Vlašský ořech je plod ořešáku královského, který se skládá z poživatelného jádra obklopeného pevnou dřevnatou skořápkou. Vlašské ořechy rostou na ořešáku přibližně od čtvrtého roku u roubovanců a od 12 let u semenáčů. Plody jsou na stromě obaleny do ochranné vrstvy, ve které dozrávají. Ze začátku je toto pouzdro zelené a během dozrávání tmavne a praská. Když je ořech zralý, vypadne z ochranného pouzdra na zem nebo spadne i s pouzdrem. Ořechy dozrávají od srpna do září.
Proč ořechy barví ruce
Slupky ořechů obsahují juglon,což je aromatická a barvicí látka. Juglon není dostatečně prozkoumaný a má potenciální mutagenní efekt, proto je brán jako mírně toxický a léčiva s jeho obsahem se užívají jen zevně. Na druhou stranu juglon umí apoteózu, totiž zničit buňku bez nekrotických procesů. A tak je jednou z látek, která má potenciál léčit rakovinu. Juglon je rozhodně jedovatý pro spoustu ostatních rostlin. Ostatně je klasickým případem alelopatie, tedy chemické války mezi rostlinami. Proto v okolí ořešáku spousta rostlin neroste a proto se ořešákové listí v kompostu špatně rozkládá.
Každý, kdo utrhl nezralý ořech a pokusil se rozloupnout zelenou slupku, velmi rychle zjistil, že má hnědé prsty. A protože ořechy barví téměř cokoliv, tuto vlastnost můžeme využít i na vlasy. Ty získají krásnou hnědou barvu a navíc prospějeme kůži na hlavě, tudíž i vlasovým cibulkám, protože jim poskytneme slušnou dávkou křemíku, vitamínu B, draslíku, selenu, vápníku a beta-karotenu. Odvar ze slupek připravíte tak, že zelené slupky nasekáte na menší kousky, zalijete je vodou a na staženém sporáku vaříte hodinu a půl až dvě. Vznikne velmi tmavá tekutina, kterou používáme po umytí hlavy na poslední opláchnutí vlasů. Při dalším mytí většina barvy zmizí. Další možností je vytvoření kašičky. Její výroba není složitá, jen si musíte ještě sehnat nějaký olej. Nejvíce se doporučuje kokosový nebo panenský olivový, ale pokud barvu z ořechových slupek zkoušíte poprvé, efekt splní vlastně cokoliv, co máte v kuchyni. Jestliže vám výsledek bude vyhovovat, tak si pro budoucí barvení vlasů pořiďte už něco kvalitnějšího. Slupky rozmixujte s vybraným olejem tak, aby vám vznikla kašička. Tu naneste v rukavičkách na vlasy, zabalte je do fólie a nechte účinkovat asi tak třicet minut. Nesmíme zapomínat na to, že ořech opravdu hodně barví, takže se snažte ve vaně či umyvadle všechno nepocákat a také si dávejte pozor na kůži na čele či obecně na obličeji a krku.
V naší poradně s názvem WWW.HOVĚZÍ POLEVKA-ČISTIT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Trvalová Dagmar.
Jak vyčistit hovězí polévku.Mám vývar z hov. kostí a je bílý,Jak ho vyčistit i když jsem pěnu odebrala. Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Hovězí vývar vyčistíte tak, že do horkého vývaru rozmícháte vaječný bílek bez žloutku. Bílek na sebe naváže všechny drobné nečistoty a jde pak dobře vychytat přes cedník. Výsledkem je průzračný vývar.
Gladioly zazimování: Není možné gladioly zazimovat například chvojím a nechat je stále na jejich stanovišti i přes zimu.
Hlízy gladiolů, z nichž některé mají původ v Jihoafrické republice a jiné v západní Evropě, nejsou dostatečně mrazuvzdorné, proto je v našich podmínkách musíte každoročně sklízet a přes zimu uchovávat v patřičných podmínkách.
