte dobrou cirkulaci vzduchu, abyste zabránila tomuto onemocnění.
Půda
Použijte dobře provzdušněnou volnou půdu, která dobře vysychá.
Velikost květináče
Velikost květináče má toto rostlina ráda spíše menší než větší. Přesazujte, až když kořeny zcela naplní současnou nádobu. Pěstování peperomie v květináči, který je příliš velký, zabraňuje rychlému vysychání půdy a způsobuje hnilobu kořenů.
Řez
Peperomia může být seříznuta kdekoli na lodyze. Nový růst se pak vyvíjí z uzlů těsně pod řezem ve stonku.
Množení
Peperomia se snadno množí z listových výrůstků, odřezků výhonků a rozdělením rostlin. Dobré je nechat nařezané konce listů nebo stonků používané k množení nejdříve vysušit několik hodin nebo přes noc před jejich vysazením.
Jedovatost
Peperomie je jedovatá s úrovní toxicity 1.
Smrk sivý (Picea glauca) je kuželovitě rostoucí smrk zelené barvy, který dorůstá do výšky 3 m. Dnes je známo mnoho kultivarů, jež se liší barvou jehlic, tvarem a výškou. Smrk sivý vyžaduje slunné stanoviště s dobře propustnou půdou. Pro svůj pomalý růst (ročně povyroste o 3–5 cm) se stal velmi oblíbeným. Hodí se jak do nádob a na skalky, tak i do záhonových výsadeb.
Jedná se o krásný a elegantní kultivar, který má uhlazený kuželovitý tvar, a to bez nutnosti střihu. Objeven byl v roce 1905 v kanadských horách. Jehlice smrku jsou jasně zelené, středně dlouhé a měkké. Dospělá rostlina může při šířce 1,5 m dosahovat výšky až 3 m. Strom je plně mrazuvzdorný do minus 30 °C.
Smrku sivému se daří nejlépe v hlubokých živných půdách s optimálním množstvím vláhy. Nemá rád přílišné mokro ani sucho. Potřebuje tedy pravidelnou zálivku a dobrý odtok vody. Půdní reakce by měla být neutrální, až mírně kyselá. Volíme slunné či polostinné stanoviště (pokud možno mimo úpal). Během vegetace používáme pomalu rozpustná hnojiva pro okrasné dřeviny. V tomto případě řez není zapotřebí. Vzhledem k pomalému a pravidelnému růstu se doporučuje vysadit ho jako solitéru.
Strom je mrazuvzdorný, během zimy potřebuje občas zalít (pokud nemrzne).
V naší poradně s názvem RAKYTNÍK - JEHO PĚSTOVÁNÍ A VYUŽITÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Romana Boxanová.
Dobrý den,
Mohu se zeptat jak se pozná samec a samice rakytníku? Jaký je rozdíl? Děkuji Boxanová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Když se rostliny rakytníku pěstují ze semen, je vlastně nemožné rozeznat, zda jsou samčí nebo samičí po dobu 3-4 let po vysetí, dokud se jim nevytvoří poupata. Z tohoto důvodu se rostliny rakytníku obvykle množí z řízků nebo pomocí výhonků z mateřských rostlin spíše než ze semen. Řízky jsou vždy stejného pohlaví jako rostlina, ze které jsou odebrány.
Samec vytváří nahnědlé květy, které produkují větrem distribuovaný pyl. Samčí květy mají okvětí složené ze 2 volných blanitých kališních lístků, obsahují 4 tyčinky a jsou uspořádány v drobných hlávkách. Oproti tomu samičí květy mají kalich trubkovitý, zakončený 2 laloky, obsahují jediný jednopouzdrý semeník a jsou uspořádány v drobných hroznech.
Nejlepší doba pro prořezávání stříbrného smrku je koncem zimy nebo začátkem jara, než začne nový růst. To umožňuje stromu soustředit svou energii na nový růst během vegetačního období a zabraňuje šoku stromu odstraněním živé tkáně uprostřed cyklu. Prořezávání během období klidu také minimalizuje riziko plísňových infekcí.
