ČERVENA ČOČKA NA KYSELO je jedno z témat, které se týká tohoto článku. Čočka představuje z hlediska potravinářského využití nejžádanější luskovinu (luštěninu). Čočka jedlá je jednoletá rostlina, která se seje na jaře do půdy lehčí, písčitohlinité či hlinitopísčité a dobře propustné. Velké plochy, kde se čočka pěstuje, se nacházejí v okolí Středozemního moře (zejména ve Španělsku, Maroku, Alžírsku), dále v Indii, Pákistánu, Chile a Etiopii. Drobnozrnná čočka pochází z jihozápadní Asie, velkozrnné formy z okolí Středozemního moře. Z těchto oblastí se čočka postupně rozšířila i do Evropy.
Postup: Čočku přebereme, propláchneme a namočíme na 2─4 hodiny do vody. Nasáklou čočku slijeme, zalijeme ji novou vodou a uvaříme doměkka společně s bobkovým listem. Cibuli oloupeme, nakrájíme na kostičky a na tuku ji osmahneme dozlatova. Přisypeme část uvařené čočky (i s částí vývaru) a vyjmeme bobkový list. Druhou část čočky rozmixujeme, přidáme k celé uvařené čočce a promícháme. Dochutíme solí, pepřem, tymiánem a citronem. Čočku na kyselo bez mouky podáváme s jemně tekutým volským okem a kyselou okurkou.
Čočka na kyselo s česnekem
Ingredience: 300 g zelené nebo hnědé čočky, 1 menší cibule, 1 bobkový list, 2 lžíce oleje, vinný ocet nebo šťáva z citronu, 1 mrkev, 3 stroužky česneku, sůl, čerstvě namletý pepř, majoránka.
Postup: Syrovou mrkev oloupeme a nakrájíme na drobné kostičky. Čočku přebereme, propláchneme, dáme do tlakového hrnce i s mrkví, zalijeme studenou vodou (dva až tři prsty nad čočku) a dáme vařit. Díky tlakovému hrnci se doba přípravy výrazně zkrátí ─ podle stáří a druhu bude čočka uvařená zhruba za 10─15 minut. Poté máte na výběr z několika variant přípravy:
Jestliže budete chtít čočku zahustit, neslévejte všechnu vodu. Na oleji si osmažíme cibulku, zasypeme ji přibližně jednou lžící mouky nebo bezlepkovou rýžovou mouku a připravíme klasickou jíšku. Přidáme bobkový list, zalijeme trochou studené vody a necháme krátce povařit. Bobkový list pak vyjmeme, přidáme uvařenou čočku, rozmačkaný česnek, osolíme, opepříme a dochutíme octem nebo šťávou z citronu a majoránkou dle chuti.
Nezahuštěná čočka se připravuje stejným způsobem, pouze se slije všechna voda. Čočku přidáme k osmažené cibulce a bobkovému listu, který po chvilce prohřátí vyjmeme. Dochutíme česnekem a majoránkou a podáváme. K čočce si můžeme dát sázené či ztracené vejce nebo vejce natvrdo, nakládanou okurku, v zimě je pak skvělé kysané zelí nebo zkvašená zelenina (pickles).
Výborný typ:
Nezahuštěnou čočku stačí ochutit citronovou šťávou v kombinaci s česnekem, jemně nasekanou zelenou petrželkou a římským kmínem a vznikne báječná příloha například k rybě. Nebo uvařenou čočku v létě promíchejte s najemno nasekanou cibulkou a česnekem, pokrájenými cherry rajčátky, koriandrem, citronovou šťávou a olivovým olejem a připravíte tak báječný salát, který lze dochutit i kozím sýrem.
Červená čočkana kyselo
Ingredience: 350 g červené čočky, 1 střední cibule, 1 lžíce octa, máslo nebo olej na&nbs
V naší poradně s názvem PURINY A CIZRNA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hana Pořízová.
Dobrý den,nezjistila jsem nikde,jak je na tom cizrna s puriny.Je to stejné jako hrách nebo čočka?Děkuji.Poř
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Cizrna má nejméně purinů ze všech luštěnin, ale stále patří mezi potraviny s mírně vyšším obsahem purinů. V případě purinové diety doporučuji omezit spotřebu luštěnin na maximálně jeden šálek denně a konzumaci masa, drůbeže a ryb na maximálně 120 až 170 gramů na den. Pro doplnění potřebného množství proteinů využijte nízkotučné mléčné výrobky, ořechy, arašídové máslo a vajíčka, všechny uvedené patří mezi potraviny s nízkým obsahem purinů.
