Jako bílý včelí med je označován pastovaný med, který je někdy také označován jako šlehaný med, protože jeho barva je bílá nebo světle žlutá.
Pastovaný med je v principu zkrystalizovaný med, který byl během krystalizace míchán, takže se nemohly vytvořit velké krystaly tvořící tuhost medu. Je plnohodnotný stejně jako původní tekutý med, jeho výhodou je, že se již neroztéká, z namazaného chleba nekape, a proto mu řada spotřebitelů dává přednost. Někdy je tento med nazýván šlehaný.
Pro někoho je lepší, když včelař med ihned po vytočení z plástů pastuje, tedy speciálním postupem upraví do jemné, krémovité konzistence. V takto upraveném medu jsou zachovány všechny hodnotné látky, je měkký, snadno se roztírá, a přitom na rozdíl od tekutého medu při nabírání nekape a nestéká. Krémovité konzistence se dosahuje tím, že se zabrání tvorbě velkých, navzájem spojených krystalů medu – krystalky jsou jemné, nespojené. Pastový med má stejnoměrnou konzistenci, je téměř bílý, nebo mírně nažloutlý. Pravlastí krémového medu jsou USA a Kanada, kde je právě tento med spotřebiteli nejvíce žádán, a to nejen pro jeho konzistenci, ale i pro světlou barvu!
Je několik možností, jak dobře pastovat med, ale u medů, které obsahují větší množství řepkového medu, to jde velmi snadno – ten nejjednodušší způsob je zároveň ten nejlepší. Med se ponechá ve větší nádobě a pravidelně se míchá nerezovou míchačkou. Při nízkých teplotách se musí míchání opakovat několikrát denně, při vyšších teplotách stačí med promíchat jednou za den nebo i obden. Med se míchá, dokud to jde. Poté se uskladní, a až přijde jeho čas, plní se do sklenic. Pastový med dobře teče už při teplotách kolem 30 °C, což je teplota, při níž nehrozí poškození medu teplem. Na otázku: Jak dlouho se pastuje med? Je odpověď velmi složitá, protože se musí míchat až do úplného zhoustnutí.
Přirozenou vlastností většiny květových medů je krystalizace. Ta je způsobena určitým poměrem jednoduchých cukrů v medu a v žádném případě nesnižuje jakost medu (naopak je signálem, že med nebyl zahříván na příliš vysokou teplotu). Krystalizace však může být nepříjemná, pokud je med příliš tvrdý a špatně se dobývá ze sklenice. Při přirozené krystalizaci se také často oddělí z medu tekutá vrstvička s vyšším obsahem vody, která může začít kvasit. Takový med nezbývá než opatrně „ztekutit“ zahřátím, přičemž teplota by neměla přesáhnou 45 °C, při vyšší teplotě dochází ke zničení biologicky hodnotných látek v medu.
Přehřátý med je med, který prošel vysokou teplotou, například při neopatrném zkapalňování. Vyznačuje se tím, že jeho opětná krystalizace proběhne často až po dlouhé době nebo vůbec. Cenné látky takového medu však byly zničeny, a proto má hodnotu pouhého sladidla a kvalita takového to medu není žádná.
V naší poradně s názvem ZKVAŠENÝ MED se k tomuto tématu vyjádřil uživatel J.Hrdličková.
Zapomenuté 1 kg medu skladované při pokojové teplotě mi ve sklenici zkvasilo.
Ráda bych se dověděla, jak je to možné a jestli se dá z medu ještě něco udělat, kromě vyhození.
Med není hořký nebo nakyslý, ale nechutná medově.
Děkuji všem ochotným za odpověď.
Hrdličková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Pravý včelí med nikdy nezkvasí. Zkvasit může jen med, do kterého byly přidány různé příměsi, jako například cukr, špinavá voda nebo další levné náhražky, kterými se med pančuje, aby ho bylo víc za míň peněz. Zkvašený med již není možné bezpečně použít a ani ho vrátit do původního stavu. Kupte si raději med čerstvý nejlépe přímo od včelaře.
Ve většině případů není zkvašení medu vaše vina, ale způsobí ho samotné včely. Někdy je však opravdu na vině nepozorný včelař. Včely přinášejí do úlu nektar s obsahem 60–70 % vody a postupně ho zahušťují. V ideálním případě by objem vody v medu neměl přesáhnout hranici 18 %. Někdy to ovšem včely nestihnou a med zavíčkují, často v období, kdy je delší dobu vysoká vzdušná vlhkost. Pokud je pak včelař netrpělivý či nezkušený, snadno může med s vyšším obsahem vody vytočit a prodávat, což způsobuje, že med může následně kvasit.
