CHOV SOVY PÁLENÉ

Sova pálená fotografie přírody

Zde je možné si prohlédnout fotografie sovy pálené, její nádherný vzhled, rozpětí křídel, mláďata a jiné.

Zdroj: článek Sova pálená

Příběh

Ve svém příspěvku ŽÁDOST O CHOV VEVEREK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel VerimR.

Zkuste mi napsat prosím

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jan Bouček.

potřebuji povolení k chovu mám slepou veverku v přírodě by nepřežila

Zdroj: příběh Žádost o chov veverek

Sova pálená hlas

Nejčastěji je slyšet drsným chraplavým křikem „chrý“, které se prý podobá lidskému chrápání. Někdy vydávají samice, ale i samci táhlý a vrnivý zvuk. Mláďata v hnízdě na sebe upozorňují hlasitým syčením. S hlasem sovy pálené se nesetkáváme často, proto si ho můžete poslechnout například tady nebo zde.

Zdroj: článek Sova pálená

Příběh

Ve svém příspěvku CHOV VČEL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiri Jirka.

Je možné chovat včely v řadové zástavbě které ohrožují alergetika náletem na jeho dvůr?

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: příběh Chov včel

Chov včel na Slovensku

Na Slovensku platí obdobné povinnosti a práva týkající se chovu včel jako v naší republice. Česká a Slovenská republika patří mezi největší výrobce a konzumenty medu.

Zdroj: článek Chov včel

Příběh

Ve svém příspěvku CHOROBY RAJČAT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Foltýnková Zdenka.

Vršky rostliny získaly žlutou barvu -opravdu citronově žlutou barvu, jinak na nich není nic vidět

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Bořivoj Dufek.

Na spodní straně rajčat ještě často zelených se objevují dobře ohraničené přibližně kruhové hnědé skvrny.Dočetl jsem se, že to je snad nedostatkem vápníku v půdě.Nikde jsem ale nezjistil,jakým vhodným vápenatým prostředkem toto zlepšit,zda zálivkou nebo zapravením do půdy,zda lze použít pálené vápno,vápenný hydrát,mletý vápenec,dolomitický vápenec,zda je možné požít starou vápennou omítku a pod.

Zdroj: příběh Choroby rajčat

Z pálené hlíny

Jedná se o jednu z nejstarších metod. Sochaři figuru zvířete vyrábějí z hlíny, a to vytáčením či litím do forem. Následně takto připravené hrubé sošky dále opracovávají. V konečné fázi se sošky retušují, vysoušejí, vypalují, glazurují a zdobí pomocí barev. Jedná se o ruční zpracování, které se promítne v konečném provedení sochy. Podoba sošky bývá různorodá (surikata stojící na zadních nohách, ležící, stojící na všech čtyřech, a pak také na různých předmětech).

Zdroj: článek Surikata na zahradu

Příběh

Ve svém příspěvku PRAVIDLA PRO CHOV VČEL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lindovska Lenka.

Dobrý večer,mám dotaz když mám pouze 2 včelstva musím být registrovaný ,?Pouze pro vlastní potřebu.Děkuji za odpověd´

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Michal Vinš.

Dobrý den, registraci v Českomoravské společnosti chovatelů ( Hradištko) musíte mít. V organizaci Český včelařský svaz je registrace již dobrovolná. Dále do konce února musíte nahlásit umístění včelstev na obecní úřad.

Zdroj: příběh Pravidla pro chov včel

Túje v květináči

Túje se v květináčích pěstují stejně jako ve volné půdě pouze s tím rozdílem, že v nádobě pomaleji rostou a jsou odkázány na vaši péči. Nádoby na pěstování vyhovují zejména keramické a z pálené hlíny. Tenký plast není vyhovující ani dlouhodobou záležitostí. Na dno dejte drenážní vrstvu a túje vysaďte do vhodného substrátu. Nezapomeňte na hnojení a zalévání. Vrchní vrstvu můžete mulčovat štěrkem, kamínky nebo kůrou. Nádoby by měly být dostatečně velké. Túje v zahradě, zejména Thuja occidentalis Smaragd, roste cca 20 cm za rok. V nádobě to bude přibližně 10 cm.