V naší poradně s názvem NEMOC OSTRUŽIN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Růžena.
Prosím o radu,
pěstuji ostružiny vedle malin a v posledních letech plody ostružin
nedozrají. Plod je napůl červený a kyselý. Ptala jsem se v zahradnictví a říkali, že to dělá roztočík malinový. Stříkala jsem na jaře calypsem, ale nic nepomohlo. Mám ostružinu vyhodit nebo přesadit dále od malin ?
Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník .
Když na plodech ostružin vznikají červená místa, která nedozrávají a plody mají více či méně kyselou chuť, tak škůdcem je skutečně roztočík malinový. Roztočík malinový ve velkém množství saje šťávu z dužiny plodů a tím brání jejich dozrávání. Roztočík cestuje po ostružinových výhonech a až do doby květu jej můžeme likvidovat insekticidy. V zahraničí je povolen přípravek Decis EW 50 v koncentraci 0,01 %. U nás je povolený přípravek Sumithion super, který je určen na podobného roztočíka jahodníkového, ale na malinového působí taky. První postřik se provádí již při délce výhonů 20 cm a v případě potřeby se opakuje ve 14-ti denních intervalech. Je velmi důležité důkladné postříkání výhonů ze všech stran, aby byly úplně celé pokryty roztokem.
Plody napadené roztočíkem nekonzumujte, ale oplodí odstřihněte a spalte. Jako preventivní opatření doporučuji vytvořit dostatečnou vzdálenost mezi jednotlivými rostlinami, aby roztočík nemohl přelézat z jedné na druhou. Také je vhodné zjara provést postřik rostlin i okolí sirnatými prostředky například Sulka.
Principem makrobiotické stravy je strava bohatá na ovoce, zeleninu, luštěniny a obilniny. Maso, vejce a rafinované potraviny se výrazně omezují. Nejedná se o vegetariánství, neboť makrobiotika konzumaci masa striktně nezakazuje, pouze doporučuje dopřávat si ho pokud možno v co nejmenším množství a střídat potraviny jin s potravinami jang. Dáte-li si třeba těžký biftek, měli byste přísun energie jang vyvážit přísunem energie jin, tedy například čerstvou zeleninou. Makrobiotika nezakazuje úplně se nezdravých laskomin vzdát, spíše radí, kterými potravinami lze negativní účinky snížit. Makrobiotika, to je především rovnováha.
Ve svém příspěvku CHOROBY VYSAZENÝCH RAJČAT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dědík.
Na listech vysazeních rajčat sz od sponích listů objevila na nich bílá vrstva a šíří se nahoru na listech.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Dobešová Vlasta.
Mám na zahradě rajčata, která mají červené plody, ale špatně se trhají a jsou uvnitř bílé. Není to odrůdou, protože se jedná o jednotlivé rostliny z druhu. Mám několik druhů a je to napříč u všech.
Mnoho lidí má luštěniny spojené s představou jídla, jež není chutné, člověka po něm bolí břicho a trpí nadýmáním. Za určitých podmínek je však opak pravdou. Luštěninové jídlo může byt chutné i dobře stravitelné. Stravitelnost luštěnin se výrazně zvýší, pokud je před vařením namočíme (nejlépe přes noc) a poté vylijeme vodu, v níž byly luštěniny namočené. Lepší stravitelnosti dosáhneme také, když luštěniny povaříme s vybranými druhy koření (například s bobkový listem, MAHÁ kořením, tymiánem, oreganem, se saturejkou či bazalkou). Rovněž důležité je podávat luštěninová jídla se zeleninou (ta napomáhá dobré stravitelnosti), nikoli s vejci nebo uzeninou (tím se totiž luštěninová jídla stávají hůře stravitelnými), jak bývalo zvykem ve snaze doplnit bílkovinu luštěnin, která se považovala za neplnohodnotnou. Přitom luštěninová bílkovina má v kombinaci s obilovinami parametry ideální bílkoviny. Konzumace luštěnin a celozrnných obilovin je proto klíčem k dobrému stavu zažívacího traktu, zvláště tlustého střeva a konečníku.
