Kdo poprvé vidí čilimník v plném květu, je uchvácen. Násada poupat na větvičkách s drobnými lístky bývá bohatá, barevné a voňavé květy představují nádhernou jarní podívanou.
Čilimník černající
Keř je vysoký 30–200 centimetrů. Větví se u země a jeho větve jsou oblé, přitiskle chlupaté či olysalé. Listy má 3četné, přitiskle chlupaté a řapíkaté, lístky pak krátce řapíčkaté, eliptické nebo obvejčité, při sušení černající. Hrozen je 10–30 cm dlouhý, s nejméně 15 květy, které měří asi 1 cm a mají žlutou barvu. Čilimník černající kvete od května do srpna.
Vyskytuje se na okrajích lesů a křovin, dále ho najdeme ve světlých a suchých lesích, na skalnatých, kamenitých či málo zarostlých svazích, v lomech, podél cest, v půdách kamenitých nebo písčitých, mělkých, sušších, až svěžích, nedusíkatých.
Čilimník černající představuje zřejmě mírně toxickou rostlinu, jež obsahuje řadu alkaloidů (kalykotomin, trigonellin, cytisin, anagyrin, spartein) a alkaloidní aminy (epinin).
V naší poradně s názvem ČERNÁNÍ OŘECHŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Svatopluk Brázdil.
Zčernala nám na ořeších zelená slupka. Po rozlousnuti je jádro sice zdravé, ale místy plesnivé. Prosím nevíte čím to je. Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Může jít o nekrotické léze na slupce ořechu, které způsobuje houba Botryosphaeria a Alternaria. Plísňová choroba je přenášena vzduchem, napadá rostlinu ve fázi mladých plodů, šíří se v období dešťů, skvrny této choroby jsou čím dál větší a způsobují zčernání slupky vlašského ořechu. Jak tato choroba vypadá, se můžete podívat na těchto fotografiích: https://images.app.goo.gl/F…
Příčin zčernání zelené slupky u vlašských ořechů ale může být více, například bakteriální spála. Bylo by nejlepší vzít několik postižených plodů a listů a požádat nejbližšího zahradníka o pomoc. Využít také můžete zkušeností odborníků na zemědělských vysokých školách v Brně, Praze a v Českých Budějovicích, pokud je máte blízko.
Vysoká cukernatost je příjemná a současně praktická pro uchovávání vína, ale co spotřebitel, to jiné chutě, někdo preferuje kyselinky, tak je asi dobře, že limity jsou dost dobře splnitelné.
Kdo určitě uvítá sladkou chuť, jsou děti, takže od moštových odrůd pro výrobu alkoholických nápojů přejděme k odrůdám stolním.
Ano, jak název napovídá, stolní odrůdy se konzumují jako ovoce; vína se z nich většinou nevyrábějí, i když bychom to klidně udělat mohli. Takováto vína by určitě neměla vysokou kvalitu, protože ta není ani v hroznech, ale byla by lehká a pitelná. Hodila by se na rychlou konzumaci.
Stolní odrůdy mají od moštových odrůd odlišné parametry. Hrozen má být atraktivní, velký, ne příliš hustý, aby se bobule příliš nedotýkaly, a často mívá rozvětvenou třapinu. Bobule jsou také velké, při zralosti všechny dobře vybarvené. Jejich dužnina, na rozdíl od tekuté dužniny u odrůd moštových má být masitá, chruplavá, s malým počtem semen. Kdo stolní hrozny, pochopitelně z dovozu, častěji kupuje, jistě si všiml, že některé odrůdy jsou bezsemenné, zatím tedy jen odrůdy zahraniční. Chuť stolních odrůd má být jemná, příjemně aromatická. U stolních odrůd nikdy nebývá dosaženo tak vysokých cukernatostí, jako u odrůd moštových.
Nejprve projděme odrůdy, zapsané ve Státní odrůdové knize, to znamená, že byly prozkoušeny v Ústředním zkušebním ústavu zemědělském; není jich mnoho, protože, jak jsme si právě řekli, kritéria k jejich povolení jsou přísná. Nejstaršími u nás pěstovanými povolenými odrůdami jsou dvě, které jsou si velmi blízké, proto se zmíním o obou najednou. Jde o odrůdy Chrupka bílá a Chrupka červená.
Chrupka bílá:
Chrupka červená:
Obě jsou součástí velké rodiny Chrupek (syn. Chassellas nebo Gutedel), která je známa již několik tisíciletí. Pěstovaly se již v Egyptě, na území dnešního Jordánska, v Malé Asii a prostřednictvím Féničanů se přes Řecko a Řím rozšířily do mnoha oblastí Evropy, kde se révě mohlo dařit. Z doby, kdy se zaváděla první moderní evidence odrůd u nás, v roce 1941, bylo známo okolo čtyřiceti druhů různých Chrupek, i když samozřejmě byly zaevidovány jen ty nejvýznamnější. Musíme vzít v úvahu, že se tehdy vycházelo z pouhých popisů, a protože dnes používaná genetická kontrola dosud neexistovala, je možné, že v řadě případů mohlo jít o synonyma téže odrůdy. Tyto dvě jmenované odrůdy, jakožto odrůdy stolní, jsou v dnešní době již dávno překonané, protože výše uvedené požadavky, co se týká parametrů hroznů a bobulí, jsou dnes již několikanásobně překonané. Například při srovnávání velikosti bobulí jsou v pořadí dnes povolených odrůd na posledním místě.
