Plastové uzavíratelné nádoby jsou moderní, nejpraktičtější, nejsnáze se v nich uchovávají poživatiny, umožňují člověku mít přehled o stavu potravin a v neposlední řadě zamezují působení nežádoucích vlivů z okolí, proto mají v současnosti široké využití (nejen v kuchyni, ale i na zahradě, v zemědělství a podobně). Většinu plastových dóz lze dát do lednice či mrazáku, do mikrovlnné trouby i do myčky. Plastové uzavíratelné nádoby se vyrábějí ze speciálního pevného potravinářského plastu. Do této skupiny nádob se řadí: dózy, kanystry, sudy, uzavíratelné zipové sáčky.
K výhodám plastových uzavíratelných nádob patří jejich dlouhá životnost, odolnost vůči teplotám a povětrnostním vlivům, nerozbitnost, různé využití a relativně nízké pořizovací náklady. Nevýhodou těchto nádob je, že se z nich mohou uvolňovat škodliviny do potravin a že nejsou šetrné k životnímu prostředí (mimo jiné kvůli špatné likvidaci).
Plastové dózy
Plastové dózy jsou ideální ke skladování sypkých materiálů či pastových hmot v potravinářství nebo drogeriích. V plastových dózách se velmi dobře uchovávají i přenášejí potraviny i pochutiny. Rovněž se dobře skladují (často se prodávají celé sady dóz, jež do sebe dokonale zapadají). Co se týče finančních nákladů, pořizovací cena plastové dózy nebývá příliš vysoká.
Vzhledem k pevnosti, odolnosti a snadné manipulaci mají kanystry široké využití, od skladování a přepravy poživatin až po uložení nebezpečných látek. Plastové kanystry se nejčastěji vyrábějí z vysokohustotního polyetylenu, do kterého se přidávají barviva a stabilizátory. Výhody plastových kanystrů jsou následující: pojmou velké množství tekutin; jsou lehké, vzduchotěsné a voděodolné; při zvolení vhodného typu kanystru jsou také skladné, což uplatníme hlavně při jejich převozu (některé kanystry jsou dokonce konstruovány tak, aby se mohly vrstvit na sebe, aniž by došlo k poškození spodního kanystru).
Na internetových stránkách naleznete různé druhy a cenyplastových kanystrů.
Plastovýsud
Plastové sudy slouží k přepravě a skladování pastových, sypkých nebo kusových hmot a vyrábějí se (stejně jako kanystry) z vysokohustotního polyetylenu. Na trhu se můžeme setkat s plastovými sudy různých tvarů i barev a nejčastěji se zcela snímatelným víkem. Barevné provedení sudu má i svůj význam: například v potravinářství se používají především bezbarvé sudy neboli natura, do kterých je dobře vidět (pouhým okem lze zkontrolovat jejich vnitřní obsah); v chemickém průmyslu se používají tmavě modré sudy s černým víkem, poněvadž tot
V naší poradně s názvem MY MADAGASCAR TUBIFLORA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva.
Ráda bych věděla, jak o tento druh pečovat a jestli kvete. Má někdo zkušenosti? Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Madagascar tubiflira neboli kalanchoe vytváří malý shluk květů, uspořádaný na stopkách. Ke kvetení nedochází pravidelně a někdy nemusí kvést vůbec. V případě, že se rozhodne kvést, tak se tak stane na začátku teplého ročního období. Kakanchoe mají malé šedavé květy podobné levanduli. Po odkvětu, hlavní rostlina umírá a přichází čas ke znovuzrození přes malé rostlinky, které s umřelou rostlinou můžou klesnout k zemi a růst všude tam, kde přistanou. To je důvod, proč je nejlepší, aby se kalanoche pěstovala v samostatných květináčích.
