Šťáva z cibule patří mezi nejčastější domácí prostředky, po kterých lidé sahají při kašli, zahlenění nebo nachlazení. V praxi se s ní setkávám u dětí, dospělých i seniorů, často ve chvíli, kdy kašel trvá déle a běžné sirupy nezabírají.
Už na začátku je dobré vědět, že účinek cibule nestojí na jednom receptu, ale na správném postupu, načasování a výběru vhodné formy. Právě to rozhoduje o tom, zda šťáva z cibule opravdu pomůže, nebo zůstane jen nepříjemnou zkušeností.
FAQ – Často kladené otázky
Jak rychle začne šťáva z cibule působit na kašel?
Šťáva z cibule obvykle začne působit během několika hodin až jednoho dne, zejména u suchého nebo dráždivého kašle.
Z praxe zdravotní sestry mohu potvrdit, že u většiny lidí se nejdříve zmírní dráždění ke kašli a teprve poté se postupně zlepší vykašlávání. Účinek není okamžitý jako u chemických sirupů, ale je pozvolný a šetrnější ke sliznicím.
Je šťáva z cibule vhodná i pro děti?
Ano, šťáva z cibule je vhodná i pro děti, ale vždy v přiměřeném množství a ve správné formě.
U malých dětí se v praxi nejčastěji používá cibule s cukrem nebo s medem, protože samotná cibulová šťáva je chuťově velmi výrazná. U dětí do jednoho roku se vyhýbejte medu a vždy sledujte reakci organismu.
Může cibulová šťáva nahradit sirup z lékárny?
V lehkých a středně těžkých případech může cibulová šťáva sirup částečně nahradit.
Pokud ale kašel trvá déle než týden, zhoršuje se nebo je spojený s horečkami, dušností či bolestí na hrudi, cibuli berte pouze jako doplněk. V těchto situacích už je na místě lékařské vyšetření.
Jaký je rozdíl mezi cibulí s cukrem a cibulí s medem?
Rozdíl spočívá hlavně v chuti a mírném rozdílu účinku.
Cibule s cukrem je vhodná i pro děti a má neutrálnější chuť. Cibule s medem má silnější dezinfekční účinek, ale není vhodná pro děti do jednoho roku. Z praxe vyplývá, že obě varianty fungují, pokud jsou připraveny správně.
Jak dlouho lze cibulovou šťávu skladovat?
Čerstvá šťáva z cibule by se měla skladovat maximálně 2–3 dny v lednici.
Po této době už účinné látky postupně slábnou a zvyšuje se riziko kvašení. Doporučuji připravovat menší množství a vždy raději čerstvé, protože účinek je znatelně lepší.
Pomáhá šťáva z cibule i na dávivý kašel?
Ano, šťáva z cibule patří mezi tradiční babské rady na dávivý kašel.
Z praxe se osvědčuje zejména kombinace cibule s cukrem nebo medem, která zklidňuje sliznice a snižuje frekvenci záchvatů kašle, především večer a v noci.
Může šťáva z cibule uškodit žaludku?
U citlivějších jedinců může dráždit žaludek, zejména pokud je užívána nalačno.
Pokud máte sklony k pálení žáhy nebo žaludeční potíže, užívejte cibulovou šťávu vždy po jídle a v menším množství. V praxi doporučuji začít po půl lžičce a sledovat reakci.
Jak často lze cibulovou šťávu užívat?
Běžně se doporučuje 2–4× denně po lžičkách.
Důležité je nepřekračovat rozumné množství. Větší dávky nezrychlí léčbu, ale mohou zatížit trávení. Pravidelnost je účinnější než vysoké jednorázové dávky.
Ve svém příspěvku KDE SE DÁ V PRAZE KOUPIT ŠTÁVA Z KYSANÉHO ZELÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Mirek.
Nevíte někdo kde se dá v Praze koupit šťáva z kysaného zelí?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Helena.
Já si kupuju kysané zelí u Alberta 500g v celofánové fólii a z něho si vymačkávám čerstvou šťávu. Je jí tam vždycky 1 až 1,5 deci a pytlík stojí pár korun.
Šťávu z cibule je vhodné podávat 1–2× denně, ideálně v době, kdy je kašel nejvýraznější. Nejčastěji se osvědčuje večerní podání, případně menší dávka ráno.
Z praxe zdravotní sestry vyplývá, že častější podávání nepřináší lepší efekt a může naopak vést k podráždění žaludku. Lepší je menší množství, ale správné načasování a sledování reakce organismu.
Je šťáva z cibule vhodná pro děti?
Šťáva z cibule může být použitelná i u dětí, ale vždy s velkou opatrností a v nízké koncentraci. Důležitá je snášenlivost a chuť, která bývá pro děti problém.
V praxi doporučuji začít opravdu malým množstvím a sledovat reakci. Pokud dítě šťávu odmítá nebo se objeví nevolnost, nemá smysl pokračovat. Nikdy nejde o povinnost, ale o možnost.
Může cibulová šťáva dráždit žaludek?
Ano, cibulová šťáva může u citlivých lidí dráždit žaludek, zejména pokud je podána nalačno nebo je příliš koncentrovaná.
Zkušenost ukazuje, že podání po jídle a jemnější příprava výrazně snižují riziko potíží. U lidí s refluxem nebo žaludečními problémy je lepší tento způsob vůbec nevolit.
Jak poznám, že šťáva z cibule opravdu pomáhá?
První známkou účinku bývá zmírnění dráždivého kašle a klidnější dýchání, často během několika desítek minut.
Pokud se stav opakovaně nijak nemění nebo se kašel zhoršuje, je to signál, že tento postup pro Vás není vhodný. Cibulová šťáva není univerzální řešení.
