Ptačí zob vejčitolistý (Ligustrum ovalifolium) pochází z Japonska. Často se mu říká japonský ptačí zob. Nejčastěji je používaný jako živý plot. Roste do výšky 2–3 m. Pokud se zastřihává do nějakého tvaru, je krásně hustý. Má tmavě zelené listy, lesklé, s rovnými okraji. Květ je bílé barvy, čtyřcípý, podobný květu šeříku. Kvete v období od června do září. Plodem jsou fialovočerné bobulky, které jsou jedovaté pro člověka, ale ne pro ptáky, pro které je to v zimním období zdroj potravy. Daří se mu na slunci i v polostínu. Má rád zásobu vody, ale ne přemokření. Snese i sucho. Množí se řízkováním od poloviny léta, lze i roubováním. Může se libovolně zastřihávat, proto je často využíván ve francouzských parcích. Lze z něj vypěstovat třeba i bonsai. Jak vypadá ptačí zob vejčitolistý, můžete zhlédnout například zde.
Ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare) je naše domácí rostlina. Roste jako podrost v habrobubovém lese. Dorůstá výšky až 3 m. Je to hojně rozvětvený keř, který má tmavě zelené listy, 2–7 cm dlouhé a řapíkaté. Na podzim mají lístky nafialovělou barvu. Na podzim opadávají, ale při mírných zimách vydrží až do jara a opadají až při rašení nových listů. Ptačí zob obecný kvete během června až července bílými drobnými kvítky. Pokud se stříhá jako živý plot, tak bohužel nekvete. Můžete ho prořezávat jakýmkoli způsobem. Většinou dvakrát ročně, aby pořádně zhoustl. Velikost květenství je až 6 cm. Jeho plod je zhruba 8 mm velká bobulka černé barvy s fialovohnědými semínky. Dozrávají na konci léta v srpnu až září. Bobule mají trpkou chuť, jsou často vyhledávanou potravou ptactva, pro které nejsou jedovaté. Jinak je to ale u člověka, pro něj jsou jedovaté. Tato rostlina má ráda slunce nebo polostín, tam se jí opravdu daří. Obrázky ptačího zobu obecného si můžete prohlédnout třeba tady.
Ptačí zob neopadavý je velmi vhodná rostlina pro živé ploty. Jedná se o původní domácí druh, který roste převážně v teplejších oblastech země, a to v dubohabřinách. Může narůst do výšky až 3 m, jeho roční přírůstek je 30–50 cm. Jedná se o keř bohatě rozvětvený. Má tmavě zelené, tuhé listy, které vydrží na rostlině celou zimu a opadávají až na konci jara. Pokud ho pěstujeme jako živý plot, který pravidelně udržujeme, tak nekvete, ale pokud roste volně, tak v přírodě kvete v červnu až červenci drobnými, krémově bílými květy. Výborně se hodí k pěstování na venkově, ale i do městských zástaveb.
V naší poradně s názvem PTAČÍ ZOB se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Společenství vlastníků, Olomouc, Karafiátová 292/2; předseda : Vladimír Buk ing..
Dotaz k množení ptačího zobu řízkováním.
Jaká je doporučená délka řízků pro množení a jaké je vhodné přikrytí provedených řízku vložených do malých květináčkůl :
Děkuji za odpověď
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Délka řízků při množení ptačího zobu je okolo 10 cm. Není třeba přikrývat řízky v květináčích, stačí jen udržovat vlhké. Připravil jsem ke shlédnutí výběr video návodů na množení ptačího zobu. Pokud máte zájem, můžete se podívat, jak to dělají ostatní, zde: https://www.youtube.com/res…
Nejčastěji se ptačí zob množí řízkováním. Řízkování není nic složitého, je to opravdu jednoduché. Jeho hlavní výhodou je, že je to rychlé a že získáte během krátké doby mnoho sazenic. Potřebujete k tomu pouze ostrý nůž a stimulátor na zakořenění, což není nic nákladného. Velikou výhodou je, že získáte hned velké rostliny, na které nemusíte čekat tak dlouho, jako kdybyste začali množením ze semen. Postup je asi takový: Z mladých letošních větviček od července do října nařežeme zešikma řízky, které namočíme do stimulátoru a vysadíme do malých květináčů nebo přímo sadbovačů. Přikryjeme fólií a vysazujeme až příští rok z jara. Přes zimu je můžeme nechat zapuštěné v zemi nebo schovat do sklepa.
Fialovočerné bobule ptačího zobu jsou pro člověka jedovaté, především pro děti. Jejich organismus je mnohem zranitelnější než u dospělých, a to díky nižší váze. Ale pro ptactvo jedovatý není, ptáci ho vyloženě zbožňují. Hojně ho využívají v zimním období jako potravu.
V naší poradně s názvem HNOJENÍ KAKI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marcela Šuhajdová.
