Zvonek nebo také zvonky nejsou jen dobře známé modré květy něžných rostlin, které většina z nás zná ze strání a luk. Jedná se o celý rozsáhlý rod, jenž zahrnuje až 400 druhů! Jsou to rostliny převážně víceleté (trvalky), některé druhy jsou jedno nebo dvouletky. Dosahují velikosti od 5 centimetrů až po dva metry. Jejich typický zvonkovitý květ tvoří pěticípá, ve spodní části srostlá koruna. U některých druhů najdeme ale i květ nálevkovitý nebo hvězdicovitý. Kromě nejčastější modré barvy se vyskytují i květy bílé, růžové, nafialovělé nebo purpurové. Zvonky obecně rostou ve vlhčí půdě, která ale musí být dobře propustná. Mají rády polohy chladnější. V lokalitách, kde je větší teplo, je vysazujte do polostínu.
Jak přezimovat květinu campanula
K přezimování zvonků nevyžadují odolné zahradní odrůdy žádnou zvláštní péči kromě základní údržby, jako je mulčování během silných mrazů, zatímco choulostivé nebo kontejnerové odrůdy potřebují ochranu. Choulostivé druhy přemístěte na světlé, chladné vnitřní místo (4–10 °C) a zalévejte střídmě, aby půda úplně nevyschla. V pozdní zimě zálivku postupně zvyšujte, jakmile se objeví nové výhonky.
Žádná zvláštní zimní péče: Zakořeněné, odolné zvonky snášejí mrazy a nepotřebují zimní ochranu.
Mulčování v případě potřeby: Můžete přidat vrstvu organického mulče, abyste rostliny ochránili během neobvykle silných mrazů.
Prořezávání: Na podzim lze vysoké, vzpřímené druhy seříznout asi 3 cm nad půdu.
Zalévání: Zakořeněné rostliny zalévejte během období sucha, ale obecně jim nevadí přirozené srážky.
Choulostivé nebo kontejnerové odrůdy
Mnoho odrůd zvonků je vhodných do nádob, včetně nízko rostoucích druhů, jako je Campanula carpatica a Campanula poscharskyana, a některé choulostivé druhy, jako je Campanula isophylla, prospívají z přezimování v nádobě na místě chráněném před mrazem.
Přemístěte rostliny dovnitř: Přeneste rostliny na světlé, ale chladné místo, jako je zimní zahrada nebo nevytápěný skleník.
Teplota: Udržujte teplotu mezi 4–10 °C.
Zalévání: Zalévejte pouze tehdy, když je půda téměř suchá na dotek. V únoru můžete začít zalévat častěji, abyste podpořili nový růst.
Světlo: Zajistěte, aby stanoviště poskytovalo dostatek světla, protože je to klíčové pro období klidu rostliny a následný růst.
V naší poradně s názvem OKRASNÁ VRBA PŘEVISLÁ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Romana.
Mám vrbu něčím napadenou, nové výhony jsou zaschlé, místy hnědé. Mohu jí seříznut kompletně nyní v květnu? řez na tzv hlavu? nebo nechat částečně korunu a udělat řez později? děkuji Hájková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Nejspíše se jedná o strupovitost, kterou u vrby způsobuje houba Venturia saliciperda. Zde se můžete podívat na obrázky, jak vypadají její příznaky: https://www.google.cz/image….
Co s tím? Odstranění napadených větví je rozumné řešení. Styl sestřihu záleží na vás, ale stačí odstranit jen zjevně napadané části. Pro chemickou ochranou je vhodné zvolit postřik fungicidem proti strupovitosti a padlí jádrovin. Aplikace se provádí na jaře a začátkem léta ideálně bezprostředně před nástupem infekce. Postřik se opakuje maximálně 4 krát. Po řezu nezapomeňte desinfikovat pracovní nástroje v SAVU s vodou.
Ano, převislá vrba může při nevhodném umístění představovat riziko pro základy nebo kanalizaci, zejména pokud je vysazena příliš blízko stavby.
