Nejčastější výskyt: Na měkkých tkáních rostlin. Na mladých výhonech, listech, stoncích, poupatech, květech. Mšice se přirozeně shlukují a tvoří kolonie, při silném napadení jsou jedna přes druhou. Mšice klade vajíčka a velmi rychle dospívá. V dospělosti mají někteří jedinci křídla a přelétávají na jiné části rostlin a tím se rychleji šíří. Sáním oslabují rostlinu a mohou ji ze začátku i deformovat (důležitý znak). Mšice občas opečovávají mravenci, ti požírají jejich výměšky (jsou velmi sladké). Při malém napadení lze mšice ručně odstraňovat, rostlinu je nutné častěji mít či rosit. Velké kolonie snadno podléhají přípravkům na mšice. Napadají ibišky, semenáčky banánovníků, lilkovité rostliny, liány (měkkolisté), pelargonie. Palmám se většinou vyhýbají.
Nejčastější výskyt: Na měkkých i lehce dřevnatých částech rostlin. Stonky, větvičky, paždí listů a řapíků. Vyskytuje se většinou jednotlivě, nebo v malých skupinkách. Ojediněle může tvořit kolonie o desítkách jedinců. Při objevení na rostlině se poměrně rychle dokáže šířit. Mladí jedinci se schovávají v paždích listů a jiných rostlinných záhybech, kde nejsou na první pohled postřehnutelní. Boj s nimi je velmi zdlouhavý a mnoho pěstitelů jej vzdá a napadenou rostlinu zlikviduje. Již několik jedinců je pro menší rostliny velmi nebezpečných. Řadíme ho k nejodolnějším škůdcům vůči chemii, protože na svých tělech tvoří voskovitý povlak, který nepropustí chemický postřik k tělu škůdce. Pokud je na rostlině jen pár jedinců, stačí je buď ručně odstranit, nebo napadené části rostlin postříkat silným proudem vody. Při silnějším napadení se používá aplikace roztoku rostlinného oleje a vody, jenž ucpe dýchací otvory vlnatek. Při silném a opakovaném napadení je nutné použít několikrát po sobě chemický přípravek. Vlnatky napadají palmy, mučenky, fíkusy a téměř všechny pokojové rostliny.
Puklice (lat. Parthenolecanium)
Nejčastější výskyt: Je schopna parazitovat na veškerých nadzemních částech rostliny, většinou jen vyjma plodů a květů. Puklice se vyskytují buď jednotlivě, nebo v celých koloniích. Na listu se často objevují souběžně se žilnatinou. Škůdce vylučuje sladké výměšky, které chutnají mravencům. S mravenci jsou puklice v blízké symbióze, mravenci puklice nosí z rostliny na rostlinu a „těží“ tak sladké pukličí výměšky. Škodlivost puklic tkví v jejich voskovitých pokryvech těla, jež ji chrání před veškerými vnějšími vlivy. Jedná se o velmi nebezpečného a snadno přehlédnutelného škůdce. Likvidujeme je ručně (papírový ubrousek) – stíravým pohybem. Při s
Pokud vám u ostružin zasychají poupata a květy, poškozuje rostlinu pravděpodobně květopas jahodníkový. Vyskytuje se nejenom na jahodách, ale i na malinách a ostružinách. Dokáže zničit až 80 % úrody. Postřik proti němu se provádí v polovině dubna, před květem. Květopas je 2–4 mm dlouhý, černý. Larvy jsou bílé, beznohé, s hnědou hlavičkou, ukrývají se právě v zaschlých poupatech. Může se ale jednat i o špatnou zálivku. Tak nezapomeňte ostružiny občas zalít.
Jak se pozná
Květopas jahodníkový je 2–4 mm dlouhý, černý. Larvy jsou bílé, beznohé, s hnědou hlavičkou, nacházejí se v zaschlých poupatech.
Postřik proti květopasu jahodníkovému se provádí v polovině dubna, a to před květem. Používá se k tomu přípravek SpinTor. V tomto období můžete aplikovat i některý postřik proti živočišným škůdcům.
V naší poradně s názvem CHOROBA JABLONÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie čiháková.
dobrý den,na jabloních na větvích je bílý povlak,něco jako mech,ale hrubější,proti mechu okraje roztřepeně,prosím,poradte co s tím,jaký postřik,děkuji. Marie
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Bílý povlak na větvích jabloní je zamoření mšicemi. Zbavíte se jich postřikem, který mšice zahubí. Existuje moderní postup, který není jedovatý a přesto spolehlivě mšice zlikviduje. Koupit ho můžete pod názvem Rock Effect, zde je vidět jak vypadá a kolik stojí https://www.zbozi.cz/dum-by…
Jde o přírodní nejedovatý olej, který mšice pokryje a zalepí jim dýchací otvory a tím je usmrtí. Postřik je potřeba udělat dvakrát po sobě s odstupem 7 dní. Postřik se aplikuje na celé rostliny, ale je-li strom velký, tak jen na postižená místa. Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Mšice jsou otravný malý hmyz, který se živí mízou rostlin. V malých populacích mohou být obecně tolerovány, ale mohou se vymknout kontrole, pokud se nechají přemnožit. Je známo několik specifických mšic, které napadají právě ryngle.
Mšice kadeřavá
Pokud si všimnete, že se listy vašeho stromu začínají kroutit, může to být způsobeno zálibou těchto mšic k sání mízy. Hmyz samotný má zelenou barvu a délku jen pár milimetrů. K tomuto zvlnění obvykle dochází od poloviny jara do konce sezóny. Obrázky této choroby můžete vidět zde: mšice kadeřavá.
Mšice švestková
Tyto šedozelené (někdy více růžovohnědé) drzé mšice jsou o něco větší než mšice kadeřavé a vylučují lepkavou medovici, která může usnadnit rozvoj houbových chorob, jako je černá plíseň. Obrázky této choroby můžete vidět zde: mšice švestková.
