Jak říkávaly naše babičky: „Polévka je grunt, maso zase špunt.‟ Naši předkové to dobře věděli, a tak si polévku dopřávali každý den. Polévka byla levným, zároveň však vydatným a zdravým jídlem. Často se dávala na stůl již ráno, aby dodala na dlouhou dobu energii mužům, ženám i dětem, kteří pak pracovali celý den na poli. Složení polévky procházelo po celý rok obměnami. Zatímco na podzim a v zimě to byly spíše hutnější polévky luštěninové a zeleninové, v jarních měsících, kdy už zásoby docházely, se do polévek přidávaly první jarní bylinky a planě rostoucí zelené natě, které zároveň doplňovaly vitamíny a minerály. Hledáte po dnech plných hojnosti zdravý a chutný pokrm, jenž vás zasytí a zahřeje? Tak vyzkoušejte tradiční cibulačku.
Tradiční česká cibulačka
Ingredience: 250 g cibule, 2 lžíce másla, 2 lžíce hladké mouky, 1 lžička sladké papriky, sýr na strouhání, 1 rohlík, 1 lžíce vegety, sůl, 1 l vody.
Postup: Cibuli nakrájíme na tenká kolečka a osmažíme dorůžova na 1 lžíci másla. Přidáme mouku a uděláme světlou jíšku. Tu posypeme paprikou, zamícháme a přidáme vodu, vegetu, sůl a vaříme 20 minut. Na zbylém másle opečeme dorůžova rohlík nakrájený na kostičky. Nastrouháme sýr. Na talíři přidáme do polévky opečený rohlík a nastrouhaný sýr.
Technologický postup: Cibuli očistíme a nakrájíme najemno. Brambory očistíme a nakrájíme na kostičky. Špekáčky nakrájíme také. V hrnci rozehřejeme olej, vsypeme cibuli a spolu s kořením ji osmahneme dozlatova. Potom ji zalijeme trochou vody a přidáme papriku (papriku dáváme teprve v tuto dobu, jinak by byl guláš hořký). Poté přidáme brambory, trochu je osmahneme, zalijeme vodou a vaříme. Když jsou brambory téměř měkké, přidáme nakrájené špekáčky. Po chvilce nalijeme neslazené kondenzované mléko, krátce povaříme a zahustíme jíškou, kterou jsme si připravili z mouky a másla. Podle potřeby dochutíme solí, pepřem a lisovaným česnekem.
Ve svém příspěvku RECEPT NA BUŘTGULÁŠ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vilém Černík.
Teda zcela mne usadil recept dle Pohlreicha. Jak jsem byl blbej a nevzdělanej než mne poučil tenhle kuchtík. Tak on před vařením brambory umyje, hleďme, a dokonce cibuli oloupe. No, řekl by to někdo ? A jen tak mimochodem, smetana nemá v buřguláši co dělat, to ať si vaří Pohlreich v těch svejch rádoby honosných putykách.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Iva.
Dobrý den, já vařím buřtguláš podle své maminky i babičky a smetanu tam nikdy nedávaly. Ale každý má přece své zvyky, své chutě, nikde není dáno, že dané jídlo musí být přesně takhle. Tak proč se kvůli tomu hádat?
Podle našich babiček je správný čas, kdy dát dovnitř muškáty, závislý na okolní teplotě a její předpovědi.
Babičky dobře vědí, že muškáty, pokud jsou chráněné před větrem, snášejí i slabý mráz do - 5°C. Rostliny by se však měly přesunout na zimoviště před prvním silným mrazem. To je obvykle konec října. Pokud chcete mít jistotu, přineste své sazenice na chráněné místo v září nebo začátkem října.
Babičky také připomínají, že pokud vás nečekaně zastihne první mráz, tak si pamatujte, že příští rok bez problémů znovu vyraší pouze rostliny, kterým namrzly pouze listy a nikoli stonky.
V hrnci rozehřejeme sádlo, na něm zpěníme nakrájenou cibuli, přidáme mouku a uděláme světlou jíšku. Poté za stálého míchání rozředíme studenou vodou a necháme vařit. Brambory nakrájíme na kostičky a dáme vařit do hrnce. Potom si nakrájíme květák na menší kousky, případně i s pěknými listy, pokud tam jsou, a přidáme do hrnce společně s kostkou bujonu, drceným pepřem a špetkou soli. Vaříme asi 15 minut. Vše musí být měkké na skus – pozor nerozvařit! Na dochucení, jak radí naše babičky, použijeme maggi a muškátový květ, případně můžeme dosolit.