Zdroj: článek Kdy sázet túje

Přirozený výskyt kakadu palmového

Kakadu žije na poloostrově Kap York v severní Austrálii, Nové Guinei a přilehlých ostrovech. Jeho populace klesá, už je jich jen několik stovek až tisíců exemplářů, proto byl zařazen do mezinárodní úmluvy CITES o zákazu odchytu a volném nakládání s jedinci chovanými v zajetí. Nejradši má pralesy, kde žije ve skupinkách po 2, někdy i třech kusech. Staví si hnízda v kmenech dutých stromů, občas až ve výšce 10 m. Nosí si tam kousky dřevin, které rozmělňuje na drť. Hnízdit začíná v srpnu. Létá podobně jako naše sovy, takže téměř není slyšet. Kakadu palmový nekřičí jako spousta jiných papoušků, ale melodicky si hvízdá.

Zdroj: článek Kakadu palmový

Příběh

Ve svém příspěvku CHOV se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivo.

Je to krásné chovat včely, jenže není to jenom o tom. Objeví se nemoci, jako například je varroáza a hned je musíme léčit (mě se teda momentálně osvědčil Thymovar). Takže není to jen o medu ale hlavně o chovu.

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: příběh Chov

Včelí matky

Včelaři většinou přidávají do oddělku zralý matečník (buňku s matkou těsně před vylíhnutím) anebo rovnou oplozenou matku. Chov včel na oddělky, kdy včelaři produkují matky či matečníky (buňky s budoucí matkou), se provádí i kvůli výměně matek ve vlastních včelstvech, navýšení jejich počtu či na prodej. Způsobů existuje mnoho, všechny využívají přirozených instinktů včel, které by se v určitých momentech pustily do výchovy nové matky i bez včelaře.

Zdroj: článek Chov včel na oddělky

Příběh

Ve svém příspěvku ŽÁDOST O CHOV VEVEREK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ladislav Macho.

Dobrý den,
chtěl bych chovat veverky obecné mám slíbenou zatím jednu samičku a samečka, proto vás žádám o povolení k chovu veverek.
Dále se chci ještě vás zeptat co všechno a jaké potvrzení ještě potřebuji k chovu.
Předem vám moc děkuji s pozdravem Macho Ladislav..

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel VerimR.

Zkuste mi napsat prosím

Zdroj: příběh Žádost o chov veverek

Pálené těsto na knedlíky

Ingredience: 500 ml mléka, 100 g másla, 350 g hrubé mouky, 2 vejce, špetka soli, 500 g ovoce (meruňky, jahody, švestky, broskve, raději tvrdší ovoce)

Postup: Mléko svaříme s máslem a solí a přidáme najednou všechnu mouku. Mícháme, dokud nevznikne husté těsto, které se nesmí chytat vařečky ani nádoby, ve které těsto mícháme. Necháme ho zchladnout, přidáme všechna vejce a mícháme, až je těsto opět celistvé, někdy přidáme mouku.

Na pomoučněném vále uděláme z těsta váleček, nakrájíme jej na 3–4 cm dlouhé špalíky, každý dáme do dlaně, rozplácneme, doprostřed dáme ovoce a rukama zakulatíme.

Knedlíky vhazujeme do vroucí vody a vaříme je podle velikosti 5–8 minut. Na začátku je trochu nadlehčíme vařečkou, aby se nám nepřilepily ke dnu. Z tohoto množství je cca 20 knedlíků střední velikosti.

Zdroj: článek Odpalované těsto na knedlíky

Příběh

Ve svém příspěvku CHOROBY ČMELÁKŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Iveta Sekerešová.