Jakmile uvidíte na smrku rašit nové pupeny, je nejlepší počkat s prořezáváním do následujícího roku.
Vyhněte se letnímu prořezávání!
I když lze některé prořezávání provádět i po vytvoření nového růstu v létě, obecně je nejlepší se prořezávání v letním horku vyhnout.
V naší poradně s názvem OPADÁNÍ LISTŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Miluše.
Dobrý den, mám asi 1 rok dracénu a teď z ničeho nic jí opadaly téměř všechny zelené listy, zůstalo jen pár lístku úplně na vršku. Listy neusychaly, nekroutily se, nedělaly se na nich žádné skvrny nebo něco podobného. Kmínky jsou od vrchu v délce asi 2 cm bílé.
Děkuji za pomoc.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Dracenu můžete zkrátit jak potřebujete. Rostlina kousek pod řezem vyraší novým výhonkem. Někdy vyraší i více výhonků. Z uřízlé části stonku můžete nadělat dvaceti centimetrové řízky, které se zasadí do vlhčené zeminy a zanedlouho zakoření a vyrostou z nich nové rostliny. Listnatý konec je dobré dát zakořenit do vody a až pak zasadit do zeminy.
Nejdůležitějším faktorem při pěstování a množení borůvek je pH půdy. Borůvkám nejvíce vyhovuje pH 3,2–4,2. Při této hodnotě rostliny pěkně rostou a dosahují pravidelné sklizně. Pro množení kanadských borůvek je ideální lehká půda s vysokým podílem organické hmoty, která přirozeně vytváří kyselé prostředí.
Borůvka obsahuje mnoho vitamínů (vitamíny).
Abyste dosáhli většího efektu kyselého prostředí, můžete jámu vystlat fólií, která chrání substrát před vlivy z okolní půdy, nebo do země zapustit betonovou skruž, kterou vyplníte připraveným substrátem. Na jeden keř budete potřebovat minimálně 20 l zeminy. Doporučuje se čistá vrchovištní rašelina, která je přirozeným prostředím pro borůvky. První dva roky pak není nutné borůvky hnojit.
Hned po vysazení borůvek nezapomeňte na výchovný řez. První dva roky ponechte na rostlině jen nejsilnější, vzpřímeně rostoucí výhonky a ostatní odřízněte při zemi. Nejprve odstraňte poškozené části, poté tenké rozvětvené výhonky. Řezem se odstraňují i křižující se části výhonků uvnitř keře. Pak seřízněte u země všechny nevyzrálé a slabé jednoleté výhony vysoké do 50 cm.
Mezi odrůdy borůvky s nadměrnou násadou plodů patří hlavně ‚Bluecrop‘, ‚BlueRay‘, ‚Berkeley‘, ‚Goldtraube‘ a ‚Patriot‘, kterým musíte téměř každý rok odstranit i část rodivého dřeva čili části výhonků s květními pupeny. U odrůd se slabou až průměrnou rodivostí, jako jsou ‚Nelson‘, ‚Sierra‘, ‚Spartan‘, ‚Sunrise‘, ponechte co nejvíce rodivých výhonků.
Středně pozdní a pozdní odrůdy jsou například ‚Herbert‘, ‚Rubel‘, ‚Chandler‘ a ‚Legacy‘. Středně rané odrůdy pak ‚Sunrise‘, ‚Meader‘, ‚Sierra‘, ‚Bluejay‘, ‚Toro‘. Velmi rané a rané odrůdy jsou například ‚Chanticleer‘, ‚Earliblue‘, ‚Hannah‘s Choice‘, ‚Duke‘, ‚Goldtraube‘, ‚Spartan‘, ‚Collins‘.
V naší poradně s názvem POUŽITÍ VÝHONKŮ ODSTŘIHNUTÝCH V ÚNORU NA VÝSADBU? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeněk Vanduch.