Kalanoche potřebuje teplotu 16° až 24° C. Potřebuje minimálně čtyři hodiny slunečního svitu denně. Dá se pěstovat i venku, ale je třeba ji uklidit před prvními mrazy, a to postupně, protože náhlé změně teploty můžou rostlině způsobit stress. Kalanchoe poroste na přímém slunci, nebo v jasném světle ve stínu. Zalévá se pouze tehdy, když je půda suchá. K zálivce se používá voda o pokojové teplotě. V zimním období je zapotřebí, aby se půda nechala vyschnout mezi jednotlivými zálivkami. Kalanchoe potřebuje zeminu pro kaktusy. Pokud používáte standardní zeminu pro pokojové rostliny, tak přidejte písek nebo perlit pro lepší propustnost. Kalanchoe se přesazuje brzy na jaře, ale pouze tehdy, když rostlina přeroste svůj květináč. Nový květináč vyberte o něco větší než byl ten původní. Přesazování je možné každý měsíc, mezi březnem a zářím. Následně se pak použije tekuté hnojivo naředěné na polovinu, než je doporučováno. Kalanchoe nemá ráda vysokou vzdušnou vlhkost. Průměrná vlhkost v místnosti moderních bytů je ideální pro tuto rostlinu. K rozmnožování je třeba vybrat některé z rostlinek z okrajů listů. Množení se provádí v mělkém hrnci, do kterého se nasype hlína pro kaktusy. Hrnec nemusí být hluboký, protože kořeny zde neporostou moc dlouho. Malé rostlinky se rozmístí na povrch půdy, hrnec se zakryje průhlednou igelitovou fólií a umístí se na slunném místě. Půda se při množení udržuje vlhká, ale ne přemokřená. Když jsou rostliny dostatečně vysoké a lehce se dotýkají plastu, tak se odstraní plastový obal a přesadí se do většího květináče.
Rostliny v květináčích jsou obecně náchylnější k zimnímu chladu než v zahradní půdě. Proto je důležité, abyste vinnou révu zazimovali a sud nebo květináč také zaizolovali proti chladu.
Jak přesně přezimovat vinnou révu v květináči závisí na jeho konkrétní lokalitě. Pokud je květináč na nechráněném místě na terase, je potřeba udělat více než při pěstování hroznů na balkóně.
Doporučujeme následující opatření:
Sud nebo květináč podle velikosti dobře obalte zimním ochranným rounem a případně chraňte i samotnou rostlinu. Nemusíte balit příliš vysoké liány.
Květináč umístěte blízko zdi domu.
Pokud vaše réva při přezimování musí stát na velmi studené zemi, vyplatí se ji zespodu izolovat polystyrénovou deskou. To není nutné, pokud použijete velmi velký soudek. Už jen jeho zvednutí by byl opravdu nadlidský úkol.
Vrstva klestu nebo listí kolem rostliny chrání oblast kořenů před chladem.
Přezimování ve vnitřním prostoru
Pokud lze váš kbelík přepravovat – například ručním vozíkem – je možné přezimování v nevytápěné zimní zahradě. Je však nezbytné, abyste rostlinu vynesli zpět ven, až když pozdní mrazíky již neohrozí její poupata.
V naší poradně s názvem TECHNICKÝ VÝKRES NA ZHOTOVENÍ ČMELÍNA. se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jindřich Hartl.
Dobrý den.
A nebo večer, záleží, kdy to čtete. Asi před rokem jsem v návalu humánní blbosti slíbil klukům (1. a 3. třída ZŠ), že jim postavím ČMELÍN. Bohužel na to nezapoměli a drze mně to každého půl roku připomínají. Protože už jsem všechny relevantní výmluvy vyčerpal (tedy skoro všechny - ještě mám tak na měsíc), rozhodl jsem se požádat, lépe řečeno poprosit někoho, kdo tomu rozumí - a to jsou všichni mimo mě - o pomoc. V této chvíli nebudu rozlišovat, kdo by mně chtěl pomoci. Náboženské vyznání, příklon k politické straně, sexuální orientace, barva pleti, masožravec, vegan, kluk nebo holka ani Intelligence Quotinent, mě nezajímá. Mě momentálně zajímá TECHNICKÝ VÝKRES + PRACOVNÍ POSTUP VÝROBY ČMELÍNA.
Děkuji všem, kteří projeví ochotu mně pomoci.