Med může kvasit, zkvašený med poznáte na první pohled. Když otevřete sklenici, první, co ucítíte místo nasládlé vůně medu, bude nepříjemný štiplavý zápach, charakteristický právě pro kvasící med. Takovýto med je někdy nazýván jako skvasený a nebo zkvašený. Hladina medu je pak pokrytá tenkou řídkou vrstvou. V takovém medu už nastal kvasný proces. Pokud byste si toho snad nevšimli před konzumací, věřte, že byste to poznali nejpozději v okamžiku, kdy byste med poprvé vložili do úst – je nakyslý.
Když med kvasí nebo je již zkvašený, je to nezvratný proces, který nelze zastavit.
Ke zkvašení ale může dojít i přímo u vás doma, pokud budete med nevhodným způsobem skladovat. Stačí, když špatně utáhnete víčko u sklenice. Med má totiž schopnost nasávat do sebe okolní vlhkost. A to je ten hlavní problém. Pokud totiž vlhkost v medu, respektive hladina vody v něm, přesáhne hranici zhruba 21 %, dojde ke kvašení a nevratnému znehodnocení medu.
Když vám med zkvasí, jediná rada je med vyhodit a koupit jiný. Jakmile totiž ke kvašení dojde, už není cesty zpět.
Ve svém příspěvku ZKVAŠENÝ MED se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kája.
Samozřejmě, že med může zkvasit a také kvasí a jedná se o velmi kvalitní med pouze od včel aniž by kdokoli cokoli přidával. Stačí když má obsah vody vyšší než 20%. Záleží jen na včelaři kdy odebírá a vytáčí plásty a jestli odebírá zavíčkované. Nebo vytočí med se správným obsahem vody, ale je špatně uskladněný ( zavřený např. ) a jelikož je hydroskopický, tedy absorbuje vodu z prostředí, tak si když si ji natáhne víc než 20%, tak přirozeně začne kvasit. Takový med se stále dá využít, buď na medovinu nebo nechat vypálit na kořalku. Ale nejlepší způsob je zadělat ho do perníčků nebo zkrátka koláčů a moučníků, místo cukru. Nic se nikomu nestane.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jirka.
Čisticí účinky obyčejného octa jsou prověřené historií. Ocet má však své místo i v moderní domácnosti. Je ekologicky nezávadný a má široké spektrum použití. Obzvláště v situacích, kdy je potřeba odstraňovat vodní kámen, by měl být ocet volbou číslo jedna. Úklid domácnosti s pomocí octa navíc nijak zvlášť nezatíží vaši peněženku.
V některých situacích při úklidu je aplikace octa přímo z lahve nepraktická. Zkuste tedy přelít část octa do rozprašovače, ideálně také s funkcí stříkání úzkým proudem. Tuto pomůcku využijete například při čištění toalety, kde se tak s octem snadno dostanete i pod okraj mísy. Při práci však vždy dbejte na to, abyste si ocet nestříkli do očí, a mějte ochranné rukavice. Kontakt s neředěným octem může vyvolat podráždění kůže.
O octu se dá podobně jako o citronové šťávě říci, že jde o skutečně univerzálního pomocníka. Pomůže vám odstranit vodní kámen, mastnotu i opravdu hodně „zažrané“ skvrny na keramice, dřevě, skle, vodovodních bateriích či na látkách. Připravte si tedy dva díly bílého octa, přilijte jeden díl vody a pro zjemnění štiplavého odéru přidejte kapku voňavého oleje dle svých preferencí. Nyní se můžete pustit do boje se skvrnami.
Destilovaný ocet navíc vytváří prostředí, které zabraňuje množení plísní a některých druhů bakterií, jako jsou třeba E. coli a salmonela. Ocet zředěný jedním až dvěma díly vody vám tak poslouží jako mírná dezinfekce k mytí povrchů a odstranění zápachu (chladnička, kuchyňská pracovní deska, vnitřní plochy kuchyňských skříněk, podlahy a podobně).
Ačkoliv se to možná zpočátku zdá málo pravděpodobné, ocet z vašeho bytu či domu pomůže odstranit i nepříjemné pachy. Ať už se jedná o cigaretový kouř, zápach z lednice, nebo pach, který zůstává po zvířecích mazlíčcích. Ocet stačí nalít do menší misky a umístit ho na problematické místo.
Ocet si dokáže poradit i se skvrnami od vosku, které jsou velmi odolné i vůči nejrůznějším chemickým čističům. V takovém případě nechte vosk trochu změknout (můžete použít například horký vzduch za pomoci fénu) a následně zbytky vosku odstraňte setřením látkou napuštěnou octem.