Uchovat červenou řepu zavařováním, aby mohla být celý rok připravena ke konzumaci, je prastarý zvyk, který funguje dodnes. Přestože má červená řepa nejvíc vitamínů a hodnot jako syrová, konzervace řepy má pro hospodyňku smysl. I těch vitamínů, minerálů a dalších hodnotných látek po zavařování červené řepy zůstane ještě dostatek.
Červená řepa je dobrým podpůrcem imunity, regeneruje organismus, podporuje růst tkání, má pozitivní vliv na funkci kardiovaskulárního systému, používá se při léčbě rakoviny a zároveň má preventivní účinky vůči této chorobě. Dnes se jí obvykle jenom kořen, a to syrový, vařený, nakládaný v octovém nálevu nebo konzervovaný.
Červená řepa je plodina pocházející původně ze Středozemí, dnes je oblíbená v Evropě, Severní Americe a spoustě asijských zemí. Je známá pro své přínosné účinky na lidské zdraví, obsahuje mnoho vitamínů, minerálů a dalších prospěšných látek.
Konzumace této zeleniny celkově podporuje odolnost organismu. Červená řepa má pozitivní vliv na nervovou soustavu organismu člověka, posiluje nervy. Dalšími jejími nezanedbatelnými účinky jsou pozitivní vliv na vidění a zrakovou ostrost. Je vhodné ji užívat při ženských obtížích, menstruačních potížích a v období klimakteria. Červená řepa blahodárně působí na kardiovaskulární systém člověka, pročišťuje krev a podporuje krvetvorbu. Díky obsahu železa rovněž doplňuje červené krvinky. Osvědčuje se při rekonvalescenčních stavech po prodělané borelióze a klíšťové encefalitidě. Podporuje látkovou výměnu, tudíž má detoxikační účinky, a vyplavuje škodlivé látky pryč z těla. Má i protinádorové účinky, a tak se při léčbě rakoviny doporučuje pít šťávu z červené řepy. Díky vysokému obsahu vlákniny působí dobře červená řepa na trávení, podporuje produkci trávicích šťáv a podporuje i činnost žlučníku a jater. Je dobrým pomocníkem při hubnutí. Pro svůj obsah kyseliny listové se doporučuje těhotným ženám a při přípravě na těhotenství. Celkově má červená řepa regenerační účinky, podporuje růst vlasů a nehtů, zpomaluje stárnutí organismu. Červená řepa je sice co do chuti sladká, avšak je nízkokalorická.
Nutriční hodnoty zavařované červené řepy na 100 g jsou: 55,57 kcal, 1,6 g bílkovin, 10,6 g sacharidů, 0,17 g tuků, 2,8 g vlákniny, 16 mg vápníku, dále obsahuje sodík, draslík, hořčík, křemík a vitamíny C, B a jiné.
V naší poradně s názvem ZAVAŘOVÁNÍ KAPUSTY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zuzana Keilová.
Prosím zavařoval jste někdo kapustu??? jak na to ?? díky Zuzana
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Nechte kapustu zkvasit podobně jako zelí. Výsledný produkt je bezlepkový, paleo a je vhodný pro vegany i vegetariány. Tady je recept na dva litry kysané kapusty:
Suroviny:
1 velká hlava kapusty
4-5 šálků organického kadeřávku - velké stonky jsou odstraněny a listy nazřezány na tenké proužky
1 malá organická červená cibule - nakrájená na kostičky
4 čajové lžičky himalájské růžové soli
1 lžíce loupané organické bílé buničiny z kůry citronu
3 stroužky oloupaného česneku
4½ šálků teplé čisté vody (40° C)
1 čajová lžička organického kokosového cukru nebo Rapadury
1 balíček bakteriální kultury pro mléčné kvašení https://www.amazon.com/gp/a…
2 čisté skleněné zavařovací sklenice s víčkem
Postup
1. Odstraňte 4 vnější listy z kapusty, opláchněte, osušte a odložte. Odstraňte košťál a nakrájejte zbývající časti kapusty na tenké plátky nebo použijte kuchyňský robot. Umístěte kapustu a nakrájený kadeřávek do velkého sítka a důkladně opláchněte vodou. Možná to budete muset udělat v několika dávkách v závislosti na velikosti sítka.