JH
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Čmelín postavíte úplně jednoduše. Zakopejte pod zem plastový kbelík dnem vzhůru. Do dna udělejte velkou kulatou díru, kterou něčím překryjte, aby do kbelíku nepršelo. Kbelík nechte ze dvou třetin koukat nad povrch. Zespod ke kbelíku přiveďte hadici s průměrem tří čmeláků a druhý konec vyveďte vhodně k povrchu, aby do ústí netekla voda. Do kbelíku dejte králíkářské pletivo a seno s dlouhými stébly. Celé by to mělo vypadat, jak je vidět na přiloženém obrázku.
Jestli chcete být trochu moderní, tak do čmelína můžete nainstalovat wifi kamery, které vám zprostředkují pohled na dění uvnitř čmelína. Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Nejlepší je použít starý vinný sud jako květináč. Jde o staré barikové sudy. Objem sudu je dobrých 220 litrů a měl by vystačit na dvě rostliny révy plus podsadbu na mnoho let.
Menší a lehčí nádoba by samozřejmě také stačila, ale velikost 220 litrů má řadu výhod:
Velký objem země se v létě tak rychle neohřeje a v zimě nezamrzne.
Velký objem jde ruku v ruce s velkou zásobou vlhkosti a živin.
Hmotnost sudu a substrátu je tak velká, že se ani při bouřce nepřevrhne.
Vizuálně i proporcionálně velká nádoba nabízí dostatečnou výšku, takže se k rostlinám nedostanou volně pobíhající králíci nebo psi.
Pokud byste chtěli pěstovat hroznové víno v květináči a použít k tomu vinný sud, informace o přípravě a výsadbě i o vhodných rostlinách pro podsadbu získáte v následujících pasážích.
V naší poradně s názvem NETÝKAVKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Božena.
Dostala jsem překrásnou netýkavku červeně kvetoucí.Od dubna mi pořád kvete na parapetu, má velkou spoustu květů. Je to ale ožralka, denně se musí zalévat.Nevíte jestli přežije zimu, nikdy jsem jí neměla tak nemám zkušenosti. Díky za radu.Hezký zbytek dne, Božena.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Aby vaše netýkavka zůstala naživu i přes zimu, udržujte ji teplotu na 13 °C. Tato teplota pomůže pozdržet její netrpělivé květy během zimní sezóny. Netýkavka bude spokojená, pokud bude mít prostor s teplotou 7 až 13 °C.
V zimě ji umístěte na parapet ve vytápěné zimní zahradě nebo chladné místnosti.
Rostlinu před zazimováním prohlídněte a byla-li venku, ošetřete ji kvůli obavám ze škůdců nebo chorob. K tomu použijte některý ze systémových insekticidů. Před umístěním na místo s jasným světlem, teplem a mírným množstvím vlhkosti je nejlepší odříznout asi třetinu rostliny.
Z odříznutých částí si můžete udělat řízky a vypěstovat přes zimu nové čerstvé rostliny.
Z rostliny odstřihněte 10 až 15 cm dlouhé odřezky špiček. Tím si zajistíte, že vaše netýkavka nebude na konci zimní sezóny vypadat pokrouceně a dřevnatě. Pokud chcete pěkný a čistý řez, doporučuji použít nůž nebo sterilní nůžky.
Jakmile skončíte, odstraňte listy ve spodní části řízků a poté je zasaďte do květináčové směsi. Ujistěte se, že směs je lehká a vlhká. Pak řízky umístěte na místo, které má tlumené světlo.
Kolem květináče můžete použít plastový sáček a vytvořit z něj skleník. Chcete-li jej použít, umístěte řízky netýkavky dovnitř a nechte je odkryté. Je to lepší, než když je pytlík dnem vzhůru, přes který pak nemůže proudit vzduch. Jakmile odřezky začnou růst, produkují i kořeny.
Připravte se na to, že budete muset zvětšovat velikost nádob nebo z nich rostliny úplně vyndat, až přijde jaro. Vezměte prosím na vědomí, že je nejlepší hnojit pouze tehdy, když rostlina aktivně roste a když je půda trvale vlhká.
