ČERNÁNÍ OŘECHŮ NA STROMĚ bylo téma, které nás inspirovalo k vytvoření tohoto článku. K poškození rajčat může dojít z různých důvodů. Některé poruchy mohou mít fyziologické příčiny, jiné jsou vyvolány parazitickými organismy, další jsou způsobeny pěstitelskými chybami, špatným stanovištěm či klimatickými podmínkami. Rozpoznat, co vlastně rostlině chybí, není jednoduché. Ale pozorováním, kontrolou, srovnáváním a zkušenostmi se nakonec můžete dopídit správné diagnózy a tím najít vhodnou terapii.
Černání rajčat
Černání rajčat na špičce (pupku) rajčete obvykle neznamená žádnou chorobu, ale jde o důsledek nedostatečné výživy, konkrétně o nedostatek vápníku. Tato porucha pak postihuje plody, které se deformují, a na jejich špičce se objevuje černá skvrna. Méně náchylná jsou rajčata třešňová.
Pokud rostlinu pravidelně přihnojujete, neměli byste se s tímto problémem setkat. Pokud se ale černání rajčat objeví, můžete rostliny ošetřit přípravky pro výživu vápníkem. Nezapomínejte rostliny pravidelně zalévat. Také používáním dvousložkového Kristalonu Zdravé rajče a paprika podobnému projevu na plodech lze předejít. Plody, které jsou již poškozeny, jsou bohužel na vyhození, nedají se ošetřit. Přesto neváhejte s použitím uvedeného Kristalonu, ochráníte tak plody, které teprve začnou vznikat. S hnojením Kristalonem je třeba začít již při zakládání prvních květenství a zálivku pravidelně opakovat v týdenních intervalech. Jeden týden jedna složka, druhý týden druhá. Hnojit můžete celou sezonu. Používání tohoto přípravku je velmi snadné, jde o vodorozpustné hnojivo, takže se dle návodu sype přímo do konve s vodou a roztok je velmi rychle připravený. Součástí balení jsou dva sáčky a odměrka. Jestliže se už u vás černání plodů objevilo, aplikuje toto hnojivo přímo na list. Ale při pravidelném používání v podobě zálivky by se tento problém objevit neměl.
Zde se můžete podívat, jak se vypadá takový problém s černáním plodů rajčat: černání rajčat foto.
V naší poradně s názvem ČERNÁNÍ JEŠTĚ ZELENÉ SLUPKY OŘEŠÁKU ČERNÁNÍ SLUPKY NA JEŠTĚ NEDOZRÁLÝCH OŘEŠÍCH VLAŠSKÝCH OŘECHŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Malinová.
pod černající slupkou jsou malí červíci,co je toho příčinou?Jaká je ochrana?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Tyto problémy způsobuje malá pestrobarevná muška Rhagoletis completa. Tady je vidět jak vypadá: https://www.google.cz/image…
Typickým znakem je žlutá skvrna těsně pod oblastí, kde vyrůstají křídla a tmavý trojúhelníkový pás na špičce křídel. Tím se dají rozpoznat od jiných mušek, které se běžně vyskytují v sadech.
Tyto mouchy mají jednu generaci ročně a přezimují jako kukly v půdě. Na povrch vystupují jako dospělé mouchy od konce června do začátku září. Nejvyšší vrchol je obvykle v polovině srpna. Samice klade vajíčka ve skupinách asi po 15 kusech pod povrch ořechového lusku poblíž stonku. Do pěti dnů se z vajec vylíhnou bílé červy. Starší červy jsou žluté s černými ústními částmi. Než dospějí krmí se 3 až 5 týdnů a potom vypadnou na zem a zahrabou se několik centimetrů do půdy, kde se z nich stanou kukly. Většina z nich se pak objeví jako dospělé mouchy v létě, ale některé zůstávají v půdě po dobu 2 let nebo déle.
Napadení v sezóně (pozdní červenec až polovina srpna) vede k děravění a černání plodů nebo může vyvolat růst plísní. Pozdní zamoření způsobuje jen malé škody na jádrech, ale někdy mohou poškodit i skořápky.
Ochrana je složitá. Existují různé jedy, které zabíjejí mušky i červy. Musí být několikrát nastříkány na celý strom. Jsou ale velmi jedovaté pro životní prostředí (pro ptáky, včely a podzemní vody). Aplikace na vzrostlé stromy je opravdu složitá a hrozí poškození zdraví člověka při aplikaci. Proto se v zahrádkách tento postup likvidace vůbec nedoporučuje. Co se dá dělat, je rozvěsit po stromě žluté lepové destičky, na které se tyto mouchy nalepí. Sice nezajistí úplnou ochranu, ale sníží počet samic, které by jinak nanesly nová vajíčka do plodů. Tady je vidět cena za žluté lepové desky: https://www.zbozi.cz/hledan…
Plody aronie mají blahodárný vliv na krevní oběh, snižují hladinu cholesterolu v krvi i krevní tlak. Doporučují se proto při arteroskleróze.
Prospěšné jsou dokonce i při cukrovce, obsahují totiž přírodní sorbit, což je sladidlo vhodné i pro diabetiky.
Komplex účinných látek rovněž podporuje náš imunitní systém a celkově posiluje organismus.
Cenný je nejen obsah vitamínů, ale také bioflavonoidů a rutinu, který se z plodů i extrahuje k výrobě léčiv, a dále železa, jódu, fluoru, manganu a dalších mikroelementů, jež jsou nezbytné pro pevné zdraví a vitalitu.
Výhodou při sklizni a zpracování plodů je jejich velká trvanlivost. Na stromě je můžete ponechat téměř do prvních mrazíků, i když sklízet je lze i mnohem dříve (v průběhu září). Měly by však být dokonale vyzrálé a sladké. Po sklizni vydrží plody v dobrém stavu i dva měsíce, pokud je uschováte na chladném místě.
Plody mají až 60 % šťávy. Tato šťáva se dá poměrně úspěšně použít na přibarvování světlých vín, různých nápojů, šťáv a na výrobu biologicky aktivního potravinářského barviva. Z plodů jsou výborné kompoty, zavařenina, džem, vína, šťávy. Plody lze také sušit, nepodléhají snadno plísni, kvasinkám ani bakteriální hnilobě.