Kořenový systém vyhledává vlhkost a může prorůstat směrem k potrubí. Neznamená to, že každá okrasná vrba převislá ničí základy, ale vzdálenost alespoň 3 metry je bezpečnější volba. Správné plánování výsadby je nejúčinnější prevence a chrání nejen strom, ale i stavbu.
Jak hluboké má převislá vrba kořeny?
Převislá vrba má poměrně rozvětvený kořenový systém, který se šíří spíše do šířky než do extrémní hloubky.
Kořeny se často rozprostírají do vzdálenosti několika metrů od kmene a vyhledávají vlhkost. V běžné zahradní půdě mohou dosahovat hloubky okolo 1–1,5 metru, ale důležitější je jejich šířka. Při plánování výsadby je proto nutné počítat s prostorem pod zemí, nejen nad ní. Kořenový systém vrby je adaptabilní, ale potřebuje dostatek místa.
Jak rychle roste převislá vrba?
Převislá vrba patří mezi rychleji rostoucí stromy a může přirůstat 30 až 60 cm ročně při dobrých podmínkách.
Růst závisí na půdě, vlhkosti a pravidelném řezu. Pokud strom roste méně než 20 cm ročně, je vhodné zkontrolovat stanoviště a režim péče. Správně vedený řez převislé vrby podporuje hustotu i stabilitu koruny.
Je převislá vrba vhodná k jezírku?
Ano, převislá vrba se často vysazuje k jezírkům, protože má ráda mírně vlhké prostředí.
Je však nutné počítat s prostorem pro kořeny a s tím, že padající listí může zvyšovat nároky na údržbu vody. Pokud je jezírko malé, může být vhodnější zvolit jiný druh stromu. Správné umístění a pravidelná údržba zajistí, že okrasná vrba převislá vytvoří krásný efekt bez nežádoucích komplikací.
Kolik vody převislá vrba opravdu potřebuje?
Převislá vrba potřebuje pravidelnou zálivku zejména v prvních dvou letech po výsadbě a během suchých období.
Půda by měla být mírně vlhká, nikoli přemokřená. Dlouhodobé sucho vede k řídké koruně a oslabení růstu, zatímco přelití může poškodit kořeny. Ideální je sledovat stav půdy a reagovat podle počasí. Správná zálivka je vyvážením mezi suchem a přemokřením.
Dá se převislá vrba pěstovat v květináči?
Pěstování převislé vrby v květináči je možné jen krátkodobě a při dostatečně velké nádobě.
Kořenový systém potřebuje prostor a omezený objem substrátu může růst výrazně omezit. Strom v nádobě vyžaduje častější zálivku a pravidelný řez. Dlouhodobě je však vhodnější výsadba do volné půdy. Okrasná vrba převislá není ideální balkonová dřevina.
Co dělat, když listy převislé vrby žloutnou?
Žloutnutí listů u převislé vrby často signalizuje nedostatek vody nebo stres z horka.
To, že převislá vrba usychá, ještě neznamená, že je mrtvá. Rozhodující je stav pletiv pod kůrou.
Proveďte test škrábnutím na větvích i kmeni. Pokud je pod kůrou zelené pletivo, strom je živý. Úplně suché a hnědé pletivo signalizuje vážné poškození. U mladších stromů je šance na obnovu vysoká, pokud odstraníte příčinu stresu. Živý kmen je hlavním znakem vitality.
Jak poznám, že je vrba ještě živá?
Životaschopnost převislé vrby ověříte pružností výhonů a kontrolou pupenů.
Živý výhon je ohebný a neláme se snadno. Pupeny by měly být pevné a ne vyschlé. Pokud kombinujete test škrábnutím s kontrolou pupenů, získáte poměrně spolehlivý obraz vitality. Zdravý strom reaguje na zlepšení podmínek během jedné sezóny.
Proč žloutnou listy převislé vrby?
Nejčastější příčinou, když převislá vrba žloutne, je nesprávný vodní režim.