Dobrý den. Jsem úplný začátečník v pěstování révy a navíc z Valašska, kde lidé znali úplně jiné ovoce. Ale
dostal jsem od kamaráda 30ti centimetrové větvičky révy, které vystřihoval v březnu na zasazení. Kupodivu se všechny chytly. Je to nějaká modrá odrůda, ale moc se k nám do n.m.v. 690 m nehodí. Když je teplý rok, je i trochu nasládlá. Zajímalo by mně však, jestli se tímto způsobem rozmnožuje vinná réva. Všude čtu o sazeničkách, kontejnerovém způsobu atd. Děkuji za odpověď. Zdeněk z Valašska.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Pokud vás zajímá jakým způsobem se rozmnožuje vinná réva, tak si můžete přečíst náš článek o množení vinné révy řízkováním, kde se dozvíte, jak se to dělá: https://www.ceskenapady.cz/…
Dáváte-li přednost shlédnutí názorného návodu na množení vinné révy, tak se můžete podívat na toto video, kde je to ukázáno, krok po kroku: https://www.youtube.com/wat…
Rostliny minikiwi, stejně jako jiné popínavé rostliny, potřebují pravidelný prořez, aby si udržely tvar, podpořily produkci plodů a zvládly svůj bujný růst. Prořezávání se nejlépe provádí koncem zimy nebo brzy na jaře, než začne nový růst. Zaměřte se na proředění starých nebo přeplněných větví a odstranění všeho odumřelého nebo nemocného dřeva. Při prořezávání se snažte vytvořit kostru silných, vodorovných větví (kordonů), ze kterých vyrostou nové plodící výhonky.
Načasování
Prořezávání v období klidu (pozdní zima/brzy jaro) Toto je hlavní doba prořezávání, než začne nový růst. Vyhněte se prořezávání poté, co začne vytékat míza, protože to může způsobit krvácení rostliny.
Letní prořezávání Lehké letní prořezávání může pomoci řídit růst a odstranit neplodící výhonky, ale buďte opatrní, abyste neprořezávání nepřeháněli.
Popínavé rostliny minikiwi se obvykle pěstují na mříži, na pergole nebo jiném podpůrném systému. Cílem je vytvořit trvalou kostru vodorovných větví (kordonů), ze kterých vyrostou nové plodící výhonky.
Minikiwi plodí na jednoletém dřevě. Prořezávejte, abyste podpořili růst nových výhonků, které přinesou plody v následujícím roce.
Minikiwi jsou bujné rostliny a mohou rychle přerůst. Pravidelné prořezávání pomáhá udržet jejich velikost a udržovat je produktivní.
Jak prořezat minikiwi
Prořezávání
Odstraňte všechny odumřelé, nemocné nebo křížící se větve, abyste zlepšili proudění vzduchu a pronikání světla.
Zkracování
Staré plodící boční výhonky zastřihněte na několik pupenů (3–4), abyste podpořili nový růst pro příští sezónu.
Odstraňování odnoží
Odstraňte všechny výhonky vyrůstající ze základny rostliny, protože je nepravděpodobné, že by plodily.
Opora
Přivažte nové výhonky k mřížoví nebo podpůrnému systému, abyste zachovali požadovaný tvar a strukturu.
Letní prořezávání
Je volitelné. Odstraňte všechny výhonky, které nejsou potřeba pro nové plodící výhonky, a zkraťte ty, které jsou příliš dlouhé nebo zamotané.
Specifické techniky řezu
Prořezávání výhonků
Zaměřte se na prořezávání plodných výhonků (krátkých, podsaditých větví) na 2–3 pupeny, abyste podpořili tvorbu plodů.
Obnovovací prořez
Každý rok odstraňte některé starší, méně produktivní větve, abyste podpořili nový růst a udrželi si vitalitu.
Řezání větví
Řez provádějte těsně za pupenem nebo uzlem a nasměrujte nový růst požadovaným směrem.
Nářadí
Pro čisté řezy jsou nezbytné ostré zahradní nůžky. Pro dosažení vysokých nebo neforemných větví zvažte použití zahradních nůžek s dlouhou rukojetí.
Pro silnější větve může být potřeba prořezávací pila.
Dodržováním těchto pokynů můžete efektivně prořezávat své minikiwi a podporovat tak zdravý růst a bohatou produkci plodů.