Je lepší šťávu připravovat čerstvou, nebo do zásoby?
Nejlepší účinek má vždy čerstvě připravená šťáva z cibule. Skladování snižuje nejen chuť, ale i snášenlivost.
V praxi doporučuji připravovat jen tolik, kolik skutečně spotřebujete během jednoho dne. Starší šťáva často nepřináší žádný efekt.
Mohu šťávu z cibule kombinovat s jinými domácími prostředky?
Ano, šťávu z cibule lze kombinovat s dalšími podpůrnými domácími postupy, například s teplými nápoji nebo klidem.
Nedoporučuji však kombinovat více silně dráždivých prostředků najednou. Tělo pak může reagovat spíš podrážděním než úlevou.
Pomůže cibulová šťáva i při vlhkém kašli?
U vlhkého kašle bývá účinek výrazně slabší než u kašle suchého a dráždivého.
Z praxe vyplývá, že v těchto případech je lepší zaměřit se na dostatečný pitný režim a jiný typ podpory. Cibulová šťáva zde nebývá hlavním řešením.
Je rozdíl mezi žlutou a červenou cibulí?
Ano, rozdíl existuje, ale není zásadní. Nejčastěji se používá běžná žlutá cibule, která má stabilní chuť a výtěžnost.
Červená cibule může být chuťově jemnější, ale z praxe nemohu říct, že by měla výrazně lepší účinek. Důležitější je čerstvost než druh.
V naší poradně s názvem CIBULOVÁ ŠŤÁVA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Doleželová.
Prosím Vás kde najdu recept na cibulovou šťávu. Měli jste ji na vašem webu. Děkuji D.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Recept na cibulovou šťávu je tady: https://www.ceskenapady.cz/…
V článku je napsáno, jak se používá šťáva z cibule na kašel. Jestli je dobrá cibule s cukrem proti kašli. A také recept na to, jak vymačkat šťávu z cibule.
V léčitelství cibuli můžeme konzumovat syrovou, inhalovat ji, po rozkrojení potírat místa ran, vředů a zánětu, užívat ji jako šťávu, sirup, čaj, víno nebo si z ní připravovat různé zábaly, kapky, masti. Každodenní konzumace cibule se považuje za účinnou prevenci proti rakovině.
Cibulová šťáva s cukrem na kašel
Ingredience: 1 cibule, 1/2 lžičky cukru
Postup: Nadrobno nakrájíme cibuli a posypeme ji cukrem. Necháme při pokojové teplotě a zhruba za 1–2 hodiny se začne tvořit šťáva. Tuto užíváme po lžičkách při kašli.
Cibulová šťáva s medem
Ingredience: cibule, třtinový cukr nebo med, citróny
Postup: Nakrájíme cibuli na malé kousky anebo ji rozsekáme mixovacím nožem. Po vrstvách ukládáme do zavařovací sklenice, vždy 1 vrstva cibule, pak 1 vrstva třtinového cukru (asi 1 polévková lžíce maximálně) a trochu citrónu. Střídáme vrstvy, dokud sklenici nenaplníme do poloviny. Poslední vrstvou je vrstva cukru. Namísto cukru můžeme použít i dobrý kvalitní med, jen musíme dát pozor, abychom to ani s cukrem, ani s medem nepřehnali a šťáva nebyla příliš sladká. Sklenici uzavřeme a uložíme do lednice nebo do chladu spíže. Po 24 hodinách se z cibule uvolní šťáva, kterou můžeme použít a po lžičkách užívat. Takto naložená cibule bude minimálně 3 dny k použití jako lék. Čerstvá šťáva z cibule naložené s cukrem nebo medem je vždy silnější a účinnější. Opakujte tuto proceduru alespoň 3x za sebou a do 10 dní se tělo dost pročistí. Nezapomínejte hodně pít, aby z těla mohly všechny rozpuštěné nečistoty dobře odejít. Cibulová šťáva je vhodná i pro děti, odhlení je i zbaví kašle. Zároveň pomůže vypořádat se s viry a bakteriemi a posílí imunitní systém.
Cibule s cukrem na bolest v krku
Ingredience: 3 cibule, trochu cukru
Postup: Cibuli nakrájíme na kostičky a dáme na talíř, posypeme cukrem a necháme, aby pustila šťávu, poté rovnou zkonzumujeme 2 lžíce této šťávy. Podává se po každém druhém jídle. Cibule s cukrem je vhodná již pro děti od 6 a půl měsíců na bolest v krku.
Cibule s cukrem na suchý kašel
Postup: Do uzavírací sklenice dejte najemno pokrájenou středně velkou cibuli, přidejte polévkovou lžíci moučkového cukru a pro zlepšení chuti můžete přidat lžičku mletého nebo tlučeného anýzu. Sklenici uzavřete a na světle nechte několik hodin louhovat. Šťávu, která takto vznikne, užívejte po lžičkách před jídlem. Pokud ale velmi pospícháte a kašel neustává, cibuli jen překrojte na čtvrtky. V hrnečku zalijte vodou jen tolik, aby byla cibule ponořená a nechte přejít varem. Vývar slijte a po mírném prochladnutí přidejte lžíci cukru a vypijte.
Postup: Do mísy vložíme čerstvé žloutky a citronovou šťávu, to promícháme a za stálého šlehání do směsi pomalu přiléváme olej. Do hotové majonézy přidáme nasekaný česnek a ančovičky a znovu promícháme. Zálivku ochutíme worcesterem, hořčicí, solí a pepřem. Opatrně se solí a worcesterem (ančovičky jsou slané).