Sucho i přemokření způsobují podobný vizuální efekt, ale vyžadují odlišné řešení. Zkontrolujte vlhkost půdy do hloubky a sledujte strukturu listů. Žluté a křehké listy často signalizují sucho, zatímco měkké a povadlé mohou ukazovat na přelití. Včasná úprava zálivky obvykle vede k nápravě.
Je to sucho, nebo přelití?
Rozdíl mezi sucho vs. přelití poznáte podle stavu půdy a struktury listů.
Suchá půda do hloubky a křehké listy ukazují na nedostatek vody. Naopak těžká, mokrá půda a měkké listy naznačují přemokření. Pokud si nejste jistí, odeberte vzorek půdy z hloubky 10 cm. Správná diagnostika je klíčem k tomu, aby se převislá vrba mohla zotavit.
Mám vrbu vykopat a zasadit novou?
Výměna stromu má smysl pouze tehdy, pokud je kmen i většina větví zcela suchá.
Pokud převislá vrba usychá jen částečně a test vitality prokáže živé pletivo, je většinou lepší pokusit se o záchranu. Ekonomicky se vyplatí investovat do nové výsadby až tehdy, když dvě sezóny po sobě nepřinesly žádné zlepšení a strom nevytváří nové pupeny.
Kolik stojí výměna převislé vrby?
Cena nové výsadby se obvykle pohybuje mezi 2 000 až 6 000 Kč podle velikosti stromu.
Náklady zahrnují sazenici, případnou úpravu půdy a práci. Pokud je převislá vrba mladá a částečně vitální, bývá záchrana levnější než kompletní výměna. Před rozhodnutím zvažte i čas, který by nová výsadba potřebovala k dosažení podobného efektu.
Může se vrba vzpamatovat sama bez zásahu?
Bez úpravy podmínek se převislá vrba obvykle plně nezotaví.
Pokud je příčinou sucho nebo přelití, je nutné upravit zálivku a půdní podmínky. Strom sice může krátkodobě reagovat, ale bez odstranění příčiny se problém vrátí. Aktivní přístup výrazně zvyšuje šanci na obnovu vitality během jedné až dvou sezón.
V naší poradně s názvem OKRASNÁ VRBA PŘEVISLÁ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zahradník.
Nejspíše se jedná o strupovitost, kterou u vrby způsobuje houba Venturia saliciperda. Zde se můžete podívat na obrázky, jak vypadají její příznaky: https://www.google.cz/image….
Co s tím? Odstranění napadených větví je rozumné řešení. Styl sestřihu záleží na vás, ale stačí odstranit jen zjevně napadané části. Pro chemickou ochranou je vhodné zvolit postřik fungicidem proti strupovitosti a padlí jádrovin. Aplikace se provádí na jaře a začátkem léta ideálně bezprostředně před nástupem infekce. Postřik se opakuje maximálně 4 krát. Po řezu nezapomeňte desinfikovat pracovní nástroje v SAVU s vodou.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Romana.
Musela bych ořezat celé , nyní jsem nechala 2 větve v
Koruně . R
Kdy je nejlepší čas stříhat okrasnou převislou vrbu?
Nejlepší čas na stříhání převislé okrasné vrby je konec zimy až velmi brzké jaro, ještě před rašením.
V tomto období je strom v klidové fázi, dobře snáší zásah a po zahájení vegetace rychle reaguje novým růstem. Pokud se řez provede příliš pozdě, už během aktivního rašení, strom sice obvykle přežije, ale může být oslabený a růst bude chaotičtější. Správně zvolený termín řezu převislé vrby výrazně ovlivňuje hustotu koruny i celkový tvar v daném roce.
Mohu převislou vrbu ostříhat opravdu hodně, až „na hlavu“?
Ano, převislou vrbu lze ostříhat velmi razantně, pokud je zdravá a dobře zakořeněná.