Kuskus můžete ochutit podle vaší fantazie a podle vašich chutí. Jeho variabilita je velmi široká. Dá se připravovat jak na slano, tak i na sladko. Po velmi rychlé přípravě kuskusu ho lze dále upravovat opékáním, marinováním, dušením s dalšími ingrediencemi, zapékáním.
Kuskus se zeleninou
Ingredience: 2 ks barevné papriky, 1,5 lžíce octa, 150 g eidamu (45%), 200 g kuskusu, 1 lžíce olivového oleje, 1/2 okurky, 1/2–1 lžička koření na kuskus, 1/2 kostky zeleninového bujonu
Postup: Kuskus vsypeme do misky a zasypeme půlkou rozdrobeného bujonu. Podle návodu zalijeme horkou vodou, přidáme lžíci olivového oleje a přikryjeme pokličkou. Necháme stát a bobtnat po dobu asi 15 minut. Zeleninu očistíme a nakrájíme na kostičky. Eidam (vcelku) rozkrájíme na kostky. Zeleninu promícháme s octem. K hotovému kuskusu přimícháme zeleninu, koření na kuskus a nakonec sýr. Kuskus se zeleninou a sýrem podáváme jako teplý i studený hlavní chod.
Kuskus na sladko
Ingredience: cca 60–70 g kuskusu, malou sklenici mléka, menší banán, polévkovou lžíci medu, čajovou lžičku másla nebo ořechů a podle chuti skořici
Postup: Kuskus uvaříte podle návodu, jen místo vody použijete mléko. Mléko i s kuskusem oslaďte medem, a až mléko přejde do varu, tak jej odstavte ze sporáku a pod pokličkou nechte odstát pár minut. Poté opět vraťte na sporák a s troškou másla povařte ještě tak minutu nebo dvě, je potřeba míchat, aby se kuskus nepřilepil. Potom už stačí jen přidat nakrájený banán nebo jakékoliv jiné ovoce, posypat troškou skořice a mletými oříšky, ty můžete na sucho opražit. Kuskus je také moc dobrý i s nastrouhaným jablkem.
Kuskus s kuřecím masem
Ingredience: 1–2 ks bílé papriky, 1 ks petržele, 2 ks cibule, 150 ml bílého vína, 4 porce kuskusu, 3–4 ks mrkve, 500 g kuřecího masa, 1/2 kostky vývaru z masoxu, 1/2 ks celeru
Marináda: 4–5 lžic olivového oleje, 1/2 balíčku koření Gyros, 3–4 stroužky česneku podle chuti, 100–150 g eidamu (30%)
Postup: Maso nakrájené na kousky naložíme do směsi olivového oleje, česneku a koření. Můžete si udělat i vlastní marinádu podle chuti. Maso dáme do lednice uležet na několik hodin, nejlépe však přes noc. Druhý den očistíme zeleninu a nakrájíme ji na malé kousky. Na rozehřátém olivovém oleji orestujeme dozlatova cibuli. Přidáme naložené maso, které zprudka smažíme, aby se zatáhlo. Vsypeme zeleninu, krátce orestujeme a zalijeme vodou tak, aby bylo vše jemně ponořené. Směs dusíme doměkka. Zatím si připravíme kuskus podle návodu na obalu pro 4 osoby a přidáme k němu masox. Když je zelenina ve směsi měkčí, přidáme bílé víno a dusíme doměkka. Až je maso hotové a zelenina měkká, přidáme hotový kuskus. Ten do sebe vtáhne přebytečnou šťávu. Kuskus odstavíme z ohně a vmícháme do něj nastrouhaný sýr. Zakryjeme poklicí a necháme rozpustit. Kuskus ihned podáváme. Jednotlivé porce kuskusu můžeme posypat sýrem a čerstvými bylinkami.
Jaké odrůdy vybrat? A jaké odrůdy jsou nejlepší pro malé pěstitele?