Dobrý den
Letos mám čmelín prvním rokem a chtěla jsem chov rozšířit na příští rok, jelikož se ukázalo, že se ve čmelíně od jara dařilo. V průběhu července jsem zaznamenala, že čmeláci vylétají méně a méně až přestali na konci července létat úplně. Chtěla jsem se tedy do úlu podívat a co jsem viděla mě překvapilo. Od vlezu celá polovina bavlny byla úplně tvrdá a zatuchlá, připadalo mě to jako plíseň. Celé jsem to ještě neprohrabala, tak nevím jak to je uvnitř mezi bavlnou. Mohl by mě prosím někdo poradit, abych neudělala raději nějakou chybu příští rok? A jak popřípadě vyčistit úl aby se to již neopakovalo.
Se srdečným pozdravem Iveta Sekerešová

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: příběh Choroby čmeláků

Chov octomilek

Optimální teplota pro chov je 25 °C, lze je chovat i při pokojové teplotě, ale jejich vývoj se tím prodlužuje. Naopak při vyšší teplotě 30 °C a více začínají degenerovat. K chovu lze využít libovolnou sklenici o objemu 0,2 l až 0,5 l. Hrdlo sklenice překryjeme porézní tkaninou a zajistíme gumičkou. Na dno sklenice dáme živnou půdu do výše 1 až 2,5 cm, do které přidáme nastrouhané droždí. Potom se vsype násada asi 50 dospělých octomilek na 1–3 litry obsahu nádoby. Po namnožení nových mušek se zkrmují tak, že se do nádoby klepne, tím mušky spadnou ze stěn a mohou se odsypat.

Zdroj: článek Jak zabít octomilky

Příběh

Ve svém příspěvku LÉČENÍ PRAŠIVINY U KRÁLÍKŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anežka.

Kokcidiosa je nakažlivé onemocnění, které působí králíkářům největší ztráty. Stejnou metlou, jako je pro lidstvo tuberkulosa, je pro králíky kokcidiosa. Nemoc je vyvolávána choroboplodnými zárodky tak zvanými kokcidiemi a sice druhem kokcidium oviforme, dnes zvaným Eimeria Stiedae. Zárodky tyto se nacházejí ve žlučovodech a ve sliznici střevní člověka a hlavně králíků. Nakažení děje se obyčejně potravou (zelenou pící, trávou atd.), v níž nalézají se tyto choroboplodné zárodky. Nemocní králíci jsou s počátku smutní, téměř ničeho nežerou, mají vysokou horečku, dech jejich stává se rychlým a krátkým, slábnou, hubnou, až konečně v poměrně krátké době hynou. Někdy se při tom nadýmají, silně slintají, aneb dostávají průjmy. Léčení bývá málokdy úspěšným, protože nemoc se úžasně rychle šíří a téměř celý chov vymírá. Zvláště zhoubně řádí choroba mezi králíky mladými; když některý z nich nemoc přečká, zdá se býti zdravým a bývá obyčejně v chovu používán dále. Uzdravení takového zvířete bývá však toliko zdánlivé, neboť stává se vlastně trvalým nositelem a rozšiřovatelem této nákazy. Při pitvě mrtvého králíka nalézáme dosti často na játrech bílé nebo nažloutlé uzlíky v různém množství a v různých velikostech. Jindy pouhým okem nenalezneme vůbec žádných změn a v těch případech doporučoval bych odbornou prohlídku zvěrolékařem, který mikroskopickým rozborem králičího trusu stanoví přesnou diagnosu. Nákaza šíří se velmi rychle po celém okolí, králíkárna bývá pak choroboplodnými zárodky tak zamořena, že v ní bez nebezpečí není možno dále králíky chovati. Jediným bezpečným prostředkem k zabránění nového vypuknutí nákazy je spálení mrtvých králíků, steliva a celé králíkárny. Pouze tam, kde choroba netrvala dlouho, kde králíkárna je kusem vyšší hodnoty, je možno ohroženou králíkárnu úzkostlivou desinfekcí zachrániti. Z léků, které jak jsem podotkl nemají valného úspěchu, užívá se nejčastěji slabého roztoku kreolinu (každý druhý den vnitřně podati jednu kávovou lžičku), glycerinu, chininu, směsi sirného květu a kalomelu (jednu lžičku denně).