Začátečníci mají často strach, že strom zničí, ale převislá vrba snáší hluboký řez překvapivě dobře. Právě razantní zkrácení větví podporuje tvorbu nových, silných výhonů. Problém není v tom, že by byl řez příliš hluboký, ale spíše v tom, že je váhavý a nepravidelný. Strom pak reaguje nevyváženým růstem a ztrácí převislý tvar.
Co když jsem převislou vrbu několik let vůbec nestříhal?
Pokud převislá vrba nebyla několik let stříhaná, není to konec, ale náprava bude trvat déle.
U zanedbané vrby bývá dřevo přestárlé, větve holé a koruna zahuštěná u hlavy. Řez převislé vrby po letech zanedbání je nutné rozdělit do jednoho až dvou let, aby strom nebyl příliš oslabený. První rok se provede hlubší základní řez, další rok se tvar doladí. Výsledky nejsou okamžité, ale ve většině případů se strom dokáže obnovit.
Jak poznám, že jsem řez převislé vrby udělal špatně?
Špatně provedený řez se obvykle projeví nepravidelným nebo nežádoucím růstem.
Typickým signálem je, že převislá vrba po řezu roste hlavně nahoru, vytváří dlouhé svislé výhony a ztrácí převis. Dalším znakem je slabé obrůstání nebo holé konce větví. To většinou znamená, že řez byl příliš opatrný nebo vedený ve špatných místech. Výhodou vrby je, že chyby lze většinou v dalších letech opravit.
Přestane převislá vrba po řezu růst?
Ne, správně provedený řez růst převislé vrby nezastaví, naopak ho podpoří.
Po řezu může strom krátkodobě působit „mrtvě“, ale během sezóny obvykle vyraší velmi silné výhony. Řez převislé vrby stimuluje růst, protože strom se snaží obnovit korunu. Pokud vrba po řezu neroste vůbec, bývá problém v termínu řezu, zdravotním stavu nebo v nevhodných podmínkách stanoviště.
Jak rychle převislá vrba po řezu znovu obrazí?
U zdravé převislé vrby se nové výhony objevují obvykle během několika týdnů.
V první sezóně po řezu bývá růst velmi rychlý a výhony mohou dosahovat i desítek centimetrů. Druhý rok se růst zpomaluje a koruna se začne zahušťovat.
Takto se označují zvonky od společnosti Addenda, která se zabývá jejich pěstováním a hlavně šlechtěním. Sdružuje velké množství pěstitelů a její hlavní sídlo je v Holandsku. Zvonky této společnosti byly vyšlechtěny převážně na základě potřeb a přání zákazníků. Jejich důležitou vlastností je, že nevyžadují skoro žádnou speciální péči a jsou tedy téměř bezúdržbové. Dokonce se jako zvonky bezúdržbové někdy také označují. Jsou to nenáročné bujně kvetoucí pokojové rostliny, jejichž květy mohou být fialové, modré i bílé. Dají se tak velmi pěkně kombinovat. Květy se poprvé objevují už v dubnu nebo květnu, podruhé pak znovu v září. Zvonky Campanula Addenda patří k rostlinám s menším vzrůstem, i jejich převislé varianty jsou menší. Daří se jim v polostínu, vyhněte se přímému jižnímu slunci. Jednou za týden vyžadují mírnější zálivku, v době květu se doporučuje hnojit je příslušným tekutým přípravkem. Přes zimu by místnost, kde je pěstujete, měla mít teplotu kolem 16 stupňů Celsia. V zahradnictvích a hobby marketech si je můžete pořídit zhruba za 100 až 120 korun. Všechny odrůdy Addenda jsou licenčně chráněné, proto by se bez licence neměly množit.