2. Do velké mísy dejte omytou kapustu s kadeřávkem, přidejte červenou cibuli, posypte dvěma lžičkami růžové soli a promíchejte čistýma rukama, dokud kapusta a kadeřávek nezačne vadnout a neuvolní kapalinu. Pak to nechte stranou a přejděte k přípravě solanky.
3. Do mixéru dejte zbývající 2 lžičky růžové soli, bílou kůru z citronu, rozmačkaný česnek, vodu, cukr a rozmixujte, dokud to nebude hladké. Nakonec ručné přimíchejte mléčné kultury. Nechejte slanou vodu odležet po dobu 10-15 minut, aby se dobrá bakterie probudila a začala se krmít cukrem. Nalejte slanou vodu na nakrájenou zeleninu a dobře promíchejte rukama, dokud nebude veškerá zelenina pokryta solankou.
4. Směs nandejte do čistých skleněných sklenic a důkladně to rukama nebo velkou lžičkou umačkejte, dokud slanina nezakryje všechnu zeleninu. V horní části každé nádoby ponechte nejméně 6 cm místa na zakrytí.
5. Na začátku odložené 4 okrajové listy z kapusty přeložte a umístěte na vrch fermentované zeleniny, zatlačte dolů na listy, aby se zakryly solankou. Opakujte to i pro druhou sklenici. Tímto dalším krokem pomůžete udržet vaši fermentovanou zeleninu pod solankou. Můžete také použít malou čistou sklenici, která se vejde do nádoby a zeleninu přitlačí ke dnu. Ujistěte se, že máte alespoň 3 nebo 6 cm slaného nálevu nad horní částí fermentované zeleniny a složených listů.
6. Sklenice umístěte do lepenkové krabice, abyste je chránili před světlem. Nechte zeleninu kvasit při pokojové teplotě po dobu 5-7 dnů. Ochutnejte malou část po 4 dnech v letních měsících a 5-6 dnech v chladnějších měsících, abyste zjistili, zda se vám líbí chuť. Pokud se vám líbí chuť, odstraňte horní listy zelí a umístěte fermentovanou zeleninu do ledničky. Čím déle zeleninu kvasíte, tím více bude kyselejší. Poté, co dokončíte fermentaci, umístěte zeleninu do chladničky po dobu až 6-8 měsíců.
7. Pokaždé, když ujíte kysanou zeleninu, uji
Ingredience: 450 g hladké mouky, 1 vejce, 250 g mletých škvarků, 1 lžička cukru krystalu, 25 g droždí, 2 lžíce bílého vína, 60 g vepřového sádla, 2 lžičky soli, 250 ml vlažného mléka, ½ lžičky mletého pepře
Technologický postup: Domácí škvarky nameleme na mlýnku, trochu osolíme, opepříme a promícháme. Do mísy prosejeme hladkou mouku, přidáme sůl, čerstvě mletý černý pepř a promícháme. Do jamky v mouce rozdrobíme čerstvé droždí, posypeme krystalovým cukrem, zalijeme částí vlažného mléka a necháme vykynout kvásek – asi 15 minut. Když kvásek vykyne, přidáme domácí vepřové sádlo, víno a po troškách přiléváme zbylé vlažné mléko. Vypracujeme důkladně rukama na hladké, pružné, nelepivé a poloměkké těsto. Zpracováváme, dokud se nám těsto nezačne oddělovat od rukou a stěn mísy a na povrchu se nezačnou tvořit velké bubliny. Těsto na domácí škvarkové pagáčky nenecháváme vykynout, ale hned s ním pracujeme. Těsto dáme na jemně pomoučněnou desku a rozvalíme do obdélníku o tloušťce asi 0,5 až 1 cm. Na těsto rovnoměrně rozetřeme mleté škvarky tak, že po obvodě necháme asi 1,5 cm volný pás. Těsto stočíme na těsno do závinu, jehož oba okraje spojíme stlačením, aby náplň nevytekla. Závin obrátíme spojem nahoru, přeložíme třetinu zleva doprava a přes to přeložíme další třetinu těsta zprava doleva, trochu zploštíme válečkem. Náplň zůstane pěkně uvnitř a na sobě bude více přeložených vrstev těsta. Těsto zakryjeme fólií a odložíme do chladničky na 30 minut, aby náplň ztuhla a později během válení nevytékala. Těsto bude kynout dále i v chladničce. Po této době těsto rozválíme a znovu stejným způsobem překládáme. Celý postup opakujeme 3x za sebou po 30minutové pauze. Naposledy těsto rozválíme na tloušťku asi 1,5 až 2 cm, ale ne více, kynutím by se jednotlivé vrstvy nepěkně posunuly. Malým vykrajovátkem namočeným v mouce vykrojíme jednotlivé pagáčky, které na povrchu hustě narýhujeme nožem na stejné kostky. Pagáčky dáme na plech vystlaný teflonovou fólií nebo pečicím papírem, přikryjeme čistou utěrkou a necháme 15 minut kynout. Vykynuté pagáčky potřeme rozšlehaným vejcem, dáme péct do trouby vyhřáté na 180 °C na střední rošt a pečeme na horní a dolní ohřev s ventilátorem, až se povrch zbarví pěkně do červenohněda, což trvá asi 15 minut. Na dno trouby dáme hrneček s vroucí vodou. Upečené pagáčky dáme vychladnout na mřížku. Překládané škvarkové pagáčky jsou velmi chutné a po opakovaném překládání jsou pěkně křehké. Pagáčky jsou vynikající jako pohoštění pro návštěvy k vínu, nebo skvěle chutnají k různým sytým polévkám na kyselo.