Ochrana
Abyste se mšicím ubránili, můžete postiženou oblast postříkat mýdlovou vodou nebo přírodním pesticidem, rozdrtit je nebo se pokusit dostat do vaší zahrady prospěšnější predátory, jako jsou parazitické vosičky a roztoče. Pokud zvolíte chemickou ochranu rostlin, tak sáhněte po přípravku MOSPILAN 20 SP.
V naší poradně s názvem JAK VYSADIT PLOT Z VENKOVNÍHO IBIŠKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zajda.
Dobrý den, chtěla bych vysadit syrské ibišky jako živý plot. Mate ,prosím, zkušenosti, jak daleko zasadit rostliny od sousedova pletivového plotu a jak daleko od sebe ?Vypadá pěkneji v 1 nebo ve 2 řadách?
Děkuji.Zajda
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Nejdříve se podívejte na video, kde je vidět jak může takový živý plot ze syrského ibišku vypadat. Video je tady https://youtu.be/T4zEvP0KZD0
Živý plot vysazujte jen v jedné řadě ve sponu 70 cm. Vzdálenost od souseda by měla být také minimálně 70 cm, ale z videa je vidět jak mohutné a rozložité větve může plot mít, takže se nevyhnete ořezu ze sousedovy steany. Zárověň je třeba počítat s tím, že odkvetlé květy mohou trvale znečišťovat sousedův pozemek. Hodně štěstí a rodosti ze stovek krásných květů.
Eustoma preferuje teplé, mírně vlhké a slunečné prostředí. Optimální teplota pro růst je v rozpětí 15 až 28 °C a teplota v noci nesmí být nižší než 12 °C.
Požadavky na zálivku jsou přísné, stálá vlhkost substrátu, ale nadměrné množství vody škodí růstu kořenů. Pokud je půda na dotek suchá, je ideální čas na zalévání. Pokud je zásoba vody nedostatečná, stonky a listy slabě rostou a brzy a nezdravě kvetou. Eustoma nemá ráda stín, dlouhé denní ozáření sluncem napomáhá růstu stonků a listů a tvorbě poupat. Ale v případě letních veder, kdy teplota přesahuje 30 °C, je třeba rostlinu zastínit.
Tyto rostliny vyžadují půdu, která je vždy vlhká, takže byste je měli pravidelně zalévat. Ujistěte se, že je chráníte před deštěm, protože to způsobí skvrny na jejich okvětních lístcích. Milují výživnou půdu, takže byste je měli během vegetačního období přihnojovat hnojivem pro kvetoucí rostliny. Hnojivo by mělo obsahovat o 1,5 více dusíku než draslíku.
Z rostlinek vyrostou středně velké bylinné rostliny, které mohou dosáhnout na výšku až 1 metr a na šířku až 35 cm. Některé zakrslé odrůdy těchto rostlin lze pěstovat uvnitř slunného interiéru, jako je řada Balboa, řada Flamenco a řada Maurine.
Jejich hladké, tmavě zelené, šťavnaté listy a nálevkovité květy rostou na dlouhých rovných stoncích. Jícnovky mají atraktivní kvetení jak v poupatech, tak v plném květu. Každý stonek obvykle obsahuje několik květů v různých odstínech fialové, růžové, modré a bílé. Některé exempláře budou předvádět i dvoubarevné okvětní lístky.
Vzhledem k jejich neustálému bohatému kvetení mají rostliny tendenci se ohýbat, když je na stonku příliš mnoho květů. Ale to není alarmující znamení! Vždy můžete své rostlině pomoci krásnými dekorativními podpěrami, jako jsou kovové klece nebo téměř neviditelné mřížky a kroužky.
Jícnovky dobře reagují na prořezávání, tento proces je povzbudí k opětovnému kvetení na podzim. Po prvním jarním odkvětu můžete stonky seříznout až k první růžici listů. Pak své jícnovky rozmazlujte pravidelným zavlažováním, plením a hnojením bohatým na živiny. Do poloviny září byste měli mít nové květiny do svých podzimních kytic.
Co se týče škůdců, tak jícnovky jimi příliš často netrpí a jejich pozornost moc nepřitahují. Nejčastějšími škůdci jsou larvy komárů, kteří se rádi živí jejich kořeny. Tito parazité mohou rostliny nenávratně poškodit. Jícnovkám mohou vadit mšice, černé mušky, molice a třásněnky. Pokud zaznamenáte jakýkoli příznak napadení, můžete rostlinu ošetřit insekticidním mýdlem.
Jsou náchylné k houbovým chorobám, proto byste se měli vyvarovat jejich nadměrnému zalévání.
Jícnovky jsou ve světě pěstování v květináčích stále nové a jen málo zahradníků má zkušenosti s jejich rozmnožováním. Většina pěstitelů neudrží rostliny jícnovek z jedné sezóny do druhé.
V naší poradně s názvem PĚSTOVÁNÍ VINNÉ RÉVY PRO ZAČÁTEČNÍKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vladimír Neumann.
Vážení, přeji Vám pěkný den.
Prosím o radu, o jakou se jedná chorobu vína ve skleníku. Je- li to způsobeno
letošími extrémně vysokými teplotami, v loňském roce to bylo v naprosté pohodě.
přikládám foto 1 a foto 2 z druhého dne.
Co doporučujete s tím udělat (spálit) ? A jak postupovat pro příští rok.
Děkuji Vám za odpověď.
Zdravím: Vladimír Neumann Olešnice na Moravě Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
V polovině léta si pěstitelé vinné révy často všimnou, že s jejich hrozny není něco v pořádku a že některé bobule hnijí. Existuje několik různých chorob, které mohou infikovat ovoce, ale podle vaší fotografie za to může buď sluneční úžeh a nebo černá hniloba.
Černá hniloba se nejprve projevuje jako hnědé skvrny na listech a to nejen na listech vinné révy, příklady výskytu na listech různých rostlin můžete vidět zde: https://www.google.com/imag… Skvrny na listech jsou obecně o průměru několika milimetrů, s tmavými okraji kolem lézí. Tyto léze pak produkují spory, které infikují hrozny.