Ve svém příspěvku ČERNÁNÍ JEŠTĚ ZELENÉ SLUPKY OŘEŠÁKU ČERNÁNÍ SLUPKY NA JEŠTĚ NEDOZRÁLÝCH OŘEŠÍCH VLAŠSKÝCH OŘECHŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Malinová.
pod černající slupkou jsou malí červíci,co je toho příčinou?Jaká je ochrana?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Eva Ptáčková.
Dobrý den černají nám slupky na ořešáku.Prosím o radu co dělat.Děkuji Eva
Praskání bobulí hroznů je fyziologická porucha, při které se slupka hroznů rozpadá, často v důsledku faktorů prostředí a vlastností slupky. Toto praskání může vést k významným komerčním ztrátám snížením výnosu a kvality. Praskání se obvykle pozoruje během třetí fáze růstu bobulí, která se vyznačuje rychlým rozrůstáním a hromaděním cukru.
Příčiny praskání bobulí
Srážky a zavlažování: Silné srážky nebo zavlažování po období sucha mohou způsobit rychlé nasávání vody bobulemi, což vede ke zvýšenému vnitřnímu tlaku a praskání.
Teplota: Vysoké teploty bobulí mohou snížit pevnost a elasticitu slupky, a proto jsou náchylnější k praskání.
Vlhkost: Vysoká vlhkost, zejména v noci, může zvýšit turgor (vnitřní tlak v buňkách) uvnitř bobule a přispět k praskání.
Struktura slupky: Tloušťka, tvar a uspořádání buněk ve slupce bobule (kutikula, epidermis a subepidermis) ovlivňují její pevnost a náchylnost k praskání.
Odrůda: Některé odrůdy révy vinné jsou ze své podstaty náchylnější k praskání než jiné kvůli rozdílům ve struktuře slupky a mechanických vlastnostech.
Nedostatek živin: Nedostatek vápníku, draslíku, zinku, boru, mědi, manganu a molybdenu může oslabit slupku bobulí a učinit ji náchylnější k praskání.
Důsledky praskání bobulí
Náchylnost k chorobám
Popraskané bobule jsou náchylnější k houbovým chorobám, jako je Botrytis cinerea, která může způsobit hnilobu hroznů a ovlivnit kvalitu vína.
Snížený výnos a kvalita
Práskání může vést k významné ztrátě prodejného ovoce, což má dopad jak na výnos, tak na kvalitu.
Zvýšená ztráta vody
Popraskané bobule ztrácejí vlhkost rychleji, což ovlivňuje jejich celkovou kvalitu a skladovatelnost.
Jak ošetřit vinnou révu
Hospodaření s vodou
Pečlivé zavlažovací postupy, které zabraňují přemokření nebo stresu ze sucha, mohou pomoci minimalizovat praskání.
Údržba koruny vinné révy
Péče o korunu vinné révy s cílem snížit teplotu bobulí a poskytnout určitý stín může také pomoci snížit praskání.
Hospodaření s živinami
Zajištění dostatečného množství vápníku a dalších esenciálních živin může posílit slupku bobulí.
Výběr kultivaru
Výběr odrůd odolných vůči praskání může být účinnou strategií.
Aplikace fungicidů
V některých případech může být aplikace fungicidů nezbytná k potlačení rozvoje chorob u popraskaných bobulí.
Manipulace po sklizni
Správná manipulace a skladování po sklizni může minimalizovat další poškození a ztráty.
Ve svém příspěvku ČERNÁNÍ JEŠTĚ ZELENÉ SLUPKY OŘEŠÁKU ČERNÁNÍ SLUPKY NA JEŠTĚ NEDOZRÁLÝCH OŘEŠÍCH VLAŠSKÝCH OŘECHŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Malinová.
pod černající slupkou jsou malí červíci,co je toho příčinou?Jaká je ochrana?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jaroslav Kesler.
Co je příčina černání a hniloba plodu ořechu Ořech se nevyloupne ale zčerná a zaschne na stromě a nespadne. Děkuji.
Slupkyořechů obsahují juglon,což je aromatická a barvicí látka. Juglon není dostatečně prozkoumaný a má potenciální mutagenní efekt, proto je brán jako mírně toxický a léčiva s jeho obsahem se užívají jen zevně. Na druhou stranu juglon umí apoteózu, totiž zničit buňku bez nekrotických procesů. A tak je jednou z látek, která má potenciál léčit rakovinu. Juglon je rozhodně jedovatý pro spoustu ostatních rostlin. Ostatně je klasickým případem alelopatie, tedy chemické války mezi rostlinami. Proto v okolí ořešáku spousta rostlin neroste a proto se ořešákové listí v kompostu špatně rozkládá.
Každý, kdo utrhl nezralý ořech a pokusil se rozloupnout zelenou slupku, velmi rychle zjistil, že má hnědé prsty. A protože ořechy barví téměř cokoliv, tuto vlastnost můžeme využít i na vlasy. Ty získají krásnou hnědou barvu a navíc prospějeme kůži na hlavě, tudíž i vlasovým cibulkám, protože jim poskytneme slušnou dávkou křemíku, vitamínu B, draslíku, selenu, vápníku a beta-karotenu. Odvar ze slupek připravíte tak, že zelené slupky nasekáte na menší kousky, zalijete je vodou a na staženém sporáku vaříte hodinu a půl až dvě. Vznikne velmi tmavá tekutina, kterou používáme po umytí hlavy na poslední opláchnutí vlasů. Při dalším mytí většina barvy zmizí. Další možností je vytvoření kašičky. Její výroba není složitá, jen si musíte ještě sehnat nějaký olej. Nejvíce se doporučuje kokosový nebo panenský olivový, ale pokud barvu z ořechových slupek zkoušíte poprvé, efekt splní vlastně cokoliv, co máte v kuchyni. Jestliže vám výsledek bude vyhovovat, tak si pro budoucí barvení vlasů pořiďte už něco kvalitnějšího. Slupky rozmixujte s vybraným olejem tak, aby vám vznikla kašička. Tu naneste v rukavičkách na vlasy, zabalte je do fólie a nechte účinkovat asi tak třicet minut. Nesmíme zapomínat na to, že ořech opravdu hodně barví, takže se snažte ve vaně či umyvadle všechno nepocákat a také si dávejte pozor na kůži na čele či obecně na obličeji a krku.