V době, kdy mečíky dosoušíte, se mezi starou a mladou hlízou vytváří odlučovací vrstva. Teprve v okamžiku, kdy je od sebe můžete bez problémů oddělit, nastává období vhodné k jejich čištění. Každá hlíza je složena z hlízy staré a různého počtu nově vzniklých (může být jen jedna, a stejně tak jich může být více), dále ze zbytků kořenů a brutů. Bruty jsou jakési malé kulaté korále, které získáte jako vedlejší produkt během čištění hlíz. Umožňují snadný způsob množení. Jeho výhodou je i fakt, že většinou za poměrně nízkou cenu (dle odrůdy) získáte větší množství sadby. S výsevem brutů začněte co nejdříve. Brutům nevadí ani poklesy teplot k nule. Mnohdy se dokonce stane, že přežijí zimu a zjara pak raší, ovšem podzimní výsev nelze doporučit z důvodu velkého množství ztrát. Přibližně dva týdny před výsevem uložte bruty do místnosti s teplotou nad dvacet pět stupňů Celsia. Vyšší teplota způsobí jejich lepší vzcházení. I přes veškerou správnou péči někdy brut nevzejde. Květenství brutů sice nejsou tak ohromná jako z dospělých hlíz, ale do menších váz se uplatní o to lépe. Za další rok až dva, podle nárůstu, se tyto hlízy dopěstují do obvyklé velikosti.
Jednotlivé popsané části od sebe navzájem oddělte, buď ručně, nebo pomocí tupého předmětu, aby se zamezilo jejich poškození. Obvykle není potřeba jiného předmětu, při opožděném čištění však potřeba bude. Starou část vyhoďte spolu s kořeny, zůstane vám mladá (nově narostlá) hlíza a bruty. Z nové hlízy sloupněte svrchní část (slupku). Odstranění této části je důležité z toho důvodu, že se na povrchu může vytvořit zdroj spor hub. Někdy se také provádí úplné odstranění slupek. Každý způsob má své plus i minus: při úplném očištění od slupek snadněji zkontrolujete stav hlíz, nevýhodou ale může být rychlejší sesychání hlíz. Pokud však jsou správně uskladněny, nebývá jejich celková ztráta příliš velká.
Vyčištěné hlízy označte jménem odrůdy nebo barvou a dosušte je během týdne při patnácti až dvaceti stupních Celsia. Nezapomeňte na dostatečný přísun vzduchu. Zbylý brut též označte a vložte do papírových sáčků. Ty nechte do jarního termínu výsevu v suchu při pokojové teplotě. Je vhodné, abyste hlízy mečíků uskladnili v nízkých prodyšných plastových lískách, které se mimo jiné používají i k zimnímu uložení úrody ovoce. Hlízy vyskládejte do tenčí vrstvy, aby jim nehrozilo napadení chorobami. Jestliže jste hlízy po sklizni na podzim při vyšších teplotách správně dosušili, uložte je do chladných suchých prostor. Pro jejich uchování po očištění jsou nejlepší místnosti se stálou teplotou kolem šesti až osmi stupňů Celsia. Teploty k nule již znehodnocují hlízy a také vyšší hodnoty nad deset stupňů Celsia nejsou vůbec vhodné.
Abyste zabránili zhnědnutí rukou, nechte čerstvé ořechy i se slupkou v igelitovém sáčku do druhého dne, pak jdou slupky lehce odstraňovat, ale ani v tomto případě neváhávejte použít rukavice (nejčastěji takové ty úplně jednoduché igelitové). Když jsou ruce už hnědé, tak se zbarvení opravdu špatně odstraňuje.
Pokud máte ruce již zbarvené od ořechů, tak je potřete citronovou šťávou a umyjte v horké mýdlové vodě. Alespoň tímto zbarvení zjemníte, ale napoprvé se ho určitě nezbavíte.
Na druhou stranu se nezralé zelené ořechy používaly po nastrouhání i s oplodím do masťových základů a sloužily jako mast pro mírné hnědnutí pokožky a jako tlumicí efekt na kožní mikroflóru způsobující svrbění, zčervenání nebo plošné výsevy ekzematického charakteru.