Ve svém příspěvku KOMULE DAVIDOVA PĚSTOVÁNÍ STŘÍHÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Olga.
Prosím o radu k tomuto keři. Teď na jaře po větším seříznutí keř krásně obrůstá, ale na koncích, kde už by byly květy, se listy stáčejí do ruliček a zastaví růst, patrně i květu. Po rozvinutí těchto listů, není vidět žádný hmyz ani škůdce. Díky za odpověď, co s tím mám dělat a nebo radu, aby se to nestalo. Měla jsem to i vloni. Díky Olga
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Aranka.
Dobrý den, každé jaro když začne rostlina vyrůstat tak mi konce výhonků jako by někdo ustipnul. Spodní listy žloutnou a keř je slabý a nevyroste. Zůstane takový zakrslý.
Když toto období pomine, rostlina trochu odroste (120cm asi) a krásně kvete.
Chtěla bych jí z jara trochu pomoci a nevím jak.
Komuli rozmnožujeme nejčastěji řízkováním z dlouhých letorostů v období léta. Výsev semen je také možný, ale to se moc nepoužívá, protože úspěšnost je celkem nízká.
Motýlí keř, se může množit řízky z měkkých, polovyzrálých nebo olistěných větví nebo dělením kořenového balu. Řízky jsou oblíbenou metodou a odebírají se na jaře, začátkem léta nebo koncem léta v závislosti na druhu. Dělení je také účinné, zejména u vzrostlých keřů.
Množení řízkováním
Měkké řízky: Odebírají se na jaře nebo začátkem léta z nových, měkkých výhonků.
Polovyzrálé řízky: Odebírají se od poloviny léta ze stonků, které začínají dřevnatět.
Vyzrálé řízky: Odebírají se na podzim nebo v zimě z výhonků z předchozího roku.
Příprava řízků
Vyberte nekvetoucí výhonky. Odřízněte stonky dlouhé 10–15 cm. Odstraňte spodní listy a nahoře nechte 2–3.
Příprava pěstebního substrátu
Použijte dobře propustnou směs, například rašelinu a perlit, nebo substrát do květináčů.
Výsadba
Ponořte odříznutý konec řízku do kořenového hormonu (volitelné). Řízky vložte do připravené směsi a zahrabejte očka (kde byly odstraněny listy).
Péče
Dobře zalévejte a udržujte vysokou vlhkost (např. zakrytím plastovým sáčkem). Umístěte na světlé místo s nepřímým světlem.
Zakořenění
Kořeny by se měly vyvinout za 3–6 týdnů. Jemně zatáhněte za stonek, abyste zkontrolovali odpor, což naznačuje vývoj kořenů.
Množení dělením
Načasování: Vzrostlé keře rozdělte na jaře nebo na podzim.
Vykopání: Vykopejte celou rostlinu a opatrně odstraňte přebytečnou zeminu.
Oddělení: Rozdělte kořenový bal na části, každá s vlastními výhonky.
Výsadba: Oddělené části zasaďte do jednotlivých nádob nebo přímo do zahrady.
Komule Davidova prodej a cena
Motýlí keř vysazujeme přímo z kontejnerů. Komuli Davidovu lze zakoupit v každém zahradnictví nebo supermarketu s rostlinami. Její cena se liší dle velikosti rostliny a druhu, ale obvykle se pohybuje od 70 Kč do 200 Kč za malé rostlinky.
V naší poradně s názvem THUJE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Bretislav.
Dobrý den.
Už jsem dvakrát dělal postřik ale netuším zdali funguje.posilam další foto a ptám se jestli tohle zbarvení u nových výhonku je v pořádku.A ptám se ještě na ty praskliny v kůře.Zdali se zatáhnou nebo co.Díky mooooc za odpověd.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Vaše túje prodělaly chorobu a její následky budou patrné stále. Celkový vzhled tújí vypadá, že se jim moc nedaří. Jestli je navíc pěstujete jako živý plot, tak bude asi lepší jejich trápení ukončit a zvolit jinou dřevinu.