V naší poradně s názvem ČERNÁNÍ OŘECHŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeněk.
Dobrý den.Mám velký problém s ořešákem,listy v pořádku plody na stromě černé.Děkuji za radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Černání vlašských ořechů může být zaviněno tak zvanou plísní ořechovou. Zde jsou fotografie, na kterých je vidět plíseň ořešáku https://www.google.cz/image…
Plíseň na ořechu je nejvíce destruktivní onemocnění vlašských ořechů a je způsobena bakterií, která infikuje pouze vlašské ořechy. Je-li zelené oplodí infikováno, tak infikované oblasti zčernají a bakterie pokračují v napadání okolních tkání. Z lézí v infikované oblasti vytékají kapky černého slizkého exsudátu (exsudát je zánětlivý extravaskulární výpotek). Tyto kapky obsahují nepřeberné množství bakterií nesoucích se na rozkládajícím se buněčném materiálu. Dosavadní výzkum této nemoci prokázal zatím jedinou účinnou obranu a to popraškem nebo postřikem materiálem obsahujícím měď, například Kuprikol 50.
Myslím, že každého drobného pěstitele budou nejvíce zajímat odrůdy stolní. Existují také rezistentní stolní odrůdy?
Ve státní knize odrůd je zapsaná jen jediná. Jmenuje se Arkadia a pochází z Výzkumného ústavu v Oděse, kde vznikla křížením odrůd Moldova a Cardinal, a pojmenovali ji tam Nasťa. Pro přehlednost ještě jednou: u nás je to Arkadia, v Oděse Nasťa. Moldova je interspecifický kříženec mezi odrůdami Guzal Kara a Seyve Villard 12.375; Cardinal je kříženec původem z Kalifornie. Odrůda Arkadia byla k nám introdukována /uvedena jako nová/ a pochopitelně prošla státními odrůdovými zkouškami. Má velmi velký hrozen, poměrně hustý, s velkými bobulemi. Na nich je velmi zajímavý tvar: jsou trochu protáhlé do špičky, tento tvar se ampelograficky nazývá vejčitý. Barva slupky je zelenožlutá, v pěkných ročnících až zcela žlutá. Bohužel je náročná na podmínky, daří se jí v teplých a chráněných polohách s dostatkem vláhy – tedy je vhodná pro hlinitopísčité nebo písčitohlinité půdy. Sklízí se začátkem září. Velmi dobře odolává peronospoře, o něco hůře odolává padlí. Odolnost k plísni šedé je střední, stejně jako odolnost k mrazům. Velmi se doporučuje provádět redukci hroznů a to už ve fenofázi zavěšování (velikost hrášku – viz leden), nejlépe je ponechat na jednom letorostu jen jeden hrozen. Arkadia krásně vypadá na pergole, avšak zde bych důrazně doporučila jen malé zatížení a důsledně provádět zelené práce, i když se to ve výšce bude zdát obtížné. Tady je fotografie odrůdy Arkadia:
Na trhu se sazenicemi stolních odrůd je možné se setkat s řadou dalších stolních odrůd, které se k nám dostaly z různých jiných zemí. Proto se o některých z nich zmíním. V dobách, kde se v Evropě objevili první mezidruhoví kříženci, se u nás tehdy rozšířila americká odrůda Isabella, která se u drobných pěstitelů udržela řadu desítek let. Předpokládá se, že je křížencem Vitis labrusca a Vitis vinifera. A právě druh Vitis labrusca této odrůdě předal typické chuťové vlastnosti – výrazné tóny jahod či malin, které se také tehdy označovaly jako „liščina“ („fox“). Naši předkové již velmi brzy po introdukci těchto typů kříženců došli k závěru, že takovéto přespříliš výrazné ovocné vůně a chuti do charakteru evropských vín nepatří, dokonce v některých zemích byly další výsadby těchto kříženců zakázány. Nicméně v současné době nastává u některých prodejců „vzkříšení“ slávy „labruskoidních“ vín a sem tam se na trhu můžete setkat s dovozy amerických vín s označením Labrusca. Můj skromný názor je ten, že tyto příchutě opravu do evropských vín nepatří.
V naší poradně s názvem ČERNÁNÍ JEŠTĚ ZELENÉ SLUPKY OŘEŠÁKU ČERNÁNÍ SLUPKY NA JEŠTĚ NEDOZRÁLÝCH OŘEŠÍCH VLAŠSKÝCH OŘECHŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Malinová.
pod černající slupkou jsou malí červíci,co je toho příčinou?Jaká je ochrana?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Tyto problémy způsobuje malá pestrobarevná muška Rhagoletis completa. Tady je vidět jak vypadá: https://www.google.cz/image…
Typickým znakem je žlutá skvrna těsně pod oblastí, kde vyrůstají křídla a tmavý trojúhelníkový pás na špičce křídel. Tím se dají rozpoznat od jiných mušek, které se běžně vyskytují v sadech.