Postup: V misce (nebo v mixéru) rozetřeme polovinu sardelí, přidáme hořčici, worcesterskou omáčku, ocet, citronovou šťávu, oloupaná a zchlazená vejce, pepř a sůl. Pořádně ušleháme. Za stálého míchání postupně přiléváme olej. Když směs dosáhne majonézové konzistence, přidáme strouhaný parmezán.
Postup: Do mísy vložíme čerstvé vejce, citronovou šťávu, vinný ocet, jeden stroužek česneku, worcester, sůl a pepř. Směs vyšleháme šlehačem do majonézové konzistence.
Zálivka na salát César III
Ingredience: 2 žloutky, šťáva z 1 citronu, 2 kusy ančoviček (nejlépe Lorea filety v konzervě), 1 lžíce balzamikového octa, 150 ml extra panenského olivového oleje, 10 g parmezánu, 1 lžička dijonské hořčice.
Postup: Do misky vložíme najemno nastrouhaný sýr (parmazánového typu), žloutky, šťávu z jednoho citronu, ančovičky, dijonskou hořčici, olivový olej a balzamikový ocet. Vše v misce zamícháme (nejlépe pomocí mixéru) tak, aby vznikla hustší hmota. V případě, že je zálivka příliš hustá, přidáme olivový olej, který ji zředí. Ničím nedochucujeme, jelikož ingredience salátu jsou zároveň kořením.
Plody aronie mají blahodárný vliv na krevní oběh, snižují hladinu cholesterolu v krvi i krevní tlak. Doporučují se proto při arteroskleróze.
Prospěšné jsou dokonce i při cukrovce, obsahují totiž přírodní sorbit, což je sladidlo vhodné i pro diabetiky.
Komplex účinných látek rovněž podporuje náš imunitní systém a celkově posiluje organismus.
Cenný je nejen obsah vitamínů, ale také bioflavonoidů a rutinu, který se z plodů i extrahuje k výrobě léčiv, a dále železa, jódu, fluoru, manganu a dalších mikroelementů, jež jsou nezbytné pro pevné zdraví a vitalitu.
Výhodou při sklizni a zpracování plodů je jejich velká trvanlivost. Na stromě je můžete ponechat téměř do prvních mrazíků, i když sklízet je lze i mnohem dříve (v průběhu září). Měly by však být dokonale vyzrálé a sladké. Po sklizni vydrží plody v dobrém stavu i dva měsíce, pokud je uschováte na chladném místě.
Plody mají až 60 % šťávy. Tato šťáva se dá poměrně úspěšně použít na přibarvování světlých vín, různých nápojů, šťáv a na výrobu biologicky aktivního potravinářského barviva. Z plodů jsou výborné kompoty, zavařenina, džem, vína, šťávy. Plody lze také sušit, nepodléhají snadno plísni, kvasinkám ani bakteriální hnilobě.
Přírodní šťáva a plody aronie se doporučují jako léčebný prostředek při arteroskleróze, vysokém krevním tlaku a anacidních gastritidách. Je ověřeno, že šťáva aronie snižuje hladinu cholesterolu v krvi nemocných aterosklerózou. A zároveň zvyšuje rychlost proudění krve, což je vhodné při léčení hypertenze. Veškeré výrobky z aronie projevují aktivitu i při zpevňování kapilár. Zjistilo se, že se působením plodů a šťávy jeřábu černoplodého vyrovnávají procesy vzruchu a útlumu v mozku a snižuje se emocionální nerovnováha. Šťáva z jeřabin má podle výzkumu izraelských vědců z ovocných šťáv nejvyšší vliv na imunitní systém a stejný účinek můžeme očekávat také u aronie. Kdo tedy považuje tyto stromy jen za okrasné, dělá velkou chybu.
V dnešní době syntetických sirupů a nápojů je šťáva z aronie vítanou změnou pro přípravu nápojů. Prodávané džusy se zvýšeným podílem aronie nebo černého rybízu po zředění se stolní nebo pramenitou vodou (1 : 1) představují nápoj, který lze doporučit dětem i dospělým, kteří se bez přislazovaných nápojů dosud nedokážou obejít. Naštěstí dnes již mnozí výrobci sirupů přistupují k tomu, že své výrobky přibarvují biologicky aktivním barvivem s výtažkem z černého bezu nebo právě aronie.
Sirup (šťáva) z muchovníku je lahodný a zdravý nápoj, který se vyrábí z plodů tohoto keře. Muchovník, původem ze Severní Ameriky, plodí na začátku léta modročervené plody s chutí podobnou kombinaci borůvek a jeřabin. Plody jsou bohaté na vitamíny a minerály, což dělá sirup z nich zdravou pochoutkou.
Jak se sirup z muchovníku vyrábí?
Muchovník dozrává v červnu a červenci. Plody se sbírají, když jsou plně zralé a modročervené, aby šťáva z nich chutnala co nejlépe.
Plody se omyjí a případně rozmačkají, aby se lépe uvolnila šťáva.
Šťáva se vylisuje z plodů buď ručně, nebo pomocí odšťavňovače, což je mnohem lepší.
Vylisovaná šťáva se smíchá s cukrem a vaří se do zhoustnutí.
Pro delší trvanlivost se sirup pasterizuje. To se provádí zahřátím sirupu na vysokou teplotu a následným rychlým ochlazením.
Sirup z muchovníku se používá k dochucení dezertů, palačinek, jogurtů a dalších pokrmů.
Může se pít samotný zředěný vodou jako osvěžující nápoj.
Ve svém příspěvku SKLIZEŇ RAKYTNÍKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jaroslava.