Přírodní šťáva a plody aronie se doporučují jako léčebný prostředek při arteroskleróze, vysokém krevním tlaku a anacidních gastritidách. Je ověřeno, že šťáva aronie snižuje hladinu cholesterolu v krvi nemocných aterosklerózou. A zároveň zvyšuje rychlost proudění krve, což je vhodné při léčení hypertenze. Veškeré výrobky z aronie projevují aktivitu i při zpevňování kapilár. Zjistilo se, že se působením plodů a šťávy jeřábu černoplodého vyrovnávají procesy vzruchu a útlumu v mozku a snižuje se emocionální nerovnováha. Šťáva z jeřabin má podle výzkumu izraelských vědců z ovocných šťáv nejvyšší vliv na imunitní systém a stejný účinek můžeme očekávat také u aronie. Kdo tedy považuje tyto stromy jen za okrasné, dělá velkou chybu.
V dnešní době syntetických sirupů a nápojů je šťáva z aronie vítanou změnou pro přípravu nápojů. Prodávané džusy se zvýšeným podílem aronie nebo černého rybízu po zředění se stolní nebo pramenitou vodou (1 : 1) představují nápoj, který lze doporučit dětem i dospělým, kteří se bez přislazovaných nápojů dosud nedokážou obejít. Naštěstí dnes již mnozí výrobci sirupů přistupují k tomu, že své výrobky přibarvují biologicky aktivním barvivem s výtažkem z černého bezu nebo právě aronie.
Plody aronie mají až 16 % cukrů, nejvíce fruktózy a glukózy, asi 3,5 % přírodního sorbitu, málo sacharózy a obsahují až 70 % natrpklé a nakyslé, velmi silně barvicí šťávy rubíno
Ve svém příspěvku ČERNÁNÍ OŘECHŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeněk.
Dobrý den.Mám velký problém s ořešákem,listy v pořádku plody na stromě černé.Děkuji za radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jaroslav.
Ořechy po dozrání zůstanou na stromě a spadnou až v průběhu zimy. Dužinatý obal zčerná a změkne a z ořechu je obtížné obal odstranit. Jádro ořechu pod obalem shnije.Listy jsou zdravé. Tento stav se opakuje poslední dva roky. 50 m od tohoto ořešáku je druhý ořešák, stáří 75 let,je zdravý a dobře rodí.
Díky za radu
První jarní postřik slivoní se provádí proti puchrovitosti hned na začátku sezony. Doporučuje se fungicid Champion 50 WG, který se aplikuje ve chvíli, kdy se na stromě objeví pupeny, tedy na začátku rašení. Připravíme si 10 g přípravku a promícháme jej ve 2 litrech vody, což je množství pro jednu průměrně vzrostlou švestku. Postřik přelijeme do zahradního postřikovače a s jeho pomocí pokryjeme každou větev připravenou tekutinou. V případě chladného a deštivého počasí se tento postřik opakuje ještě jednou těsně před květem.
Proti pilatce, která způsobuje propad holiček (malinkých zelených plůdků), se stříká do 6 dnů po opadu květních lístků. Pilatka nalétává v době květu, je tedy třeba stříkat co nejdříve, ale tak, abychom nezahubili včely a ostatní opylovače. Ti do odkvetlého stromu již nejdou, takže jakmile začnou opadávat okvětní lístky, může se stříkat, nemusí se čekat až do úplného odkvětu.
Další postřik švestek se řeší až v létě během dozrávání plodů. Začátkem července si připravte feromonový lapač a každý den kontrolujte, jestli se neobjevila letová vlna obaleče švestkového. Jakmile se vyskytne, připravte si roztok, a to tak, že rozmícháte 1 g přípravku Mospilan 20 SP ve 2,5 l vody a zahradním postřikovačem roztok aplikujete.
Poslední postřik slivoní se doporučuje s látkou Horizon 250 EW, která strom chrání před moniliovou hnilobou. Tento postřik slivoní se aplikuje ve chvíli, kdy se na stromě objeví první plody s hnědou skvrnou. Často za tento jev mohou kroupy. Na takto poškozených plodech se může také vyskytnout plíseň (na hnědé skvrně se začnou objevovat bílé tečky plísně a celý plod postupně shnije), v tomto případě se smíchá 1 ml přípravku v 1 l vody a může se začít stříkat. Po tomto zásahu se nesmí zapomenout na ochrannou lhůtu, tedy čas, kdy ovoce není vhodné ke sklizni. Ochranná lhůta vyprší po sedmi dnech.
V naší poradně s názvem ČERNÁNÍ OŘECHŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeněk.
Dobrý den.Mám velký problém s ořešákem,listy v pořádku plody na stromě černé.Děkuji za radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Černání vlašských ořechů může být zaviněno tak zvanou plísní ořechovou. Zde jsou fotografie, na kterých je vidět plíseň ořešáku https://www.google.cz/image…
Plíseň na ořechu je nejvíce destruktivní onemocnění vlašských ořechů a je způsobena bakterií, která infikuje pouze vlašské ořechy. Je-li zelené oplodí infikováno, tak infikované oblasti zčernají a bakterie pokračují v napadání okolních tkání. Z lézí v infikované oblasti vytékají kapky černého slizkého exsudátu (exsudát je zánětlivý extravaskulární výpotek). Tyto kapky obsahují nepřeberné množství bakterií nesoucích se na rozkládajícím se buněčném materiálu. Dosavadní výzkum této nemoci prokázal zatím jedinou účinnou obranu a to popraškem nebo postřikem materiálem obsahujícím měď, například Kuprikol 50.
Hlavní příčinou černání rajčat bývá nedostatek vápníku, ať již z nedostatku v půdě, nebo nedostatku vody, která ho dopravuje do rostliny.
Tento běžný problém u rajčat, který se také vyskytuje u paprik, tykví, melounů, okurek, lilku, může být důsledkem těchto faktorů:
Vodní stres je způsoben nerovnoměrnou vlhkostí půdy, kterou má rostlina k dispozici. Když rostliny přijímají vlhkost z půdy, jde nejprve do listů a poté do plodů. Nedostatek rovnoměrné vlhkosti ovlivňuje nejprve plody, což má za následek méně vápníku přenášeného do plodů.
Nedostatek vápníku v půdě, který rostlina může přijmout.
V naší poradně s názvem VLAŠSKÉ OŘECHY CHOROBY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr Litvák.