Ve svém příspěvku CHOROBY ČMELÁKŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Iveta Sekerešová.
Dobrý den
Letos mám čmelín prvním rokem a chtěla jsem chov rozšířit na příští rok, jelikož se ukázalo, že se ve čmelíně od jara dařilo. V průběhu července jsem zaznamenala, že čmeláci vylétají méně a méně až přestali na konci července létat úplně. Chtěla jsem se tedy do úlu podívat a co jsem viděla mě překvapilo. Od vlezu celá polovina bavlny byla úplně tvrdá a zatuchlá, připadalo mě to jako plíseň. Celé jsem to ještě neprohrabala, tak nevím jak to je uvnitř mezi bavlnou. Mohl by mě prosím někdo poradit, abych neudělala raději nějakou chybu příští rok? A jak popřípadě vyčistit úl aby se to již neopakovalo.
Se srdečným pozdravem Iveta Sekerešová
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Určitě každý, kdo se pokoušel aplikovat sanitární silikon na vlastní pěst, narazil na problém s odstraňováním zbytků silikonu z rukou. V takové situaci je důležité jednat co nejdříve, pak máme šanci silikon z rukou velmi rychle smýt. Pokud vám silikon na rukou ještě nevytvrdil, použijte papírový ručník a co nejvíce setřete, poté si umyjte ruce mýdlem a vodou.
Pomoci může použití draselného mýdla. Pokud jste to ale nestihli a silikon vám na rukou zaschl, zkuste si ruce namočit do vody s přídavkem draselného mýdla a pomocí kartáčku si ruce vydrhnout. Spolehlivým způsobem, jak vyčistit ruce nebo jiné části těla od zbytků silikonu, může být nenahraditelný a přírodní kuchyňský ocet.
Vysoká cukernatost je příjemná a současně praktická pro uchovávání vína, ale co spotřebitel, to jiné chutě, někdo preferuje kyselinky, tak je asi dobře, že limity jsou dost dobře splnitelné.
Kdo určitě uvítá sladkou chuť, jsou děti, takže od moštových odrůd pro výrobu alkoholických nápojů přejděme k odrůdám stolním.
Ano, jak název napovídá, stolní odrůdy se konzumují jako ovoce; vína se z nich většinou nevyrábějí, i když bychom to klidně udělat mohli. Takováto vína by určitě neměla vysokou kvalitu, protože ta není ani v hroznech, ale byla by lehká a pitelná. Hodila by se na rychlou konzumaci.
Stolní odrůdy mají od moštových odrůd odlišné parametry. Hrozen má být atraktivní, velký, ne příliš hustý, aby se bobule příliš nedotýkaly, a často mívá rozvětvenou třapinu. Bobule jsou také velké, při zralosti všechny dobře vybarvené. Jejich dužnina, na rozdíl od tekuté dužniny u odrůd moštových má být masitá, chruplavá, s malým počtem semen. Kdo stolní hrozny, pochopitelně z dovozu, častěji kupuje, jistě si všiml, že některé odrůdy jsou bezsemenné, zatím tedy jen odrůdy zahraniční. Chuť stolních odrůd má být jemná, příjemně aromatická. U stolních odrůd nikdy nebývá dosaženo tak vysokých cukernatostí, jako u odrůd moštových.
Nejprve projděme odrůdy, zapsané ve Státní odrůdové knize, to znamená, že byly prozkoušeny v Ústředním zkušebním ústavu zemědělském; není jich mnoho, protože, jak jsme si právě řekli, kritéria k jejich povolení jsou přísná. Nejstaršími u nás pěstovanými povolenými odrůdami jsou dvě, které jsou si velmi blízké, proto se zmíním o obou najednou. Jde o odrůdy Chrupka bílá a Chrupka červená.