Tyto mouchy mají jednu generaci ročně a přezimují jako kukly v půdě. Na povrch vystupují jako dospělé mouchy od konce června do začátku září. Nejvyšší vrchol je obvykle v polovině srpna. Samice klade vajíčka ve skupinách asi po 15 kusech pod povrch ořechového lusku poblíž stonku. Do pěti dnů se z vajec vylíhnou bílé červy. Starší červy jsou žluté s černými ústními částmi. Než dospějí krmí se 3 až 5 týdnů a potom vypadnou na zem a zahrabou se několik centimetrů do půdy, kde se z nich stanou kukly. Většina z nich se pak objeví jako dospělé mouchy v létě, ale některé zůstávají v půdě po dobu 2 let nebo déle.
Napadení v sezóně (pozdní červenec až polovina srpna) vede k děravění a černání plodů nebo může vyvolat růst plísní. Pozdní zamoření způsobuje jen malé škody na jádrech, ale někdy mohou poškodit i skořápky.
Ochrana je složitá. Existují různé jedy, které zabíjejí mušky i červy. Musí být několikrát nastříkány na celý strom. Jsou ale velmi jedovaté pro životní prostředí (pro ptáky, včely a podzemní vody). Aplikace na vzrostlé stromy je opravdu složitá a hrozí poškození zdraví člověka při aplikaci. Proto se v zahrádkách tento postup likvidace vůbec nedoporučuje. Co se dá dělat, je rozvěsit po stromě žluté lepové destičky, na které se tyto mouchy nalepí. Sice nezajistí úplnou ochranu, ale sníží počet samic, které by jinak nanesly nová vajíčka do plodů. Tady je vidět cena za žluté lepové desky: https://www.zbozi.cz/hledan…
Dá se mango pomazánka udělat bez mléčných výrobků?
Ano, mango pomazánku lze připravit i bez mléčných výrobků, pokud zvolíte vhodný základ.
Místo tvarohu nebo sýra můžete použít například rozmixované kešu ořechy, kokosový jogurt nebo avokádo. Důležité je zachovat kombinaci tuku, kyseliny a soli, aby pomazánka nebyla plochá. Veganská mango pomazánka bývá chuťově jemnější, proto je potřeba dochucení ladit pečlivěji než u klasické varianty.
Jak zachránit vodnatou mango pomazánku?
Vodnatá mango pomazánka se dá ve většině případů ještě dobře zachránit.
Nejjednodušší řešení je přidat další pevný základ, například tvaroh, čerstvý sýr nebo hustý jogurt. Pomůže také krátké odstátí v lednici, kdy se chutě spojí a konzistence lehce zpevní. Pokud je problémem příliš šťavnaté mango, příště je lepší část tekutiny z dužiny slít ještě před mixováním.
Jak dlouho mango pomazánka vydrží v lednici?
Mango pomazánka vydrží v lednici obvykle jeden až dva dny.
Záleží na použitých surovinách a zralosti manga. Čerstvá mango pomazánka chutná vždy nejlépe první den. S každým dalším dnem se chuť zakulacuje, ale zároveň slábne svěžest manga. Pokud pomazánka obsahuje čerstvý sýr nebo jogurt, je lepší ji spotřebovat co nejdříve.
Lze mango pomazánku připravit den dopředu?
Ano, mango pomazánku lze připravit s předstihem, ale s drobnými omezeními.
Sladká varianta snese přípravu den dopředu lépe než slaná. U slané mango pomazánky se může chuť česneku nebo chilli během času zesílit. Doporučuje se proto dochucovat výraznější ingredience až těsně před podáváním. Před servírováním vždy znovu ochutnejte a případně dolaďte.
Jaké mango není vhodné na pomazánku?
Na mango pomazánku není vhodné tvrdé ani výrazně vláknité mango.
Tvrdé mango nemá dostatek chuti a ani dochucení ho plně nezachrání. Vláknité mango zase kazí texturu a zanechává v pomazánce nepříjemná vlákna. Takové mango je lepší použít do smoothie nebo tepelně upravit. Pro pomazánku je ideální hladká, sladká a šťavnatá dužina.
Je mango pomazánka vhodná pro děti?
Ano, mango pomazánka je pro děti vhodná, zejména ve sladké variantě.
Doporučuje se vynechat výrazné koření, chilli nebo česnek a držet se jemné chuti. Dětem obvykle chutná kombinace manga s tvarohem nebo mascarpone a minimem sladidla. Díky ovoci je pomazánka přirozeně sladká a není potřeba ji doslazovat.
Dá se mango pomazánka zmrazit?
Zmrazování mango pomazánky se obecně nedoporučuje.
Po rozmrazení se často oddělí tekutina a konzistence je nepříjemně rozpadlá. Nejvíce tím trpí varianty s tvarohem nebo jogurtem. Pokud potřebujete mango zpracovat do zásoby, je lepší ho zamrazit samotné a pomazánku připravit až po rozmrazení.
Ve svém příspěvku VLAŠSKÉ OŘECHY CHOROBY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr Litvák.
V letošní sklizni vlašských ořechů jsem zjistil u spousta plodů "jakoby vyžrané" díry ve skořápce, zjištěno min. na 50 % úrody. Tento jev jsem zaznamenal poprvé. Můžete mi poradit o co se jedná a jak tomu předcházet?
Abyste zabránili zhnědnutí rukou, nechte čerstvé ořechy i se slupkou v igelitovém sáčku do druhého dne, pak jdou slupky lehce odstraňovat, ale ani v tomto případě neváhávejte použít rukavice (nejčastěji takové ty úplně jednoduché igelitové). Když jsou ruce už hnědé, tak se zbarvení opravdu špatně odstraňuje.
Pokud máte ruce již zbarvené od ořechů, tak je potřete citronovou šťávou a umyjte v horké mýdlové vodě. Alespoň tímto zbarvení zjemníte, ale napoprvé se ho určitě nezbavíte.