Dostáváme se k tématu, které tvoří náplň části vinohradnictví, zvané Ampelografie, což je obor zabývající se vlastnostmi jednotlivých odrůd. O ampelografii byla napsána řada odborných knih, které kromě popisu toho, jak keře vypadají, také uvádějí jejich požadavky na prostředí a na způsoby pěstování, a také charakteristiky jejich vín.
Kdybychom si chtěli udělat v odrůdách pořádek, mohli bychom je rozdělit např. podle barvy slupky na odrůdy bílé, červené a modré, nebo podle využití na odrůdy moštové a stolní. Ale mnohem zajímavější je podívat se na to, jak dlouho se pěstují na našem území a jak se k nám dostaly. Některé jsou u nás domovem již několik staletí. Patří k nim odrůdy z rodiny Burgundských (dnes podle legislativních dohod správně zvané odrůdy Rulandské), jež k nám opravdu dovezl Karel IV., kterému můžeme děkovat za rozšiřování vinohradnictví v Čechách. Jiné odrůdy se k nám v minulosti spontánně dostaly z dalších území Evropy; připomeňme si např. oblíbené odrůdy Sauvignon či Ryzlink rýnský. Všechno jsou to odrůdy velmi náročné na podmínky pěstování a zároveň jejich vína patří k nejkvalitnějším.
U řady odrůd není přesně znám původ, např. u odrůdy Neuburské. Navíc se v minulých dobách nevedla přehledná evidence popisů odrůd, takže ve starých literárních zdrojích se mohou najít tytéž odrůdy pod několika názvy. U nás byla první přehledná evidence zavedena v roce 1941, což se u odrůd, které zde byly mnohem déle, označuje jakožto rok „povolení odrůd“, přestože nikým jejich pěstování povolováno nebylo – na rozdíl od současných nových odrůd. Nežli se nové odrůdy zapíšou do seznamu povolených odrůd (a smí se z nich vyrábět a prodávat vína nebo hrozny), musí projít tzv. „uznávacím řízením“. To kupodivu není byrokratický akt, ale skutečné vysazení nových odrůd ve zkušebních vinicích a zhruba desetileté pozorování jejich vlastností na stanovišti. A také pochopitelně opakované zkoušení vín vyrobených z jednotlivých ročníků.
Čeští šlechtitelé révy vinné už několik desítek let nejenže udržují nejcennější keře z jednotlivých odrůd, (přemnožených do klonů), ale zabývají se také tzv. „novošlechtěním“, což je kreativní i náročná činnost, při které se vytvářejí nové odrůdy. Asi tak dvacet let trvá, než je nová odrůda povolena. Výsledkem jsou odrůdy, jako např. André, Olšava, Malverina, Veritas, Florianka, Erilon a řada dalších.
V minulém století k nám přicházely odrůdy z jiných zemí cíleně vyšlechtěné a tam registrované, které se vyznačovaly takovými pěstitelskými vlastnostmi a takovou kvalitou vín, že se postupně rozšířil
Můžeme konstatovat, že u nás je bazalka znovuobjeveným kořením. Naše babičky měly často za oknem květináč s bazalkou a rostlinka jim sloužila nejen jako aromatické koření do jídla, ale současně odpuzovala nepříjemný hmyz.
Už naše babičky věděly, že bazalka zlepšuje chuť k jídlu, omezuje nadýmání. Jako koření nelze bazalku jen tak něčím nahradit. Není totiž jen vynikajícím kořením, ale i lékem. Jako koření se používají čerstvé nebo sušené lístky. Sušenou bazalku je třeba pečlivě uchovávat v uzavřených nádobách, aby zcela neztratila svou vůni.
Ingredience: 450 g mletého hovězího masa, 2 cibule, 2 papriky, 1 mrkev, 1 střední celer, 1 plechovka sterilovaných rajčat, podle chuti červené víno, 100 ml zeleninového vývaru (z kostky), 150 g sterilovaných červených fazolí, podle chuti sterilovaná kukuřice, podle potřeby olivový olej, 2 stroužky česneku, podle chuti chilli, podle chuti tymián, podle chuti sůl, podle chuti pepř
Technologický postup: Na pánvi rozpálíme olej a mleté hovězí maso na něm osmahneme. Přidáme nakrájenou cibuli, mrkev, celer, papriku, opepříme a osolíme. Okořeníme chilli kořením, zeleninovým vývarem v kostce a tymiánem. Vše zalijeme dvěma deci červeného vína a přimícháme sterilovaná rajčata. Kdyby byla celá směs příliš hustá, přilijeme trochu vody. Přikryjeme pokličkou a za občasného míchání necháme dvacet minut dusit. Potom přisypeme kukuřici a červené fazole – vše sterilované. Promícháme, popřípadě dochutíme, a servírujeme s pečivem.