Mám již druhým rokem stromek kaki roubovaný,zimu přežil,ale všude čtu,že se má hnojit,ale nedočetla jsem se čím.Můžete mi někdo poradit,kdo s ním má zkušenost?
děkuji Marcela
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Použijte kombinované hnojivo Cererit podle návodu na obalu. Cererit je nejlepší mix všech potřebných látek, které rostlina potřebuje. Tady k tomu jsou bližší informace: https://www.ceskenapady.cz/…
Krkavce velkého (latinský název Corvus corax) můžete zahlédnout na většině území České republiky bez ohledu na nadmořskou výšku. Vyskytuje se v lesích i v otevřené krajině. Krkavec byl dříve vázán na vyšší polohy, ale v posledních letech osidluje stále častěji i nížiny. Z ekologického hlediska se jedná o velmi přizpůsobivý druh, který ovšem vyžaduje přítomnost pastvin, luk, polí a jiných otevřených ploch, kde hledá potravu. Nevyhýbá se ani blízkosti lidských sídel a oblastem s intenzivní zemědělskou výrobou. Často a ve velkých hejnech vyhledává též skládky komunálního odpadu. Krkavec velký je převážně stálý pták, jenž se v mimohnízdním období potuluje v menších hejnech po okolí hnízdiště. Tyto potulky nemají vyhraněný směr, jsou ovlivňovány potravní nabídkou a podnikají je převážně mladí ptáci. Staří ptáci se pohybují i v zimním období v blízkém okolí hnízdiště.
Krkavec velký odpovídá svému označení: je skutečně největším krkavcovitým ptákem u nás. Dosahuje velikosti od 56 do 78 cm (s rozpětím křídel až 130 cm) a váží do 2 kg.
Obě pohlaví mají opeření celé černé a kovově lesklé (modrofialově na zádech a zeleně na hlavě a spodině ocasu). Nápadný je silný a poměrně dlouhý černý zobák s výrazně zahnutou horní čelistí. Téměř polovinu zobáku svrchu kryjí dlouhé a husté nosní štětiny. Peří na hrdle bývá prodloužené a často odstává. Krkavec má velmi dlouhý stupňovitý (klínový) ocas. Mladí ptáci jsou do druhého roku života černohnědí bez lesku. Krkavci jsou výborní letci, často se vyskytují v páru a krouží ve značné výšce. V letu se také nejčastěji ozývají hlubokým a opakujícím se korrk koork nebo kruk kruk. V toku pak vydávají různé škytavé zvuky a zvučné klong klong.
Krkavec velký je monogamní osamoceně hnízdící druh, jenž vytváří celoživotní svazky. Jeho tok (na začátku jara) doprovází vzdušná akrobacie a zmíněné hrdelní zvuky. Páry spolu zůstávají celý rok a každoročně obsazují stejné teritorium, na jehož ploše mohou mít několik hnízd. Některá používají mnoho let po sobě, jiná střídají. Až polovinu populace mohou v průběhu sezóny tvořit nehnízdící ptáci. Krkavci nocují na skalách, stromech nebo stožárech elektrického vedení, hnízdící páry nocují v okolí hnízd. Hnízdo bývá mohutné a nachází se zejména na skalách, vysokých stromech v lesích a na jejich okrajích, na solitérních (osamocených) stromech, rovněž na stožárech vysokého napětí a na komunikačních věžích. U nás najdeme hnízda krkavce velkého nejčastěji na buku, jedli, dubu a na skalních útesech ve výšce 11–30 m. Na stavbě hnízda se podílejí oba ptáci, tedy samec i samice. Samice do něj poté (někdy
Ve svém příspěvku JAK A ČÍM SPRÁVNĚ HNOJIT TRÁVNÍK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Antonín.
Přečetl jsem na téma hnojení trávníku spoustu článků a musím říct, že jsem se nedozvěděl vlastně nic. Kde kdo tady píše a radí co si někde přečetl, ale já potřebuji a vlastně každý kdo se ptá konkrétní odpověď a tou je, JAK SE TO HNOJIVO NAZÝVÁ !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Nepište prosím tady romány, když nic nevíte. Uvedu pro ty natvrdlejší příklad : Otázka- Jaké hnojivo je vhodné ke hnojení ovocných stromů a keřů : Odpověď . Cererit, NPK, Kompost. K čemu ty opsané komentáře z odborných knih ?
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Chemické hnojení trávníku je doporučováno několikrát za rok. Při hnojení nesmí být trávník nikdy suchý. První jarní hnojení by mělo proběhnout hned po vegetačním klidu, kdy trávník začíná po zimě růst, zpravidla to bývá období března až dubna. K tomuto hnojení bychom měli použít čistě dusíkaté hnojivo nebo kombinované hnojivo s převahou dusíku. U mladých trávníků má velký význam dostatek fosforu, neboť podporuje růst kořenového systému. Vlhkost půdy v tomto období bývá většinou dostatečná.
Další hnojení chemickými hnojivy by mělo přijít po deseti až dvanácti týdnech po jarním hnojení, kdy jsou živiny z trávníku již vyplaveny. V tomto období je potřebné dostatečné zalévání trávníku.
Poslední hnojení by mělo proběhnout na podzim, hnojivo by mělo obsahovat co nejvíce draslíku, který posiluje buňky trav a podporuje odolnost vůči chorobám.
Nikdy nepoužívejte hnojiva pro zemědělství, protože podporují rychlý růst rostlin.
Hlavní složky hnojiv
dusík – potřebný pro růst a tvorbu chlorofylu a proces fotosyntézy;
fosfor – potřebný pro růst kořenů;
draslík – zvyšuje odolnost vůči suchu, teplu a mrazu;
hořčík – pomáhá proti vysychání, je hlavním stavebním prvkem pro chlorofyl.