V letošní sklizni vlašských ořechů jsem zjistil u spousta plodů "jakoby vyžrané" díry ve skořápce, zjištěno min. na 50 % úrody. Tento jev jsem zaznamenal poprvé. Můžete mi poradit o co se jedná a jak tomu předcházet?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Obaleč jablečný (Cydia pomonella) dělá tyto díry do ořechů. Je to škůdce, který přezimuje jako larva v kůře stromu v hedváných chomáčcích. Vývoj začíná brzy na jaře a dospělí se objevují v době kvetení. Dospělí jsou aktivní pouze za soumraku a za úsvitu a kladou vajíčka na listy, případně na plody. Larvy vystupují z vajíček a hledají ořechy, aby se začaly krmit. Chemické postřiky se obvykle používají k likvidaci vajec a mladých larev předtím, než vstoupí do plodu. Larvy mohou vlést do středu vyvíjejících se ořechů, aby se krmili jádrem. Když dospívají, vytlačují ze vstupní díry své výkaly. Po třech až čtyřech týdnech larvy opustí ořech a hledají na stromě chráněné místo, aby se obalily kokony. Larvy ve svém kokonu mohou přezimovat, nebo se mohou objevit ve dvou až třech týdnech jako nová generace dospělých. Tito dospělí jsou aktivní v červenci a srpnu. V teplých oblastech může být i třetí generace.
Ochrana je postřikem celého stromu. To je při vzrostlém ořechu velmi komplikované, protože se používají kontaktní jedy, které jsou jedovaté pro všechno živé. Nejméně toxický je postřik neemovým olejem (olej ze stromu nimba). Existuje ale jedna nechemická vychytávka, která omezí populaci těchto potvor. Je to papírová vlnitá lepenka, která se omotá kolem kmene a větví. Larvy do ní velmi rády nalezou, aby se zakuklily. Pravidelným vyměňováním a likvidací lepenky zamezíte vývoji nových generací.
Houba přezimuje ve spadaném infikovaném listí a odtud znovu na počátku jara infikuje nové listy a následně plody. Houba se dobře šíří za vlhkého počasí a může strom značně oslabovat. Objevuje se na jaře a přenáší se na zdravé stromy hlavně větrem. Patogen vyžaduje k rozvoji po napadení teploty kolem 21 °C a vysokou relativní vlhkost (96–100 %). Po napadení ořešáku houbou na listech vznikají různě veliké hnědě ohraničené skvrny, které jsou nejprve žlutohnědé, později od středů hnědé. Skvrny se postupně zvětšují a spojují. Napadené listy se deformují, zasychají a již koncem léta předčasně opadávají. V důsledku předčasného opadu dochází ke špatnému vyzrávání letorostů a ke zvýšenému riziku poškození mrazy. Skvrny mohou vznikat i na listových řapících, na plodech a výjimečně i na letorostech. Na plodech jsou skvrny šedohnědé až černé, mírně propadlé a lehce zaměnitelné se skvrnami způsobenými bakteriemi. Silněji napadené plody jsou deformované, nedostatečně vyzrálé a často předčasně opadávají.
Vzrostlý strom je možné ošetřit pomocí benzinového rosiče. Na trhu je celá řada těchto přístrojů. Pro vzrostlý ořešák se například hodí motorový rosič Echo rosič MB 440, který je vhodný pro použití v sadařství a zemědělství k aplikaci hnojiv a chemických prostředků na velkých plochách. Vysoká spolehlivost je zajištěna perfektními spolehlivými motory a použitím chemicky odolných materiálů VITON. Má objem 12 l.
Pro běžného uživatele je vhodný benzinový rosič – fukar HECHT 451, který má zádový motorový rosič s benzinovým dvoutaktním motorem o obsahu 51,7 cm3 a výkonu 2 HP, s obsahem nádrže 14 l, max. dosah postřiku 12 m. Hmotnost rosiče je 11 kg. Motorový rosič Hecht 451 je vybaven bohatým příslušenstvím, pro rychlou a snadnou přestavbu. Díky tomu se jedná o skutečně multifunkční zařízení, které lze využít nejen pro aplikaci tekutých postřiků, ale i pro aplikaci tuhých granulí. Díky výkonnému motoru zároveň tento rosič umožňuje využití jako běžný zádový fukar. Po sejmutí mřížky s tryskou tak můžete pohodlně sfoukat spadané listí, vyfoukat prach a nečistoty i z těch nejhůře dostupných zákoutí chodníků. Navíc oproti obyčejným fukarům umožňuje tento rosič při foukání pro snížení prašnosti přidávat menší množství vody.
Zkontrolujte hladiny pH. Správné pH půdy pro pěstování rajčat má mít hodnoty 6 až 6,8, tedy půda by měla být trochu kyselá. Rajčata preferují mírně kyselou půdu, mohou ale prosperovat i v půdě s pH v rozmezí 5,5 a až 7,5 a stále úspěšně růst a plodit. Jakmile je ale kyselost nižší než 6, tak dochází ke sníženému příjmu vápníku.
Nebudete vědět, zda je pH vaší půdy příliš nízké nebo příliš vysoké, dokud to neotestujete. Nechcete přeci čekat, až vaše rostliny začnou bojovat s nesprávným pH.
Může být obtížné určit problém s pH, pokud neprovedete test. Proto je dobré otestovat pH půdy vždy, když sázíte nový zahradní záhon, stěhujete se na nové místo nebo pěstujete novou odrůdu rostlin, která má velmi specifické požadavky na pH.
Chcete-li otestovat pH půdy v domácích podmínkách, tak nejprve naberte trochu půdy z oblasti výsadby do dvou čistých nádob pomocí zednické lžíce. Vezměte půdu z několika centimetrů pod povrchem země. V každé nádobě budete potřebovat přibližně 1 hrneček zeminy. Rozdrobte všechny hrudky a odstraňte všechny kameny, klacky nebo jiné nečistoty.
Nejprve provedeme v první nádobě test na zásaditost. Přidejte 1/2 hrnečku destilované vody do jedné nádoby na vzorek půdy a promíchejte ji lžící. Poté přidejte 1/2 hrnku bílého octa. Pokud směs vykazuje viditelné bublinky nebo šumění, pak má moc vysoké alkalické pH a je třeba ho snížit k hodnotám vhodným pro rajčata.
V druhé nádobě uděláme test na kyselost půdy. Přidejte 1/2 hrnečku destilované vody do druhé nádoby na půdu a promíchejte ji. Poté přidejte 1/2 hrnku jedlé sody. Pokud půda bublá nebo šumí, znamená to, že má pH nízké, je kyselá. Pokud se reakce s jedlou sodou projevuje jen mírně, je vše v pořádku.