Pokud rostliny přes zimu umístíte na místa s nedostatečným přirozeným světlem, musíte světlo doplnit. Pro dosažení nejlepších výsledků umístěte rostlinné světlo přibližně 15 cm nad vrchol rostliny po dobu přibližně 12 hodin denně.
Netýkavku můžete taky vypěstovat z nasbíraných semen, která během sezóny vyprodukovala.
Ačkoli mnoho hybridních rostlin produkuje zdravá semena, jejich potomci se zřídka podobají mateřské rostlině. Semena proto sbírejte pouze od nehybridních netýkavek.
Nasbírané semeno začněte vysévat do interiéru na začátku března. Přidejte semínka do vlhké směsi bez půdy a zatlačte dolů. Dále můžete na semeno přidat tenkou vrstvu hlíny. Nezapomeňte udržovat semena v teple.
U fóliových jezírek se může stát, že zničehonic začne mizet voda. Dochází k tomu proto, že fólie pravděpodobně přestala někde těsnit (například se někde protrhla). V některých případech se dá fólie opravit bez toho, aby se celé jezírko muselo předělávat. Základem ale je zjistit, kde přesně fólie netěsní. Při bezvětří (hladina musí být zcela klidná) stačí do středu rybníčka nalít hrneček se smetanou do kávy (nebo třeba s moukou), tak aby vznikl „ostrůvek“, pak je potřeba sledovat kam se tento „ostrůvek“ vydá, sací efekt jezírka ho totiž postupně bude hnát k netěsnícímu místu. Tento pohyb ale nemusí být hned zřetelný. Může to trvat i hodinu. Jakmile ve fólii objevíme díru, musíme ji zalepit lepící sadou určenou právě na fólie (předtím je třeba netěsnící místo pořádně vyčistit), tyto lepidla totiž mohou být použitá i pod vodou.
Při tvorbě jezírka se někdy musí fólie různě spojovat a právě tyto spoje bývají náchylnější k roztržení, nebo povolení. Opravit se to dá tak, že se buď fólie opět slepí, anebo se k ní přilepí ještě jedna vrstva. Musí se ale jednat o stejný typ izolace. Problém může být s PVC fóliemi, které po nějaké době vystavění slunečnímu záření. Začínají se lámat, a tak je velmi těžké spojit je s novou fólií.
V některých případech ale může ke ztrátě vody docházet kvůli rostlinám rostoucím u jezírka. jestliže jejich kořeny totiž zasahují do jezírka, tak z něj sají vodu. V takovém případě je velmi rychlá pomoc, stačí dané kořeny odstranit (pokud by se to opakovalo, nezbude nic jiného než rostliny přesadit dál od jezírka).
Protékat může i betonové jezírko, v takovém případě se doporučuje cementový poměr s vodním sklem. Daná směs ale velmi rychle tuhne, a tak se za chvíli nedá dál zpracovávat, je potřeba pracovat velmi rychle.
V létě běžně k úbytku vody dochází ohřevem a vypařováním vody, není dobré ale tuto situaci řešit tak, že se do rybníčka bude svádět přímo dešťová voda spláchnutá ze střechy, ta totiž obsahuje řadu nečistot, které napomáhají růstu řas a zároveň znečišťují jezírko.
Ve svém příspěvku POSTŘIK Z ČESNEKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ladislav.
Ve vyhledávači jsem zadal postřik česneku proti plísni. Bohužel čím a kdy česnek stříkat jsem tam nenašel a proto se ptám čím a kdy česnek proti plísni stříkat?
Děkuji za radu
Zdraví ladislav
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Obrovskou výhodou je, že na rozdíl od plastových jezírek, kde je vše pevně dané, můžeme zahradní jezírko tvarovat podle svých představ. Můžeme ho kdykoliv rozšiřovat či zvětšovat. Budování samotného jezírka můžeme přizpůsobit podkladu. Fólie má jednoduchou manipulovatelnost, vysokou odolnost, zdravotní nezávadnost a hlavně vysokou životnost.
Nevýhodou fóliového zahradního jezírka je snad jen to, že může dojít k jeho protržení, ale jak již bylo uvedeno, fólie jde zalepit i pod vodou, častěji spíše bývá problémem protržené místo najít.