Nahlížení do KN je volně přístupné všem uživatelům internetu, nevyžaduje žádnou registraci a je bezplatné. Možnosti výstupů jsou však oproti aplikaci „Dálkový přístup do KN“ omezené. Výpis z katastru nemovitostí a některé další výstupy aplikace „Nahlížení do KN“ zdarma neumožňuje, ale lze v této aplikaci provést jejich nákup. Platba je realizována prostřednictvím platebního portálu.
Katastr lze prohledávat mnoha způsoby. Pokud jde o online prohlížení, tak lze vyhledávat podle parcely, stavby, jednotky, práva stavby, řízení, mapy, listu vlastnictví a katastrálního území. Po přesném vyhledání je možné zjistit i majitele daného pozemku. Ovšem samotné hledání podle majitele umožněno není. Pro rozšířené možnosti dálkového přístupu je potřeba se zaregistrovat, a to přímo na dotyčném katastrálním úřadě, který náleží k vašemu kraji. Pro vyhledání bližších informací je vždy nutné znát potřebné informace pro hledání, následně je již hledání snadné.
Vlastnická práva ke všem svým nemovitostem je možné zjistit na katastrálním úřadu nebo pomocí dálkového přístupu.
Vyhledávání podle jména v aplikaci „Nahlížení do KN“ nelze, toto je možné pouze v placené aplikaci.
Chcete-li zjistit rozsah svého nemovitého majetku, je to možné učinit osobně na katastrálním úřadu nebo pomocí dálkového přístupu. V bezplatné aplikaci „Nahlížení do KN“ toto není možné. A rovněž zjištění rozsahu cizího majetku (nemovitého) nelze provést v aplikaci „Nahlížení do KN“ podle jména, ale pouze na katastrálním úřadě, a to na základě rozhodnutí soudu.
Pokud si chcete prověřit cizí majetek v bezplatné aplikaci, musíte znát buď číslo parcely, číslo pozemku, katastrální území, list vlastnictví, nebo si otevřít přehledovou mapu a pozemky si vyhledat slepě na mapě a následně si o nich zjistit informace o vlastnických vztazích. Až zjistíte požadovaného vlastníka, je možné podle listu vlastnictví v daném katastrálním území dohledat veškerý jeho nemovitý majetek.
Řada lidí se rozhodne, že si svou šatní místnost nechá sestavit od odborníka přesně na míru. Výhodou je zajištěná kvalita práce a zkušenost odborníků s uspořádáním šatny. Odborník je schopný sestavit šatnu tím nejefektivnějším způsobem, který ušetří spoustu prostoru. Dnes existuje řada firem ale i řemeslníků, kteří se stavbou takovýchto šaten zabývají. Někdy se může majitel rozhodnout, že si nechá postavit třeba jen část šatny na míru, někdy bude chtít vybavit třeba celou místnost. Někteří lidé si třeba nechají zhotovit jen skříň na míru, protože v komerčním prodeji nesehnali žádnou, která by odpovídala jejich požadavkům, nebo prostorovým dispozicím, což znamená, že jim vyšel v šatně buď příliš velký, nebo naopak příliš malý prostor a žádná běžně prodávaná skříň ho vhodně nevyplňuje. V takovém případě je právě ideální obrátit se na odborníky, kteří jsou schopni sestavit skříň podle jasně daných požadavků zákazníků. Pokud ale majitelé domu, nebo bytu nebaví objíždět nákupní střediska a hledat vhodný nábytek, tak je možné nechat stavbu celé místnosti právě na odbornících. Stavba takovéto místnosti obvykle začíná tím, že si návrhář prohlédne místnost, kde se má šatna nacházet, případně si prohlédne dům nebo byt a navrhne, kam by se šatna nejvíce hodila. V dnešní době jsou odborníci schopni vytvořit otevřenou šatnu, která je například součástí jiné