Dobrý den, taky jsem na tom stejně, že už bych nejraději rakytník otrhala ,ale jak čtu tak je na něj brzo? .V minulém roce jsem ho nechala déle a pak byl problém ho otrhat,protože praskal a vytékala šťáva.Jinak marmoška byla luxusní :)větvičky stříhat nemůžu z důvodu,že plody mám hned u kmenu ,tak to bych o něj přišla...tak jdu hledat další reference jak na to ...
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jarča.
Dobrý den, jak něco zjistíte, tak mi dejte prosím vědět. Děkuji
Proč je vídeňská roštěná často tuhá, i když dodržím recept?
Nejčastějším důvodem tuhé vídeňské roštěné je nedostatečný čas dušení a snaha proces uspěchat.
Roštěná má vysoký obsah pojivových tkání, které se nerozpadnou během krátké doby. Pokud maso hodnotíte po 45–60 minutách, téměř vždy bude tuhé. Skutečné změknutí přichází až po delším klidném dušení. Zásahy jako zvyšování teploty nebo krájení masa proces jen zhorší.
Jak dlouho se musí vídeňská roštěná dusit, aby změkla?
Vídeňská roštěná se musí dusit minimálně 90–120 minut, často i déle.
Délka závisí na druhu masa, jeho stáří a tloušťce plátků. Prvních 45 minut je maso téměř vždy tuhé, mezi 60–90 minutami začíná povolovat. Teprve po dvou hodinách se struktura masa skutečně láme. Čas nelze obejít, jen respektovat.
Musí se maso na roštěnou vždy nejdřív zatahovat?
Ano, zatažení masa je povinný krok u vídeňské roštěné.
Zprudké opečení vytvoří základ chuti a zabrání tomu, aby se maso od začátku dusilo ve vlastní šťávě. Pokud tento krok vynecháte, roštěná sice může změknout, ale chuť bude plochá a šťáva slabá. Zatažení je technika, ne detail.
Jak poznám, že je pánev dostatečně rozpálená?
Pánev je správně rozpálená tehdy, když maso po vložení okamžitě zasyčí.
Pokud maso jen leží a pouští šťávu, teplota je nízká. V takovém případě se maso dusí místo opékání. Správná teplota je základ zatažení a bez ní se chuť nikdy plně nerozvine.
Kolik cibule patří do vídeňské roštěné?
Do vídeňské roštěné patří víc cibule, než si většina lidí myslí.
Na půl kilogramu masa jsou běžné tři až čtyři velké cibule. Cibule tvoří základ šťávy a dodává jí sladkost a plnost. Málo cibule znamená řídkou a mdlou šťávu, kterou už později ničím nenahradíte.
Proč je šťáva z roštěné někdy hořká?
Hořká šťáva je téměř vždy způsobená spálenou cibulí.
Cibule musí dojít do zlatohnědé barvy, ne do tmavě hnědé nebo černé. Jakmile zhořkne, hořkost se přenese do celé šťávy a už ji nelze odstranit. Pomalé restování cibule je zásadní pro chuť celého jídla.
Je potřeba roštěnou zahustit moukou nebo jíškou?
Ne, klasická vídeňská roštěná se nemusí zahušťovat moukou.
Správně připravená cibule a dlouhé dušení vytvoří přirozeně hustou šťávu. Mouka je často používána jako zkratka, ale není nutná a může chuť spíš otupit. Hustota má vzniknout přirozeně.
Mohu použít tlakový hrnec nebo pomalý hrnec?
Ano, ale výsledek nebude stejný jako při klasickém dušení.
Tlakový hrnec zkrátí čas, ale chuť šťávy se nevyvine tak do hloubky. Pomalý hrnec funguje lépe, pokud dodržíte zatažení masa předem. Klasický hrnec na plotně dává nejkontrolovatelnější výsledek.
Je anglický roastbeef syrový, nebo je to v pořádku?
Anglický roastbeef není syrový. Růžová barva je technicky správný stav masa, který vzniká řízeným pečením při nízké teplotě a následným odpočinkem.
Syrové maso je studené, bez struktury a vláčné. Roastbeef je teplý, pevný a šťavnatý. Rozdíl je nejen vizuální, ale i hmatový. Problém není růžová barva, ale přepékání ze strachu. Jakmile se snažíte barvu „opravit“, měníte roastbeef v obyčejnou pečeni. Technicky to není chyba, jen je to jiné jídlo.
Jak poznám, že roastbeef není syrový, ale správně hotový?
Správně hotový roastbeef poznáte podle kombinace teploty, pružnosti a chování masa při stlačení, ne jen podle barvy.
Maso klade odpor, ale není tvrdé. Po stlačení se vrací zpět a nepůsobí gumově. Pokud používáte teploměr, pohybujete se v rozmezí, kde je maso růžové, ale stabilní. Barva sama o sobě není spolehlivý ukazatel. Mnohem důležitější je struktura a to, že maso prošlo odpočinkem.
Proč je roastbeef uvnitř růžový a nemá být šedý?
Roastbeef je růžový proto, že se peče při nižší teplotě a maso se nepřehřívá. Šedá barva znamená úplné propečení a ztrátu šťavnatosti.
Při vyšších teplotách se bílkoviny v mase rychle stahují a vytlačují šťávu ven. Výsledkem je suché maso bez chuti. Růžový střed znamená, že maso zůstalo šťavnaté. Tohle není moderní trend, ale fyzika masa. Šedý roastbeef není bezpečnější, jen je víc vysušený.
Je růžové maso bezpečné k jídlu?
Ano, růžové hovězí maso je bezpečné, pokud bylo správně skladované a připravené.