Kdy hnojit trávníky organickými hnojivy
U organického hnojiva je doporučováno hnojit trávník jednou ročně, a to na podzim. Na trávník naneste rovnoměrnou, asi půlcentimetrovou vrstvu kompostu nebo jiného vámi zvoleného hnojiva. Rovnoměrného rozložení docílíte hráběmi nebo lopatou. Pokud nemáte možnost organická hnojiva získat z vlastních zdrojů, určitě je seženete v zahradnictvích.
V naší poradně s názvem KALA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie Svobodová.
Koupila jsem si kalu,kvetla krásně bíle a tedˇmá zelené květy.
Nevím čím to je nebo zda se má nějak zvláště hnojit.
Děkuji za odpovědˇ.
Svobodová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Život kaly je mnoholetý a rostlina pravidelně vstupuje do období spánku. To způsobuje, že květy s dlouhou životností mění barvu, často na zelenou a pak hnědou. Kala se zelenými květy je normální součástí životního cyklu zdravých rostlin. Rostlina začne soustředit energii na listy, které shromažďují energii, aby podpořily rozkvět příští sezóny. Když jsou květy plné a zelené, odřízněte je tak, aby rostlina mohla využít veškeré své zdroje na zásobování oddenků.
Zelené květy rovněž mohou být následkem přebytku dusíku. Zvolte hnojivo, které má méně dusíku a více fosforu.
A jako poslední možná příčina zelených květů je nedostatek denního světla. Krátké zimní dny a zamračeno nestačí rostlině, aby mohla vybarvit květy do bíla.
Keře na živý plot mohou být listnaté nebo jehličnaté, opadavé nebo neopadavé, kvetoucí nebo nekvetoucí. Vždy musíte mít představu o tom, jak by měl živý plot vypadat a jakou by měl plnit funkci (estetickou, hlukovou, ...).
Plot je méně náročný na místo, při dobré údržbě (pravidelném střihu) ho udržíte v šířce do jednoho metru. Živý plot si nikdy nenechte příliš přerůst přes hlavu. Stačí do sto sedmdesáti centimetrů, pak už budete potřebovat žebřík na to, abyste sestřihli vršek do roviny.
Správně tvarovaný živý plot bude chloubou vaší zahrady. Opadavé dřeviny je dobré pravidelně stříhat dvakrát až třikrát ročně. První sestřih proveďte koncem února, druhý v červnu, podle potřeby pak ještě v srpnu.
Boční stěny opadavých plotů stříhejte šikmo, tak aby byl plot dole alespoň o deset centimetrů širší, jinak začnou spodní větve vyholovat. Jehličiny snesou sklon mírnější. Vždy se stříhají nejprve boční stěny.
Jedná se o keř, který dorůstá do výšky 2 m, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy nápadné žluté. Má rád přímé slunce.
Kvete bohatě před rašením listů. Květy jsou žluté a na keři se objevují od března do dubna. Vysazujeme solitérně nebo ve skupinách – volně rostoucí nebo stříhané živé ploty. Řez je nejlépe provádět po odkvětu.
Jedná se o keř, který dorůstá do výšky 2 m, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy nápadné bílé. Má rád přímé slunce.
Hlohyně je velmi oblíbený a často využívaný neopadavý keř. Kvete od jara bílými květy, na podzim je obsypán červenými plody. Roste velmi rychle a tvoří díky trnům neproniknutelné tvary. Je možno vytvářet stříhané i volně rostoucí živé ploty. Na metr stačí 2 rostliny. Snáší nepřízeň počasí i smog, lze vysazovat jako hlukovou bariéru k silnici.
Jedná se o keř dorůstající do výšky 1,5 m, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy nápadné bílé. Má rád přímé slunce.
Bobkovišeň je stálezelený vzrůstný keř, který velmi dobře snáší řez a vytváří husté a kompaktní sytě zelené živé ploty. Bobkovišně rostou dobře v mírně kyselé a vlhčí zemině. Jak na slunci, tak v polostínu až mírném stínu. Sází se do běžné zahradní zeminy, je nenáročná na údržbu. Na jeden metr postačí 2 až 3 rostliny.
Jedná se o keř, který obvykle dorůstá do výšky 3 m, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy nápadné bílé. Vyhovuje mu přímé slunce.
Ptačí zob je ideální keř pro stříhané živé ploty. Dobře snáší stín, roste rychle, zvládá smog i sucho, je tedy vhodný do měst jako bariéra k silnici. Výborně se tvaruje, nevadí mu i radikálnější řez. Proto
V naší poradně s názvem DRACÉNA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana.
Dobrý den, mám dracénu a tmavší byt, kvůli lodžií. Nebude jí vadit málo světla?? Děkuji Jana
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Čím méně světla, tím užší listy a vyčouhlý kmínek. Rostlina bude žít i ve stínu, ale nebude tak pěkná, jako kdyby byla na plném slunci. Méně slunce znamená i méně hnojit, protože rostlina ve stínu nepotřebuje tolik živin.
Sazenice nebo i větší rostliny se prodávají v zahradnictví, ale i ve větších marketech, které mají oddělení zahradnictví a prodávají rostliny. Cena sazenice se liší dle velikosti a druhu od 15 Kč do 50 Kč. Jeden z tipů je tady.
V naší poradně s názvem PŘÍSAVNÍK TŘÍPRSTÝ JEDOVATÝ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel ANNA SUCHA.