Infekce hroznů se projevuje asi v době, kdy jsou bobule napůl vyrostlé a nejprve se objevují jako malé světle hnědé skvrny. Příklady můžete vidět tady: https://www.google.com/imag… Jak nemoc postupuje, napadené bobule hnijí a pak se scvrknou do tmavých mumií, které obvykle zůstávají na hroznu.
Černá hniloba přezimuje v lézích dřeva a úponků a také v ovocných mumiích. Obzvláště problematické jsou právě ovocné mumie, protože tvoří druh spor, který může urazit značné vzdálenosti. Proto je nesmírně důležité během zimy, ne-li dříve, z vinice odstranit veškeré napadené ovoce a spálit. Během prořezávání v období vegetačního klidu odstraňte výhony s lézemi a pokud je to praktické, odstraňte i infikované úponky z opory. Černé hnilobě vyhovuje teplé vlhké počasí, zejména během květu. Pokud se na révě objeví pouze několik poškozených listů, odstraňte a spalte jen tyto listy, jakmile je objevíte.
Většina evropských odrůd hroznů nejsou odolných vůči černé hnilobě. Existuje však několik dovozových, které určitou odolnost mají. Například Marquette je plně rezistentní. Valiant má jen mírnou náchylnost, zatímco Frontenac a Brianna jsou středně citlivé a LaCrescent je hodně citlivá odrůda.
Ochranné postřiky proti černé hnilobě by měly začít začátkem června. Není příliš mnoho fungicidů určených k použití na hrozny, které by byly snadno dostupné drobným pěstitelům. Jedním takovým s účinnou látkou myclobutanil je víceúčelový fungicid TALENT. TALENT pomůže omezit černou hnilobu, ale musí být aplikován brzy, když na jaře začínají růst nové výhonky, a poté každé dva týdny, pokud jsou na listech nebo plodech pozorovány příznaky onemocnění. TALENT nemůže být použit do 14 dnů před sklizní a aplikace by měla být do té doby ukončena.
Rozmnožování orchidejí se dělí na generativní (výsev semen) a vegetativní (dělení rostlinných částí). Množení výsevem je však problematické a pro běžného pěstitele prakticky nemožné. Semena jsou totiž velmi malá a prakticky nemají žádné zásobní látky. V přírodě klíčí za pomoci příslušných symbiotických hub z rodu Rhizoctonia, které jim zajišťují potřebnou výživu. Vyklíčí tak ovšem jen velmi malé množství semen, a proto jich orchideje musí tolik vytvářet. Běžný výsev do substrátu je v podstatě neúspěšný. V praxi jsou dnes orchideje vysévány na speciální živné médium, které obsahuje veškeré potřebné živiny vedoucí k úspěšnému vyklíčení, a to ve sterilních laboratorních podmínkách. Metoda výsevu je tedy náročná na zařízení, pomůcky a materiál.
Oproti tomu je rozmnožování dělením poměrně jednoduché. Jakmile rostlina naroste do větších rozměrů, můžete ji zkusit rozdělit, ale tak, aby každá z dceřiných rostlin měla alespoň 3 zdravé pahlízy (výhony). Řezné rány očistěte a před opětovným nasazením je nechte mírně zaschnout. Polámané a odumřelé kořeny odstraňte. Dceřiné rostliny dobře ukotvěte v substrátu, nejlépe pomocí vyvázání k opoře. Na tři týdny omezte zálivku, doporučuje se nejlépe jen rosit. U rodu Cymbidium a jiných terestrických rodů je možno používat k množení jednotlivé zadní pahlízy vsazené do poréznějšího substrátu. Mladé rostliny by měly vykvést za 4 až 5 let. U rodu Dendrobium lze využít k množení části starší pahlízy, které se položí na vlhký rašeliník a poté uzavřou plastovým obalem. Mladé rostlinky vykvetou cca za 4 roky. U rodu Phalaenopsis můžete použít malé rostlinky, takzvané keiki, které se občas vytvoří na květním stvolu mateřské rostliny. Jakmile dceřiným rostlinkám dostatečně narostou vzdušné kořeny (doporučuje se několik vzdušných kořenů o délce minimálně 5 cm), můžete keiki opatrně odkroutit a zasadit do vhodného substrátu. Rostlinka by měla kvést tak za 3 roky. Jinou vegetativní metodou je řízkování, k němuž použijete u tohoto rodu staré dlouhé stonky, vedlejší výhony nebo odkvetlé stvoly. Řízky řežte dlouhé 10–15 cm. Odříznutá část se nevkládá do zeminy jako u jiných pokojových rostlin, ale pokládá se na plocho na povrch zeminy (písku nebo mechu) a umístí se do vytápěného pokojového skleníku. Orchideje rovněž můžete množit stonkovým výhonem přesahujícím do vedlejšího květináče, který po zakořenění od mateřské rostliny odřízněte.
V naší poradně s názvem BOBKOVÝ LIST V KVĚTINÁČI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Helena.
Dobrý den.
Vlastním asi pět let keř bobkový list.Přes zimu je doma. Letos jsou na listech samý puklice a ještě jsou lepkavé a vně keře jsou listy a stvoly černé. Jako posypané sazí.Co to může být. Asi ho budu muset zlikvidovat. Škoda.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Můžete ho zachránit včasným postřikem přípravkem Mospilan 20 SP. Tím spolehlivě zničíte všechny puklice a zastavíte to lepkání. Pokud to černé na listech jsou mšice, tak ty to taky zničí. Díky tomuto postřiku rostlina zůstane imunní vůči všem škůdcům po dobu 2 měsíců ode dne aplikace. Samozřejmě ošetřené listy nemůžete spotřebovávat v kuchyni, ale zachráníte svoji rostlinu. První nové lístky můžete sklízet až v létě.