Hovězí se liší od drůbeže. Rizika jsou jiná a správně upečený roastbeef nepředstavuje zdravotní problém. Klíčové je kvalitní maso, čistá práce a dodržení teplot. Největší riziko nevzniká z růžové barvy, ale z nekvalitního suroviny. Pokud máte pochybnosti o původu masa, problém není technika, ale vstupní surovina.
Co dělat, když jsem roastbeef přetáhl?
Pokud jste roastbeef přetáhli, už z něj znovu růžový roastbeef neuděláte. V tu chvíli je důležité změnit přístup.
Maso se dá využít jako pečené hovězí, nakrájet na tenké plátky nebo použít studené druhý den. Snaha „vrátit ho zpět“ nic nevyřeší. Nejde o selhání, ale o změnu výsledku. Přijetí reality je v téhle chvíli lepší než další zásahy.
Dá se přetažený roastbeef ještě zachránit?
Přetažený roastbeef se nedá zachránit zpět do původního stavu, ale dá se dobře využít.
Nejlepší cestou je krájet ho velmi tence, podávat studený nebo ho použít do sendvičů. Omáčka může pomoct chuťově, ale strukturu už nezmění. Záchrana znamená změnu využití, ne opravu chyby. Jakmile tohle přijmete, frustrace zmizí.
Proč je roastbeef suchý, i když jsem dodržel postup?
Ve svém příspěvku STERILIZACE ŠŤÁVY Z ČERVENÉ ŘEPY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Karel cani.
zavařuje někdo šťávu z červené řepy?pomoze ,díky
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel MARIE KLÁRA.
2,5 KG NASTROUHANÉ ČERVENÉ ŘEPY
4 LITRY VODY
PŮL HODINY VAŘIT
PŘIDAT NA 1 LITR ŠŤÁVY:
15 GR CUKRU
2 LŽÍCE KYSELINY CITRONOVÉ
10 MINUT POVAŘIT
DO VYCHLADLÉ ŠŤÁVY DÁME:
2 MALINOVÉ TRESTI
NALIJEME DO SKLENIC
ZAVAŘÍME, STAČÍ POVAŘIT, ABY CHYTLO VÍČKO
Ingredience: 400 g lososa, šťáva z 1 pomeranče, citronová šťáva z 1 citronu, 50 ml olivového oleje, sůl, pepř mletý
Technologický postup: Základ je v marinádě, do které patří olivový olej, pomerančová šťáva, citronová šťáva, sůl a pepř. Tyto ingredience smícháme a prošleháme metličkou, stačí i trochu víc zabrat vidličkou, aby se ingredience pravidelně rozprostřely. Do takto jednoduše připravené marinády namočíme očištěného a naplátkovaného lososa (může být se šupinami i bez, v případě šupin se pak kůže nejí) a necháme jej v ní ležet nejlépe 1–3 hodiny, v případě potřeby postačí 20 minut, ale je lepší vydržet. Losos se v marinádě zbarví směrem od proužků do bíla. Marinovaného lososa vložíme buď do zapékací misky, nebo do alobalu a pak jej vložíme do trouby rozehřáté na 200 °C na 8–10 minut, ke konci necháme trochu opéct pod grilem. Během pečení můžeme lososa polévat marinádou anebo si samotnou marinádu vedle v hrnečku svařit a hotový kousek jí pak na talíři přelít. Podáváme s vařenými či opékanými brambory.
V naší poradně s názvem KATALPA? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sylva.
Dobrý den nejsem si jista jestli mám na zahradě katalpu. Stromeček malí cca 30cm jsem si přinesla z jedné zanedbané zahrady, kde se volně samy rozmnožily pod velikou "maminou". Loni vyrostl cca do výšky 50 cm, 4 lístky opadly. Letos vyrost do možná už více jak 2m výšky. Nekvetl, a listy jsou skoro 50 cm široké. Prosím jedná se o Katalpu? Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Na vaší fotografii je rostlina s názvem pavlovnie protáhlá (Paulownia elongata). Tento druh pavlovnie je velmi bujně rostoucí strom pěstovaný pro ozdobu v zahradách a parcích. Tato pavlovnie je oblíbená pro své překrásné fialové květy a řadí se mezi nejrychleji rostoucí stromy na světě. Roste dobře v písčitých půdách, nesnáší přemokření. Zcela mrazuvzdorná se stane až po 4 letech. V osmi až deseti letech doroste do výšky 15 metrů a vytvoří obrovský strom.
Katalpa a pavlovnie jsou často zaměňovány pro svůj podobný vzhled. Ale jde o dva různé zástupce. Katalpa pochází z USA, kdežto pavlonvnie z Číny. Katalpy jsou vzácné, ale pavlovnie jsou běžné. Listy Katalpy jsou velké, ale listy Pavlovnie jsou větší, často mnohem větší. Listy katalpy vyrůstají po třech třech, ale pavlovnie má listy jen v párech. Květy katalpy jsou bílé, ale květy pavlovnie jsou levandulové až fialové. Plody katalpy jsou dlouhé úzké lusky, ale plodem pavlovnie je zaoblená dřevěná kapsle.
Pavlovnie je u nás dostatečně odolná a pokud vysadíte jednoletou sazenici zjara, tak do podzimu zesílí natolik, že zpravidla přežije zimu bez poškození. Někdy během zimy omrzne nevyzrálý vegetační vrcholek rostliny, ale další roky se už zvýší její šance na další přežití. Vyžaduje plně osluněné stanoviště, ale snese i lehký polostín. Obvykle se vyrovná s běžnou výsadbu kdekoli na zahradě, bez úpravy zeminy, ale v humózních výživných půdách poroste asi o třetinu rychleji. První roky je dobré rostlině přilepšit občasnou závlahou a přihnojením.