Jak snížit pH půdy
Pokud je vaše půda příliš zásaditá (s pH nad 7,0), existuje mnoho způsobů, jak přirozeně okyselit půdu, aby se vašim kyselomilným rajčatům dařilo. Zde je několik způsobů, jak snížit pH půdy:
Kompost Nejen, že kompost vyživuje vaši půdu a rostliny přidáním humusu a cenných živin, ale kompost také stabilizuje pH vaší půdy. To znamená, že vše vyrovná snížením pH, které je příliš vysoké, a snížením pH, které je příliš nízké. Přidejte do své zahrady každý rok spoustu kompostu nebo dobře shnilého hnoje a vaše rostliny vám poděkují.
Rašelinový mech Rašelinový mech je pomalu působící půdní doplněk, který také přidává organickou hmotu a zlepšuje zadržování vody a provzdušňování ve vaší půdě. Rašelinový mech má obecně pH 3,0 až 4,5. Před výsadbou přidejte 5 cm až 8 cm rašeliny a zapracujte ji do horních 30 cm půdy. Rašelinový mech by se neměl přidávat na povrch, protože když je suchý, od
V naší poradně s názvem ČERNÁNÍ OŘECHŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Svatopluk Brázdil.
Zčernala nám na ořeších zelená slupka. Po rozlousnuti je jádro sice zdravé, ale místy plesnivé. Prosím nevíte čím to je. Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Může jít o nekrotické léze na slupce ořechu, které způsobuje houba Botryosphaeria a Alternaria. Plísňová choroba je přenášena vzduchem, napadá rostlinu ve fázi mladých plodů, šíří se v období dešťů, skvrny této choroby jsou čím dál větší a způsobují zčernání slupky vlašského ořechu. Jak tato choroba vypadá, se můžete podívat na těchto fotografiích: https://images.app.goo.gl/F…
Příčin zčernání zelené slupky u vlašských ořechů ale může být více, například bakteriální spála. Bylo by nejlepší vzít několik postižených plodů a listů a požádat nejbližšího zahradníka o pomoc. Využít také můžete zkušeností odborníků na zemědělských vysokých školách v Brně, Praze a v Českých Budějovicích, pokud je máte blízko.
Kyselé, písčité nebo hrubé půdy často obsahují méně vápníku. Nedostatek vápníku může způsobit i nerovnoměrná vlhkost půdy a nadměrné používání hnojiv. Někdy, i když je v půdě dostatek vápníku, může být v nerozpustné formě a je pak pro rostlinu nepoužitelný. Půdy s vysokým obsahem fosforu jsou zvláště náchylné k vytváření nerozpustných forem vápníku.
Vápník a hořčík jsou v rostlinných buňkách protikladné a mají antagonistické interakce. V důsledku toho je v rostlině pro její optimální růst a správný vývoj nezbytná rovnováha mezi těmito dvěma prvky.
Před zasazením rostlin do půdy nebo nádob zkuste do půdy přidat vápník pomocí vápna nebo sádry. Můžete je také přidat na povrch s lehkým zahrábnutím do půdy, jakmile se objeví černání rajčat, aby pomohly ochránit budoucí plody před napadením.
Nejrychleji vstřebatelné vápno je:
dusičnan vápenatý,
ve vodě rozpustné vápno,
hydratované vápno,
velmi jemné vápno.
Aplikujte je včas, protože to nemusí pomoci, pokud jsou na vině i další faktory.
Ve svém příspěvku ČERNÁNÍ JEŠTĚ ZELENÉ SLUPKY OŘEŠÁKU ČERNÁNÍ SLUPKY NA JEŠTĚ NEDOZRÁLÝCH OŘEŠÍCH VLAŠSKÝCH OŘECHŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Malinová.
pod černající slupkou jsou malí červíci,co je toho příčinou?Jaká je ochrana?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Marie Grézlová.
V zahradě máme krásný,zdravý, vzrostlý strom ořešáku.Má asi 55 let a po celou dobu rodil zdravé kvalitní ořechy. V letošním roce opět zdravě vypadající strom, plný krásně zelených ořechů. Těsně před dozráváním začaly obaly ořechů černat a padat dolů - všechny černé a nepoužitelné.Listy jsou přitom zdravě zelené. Pokud ořech přes tuto čerň pracně rozlouskneme nalezneme relativně zdravé jádro. Postupně však i jádra černají. Pro jeho mohutný vzrůst nebude možné provádět jakékoliv postřiky a proto máme strach o jeho budoucnost.Prosíme o radu, jak lze tuto chorobu pozastavit.
Moc děkujeme za jakoukoliv radu.
Z úctou Grézlovi, jižní Morava.
Lasičky dokážou to, co žádná technika ani chemie nezvládne – dostat se za kořistí až do jejích komůrek pod zemí a zlikvidovat ji zcela bez následků pro okolní životní prostředí. Kromě hlodavců si lasičky smlsnou i na slimácích, různém hmyzu a další drobné kořisti. Jsou hbité a rychlé a výborně šplhají. Lasičky neznají zimní spánek a i pod sněhem nám pomáhají likvidovat přemnožené hlodavce. Nemohou si vytvořit zásoby tuku a zimu prospat jako třeba ježek – jakmile by začaly tloustnout, neprotáhly by se úzkými chodbami za svou kořistí.
Lasice hranostaj
Specializuje se na hryzce, kteří jsou pro zahrádkáře skutečnou pohromou, protože ohlodávají kořeny mladých stromků, čímž je obvykle zahubí. Kromě hryzců loví i hraboše. Hlodavce pronásleduje až do jejich nor, kterými se díky štíhlému hbitému tělu snadno protáhne. Nebojí se ani vody, ostatně umí velmi dobře plavat. Denní úkryt lasičky nacházejí ve stodolách a kůlnách a také v hromadách dřeva. Pokud chceme na zahradě jejich bezplatné pomoci využít, je třeba jim úkryt, ve kterém přes den mohou načerpat sílu pro noční lov, poskytnout.
Délka hlavy a těla závisí na oblasti výskytu a je v rozmezí 20 až 40 cm. Ocas hranostaje může být dlouhý 8–12 cm. Přibližná hmotnost tohoto zvířete se pohybuje zhruba od 140 do 245 g. Velice zajímavé je zbarvení hranostaje. Letní srst je o poznání barevnější než ta zimní. Hřbet je kaštanově hnědý, břicho žlutobílé. Hruď je bílá, špička ocasu zůstává černá. Bílá zimní srst roste nejdříve na břiše, na krku a pod ocasem. Špička ocasu zůstává černá. V zimě mají hranostajové většinou jen bílou srst s černou špičkou ocasu.