Mohl by mě někdo odpovědět jestli je přísavník tříprstý jedovatý,aby se něco nestalo dětem.Moc děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Na přísavníku jsou jedovaté jeho plody. Jed účinkuje jen na savce, takže ptáci ani domácí drůbež nejsou ohroženi. Jedovatost bobulí je jen slabá a k otravě ohrožující život dětí by bylo zapotřebí sníst velkou hrst těchto plodů. Jejich chuť je však silně hořská a díky tomu je prakticky nemožné spolknout větší množství bobulí. Takže otravy dětí se přímo bát nemusíte.
Keře ptačího zobu se hojně využívají k výsadbě živých plotů, protože jsou nenáročné na pěstování, celoročně jsou pestrobarevné a hlavně velmi užitečné pro přírodu. Jeho plody jsou totiž v zimním období potravou pro spoustu druhů ptáků a jiných zvířat.
Ve svém příspěvku JAK A KDY STŘÍHAT OSTRUŽINY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kvetoslav.
ostruziny-vyborny clanek..Zverejnujte další..MOHU HNOJIT ROZDRCENOU TRAVOU V PRUBEHU ROKU PO NASEKANI?NENALEZOU MI NA OSTRUZ.KERE KLISTATA Z NASEKANE TRAVY,NEBO SLIMACI?DEKUJI ZA ODPOVED NA MUJ MEIL.Mam ostruz.jiz 5-6let bez prihnojovani a BEZ KLISTAT,ALE V TRAVE KLISTATA JSOU-nIzky JESENIK-JAKARTOVICE
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Lubomír weinhauer.
Prosí o radu kdy a jak stříhat rakytník .Předem děkuji.
Kořenový bal tvoří systém kořenů, které jsou obaleny zeminou, která na nich pevně drží. Kořenový systém je pro rostliny velmi důležitý, zajišťuje rostlinám vodu, živiny, dýchání a u některých druhů i rozmnožování.
Rostliny jsou ve školkách pěstovány obvykle ve volné půdě nebo v kontejnerech. Rostliny z volné půdy jsou pak dodávány jako prostokořenná sadba nebo sadba s kořenovým balem. Kontejnerované rostliny se po namnožení pěstují v nádobách a podle druhu se několikrát přesazují, expedice se provádí obvykle ve větších kontejnerech (květináčích).
Prostokořenné rostliny se dodávají s minimálním množstvím zeminy, a proto je nutné je co nejrychleji dopravit na místo určení a výsadby. Prostokořenná sadba se proto používá jen u listnatých stromů a běžných listnatých keřů (ptačí zob, tavolníky, javory, habry, růže a podobně), které jsou méně choulostivé na zasychání kořenů. Pokud není možné provést výsadbu okamžitě po převzetí rostlin, je možné jejich založení do kypré půdy nebo rašeliny na dobu několika dnů. Rostliny se musí pravidelně kropit a za slunečného počasí stínit. U prostokořenných rostlin je důležité keře nebo stromky před vlastní výsadbou sestřihnout. U růží a ovocných rostlin se řez řídí určitými pravidly. U okrasných keřů, jako je ptačí zob, tavolníky, svídy a dříny a dalších, se kořeny zakrátí zhruba o třetinu a nadzemní část keřů se sestřihne o třetinu až polovinu jejich původní výšky. Prostokořenné rostliny se vyrývají ve školkách pouze v bezlistém stavu, z čehož plyne i termín výsadby (březen až duben nebo říjen až listopad).
U některých druhů rostlin pěstovaných ve školkách ve volné půdě je nutné při vyrývání ponechat kořenový bal, který se zavazuje do plachetky (juty). Kořenový bal se požaduje především u všech jehličnanů, stálezelených listnáčů a u vzrostlých zapěstovaných solitérních listnatých keřů a stromů. Rostliny s balem jsou vystaveny menšímu riziku zaschnutí kořenů, přesto pokud musíme výsadbu z různých příčin odsunout, je vhodné i rostliny s balem založit do kypré půdy nebo rašeliny, baly pravidelně zalévat, aby příliš neproschly, a rostliny raději přistínit. Termín výsadby zapěstovaných solitérních opadavých listnáčů je březen až duben nebo říjen až listopad. Jehličnany a stálezelené listnáče s balem vysazujeme do teplejší půdy, tedy v termínech duben až květen nebo září až říjen.
Kontejnerované rostliny mají zcela neporušený kořenový bal, protože jsou obvykle 2 až 4 roky pěstovány stále v nádobách. Také během výsadby obvykle nedojde k vážnému narušení kořenového balu, rostliny pak výsadbu do volné půdy v tomto smys
V naší poradně s názvem OBAL NA ORCHIDEJ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel MARCELA BUDÍNOVÁ.
Dobrý den. Mám dotaz. Dostala jsem orchidej a mám dotaz. V čem ji mám mít? V neprůhledném obalu, nebo nějaké skleněné misce, aby mohlo ke kořenům světlo?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Orchideje můžete pěstovat v průhledném i v neprůhledném obalu. Co je důležité, je přístup vzduchu ke kořenům. Okrasný obal by měl být v průměru o 4 cm větší než je průměr květináče. Nepřelévat, rostlinu zalejvejte tak, že ji vyndáte z obalu a osprchujete vlažnou vodou. Necháte okapat a vytéct všechnu vodu z květináče a vložíte zpět do suchého okrasného obalu, nejlépe na vrstvu keramzitu. Za čtyři, pět dní to zopakujte. Až odkvete, tak začněte hnojit osprchováním vodou s hnojivem a dopřejte ji hodně světla v místnosti, ve které je nejvíce lidí během dne. Rostlina potřebujete oxidy, které člověk vydechuje. Tím trošku povyroste a nasadí znovu na květ, k čemu ji donutíte omezením živin a zkrácením doby světla na 6 hodin.