Chrupka bílá:
Chrupka červená:
Obě jsou součástí velké rodiny Chrupek (syn. Chassellas nebo Gutedel), která je známa již několik tisíciletí. Pěstovaly se již v Egyptě, na území dnešního Jordánska, v Malé Asii a prostřednictvím Féničanů se přes Řecko a Řím rozšířily do mnoha oblastí Evropy, kde se révě mohlo dařit. Z doby, kdy se zaváděla první moderní evidence odrůd u nás, v roce 1941, bylo známo okolo čtyřiceti druhů různých Chrupek, i když samozřejmě byly zaevidovány jen ty nejvýznamnější. Musíme vzít v úvahu, že se tehdy vycházelo z pouhých popisů, a protože dnes používaná genetická kontrola dosud neexistovala, je možné, že v řadě případů mohlo jít o synonyma téže odrůdy. Tyto dvě jmenované odrůdy, jakožto odrůdy stolní, jsou v dnešní době již dávno překonané, protože výše uvedené požadavky, co se týká parametrů hroznů a bobulí, jsou dnes již několikanásobně překonané. Například při srovnávání velikosti bobulí jsou v pořadí dnes povolených odrůd na posledním místě.
Filtr hrubých nečistot pračky byste měli čistit hned několikrát ročně, neboť zanesený filtr může dokonce ucpat odtokovou hadici. Návod, jak filtr vyčistit, a zejména jak se k němu dostat, najdete v manuálu k vašemu přístroji. Obecně jde jen o to, dostat se k filtru, vyjmout jej, a mechanicky jednoduše odejmout usazené nasbírané nečistoty.
V hadicích se také usazuje značné množství nečistot, proto je potřeba vše důkladně čistit.
Spoustu nečistot najdete zejména v prostoru určeném k dávkování prášku či aviváže a také na těsnicí gumě bubnu, kde se s oblibou špína usazuje. Její odstranění je jednoduché a zvládnete jej třeba jen s pomocí hadříku či houbičky a trochy čisticího prostředku.
Nejproblematičtější je čištění bubnu pračky, který bývá zanesený z vnější strany, k níž nemáme volný přístup. Na mechanické čištění s hadříkem proto můžeme zapomenout. K čištění bubnu od usazenin nebo vodního kamene pomohou speciální přípravky nebo i domácí suroviny. Předem byste si ale měli dobře prostudovat například jak vyčistit pračku octem. Nadměrné množství octa totiž poškozuje gumové části pračky, a mohli byste si tak spíše uškodit. Tři šálky octa a běžný prací program třikrát do roka postačí. Alternativou je například využití sody. Chcete-li vyčistit pračku sodou, stačí ji nasypat do přihrádky namísto prášku a opět spustit praní. Pomůže vám od usazenin i vodního kamene. Pokud ale potřebujete vyčistit pračku od plísně, často doprovázené i nepříjemným zápachem, vsaďte raději na specializované přípravky volně dostupné v drogeriích. A pro příště raději nechávejte pračku pootevřenou, a občas zvolte i vyšší teplotu praní. Jinak vás zápach a nečistoty pravděpodobně i po čištění znovu brzy navštíví.
Nečistoty, které zůstávají v pračce, následně způsobují plísně a zápach.
Vzorů, druhů a technik háčkování je celá řada a každý vzor má i jinou techniku háčkování.
Tuniské háčkování: Tuniské háčkování, rovněž nazývané afghánské či úpletové, se obvykle používá na těžší kusy, protože výsledná látka je pevnější než klasicky háčkovaná. Potřebujete dostatečně dlouhý háček se zarážkou na konci. Zejména delší háčky se skládají z násady a pružného provázku.
Filetové háčkování: Filetové háčkování se od ostatních druhů odlišuje svými vzory, které jsou založené na čtvercích. Základ vzoru tak tvoří síť. Vyplněné čtverečky se nazývají bloky, otevřené okénka. Existují i propracovanější oka – proužky a lacetky. Obrácené lacetky vytvářejí kosočtvercové tvary. Síťky mohou být různě velké. Až se naučíte pracovat se schématem, zjistíte, že si můžete za pomoci čtverečkového papíru snadno tvořit své vlastní krásné vzory. Při tvoření základního řetízku pamatujte, že potřebujete při střední velikosti sítě 3 řetízková oka na každý blok či okénko ve schématu plus 3 řetízková oka na obrácení.