Rovněž s ucpanými trubkami a odpady vám pomůže ocet – nalijte ho do nich neředěný a nechte působit cca třicet minut.
Pokud máte doma plíseň, nastříkejte ocet přímo na plíseň, po patnácti minutách jej smyjte a nechte místo pořádně vyschnout.
Chcete-li se zbavit u napařovací žehličky usazenin z tvrdé vody, naplňte žehličku směsí vody a octa, zmáčkněte knoflík na páru, žehličku vypněte a nechte vychladnout. Poté octovou vodu vylijte a nádobu vypláchněte vodou.
V naší poradně s názvem BÍLÝ OCET NA PRÁDLO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Hana.
Prosím o radu, kde se dá koupit bílý ocet?Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Bílý ocet je u nás běžně k dostání v obchodech s potravinami. Vyskytuje se ve dvou variantách a to jako bílý ocet kvasný a bílý ocet destilovaný. Vyzkoušejte, který bude pro váš účel použití ten lepší. Zde jsou vidět ceny, za které je bílý ocet v prodeji: https://www.zbozi.cz/potrav…
Jedná se o produkt rostlinného původu. Medem se rozumí potravina přírodního sacharidového charakteru, složená převážně z glukózy, fruktózy, organických kyselin, enzymů a pevných částic zachycených při sběru sladkých šťáv květů rostlin (nektar), výměšků hmyzu na povrchu rostlin (medovice) nebo na živých částech rostlin včelami, které je sbírají, přetvářejí, kombinují se svými specifickými látkami, uskladňují a nechávají dehydrovat a zrát v plástech. Rozlišujeme dva zdroje medu, a to nektar a medovici.
Nektar je sladká šťáva tvořící se v květních nebo mimokvětních nektariích hmyzosnubných rostlin. Čerstvý nektar obsahuje vodu, cukry (sacharóza, fruktóza, glukóza a jiné), malé množství dusíkatých látek, minerálních látek, organických kyselin, dále pryskyřičnaté látky, inverzní enzymy z buněk nektarií, silice, terpeny, flavony, v některém nektaru se nachází i vitamín C. Nektar obsahuje rovněž pylová zrna či buňky rostlinných pletiv.
Medovice je hustá sladká šťáva, kterou vylučuje stejnokřídlý hmyz – červci, mšice nebo mery (medovnice jedlová, medovnice černoskvrnná, puklice dubová a jiné), které označujeme jako producenty medovice. Tito producenti cizopasí na listech, pupenech nebo větvích listnatých i jehličnatých stromů a keřů, jejichž sítkovicemi proudí míza, která slouží producentům medovice jako potrava, zvlášť v období rozmnožování. Míza je z rostlinných sítkovic nasávána ústním ústrojím producentů a prochází jejich trávicí soustavou, jejíž součástí je filtrační komora s tenkou blanitou stěnou, která hraje důležitou roli při filtraci bílkovin, cukrů, vody a dalších látek. Právě proteiny s menším množstvím cukrů a vody jsou zachyceny ve filtrační komoře a ve formě koncentrátu přecházejí dále do žaludku producentů. Naopak jednoduché cukry, minerální ionty a přebytečná voda proniknou přes filtrační komoru, respektive přes její propustnou blánu, a přecházejí do výkalového vaku. Tento filtrát (medovice) je pak vystřikován ve formě kapek na větve, listy nebo jehlice, odkud je sbírán včelami jako zdroj medovicového medu. Medovice obsahuje vodu, cukry (sacharóza, glukóza, fruktóza, maltóza, melecitóza, rafinóza a polysacharidy), aminokyseliny rostlinného původu, minerální látky, vitamíny a barviva.
Vznik medu je velmi složitý proces, který je závislý na včelstvu jako celku. Zdroj nektaru má na starost jen několik včel létavek (pátraček), které vyhledávají zdroje sladkých šťáv (sladinu) a ve chvíli, kdy takový zdroj najdou, se vrátí do úlu s plným medným váčkem, dají ochutnat ostatním včelám v úle a zároveň jim specifickou formou komunikace, označovanou jako včelí tanečky, předají informace o směru a vzdálenosti potravy, přičemž se řídí i polohou slunce na obloze
V naší poradně s názvem ZKVAŠENÝ MED se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kamča.