Nadmutí vyskytuje se nejvíce u králíků mladých, ale i starších a bývá příčinou častého uhynutí. Onemocnění pozná se snadno dle toho, že břicho králíka je nápadně nafouklé a králík se sotva pohybuje. Tvrdívalo se, že příčinou nadmutí je krmení čerstvé zelené píce, hlavně jetele, dnes však víme, že není to pouze jetel, nebo zelená píce, ale že to bývá mnohem častěji zatuchlá nebo plesnivá sláma, namrzlé nebo nahnilé brambory, změněné obilniny, zvadlá a kvasící potrava atd. Následkem chybného kvašení vytváří se v žalludku a ve střevech veliké množství plynů, které silně stěny jejich napínají, takže může dojíti k prasknutí jich a náhlé smrti. Léčení: jakmile zpozorujeme nadmuté břicho u králíka, musíme ihned břicho králíka tříti, volně vypustiti na dvůr a přinutit k pohybu. Vnitřně podáváme mu vodu s několika kapkami čpavkového lihu, heřmánkový odvar, vápennou vodu (jednu lžičku), aloe na slabou špičku nože.

Slintavka objevuje se u králíků tehdy, je-li na ně přenesena od nemocných krav nebo vepřů a projevuje se nakažlivým zánětem sliznice ústní neobyčejně rychle se rozšiřujícím. Nemocnému zvířeti neustále vytéká z tlamy lepkavá tekutina, která slepuje srst na krku, prsou a na předních nohách. Králík je při tom smutný, nežere, posedává v tmavých místech a nezakročí-li se včas, pak rychle hyne. Nemoc je celkem zdlouhavá, nepříjemná, léčení samo je dosti namáhavé a spočívá v desinfekci tlamy a srsti. Nejjednodušším prostředkem je narůžovělý roztok hypermanganový, chlorová voda, kterou si připravíme tím způsobem, že jednu lžíci chlorového vápna rozpustíme ve třičtvrtě litru vody. Roztokem tímto nasákneme malou hubku a tou vytíráme 5-6kráte denně až do vyléčení tlamu a slepená místa srsti.

Ušní svrab vyvolávají rychle se rozmnožující drobní roztoči, kteří napadají ušní boltce králíků. Nemocní králíci potřásají neustále hlavou a škrábou se v uších. Bližší prohlídkou boltců zjistíme, že nalézají se v nich četné strupy a sedliny krve, v nichž nachází se tisíce roztočů, jimiž se nemoc roznáší. Zastaralé a dlouho trvající onemocnění může přivoditi smrt králíka, naproti tomu choroba včas zjištěná může se během několika dnů vyléčiti. Vnitřek uší natírá se papírkem nebo štětcem namočeným v 10proc. kreolínové masti anebo v tabulovém oleji a to tak často a tak dlouho, až jsou boltce zdravé. Výborně působí též směs glycerinu a kyseliny karbolové. Strupy je nutno vždy spalovati, neboť jimi se nákaza šíří.

Sněť slezinná je nejnebezpečnější a nejprudší nakažlivou chorbou králičí, která se však na štěstí poměrně zřídka vyskytuje. Nemocní králíci nežerou, dostávají třesavku, vysokou horečku, zrychlený a krátký dech, křeče, po nichž následuje ochrnutí celého těla a smrt. Upozorňuji, že nemoc tato je přenosná také na člověka a proto doporučuji co největší opatrnost, aby se králíkář nenakazil. Nemocní králíci se vůbec neléčí, naopak všichni churaví králíci musí býti utraceni a spálení. Králíkárna má býti vždy spálena a nikdy nemá býti použita pro další chov.