Campanula portenschlagiana neboli zvonek dalmatský
Zvonek dalmatský je jednou z nejoblíbenějších odrůd zvonků. Je to nízká 10 – 15 cm vysoká stálezelená trvalka, která se řadí k půdopokryvným rostlinám. Hojně se vysazuje na skalky a do záhonů podél chodníků, kde tvoří bohaté trsy s množstvím drobnějších modrofialových květů. Je vhodný také jako podsadba dřevin na kmínku. Tento zvonek je i výbornou volbou pro osázení velkých truhlíků nebo korýtek. Daří se mu na slunném nebo poloslunném stanovišti s dobře propustnou, vlhčí půdou. Záplava květu se objevuje v období června až srpna. Poté je dobré rostlinu sestříhnout, aby se vytvořila nová násada poupat. Pokud máte tyto zvonky v záhonu, doporučuje se na zimu kryt proti vlhkosti. Jestliže je máte vysazené v přenosné nádobě, zimu venku by nevydržely. Proto je umístěte do světlé místnosti s teplotou do 10 stupňů Celsia.
Vzhledem k oblibě této odrůdy, byly vyvinuty i jeho kultivary, které se u nás prodávají v hobby marketech. Jedním z nich je Campanula Get Mee, jehož květy mají jak modrou, tak bílou barvu.
Tento druh zvonku pocházející z Ligurských Alp a Středomoří patří mezi pokojové rostliny, které vás při správné péči odmění bohatou záplavou květů od května až do října. Pěstují se dvě barevně odlišné odrůdy. S bílými květy se jí říká „Nevěsta“ (odrůda Alba), druhá s modrými květy nese označení „Ženich“ (odrůda Mayii). Zvonek stejnolistý je vysoký 20 – 30 cm, má malé srdčité listy, na okrajích zoubkované. Vytváří delší převislé výhonky s množstvím květů, proto obzvláště vynikne v závěsných nádobách. Vyhovují mu spíše světlé chladnější místnosti s teplotou maximálně do 18 stupňů Celsia. Vyžaduje vyšší vzdušnou vlhkost, proto by se měly listy rostliny pravidelně rosit. Nádobu můžete postavit i do misky s vlhkými oblázky. Pokud ale bude vlhkost nadměrná, mohly by se objevit houbovité choroby. Pravidelně zalévejte podle teploty, v létě více, v zimě málo. Substrát by neměl nikdy zcela vyschnout. Tento zvonek je jedním z mála, kterému nevadí vápník, tedy zálivka tvrdou vodou. Od jara do podzimu rostlinu přihnojujeme jednou za 14 dní tekutým hnojivem na kvetoucí rostliny. Ve druhé polovině května můžeme tyto zvonky umístit ven na světlé, vzdušné stanoviště chráněné před větrem. Přímé slunce, ani tmavé stanoviště rostlině nevyhovují. Došlo by ke žloutnutí listů. V průběhu celého kvetení, odstraňujeme odumřelé květy, aby se mohly tvořit nové. Po odkvětu (v listopadu) rostlinu seřízneme, aby pro příští rok zesílila. Mladé rostliny také pravidelně zaštipujeme, posílíme tím větvení a celkovou košatost zvonků.
Tento druh zvonku je hojně rozšířen ve střední a západní Evropě. V Česku se ve volné přírodě vyskytuje od nížin až po podhůří do výšky 800 m n. m. Roste nejčastěji na okrajích lesů a cest, na křovinatých a kamenitých stáních. Je nenáročný na pěstování v zahradách. Vyhovují mu kypré, mírně vlhké až vysychavé půdy. Nesnáší přemokření. Zvonek klubkatý je vytrvalá bylina s přímou, nevětvenou lodyhou. Ta může být chlupatá nebo lysá a její výška se pohybuje v rozmezí 30 – 60 cm. Listy jsou tuhé, chlupaté a po okrajích jemně vroubkované. Mohou být dlouhé až 10 cm a široké 3 cm. Květy tohoto zvonku jsou převážně sytě fialové (velmi ojediněle mohou být i bílé). Vyrůstají na vrcholu lodyhy, kde jsou seskupeny do květenství zvaného strboul. Objevují se obvykle od června do konce září. Rostlina se rozmnožuje buď rozrůstáním oddenků (na daném stanovišti) nebo semeny, která jsou ve volné přírodě přenášena větrem i na delší vzdálenosti. V ČR jsou známé dva poddruhy, a to zvonek klubkatý pravý a zvonek klubkatý pomoučený.