Červci (Pseudococcidae) mohou způsobit zkázu na řadě okrasných rostlin. Ale s pomocí vhodných způsobů ochrany je možné proti jejich koloniím úspěšně zasahovat. Tento hmyz je nazýván červci pro stavbu svého těla. Saje rostlinné šťávy a jde o obtížného škůdce plodin, které se pěstují v uzavřených prostorách, a rovněž okrasných rostlin. Činnost červců může vážně oslabovat a znetvořovat rostliny a jejich plody. Jejich výskyt je špatnou zprávou pro pěstitele, protože likvidace kolonií tohoto hmyzu může být velmi obtížná. Ale naštěstí existuje řada metod ochrany.
Tito škůdci se vyskytují na listech, plodech a kořenech a mohou přelézat z rostliny na rostlinu. Existují tři hlavní skupiny červců postihující komerční pěstitele. Skleníkoví červci (rody Pseudococcus, Planococcus a Nipaecoccus) většinou pocházejí z tropů a například ve Velké Británii přežívají pouze ve chráněném prostředí. Obzvlášť zranitelné jsou kaktusy a jiné sukulenty, africké fialky, kapradiny, orchideje, palmy, citrusy a réva. Dospělí červci se nacházejí ve shlucích mezi listovými žilkami, na spodní straně listů a skrývají se v místech spojení listů a stonků.
Kořenoví červci tvoří husté kolonie v půdě. Lezou mezi nádobami drenážními otvory a mohou také cestovat v zavlažovací vodě. Prospívají, když je prostředí pro zálivku suché, proto druhy, které jsou jimi zranitelné, jsou mnohé a rozmanité. Napadení je často přehlédnuto, neboť časový interval mezi napadením půdy a vnějším projevem na rostlinách, skvrnitostí, může být dlouhý až šest měsíců. Druhy červců rodů Phormium a Cordyline jsou na rozdíl od jiných druhů červců schopny přežívat za nízkých zimních teplot.
Červci získávají bílkoviny a cukry ze šťáv floému. Příležitostně se objevují napadení vegetativních vrcholových výhonků, kde je obtížné je zjistit. Nejproblematičtější jsou spojení stonků a listů, ale tito škůdci se mohou živit také na listech, čímž způsobují chlorózu. Jejich výkaly – medovice – padají na nižší listy, půdu a podlahu a lákají mravence. Na medovici vzniká antraknóza, která špiní listy a může postihovat také kořeny. Rostliny se znetvořují nebo vadnou, žloutnou a případně odumírají.
Kořenoví červci rodu Rhizoecus se živí na kořenech, čímž způsobují oslabení vitality rostlin. Zabraňují příjmu vody a živin do rostlin, které mohou vadnout nebo krnět, zvláště jsou-li pěstovány v kontejnerech.
Červci patřící do rodů Pseudococcidae a Eriococcidae mají tělo pokryto sekretovaným práškem, podobným vosku. Samičky puklic mají těla dlouhá až 5 mm. Jsou pokryta pevným vyklenutým a většinou okrouhlým štítkem, který je v dospělosti pevně srostlý s měkkým tělem. Barvu mají růžovošedou. Sami
Ve svém příspěvku ANTURIE - PĚSTOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anna.
Dobrý den,
mám doma anturii, dostala jsem ji od mamky, která anturii také má. Jelikož ji má hodně rozrostlou poprosila jsem ji jestli ji nezkusí rozmnožit řezem. Tak jsem dostala od ní jeden výhonek. Teď už mám anturii zhruba 2 roky. Roste mi pouze jeden výhonek a mám strach, aby se mi rostlina po čase nezlomila. Mám ji tedy zpevněnou dřevěnou tyčkou. Rostlina však roste stále do výšky. Vždy vyroste jeden list a následně pak jeden květ. Chtěla bych, aby se rostlina rozrůstala také do šiřky, aby vyrostlo více výhonků. Lze toho nějakým způsobem docílit? Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Eva Stehlíková.
Mám ten samý problém, roste mi také do výšky, list pak květ. Právě má 2 květy a je vydět další květ. Rostlina má už přes půl metru. Už i uvažuji že jí rozstříhám a zkusím štěstí.