Mimo nakažlivé nemoce, které jsem zhruba dosud popsal, je ještě dlouhá řada chorob více nebo méně nebezpečných, z nichž mnohé mohou způsobiti hojně škod chovatelům. K nejběžnějším nemocem patří zácpa, průjmy, křeče, ochrnutí, tubrkulosa, chřipková rýma, nemoc pohlavní, prašivina a favus.

Zácpa je nejběžnější chorobou či příznakem choroby, která se vyskytuje hlavně u králíků krmených převážně krmivem suchým a u králíků málo se pohybujících. Mívají velká břicha, nepokojně pobíhají a špatně žerou. Proti zácpě králíků se nejlépe osvědčuje krmení zelené a šťavnaté píce v létě, v zimě nevařené mrkve a řípy, kalomel, teplé mléko s přimíšeným sirným květem.

Průjmy vznikají nesprávným krmením a nevhodnou vadnou potravou. Výkaly mohou se státi až vodnatými, často k nim bývá přimíšena také krev, králící rychle vysilují a hynou. Průjem nemusí přirozeně pocházeti z chyb dietetických, nýbrž může býti toliko příznakem řady jiných chorob: jako tuberkulosy, kokcidiosy atd. Léčení spočívá předně na změně potravy, krmí se píce výhradně suchá, dobré seno, chléb, zrní, vařená rýže nebo oves. Výborným prostředkem je svatojánský chléb, černý žitný chleb, sušený celer a vrbová kůra, která se podává buď jako čerstvé vrbové větvičky, anebo jako vařená kůra ve vodě. Stejně dobře působí také tinktura opiová, nebo živočišné uhlí.

Křeče vyskytují se dosti často u králíků jako poruchy nervové, rheumatické, anebo jako příznaky jiných chorob. Králíci nemohou se pohybovati a válí se doslova z místa na místo. Doporučoval bych vtírati do těla nemocného zvířete nějaké lihové mazání a dáti jej bezpodmínečně do tepla. Stává se někdy, že králík za křečovitého svíjení se rychle nám před zraky hyne, třebaže ještě před půl hodinou byl vesel a zdráv. Při takovém křečovitém záchvatu končícím okamžitou smrtí jedná se buď o mrtvici, o otravu jedovatými rostlinami v potravě, aneb o otravu uměl. hnojivy.

Ochrnutí napadá nejčastěji velké odrůdy, na příklad: belgické obry, strakáče, ale i menší stříbřité králíky, kteří jsou chováni v tmavých a dusných kotcích. Příčinou ochrnutí je téměř vždycky choroba ledvin. Nemocný králík nejistě se pohybuje, potácí se a nakonec se po zemi pouze plazí. Doporučuji masírovati měkčím kartáčem vícekráte denně nemocného králíka kafrovým lihem a umístění jeho ve vzdušné a teplé králíkárně.

Chřipková rýma je běžným nakažlivým onemocněním podporovaným nachlazením. Nemocný králík frká, kýchá a při tom vytéká mu hojně hlenu z nosu. Hlen tento je nakažlivý a jím přenáší se choroba na zdravá zvířata. Churavý králík má se ihned odděliti, do teplé místnosti přenésti, vlažnou vodou má se nos vícekráte za den očistiti a zaprašovati balonkem práškovou kyselinou borovou.

Tuberkulosa začíná většinou katarem horních cest dýchacích a projevuje se kašlem suchým a krátkým, který bývá provázen výtokem z nozder a z tlamy králíka; králík ztrácí chuť k žrádlu, dýchá namáhavě a často dostává průjem, což svědčí o zachvácení. Onemocnění toto je absolutně nezhojitelné a králíky je nutno pozabíjeti, při čemž nesmí se zapomenouti na příslušnou desinfekci.