Ve svém příspěvku NEDOZRÁVÁNÍ RAJČAT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pavel.
Prosím má někdo zkušenost stejnou jako já? Mám krásná rajčata odrůdy Bejbino a Tornádo. Jsou nádherně červená ale po rozkrojení jsou uvnitř, jak slupka tak stopka,ktera jde dovnitř rajčete zelená. Může mi někdo poradit? Dá se s tím něco dělat? Děkuji.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Ingredience: 80 g celeru, 100 g mrkve, 40 g másla, 1 lžíce oleje, 1 lžička hladké mouky, 2 stroužky česneku, 0,5 l bujónu, 250 g brambor na kostičky, 150 g vařeného uzeného masa, 500 g čočky, sůl, ocet, majoránka
Technologický postup: Na másle s olejem orestujeme nastrouhanou mrkev s celerem, kterou pak zaprášíme moukou, přidáme česnek a pokrájené maso nebo uzeninu, pokrájené brambory, promícháme, zalijeme vývarem (cca 0,5 litru) a vaříme do změknutí brambor. Když jsou brambory měkké, přidáme do polévky zbylou čočku, kterou máme už z minulého dne ochucenou a zahuštěnou jíškou. Vše promícháme, přidáme majoránku nebo celerovou nať dle chuti, krátce provaříme, ochutnáme, a je-li třeba, dochutíme solí, pepřem, octem dle chuti.
Vejce uvařená natvrdo mohou být používána jako příloha hlavních jídel. Mnoho kuchařů je například servíruje s koprovou omáčkou, vejce rozkrojené na půlky podáváme k čočce na kyselo. Také se vkládají do masových a sýrových rolád.
Samozřejmostí jsou takto upravená vejce jako ozdoba chlebíčků a studených obložených mís.
Připravíme hrnec odpovídající velikosti, aby nebyl zbytečně velký. Nalijeme přiměřené množství vody, aby pak vejce byla jen lehce potopená. Vejce na širším konci propíchneme tenkou jehlou, aby nepopraskala. Vodu v hrnci osolíme a přivedeme k varu. Do vroucí vody opatrně vložíme vejce a vaříme podle velikosti od 8 do 10 minut. Poté vejce vyjmeme a ochladíme. Pouze v případě, že je podáváme ke snídani, je neochlazujeme a servírujeme teplé. Vychladlá vejce důkladně oloupeme a můžeme podávat, případně využít do dalších receptů.
Nejlépe se v kuchyni pracuje s vejci staršími 5 dní. Pokud máte doma slepice a stane se vám, že tu a tam je skořápka jaksi znečištěná, otřete ji suchým hadříkem, nikdy ji nemyjte. Vejce by se do dvou dnů zkazila!
Aby vajíčko při vaření neprasklo, udělejte do něj nožem miniaturní dírku. Pomůže i ocet, který nalijete do vody. Ten totiž lehce skořápku zvláční. Vejce vkládejte do vroucí vody (pokud je dáte do studené, musíte sledovat vodu a vysledovat přesný okamžik, kdy se začíná vařit).