místnosti, ale klidně i šatnu rohovou, šatnu samostatnou, nebo i šatnu průchozí, která spojuje více místností. Základem je znát prostorové dispozice objektu, kde bude šatna vybudována. Dalším krokem je zjištění požadavků majitele na šatnu, nejde ale jen o zjištění toho, jakou částku je do stavby šatny ochoten investovat, spíše se jedná o zjištění jeho očekávání, co by podle něj měla šatna obsahovat a jak by měla vypadat. Někteří majitelé si třeba budou přát šatnu vytvořenou hlavně z tyčových závěsných systémů, jiným naopak půjde o to, aby šatna měla co nejvíce poliček a dalších úložných prostor. V rámci těchto návrhů šaten také designér zjišťuje, co vše hodlá majitel v šatně uschovávat, jestli jen oblečení, nebo i boty a jiné doplňky, případně i jiné předměty (například vysavač, další peřiny atd.). Podle svých zkušeností a přání klienta je pak schopen sestavit návrh úložného prostoru. Někdy může být řešení ještě jednodušší a klient si vybere svou vysněnou šatnu z návrhů daného návrháře, pokud ho ale žádný jeho plán nezaujme, správný návrhář by měl být schopen sestavit šatnu opravdu i podle jednotlivých požadavků klienta. Obvykle spolu řeší kolik polic je potřeba, jakými a kolika závěsnými systémy šatnu vybavit, jestli využívat skříňky s dvířky, nebo jen čisté police, každý jednotlivý detail je na uvážení klienta. S interiérovým designérem je opravdu potřeba
Křen se do křenové omáčky přidává vždy až na úplný závěr, mimo plný var.
Jakmile se křen vaří, rychle ztrácí aroma a zůstává po něm nepříjemná hořkost. Právě proto křenová omáčka podle Pohlreicha funguje tak, že se křen vmíchá až po stažení hrnce z ohně. Omáčka je stále horká, ale už nevaří, takže se chuť křenu rozvine bez zhořknutí.
Kolik křenu dát do omáčky, aby pálila, ale nebyla agresivní?
Správné množství křenu je klíčové a záleží na tom, zda použijete čerstvý nebo skleničkový.
U čerstvého křenu počítejte zhruba 20–30 gramů na jeden litr omáčky. U křenu ze sklenice je potřeba množství navýšit, protože je méně výrazný. Důležité je přidávat křen postupně a ochutnávat, protože křenová omáčka pálí se zpožděním a konečná ostrost se projeví až po několika minutách.
Dá se křenová omáčka udělat úplně bez mouky?
Ano, křenová omáčka se dá připravit i bez klasické jíšky.
Místo mouky lze omáčku lehce zahustit redukcí vývaru nebo vyšším podílem smetany. Křenová omáčka bez moučné chuti je lehčí a chuť křenu v ní vynikne čistěji. Tento postup je bližší moderní kuchyni a vyhovuje i lidem, kteří mouku v omáčkách nemají rádi.
Jak zachránit slabou křenovou omáčku?
Slabá křenová omáčka se většinou dá ještě velmi dobře zachránit.
Nejčastější řešení je přidání další dávky čerstvého křenu, opět mimo var. Pomůže také lehké zvýraznění chuti kyselinou, například pár kapkami octa. Slabá křenová omáčka často netrpí nedostatkem křenu, ale chybějícím kontrastem, který ji „probudí“.
Jak zachránit příliš ostrou křenovou omáčku?
Příliš ostrá křenová omáčka se tlumí, neředí.
Pomůže přidání smetany nebo trochy vývaru, které chuť zakulatí. Důležité je omáčku znovu krátce prohřát, aby se chutě spojily. Příliš ostrá křenová omáčka se často zjemní i sama po několika minutách odstátí, protože ostrost křenu se postupně uklidní.
Lze použít křen ze sklenice místo čerstvého?
Ano, křen ze sklenice použít lze, ale s určitými omezeními.