Pravý včelí med nikdy nezkvasí. Zkvasit může jen med, do kterého byly přidány různé příměsi, jako například cukr, špinavá voda nebo další levné náhražky, kterými se med pančuje, aby ho bylo víc za míň peněz. Zkvašený med již není možné bezpečně použít a ani ho vrátit do původního stavu. Kupte si raději med čerstvý nejlépe přímo od včelaře.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jarka.
mám vlastní med a skvasil mi. no zřejmě jsem nabírala med lžičkou od čehosi a zanesla jsem si tam nežádoucí příměsi. takže zkvasit může i nepančovaný
K medobraní přistupujeme pokud možno na konci jedné snůšky (například po odkvětu řepky nebo akátů), a to nejlépe brzy ráno nebo ve dnech bez snůšky. Nikdy by se plásty neměly odebírat večer, po počasí příhodném pro pastvu, protože med bývá částečně ještě nezralý a mohl by zkvasit. Než sklidíme med, musíme se přesvědčit, že je zralý. Zralý med má obsah vody pod 20 %, nejoptimálněji kolem 17 %, protože jedině pak si můžeme být jisti, že med nebude kvasit. Existují dvě možnosti, jak se přesvědčit, jestli je med vhodný k vytáčení, a to zkouškou vystříknutím nebo změřením obsahu vody.
Med se odebírá tak, že postavíme za úl jeden nástavek s utěsněným dnem i víkem a jiný nástavek, ve kterém máme prázdné plásty a rámky s mezistěnami. Velmi lehce úl zakouříme a odstraníme víko a fólii. Vyjmeme krajní plást a obsedající včely smeteme smetáčkem. Pokud jsou ze ¾ buňky zavíčkovány, zavěsíme plást do připraveného utěsněného nástavku, který rychle uzavřeme. Vytahujeme plást po plástu, smetáme včely a plásty se zralým medem ukládáme do utěsněného nástavku. Po vyjmutí medových plástů naplníme medník soušemi.
Po odebrání medných plástů z úlu následuje odvíčkování, vytáčení, cezení, sbírání pěny, plnění, prodej a skladování. Med můžeme také pastovat.
Během celého medobraní dbáme na čistotu. Prostor, ve kterém med vytáčíme, by měl být světlý, suchý a čistý. Musí být „včelotěsný“ a měl by v něm být k dispozici vodovod nebo alespoň možnost k umytí a opláchnutí. Včelař by měl pracovat v čistém oblečení, protože pracuje s potravinou.
Med dělíme na pevný a tekutý. Med s vysokým obsahem hroznového cukru (glukózy) rychle krystalizuje na jemné krystalky (například řepkový), med s vysokým obsahem ovocného cukru (fruktózy) a nízkým obsahem glukózy zůstává dlouho tekutý (například akátový).
Ve svém příspěvku PAMPELIŠKOVÝ MED se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana.
Asi moc nechápu jak pod nadpisem med bez cukru je recept na med s třtinovým cukrem. Březový cukr je taky cukr. A buchta po obědě našim babičkám opravdu nepomáhala k trávení.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Ocet vzniká kvašením tekutin obsahujících etylalkohol, který se přemění v kyselinu octovou. Nejběžnější kvasný lihový ocet se obvykle vyrábí z destilovaného alkoholu získaného z brambor, žita nebo cukrové řepy. Běžný lihový ocet se prodává nejčastěji v 8% koncentraci. U koncentrovanějších octů, případně octových esencí, je třeba dbát zvýšené opatrnosti stejně jako při práci s kyselinami.
Ocet jako slabá kyselina vzniká v různých situacích i běžně v přírodě. Poměrně nízká koncentrace používaných potravinářských octů tedy nepředstavuje po rozředění v odpadních vodách pro životní prostředí nebezpečí. V čističkách odpadních vod nezpůsobuje žádné problémy a beze zbytku se odbourá.
V naší poradně s názvem MEDVĚDÍ ČESNEK - PĚSTOVÁNÍ A ÚČINKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marian Metela.
Dobrý den,četl s,že česnek není moc vhodný při dně,ale nevím jak je to s medvědím česnekem,kolik obsahuje purinu a jestli je vhodný,prý je výborný antioxydant,děkuji za odp..
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Někteří zastánci česneku prohlašují, že česnek pomáhá léčit artritidu a dnu, ale není k dispozici žádný vědecký důkaz, který by dokazoval tato tvrzení. Třebaže česnek nemusí skutečně léčit dnu, tak určitě nebude zhoršovat tento stav. Není známo, že česnek způsobuje zánět, který je primárním viníkem komplikací těch, kteří trpí artritidou a jejími různými formami, jako je dna. A jak je to s puriny? 100 gramů česneku obsahuje 17 miligramů purinů. Česnek tedy patří mezi potraviny s nízkým obsahem purinů a vzhledem k tomu, že česnek používáme k dochucení pokrmu a zkontumuje se jen malé množství, tak jeho použití nijak neovlivňuje průběh dny. S medvědím česnekem je to podobné. Bez obav ho použijte, i když se léčíte se dnou.