Jestli vám nejde o krásu, ale o úrodu, řežte révu úplně stejně, jako kdybyste ji pěstovali na drátěnce, tedy na jeden nebo dva tažně. Ale časem asi zjistíte, že to není ono, že vinná réva na pergole potřebuje stříhat trochu jinak. Je dobře nechat révu pěkně se po pergole plazit, aby ji mohla postupně na vámi stanovených místech porůst. A hlavně aby hrozny visely na správném místě, nejlépe přímo nad posezením a nad hlavami vašich návštěvníků. Révě rostoucí u pergoly nechte postupně vyrůst několik větví kryjících celou pergolu nebo stěnu. Pouze občas odstraňte větev od kmínku, která je nejstarší a má nejhorší kvalitu výhonků. V létě z nových zelených výhonků z kmínků vyberte ty nejlepší a nechte zase během let postupně vyrůst. Odstraňujte větve, které jsou příliš zahuštěné takzvanými fazochy (neplodnými výrůstky). U rozrostlé révy pravidelně na jaře proveďte základní řez na na 2–3 očka a během celého léta, než odplodí, ji vystřihujte, vylamujte a vyštipujte, jinak by byla příliš zahuštěná, což není dobré vzhledem k různým chorobám. Samozřejmě záleží na odrůdě révy a její vzrůstnosti.
V naší poradně s názvem TMAVNUTÍ MLADÝCH VÝHONKŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Radovan Sobotka.
Dobrý den, na tříleté sazenici révy se na nových mladých výhoncích listů začala objevovat tmavá místa. Zdá se mi že se i zpomaluje jejich růst a jakoby usychají.
Prosím neporadil by mi někdo o co se jedná a jaké je řešení. Připojuji foto.
Děkuji Sobotka
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Příčinou bude nejspíše mráz. Podle fotografie je vidět, že jsou postižené jen lístky, které vyrostly jako první a ty nově se tvořící již tyto problémy nemají. Zpomalený růst souvisí také s chladnými teplotami a zpomaluje ho i nedostatek produktivní zelené hmoty, která vlivem mrazu ztmavla a odumírá - usychá. Co s tím? Teď už nic a spoléhat se, že nepřijdou mrazy pod -5 °C.
Jak namnožit hlohyni šarlatovou? Pro rozmnožování hlohyně odeberte koncem léta (červenec–září) 15–20 cm dlouhé polodřevnaté řízky ze silných, dřevnatých výhonků, odstraňte spodní listy a trny, konec ponořte do kořenového hormonu a zasaďte je do květináče s dobře propustnou půdní směsí. Květináč umístěte do polostinného, mírně teplého místa (12–20 °C), udržujte půdu trvale vlhkou, přičemž nový výhonek, který se objeví asi po čtyřech až šesti týdnech, naznačuje úspěšné zakořenění.
Podrobný postup množení
Odebírejte řízky
Na konci léta až začátku podzimu (červenec–září) vyberte zdravé, silné, polodřevnaté výhonky z růstu aktuálního roku, které začínají dřevnatět.
Příprava řízků
Z výhonku odřízněte 15–20 cm dlouhý výhonek. Odstraňte měkkou špičku řízku spolu s listy a trny ze spodní poloviny řízku.
Aplikace kořenového hormonu (volitelné)
Ponořte odříznutý konec řízku do kořenového prášku nebo gelu, abyste podpořili lepší vývoj kořenů.
Zasaďte řízky
Naplňte květináč dobře propustným substrátem, například směsí stejných dílů zeminy na řízky a písku nebo štěrku.
Vložení do půdy
Připravený řízek umístěte do dírky v substrátu asi 5 cm hluboké a přitlačte okolní zeminu. Ujistěte se, že alespoň jedno listové očko je zakryto substrátem.
Zajistěte ideální podmínky
Umístěte květináč na místo, které je dobře osvětlené, ale chráněné před intenzivním přímým slunečním zářením. Ideální je teplota 12–20 °C.