Na druhou stranu se nezralé zelené ořechy používaly po nastrouhání i s oplodím do masťových základů a sloužily jako mast pro mírné hnědnutí pokožky a jako tlumicí efekt na kožní mikroflóru způsobující svrbění, zčervenání nebo plošné výsevy ekzematického charakteru.
V naší poradně s názvem VLAŠSKÉ OŘECHY CHOROBY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr Litvák.
V letošní sklizni vlašských ořechů jsem zjistil u spousta plodů "jakoby vyžrané" díry ve skořápce, zjištěno min. na 50 % úrody. Tento jev jsem zaznamenal poprvé. Můžete mi poradit o co se jedná a jak tomu předcházet?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Obaleč jablečný (Cydia pomonella) dělá tyto díry do ořechů. Je to škůdce, který přezimuje jako larva v kůře stromu v hedváných chomáčcích. Vývoj začíná brzy na jaře a dospělí se objevují v době kvetení. Dospělí jsou aktivní pouze za soumraku a za úsvitu a kladou vajíčka na listy, případně na plody. Larvy vystupují z vajíček a hledají ořechy, aby se začaly krmit. Chemické postřiky se obvykle používají k likvidaci vajec a mladých larev předtím, než vstoupí do plodu. Larvy mohou vlést do středu vyvíjejících se ořechů, aby se krmili jádrem. Když dospívají, vytlačují ze vstupní díry své výkaly. Po třech až čtyřech týdnech larvy opustí ořech a hledají na stromě chráněné místo, aby se obalily kokony. Larvy ve svém kokonu mohou přezimovat, nebo se mohou objevit ve dvou až třech týdnech jako nová generace dospělých. Tito dospělí jsou aktivní v červenci a srpnu. V teplých oblastech může být i třetí generace.
Ochrana je postřikem celého stromu. To je při vzrostlém ořechu velmi komplikované, protože se používají kontaktní jedy, které jsou jedovaté pro všechno živé. Nejméně toxický je postřik neemovým olejem (olej ze stromu nimba). Existuje ale jedna nechemická vychytávka, která omezí populaci těchto potvor. Je to papírová vlnitá lepenka, která se omotá kolem kmene a větví. Larvy do ní velmi rády nalezou, aby se zakuklily. Pravidelným vyměňováním a likvidací lepenky zamezíte vývoji nových generací.
Ingredience na polevu: 100 g hořké čokolády, 50 g másla
Postup: Všechny sypké suroviny nasypeme do větší mísy, ořechy můžeme pomlít nebo nahrubo nasekat. Vše důkladně lžící promícháme. Přidáme zbytek surovin, jablka zbavíme slupky a nastrouháme nahrubo. Opět důkladně promícháme. Plech nebo pekáček, ve kterém budeme péct, vyložíme papírem na pečení a těsto pomocí stěrky urovnáme na pečicí papír. Troubu předehřejeme na 160 stupňů a pečeme cca 15 až 20 minut. Zda je hotovo, zkusíme špejlí. Po upečení necháme vychladnout na mřížce a mezitím si připravíme čokoládovou polevu.
Do kastrůlku dáme vodu, do něj umístíme další, menší kastrůlek tak, aby se nedotýkal vodní plochy, a nalámeme do tohoto menšího kastrůlku čokoládu, přidáme máslo a mícháme, dokud se vše nerozpustí a nespojí. Poté nalijeme na moučník, dozdobíme dle fantazie a necháme chvilku ztuhnout.
Ve svém příspěvku ČERNÁNÍ JEŠTĚ ZELENÉ SLUPKY OŘEŠÁKU ČERNÁNÍ SLUPKY NA JEŠTĚ NEDOZRÁLÝCH OŘEŠÍCH VLAŠSKÝCH OŘECHŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Malinová.
pod černající slupkou jsou malí červíci,co je toho příčinou?Jaká je ochrana?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Marie Grézlová.
V zahradě máme krásný,zdravý, vzrostlý strom ořešáku.Má asi 55 let a po celou dobu rodil zdravé kvalitní ořechy. V letošním roce opět zdravě vypadající strom, plný krásně zelených ořechů. Těsně před dozráváním začaly obaly ořechů černat a padat dolů - všechny černé a nepoužitelné.Listy jsou přitom zdravě zelené. Pokud ořech přes tuto čerň pracně rozlouskneme nalezneme relativně zdravé jádro. Postupně však i jádra černají. Pro jeho mohutný vzrůst nebude možné provádět jakékoliv postřiky a proto máme strach o jeho budoucnost.Prosíme o radu, jak lze tuto chorobu pozastavit.
Moc děkujeme za jakoukoliv radu.
Z úctou Grézlovi, jižní Morava.
zhruba 350 g jader vlašských ořechů na 1 klasickou velkou sklenici (cca 0,7 l)
Postup:
Jak uchovat vyloupané vlašské ořechy? Nejprve je vyloupeme a důkladně vysušíme. To je opravdu nutné. Podobný postup provedeme i se sklenicemi, ve kterých se bude provádět sterilizace ořechů. Důkladně je omyjeme a hlavně vysušíme. Stejně si připravte také víčka. Používáme raději nová. Vyloupané vlašské ořechy nasypeme do připravených sklenic, párkrát sklenicí zatřepeme, ořechy poklesnou a pak se nám jich tam vejde více. Takto připravené a uzavřené sklenice naskládáme do zavařovacího hrnce. Zalijeme vodou zhruba do výše poloviny sklenic. Počkáme, než začne voda vařit, a poté sterilizujeme zhruba 10 minut. Stejně budeme provádět zavařování lískových ořechů. Takto nám vydrží zavařené ořechy zhruba dva roky. Nebo také ne, protože je spotřebujeme dříve. Skladujeme v chladu a temnu. Pokud sklenici s ořechy otevřete, nechte ji v lednici.