Jde o opadavý, až 3 m vysoký keř. Větve má vzpřímené až rozložité, světle hnědé, v mládí huňatě chlupaté, později lysé. Listy jsou řapíkaté, vejčité až kosočtverečné, často 3laločné až 3klané, na bázi klínovité, na okraji zubaté. Listy jsou obvykle zelené, ale známé jsou i druhy s pestrými listy. Raší pozdě na jaře. Květy vyrůstají jednotlivě v paždí listů na krátkých stopkách, korunní lístky jsou obvejčité, až 65 mm dlouhé, u přírodních odrůd fialové, u kulturních odrůd světlejší, až téměř bílé, na bázi s tmavší kresbou, kališní lístky čárkovité, tyčinek velmi mnoho, jejich nitky jsou srostlé v trubku kryjící semeník. Květy mohou být jednoduché nebo plné. Každým rokem rostlina kvete bohatěji. Plodem je tobolka. Keř kvete v srpnu až září.
Ibišek se hodí i pro výsadbu do živých plotů, protože roste spíše do výšky a do šířky se tak nerozšiřuje. Opadavé listy jsou poměrně velké, 7–8 cm dlouhé, trojcípé, se znatelným jedním bočním lalokem, středně až tmavě zelené a svým výjimečným tvarem velmi atraktivní. Jako u většiny v létě kvetoucích dřevin raší dost pozdě, takže není třeba si dělat starosti, že zmrzl, když ještě v dubnu na keři není. Pokud začnou listy žloutnout a opadávat, je rostlina momentálně přelitá nebo je nevhodně zasazená v těžké, neodvodněné zemi. Má totiž dužnaté kořeny, které si dobře poradí s dočasným nedostatkem vody, ale přemíra vody jim může ublížit. Je to typický příklad keře, kde je dobré naučit se rozpoznat správnou hranici mezi vlhkou zemí, kterou ibišky rozhodně potřebují, a mokrou zemí, která jim kazí image a dokáže je zahubit.
Odrůdy
Hamabo díky neobvyklému růžovému žilkování na lehce růžových, někdy téměř bílých okvětních plátcích se asi rychle rozhodnete pro tuto nádhernou dekoraci vaší zahrady. Květy jsou středně velké s nápadným, sytě červeným okem uprostřed. Tvar keře je vždy vzpřímený, s věkem lehce zaoblený.
Red Heart nese čistě bílé květy s nápadným, vínově červeným středem. Od něj směrem ven pokračují paprskovitě tenké žilky ve stejné barvě, které se postupně vytrácejí na bělostných okvětních plátcích.
Marina nese typicky otevřený květ modrofialové barvy se sytě vínovým středem, který navíc maluje jemné paprsky zevnitř ven do okvětních plátků. Pestík je krémově bílý, což výborně kontrastuje se sytě vybarveným květem. Vykvétá na začátku července a pokračuje až do konce léta, pokud má dost poupat. Výborně se kombinuje se žlutě kvetoucími nižšími keři.
Russian violet má zelené trojlaločné listy, vyrůstající na krátkých řapících, na podzim se barví do žluta. Kvete bohatě od července do září velkými růžovofialovými květy s vínovým okem, ze kterého vybíhají krátké paprsky do k
V naší poradně s názvem STŘÍHÁNÍ VENKOVNÍHO IBIŠKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana Taborska.
Co udělat s loňskými květy, které zůstávají ptes zimu na vetvickach Ibisku?
Dekuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Vůbec si nemusíte lámat hlavu, co se suchými květy, protože je jednoduše odstraníte společně s větvemi. Na konci zimy venkovní ibišek zkraťte tak, že ostříháte všechny větve 5 až 10 cm nad zemí. V nové sezóně pak ibišek bude vyrůstat znovu ze své základny a mladé výhony ponesou krásné obrovské květy, které vám budou dělat radost až do podzimu.
Ibišek čínský je tropická rostlina. To znamená, že k tomu, aby se mu v bytě dobře dařilo, potřebuje dostatek světla, a co je neméně důležité, správnou teplotu – ideálně v rozmezí 20 až 25 °C. K tomu, aby rostlina dlouhodobě kvetla a květy a poupata si také udržela, potřebuje každý den několik hodin přímého slunečního záření. Nejlépe tedy uděláme, pokud ji umístíme poblíž okna nebo rovnou na parapet okna orientovaného na jih nebo západ. I když dařit by se jí mělo i na východním okně – v závislosti na konkrétních podmínkách každého bytu. V létě je však třeba dávat pozor na přímé sluneční paprsky, hlavně ve slunných dnech a přes poledne, aby nedošlo k popálení listů. Pokud máme rostlinu na okně, jednoduše ji trochu přistíníme žaluziemi, popřípadě přendáme na nějaké místo s dostatkem rozptýleného světla. V zimě zase naopak dáváme pozor, aby nám ibišek od okna nenamrzl. To může způsobit i studený průvan od otevřeného okna, když si jen na chvilku v mrazivých dnech vyvětráme.
Pokud si koupíme malou a již kvetoucí rostlinu v obchodě, bývá často už ve skleníku ošetřena regulátorem růstu, proto jí může kompaktní tvar vydržet i rok. Po této době má však pokojový ibišek hlavně v přehřátém a nepříliš světlém bytě snahu vytvářet dlouhé výhony a jen málo květů. Snažme se mu proto poskytnout to nejlepší možné osvětlení.
Ibišek je poměrně teplomilný. Letní teplota by měla dosahovat 20–25 °C, zimní 15–20 °C, minimálně však 13 °C.
Ibišek je náročný na živiny, proto mu na jaře a v létě určitě prospěje každé dva týdny přihnojení plným hnojivem – tedy hnojivem se všemi základními živinami. V sezóně (březen–listopad) hnojíme každé dva týdny. Ibiškům vyhovuje hnojivo s nižším obsahem fosforu. Přemíra fosforu může způsobit, že ibišku naroste mnoho jemných lístků, ale žádné květy. Ibišek rovněž potřebuje některé stopové prvky jako železo nebo hořčík. Většinou si ale vystačíme s komplexním hnojivem pro kvetoucí pokojové rostliny anebo se prodávají speciální hnojiva pro ibišky. Vyvarovat bychom se naopak měli hnojivům pro balkónové květiny, která by mohla ibišku uškodit.