Udržujte vlhkost
Udržujte půdu trvale vlhkou, ale ne podmáčenou, abyste zabránili hnilobě.
Sledujte nový růst
Nový růst, který se na řízku objeví po čtyřech až šesti týdnech, naznačuje, že se vytvořily kořeny.
Přesazení
Jakmile se stromek uchytí a jeho kořeny zaplní květináč, lze jej na podzim nebo na jaře přesadit na trvalé místo v zahradě.
Vhodnou tepelnou úpravou lze zeleninu připravit tak, aby nepřišla o cenné vitamíny a minerály. Hodně lidí při grilování zůstává jen u osvědčené papriky, cukety a žampionů, ale nebojte se experimentovat, vyzkoušet můžete v podstatě jakýkoliv druh zeleniny a zklamaní dozajista nebudete.
Pravidla pro grilování zeleniny
Kupujte pouze čerstvou a kvalitní zeleninu, nejlépe přímo od farmáře. Nyní vám to možná připadá nepodstatné, rozdíl v chuti ale určitě poznáte.
Vybírejte zeleninu menší, bude šťavnatější a chutnější.
Zeleninu před grilováním důkladně omyjte.
Zeleninu, kterou není třeba vypotit, osolte až po grilování, nikoli před ním.
Gril rozpalte, jak nejvíc to půjde, tepelná úprava by totiž měla být co nejrychlejší, aby si zelenina zachovala své vitamíny a jiné prospěšné látky.
Pro šetrnější přípravu můžete zeleninu zabalit do alobalu, případně u klasického grilu použít žulovou desku.
Pokud teplé zelenině zrovna moc neholdujete, můžete grilovanou zeleninu nechat vychladnout a teprve potom konzumovat, i studená bude chutnat skvěle.
Doporučení
Každý druh zeleniny vyžaduje při grilování trochu jiný postup, proto je zde malý přehled.
Cuketa: Cuketu neloupeme, grilujeme ji i se slupkou, která se ale ráda připaluje, a proto musíme být ve střehu a cuketu hlídat. Cuketu krájíme na kolečka nebo příčné plátky, a protože obsahuje hodně vody, necháme ji vypotit – nasolíme ji, chvíli počkáme, potom ji opláchneme a osušíme papírovým ubrouskem. Plátky cukety můžeme po ogrilování srolovat do rolky, kterou naplníme například sýrem.
Cibule: Grilovat cibuli by napadlo asi málokoho, ale světe div se, je to pochoutka. Stačí cibuli nebo šalotku oloupat, nakrájet na tlustší plátky a grilovat na grilovacím tácku nebo alobalu.
Dýně nebo patison: Patison omyjeme, nakrájíme příčně na plátky (vršek a spodek nepoužijeme) a grilujeme asi 5 minut.
Fazolové lusky: Žluté i zelené fazolové lusky představují vynikající a zdravou přílohu k masu. Umyjeme je, odkrojíme okraje a fazolky rozprostřeme na grilovací tácek či alobal, drobné fazolky by totiž jinak propadly dolů. Zakápneme je olivovým olejem nebo poklademe máslem a grilujeme dozlatova, tedy asi 15 minut.