Ve svém příspěvku ČERNÁNÍ OŘECHŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeněk.
Dobrý den.Mám velký problém s ořešákem,listy v pořádku plody na stromě černé.Děkuji za radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jaroslav.
Ořechy po dozrání zůstanou na stromě a spadnou až v průběhu zimy. Dužinatý obal zčerná a změkne a z ořechu je obtížné obal odstranit. Jádro ořechu pod obalem shnije.Listy jsou zdravé. Tento stav se opakuje poslední dva roky. 50 m od tohoto ořešáku je druhý ořešák, stáří 75 let,je zdravý a dobře rodí.
Díky za radu
Vlastní zkušenost: jeden oleandr žloutl, druhý lepil a třetí odcházel po zimě
Nejvíc jsem se o oleandrech naučil ne z jednoho dokonalého návodu, ale ze tří rostlin, které se chovaly každá jinak. První oleandr měl po přenesení ven krásně nasazené výhony, ale během tří týdnů začaly žloutnout spodní listy. Druhý vypadal zdravě, jenže listy byly lepkavé a na parapetu pod ním se objevovaly lesklé kapky. Třetí po zimě sice obrazil, ale část větví zůstala suchá a listy od špiček hnědly.
U prvního jsem nejdřív podezíral houbovou chorobu. Když jsem ale vytáhl kořenový bal, bylo jasné, že problém je mnohem obyčejnější: zemina byla uvnitř střídavě přemokřená a na krajích vyschlá. V létě dostal oleandr hodně vody, ale voda špatně procházela balem. Kořeny nebyly v dobré kondici, listy žloutly a rostlina shazovala starší listy, aby snížila výpar.
U druhého oleandru jsem našel pod listy a na mladých výhonech savý hmyz. Nebylo to vidět na první pohled, protože z vrchu rostlina pořád kvetla. Prozradila ji až lepkavá medovice, mravenci a černající povlak na některých listech. Tam postřik smysl měl, ale až po mechanickém očištění a izolaci rostliny.
Třetí oleandr doplatil na zimoviště. Místnost byla chladná, což by samo o sobě nevadilo, ale byla tmavá a málo větraná. Zálivka byla sice omezená, jenže listy zůstávaly dlouho vlhké a některé odumřelé části jsem neodstranil včas. Na jaře se ukázaly suché konce, slabé výhony a několik míst, kde bylo pletivo podezřele hnědé.
Od té doby používám jednoduchý postup: nejdřív rostlinu rozdělím pomyslně na čtyři části – listy, spodní strany listů, stonky a kořeny. Teprve potom rozhoduji, jestli jde o oleandr žloutnutí listů z péče, škůdce, houbovou chorobu, nebo vážnější bakteriální problém.
Před první tabulkou si všimněte hlavně toho, že příznak sám o sobě nestačí. Žlutý list může být nevinný starý list, ale také začátek hniloby. Suchý list může být sucho, sviluška i poškozený kořen. Proto si v praxi zapisuji i okolnosti: kdy se to objevilo, kde rostlina stála, jak často byla zalévaná a jestli se problém šíří.
Ve svém příspěvku VLAŠSKÉ OŘECHY CHOROBY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr Litvák.
V letošní sklizni vlašských ořechů jsem zjistil u spousta plodů "jakoby vyžrané" díry ve skořápce, zjištěno min. na 50 % úrody. Tento jev jsem zaznamenal poprvé. Můžete mi poradit o co se jedná a jak tomu předcházet?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jaroslava kostková.
V letošní sklizni vlašských ořechů jsem zjistila u spousta plodů "jakoby vyžrané" díry ve skořápce, zjištěno min. na 50 % úrody. Tento jev jsem zaznamenala poprvé. Můžete mi poradit o co se jedná a jak tomu předcházet? také mám mnoho černých ořechů, které jsou uvnitř prázdné...
prosím, jak na to , aby se to neopakovalo?? strom je je cca 25 let starý
a ještě, ořechy nosím domů do sklepa ,kde je suším před vylouskáním, pokud jsou napadeny červy, může se to rozmnožit v domě??
děkuji za odpověď
Jarka kostková
Mšice, puklice a svilušky na oleandru: nejčastější škůdci, kteří vypadají jako choroba
Oleandr choroby a škůdci se v praxi nedají úplně oddělit. Pěstitel vidí žlutý, suchý nebo černající list a řekne „choroba“. Jenže viníkem je často savý hmyz. U oleandru se nejčastěji setkávám s mšicemi, puklicemi, červci a sviluškami. Každý z nich vypadá jinak, ale výsledek může být podobný: oslabení, žloutnutí, lepkavost a opadávání listů.
Mšice jsou obvykle nejrychleji rozpoznatelné. Drží se na měkkých mladých výhonech a poupatech. Puklice jsou horší, protože splývají se stonkem. Červci vypadají jako bílé vatovité shluky, hlavně v paždí listů. Svilušky bývají skoro neviditelné, ale prozradí je jemné pavučinky, tečkování listů a stříbřitý vzhled.
Nejhorší bývá zanedbaný oleandr po přezimování. Rostlina stojí několik měsíců v chladné místnosti, méně se kontroluje, listy jsou husté a škůdci mají klid. Na jaře se pak zdá, že oleandr „najednou“ chřadne, ale problém se často připravoval celou zimu.