Správně provedený řez převislé vrby zdravý strom nezničí a obvykle vede k silnějšímu obrůstání.
Riziko vzniká při kombinaci hlubokého zásahu, extrémního sucha a oslabeného kořenového systému. Pokud je převislá vrba v dobré kondici a řez proběhne v doporučeném období, regenerace je rychlá. Kritické je neřezat při silném mrazu a po zásahu zajistit dostatečnou zálivku, aby strom nebyl ve stresu.
Ostříhal jsem vrbu moc – může se ještě vzpamatovat?
Ano, pokud jste odstranili větší část koruny, převislá vrba se obvykle dokáže obnovit během jedné až dvou sezón.
Radikálnější zásah může dočasně změnit vzhled stromu, ale zdravá vrba má silnou schopnost obrůstání. Důležité je sledovat nové pupeny a zajistit dostatek vláhy. Zmlazovací řez je dokonce běžnou metodou obnovy, takže hlubší zásah sám o sobě strom nezničí.
Kolik centimetrů mám při řezu nechat?
Výhony se obvykle zkracují na 10–20 cm, přičemž řez vedeme nad zdravým pupenem.
Příliš dlouhé ponechání výhonů vede k prodlužování větví bez zahuštění. Naopak řez příliš blízko pupenu může omezit nové obrůstání. Správná technika řezu převislé vrby podporuje kompaktní tvar a hustotu. Dodržení rozmezí 10–20 cm je pro tvarovací řez nejbezpečnější variantou.
Můžu stříhat převislou vrbu v létě?
Letní řez je vhodný pouze jako lehká korekce, nikoli jako hlavní zásah.
V plné vegetaci strom investuje energii do růstu listů, a hlubší řez by jej zbytečně oslabil. Hlavní tvarovací řez je ideální provádět brzy na jaře. Letní zásah by měl být omezen jen na odstranění poškozených větví.
Je normální, že po řezu teče z vrby míza?
Ano, mírné vytékání mízy po řezu je běžné, zejména pokud se řeže později na jaře.
Míza je přirozenou reakcí stromu na poranění. Pokud je řez převislé vrby proveden v doporučeném období, množství mízy je obvykle minimální. Nadměrné vytékání může znamenat příliš pozdní zásah během silného proudění mízy.
Mám po řezu zatírat rány?
Ve většině případů není nutné rány po řezu natírat ochranným přípravkem.
Menší řezy se zahojí přirozeně. U silnějších větví lze zvážit ochranný nátěr, ale běžný řez převislé vrby to obvykle nevyžaduje. Důležitější než nátěr je čistý a ostrý nástroj.
Lze převislou vrbu stříhat na podzim?
Podzimní řez se nedoporučuje jako hlavní zásah.
Strom by mohl být citlivější na mráz a poškození během zimy. Pokud je nutné odstranit poškozené větve, lze provést lehkou úpravu. Hlavní řez převislé vrby by měl probíhat před začátkem vegetace.
Co když po řezu neporaší nové výhony?
Pokud převislá vrba po řezu neporaší, může jít o problém s vitalitou stromu.
Když převislá vrba žloutne nebo usychá, nejčastější příčinou je nesprávný vodní režim. Skutečné choroby tvoří jen malý podíl případů. Rychlá diagnostika, test vitality a úprava podmínek často stačí k obnově během jedné až dvou sezón. Rozhodující je včasná reakce a systematický postup.
Závěrečné shrnutí pro praxi: Když převislá vrba žloutne nebo usychá, ve většině případů nejde o chorobu, ale o nerovnováhu vody. Správná diagnostika, test vitality a trpělivost během jedné až dvou sezón obvykle vedou k obnově stromu.
Rychlá orientační věta: Pokud je pod kůrou zelené pletivo, převislá vrba je živá a má vysokou šanci na regeneraci, zejména pokud včas upravíte vodní režim a odstraníte stresové faktory.