Irské háčkování: Irské háčkování stejně jako filetové vzniklo ve snaze kopírovat šitou krajku. Má se za to, že tímto způsobem poprvé háčkovaly řeholnice, ty to pak naučily ženy v Irsku. Říká se mu tedy i „klášterní krajka“ nebo „krajka pro chudé“. Hlavním znakem je vzor z plastických motivů, většinou lístečků a kvítků, spojený otevřenou podkladovou sítí. Podklad se zhotovuje háčkováním řetízkových ok, která se spojí s uháčkovanými motivy. Někdy je podkladem hotová strojově vyrobená síť, na niž se motivy přišívají. Nejlepší jsou výrobky vytvořené výhradně háčkováním s podkladovou síťkou, která obsahuje i některá ozdobná oka, jako jsou pikotky a uzlíky.
Vlásenkové háčkování: Na vlásenkové háčkování, rovněž nazývané vlásenková krajka, potřebujete nastavitelný nástroj (vlásenku) a klasický háček. Vlásenky (vidlice, stávky) jsou tvořeny dvěma ocelovými pruty, které se vkládají do polohovatelného plastového nástavce. Používá se o něco menší háček než normálně a příze se protahuje smyčkami, které vytvoříme kolem zubů.
Postup: Vlásenkové háčkování začněte základním okem, které přeneste na pravou stranu vlásenky. Základní oko nechte otevřené. Dejte přízi za vlásenku a tu pak otočte ve směru hodinových ručiček. Vpíchněte háček zespodu do základního oka a protáhněte, takže na háčku budou dvě smyčky. Oviňte přízi a protáhněte dvěma smyčkami. Takto pokračujte, dokud vlásenku nezaplníte smyčkami, pak je na spodní straně vlásenky stáhněte a přidávejte další, dokud nedosáhnete požadované délky. Středovou část můžete rozšířit tím, že před otočením vlásenky uháčkujete více než jedno oko.
„První fenofáze období zrání se označuje „zaměkání bobulí“. Bobule dosáhly své konečné velikosti, dužnina měkne, chlorofylové zbarvení slupek je nahrazováno jinými barvivy, do té doby chlorofylem překrytými. Doba, kdy bobule začínají zaměkat, je velmi specifická pro jednotlivé odrůdy. Nejranější odrůdy zaměkají obvykle od poloviny srpna, ty pozdní na konci září i později.
Nejsledovanější fenofází je dosažení zralosti, to je doba, kdy je v bobulích vyrovnaný poměr obsahu sacharidů a organických kyselin. Od ní se odvíjí zvolení správného termínu sklizně. Ten je velmi variabilní nejen podle ranosti odrůd, ale z části záleží i na tom, co od hroznů očekáváme, tedy jaké kvality chceme a můžeme dosáhnout.
Samozřejmě vyzrávají také listy, před jejich opadem se musí vytvořit odlučovací vrstvička buněk, jejíž vznik řídí další fytohormon, kyselina abscisová.
Třetí částí vegetačního cyklu je období vegetačního klidu. Rozlišují se dvě stádia: „dormance oček“, což je fyziologicky podmíněný stav, kdy v očkách neprobíhají žádné procesy: také bývá označován jako vnitřní (endogenní) vegetační klid. Po něm následuje postdormance, což je fenofáze klidu, který je daný vnějšími klimatickými podmínkami, proto se také označuje vynucený (exogenní) vegetační klid. Očka jsou připravena rašit, ale chladné počasí jim to nedovolí. Dojde-li k významnějšímu oteplení a pak se mrazy vrátí, mohou být očka citlivější na mráz, protože jejich mrazuodolnost se s oteplením snížila. Postdormance trvá do zahájení dalšího vegetačního cyklu v následujícím roce.“
Dormance - patrně to souvisí s latinským slovem dormire, které znamená spát.