Vajíčko natvrdo jako jediné můžete začít vařit ve studené vodě. Jakmile voda začne vřít, stáhněte hrnec z plotýnky a nechte vejce 10 minut dojít v horké vodě. Vajíčko se uvaří natvrdo i tak, jen se nestihne vysušit zevnitř. Až zazvoní minutka, opět vajíčko zchlaďte jednu nebo dvě minuty ve studené lázni.
Dejte si také pozor, aby vejce nebyla studená z lednice – pak by stejně praskla. Po uvaření vejce namáčejte do ledové vody, aby šla pak dobře loupat.
Kuřátka žlutá patří do skupiny nelupenatých, doba výskytu je od července do října. Plodnice kuřátek žlutých jsou vysoké 70-150 mm, rozvětvené v sírově až citronově žluté větvičky, nahoře s okrovým nádechem. Zpravidla mají 2-3 krátké špičky nebo jsou tupé. Třeň je bělavý až nažloutlý, po poranění přechází do hnědočervené barvy. Kuřátka žlutá rostou jednotlivě a nepříliš hojně. Vyskytují se především v listnatých lesích, zejména v bučinách, méně často i pod smrky a borovicemi. Podobná jsou kuřátka zlatá, která však mají větší plodnice s citronově až oranžově žlutými, ve stáří okrovými větvičkami, v mládí s jasně žlutými špičkami a většími výtrusy.
Jde o jedlý druh vhodný do směsí a polévek, žluté větvičky se skvěle vyjímají v houbách zavařených na kyselo.
Vysoká cukernatost je příjemná a současně praktická pro uchovávání vína, ale co spotřebitel, to jiné chutě, někdo preferuje kyselinky, tak je asi dobře, že limity jsou dost dobře splnitelné.
Kdo určitě uvítá sladkou chuť, jsou děti, takže od moštových odrůd pro výrobu alkoholických nápojů přejděme k odrůdám stolním.
Ano, jak název napovídá, stolní odrůdy se konzumují jako ovoce; vína se z nich většinou nevyrábějí, i když bychom to klidně udělat mohli. Takováto vína by určitě neměla vysokou kvalitu, protože ta není ani v hroznech, ale byla by lehká a pitelná. Hodila by se na rychlou konzumaci.
Stolní odrůdy mají od moštových odrůd odlišné parametry. Hrozen má být atraktivní, velký, ne příliš hustý, aby se bobule příliš nedotýkaly, a často mívá rozvětvenou třapinu. Bobule jsou také velké, při zralosti všechny dobře vybarvené. Jejich dužnina, na rozdíl od tekuté dužniny u odrůd moštových má být masitá, chruplavá, s malým počtem semen. Kdo stolní hrozny, pochopitelně z dovozu, častěji kupuje, jistě si všiml, že některé odrůdy jsou bezsemenné, zatím tedy jen odrůdy zahraniční. Chuť stolních odrůd má být jemná, příjemně aromatická. U stolních odrůd nikdy nebývá dosaženo tak vysokých cukernatostí, jako u odrůd moštových.
Nejprve projděme odrůdy, zapsané ve Státní odrůdové knize, to znamená, že byly prozkoušeny v Ústředním zkušebním ústavu zemědělském; není jich mnoho, protože, jak jsme si právě řekli, kritéria k jejich povolení jsou přísná. Nejstaršími u nás pěstovanými povolenými odrůdami jsou dvě, které jsou si velmi blízké, proto se zmíním o obou najednou. Jde o odrůdy Chrupka bílá a Chrupka červená.
Chrupka bílá:
Chrupka červená:
Obě jsou součástí velké rodiny Chrupek (syn. Chassellas nebo Gutedel), která je známa již několik tisíciletí. Pěstovaly se již v Egyptě, na území dnešního Jordánska, v Malé Asii a prostřednictvím Féničanů se přes Řecko a Řím rozšířily do mnoha oblastí Evropy, kde se révě mohlo dařit. Z doby, kdy se zaváděla první moderní evidence odrůd u nás, v roce 1941, bylo známo okolo čtyřiceti druhů různých Chrupek, i když samozřejmě byly zaevidovány jen ty nejvýznamnější. Musíme vzít v úvahu, že se tehdy vycházelo z pouhých popisů, a protože dnes používaná genetická kontrola dosud neexistovala, je možné, že v řadě případů mohlo jít o synonyma téže odrůdy. Tyto dvě jmenované odrůdy, jakožto odrůdy stolní, jsou v dnešní době již dávno překonané, protože výše uvedené požadavky, co se týká parametrů hroznů a bobulí, jsou dnes již několikanásobně překonané. Například při srovnávání velikosti bobulí jsou v pořadí dnes povolených odrůd na posledním místě.