Co je okrasná převislá vrba a proč se bez řezu neobejde
Okrasná převislá vrba není přirozeně převislý strom. Jde o roubovaný stromek, kde je převislá koruna naroubovaná na kmínek určité výšky. Právě proto má tendenci chovat se jinak než běžné stromy.
Bez řezu se staré dřevo hromadí, výhony ztrácejí vitalitu a strom se snaží růst směrem nahoru. To je přesný opak toho, co od převislé vrby očekáváme. Řez je tedy nejen estetický zásah, ale nutná součást jejího dlouhodobého přežití.
Nejčastější typy převislé okrasné vrby a rozdíly v chování
Salix caprea ‘Pendula’
Nejrozšířenější převislá vrba v českých zahradách. Roste rychle, dobře snáší řez a při správném vedení vytváří hustou, kompaktní korunu. Bez řezu ale velmi rychle ztrácí tvar.
Kilmarnock
Často prodávaná pod tímto obchodním názvem. Chová se podobně jako běžná převislá vrba, ale bývá citlivější na zanedbání řezu. Pokud se několik let nestříhá, oprava tvaru trvá déle.
Převislá vrba z hobby marketu
Často vysazená do nevhodných podmínek a bez následné péče. U těchto stromků je pravidelný řez naprosto zásadní, jinak velmi rychle degradují.
Vědecké jméno této rostliny pochází z řeckých slov „platys“ = široký a „kodon“ = zvonek a přesně vystihuje tvar nápadných modrých květů. V Česku se mu často říká boubelík velkokvětý, zvonkovec nebo boubelka velkokvětá.
Rod má jen jeden, zato velmi variabilní druh vyskytující se ve východní Asii, v Číně a Japonsku, tedy v oblastech s podobným podnebím, jako je ve střední Evropě.
Literatura tuto rostlinu někdy uvádí pod názvy Campanula grandiflora nebo Wahlenbergia grandiflora, v Čechách se vyskytuje pod názvem boubelík.
Rostlina má bílý řepovitý kořen, ze kterého vyrůstají kolmo vzhůru pevné lodyhy s přeslenitými střídavými listy. Při poranění vytéká z lodyhy mléčná šťáva, podobně jako u většiny zvonkovitých rostlin. Lodyhy nesou po jednom nebo několika květech, které jsou modré, ale existuje i mnoho kultivarů a variet s odlišnou barvou květů – varieta Album je čistě bílá, varieta Apocyan fialově modrá a varieta Plenum je nízká, poloplná, světle modrá. Květy se otevírají do širokých zvonkovitých květů o průměru až 5 cm. Plodem je hranatá tobolka s velmi jemnými semeny. Rostlina je vysoká 30–40 cm, někdy až 60 cm. Listy jsou při okrajích zoubkaté, zelené až modrozelené a raší velmi pozdě. Boubelík kvete v červenci až srpnu. Je mrazuvzdorný.
Platycodon s českými názvy boubelík velkokvětý, boubelka velkokvětá a zvonkovec, se pěstuje snadno a je odolný proti mrazu.
Bude se mu dařit na slunci nebo i v částečném stínu.
Má rád dobře propustnou, mírně kyselou půdu; a přestože snese suché podmínky, preferuje (a potřebuje) dostatek vláhy.
Tato mrazuvzdorná rostlina v létě preferuje chladnější podmínky, takže odpolední stín je dobrý nápad pro teplejší oblasti.
Semena lze vysévat přímo na zahradu nebo začít v interiéru brzy na jaře. Semena není nutné zakrývat; jednoduše navlhčete oblast a během několika týdnů byste měli mít klíčky. Vysazujte je na vzdálenost asi 31 cm.
Obecně platí, že boubelík kvete již ve stejné sezóně, ve které byl zasetý.
Platycodon je trsovitá bylinná trvalka, která v létě nese hvězdnaté květy. Ty jsou většinou v odstínech živé fialovomodré, i když jsou dostupné i bílé a růžové kultivary.