Nemoce pohlavních ústrojů vyskytují se nyní poměrně velice často, ačkoliv před pěti až šesti léty nebylo o nich téměř ničeho slyšeti. Onemocnění projevuje se zánětem, zvředovatěním pohlavního ústrojí a hisavým výtokem a je způsobováno choroboplodným zárodkem t. zv. Spirochaetou cuniculi, který je velmi blízkým pžíbuzným spirochaet, jež vyvolávají syfilis nebo-li příjici lidí. Nemoc napadá jak samce, tak samice, chorá zvířata špatně žerou, zvolna hubnou a slábnou, až konečně za jeden až dva roky hynou. Stává se často, že při této chorobě nelze prostým okem zjistiti žádných změn a nemoc lze prokázati teprve krevní zkouškou, jako u člověka. Doba, která uplyne mezi vniknutím zárodku do zdravého těla a mezi objevením se prvních příznaků choroby obnáší dva až čtyři měsíce. Léčení: v prvním stupni nemoce omezujeme se na desinfekci, která se provádí tím způsobem, že se pohlavní ústrojí důkladně vymyje 3% roztokem kyseliny borové a zvředovatělá místa se potřou jodovou tinkturou; pokročilejší choroba se léčí roztokem resorcínu a dávkami benzolu ostrušíkového dle živé váhy králíka vypočtenými. U velmi cenných kusů s úspěchem se v poslední době používá injekcí neosalvarsanových.

Prašivina počíná obyčejně na hlavě, rozšiřuje se na krk, hruď, přední nohy a může postihnouti celý povrch zvířete. Srst na místech postižených vypadává, tvoří se malé puchýřky hnisem vyplněné, které praskají a zasychají ve strupy anebo mokvají. Nemocné zvíře je vždy nutno odděliti, isolovati, králíkárnu je nutno vřelým louhem sodným vymýti a po uschnutí vybíliti hašeným vápnem. Při počátcích choroby potírají se strupy vaselinou, glycerinem, aby změkly a pak je pomocí mazlavého mýdla a teplé vody opatrně odstraňujeme. Poté potíráme zachvácená místa kartáčkem neb pírkem po 3 dny 2krát denně směsí stejných dílů petroleje a lněného oleje, za týden se králík vykoupe, v teple osuší a v případě potřeby se totéž léčení opakuje. Dobře se také osvědčilo seslabené vídeňské dehtové mazání, jehož hlavní součástí je dehet, líh a sirný květ.

Favus, čili moučnivka je rovněž kožní chorobou králíků, vyvolávanou plísní, zvanou Achorion Schoenleini. Na postiženém místě tvoří se v srsti zaokrouhlené, přesně omezené větší neb menší skvrny, v jejichž středu srst vypadává a později pokrývá se bělavým práškem (jako moukou), který pochází z výtrusů plísně. Nemoc zůstává obyčejně omezena na hlavy, na nohy, někdy ovšem zachvacuje celé tělo. Nákaza tato vyskytuje se nejčastěji u králíků ve stáří do 3 měsíců, jakmile dosáhnou stáří 5 měsíců, pak náhle sama zmizí. Někdy dosahuje však takového stupně, že zvířata hynou seslábnutím. Léčení spočívá v potírání chorých míst vatou, namočenou ve slabém roztoku sublimátu, kyseliny karbolové, kreolinu. Králíci obyčejně uzdraví se do týdne. Upozorňuji zase, že choroba tato je přenosná na člověka a proto je třeba velké opatrnosti. Nakažlivé nemoce králíků jsou velmi nebezpečné už proto, že nákaza se rychle přenáší na všechny kusy v králíkárně. Abychom tomu zabránili, musíme králíky občas prohlížeti a zpozorujeme-li u některého známku nemoci, pak musíme jej ihned bez odkladu léčiti. Správná diagnosa a vhodný způsob léčení je ovšem důležitý. Když zjistíme, že některý králík málo žere a sedí skrčený, máme jej hned z králíkárny odebrati, dáti do nějaké prázdné a od králíkárny více vzdálené bedny. Tam jej máme delší dobu pozorovati a léčiti, jakmile poznáme, jakou nemocí je postižen. Včasným odstraněním churavého králíka zabrání se často nakažení a vyhynutí celého chovu.