V naší poradně s názvem JAK NA STŘÍHÁNÍ OLEANDRU KDYŽ JEŠTĚ TEĎ ZAČÁTKEM LISTOPADU MÁ NASAZENO NA KVĚTY? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vendula Hladíková.
Prosím o radu, oleandr jsem již dala na přezimování do chodby, ale on má ještě nasazeno na květy, určitě již nepokvete a já se ptám jestli je mám ostříhat nebo nechat do jara. Děkuji za odpověď. Hladíková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Ano, oleandr u nás nepřezimuje venku a musí se uklízet přes zimu do vytápěných prostor s teplotou do 20 °C a s dostatkem světla. Bohužel krátké dny a nedostatek slunečního svitu, které na našem území panují od listopadu do května, nestačí pro normální život oleandru a ten během těchto měsíců skomírá. Jeho přežití se podpoří tím, že se ostříhá a zbaví se dlouhých větví. Oleandr snese i radikální řez. Pro názornost přikládám obrázek, kde je vidět jak ostříhat oleandr na zimu. Čím více ho před přezimováním ostříháte, tím lépe. A co s květy? Nevykvetlá poupata sama zaschnou a opadají. Není třeba se jim nijak věnovat. Neodlamujte je jsou-li ještě čerstvá. Čím méně ran rostlina bude mít, tím menší bude šance na nákazu. Oleandr během přezimování snese i úplné sucho v substrátu, proto omezte zálivku na minimum a množství zálivkové vody korigujte podle vitality zbylých listů. Během přezimování ničím nehnojte. Až zjara v dubnu, kdy se začíná prodlužovat den a slunce již hřeje začněte s otužováním, kdy roslinu vynášejte na den ven a na noc zase dovnitř. V této době už začněte rostlinu rosit na list a zvyšte zálivku. Od poloviny května již rostlina může být venku a aby byla odolná vůči žravým škůdcům, hlavně proti mšicím, tak ji postříkejte roztokem přípravku Mospilan https://www.google.cz/image… a zbytek roztoku nalijte do substrátu. Oleandr si z tohoto přípravku natáhne protilátky, které ho ochrání na příštích několik týdnů. Díky tomu se můžete těšit celé léto krásně prosperující rostlině, která vám bude dělat radost nekonečným proudem květů. Takto můžete ošetřit všechny rostliny, které dáváte na léto ven. Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Jedná se o produkt rostlinného původu. Pyl neboli pylová zrna jsou samčí pohlavní buňky vyšších kvetoucích rostlin vznikající v prašnících, které po dozrání prasknou a uvolní tak pylová zrna do okolí. Aby se pylová zrna dostala na bliznu květu stejného botanického druhu, je pyl rozšiřován větrem, vodou nebo živočichy, z nichž nejvýznamnějším je právě včela. Pro každou rostlinu je typické, že se její pylová zrna liší od pylu jiných rostlinných druhů, a to velikostí, tvarem, barvou a povrchovou strukturou. Pro včelu má pyl velký význam – je to výživa. Ačkoliv největší a nejdůležitější význam včely v přírodě spočívá v opylování rostlin, pyl je pro samotné včely zdrojem potravy bohaté na bílkoviny, minerály a vitamíny.
Při sběru pylu létá včela z květu na květ a sbírá pyl, který formuje do tvaru hrudek označovaných jako pylové rousky (4–10 mg), které odnáší do úlu na posledním páru nohou. Po příletu do úlu uloží létavky rousky pomocí chitinových trnů na druhém páru nohou do buňky a úlové včely pyl v buňce udusají hlavičkami. Ve chvíli, kdy včely naplní buňku ze 2/3, zalijí ji medem a v buňce proběhnou anaerobní konzervační procesy za vzniku organických kyselin, které s oxidem uhličitým zajistí dlouhou trvanlivost pylu až na jeden rok. Na průběhu biochemických procesů v buňce se podílí metabolismus a enzymy pylového zrna, výměšky včelích žláz a mikroorganismy (kvasinky, bakterie). Výše zmíněnými procesy se z květového pylu v podobě rousky stává pyl plástový, který tvoří základní výživu včelího plodu, je tmavší barvy, pastovité konzistence, příjemné vůně a nakyslé chuti.