Je členem rodiny Campanula a jeho květy vypadají podobně jako zvonky. Jeho výrazná poupata vypadají jako balónky, které se chystají prasknout – nebo mini horkovzdušné balónky – odtud jeho běžný název, boubelík, boubelka. Platycodon pochází z východní Asie.
Druhy
Existuje několik populárních odrůd boubelíku:
Platycodon grandiflorus série Astra: Tento typ roste s dvojitými květy s 10 okvětními lístky v modré, růžové nebo bílé barvě. Jsou ideální volbou pro začátečníky, kteří se rozhodli vypěstovat vlastní rostliny ze semen.
P. grandiflorus série Fuji: Jedná se o nejběžněji prodávanou odrůdu a také nejvyšší, s 80ti centimetrovými stonky a květy v modré, růžové nebo bílé barvě.
P. grandiflorus 'Komachi': Fialově modré květy této odrůdy zůstávají ve fázi nafouknutého polštáře i po odkvětu.
P. 'Sentimentální modrá': Tato trpasličí odrůda dorůstá do výšky asi 15 cm se spoustou 2,5 až 5ti centimetrových fialových květů.
Begonia tuberhybrida pendula je ideální a vděčná rostlina do polostínu. Je vhodná hlavně do závěsných nádob. Neznamená to, že ji nemůžete pěstovat v truhlíku, ale váha košatých begonií je značná a neupevněné truhlíky se často převažují dopředu. Chloubou této odrůdy je množství drobnějších květů.
Převislá begonie se vysazuje ze zakoupených nebo přezimovaných hlíz zpravidla v únoru, a to do rašelinového substrátu cca 5 cm pod okraj květináče. Když rostlina vyrazí, květináč se dosype asi 2 cm pod okraj. Všechny begonie potřebují bohatou zálivku a pravidelné přihnojování. Tato odrůda je obzvlášť citlivá na padlí. Před koncem letní sezóny přestaňte begonie zalévat. Když stonky zaschnou, hlízy vyjměte a uložte do téměř suché rašeliny nebo pilin do chladné místnosti (sklepa), kde v chladu (do 15 °C) přečkají zimu.
Bergenie: Bergenie je nový kultivar, v jehož jméně je zakódován jeho předek – Begonia Erecta Gigantea, ale také anglický výraz neat (pěkně tvarovaný). Cílem šlechtění bylo získat odolnou, kompaktní a nízkou rostlinu s atraktivními vijany bílých, růžových až fialových květů nad široce okrouhlými listy, které vytrvávají i přes zimu. Tento kultivar můžete pěstovat v nádobách i na záhonech.
Begonie převislá: Begonie převislá, je hybridní kultivar begonie hlíznaté. Převislá část je až 50 cm dlouhá s krásnými drobnými růžovobílými květy a nejlépe se množí semeny. Tyto barevné krásky patří mezi typicky balkonové rostliny, ale jejich pěstování není samozřejmě vyloučeno ani kdekoli jinde. V truhlíku udělají jejich girlandy obrovskou parádu, jen pozor na přímé sluneční paprsky, které jim nesvědčí. Truhlíky proto orientujte na severní nebo východní stranu domu. Převislé begonie jsou o něco žíznivější, proto se jim dobře daří v samozavlažovacích obalech. Za pravidelné přihnojování se vám bohatě odmění množstvím květů.
Begonie s vláknitými kořeny: Ty mají obvykle listy okrouhlé, zatímco druhy s masitými kořeny mají listy nesouměrně srdčité se zubatými konci. Listy se také liší, mohou být tmavě nebo naopak světle zelené a obvykle s kresbou. I když jsou dužnaté stonky křehké, nesou bohatá květenství. Květy mohou být jednoduché nebo plnokvěté. Některé druhy mají květy různě ozdobené – zvlněné nebo třepenité. Květy nesou nejrůznější odstíny bílé, růžové, žluté a červené. Tyto bohatě kvetoucí trvalky se pěstují v ozdobných nádobách nebo truhlících.