Všeobecně o léčení možno říci, že nejlépe je králíky těžce nemocné nebo nápadně již vyhublé neléčiti vůbec, lépe je takové kusy z chovu odstraniti, aby se předešlo ještě větší škodě. Pro králíkáře platí, že lépe je nemocem předejíti, nežli je namáhavě léčiti. Když jsou králíci pak krmeni vydatnou a zdravou potravou, zamezí se mnohým chorobám. Nutno dbáti, aby chovní králíci nepocházeli z chovů zamořených nějakou nemocí, nebo zdegenerovaných pokrevní plemenitbou. Koupení králíci buďtéž vždy dobře prohlédnuti a delší dobu pozorováni, jestli snad nejsou nemocní. Pouze úzkostlivou čistotou a opatrností podaří se nám králíky udržeti zdravé.

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: příběh Léčení prašiviny u králíků

Chov včel v obci

Včely je možné chovat i v obcích. V poslední době je velmi moderní chovat včely i ve městech, lze je chovat na střechách a v parcích. Vždy je třeba brát zřetel na ostatní spoluobčany, nadměrnému obtěžování se dá předejít různými zástěnami (keře, ploty). Na druhou stranu včela má letový rádius zhruba dva až pět kilometrů, proto je velmi těžké dokázat, že se jedná konkrétně o vaše včely. Vždy je třeba o tom vyrozumět patřičné orgány. K inspiraci lze využít na internetových stránkách i videa o chovu včel.

Zdroj: článek Chov včel

Chov kakadu palmového

Chovat kakadu palmového je dost náročné. Nejen na chov jako takový, ale rozhoduje především také cena, která není zrovna nízká. Kakadu potřebuje prostornou voliéru, ale ani tak není odchov jednoduchý. Vyžaduje podobně tučnou stravu jako papoušek ara. Výhodou tohoto druhu kakadu je, že není tak hlučný, jako jiné druhy, ale vydává melodický zvuk.

V České republice jde o velmi vzácně chovaného papouška. Podle centrálního registru CITES jich je kolem 40 kusů. Kakadu palmový patří mezi nejčastěji pašovaný druh papouška, a to kvůli jeho vysoké ceně.

Zdroj: článek Kakadu palmový

Prodej včelích matek

Matky se chovají pro výměnu ve vlastních včelstvech, kvůli navýšení jejich počtu anebo na prodej, včelaři produkují matky či matečníky (buňky s budoucí matkou). Způsobů existuje mnoho, všechny využívají přirozených instinktů včel, které by se v určitých momentech pustily do výchovy nové matky i bez včelaře. Nové matky je možné chovat ve včelstvu při matce (matečníkové mističky jsou vloženy nad mateří mřížku), chov matek v osiřelci (to je chov bez matky a jsou zde vloženy matečníkové mističky). Matky se po oplodnění vkládají s několika dělnicemi do transportní klícky a prodávají se.

Včelstva je možné koupit přímo od včelaře nebo si je lze objednat na internetu přes nějaký obchod. Matky je možné koupit také přes internet nebo přímo u některého včelaře.