Takže dopřejme révě spánek a za zimních večerů si studujme, jak se připravit na jaro.
Mluvila jste o odrůdách stolních a moštových. Dají se obecně shrnout všechny možnosti využívání hroznů?
Kromě využití hroznů jako čerstvé nebo kompotované ovoce a jako výchozího materiálu na výrobu vín ještě zbývá několik dalších možností. Především jsou to hrozinky, které se používají do pečiva, a právě teď v prosinci nastává doba jejich nejčastějšího využití. Jde o bezsemenné odrůdy uzrávající v ideálních klimatických podmínkách, jaké jsou v Turecku, v Kalifornii, v Austrálii apod. Nechávají se zcela vysušit buď na slunci, nebo v sušárnách a jsou ošetřené oxidem siřičitým jakožto konzervačním činidlem. Proto se také doporučuje před použitím je propláchnout vodou.
Naše prababičky podle rad tehdejších kuchařských knih přidávaly „vinné listy“ při plnění lahví se sterilovanými okurkami. Dnes už bych to raději nedělala – používáme chemické přípravky na ochranu proti chorobám. Ani tehdy, pokud by listy pocházely z biologických vinic; nevíme, co všechno je v ovzduší a co ulpělo na povrchu listů.
Dalším velmi ušlechtilým využitím hroznů je příprava podobně ušlechtilých nápojů, jako je víno. Je to brandy, pálenka z vína, která se používá k fortifikaci, tedy doalkoholizování některých druhů vín, jako jsou portské, sherry, madeira, či likérová vína vyráběná u nás (i když jich je velmi málo). Brandy se také přidává do nejkvalitnějších druhů šumivých vín. A samozřejmě, brandy samo o sobě bývá špičkovým nápojem, obzvláště když ho ochutnáte například pod označením Cognac či Armanac. O jejich výrobě lze najít řadu knih, a samozřejmě, že i výrobci koňaků mají svá výrobní tajemství, která se dědí z generace na generaci. Takže kromě chutnání vín vřele doporučuji i ochutnávky různých druhů brandy. Má to nevýhodu, v průměru to může vyjít podstatně dráž.
A ještě mě napadá jedno využití, i když se u nás o něm doposud mnoho nemluví. Jde o výrobu oleje ze semen hroznů. Výroba je problematická v tom, že před vlastním lisováním je nutné oddělit semena od zbytku matolin, tedy především od slupek. Avšak dokonce už i u nás existuje firma, která se zabývá touto problematikou.
To je dobře, protože olej ze semen hroznů má antioxidační efekt. V této souvislosti mě napadá často diskutovaná a v prosinci zvlášť frekventovaná otázka: jaký je vztah mezi vínem a naším zdravím?
Tato otázka je opravdu velmi vhodná, zvláště v souvislosti se Silvestrem. Odpověď není jednoduchá, protože velmi záleží na tom, komu ji položíte. Například alkoholika víno zajímá pro obsah alkoholu, kdežto milovníci vín vychutnávají vlastnosti každého vína všemi svými smysly a z různých pohledů.
Ingredience: voda, 10 kuliček černého pepře, 5 kuliček nového koření, sůl, pažitka, 250 g petržele, celerová nať, 600 g hovězích kostí, 1 stroužek česneku, 250 g celeru, 150 g mrkve, libeček, 500 g hovězích žeber, petrželová nať, 1 cibule.
Technologický postup: Zeleninu očistíme. Maso a kosti opláchneme pod tekoucí vodou. Vložíme je do hrnce společně se všemi přísadami. Zalijeme studenou vodou a pomalu vaříme pod pokličkou asi 2,5 hodiny od doby varu. V žádném případě nesmí vřít polévka klokotem, poněvadž by se zakalila. Pěnu není nutné sbírat. Po vypnutí sporáku necháme hovězí polévku asi 10 minut stát, aby se vše usadilo. Uvařenou zeleninu vyjmeme a nakrájíme. Potom hotovou polévku přecedíme a vložíme do ní zvlášť uvařené nudle, nakrájenou zeleninu, na kostičky nakrájené uvařené maso a polévku hojně zasypeme nasekanou zelenou petrželkou či pažitkou.