Koncem února pak můžeme provést i dosti hluboký řez (na polovinu výšky) a rostlinu vytvarovat. Během vegetace pak jen občas zaštípneme příliš dlouhé výhony.
Pravým časem pro přesazování je předjaří. Půdu volíme humózní, výživnou s podílem rašeliny; vhodné složení mají prodávané zahradnické substráty.
Během vegetační sezóny, tedy od března do listopadu, rostlinu hojně zaléváme. Nelze přesně říct, kolikrát týdně by to mělo být, ale u ibišků se řídíme jednoduchým pravidlem, a to, že půda by neměla nikdy zcela vyschnout, ale ani bychom ji neměli př
Stříhání venkovního keře ibišku lze provádět na konci podzimu nebo zimy po opadu listů nebo brzy na jaře, než začnou rašit pupeny.
Naučit se, jak a kdy prořezat venkovní ibišek, je jednoduché, jakmile pochopíte metody stříhání. Stříhání provedené později než brzy na jaře může způsobit ztrátu některých květů, ale ty, které nejsou odstraněny, zas budou větší. Mladší keře mohou těžit z lehkého prořezávání, zatímco starší exempláře vyžadují extrémnější odstranění větví.
Když plánujete stříhání venkovního ibišku, ustupte a podívejte se na jeho celkovou podobu. Mladší keře rostou vzhůru a mají vzpřímený tvar, ale starší exempláře mohou mít zajímavě visící větve. Chcete-li zachovat při prořezávání tvar keře, odstraňte jen dřevo do prvního nebo druhého očka. Pokud růst není čistý, prořezávání budete muset provést hlouběji po stonku. Pravidelné roční ořezávání by ale mělo zabránit neuspořádanému vzhledu.
V naší poradně s názvem STŘÍHÁNÍ VENKOVNÍHO IBIŠKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zahradník.
Vůbec si nemusíte lámat hlavu, co se suchými květy, protože je jednoduše odstraníte společně s větvemi. Na konci zimy venkovní ibišek zkraťte tak, že ostříháte všechny větve 5 až 10 cm nad zemí. V nové sezóně pak ibišek bude vyrůstat znovu ze své základny a mladé výhony ponesou krásné obrovské květy, které vám budou dělat radost až do podzimu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana Taborska.
Děkuji mnohokrát
Jedná se o stromky, ale to bude asi stejně.
Hezky den
Taborska
Nejčastějšími škůdci na paprikách jsou mšice, zejména mšice řešetláková (pozor – je velmi odolná proti přípravku Pirimor). Mšice škodí rostlinám především sáním a přenosem ostatních viróz. Rostliny můžete ochránit přípravky Actellic 50 EC, Dursban 480 EC, Mospilan 20 SP a Tribute Trigger.
Svilušky
Dalšími častými škůdci jsou svilušky, konkrétně sviluška chmelová, která vytváří na paprikách jemné pavučinky. Pro ochranu rostlin před napadením lze použít přípravky Omite 30, Omite 570 EW nebo Talstar 10 EC.
Molice
Velmi těžko hubitelným škůdcem paprik jsou molice. Jsou také označovány jako „bílé mušky“. V současné době je možné proti nim aplikovat pouze přípravek Applaud 25 WP.
Deformace plodů
Příčinou deformace plodů bývají nejčastěji genetické poruchy nebo potíže s opylením. Ty může vyvolat buď chladné počasí (nedostatek opylovačů, neprášivý pyl) nebo velké teplo v době květu (zasychání blizen).
Bradavice na paprikách
Pokud objevíte na plodech paprik drobné bradavičky (většinou umístěné na spodní straně listů poblíž listových žilek), jedná se o tzv. intumescenci. Její příčinou je především nadměrná zálivka nebo příliš vlhký vzduch.
Virus mozaiky okurky (CMV)
Následkem viru mozaiky okurky jsou plody paprik menší a deformovanější. Listy mají hnědé skvrny. Choroba se objevuje na rostlinách ve druhé polovině léta.
Paprikám škodí nebezpečná bronzovitost rajčete
Nebezpečná je virová bronzovitost rajčete, která je příčinou zpomaleného růstu až úhynu rostlin, na plodech způsobuje různobarevné, většinou rozptýlené skvrny. Všechny virózní rostliny je třeba okamžitě likvidovat.
Hniloba kořenů nebo kořenového krčku
Hniloba kořenů nebo kořenového krčku je příčinou fytoftorové hniloby nebo fusariového vadnutí. V obou případech je základem ochrany důsledné střídání plodin, včasné a důkladné odstraňování napadených rostlin a posklizňových zbytků, vyrovnaná výživa, případně vhodná dezinfekce půdy.
Svilušky jsou 0,3–0,6 mm velké, zelenožlutavě nebo červenavě zbarvené, velmi rychle se rozmnožují a přelézají z jedné rostliny na další. Larvy i dospělci jsou mimořádně žraví a nejsou vybíraví. Jejich šíření a rozmnožování podporují vysoké teploty, nízká vzdušná vlhkost vzduchu a přehnojení. Svilušky žijí na spodní straně listů, většinou blízko listových nervů, napichují listové buňky a vysávají z nich šťávu.
Mšice se rozmnožují neobyčejně rychle a prospívá jim suchý vzduch. Dávají přednost zesláblým rostlinám a mladým vrcholovým částem, jejichž měkká buněčná pletiva snadno propíchnou svým sacím ústrojím. Mšice způsobují trojí poškození: propichují listy až k vodivým drahám a vysávají šťávu. Přitom přechází sosákem do rostliny jed. Kromě toho mšice vylučují lepivou sladkou tekutinu (medovici), na které žijí plísně ze skupiny černí.