Mezi keře, z nichž je možné vytvořit živý plot, patří listnáče, poněvadž nejsou jednotvárné a během roku mění barvu, některé mohou i kvést. Jedná se o dřeviny nenáročné na umístění a půdu. Některé se musí zastřihávat.
Chcete-li mít kompaktní, rychle rostoucí a odolný živý plot, pak je habr ideální. Snáší suché i vlhké jílovité půdy, odolává mrazu i smogu. Vysazují se 3 až 4 rostliny na metr plotu. Živý plot z habrů, jenž se stříhá dvakrát ročně, může vytvářet jak metrové plůtky, tak čtyřmetrové stěny.
Dřišťál červenolistý
Tato dřevina dorůstá do výšky 1,5 m, je proto ideální k tvorbě nižších živých plotů a záleží pouze na vás, zda budete plot pravidelně zastřihávat, nebo jej necháte volně růst. Rovněž může růst samostatně jako solitéra, což mu neubírá na poutavosti. Dřišťál je atraktivní svými sytě červenými listy a na podzim korálově rudými plody.
Hlohyně
Hlohyně je velmi oblíbený, a tudíž často využívaný neopadavý keř. Má bílé květy a na podzim je obsypána červenými plody. Roste velmi rychle a díky trnům tvoří neproniknutelné tvary. Hlohyni lze zastřihávat i nechat volně růst. Na metr plotu stačí pouze 2 rostliny. Snáší nepřízeň počasí i smog, proto se může vysazovat jako hluková bariéra k silnicím.
Ptačí zob
Ptačí zob je ideální keř pro stříhané živé ploty. Výborně se totiž tvaruje a snáší i radikálnější řez. Můžeme z něj tak vytvořit jakýkoli živý plot (od nízkých plůtků až po dvoumetrové bariéry). Rovněž dobře snáší stín, smog i sucho a rychle roste, proto se hodí do měst jako bariéra k silnicím.
Bobkovišeň
Bobkovišeň je stálezelený vzrůstný keř, který velmi dobře snáší řez a není náročný na údržbu. Vytváří husté a kompaktní sytě zelené živé ploty (na metr plotu stačí 2 až 3 rostliny). Výška keře je 1,5 metru. Bobkovišním se daří v mírně kyselé a vlhčí zemině, a to jak na slunci, tak v polostínu či mírném stínu. Sázejte ji do běžné zahradní zeminy.
Mochna
Mochna je vděčná dřevina s výraznými žlutými kvítky, jež kvete postupně až do podzimu. Tvoří husté jemné plůtky o výšce 100 až 120 cm. Působí kompaktním dojmem a hodí se k dekoraci zahrad a zahrádek. Sází se do běžné zahradní zeminy a je mrazuvzdorná. Udržovací řez stačí provádět jednou za dva roky.
V naší poradně s názvem ORCHIDEJE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dana.
Mám dotaz,mohou se orchideje sprchovat celé? Někdo je sprchuje a někdo říká že když se dostane voda na květy a do srdíčka,orchidej uhyne,mám 40 Phalaenopsis a již delší dobu mi nekvetou,přitom jsou bohaté listama a krásně silné.Co mám udělat aby se rozkvetli? Dana
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Když orchidej bohatě roste se silnými listy, tak má od vás dostatek hnojiva a proto se ji nechce kvést. Když ji dáte na pár měsíců hnojivovou dietu (úplně přestat hnojit), tak se lekne, že nepřežije a rychle nasadí na květ, aby stačila vytvořit semena pro nové rostlinky, které zajistí přečkání doby nedostatku živin. Sprchování květů není vyloučeno, ale nehodí se, aby v květu zůstávala voda, protože se zde spojí s usazeným domácím prachem a tato směs pak zahnívá a může to zničit celý květ.
Zima je za dveřmi, a tak je nejvyšší čas připravit krmítko pro drobné pěvce, kteří u nás zůstávají přes zimu. Podle ornitologů můžete na krmítku v ČR v zimě pozorovat až 30 druhů ptáků. Pozorování a přikrmování ptáků se věnuje stále více lidí, ale bohužel ne každý ví, co mají ptáci v zimě nejraději a co v žádném případě do krmítka nepatří.
U zimního přikrmování ptáků je důležité, aby mělo krmítko dostatečně velkou stříšku chránící ji před deštěm a sněhem, aby připravená potrava nevlhla a neplesnivěla. Krmítko se musí pravidelně čistit od zbytků potravy. Občas je dobré jej vydezinfikovat například octem pomocí rozprašovače. Po oschnutí dezinfekce se do něj může dát ptačí potrava.
Pozor! Ptáci jsou v zimě sice hladoví, ale rozhodně nedokážou spořádat všechno, co vám doma zbyde. Když už se tedy rozhodnete je krmit, dávejte jim jen to, co jim svědčí. Například sůl je pro ně ve větším množství jed – v lepším případě je čekají zažívací obtíže, v horším rovnou smrt.