Zdroj: článek Prodej včelstva

Dotace na chov včel

Dotace na opatření v oblasti včelařství jsou určeny pro chovatele včel registrované u Českomoravské společnosti chovatelů, a.s. Podmínky poskytnutí dotace upravuje nařízení vlády č. 197/2005 Sb., o stanovení podmínek poskytnutí dotace na provádění opatření ke zlepšení obecných podmínek pro produkci včelařských produktů a jejich uvádění na trh, ve znění pozdějších předpisů, nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se stanoví společná organizace trhů se zemědělskými produkty a zrušují nařízení Rady (EHS) č. 922/72, (EHS) č. 234/79, (ES) č. 1037/2001 a (ES) č. 1234/2007, v platném znění, a nařízení Komise (ES) č. 917/2004 ze dne 29. dubna 2004, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 797/2004 o opatřeních v oblasti včelařství, v platném znění. Dotací ve včelařství je i nadále velké množství a všechny informace o podávání požadavků chovatelů včel na poskytnutí dotace naleznete na webových stránkách Českého svazu včelařů, o.s..

Zdroj: článek Chov včel

Hranostaj – chov v zajetí

Lasice hranostaj se může chovat v zajetí, ale musí již pocházet z chovu v zajetí, nelze si ji odchytit v přírodě a začít chovat. Jednalo by se totiž o porušení zákona o myslivosti. Pro hranostaje budete potřebovat terárium v dostatečné velikosti, včetně dřevěného příbytku a větví. Lasičku musíte nechat i volně proběhnout v domácnosti, aby měla dostatečný pohyb. U velmi ochočené lasičky je možné s ní chodit i ven na vodítku, ale musíte mít na paměti, že se jedná stále o šelmu.

Hranostaje je možné koupit v některém zverimexu nebo přímo od chovatele.

Zdroj: článek Hranostaj

Ekologický chov včel

Ekologický chov včel je jakási obdoba ekologického zemědělce a lze tedy na tuto činnost čerpat dotace. Ekologický včelař se registruje stejným formulářem jako ekologický zemědělec, pokud o to usiluje. V ekologickém chovu jsou úly a materiály používané ve včelařství vyrobeny převážně z přírodních materiálů. Úly jsou umístěny v oblastech, které zajišťují zdroje nektaru a pylu tvořené převážně ekologicky pěstovanými plodinami nebo případně přirozenou vegetací nebo lesy či plodinami, jež nejsou ekologicky udržovány, ale jsou ošetřovány pouze metodami s nízkým dopadem na životní prostředí. Úly musí být dostatečně vzdáleny od zdrojů, které by mohly způsobit kontaminaci produktů včelařství nebo špatný zdravotní stav včel. Vosk na mezistěny musí pocházet z ekologické produkce. Umělá výživa včelstev je povolena, pokud je přežití úlů ohroženo podnebnými podmínkami, a pouze v období mezi poslední snůškou medu a patnácti dny před začátkem dalšího období produkce nektaru nebo medovice. Jako umělá výživa jsou povoleny med, cukrový sirup nebo cukr z ekologické produkce. U prevence chorob je léčba prováděna pomocí chemicky syntetizovaných alopatických přípravků, léčená včelstva se na dobu léčby umísťují do izolovaných včelínů a veškerý vosk se vyměňuje za vosk pocházející z ekologického včelařství. U varroázy je povoleno choroby léčit kyselinou mravenčí, mléčnou, octovou a šťavelovou a mentholem, thymolem, eukalyptolem nebo kafrem.

Zdroj: článek Chov včel

Jak chovat včely

Empatii, schopnosti vcítit se do situace včelstva a rozumět jeho potřebám, se každý včelař naučí praxí. Kdo si pohrává s myšlenkou pořídit si včely, měl by se přihlásit do kurzu pro začátečníky nebo navštívit zkušeného včelaře v okolí a teprve poté se rozhodnout, jestli jsou včely pro něj to pravé.

Chov včel je upraven právními normami, které stanovují, za jakých podmínek smějí být včely chovány a jaká má chovatel práva a povinnosti. Včela medonosná je zařazena mezi hospodářská zvířata, proto by měl mít každý včelař uzavřené pojištění odpovědnosti za škodu.

Zdroj: článek Jak chovat včely