Červci jsou nepříjemnými škůdci zvláště proto, že napadení objevíme až tehdy, když jsou již larvy v bezpečí pod svými štítky. Mladé, velmi pohyblivé a citlivé larvy nejsou pouhým okem viditelné. V suchém a teplém prostředí, například při zimním vytápění, se cítí červci zvlášť dobře a rychle se rozmnožují. Jako většina škůdců dávají i červci přednost zesláblým rostlinám. Z voskovité hmoty, kterou sami produkují, vytvářejí štítky, pod nimiž kladou vajíčka. Štítek je bělavý až nahnědlý, spíše plochý a není spojen s larvou pod ním. Hnědavé polokulovité pancíře puklic jsou ztvrdlou pokožkou zadní části těla. Červci stejně jako mšice škodí trojím způsobem. Napichují a vysávají listy nebo stonky, slinami otravují rostlinu a vylučují medovici.
Molice vyžaduje teplotu 15–25 °C a vlhkost vzduchu kolem 80 %. Molice sedí většinou na spodní straně listů. Jen 0,1 mm velké larvy jsou pohyblivé pouze v nejmladším stadiu vývoje, potom se pevně přisají k rostlině a chrání se štítkem. Vedle škod způsobených sáním znečišťují molice rostliny medovicí.
Vlnatky jsou růžoví až světle hnědí, 2–3 mm dlouzí škůdci. Jsou trvale pohyblivé a nemají pevné štítky. Jejich voskovité výpotky tvoří bělavé vlnaté chuchvalce, pod nimiž je živočich často zcela ukryt. Usazují se ve větších koloniích, zejména na kořenovém krčku, na spodní straně listů nebo v paždí větví rostlin. Škodí stejně jako jejich opancéřovaní příbuzní a daří se jim také nejlépe v suchém a teplém vzduchu.
Třásněnka je malý hmyz, který se vyskytuje zejména v suchém a teplém pokojovém vzduchu. Jsou velkou pohromou pro rostliny a explozivně se množí. Povšimneme si jich většinou až tehdy, když 1–2 mm dlouzí úzcí okřídlení dospělci poletují kolem rostliny ve velkém počtu. Třásněnky přeletují z rostliny na rostlinu a mohou být také unášeny větrem. Dospělci kladou vajíčka na spodní stranu listů do pletiva rostlin. Po několika málo dnech se vylíhnou larvy, které často zůstávají pohromadě. Napichují listy a květy a vysávají šťávu.
Proti těmto škůdcům existují chemické postřiky, které jsou k dostání v zahradnictvích nebo e-shopech.
V naší poradně s názvem ČERNÉ TEČKY NA RAJČATECH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Tereza.
Dobrý den,
na balkoně pěstujeme rajčata, ale objevili se nám na listech černé tečky - viz foto. Prosím o radu, co by to mohlo být a jak s tím bojovat. Našli jsme, že by to mohla být septoriová skvrnitost, ale nejsme si jisti.
Předem děkuji za odpovědi. Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Na fotografii není septoriová skvrnitost, spíše to vypadá jako příznak nerovnováhy ve výživě. Bude zřejmě třeba snížit dávky dusíku a zvýšit fosfor a draslík. Rostlinám by prospěl postřik na list hnojivem s vyšším obsahem fosforu. Zároveň bude třeba zamyslet se nad hnojivem v zálivce a zkusit použít Kristalon zdravé rajče a paprika.
Mezi hlavní škůdce, kteří napadají okurky, patří molice skleníková, třásněnka západní, slimáci a mšice. Na molice fungují dobře žluté lepové destičky. Třásněnku zničíte přípravky na bázi parafínového oleje. Slimáky zlikvidujete pomocí návnad, jako je sklenice s pivem zapuštěná do země, různé desky, pod kterými se schovají a vy je pak můžete sebrat. Proti slimákům funguje i biologická ochrana pomocí hlístic Phasmarhabditis, které vlezou do slimáka, usmrtí ho, ostatní slimáci ho sežerou a nakazí se hlísticí taky, což způsobí jejich kompletní vyhubení. Mšice můžete odstranit vhodným postřikem proti mšicím. Na okurkách se nejčastěji vyskytuje mšice broskvoňová (Myzus persicae) a mšice řešetláková (Aphis nasturtii). Účinné jsou přípravky Pirimor a Rock Effect.
Mezi choroby okurek patří plíseň okurková a padlí. S ošetřením proti plísni okurkové je třeba začít zpravidla na konci června (nebo později, ale vždy před výskytem choroby) a opakovat ho třikrát s intervalem opakování po 10 dnech. Pro tato ošetření se doporučují systémové přípravky Acrobat MZ WG, Ortiva, Ridomil Gold MZ Pepite nebo PROTI PLÍSNÍM (Acrobat). Další ošetření proti plísni závisí na průběhu počasí. Od začátku srpna do konce sezóny v případě vlhkého počasí je možné použít kontaktní přípravek DITHANE DG Neotec. Ochranu proti padlí poskytne chemický přípravek Ortiva nebo Proti padlí (Kumulus). Účinky přípravků jsou především preventivní, a proto musí být použité ideálně ještě před nebo na počátku infekce.
Fomová hniloba (Phoma sp.): Listy mění barvu, začínají žloutnout a hnědnou. Na průřezu stonku je viditelné zhnědlé pletivo. Příčinou je dlouhodobé umístění ve vlhkém a chladném prostředí, často také přehoustlé keře a trvalé přemokření pěstební nádoby či nevhodný těžký pěstební substrát. Napadené části rostlin musíme odstranit až ve zdravém pletivu a vylepšit pěstební podmínky. Použití přípravku Previcur pomůže jako prevence.
Šedá hniloba (Botrytis cinerea): Pletivo stonků je vodnaté a zahnívá, při vyšší vzdušné vlhkosti se pokrývá šedivým porostem houby. Plíseň se vyskytuje především v období, kdy jsou oleandry vystaveny prudkému kolísání suchého a chladnějšího prostředí s vlhčím a teplejším. Starší listy a odumřelé části rostlin je nutné odstranit. V zimních měsících udržujeme sušší prostředí a zabraňujeme dlouhodobému ovlhčení listů. Aplikace fungicidu má význam především při zvýšeném infekčním tlaku.