Před další tabulkou je dobré říct jednu věc: škůdce na oleandru neřeším jen podle názvu přípravku, ale podle toho, kde sedí a jak se chrání. Mšice jdou odstranit snáz než puklice. Svilušky vyžadují opakovanou kontrolu. Červec se schovává v místech, kam běžný postřik špatně dopadá.
Ve svém příspěvku ČERNÁNÍ JEŠTĚ ZELENÉ SLUPKY OŘEŠÁKU ČERNÁNÍ SLUPKY NA JEŠTĚ NEDOZRÁLÝCH OŘEŠÍCH VLAŠSKÝCH OŘECHŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Malinová.
pod černající slupkou jsou malí červíci,co je toho příčinou?Jaká je ochrana?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jaromír burget.
Zčernaly nám též ořechy špatně se z nich sloupává ona černá slupka, plodům uvnitř ale jak se zdá nic není. Abych je očistil udělal jsem si jednoduchou pomůcku do ruční elektrické vrtačky. Na asi 30cm dlouhý kus 13 mm šestihranu /může být i kulatina/ jsem navařil podélně tři lopatky v délce asi 3 x 30 x 80mm uřízl jsem horní část 30 l kanystru nalil do něj asi 10cm vody a do toho nasypal cirka 1/2 vědra ořechů ponořím vrtulku na šestihranu a nechám asi 3min rotovat s ořechy ve vodě. Z ořechů se omele černá slupka ještě je opláchnu v čisté vodě účinnost je asi 90% čisté ořechy dám sušit, ty co jsou ještě ,,špinavé" proženu s další dávkou.
Peronospora asi není jediná ohrožující houbová choroba, která se může vyskytovat před květem?
Ve stejné době může révu ohrožovat ještě jedno významné houbové onemocnění – padlí révy, latinsky Erysiphe necator nebo také Uncinula necator. Padlí se vyskytuje na mnoha dalších rostlinách; myslím, že každý zahrádkář se s ním setkává například na růžích, angreštech, okurkách či cuketách a patisonech.
Samozřejmě se jedná o různé druhy padlí. Listy napadené padlím vypadají, jako by byly posypány hladkou moukou. Proto se toto onemocnění ve slovenštině, velmi příhodně, nazývá „múčnatka“. A podobně se i u nás v minulosti označovalo „moučnatka“. Takovéto označení je dnes považováno za vědecky nesprávné, ale naprosto přesně popisuje první projevy výskytu této houby. Napadená místa postupně hnědnou až černají a také na spodní straně listů je pozorovatelný našedlý povlak. Listy se nejprve mírně svinují nahoru, později nekrotizují a mohou opadávat. Následující fotografie ukazuje „pomoučení“ listů napadením padlí révového:
Z listů je velmi snadná cesta na květenství a bobule. I ty jsou zpočátku pokryté bělavým povlakem, který postupně hnědne a černá a bobule zastavují svůj růst. Navíc u nich, zvláště ve fenofázích druhé poloviny vegetačního cyklu, může nastat praskání slupky a výhřez semen. Dále padlí může poškozovat celá internodia, která v důsledku toho také na napadených místech hnědnou až černají. Tyto tmavé skvrny jsou viditelné při zimním řezu na jednoletém dřevě. Detail napadeného internodia na letorostu:
Padlí přezimuje stejně jako peronospora na spadaném listí?
Ne, přezimuje v různých stádiích v očkách nebo na povrchu dřeva. Ovšem ve srovnání s peronosporou má odlišné požadavky na šíření. K aktivaci nepotřebuje takové množství vody, jako peronospora, ale stačí vysoká vzdušná vlhkost. Kromě vlhkosti má v oblibě dostatek tepla, nikoli však přílišná horka. Silné deště mohou naopak spóry smývat, proto v případech delších intenzivních srážek výskyt padlí nehrozí. Pro obě houbová onemocnění, padlí i peronosporu, je shodný způsob nepřímé ochrany: chovat se k révovým keřům tak, aby do nich dobře mohl vzduch a pletiva rychle osychala po deštích, rosách nebo při podzimních mlhách. Což v praxi znamená provádět včas a kvalitně všechny zelené práce.
Přesazování orchidejí je kontroverzním tématem mezi pěstiteli. Mnoho z nich trvá na vlastním míchání substrátu z různých přísad, jako jsou kokosové slupky, jílové pelety, kůra, perlit, polystyren, vermikulit, rašeliník a další. Používaný substrát by měl mít hlavní zásady:
pokud použijete kůru z borovice (která je běžně dostupná ve většině obchodů), proběhne její rozklad vlivem zalévání do jednoho roku;
váš substrát musí odpovídat zalévání, zvolte proto směs, která bude propustná a nebude držet vodu.
Dobrý tip, jak dobře vyloupat dýňová semena: semínka operte a pak dobře osušte (rozložené, lehce plesnivějí), poté vyloupejte a – snězte.
U nás doma se dýňová semínka sušila v troubě a suchá se pomocí zubů vylupovala. Upražená semínka musela být růžová. Pražila se pomalu na sucho. Později jsme semínka vylupovala těmito způsoby jak suchá, tak čerstvá (u čerstvých je to větší problém):
Přejeďte nehtem středem boční rýhy jádra co nejdále a poté tlakem palce a prsteníčku rozlomte v rýze.
Tlakem postupně ulomte u zobáčku obě vyvýšené strany. Zobáček by měl směřovat k vám. Poté jádro vyjměte, příp. nutno ještě trochu někde odlomit kousek slupky.
Tlakem na boční hrany pomocí prstů ve špičce semena se vám slupka rozevře a tu ještě trochu odlomte a máte jádro venku.