Hranostaj nepotřebuje příliš hustý porost k úkrytu. Vyskytuje se v lesích, v křovinatých porostech, na loukách, polích, ale i v horských oblastech (až do výšky 2 000 m n. m.) a bažinách. Velikost jeho teritoria závisí na poloze, biotopu a zejména množství vhodné kořisti. V Evropě se velikost teritoria jednoho zvířete pohybuje mezi dvěma a čtyřmi tisíci metrů čtverečních, kdežto v některých částech Asie to může být až deset tisíc metrů čtverečních. Většina nejbližších příbuzných hranostaje jsou typická noční zvířata, ale hranostaj sám je velmi často aktivní i za dne. K odpočinku se uchyluje do doupěte, které mívá přibližně uprostřed svého teritoria. Doupě se může nacházet v dutém stromě, ve skalní rozsedlině nebo v noře opuštěné jiným zvířetem. Hranostaj se nejčastěji pohybuje krátkými skoky, je ale též výborný plavec a skvěle šplhá po stromech.
Hranostaj je vynikající lovec, který se živí téměř výhradně masem. Velmi mu chutnají i ptačí vejce včetně slepičích. Hr
Ve svém příspěvku VLAŠSKÉ OŘECHY CHOROBY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr Litvák.
V letošní sklizni vlašských ořechů jsem zjistil u spousta plodů "jakoby vyžrané" díry ve skořápce, zjištěno min. na 50 % úrody. Tento jev jsem zaznamenal poprvé. Můžete mi poradit o co se jedná a jak tomu předcházet?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jaroslava kostková.
V letošní sklizni vlašských ořechů jsem zjistila u spousta plodů "jakoby vyžrané" díry ve skořápce, zjištěno min. na 50 % úrody. Tento jev jsem zaznamenala poprvé. Můžete mi poradit o co se jedná a jak tomu předcházet? také mám mnoho černých ořechů, které jsou uvnitř prázdné...
prosím, jak na to , aby se to neopakovalo?? strom je je cca 25 let starý
a ještě, ořechy nosím domů do sklepa ,kde je suším před vylouskáním, pokud jsou napadeny červy, může se to rozmnožit v domě??
děkuji za odpověď
Jarka kostková
Včelař velmi úzkostlivě hlídá úly, aby mu roj neulétl. Pokud roj ulétne, je ochoten udělat všechno, aby jej získal zpět a založil tak další včelstvo. Roj včel se může usadit někde na zahradě, ale může odlétnout a usadit se na stromě.
V době rojení je tedy nutné kontrolovat včely v úlech v krátkých intervalech mezi šesti až devíti dny. Pokud včely kladou méně vajíček a narážejí nové matečníkové misky, je to příznak rojení. Pokud toto zjistíme, musíme okamžitě rozšířit prostor úlu tak, že přidáme mezistěny a prázdné plásty – souše. U nástavkových úlů to není problém, protože je možné přidat celý nástavek s výbavou. Přitom je dobré odstranit vystavěné začínající matečníky a kaši z nich zužitkovat. Také je možné odebrat ze včelstva plodové plásty s mladými včelami jako oddělek a tím vytvořit malé odrojení. Záleží ale na síle původního včelstva.
Včely, kterým dáme dostatek práce, budou mít na starost něco jiného než jen myslet na rojení. Je proto zapotřebí včas odtáčet med anebo alespoň přidávat nástavky k vystavění a zanesení sladinou.
Zvláště před letním slunovratem čekat s přidáním nástavku až do chvíle, než se včely vyvěsí do podmetu, není vhodné. Úlový prostor je lepší rozšiřovat s předstihem, spodní nástavek by měl sloužit jen jako rezerva pro nárazovou snůšku – včely by se na dno neměly příliš dostat.
Trubci, a zejména trubčí plod, odčerpávají včelám krmnou kašičku, jejíž přebytek mezi včelami působí jako jeden ze stimulů rojení. Proto je vhodné včelám dávat kromě rámků s mezistěnami i stavební rámky, tedy prázdné. Včely v nich vystaví takové dílo, jaké zrovna budou potřebovat. Bude-li jich v úlu jen pár, budou nejspíš plné trubčiny. Při vyšším počtu stavebních rámků včely budou stavět také čistě dělničí dílo anebo různé mezistupně.
Silná včelstva v prostorném úlu s dostatečným větráním přicházejí do rojové nálady poměrně zřídka, spíše mají tendenci k výměně matek. To se stává zvláště v prvních letech po osazení prostorných úlů. Když však přesto objevíme rojové matečníky – to zjistíme snadno pohledem na spodní loučky horního plodového nástavku – nezbývá než likvidovat rojovou náladu pomocí přeletáku. Mateřák odsuneme stranou a na jeho místo postavíme nový úl se třemi nástavky vybavenými soušemi. Doprostřed druhého nástavku dáme plást z mateřáku s živenými matečníky a přisypeme včely z dalších 3–5 plástů. Tyto plásty dobře prohlédneme, abychom snad nesmetli i matku. Nejsou-li v převěšeném plástu zásoby, přidáme ještě 1–2 plásty s medem. Do přeletáku se vrátí všechny orientované včely. Protože nemá téměř žádný plod a je schopen alespoň částečně využít snůšky. Po 4 dnech mateřák
Ve svém příspěvku ČERNÁNÍ JEŠTĚ ZELENÉ SLUPKY OŘEŠÁKU ČERNÁNÍ SLUPKY NA JEŠTĚ NEDOZRÁLÝCH OŘEŠÍCH VLAŠSKÝCH OŘECHŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Malinová.
pod černající slupkou jsou malí červíci,co je toho příčinou?Jaká je ochrana?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jaromír burget.
Zčernaly nám též ořechy špatně se z nich sloupává ona černá slupka, plodům uvnitř ale jak se zdá nic není. Abych je očistil udělal jsem si jednoduchou pomůcku do ruční elektrické vrtačky. Na asi 30cm dlouhý kus 13 mm šestihranu /může být i kulatina/ jsem navařil podélně tři lopatky v délce asi 3 x 30 x 80mm uřízl jsem horní část 30 l kanystru nalil do něj asi 10cm vody a do toho nasypal cirka 1/2 vědra ořechů ponořím vrtulku na šestihranu a nechám asi 3min rotovat s ořechy ve vodě. Z ořechů se omele černá slupka ještě je opláchnu v čisté vodě účinnost je asi 90% čisté ořechy dám sušit, ty co jsou ještě ,,špinavé" proženu s další dávkou.