Bakteriální uzlovitost (Pseudomonas syringae pv. sevastanoi): Na listech se objevují černé skvrny se žlutým lemem. Výhony praskají a tvoří se „nádory“. Vlivem silného napadení jsou vrcholky výhonů, květy a plody hnědočervené a odumírají. Napadené listy je nutné okamžitě otrhat a zajistit rychlé osychání listů. Jako prevence se u zdravých rostlin provádí ošetření přípravkem Champion 50 WG.
Puklicovití (Coccidae): Patří k nejčastějším a nejzávažnějším škůdcům. Na listech a výhonech se objevují bělavé až žlutohnědé vyvýšeniny. Při počátečním napadení se dají odstranit štětcem namočeným ve slabém lihovém roztoku. Při větším plošném výskytu se provádí opakovaný postřik olejovým přípravkem Biool nebo přípravkem Careo koncentrát.
Mšice (Aphididae): Listy jsou v důsledku sání mšic zkadeřené a žloutnou, při silném napadení se pokrývají lepivou medovicí, kterou mšice produkují. Na této medovici se druhotně usídlují černě. Vhodnou ochranou je trvalé umístění žlutých optických lapačů. V případě zjištění napadení mšicemi provádíme opakovaný postřik olejovým přípravkem Biool. Naprosto ideální je použití biologického predátora – parazitické vosičky Aphidius colemani. Tato vosička o velikosti 0,5 mm vyhledává mšice, do kterých klade vajíčka. Tím dochází k usmrcení mšic a v mumifikovaném těle se následně vyvíjí další generace vosiček, které pokračují v parazitaci.
Třásněnka západní (Frankliniella occidentalis): Způsobuje kromě přenosu viróz deformaci mladých listů a zakrnění vrostlého vrcholu. Třásněnky se silně rozmnožují v květech, ty jsou znečištěny pylem a mají zhnědlé okraje. Ochranu je možné provádět postřikem přípravkem Vertimec, ale i zde opět jednoznačně upřednostňujeme biologickou ochranu pomocí dravého roztoče Amblyseius cucumeris a trvalým umístěním modrých optických lapačů.
V naší poradně s názvem DOTAZ OHLEDNĚ NÁZVU KVĚTINY - VIZ FOTO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva Korenská.
Dobrý den, prosím o název této květiny. Předem děkuji za odpověď. Eva Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Na vašem obrázku bude asi pepřinec (Peperomia), respektive nějaký jeho druh. Tyto druhy mají tlusté mohutné stonky a masité listy. Je to tropická trvalka, která je pěstována pro její okrasné listy. Nejčastěji pochází z tropické Ameriky. Jsou kompaktní a obvykle nepřesahují výšku 30 cm. Jednotlivé druhy se značně liší ve vzhledu. Listy jsou hladké a masité a mohou být oválné nebo mohou mít tvar srdce. Drobné květy jsou nenápadné a rostou ve tvaru kordovitých hrotů.
Nároky na světlo
Peperomia je nenáročná pokojová rostlina a dobře roste na jasném nepřímém světle, které poskytuje západní nebo východní okno. Tyto rostliny dokonce rostou i pod fluorescenčními světly (umělé osvětlení). Nedostatečné světlo způsobuje, že pomalu rostoucí peperomie přestane růst. Přímé sluneční světlo naopak spálí její listy.
Nároky na vodu
Před každou zálivkou nechte půdu vyschnout. Přelití vede k hnilobě kořenů, je hlavní příčinou závažných problémů s těmito rostlinnými. Nejlepší je namočit květináč na 10 minut do vody a pak vyndat. Tato technika udržuje listy suché a pomáhá předcházet nemocem rostlin. Husté listy rostlin Peperomia drží vodu a umožňují rostlině odolávat dlouhým obdobím bez zálivky.
Hnojení
Tyto pokojové rostliny přihnojujte měsíčně od jara a v létě základním rostlinným rostlinným hnojivem ve výši 1/2 doporučené dávky. Během podzimu a zimy není nutné tuto rostlinku hnojit.
Nároky na teplotu
Teploty mezi 16 - 27 °C jsou nejlepší. Teploty pod 10 °C a studené průvany z oken a dveří poškozují listy.
Vlhkost vzduchu
Peperomia je původem z deštných pralesů Brazílie a proto milují teplé vlhké prostředí.
Květy
Květy peperomických rostlin jsou velmi malé a nevýrazné. Jsou to listy, které jsou na rostlině tak zajímavé.
Škůdci
Domácí škůdci jako vlnatka a mšice mohou být pro rostlinu problém.
Nemoci
Ringspot virus je skvrnitost listů, který se vyznačuje jako nevzhledné kulaté fleky a nejčastěji se objeví kvůli vysoké vlhkosti. Vzhledem k tomu, že pro tuto chorobu rostlin neexistuje žádné chemické ošetření, musí být poškozené listy a dokonce i celá infikovaná rostlina vyhozeny. Udržujte listy peperomie suché a zajistěte dobrou cirkulaci vzduchu, abyste zabránila tomuto onemocnění.
Půda
Použijte dobře provzdušněnou volnou půdu, která dobře vysychá.
Velikost květináče
Velikost květináče má toto rostlina ráda spíše menší než větší. Přesazujte, až když kořeny zcela naplní současnou nádobu. Pěstování peperomie v květináči, který je příliš velký, zabraňuje rychlému vysychání půdy a způsobuje hnilobu kořenů.
Řez
Peperomia může být seříznuta kdekoli na lodyze. Nový růst se pak vyvíjí z uzlů těsně pod řezem ve stonku.
Množení
Peperomia se snadno množí z listových výrůstků, odřezků výhonků a rozdělením rostlin. Dobré je nechat nařezané konce listů nebo stonků používané k množení nejdříve vysušit několik hodin nebo přes noc před jejich vysazením.
Jedovatost
Peperomie je jedovatá s úrovní toxicity 1.