Většina našich ptáků má nejraději semena slunečnice a jádra ořechů. V obchodech prodávané směsi pro zimní přikrmování ptáků obsahují různé druhy semen, ale část z nich zůstává v krmítkách nevyužita. Proto je lepší použít pouze semena slunečnice a občas přidat například trochu máku, len, proso, řepku, pšenici, loupaný oves nebo zbytky vyloupaných ořechů.
Kosi, kvíčaly a brkoslavové mají nejraději jablka nebo sušené plody jeřabin. Ty je dobré rozvěsit na větve stromů v okolí krmítka. Strakapoudi, brhlíci a sýkory mají velmi rádi lůj nebo lojové koule. Tam, kde jsou nejčastějšími hosty krmítka vrabci polní a vrabci domácí, můžete nasypat strouhanku z bílého pečiva. Nesmí však být solené, sůl totiž drobným ptákům škodí, a proto je nutné před strouháním rohlíků sůl důkladně odrolit. V žádném případě do krmítka nepatří chléb a zbytky jídel z kuchyně.
Nejčastějšími návštěvníky krmítek jsou sýkory koňadra a modřinka, zvonek zelený, vrabec domácí, vrabec polní a kos černý. Ojediněle se na krmítkách a v jejich okolí objevují i čížci lesní, stehlíci, sýkora uhelníček, sýkora babka, brhlík lesní, pěnkava jikavec, pěnkava obecná, hýl obecný, dlask tlustozobý, drozd kvíčala, drozd cvrčala, červenka, střízlík a strakapoud velký. Za nejvzácnější a nejkrásnější skvost krmítek ochránci ptáků považují brkoslava severního nebo čečetku zimní.
Nezvanými hosty krmítek se občas stávají zdivočelí holubi domácí, hrdličky zahradní, straka nebo havrani a kavky. Drobné ptáky občas vyplaší zvědavá poštolka, případně je prožene krahujec, ale i tito ptáci patří do naší zimní přírody.
Na trhu naleznete mnoho druhů krmítek od jednoduchých až po ta sofistikovaná, jako je automatické krmítko pro ptactvo. Záleží jen na vás, jaké krmítko si vyberete.
V naší poradně s názvem PRVNÍ POMOC FIKUSU BENJAMÍN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milan.
Pokud jsem napsal z venčí do místnosti nebylo to tak přesné,přes léto byl pod prosklenou verandou (prosklená stěna na jih) Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Tak v tom případě můžete rostlinu zkrátit řezem. Přestat hnojit, zalévat až když je substrát úplně suchý, občas orosit listy a přemístit do místnosti, kde je nejvíce světla i toho umělého. Počkat než se vzpamatuje, obrazí, a začne znovu růst s novými výhony.
Tvrdíte, že se to nemá přehánět s hnojením. Jak tedy správně hnojit?
Nejprve si musíme objasnit, k čemu révové keře jednotlivé živiny potřebují, a jak vypadají, když některá živina schází nebo přebývá. A také je třeba vědět, jak jednotlivé živiny v rostlinách na sebe vzájemně působí - že mezi nimi mohou být i antagonistické (=„nepřátelské“) vztahy. Pokud nejsou jejich vzájemné poměry správně vyrovnané, rostliny pak některé z živin nedokážou přijímat.
Takový dusík je součástí řady nezbytných organických látek, které se nacházejí v každé buňce. Dusík si také réva ukládá jako zásobní látky, nejčastěji v kořenech a ve starém dřevě. Nedostatek dusíku se projevuje slabým růstem, bledými listy s načervenalými řapíky. Důsledkem je slabě probíhající fotosyntéza a horší procesy vyzrávání. Ale ani nadbytek není révě ku prospěchu. Keře sice mají silný vzrůst, listy jsou sytě zelené, bobule velké, avšak při přehnojení dusíkem může být větší sklon ke sprchávání a hrozny husté, ale také se zvyšuje riziko onemocnění houbovými chorobami. Pletiva obsahují velké buňky, mající v sobě mnoho vody, takže v zimním období snadněji pomrzají. Zde jsou vidět příznaky nedostatku dusíku:
Fosfor je prvek, který se „angažuje“ v řadě biochemických procesů. Především je to fotosyntéza, přeměna jednoduchých cukrů na škrob (potřeba pro zdárné přezimování) a také se uplatňuje při procesu dýchání. Působí i na tvorbu pylu, semen a plodů. Naštěstí ho v našich půdách bývá dostatek a s příznaky jeho nedostatku se proto můžeme setkávat jen ojediněle. Ty se projevuje tmavými listy, na jejichž okrajích se mohou objevovat nahnědlé skvrny. Květy po opylení opadávají a na podzim špatně vyzrává dřevo. Nadbytek fosforu je úplnou výjimkou, proto jeho projevy můžeme vynechat.
Další významnou živinou je draslík. Je důležitý pro zdárný průběh fotosyntézy, pro tvorbu různých enzymů (chovajících se jako velitelé biochemických procesů) a ovlivňuje ukládání zásobních látek. Jeho nejdůležitější role je při vyzrávání letorostů; dobře vyzrálé letorosty lépe přezimují a odolávají mrazům. Nedostatek draslíku se projevuje na dolních listech nejprve zasycháním okrajů listů, které se mohou stáčet nahoru. Starší listy s postupujícím časem mohou nabývat hnědého až hnědofialového nádechu. Zde jsou vidět příznaky nedostatku draslíku:
A co ty „nepřátelské“ vztahy mezi živinami?