Pampeliškový med je sladká lepkavá tekutina. Je řidší než jiný včelí med, nicméně zdravotní účinky a všechna ostatní pozitiva si zachovává. Tato tekutina působí na organismus vesměs pozitivně, pokud nemáte na med alergii. Užíváním jedné čajové lžičky za den posílíte imunitu a podpoříte správné fungování organismu.
Pampeliškový med je tedy léčivé sladidlo, které obsahuje vodu, bílkoviny, sacharidy, draslík, železo, hliník, sodík, měď, vápník, fosfor, síru, křemík, vitamíny A, B, C a antioxidanty.
Nutriční hodnoty ve 100 g:
kJ: 1 230
kcal: 292
bílkoviny: 0,5 g
sacharidy: 85 g
vláknina: 4,3 g
tuk: 0,6 g
voda: 82 g
Účinky, které by měl pampeliškový med mít:
podporuje imunitní systém, prevence proti vzniku rakoviny;
působí močopudně (odstraňuje nadbytečnou vodu z těla), pročišťuje ledviny a močové cesty;
má antiseptické účinky, detoxikuje a odkyseluje organismus;
podporuje krvetvorbu, pročišťuje krev a cévy, prevence vzniku anémie;
Je účinný při léčbě a prevenci vzniku cukrovky;
je prevencí proti kardiovaskulárním onemocněním, snižuje vysoký krevní tlak;
podporuje trávení, pravidelnou stolici, pročišťuje trávicí trakt;
podporuje zdravou pokožku, zlepšuje hojení ran a kožních onemocnění.
Postup: Do mísy vložíme čerstvé žloutky a citronovou šťávu, to promícháme a za stálého šlehání do směsi pomalu přiléváme olej. Do hotové majonézy přidáme nasekaný česnek a ančovičky a znovu promícháme. Zálivku ochutíme worcesterem, hořčicí, solí a pepřem. Opatrně se solí a worcesterem (ančovičky jsou slané).
Postup: V misce (nebo v mixéru) rozetřeme polovinu sardelí, přidáme hořčici, worcesterskou omáčku, ocet, citronovou šťávu, oloupaná a zchlazená vejce, pepř a sůl. Pořádně ušleháme. Za stálého míchání postupně přiléváme olej. Když směs dosáhne majonézové konzistence, přidáme strouhaný parmezán.
Postup: Do mísy vložíme čerstvé vejce, citronovou šťávu, vinný ocet, jeden stroužek česneku, worcester, sůl a pepř. Směs vyšleháme šlehačem do majonézové konzistence.
Zálivka na salát César III
Ingredience: 2 žloutky, šťáva z 1 citronu, 2 kusy ančoviček (nejlépe Lorea filety v konzervě), 1 lžíce balzamikového octa, 150 ml extra panenského olivového oleje, 10 g parmezánu, 1 lžička dijonské hořčice.
Postup: Do misky vložíme najemno nastrouhaný sýr (parmazánového typu), žloutky, šťávu z jednoho citronu, ančovičky, dijonskou hořčici, olivový olej a balzamikový ocet. Vše v misce zamícháme (nejlépe pomocí mixéru) tak, aby vznikla hustší hmota. V případě, že je zálivka příliš hustá, přidáme olivový olej, který ji zředí. Ničím nedochucujeme, jelikož ingredience salátu jsou zároveň kořením.
V naší poradně s názvem DOMÁCÍ RECEPT NA NALOŽENÉ PLODY SCHIZANDRY V MEDU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ludmila.
Máte,prosím někdo recept s dávkou medu a plodů schizandry,jak dlouho nechat naložené a jak užívat ?Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča .
Domácí pastilky ze schisandry
Ingredience:
- 29 gramů prášku ze schisandry
- 1 lžíce medu
- okvětní lístky z růže nebo jiný rostlinný prášek na stužení pastilky - volitelně
Postup:
V případě že med je příliš tuhý, jemně ho nahřejeme ve vodní lázni, aby se roztekl. Do malé misky dáme prášek ze schisandry a zvolna přidáváme med dokud se nevytvoří těstovitá konzistence. Z těsta vytvarujte kuličky velikosti hrášku a obalíme je v prášku z okvětních lístků, aby se kuličky neslepovaly. Kuličky se uloží do těsného obalu na tmavé místo nebo v chladničce.
Doporučené použití: 3 až 6 g denně.