Pro účely tohoto popisu rozdělíme ovocný strom na dvě základní části, a to na kmen, který se skládá ze spodní části hlavního stonku sahajícího od země až po rozvětvení prvních větví, a na korunu, která zahrnuje část stromu nad tímto bodem. U ovocných dřevin jsou pěstovány dvě formy koruny: koruna s terminálem (pyramidální koruny) a otevřená koruna. Pyramidální koruny mají hlavní vertikální větev navazující na kmen, terminál, který je víceméně kolmou osou koruny a dosahuje až k vrcholu stromu. Boční větve vyrůstají z tohoto terminálu a takto je tvořena koruna. Ve stromu s otevřenou korunou terminál chybí a korunu tvoří čtyři nebo pět bočních kosterních větví. U mnoha dřevin je otevřená koruna vhodnější, ale u jabloně jsou si z více specifických důvodů tyto varianty rovnocenné.
Výhody koruny s terminálem: větve jsou menší v poměru k tělu stromu a jsou proto méně náchylné k poškození kmene, když se zlomí. Pokud je kosterní větev zlomená, je to jen malá část stromu, a koruna je proto méně poškozena, než by tomu bylo v případě otevřené koruny. Větve jsou rovněž kratší a neohýbají se tolik pod zatížením ovoce. V případě, že je strom zanedbán, za rok nebo dva je pak méně poškozen řezem než strom s otevřenou korunou.
Nevýhody koruny s terminálem: je velmi obtížné udržet terminál poté, co strom zestárne, a výhony v horní části koruny poměrně vysokého stromu je pak nákladné odstranit. Příliš mnoho ovoce roste ve stínu a jejich barva a chuť nejsou tak dobré jako v případě otevřené koruny. Z důvodu stínu plodí dřevo stále do značné míry na okraji, takže žádný významný řez nemůže být proveden, aniž by se výrazně nesnižoval počet květních pupenů po řezu. Dřevo, které se odebírá řezem větví, je dřevo, které nese květní pupeny.
Výhody otevřené koruny: méně větví, které je třeba udržovat, a ty, co zůstávají, jsou udržovány v lepším stavu, protože mají dostatečný prostor k rozvoji. Koruna je otevřená slunečnímu záření a dřevo je proto zdravější, ovoce je lepší barvy a lépe vyzrálé. Prořezávání a postřiky lze provést levněji a důkladněji. Stromy mohou být upraveny v požadovaném rozsahu každý rok, aniž by hrozilo nebezpečí, že bude příliš výrazně snížen počet květních pupenů. Plody nevyvíjí velký tlak na větve, protože místo toho, aby ovocné dřeviny plodily zcela na konci větví, kde je větší pákový efekt, jsou plody rovnoměrně po celé délce větve. Zkušenosti ukazují, že plody na ovocných dřevinách s otevřenou korunou jsou spíše rovnoměrně velké na rozdíl od plodů na stromě druhého typu. To je pravděpodobně kvůli rozmístění plodů podél větve namísto shluků plodů na konci.
Nevýhody otevřené koruny: malý počet kosterních větví, obvykle ne více než čtyři, a protože ty musí být velké, může být nebezpečí, že se rozlomí. Kosterní větve jsou pravděpodobně delší, protože strom má tendenci se spíše rozšiřovat než vyrůstat do výšky, a tak i zabírá více místa. Tato nevýhoda je však kompenzována každoročním ořezáváním stromů, takže obstojí i pod zatížením. Je také do určité míry kompenzována růstem hlavních kosterní větví směrem nahoru.
Tento listnatý neopadavý keř dorůstá do výšky 20 až 30 cm, barva listů je zelená, květy má žluté. Vyhovuje mu slunce nebo polostín.
Nízký, zakrsle rostoucí neopadavý keř, který se od ostatních dřišťálů liší pouze drobnými trny, které nejsou nebezpečné. Květy jsou drobné, žluté. Keř kvete v květnu až červnu. Snese všechny typy půd. Je vhodný jako skupinová podsada vyšších keřů či stromů, do skalek, venkovních květináčů a do malých zahrádek.
Jedná se o keř dorůstající obvykle do výšky 1,5 m, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy nápadné žluté. Má rád přímé slunce.
Zelený metlovitý keřík kvete v květnu až červnu žlutými květy. Po odkvětu je nutný hluboký řez, ale neřežeme do starého dřeva. Vyžaduje lehčí, písčité půdy na slunci. Ve stínu málo kvete a špatně vyzrávají nové výhony, které v zimě namrzají.
Tento listnatý opadavý keř dorůstá až do výšky 4 m, barva listů je zelená, květy má nápadné žluté. Vyhovuje mu přímé slunce nebo polostín.
Květy mají tvar krátkých třásní, sytou žlutou barvu a vyrůstají na holém dřevě bez listí. Vykvetou ke konci zimy, vydrží na stromě až do příchodu teplých dnů. Listy jsou podobné lísce, jen větší a pevnější a na podzim se barví převážně do šarlatově červené a zlaté. Jsou to opadavé keře s otevřenou korunou ve tvaru V, které se svou střední velikostí hodí téměř do každé zahrady.
Vilín má rád vlhkou a kyselou půdu, nesnáší vápno. Nejlépe prospívá na výslunném místě v zahradě či v mírném polostínu. Starší rostliny nestříhejte.
Jedná se o keř, který dorůstá do výšky 2 m, je listnatý neopadavý, barva listů zelená, květy nápadné žluté. Má rád polostín až stín.
Nejčastěji se pěstuje plnokvětý kultivar s bambulkovitými květy. Hlavním obdobím kvetení je duben až květen. Častokrát však zákula vykvete i v průběhu léta nebo na podzim. Větve zůstávají po celý rok svěže zelené, což činí tento keř dekorativním i v zimě.
Silnější mrazy mohou způsobit nevzhledné poškození větví, zákula ale snáší velmi dobře i hluboké seřezání až k zemi. Řez provádíme po odkvětu. Je to nenáročný keř, vyhovují mu nejrůznější půdní typy, jen se mu příliš nedaří na půdách těžkých a málo propustných. Výhodnou vlastností je i to, že snáší stanoviště částečně až plně zastíněná, dokonce na nich i bohatě kvete.
Ve svém příspěvku ČERNÁNÍ JEŠTĚ ZELENÉ SLUPKY OŘEŠÁKU ČERNÁNÍ SLUPKY NA JEŠTĚ NEDOZRÁLÝCH OŘEŠÍCH VLAŠSKÝCH OŘECHŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Malinová.
pod černající slupkou jsou malí červíci,co je toho příčinou?Jaká je ochrana?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Eva Ptáčková.