Paulownie prvním rokem po vysetí vyroste zpravidla do metrové výšky a následující rok se běžně stává, že nadzemní část, nikoli kvůli mrazu, zcela odumře do výšky 5 - 30 cm nad zem. Není to vůbec na závadu, naopak, rostlina nad zemí vyraší a pokud je ve volné půdě s dostatkem vláhy a živin, je schopná v této druhé vegetační sezoně vyrůst do výšky i přes 3 metry. Následující rok může Paulownie přirůst další 3-4 metry, pakliže si zachová zřetelný terminál, a je přihnojována dusíkatými hnojivy. Pokud rostlina při suchém počasí není vůbec zalévána ani hnojena, pak jsou její přírůstky jen poloviční.
Postup: Lososa nakrájíme na co nejtenčí plátky a naskládáme vedle sebe na talíř. Osolíme, pokapeme citronovou a limetovou šťávou. V míse smícháme lžíci japonské sójové omáčky s kapkou limetky a citronu, přidáme nasekaný kousek zázvoru. V pánvi rozpálíme olivový olej s troškou sezamového oleje – toho jen pomálu, má specifickou výraznější chuť. Do oleje nasekáme stroužek česneku a necháme ho zhnědnout. Poté olej nalijeme na lososové plátky. Na závěr přidáme také dresink ze sójové omáčky a ozdobíme čerstvou řeřichou a nasekanou pažitkou.
Zapékaný losos s estragonovou omáčkou
Ingredience: 400 g lososa, máslo, 2 žloutky, jarní cibulka, bílé víno, bílý vinný ocet, 2 žloutky, citronová šťáva, rajče, sůl, pepř, estragon, tymián, máta
Postup: Talíř nebo zapékací mísu vytřeme máslem, rovnou osolíme a opepříme. Dno vyložíme tenoučkými plátky lososa, na povrchu také osolíme a opepříme. Přidáme nasekanou jarní cibulku. V rendlíku ohřejeme asi 2 dl bílého vína s kapkou bílého vinného octa, osolíme, opepříme a svaříme. Žloutky vmícháme do vinného základu a prošleháme. Estragon, tymián a mátu nadrobno nasekáme a přidáme do hrnce s kapkou citronové šťávy. Směsí přelijeme plátky lososa. Dáme do trouby na slabé 2 minutky zapéct dozlatova. Ozdobíme rajčátkem nakrájeným na kostičky a lístky máty.
Postup: Lososa osolíme a opepříme z obou stran. Do vroucí osolené vody vhodíme čerstvé listy špenátu a necháme maximálně 30 vteřin spařit. Poté hned vhodíme do mísy s ledovou vodou, jen tak špenát zůstane krásně zelený. Přecedíme a dobře vymačkáme. V hrnci rozpustíme kousek másla a orestujeme na něm nasekanou šalotku a stroužek česneku. Po chvilce přilijeme kapku smetany, dochutíme solí a pepřem a krátce povaříme do zhoustnutí. Listové těsto rozválíme, potřeme rozšlehaným žloutkem a na kraj vložíme steak z lososa. Na něj navršíme špenát promíchaný se smetanovou omáčkou a přikryjeme druhým plátkem lososa. Těsto zarolujeme, vršek potřeme žloutkem a vidličkou sem tam propíchneme. Pečeme v troubě rozpálené na 175 °C asi 20 minut. Mezitím připravíme bazalkovou omáčku.
V naší poradně s názvem TÚJE SMARAGD HNĚDNE PO PŘESAZENÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel MiroslavToušek.
Dobrý den.Obracím se na Vás s prosbou o radu ohledně hnědnutí stromku thuje Smaragd.Vzrostlý třímetrový zdravý strom jsem vloni na podzim vykopal a přesadil z velkého květníku před domem do řady thůjí ,které tvoří živý plot mezi sousedem a mojí zahradou.Na začátku jara jsem začal pozorovat,že stromek postupně hnědne a to přes pravidelné zalévání.Snažil jsem se stromku doplnit hořčík,ale ani to nepomohlo.Zvláštní je to,že strom usychá jen z poloviny.Směrem do mé zahrady na jižní stranu je už kompletně hnědý ,ale směrem k sousedovi je stromek sytě zelený jakoby vůbec nestrádal.Je docela možné ,že jsem při vykopávání thůje mohl neúmyslně poškodit část kořene která zásobuje právě usychající polovinu stromu.
Je nějaká reálná šance ,že bych mohl strom ještě zachránit?
Za odpověď předem děkuji.
S pozdravem.
Toušek
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
S největší pravděpodobní takto rostlina reaguje na přesazení. Často se stává, že při přesazení na novou pozici se nedodrží původní orientace na jih, což má za následek ozáření sluncem té části, která na to nebyla zvyklá. Samozřejmě nejde ani vyloučit poškození kořenového systému při přesazování. Co s tím teď dělat? Uschlé větve ostříhat a nechat túji, aby se s tím vypořádala sama a postupně vyplnila proschlá místa novými větvemi z té části, která nyní prosperuje. S hnojením to nyní nepřehánějte, pouze dbejte na dostatečnou zálivku.