Uvedu příklady: je-li réva přehnojena dusíkem, špatně přijímá draslík, a v důsledku toho dusíkem přehnojené vinice snadněji pomrzají. Dalším příkladem je poměr mezi draslíkem a hořčíkem. Při nadbytku draslíku bývá omezený příjem hořčíku. A také se nadbytek draslíku jako nedostatek hořčíku projevuje: na spodních listech
V naší poradně s názvem DOTAZ OHLEDNĚ NÁZVU KVĚTINY - VIZ FOTO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva Korenská.
Dobrý den, prosím o název této květiny. Předem děkuji za odpověď. Eva Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Na vašem obrázku bude asi pepřinec (Peperomia), respektive nějaký jeho druh. Tyto druhy mají tlusté mohutné stonky a masité listy. Je to tropická trvalka, která je pěstována pro její okrasné listy. Nejčastěji pochází z tropické Ameriky. Jsou kompaktní a obvykle nepřesahují výšku 30 cm. Jednotlivé druhy se značně liší ve vzhledu. Listy jsou hladké a masité a mohou být oválné nebo mohou mít tvar srdce. Drobné květy jsou nenápadné a rostou ve tvaru kordovitých hrotů.
Nároky na světlo
Peperomia je nenáročná pokojová rostlina a dobře roste na jasném nepřímém světle, které poskytuje západní nebo východní okno. Tyto rostliny dokonce rostou i pod fluorescenčními světly (umělé osvětlení). Nedostatečné světlo způsobuje, že pomalu rostoucí peperomie přestane růst. Přímé sluneční světlo naopak spálí její listy.
Nároky na vodu
Před každou zálivkou nechte půdu vyschnout. Přelití vede k hnilobě kořenů, je hlavní příčinou závažných problémů s těmito rostlinnými. Nejlepší je namočit květináč na 10 minut do vody a pak vyndat. Tato technika udržuje listy suché a pomáhá předcházet nemocem rostlin. Husté listy rostlin Peperomia drží vodu a umožňují rostlině odolávat dlouhým obdobím bez zálivky.
Hnojení
Tyto pokojové rostliny přihnojujte měsíčně od jara a v létě základním rostlinným rostlinným hnojivem ve výši 1/2 doporučené dávky. Během podzimu a zimy není nutné tuto rostlinku hnojit.
Nároky na teplotu
Teploty mezi 16 - 27 °C jsou nejlepší. Teploty pod 10 °C a studené průvany z oken a dveří poškozují listy.
Vlhkost vzduchu
Peperomia je původem z deštných pralesů Brazílie a proto milují teplé vlhké prostředí.
Květy
Květy peperomických rostlin jsou velmi malé a nevýrazné. Jsou to listy, které jsou na rostlině tak zajímavé.
Škůdci
Domácí škůdci jako vlnatka a mšice mohou být pro rostlinu problém.
Nemoci
Ringspot virus je skvrnitost listů, který se vyznačuje jako nevzhledné kulaté fleky a nejčastěji se objeví kvůli vysoké vlhkosti. Vzhledem k tomu, že pro tuto chorobu rostlin neexistuje žádné chemické ošetření, musí být poškozené listy a dokonce i celá infikovaná rostlina vyhozeny. Udržujte listy peperomie suché a zajistěte dobrou cirkulaci vzduchu, abyste zabránila tomuto onemocnění.
Půda
Použijte dobře provzdušněnou volnou půdu, která dobře vysychá.
Velikost květináče
Velikost květináče má toto rostlina ráda spíše menší než větší. Přesazujte, až když kořeny zcela naplní současnou nádobu. Pěstování peperomie v květináči, který je příliš velký, zabraňuje rychlému vysychání půdy a způsobuje hnilobu kořenů.
Řez
Peperomia může být seříznuta kdekoli na lodyze. Nový růst se pak vyvíjí z uzlů těsně pod řezem ve stonku.
Množení
Peperomia se snadno množí z listových výrůstků, odřezků výhonků a rozdělením rostlin. Dobré je nechat nařezané konce listů nebo stonků používané k množení nejdříve vysušit několik hodin nebo přes noc před jejich vysazením.
Jedovatost
Peperomie je jedovatá s úrovní toxicity 1.