Dobrý den černají nám slupky na ořešáku.Prosím o radu co dělat.Děkuji Eva
Sbírka zdravých orchidejí je určitě dobrý nápad. Může jít také o rostlinu určenou jako dárek nebo jen jako dekorace na stůl, kromě krásného květu musíte při výběru orchideje klást důraz na důležitější faktory:
Zatřeste s rostlinou. Jemně uchopte rostlinu v místě, kde se začíná dotýkat substrátu a jemně s ní zatřeste. Epifytické orchideje (Dendrobium, Cattleya, včetně Phalaenopsis, Oncidium a Brasavola) jsou obvykle zasazené v hrubé směsi kůry, uhlí, polystyrenových a dalších organických a anorganických materiálech. Pokud kořeny nejsou pevně přichyceny k nádobě, můžete jemně zvednout orchidej z nádoby a opatrně nahlédnout. Pokud jsou kořeny k nádobě pevně přichyceny, nikdy je netrhejte, nechcete přeci kořeny poškodit. Pokud několik kořenů v horní části z nádoby vylézají, je vše v pořádku. Pokud je orchidej nevhodně zalitá, ale zdravá, nic vám nebrání v jejím nákupu, jen s další zálivkou vyčkejte do okamžiku, kdy bude skutečně potřeba.
Zkontrolujte zdravé kořeny. Kořeny jsou nejdůležitější částí rostliny orchideje. Kořeny orchideje jsou vysoce specializované orgány, které umí rychle přijímat vodu a dokonce i provádět fotosyntézu. V případě epifytických orchidejí jsou navrženy tak, aby byly schopny lpět na nerovném povrchu a ukotvit rostlinu vysoko na stromě. Zdravý kořen orchideje má v suchém stavu světle zelenou barvu a v době, když je zalitý, má tmavě zelenou barvu. Kořeny orchidejí by měly mít dlouhé výhonky, na konci lesklé a špičaté. Čím delší výhonek, tím zdravější rostlina. Odumřelé kořeny orchideje jsou svraštělé, a když jsou suché, tak bílé. Rostlina s odumřelými kořeny zajde.
Zkontrolujte listy. Toto je obtížné téma k řešení, protože je mezi orchidejemi spousta druhů a variant. Některé mají listy tenké, zatímco jiné je mají masité a ploché. Některé druhy orchidejí nemají listy vůbec a vypadají jako malé spleti kořenů. Obecně je však potřeba podívat se na listy, které jsou husté a lehce zbarvené do žluto - zelena, skoro jako zelené jablko. Listy, které jsou příliš zelené a lesklé znázorňují, že je rostlina přehnojena a stejně nebude kvést. Listy by měly být bez vad, zjevných nečistot a skvrn. Na závěr se ujistěte, že místo, ze kterého listy vyrůstají, není poničeno.
Zkontrolujte pahlíz. V zásadě existují dva druhy epifytických orchidejí. Ty, které rostou z jednoho rostoucího bodu (například Phalaenopsis), a ty, které rostou z plazivého oddenku (například Cattleya). Orchidejím s plazivým oddenkem může každý rok narůst čerstvý pahlíz s novými listy a květy. Pokud si kupujete tento druh, ujistěte se, že pahlíz je baculatý a tučný.
Spočítejte květy. Pokud kupujete orchidej v květu, odolejte nutkání ko
V naší poradně s názvem ČERNÁNÍ OŘECHŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zahradník.
Černání vlašských ořechů může být zaviněno tak zvanou plísní ořechovou. Zde jsou fotografie, na kterých je vidět plíseň ořešáku https://www.google.cz/image…
Plíseň na ořechu je nejvíce destruktivní onemocnění vlašských ořechů a je způsobena bakterií, která infikuje pouze vlašské ořechy. Je-li zelené oplodí infikováno, tak infikované oblasti zčernají a bakterie pokračují v napadání okolních tkání. Z lézí v infikované oblasti vytékají kapky černého slizkého exsudátu (exsudát je zánětlivý extravaskulární výpotek). Tyto kapky obsahují nepřeberné množství bakterií nesoucích se na rozkládajícím se buněčném materiálu. Dosavadní výzkum této nemoci prokázal zatím jedinou účinnou obranu a to popraškem nebo postřikem materiálem obsahujícím měď, například Kuprikol 50.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zdeněk.
Dobrý den,děkuji za radu,ale proč se to týká jenom ořechů a listům nic není?
Opadavý keř, až přes 10 m vysoký, často s více kmeny. Borka zprvu hladká, tmavošedá, později tmavošedá a brázditá. Pupeny stopkaté, červenohnědé, lepkavé. Listy střídavé, řapíkaté, okrouhlé, v mládí lepkavé, na vrcholu tupé nebo vykrojené, na bázi klínovité, na okraji zubaté. Květy se rozvíjí před rašením listů, jsou jednodomé, samčí uspořádány v jehnědách po 2 až 5. Jehnědy jsou až 12 cm dlouhé, štíhlé, převislé, samčí květy převážně 4četné, se 4 tyčinkami. Samičí květy rostou jen asi v 5 mm dlouhých jehnědách, které jsou červené, stopkaté, v době zralosti dřevnatějící a vytvářející typické, asi 15 mm velké šištice vytrvávající na stromě obvykle až do jara dalšího roku. Plodem jsou ploché, úzce křídlaté nažky. Keř kvete v únoru až dubnu.
Olše lepkavá začíná plodit ve věku asi 12 let a dožívá se až 100 let. Je to jedna z mála našich dřevin, které na promáčených půdách vytvářejí vzdušné (chůdovité) kořeny. V kořenových hlízkách olše žijí v symbióze plísně, které jsou schopny vázat vzdušný dusík a obohacovat jeho sloučeninami půdu.
Roste v lužních lesích, bažinách, březích, prameništích, na půdách vlhkých až bahnitých, zaplavovaných, hlubokých, humózních, hlinitých, jílovitých, nevápnitých.
Využití má i v léčitelství, kde se sbírá list (Folium alni), občas i kůra (Cortex alni), obojí brzy zjara. Suší se ve stínu, při umělém sušení za teplot do 40 °C. Droga obsahuje třísloviny, atrachinony, fytosteroly, flavonoidy a látky triterpenové a fenolové. Olše působí fytoncidně (antibakteriálně) a svíravě, užívá se při nachlazení, zánětu horních cest dýchacích nebo mandlí (ve formě kloktadla), při průjmech, střevních zánětech, zevně na špatně se hojící rány, spáleniny nebo bércové vředy. Tinktura z kůry působí proti stafylokokům, proti Escherichia coli, Bacillus subtilis i proti některým prvokům. Spaní na olšovém listí mívá příznivé účinky při revmatismu, stejně jako koupele končetin v odvaru z olistěných olšových větévek. Rozmačkané čerstvé listy hojí vředy a popraskané bradavky kojících žen. Listy i kůra se podávají nejčastěji ve formě vařeného odvaru.