Jedná se o produkt živočišného původu. Důležitým zdrojem potravy ve včelstvu je krmná šťáva, kterou je také mateří kašička. Tato krmná šťáva se tvoří v hltanových žlázách včelích dělnic – kojiček. Tyto žlázy jsou uloženy v hlavě dělnic. Produkují sekret, který je bohatý na proteiny. Mimo to je krmná šťáva dále dělnicemi obohacována také o výměšek kusadlových žláz, který má spíše tukovou povahu. Rozlišujeme dva typy krmné kaše: dělničí a mateří kašičku. Larva budoucí včelí matky je krmena mateří kašičkou, což je krmná kaše tvořená sekretem hltanových a kusadlových žláz v poměru 1 : 1, podávaná celé larvální období. V dospělosti zajišťuje krmení matky mateří kašičkou skupinka 8 až 16 včel, které se nazývají kojičky. Rozdílná kvalita a složení dělničí a mateří kašičky má vliv na vývojové, morfologické a věkové rozdíly mezi včelí dělnicí a matkou (dělničí je v poměru 3 : 1, mateří je v poměru 1 : 1).
Základem pro tvorbu mateří kašičky je pyl, z něhož se během trávení vytvoří látky jako proteiny, aminokyseliny, tuky, nukleotidy, vitamíny a cukry, které se hemolymfou včelích dělnic transportují do hltanových žláz a stávají se nezbytnou složkou mateří kašičky. Ta má bílou až nažloutlou barvu, vůně je kořeněná až štiplavá.
Mateří kašička se skládá z vody, cukrů (monosacharidy, disacharidy, trisacharidy), proteinů, lipidů (mastné kyseliny, steroly, tuky), minerálních látek (draslík, vápník, sodík, zinek, železo, měď, mangan, hliník, křemík, fluor, síra), vitamínů (A, B, C, D, E) a dalších látek (fosfáty).
Mateří kašičku můžeme konzumovat přímo v nativní formě. V tomto případě se kaše uchovává v injekčních stříkačkách v lednici. Dále se užívá lyofilizovaná mateří kašička, která projde procesem lyofilizace, kdy se hluboce zmrazí a následně suší. Takto vznikne bílý až nažloutlý prášek, který se stává součástí ampulí, pilulek, dražé a dalších přípravků s mateří kašičkou. Mateří kašičku lze také mísit s medem, současně můžeme přidat i propolis nebo pyl. Účinky mateří kašičky jsou antibiotické, protizánětlivé, antivirové, antimykotické, stimulující, celkově regenerační. Mateří kašička může být podávána také ženám v klimakteriu, kdy vyrovnává hladinu ženských hormonů a zmírňuje doprovodné potíže. Podobně působí také u potíží s prostatou u mužů. Regeneruje pokožku, má vliv na kožní jizvy, kožní vředy, lze ji použít při léčbě trudovitosti obličeje, ekzémů, akné i lupénky (kombinace s propolisem). Působí proti senescenci (stárnutí).
Ingredience: 60 květů, 4 litry převařené vody, 10 dkg kyseliny citronové, 10 citronů
Postup: Květy namočit na 24 hodin s kyselinou citronovou, potom scedit. K tomu rozpustit 4 kg cukru a vymačkat deset citronů. Tato bezinková šťáva bez vaření je jednoduchá a velmi chutná.
Bobule bezinky dozrávají koncem srpna, jejich šťáva je bohatá na minerální látky a svými účinky se skvěle hodí na čištění krve. Obsahuje vitamín C, provitamín A (betakaroten), stopové prvky (selen a zinek) a hodně barviv (antokyanů), až 980 mg na 100 g. Dále je to cukr, kyselina jablečná třísloviny, pektiny, vitamíny skupiny B, vápník a kyselina panthotenová Plně vyzrálý černý bez je tak doslova vitamínovou bombou, která má příznivý vliv hlavně na imunitu člověka. Působí antiskleroticky a regeneruje jaterní buňky. Pozor, syrové bezinky jsou mírně toxické a ve větších dávkách vyvolávají nevolnost. Po tepelném zpracování však tyto negativní účinky vymizí.
Účinky šťávy z bezinek se v našem organismu uplatňují jako lapače volných radikálů, to znamená, že neutralizují škodlivé sloučeniny kyslíku vznikající při látkové výměně a tím chrání buňky těla před poškozením dědičných informací v nich uložených. Když po dobu 2–3 týdnů denně vypijete sklenici šťávy, zlepšíte zásobování krve kyslíkem a zvýšíte obranyschopnost svého organismu. Budete se cítit výkonnější, více fit a plní energie.
Nezralé a syrové bezinky obsahují velké množství látky zvané sambunigrin, ta ve vysoké koncentraci bývá škodlivá a působí nepříznivě na žaludek. Zralé a zavařené plody už obsahují jenom zbytky této substance.
Bezový květ nemá žádné vedlejší nežádoucí účinky, mohou jej užívat i těhotné ženy a kojící ženy. Naopak nadměrné požití nepřevařené šťávy či syrových plodů může způsobit nevolnost nebo příznaky otravy. Tudíž se nedoporučuje v těhotenství užívat bobule černého bezu a přípravky z nich.
Bezinková šťáva je obecně považována za bezpečnou pro většinu lidí, ale její bezpečnost během těhotenství není dobře prokázána a obecně se doporučuje konzultace s lékařem před její konzumací. I když některé ženy ji užívají během těhotenství bez hlášených nežádoucích účinků, chybí dostatek vědeckých údajů, které by potvrdily její bezpečnost. Existuje pouze omezené množství studií o účincích bezinky během těhotenství, takže je obtížné definitivně říci, zda je bezpečná, či nikoli.
Potenciální rizika
Mezi potenciální rizika spojená s konzumací bezinky patří alergické reakce a interakce s některými léky, zejména s těmi, které mají diuretické nebo imunosupresivní účinky.
Obecné doporučení
Vzhledem k nedostatku důkazů lékaři často nedoporučují konzumovat bezinku během těhotenství a přistupují spíše k opatrnosti.