Čočku asi na hodinu namočte a pak uvařte, ale dejte pozor, abyste ji nerozvařili (v případě červené neloupané čočky je doba máčení a vaření kratší). Na rozpáleném oleji osmahněte cibulku. Až zesklovatí, přidejte papriku nakrájenou na drobné kostičky a opět chvilku opékejte. Až papriky změknou a pustí šťávu, přidejte k nim předem spařený a na drobné kousky nakrájený špenát, vše osolte a podlijte trochou vývaru z čočky. Poté do čočky vmíchejte koření (kurkumu, koriandr a římský kmín – od každého vždy asi necelou polovinu lžičky) rozmíchané v trošce zahřátého oleje. Do čočky přidejte i zeleninový základ a vše společně krátce poduste. Nakonec vmíchejte do pokrmu bílý jogurt. Arabská čočka se tradičně podává s rýží nebo rýžovými plackami.
Vinnou révu napadají nejčastěji. Vedle včasného zásahu vhodnými fungicidy je důležitá především prevence, která začíná u výsadby keřů na vhodné stanoviště, pokračuje vyváženým hnojením a prosvětlováním keřů. Houbové choroby se rozvíjejí při určitých klimatických podmínkách. Příznivými podmínkami jsou hlavně teploty kolem 25 °C a vlhko. Mezi nejčastější houbové choroby révy vinné patří padlí révy, plíseň šedá, plíseň révová a další, jako je červená skvrnitost révy či červená spála révy vinné. Bobule jsou na tyto choroby nejvíce náchylné v srpnu, kdy je potřeba nezanedbat často už poslední ošetření vinice proti těmto houbovým chorobám.
Plíseň révová (Peronospora)
jedna z nejvýznamnějších chorob vinné révy
příznaky: olejovité, žlutozelené, oválné skvrny na povrchu a bělavý spodek listu, hnědnou a zasychají květenství, postižená místa odumírají, silně napadené listy opadávají
ochrana: spočívá zejména v použití měďnatých přípravků, jako jsou Champion, Cuproxat, a dále Folpan a Melody Combi. Pro zahrádkáře jsou vhodné zejména Champion a Cuproxat. Při malé znalosti příznaků choroby se první ošetření provádí před květem a druhé po odkvětu. Organické fungicidy mají dobrou, ale kratší účinnost. Měďnaté fungicidy jsou vhodné především v druhé polovině léta. Pokud jimi ošetřujete révu pěstovanou u zdi, dávejte pozor na to, že postřik by mohl obarvit omítku namodro. Zásadní ochranou, na kterou nejsou třeba žádné přípravky, je důkladně na podzim shrabat všechno listí a bezpečně jej zlikvidovat, nebo spálit. Dobrou prevencí je pěstovat révu na vhodných, slunných místech, kde se pokud možno nevyskytují silné a časté letní rosy, a udržovat keře prosvětlené, vzdušné. Vyšlechtěny byly i odrůdy k této nemoci rezistentní, například vinná réva Krystal
příznaky: choroba napadá všechny zelené části keře, napadené listy i bobule vypadají, jako by byly posypané moukou, napadené bobule praskají a objevuje se takzvaná semenná průtrž, při níž se vylije obsah bobule ven a veškerá úroda může přijít vniveč. Na letorostech vznikají různě utvářené skvrny, které při vyzrávání dřeva tmavnou, až černají
ochrana: lze použít přípravky Discus a Kumulus, pro zahrádkáře je nejvhodnější Discus, který je běžně k dostání včetně návodu na ředění vodou. Preventivní postřiky se aplikují již na mladé výhonky do výšky 20 cm. Postřik lze zopakovat před kvetením a poté při nasazování plodů. Sirné fungicidy jsou proti padlí révovému velmi účinné, ale neměly by se aplikovat dva měsíce před sklizní. Prevencí je vhodné stanoviště pro p
Řepu důkladně omyjte, ale neloupejte. Poté ji zabalte do alobalu, vložte do zapékací misky a pečte v předem vyhřáté troubě na 200 °C asi 90 minut. Po vyjmutí z trouby alobal rozbalte, řepu propíchněte, aby z ní vyšla pára, oloupejte a nechte úplně vychladnout.