Olše se vysazuje podél břehů, které zpevňuje. Hodí se i k osázení průmyslových oblastí, neboť snáší dosti znečištěné ovzduší. Bývá často pěstována v parcích v několika okrasných kultivarech s listy žlutými, skvrnitými, dřípenými. Olšové, za sucha načervenalé dřevo je měkké, lehké, ne příliš pružné a velmi odolné vodě.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Jde o bakteriózu - plíseň ořechů produkovanou bakteriemi Xanthomonas juglandis. Toto onemocnění napadá listy, větve, květenství a plody. Bakterióza přezimuje v trhlinách kůry a na infikovaných rostlinných zbytcích a proniká do stromu prostřednictvím průduchů nebo ran, které se objevují při údržbě. Preventivní a léčebné opatření spočívá buď v prořezání postižených větví až do zdravé oblasti, ošetření pomocí bordeauxské kaše 4-5% a pokrytí ran tmelovou pryskyřicí;
Nebo použití postřiku na bázi mědi ve vegetačním období.
V ČR roste roztroušeně až vzácně, nejvíce v pahorkatinách až podhorských oblastech. Celkově roste v Evropě od Britských ostrovů až po Karpaty a pobaltské země, na severu po jih Skandinávie, na jihu převážně jen v horách (v Alpách do nadmořských výšek až 1 400 m), vyskytuje se hlavně v oblastech teplého oceánského proudění s mírnými zimami. Dále roste na severu Afriky, na Kavkaze a v Malé Asii.
Jde o pomalu rostoucí, často vícekmenný, až 20 m vysoký keř nebo strom. Borka je tenká, odlupující se v tenkých šupinách, zprvu načervenalá, později hnědošedá. Jehlice čárkovité, 20 až 35 mm dlouhé a asi 2 mm široké, na vrcholu zašpičatělé, na bázi zúžené v kratičký řapík, opadávající ve stáří 4 až 10 let. Květy jednotlivé, vyrůstají v úžlabí jehlic, samčí kulovité, 3 až 4 mm v průměru, žluté, samičí jen 1 až 2 mm velké, zelené, podobné listovým pupenům. Semena obklopena červeným dužnatým míškem o průměru 8 až 10 mm. Kvete v březnu až dubnu. Tis se dožívá stáří okolo 300 let, jen zřídka více.
Rostlina je dvoudomá, má samčí a samičí jedince, přičemž samičí rostlina plodí červené bobule.
Z našich jehličnanů má nejtmavší zabarvení. Asi 2 mm široké a 20–3 mm dlouhé špičaté a měkké jehlice mají leskle tmavozelenou svrchní stranu, spodní strana je světlejší a matná. Jsou dvouřadé, na stromě vytrvávají 5–8 let, postrádají pryskyřičné kanálky. Kůra je zpočátku červenohnědá a hladká, posléze se mění na červenohnědou až šedočernou a odlupuje se v plátech.
Pod pojem slivoně/švestky zahrnujeme takzvané pravé švestky (zašpičatělé modré), slívy (kulovité modré), mirabelky (zlatožluté a velké jen jako třešně) a renklódy (kulaté zelenožluté nebo červenomodré až hnědé). Všechny představují výtečné chuťové obohacení našeho jídelníčku i zdroj drahocenných složek.
Švestky patří k oblíbenému ovoci pozdního léta. Nejsou náročné, rostou ledaskde, dají se koupit za přijatelné peníze. Navíc se kromě skvělé chuti a pestrého využití v kuchyni mohou pyšnit i širokým léčebným působením.
Švestky pocházejí z Předního východu a jihoevropských zemí. V antické době byly slivoně hojně pěstovány, avšak za léčivý prostředek pro lidské zažívání byly už tehdy považovány jen švestky pravé. Ty mají také nejdelší trvanlivost a jsou nejlépe skladovatelné. Pokud necháváme modré plody vyzrát na stromě co nejdéle a nepodtrhneme je, vytvoří si vlivem slunečního záření mnohem více vitamínů. Pro svoje vlastnosti zdomácněly slivoně brzy také v zemích střední Evropy. Ve střední Evropě má pěstování švestky domácí – stromovité dřeviny nižšího vzrůstu – dlouhou tradici. I v České republice jde o nejčastěji pěstovanou a hodně ceněnou dřevinu. Švestka bývá součástí ovocných sadů, snadno se množí, je spíše teplomilná, proto se jí daří v mírném podnebí. Švestky dozrávají ke konci léta, tělo před zimou doslova nabíjejí energií a množstvím nezbytných vitamínů a minerálů. Významnou složkou švestek jsou i antioxidanty, bojující proti volným radikálům.
Švestky jsou plody stromu slivoně švestky, který patří do čeledi růžovitých. Jedná se o peckovice modré až fialové barvy s jemně nasládlou chutí. Jejich použití je velmi široké. Mohou se konzumovat čerstvé, sušené, konzervované nebo kompotované, vyrábějí se z nich povidla, plní se jimi knedlíky, buchty nebo koláče a velmi oblíbené jsou pro výrobu slivovice. Kromě toho mají řadu zdravotních účinků, a to nejen na náš organismus, ale i pleť a vlasy.
Spousta lidí si plete slivoň se švestkou. Slivoň je označení celé skupiny ovocných dřevin, mezi které patří právě i švestky. Dále se sem řadí slívy, mirabelky, pološvestky, renklódy, myrobalány a špendlíky. Pravé švestky se od pološvestek liší svým vzhledem – mají oválné a protáhlé plody zašpičatělé na obě strany. Pološvestky nejsou ani tak protáhlé, ani zašpičatělé a mají měkčí dužinu. Další rozdíl je patrný při srovnání pecek – švestky jdou velmi dobře od pecky, která je placatá, protáhlá a stejně jako plody špičatá na obě strany. Pološvestky jdou od pecky hůře, pecka je oválnější, kulatější a u stopky není špičatá. Barva plodů je fialová až purpurová. Švestka má širší šedou běl a šedohnědé až červenohnědé jádro, mírně lesklé. Dřeňové paprsky jsou středně vidi