Chřest: Chřest se stává velmi oblíbenou zeleninou, a není se čemu divit, chutná totiž opravdu skvěle. Zelený chřest, který se pro grilování hodí víc než bílý, omyjeme a odřízneme či odlomíme z každého výhonku zdřevnatělý konec. Několik výhonků napíchneme na jednu špejli po obou koncích – na rozpáleném grilu totiž budeme chřest otáčet. Grilujeme 4 až 5 minut na každé straně. Gurmáni si mohou chřest gril
Koncem května nebo začátkem června vylamujeme všechny nepotřebné větve, především ty bez květenství. Z každého pupenu má vyrůst pouze jedna větev, proto ty vyvíjející se z náhradních (postranních) pupenů odstraníme. Kromě plodonosných větví ponecháváme na keřích vegetativní výhony, které budou potřeba v příštím roce na rekonstrukci keřů. Jedná se o tzv. náhradní výhony, na kterých bude keř plodit v následujícím roce. Odstraněním přebytečných výhonků se zlepší výživa zbývajících výhonků, stejně jako přístup slunečního záření a provětrání keřů. Po odkvětu ještě jednou zkontrolujeme počet výhonů a nasazené hrozny. Na každé větvi ponechte dva hrozny a v případě velkoplodých odrůd jen jeden, nejlépe vyvinutý. Velkoplodé dezertní odrůdy, jako je Arkadia (velmi úrodná), vyžadují silné snížení výnosu. Zanedbání této úpravy způsobuje, že ovoce je vodnaté, málo sladké a není chutné. Snížit výnos potřebují i odrůdy s pozdější dobou zrání, jako je Alden, Hibernal, Sibera. Menší plodnost keřů způsobuje, že plody dozrávají dříve a hromadí se v nich více cukru. Jak tento postup správně provést se můžete podívat zde: zelené práce ve vinohradu.
Důležité je také provádět redukci hroznů. Jak se provádí, můžete vidět zde: redukce hroznů video.
Trojpuk zahradní (Deutzia x hybrida ′Mont Rose′) je středně rostoucí opadavý keř. Dorůstá do výšky 1,5 až 2 m a do šířky 1,2 m. Výhony jsou zpočátku vzpřímené, později mírně rozkladité. Trojpuk se hodí do skupinové výsadby, předsadby a podsadby vyšších dřevin, ale i jako volně rostoucí živý plot do výšky 1,6 m. Krásný bude také jako bohatě kvetoucí solitér. Vstřícné listy jsou široce oválně vejčité, drsné s pravidelným pilovitým okrajem. Sytě růžová poupata se v květnu rozvíjejí v miskovité světle růžové květy se sytě růžovými tyčinkami a žlutými prašníky. Starší květy jsou bělavě růžové, květ může být 18 až 26 mm široký. Roční přírůstek činí 15 až 30 cm. Keř lze hned po odkvětu silněji prořezat a zmladit, čímž se podpoří růst nových silných výhonů a bohaté kvetení v dalším roce. Trojpuk je nenáročný keř, postačí mu běžná zahradní půda, raději vlhčí a výživná, snese slunce až polostín. Toleruje dobře i silnější zastínění, jen květy se pak méně vybarvují.
Zde si můžete prohlédnout decentně růžové květy tohoto kultivaru: Trojpuk zahradní foto.
Keře trojpuku by se měly prořezávat ihned po odkvětu, což je obvykle začátkem léta. Toto načasování je důležité, protože kvetou na výhonech z předchozího roku (starém dřevě). Prořezávejte odstraněním odkvetlých květních stonků a zastřižením starších větví, abyste podpořili nový růst a zachovali tvar rostliny. Omlazovací prořez, který zahrnuje odstranění některých nejstarších výhonků až k zemi, lze provést brzy na jaře, aby se oživily starší rostliny.
Načasování Trojpuk prořezávejte ihned po odkvětu, obvykle začátkem léta.
Odstraňování odkvetlých květních stonků Odstraňte odkvetlé květní stonky, abyste rostlinu očistili a podpořili další kvetení.
Tvarování Zastřihněte všechny větve, které jsou příliš dlouhé nebo se kříží, abyste zachovali požadovaný tvar keře. Neodstraňujte najednou více než jednu třetinu celkové velikosti rostliny.
Omlazení U starších rostlin brzy na jaře odstraňte jednu třetinu nejstarších výhonků (větví) až k zemi. To podporuje nový růst od báze a revitalizuje rostlinu.
Obnova Při odstraňování starších větví je seřízněte k silnému ven směřujícímu pupenu nebo k báze rostliny, abyste podpořili nový růst.
Nářadí Pro čisté řezy používejte ostré zahradnické nůžky nebo nůžky na větve.
Pozorování Věnujte pozornost přirozenému klenutí rostliny a prořezávejte ji podle potřeby, abyste si zachovali její elegantní tvar.
Četnost Trojpuk lze prořezávat každé dva roky a v případě potřeby i silněji pro omlazení.