Je potřeba vybírat kvalitní výrobky bez cukru a zbytečných dochucovadel. Skleničkový křen je méně aromatický, proto ho bývá potřeba víc. U receptu typu pohlreich křenová omáčka je ale čerstvý křen vždy lepší volbou, pokud ho máte k dispozici.
Proč křen pálí až po chvíli a ne hned?
Křen obsahuje látky, které se uvolňují až při strouhání a kontaktu s tekutinou.
Při prvním ochutnání se může zdát omáčka jemná, ale během několika minut se ostrost rozvine. Právě proto je důležité nepřidávat křen najednou a dát omáčce čas. Tento efekt je typický pro kvalitní čerstvý křen.
Filetová technika je nejsnadnější technikou háčkování a je vhodná pro začátečníky. Charakteristickým znakem je střídání prázdných okének, tedy řídkého háčkování, se skupinami dlouhých sloupků, tedy hustého háčkování, čímž se dosáhne různých vzorů. Složitější květinové nebo figurální vzory se vypracovávají podle předlohy. Filetovou technikou můžeme také uháčkovat všechny vzory určené pro křížkové vyšívání.
Podle síly materiálu a způsobu háčkování (volně, pevně) a také podle toho, jak velká chceme mít okénka, volíme různě nahazované sloupky. Podle sloupků se pak řídí počet řetízkových ok. U sloupků dvakrát nahazovaných (například na přehozech přes postele, na záclonách) se háčkují mezi sloupky 3 řetízková oka. Při hustém háčkování se do každého okénka vháčkují 3 sloupky. Uháčkujeme-li řetízková oka pevně, může se stát, že okénka nebudou mít tvar pravidelného čtverečku, budou spíše ve tvaru obdélníčku. V tom případě se uháčkuje mezi sloupky o jedno řetízkové oko více. Vždy je dobré vyzkoušet si předem velikost a tvar okénka na malém vzorečku.
Filetové háčkování se provádí nejčastěji po líci a po rubu. Chceme-li pracovat jen po líci, musíme na konci každé řady přízi utrhnout a na začátku řady znovu začínat. Konce příze začistíme zapošitím do řetízku a okraj ještě zarovnáme obháčkováním krátkými sloupky, ale až po dokončení práce.
Při háčkování čtverečků (okének) z dlouhých sloupků a dvou řetízkových ok se utvoří první okénko vbodnutím háčku do osmého řetízkového oka od háčku. Další dlouhé sloupky se pak háčkují vždy do třetího oka základního řetízku.
Na konci řady se uháčkuje 5 řetízkových ok. Práce se obrátí a na konci této rubové řady se uháčkuje poslední sloupek do třetího řetízkového oka okrajového okénka.
Čtvercové nebo obdélníkové tvary pokrývek, záclon nebo přehozů a také oděvní části se začínají vždy od jedné strany. U kulaté nebo oválné pokrývky se může volit ze dvou způsobů práce: buď se háčkuje od jednoho konce ke druhému, přičemž podle předlohy u okrajů jde o přidávání a od poloviny se zase ujímá, nebo se začne práce uprostřed a pak se na obě strany podle předlohy ujímá. Filetová technika vyžaduje pečlivé vypracování okrajů.
U tohoto háčkování je důležitá síla háčku, jak utahujete, jaká je příze.
Technologický postup: Nejprve si očistěte a pokrájejte nadrobno papriky a dejte do malého hrnce s troškou vody vařit. Budete je potřebovat na zahuštění a trvá docela dlouho, než se rozvaří. V asi dvoulitrovém hrnci na oleji orestujte dozlatova cibulku, poté přihoďte na kostičky nakrájené brambory, zasypte uzenou paprikou a chvíli opékejte. Když se vám sem tam kousek připeče, vůbec to nevadí. Následně brambory osolte, přidejte zbytek bylinek a koření včetně bujónu, přidejte protlak, 2 stroužky česneku vcelku, sójový granulát a zalijte asi 500–600 ml vody. Pod pokličkou vařte do změknutí brambor. Jakmile budou brambory měkké, vyjměte z guláše koření, bobkový list, kuličky, chilli a stroužky česneku. Rozvařené papriky rozmixujte na kaši a vlijte do guláše. Přidejte 1 stroužek lisovaného česneku a krátce povařte. Podle potřeby dochuťte solí, pepřem a majoránkou.