Tipy: Použijeme řídké kosti (špikové), jelikož morkové kosti jsou příliš tučné a polévka je pak hodně mastná. Mrkve se dává méně než celeru a petržele, protože po ní polévka sládne. U cibule sloupneme jen vrchní (ošklivou) slupku, zbytek zlatých slupek necháme – prospějí barvě polévky. Podle chuti můžeme přidat i jinou zeleninu.
Postup: Jablka nakrájíme na malé kousky. Z domácí pekárny vyjmeme pečicí formu. Do formy s nasazenými míchadly vložíme 1 kilogram nakrájených jablek, přilijeme 2 decilitry vody a 1 lžíci octa. Formu vložíme zpět do pekárny, nastavíme program „Džem“ a pekárnu zapneme. Program zopakujeme ještě alespoň dvakrát. Povidla jsou hotová, když jsou dostatečně hustá.
Na rozdíl od marmelád a džemů se povidla tradičně vyrábějí bez přídavku cukru vařením ovoce až do zahuštění nebo vypékáním na pekáči. Původně se pro výrobu povidel používalo ovoce sušené. V některých oblastech se do švestkových povidel při vaření přidávaly zelené vlašské ořechy včetně slupek. Ovoce k výrobě povidel by mělo být zcela dozrálé, případně přešlé prvními nočními mrazíky, aby byl vyšší přirozený obsah cukrů. Povidla se používají jednak přímo jako sladká pomazánka na chleba či jiné pečivo, jednak jako sladká náplň do pečiva (buchet, koláčů, šátečků) a dalších pokrmů (například kynutých knedlíků). Jejich užívání bylo hojnější v minulosti, kdy trvanlivá povidla představovala jeden z mála způsobů, jak dlouhodobě uchovávat ovoce.
V domácí pekárně je možné připravovat nejen několik druhů chleba (bílý, tmavý, celozrnný, francouzský, bezlepkový), některé druhy koláčů, ale u některých typů pekáren právě i marmeládu či povidla.
Humus vzniklý ze slupek brambor, zbytků zeleniny, chleba, vařené stravy, trávy, zbytku rostlin, větviček, shrabaného listí, popela ze dřeva je jedinečným zdrojem výživných látek pro rostliny. Obsahuje v rovnovážném poměru dusík, vápník, hořčík a draslík, které rostlinám postupně uvolňuje. Vysoký počet mikroorganismů zvyšuje biologickou aktivitu půdy a podporuje tak její samočisticí schopnost půdy kontaminovanou přílišným hnojením umělými hnojivy, ale i kyselým spadem v deštích. Kompost zlepšuje také výživu rostlin stopovými prvky a zlepšuje kyprost a soudržnost struktury půdy, která tak lépe přijímá vodu. Vrstva humusu, kterou zapravíte do záhonků nebo ji použijete jako mulč pro trávník, se tak projeví na růstu i vzhledu trávy, květin i zeleniny a ovoce. Tato organická součást svrchní zeminy je zkrátka tím, co umožňuje další život. Podílet se na tomto životodárném přírodním cyklu tím, že věnujeme chvilku třídění domácího odpadu a odnesení toho organického do kompostéru, by mělo být pro myslícího moderního člověka samozřejmostí.
Brambory uvařte ve slupce doměkka (ale nerozvařte!). Ještě teplé brambory zbavte slupek a nakrájejte na kostky. Kostičky brambor pak přesypte opatrně do mísy a nalijte na ně ocet. Nechte takto asi čtvrt hodiny marinovat. Poté ocet z brambor slijte, přidejte zakysanou smetanu, pažitku a dochuťte solí a pepřem dle vlastní chuti. Tento lehký bramborový salát podle receptu Zdeňka Pohlreicha je vhodný například ke pstruhovi. Dobrou chuť!