Suché listy oleandru mohou být způsobeny napadením rostliny mšicemi, které jsou velkým nepřítelem oleandru. Jsou většinou zelené až černé a najdeme je na všech zelených částech rostliny.
Jaká je to choroba
Listy jsou v důsledku sání mšic zkadeřené a žloutnou, při silném napadení se pokrývají lepivou medovicí, kterou mšice produkují. Na této medovici se druhotně usídlují černě. Po napadení mšicemi dochází ke kroucení listů a k plstnatění či zakřivení pupenů. Listy posléze uschnou a opadají.
Co s tím dělat
Vhodnou ochranou je trvalé umístění žlutých optických lapačů. V případě zjištění napadení mšicemi provádíme opakovaný postřik olejovým přípravkem Biool. Naprosto ideální je použití biologického predátora – parazitické vosičky Aphidius colemani. Tato vosička (velikost 0,5 mm) vyhledává mšice, do kterých klade vajíčka. Tím dochází k usmrcení mšic a v mumifikovaném těle se vyvíjí další generace vosiček, které pokračují v parazitaci. Anebo je ideální na mšice nasadit slunéčko sedmitečné. Pomoci si můžete i vodou smíchanou s tabákem.
V naší poradně s názvem KROUCENÍ LISTŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana Klimečková.
Vloni jsem nasadila blumku, měla již několik plodů, letos silně kvetla, je obalená plody, ale zakroutily se jí všechny listy. Postříkala jsem ji Mospilanem proti mšicím, některé listy, hlavně ty na koncích větviček se již narovnaly, ale mnoho jich je stále zavinutých. Sousedka má tentýž problém, ale mšice v listech nenašla. Je to nějaká mykóza? Nebo stromkům něco chybí? Co s tím máme dělat?
Dík za radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Kroucení listů u blum a švestek je skutečně nejčastěji zapříčiněno mšicemi a dokazuje to i vámi uváděné zlepšení stavu listů po aplikaci Mospilanu, což je kontaktní jed na mšice. Aplikujte postřik Mospilanem znovu po 14 dnech a dbejte na důkladné pokrytí i zespodu listů a dovnitř záhybů a nezapomeňte postříkat kmen i větve.
Proti houbovým chorobám je dobré stromy blum i švestek stříkat preventivně každý rok v tomto sledu:
1. postřik aplikovat po spadání 50% listů.
2. postřik aplikovat v době zimního klidu.
3. postřik aplikovat na jaře, když opadávají ochranné skořápky budoucích plodů.
K postřiku použijte některý z těchto fungicidů:
ARVEMUS 80 WG
CAPTAN 80 WG
FLINT PLUS
KOLLIN 80 WG
MERPAN 80 WG
MERPLUS
SCAB 480 SC
SCAB 80 WG
Alternativně se můžete pokusit černé mušky fyzicky odstranit buď uštípnutím napadených stonků a jejich spálením nebo jejich sražením z listů pomocí tlakového spreje z hadice. Jen se ujistěte, že během procesu nepoškodíte rostlinu.
Zvažte také výsadbu rostlin odpuzujících mšice, jako jsou afrikáni nebo pažitka, které odpuzují jak černé mušky tak i mšice. Nebo k rostlinám vysaďte lichořeřišnice, které pomáhají udržet černé mušky v bezpečné vzdálenosti.
Základem je správné zalévání odstátou vodou, správné dávkování hnojiva a tvarování. Pokud oleandry nekvetou, příčinu hledejte buď v nesprávné péči, nebo v nedostatečné likvidaci škůdců a chorob. Nejčastěji jde o čerň, kdy listy vypadají jako posypané sazemi, houby poškozující květy (plíseň), mšice, puklice a svilušky. Pokud je oleandr napaden škůdci, dochází ke žloutnutí listů a jejich opadávání. Oleandr je teplomilná rostlina z oblasti Středomoří, takže i menší mráz jí může uškodit.
Velkým nepřítelem oleandru jsou mšice. Ty jsou většinou zelené až černé a najdeme je na všech zelených částech rostliny. Po napadení mšicemi dochází ke kroucení listů a k plstnatění či zakřivení pupenů. Na mšice je ideální nasadit slunéčko sedmitečné. Pomoct si můžete i vodou smíchanou s tabákem.
Uzené kachní prso, bulgur s kopřivami a omáčkou s ibiškem
Ingredience: 600 g uzených kachních prsou, 500 g bulguru, 200 g mladých kopřiv, 400 g šalotky, 100 g strouhanky, 200 g másla, snítka čerstvého tymiánu, 2 květy ibišku, 300 ml červeného vína, 100 g cukru krupice, 500 ml kachního fondu, 100 g cibule
Technologický postup: Kachní prso očistěte, kůži prokrájejte a dochuťte solí a pepřem. Kachní prso zprudka opečte pouze ze strany, kde je kůže. Poté vložte do vakuovacího sáčku a vařte v sous-vide na 65 °C 2 hodiny. Bulgur propláchněte pod tekoucí vodou a vařte v hovězím vývaru doměkka. V jiném hrnci rozpusťte máslo a na něm opečte najemno nakrájenou šalotku. Přidejte nasekané kopřivy a poté i uvařený bulgur, dochuťte solí, pepřem a zjemněte máslem. Oloupané šalotky vložte na plech, který vysypte centimetrovou vrstvou soli, plech s šalotkou vložte do trouby a pečte na 160 °C 30 minut. Poté šalotku podélně rozpulte a konce zakrojte. Vedle si připravte směs z odkrojků šalotky, másla, strouhanky a bylinek (tymián). Směs promíchejte a lžící naneste na rozpůlené šalotky, které ještě společně se směsí krátce zapékejte, cca 8 minut na 180 °C. V hrnci si nachystejte tmavý základ z cibule, poté zaprašte moukou, zalijte kachním fondem a červeným vínem. Přidejte dva květy ibišku. Omáčku svařte na polovinu, aby měla dostatečnou sílu. Nakonec přeceďte přes jemný cedník.