Ingredience: 200 g brambor, 1 cibule, 1 krajíc chleba, špetka drceného kmínu, 200 g mletého masa (míchané), 2 lžíce olivového oleje, mletá sladká paprika, 3 lžíce rajčatového protlaku, 2 rajčata, sůl, 1 stroužek česneku, 500 ml zeleninového vývaru
Technologický postup: V kvalitním rendlíku s nepřilnavým povrchem rozehřejeme olivový olej a na něm orestujeme nadrobno nakrájenou cibulku. Aby se nepřipalovala, podléváme ji zeleninovým vývarem. Když cibulka zezlátne, přidáme kvalitní mleté maso a restujeme. Stále podléváme. Když se maso zatáhne, přidáme nakrájená rajčata, rajčatový protlak, špetku sladké papriky a drceného kmínu. Pokud dětem už jídlo solíme, můžeme i osolit. Maso podlijeme zbytkem vývaru a vaříme přibližně 20 minut. Pak přidáme na kostičky nakrájené brambory a krajíc chleba bez kůrky na zahuštění. Na mírném ohni vaříme tak dlouho, dokud maso nezměkne a chleba se nerozvaří. Podle věku dětí a rodinných zvyklostí můžeme na závěr přidat česnek a pepř. S kořením šetříme, u dětí do pěti let se nedoporučuje vůbec.
Ingredience: 1 kg brambor, 250 g kabanosu, 2 cibule, 2 lžíce hladké mouky, 3 lžíce oleje, 125 ml smetany, majoránka, sůl, mletý pepř, kmín, sladká mletá paprika, voda
Technologický postup: Cibuli očistíme a nakrájíme nadrobno. Brambory oloupeme a nakrájíme na kostky. Do rozpáleného hrnce nalijeme olej a přidáme cibulku, kterou necháme zesklovatět. Pak přidáme brambory, papriku, kmín a vše podlijeme vodou. Brambory dusíme doměkka. Mezitím nakrájíme kabanos na půlkolečka (podle chuti můžeme i orestovat). Když jsou brambory měkké, zahustíme guláš smetanou s trochou mouky a necháme provařit. Nakonec přidáme připravená kolečka kabanosu, okořeníme majoránkou, solí, mletým pepřem a dovaříme.
Co si budete chtít uháčkovat, vykreslíte do čtverečkovaného papíru a můžete začít. Také můžete vkreslit kolečko podle skleničky a pak jen křížkovat a křížkovat dle vlastní fantazie nebo podle návodu. Prázdné čtverečky na předloze značí okénka, čtverečky vyplněné křížky značí čtverečky ze sloupků. Postupů na filetové záclonky háčkované filetovou technikou, které jsou velmi originální, naleznete na internetu.
Zde je jeden z nich:
U háčkování záclon je velmi důležité, z jakého materiálu budou. Aby byly opravdu pěkné a podobaly se těm, co mívaly v oknech naše babičky, volíme stoprocentní bavlněnou přízi (například Sněhurka nebo Kordonet). Budeme ještě potřebovat opravdu slabý háček, nejlépe č. 2. Pak už jen trochu trpělivosti a pár volných večerů.
Vysvětlení:
Plný čtvereček je uháčkován ze 4 dlouhých sloupků.
Prázdný čtvereček – 1 dlouhý sloupek, 2 řetízková oka, 1 dlouhý sloupek
Záclonky si můžete vyrobit také tak, že spojíte různé háčkované motivy: kolečka, hvězdičky, květy nebo čtverce, záleží jen na vaší fantazii. Takové záclony pak můžou být buď v jedné barvě, v několika odstínech jedné barvy, nebo pestrobarevné. Záleží jen na tom, aby ladily v interiéru, kde je chcete mít pověšené. K takovým záclonám si stejným způsobem můžete uháčkovat i ubrousek na stolek nebo další doplňky. I na háčkované čtverce, které budete následně spojovat, můžeme použít jednoduchou filetovou techniku. Záclonky vypadají pěkně, pokud je během praní naškrobíte, necháte vysušit v rámu a případně ještě přežehlíte. Rám na míru si vyrobíte z latěk, na ně pak po celém obvodu zatlučete hřebíčky. Na ty budete mokrou filetovou záclonu napínat.