Ingredience na zálivku:
2 lžíce olivového oleje
1 lžíce octa
1 lžička medu
sůl
pepř
Příprava zálivky:
Všechny ingredience smíchejte v misce a dochuťte solí a pepřem. Vychladlou řepu pokrájejte na plátky nebo větší kostky a na talíři zakapte zálivkou, přidejte na kousky pokrájený kozí sýr, může být i nakrájený na plátky a rozpečený v troubě nebo na grilu. Na závěr posypte sekanými ořechy, opraženými na sucho na pánvi.
Ingredience na servírování: 1 svazek koriandru, smetana, sůl, pepř
Ingredience na marinovanou cibuli: 1 červená cibule, 1 limetka, sůl
Postup: Mrkev očistěte a spolu s cibulí ji nakrájejte na kostičky. Česnek utřete s malým množstvím soli. V silnostěnném hrnci rozehřejte 2 lžíce olivového oleje, přidejte nakrájenou cibuli, nechte ji zpěnit a zhruba po 1 minutě přidejte nakrájenou mrkev.
Za stálého míchání nechte mrkev s cibulí na mírném ohni jemně zezlátnout a změknout (5–7 minut). Přidejte utřený česnek. Jakmile se rozvoní, přidejte veškeré koření (skořice, mleté chilli, uzená paprika, římský kmín, oregano) a nechte ho 2 minuty orestovat.
Poté přisypte na kolečka nakrájenou klobásu a restujte 3–4 minuty. Na závěr přidejte rajčatový protlak, nakrájenou chilli papričku a nechte 2 minuty zatáhnout. Vše zalijte plechovkou drcených rajčat a hovězím vývarem tak, aby byla klobása zcela potopená. Osolte, opepřete, promíchejte, přiveďte k varu a 30–40 minut nechte za občasného míchání jemně probublávat. Pokud by se tekutina příliš odpařila, přidejte vývar nebo horkou vodu. Omáčka by měla zhoustnout. Zhruba 20 minut před koncem vaření propláchněte fazole pod tekoucí vodou, přidejte je k masu a promíchejte.
Po přidání fazolí si připravte marinovanou cibuli. Červenou cibuli nakrájejte na tenké nudličky, dejte ji do misky, posolte a zakápněte šťávou z 1 limetky. Promíchejte a nechte 10 minut uležet.
Těsně před podáváním přidejte do fazolí s klobásou čokoládu a nechte ji rozpustit. Podle chuti dosolte a dopepřete. Podávejte s rýží basmati, zakysanou smetanou, naloženou cibulí a posypané lístky čerstvého koriandru.
Řepu důkladně omyjte, neloupejte. Vezměte dostatečně velký alobal, aby vám z něho po zabalení řepy nevytékala šťáva, posypte ho solí a pepřem, vložte řepu, zakápněte ji olejem a octem, pořádně zabalte a dejte do zapékací misky, kdyby se přeci jen nějaké šťávě zachtělo ven. Předehřejte troubu na 200 °C a řepu pečte asi hodinu. Až bude řepa upečená, vyndejte ji z trouby, rozbalte z alobalu, propíchněte, poté oloupejte a nechte zchladnout, nakrájejte na tenké plátky.
Ingredience na zálivku:
3 lžíce pomerančového džusu
2 lžíce medu
100 ml olivového oleje
2 lžíce vinného octa
1 lžíce cukru
zázvorová šťáva (zázvor nastrouhejte i se slupkou a vymačkejte z něj šťávu)
tymián
sůl
pepř
Postup na zálivku:
Nejprve svařte ocet se solí a cukrem, poté přidejte zbytek ingrediencí. Přes uzavíratelnou nádobu nasaďte igelitový sáček, aby se vám nádoba zbytečně neobarvila, přelijte do něj marinádu a vložte řepu nakrájenou na tenké plátky. Nádobu uzavřete a nechte alespoň 12 hodin marinovat, vydrží i několik dní. Namarinované plátky přeložte na talíř, posypte rozdrobeným kozím sýrem a na sucho praženými piniovými semínky.