Když by se vám nechtělo loupat dýně v ruce, tak můžete jádro i se slupkou vložit do úst, slupku okousejte, jádro snězte a slupku vyplivněte.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Takto vypadá sluneční úžeh plodů vinné révy. Příčina je vysoká teplota v kombinaci s nevhodně načasovaným nebo rychlým odlistěním a vystavením hroznů přímému slunku. Sluneční úžeh révy vzniká jako poškození infračerveným zářením. V podstatě lze mluvit o poškození hroznů vysokými teplotami. Tepelné záření, které může způsobit sluneční úžeh, se odvíjí od kombinace teploty, slunečního záření a proudění větrů. V bobulích, exponovaných ke slunečnímu záření, může být teplota vyšší až o 10°C, než je aktuální teplota vzduchu. Při teplotách okolo 35°C, může být teplota bobulí kolem 45°C, což může být destruktivní nejenom pro slupku, dužninu bobule, ale také pro enzymatický systém. Zcela destruktivně proto může být ovlivněná tvorba látek obsažených v bobulích a tím také kvalita hroznů. Vliv tepelného záření na bobule se zesiluje, zejména za bezvětří nebo minimálního proudění vzduchu.
Určitě znáte z vlastní zkušenosti velmi intenzivní, sálavé teplo, které je možné pozorovat při vysokých teplotách, při intenzivním slunečním záření a za bezvětří ve vinici. Právě toto teplo má destruktivní vliv na bobule.
Proudění větru může snižovat riziko vzniku slunečního úžehu. Proudění větru má ochlazující vliv a teplota bobulí se může výrazně snižovat. Může být na stejné úrovni, jako je aktuální teplota vzduchu nebo i nižší.
Poškození na hroznech se objeví většinou do 24 hodin a po 5–10 dnech působení těchto extrémních podmínek může dokonce dojít až k odumření třapiny. Jakmile překročí teplota vzduchu 35 °C, lze předpokládat, že úplná exponovanost hroznů je výrazně škodlivá.
Napadení bobulí je typické propadáním slupky bobule, která se zbarvuje do hnědé až fialové barvy. Při silnějším napadení dochází k scvrkávání bobulí. Postupně může dále docházet k zasychání bobulí. Takto extrémně poškozené bobule již nejsou vhodné ke zpracování na víno. Jelikož jsou často poškozené pouze části exponovaných hroznů, bylo by velice obtížné a časově náročné hrozny třídit ve vinici. Je proto třeba hrozny co nejšetrněji vylisovat a minimalizovat jakýkoliv delší kontakt poškozených hroznů s moštem. Mohlo by docházet k extrakci hořkých látek do moštu a vína.
Na poškození jsou náchylnější větší bobule. Poměr mezi slupkou bobulí a objemem bobule je poměrně malý a vrstva kutikuly je většinou tenká. Nejcitlivější jsou právě stolní odrůdy, kam patří i odrůda Prim, a dále moštové odrůdy s větší bobulí.
S blížícím se termínem zaměkání je proto také třeba změnit strategii odlistění. Odlistění zóny hroznů, prováděné v tuto dobu, by mělo být pouze jednostranné. Při směru řad sever-jih by se mělo odlistění provádět pouze z východní strany listové stěny. Při jiném směru řad, vždy z takové strany, kde svítí ranní slunce. Bobule jsou také odolnější ke slunečnímu úžehu, pokud bylo odlistění provedené brzy po odkvětu révy vinné.
Jestliže je některá vinice výrazněji odlistěná a zároveň hrozí poškození vysokými teplotami a sluncem, je možné aktuálně provést postřik kaolinem v 5% koncentra
Slupky z brambor, zbytky zeleniny, ale také zbytky chleba, občas i nějaký ten zbytek vařené stravy, tráva, zbytky rostlin, na kousky posekané větvičky, shrabané listí, popel ze dřeva – to je pochopitelné. Nemusíte se ale obávat ani věcí s plísní či hnilobou – obojí je jen první známkou počínajícího rozkladu, který pak v kompostu probíhá stejně.
Na kompost ale můžete přidat i filtry s kávovou usazeninou, čajové sáčky, a dokonce i hygienické papírové kapesníčky a papírové kuchyňské utěrky. Potištěný papír ovšem na kompost nepatří. Nedáváme do něj ani kosti a syrové maso. S tuky je třeba opatrně, olej z fritézy určitě do kompostu nevylévejte, ale s mastnou pánví s přepáleným tukem si můžete poradit tak, že ji vytřete papírovým ubrouskem a ten pak už do kompostu dát můžete. I ten olej z fritézy se dá použít, ale je třeba ho nalít na piliny a nechat ho do nich vsáknout – pak teprve přijde do kompostu. Semen plevelů se bát nemusíte – mikroorganismy se o jejich likvidaci postarají. Pozor ale na pelyněk, vratič a větvičky tújí – tyto rostliny obsahují jedy, které zabíjejí mikroorganismy a brzdí tak proces rozkladu. Listí ořešáku tleje pomalu, ale jinak kompostu v ničem nevadí, když je v menším poměru k ostatnímu odpadu.
Až si půjdete avokádo koupit, vybírejte vždy jen plody tvrdé, nepomačkané, nenatlučené, bez barevných skvrn a zjevného poškození, předejdete tím tomu, že byste místo dobré pochoutky uvnitř našli kousek bezcenné hniloby. Raději kupte nezralý plod a nechte ho doma několik dní na temném místě při pokojové teplotě dozrát. Budete-li chtít avokádo použít, rozkrojte ho na dvě poloviny, vyjměte pecku, kterou nemusíte vyhazovat, poté lžící vydlabejte dužinu od slupky a hned ji zakapejte citronovou šťávou, aby nezhnědla.