Pro těhotné ženy je zásadní, aby před konzumací prodiskutovaly jakékoli bylinné léky, včetně bezinky, se svým lékařem nebo porodní asistentkou.
Ingredience: 150 g hovězího ořechu, olivový olej, sůl, pepř
Postup: Maso nechte minimálně hodinu před přípravou „vydýchat“ při pokojové teplotě. V mezidobí ostrým nožem odstraňte tuhé blány – pracujte opatrně, abyste neporušili svalovinu, z níž by při tepelné úpravě vytekla šťáva. Tuk však ponechte, dodává masu chuť a brání jeho vysušení. Maso v celku vyjmuté z vakua stačí otřít vlhkým hadříkem. Pokud ho chcete omýt, nezapomeňte ho důkladně osušit. Naporcované steaky se neomývají. Osušené steaky položte na gril tak, abyste po čtvrtině doby nutné ke správnému propečení jejich pootočením o 45° utvořili typickou mřížku na povrchu.
Steak je potřeba nejprve zprudka zapéct a zvolna pokračovat v pečení při mírnější teplotě. K otáčení používejte kleště, s jejichž pomocí můžete ogrilovat i boky masa. Otočený steak vždy položte na jiné místo, má totiž vyšší teplotu než to původní. Minutu před koncem grilování mírně stáhněte teplotu a zkontrolujte propečenost masa speciálním teploměrem. Je-li teplota uvnitř masa nižší, než potřebujete, grilujte zvolna dále. Na grilu na uhlí maso přemístěte na stranu, kde uhlíky tolik nežhnou.
Propečenost masa můžete ověřit také pomocí testu palcem. Čím více lze maso zmáčknout, tím je syrovější. Dá-li se stlačit slabě, je středně propečené, zcela propečené klade odpor.
Hotový steak potřebuje 5–20 minut odležet na horkém talíři nebo po straně grilu s teplotou kolem 65 °C. Šťáva a vůně se díky tomu rovnoměrně rozloží. Pak maso pokapejte olivovým olejem, osolte a dochuťte. Nejvhodnější je použít mořskou sůl z mlýnku a čerstvě mletý pepř.
TIP: Steaky rozhodně nenaklepávejte! Do masa během přípravy nepíchejte vidličkou ani nožem!
Kvalitní maso nenakládejte do oleje ani do marinovacích směsí, levnější druhy však díky kyselým přísadám v marinádě zkřehnou. Marinujte je vždy několik hodin a před grilováním maso pečlivě osušte, aby marináda nekapala do topeniště.
Každý pokrm vyžaduje trochu jinou teplotu a délku propečení. Stačí několik vteřin a můžete propásnout chvíli, kdy je steak nejchutnější.
Solit se doporučuje dle zkušenosti, někdo radí až nakonec, případně těsně před vložením na gril.
Nezapomeňte nechat hotový steak chvíli odležet. Při říznutí do neodleželého steaku šťáva ihned vyteče.
Jak jinak se také nazývají steaky:
svíčková, roštěná, vysoká roštěná, rumpsteak, pupek, veverka, flap steak, loupaná plec, falešná svíčková, květová špička, krk, hrudí bez kosti, žebra
Maso v celku stačí otřít vlhkým hadříkem – v případě omytí je důležité maso následně i dobře osušit. Naporcované steaky se neomývají.
Maso nechte minimálně hodinu před přípravou „vydýchat“ při pokojové teplotě, mezitím je zbavte tuhých blan, ne však tuku, který mu dodává chuť a brání před vysušením. Vazivo odstraňujte opatrně, abyste neporušili svalovinu, z níž by pak vytekla šťáva.
Steaky rozhodně nenaklepávejte! Pokud jde o solení, názory šéfkuchařů se různí, většina z nich solí až nakonec, někteří těsně před vložením na gril. Každopádně je k ochucení lepší použít mořskou sůl z mlýnku a čerstvě mletý pepř.
Kvalitní maso nenakládejte do oleje ani do marinovacích směsí, to je postup určený výhradně pro levné maso. Steaky z něj marinujte vždy několik hodin a před grilováním je pečlivě osušte, aby marináda nekapala do topeniště.
Dokonale očištěný a naolejovaný gril (otřený papírovou utěrkou namočenou v oleji) nažhavte do provozní teploty.
Osušené steaky na gril položte tak, abyste po čtvrtině doby nutné k správnému propečení jejich pootočením o 45° utvořili typickou mřížku na povrchu. Steak nejprve zprudka zapečte a pokračujte v pečení při mírnější teplotě.
K otáčení používejte kleště, jejichž pomocí můžete ogrilovat i boky masa. Otočený steak položte na jiné místo – má vyšší teplotu než to původní. Minutu před koncem grilování mírně stáhněte teplotu a zkontrolujte propečenost teploměrem.
Pokud je teplota nižší, grilujte zvolna dále. Měkkost masa nezkoušejte vpichem vidličkou, použijte test palcem. Čím více lze maso zmáčknout, tím je syrovější. Dá-li se stlačit slabě, je středně propečené, zcela propečené klade odpor.
Hotový steak potřebuje 5–20 minut odležet na horkém talíři nebo po straně grilu s teplotou kolem 65 °C. Šťáva a vůně se díky tomu rovnoměrně rozloží, při říznutí do neodleželého steaku šťáva ihned vyteče. Pak ho pokapejte olivovým olejem, osolte a dochuťte.
Ke krájení steaku se používají příbory s ostrým, někdy zubatým nožem. Dobou úpravy steaku určujeme jeho míru propečení.