Bylo zjištěno, že jeden litr kanadských borůvek obsahoval 616 plodů, lesních borůvek 1 833 plodů. Kanadské borůvky vyžadují kyselou půdní reakci (pH 4–5). Malý přídavek rašeliny, kterým je posypán povrch půdy, nemá význam. Nejlepší je na ploše aspoň dvou čtverečních metrů (pro tři rostliny různých odrůd) vybrat všechnu půdu do hloubky 35–40 cm. Boční stěny obalíme fólií, abychom zabránili kontaktu s okolní zásaditější půdou. Pokud je na našem pozemku lehká půda, osvědčilo se jámu vyložit fólií a vytvořit tak podzemní misku. Kanadské borůvky můžeme vysazovat do čisté rašeliny, jež má uvedenou hodnotu pH, nikoliv však do zahradnického substrátu neutrální půdní reakce. Je možné k rašelině přidat nevápněný kompost, listovku, křemičitý písek, drcenou kompostovanou kůru, smrkovou nebo borovou hrabanku, ale vždy jen v menším množství. Pro doplnění živin zamícháme plná hnojiva s kyselou reakcí (určená pro rododendrony a další vřesovištní rostliny). Pochopitelně můžeme použít přímo substrát pro kyselomilné dřeviny, který koupíme v zahradnictví. Ideální místo je ve velmi lehkém polostínu. Čím více vody budou kanadské borůvky mít, tím více slunce snesou. Na více zastíněném místě keře rostou nerovnoměrně se stálou snahou orientovat se za sluncem; úroda je malá. Náročnost další péče závisí na tom, jak svědomitě jsme vysazovali. Zdravé borůvky musí mít velké přírůstky a sytě zelené listy. Je třeba vydatně je zalévat. Kvalitu plodů i nárůst ovlivňuje zálivka před sklizní, ale při velmi vysokých teplotách může slunce listy i plody popálit. Je tedy vhodné rostliny v těchto kritických situacích stínit (i popálená kanadská borůvka však další rok většinou opět obrazí). Dalším kritickým obdobím, kdy nesmíme šetřit vodou, je srpen. Hnojit je můžeme jen kyselými bezchlorovými hnojivy (síranové formy draselných a dusíkatých hnojiv, superfosfáty), a to brzy na jaře, při tvorbě poupat a po odkvětu. Dusíkem zásadně nehnojíme od července.
Kanadské borůvky mají kořeny jemné a povrchové. Okopávání (natož obrývání) tedy prakticky neprovádíme, omezíme se na opatrné pletí. Vhodné je nastýlání drcenou borovou kůrou. Od třetího roku po výsadbě některé staré výhony celé vyřežeme až těsně u země. Tím rostlinu průběžně zmlazujeme, mělo by zbýt vždy 6–8 silných výhonů. Čím rostliny řežeme silněji, tím budou bobule větší, ale jejich počet se sníží. Staré neprořezávané keře přinášejí jen malé plody, které často zasychají ještě před dozráním, rovnoměrné úrody dosáhneme každoročním řezem. Větvičky pod tíhou úrody klesají, mohou se i polámat, proto je včas vyvážeme k oporám. Kanadské borůvky u nás prakticky nemají choroby a škůdce. Jen když se k rostlinám dostanou zajíci, udělají sice řez za nás, ale bohužel často
Většina bylinek je poměrně nenáročných, nevyžadují příliš mnoho prostoru ani velké květináče. Nezapomeňte, že čím menší nádobu použijete, tím více je potřeba hnojit, v malé sklenici klidně jednou za dva týdny. Menší, ale častější musí být také zálivka, aby neuhnívaly kořínky. Zkuste si připravit květináče třeba ze starých plechovek od čaje, kreativitě se meze nekladou. No a jaké bylinky, tak to už záleží na vás, jaké máte rádi, anebo si můžete vybrat z bylinek, které jsou popsány v tomto článku, například dle náročnosti na pěstování.
Bylinky se dají používat jak čerstvé, tak i sušené. Takže když je nestihnete zpracovat, je možnost je skladovat suché po relativně dlouhou dobu. Bylinky mají široké využití v kuchyni jako koření, přísada do salátů nebo například na pizzu. Jsou však také vhodné do nápojů, například do smoothie nebo koktejlů, což dokazuje velmi oblíbené mojito připravované z máty. Mnoho z nich je také vhodných k přípravě nejrůznějších čajů, zejména pak těch léčivých. Spousta bylinek má totiž nenahraditelné léčivé účinky a jsou hojně využívány nejen v alternativní, ale dnes již i v moderní medicíně. Můžete je ale také pouze usušit a nechat jimi provonět váš byt, dům či šatnu.
Ideálním obdobím pro výsev bylinek je jaro, přičemž je vhodné začít s výsevem co nejdříve, mimo jiné kvůli prodlužování dnů a zvyšujícímu se množství slunečního svitu. Při pěstování bylinek doma se zamyslete zejména nad volbou nádoby a místa. Ať už ale vyberete jakýkoli květináč či truhlík, nejdůležitější jsou samotné bylinky. Pěstitelům se doporučuje kupovat již předpěstované bylinky, ne však ty ze supermarketu, které jsou určeny spíše k okamžité spotřebě. Často jsou vysazeny v nekvalitním pěstebním substrátu a krátce poté, co si je donesete domů, mohou být napadeny plísní. Výpěstky bylinek nakupujte tam, kde je prodávají v dobré kondici a optimálně zalité. Na pěstování bylinek kupte vhodnou zeminu s přídavkem rašeliny. Zemina pro doma pěstované bylinky by měla být dobře propustná a bohatší na živiny než při pěstování na záhonech. Vhodné může být i organické hnojivo pro bylinky, kterým můžete dle potřeby hnojit jednou za 2 týdny. K substrátu přikupte také drobné zahradnické náčiní, při pěstování bylinek využijete zahradnické nůžky, lopatku i sázecí kolík.
Jakmile jsou bylinky zasazeny, je potřeba se o ně dobře starat, přestože nejsou na údržbu zdaleka tak náročné jako ostatní pokojové rostliny. Slunečno mají rády bylinky jako mateřídouška, šalvěj, oregano, rozmarýn či levandule a meduňka. Tyto byliny je tedy vhodné zasít na jaře či přes léto. Stín či polostín je vhodný pro mátu, šťovík, kerblík a libeček. Pok