Složení pylu se dá rozdělit podle obsahu výživných látek do tří skupin a to:
dobré pyly z vrby, ovocných stromů, kaštanů, břečťanu, hořčice, máku, jetele a řepky;
střední pyly z lísky, topolu, olše, javoru, chrpy a jiných květin;
špatné pyly z jehličnatých stromů.
Využívat se dají pylové rousky i plástový pyl v čerstvém nebo sušeném stavu. Můžeme je smíchat s medem, marmeládou, tvarohem, rozpustit v mléce nebo ovocných šťávách. Pyl působí při zánětech horních cest dýchacích, nachlazení, senné rýmě, má antimikrobiální účinky, užívá se při arterioskleróze, zvyšuje tvorbu hemoglobinu, působí na chudokrevnost, ovlivňuje mírnou formu vysokého krevního tlaku, působí při hyperplazii prostaty, zánětech močových cest, podporuje plodnost, ovlivňuje potenci, podporuje růst vlasů a nehtů, léčí ekzémy a vyrážky, zlepšuje zrak, působí pozitivně při onemocnění nervů, endokrinních chorobách, při rekonvalescenci po mozkové příhodě, při chorobách žaludku, dvanáctníku, jaterních potížích a chorobách, upravuje
V naší poradně s názvem ORCHIDEJE A ODNOŽE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vláďa.
Daří se mi pěstovat orchidej více než rok a teď mi vyslala odnož, podobně jako to dělá třeba klívie - řemenatka. Chci se zeptat, jestli někdo nemáte zkušenosti s tím, kdy je možné odnož od orchideje oddělit, aby mohly samostatně dál růst. Ta moje odnož má už třetí lístek a má i vlastní kořeny.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Ahoj Vláďo, taky jsem měla to štěstí a vypěstovala jsem si druhou orchidej sama. Nebylo to napoprvé, protože jsem dělala chyby a podařilo se mi to až na potřetí. Příčinou neúspěchu byla následná hniloba po oddělení a to obou kytek :-(. Důležité je poškodit co nejmeně obě orchideje řezem. Proto je potřeba orchidej před oddělením měsíc nezalévat, aby se zmenšil objem kořenů a ty se pak lépe rozpletly. Dobrému rozpletení pomůže minutová lázeň v teplé vodě těsně před oddělením. Tam, kde to rozplést nejde je potřeba použít sterilní nožík. Čím méně polámaných kořenů a řezů tím lépe. Po oddělení je potřeba kořeny zasypat drtí z dřevěného uhlí a zakrýt kartónem, aby se k uhlí nedostávala vlhkost z rosení. Právě pravidelné denní rosení listů bude pro rostlinu jediným zdrojem vláhy po dobu 1 týdne. Uhlí působí hygroskopicky a pomůže rostlině lépe a rychleji zacelit své rány na kořenech. Po této době je potřeba kořeny v rychlosti osprchovat vlažnou vodou od uhlí. Drobné částečky můžou zůstat. Pak rostlinu přesaď do substrátu pro orchideje, který napřed mírně provhlči. Dále je třeba rosit a pomalu přejít k běžné péči.
Pokud chováte slepice a nebo máte přístup ke slepičímu trusu a řešíte z čeho vyrobit domácí hnojivo na květiny, tak zde přinášíme recept, jak vyrobit tekuté hnojivo z jejich kuřinců. Do velkého sudu dáme 5 dílů kuřinců a k nim přidáme 15 dílů vody. Směs důkladně promícháme a necháme ustát dva týdny při občasném promíchání. Sud je dobré umístiti na slunné místo, aby ho mohlo prohřívat slunce. Teplo je velmi důležité pro vznik kvalitního hnojiva z kuřinců. Po uplynutí doby přepustíme tekutou část do jiné nádoby a oddělíme tím sedlinu. Získanou tekutinu ze slepiřinců pak přidáváme do zálivky v poměru 1 díl hnojiva na dva díly vody. Tekuté hnojivo ze slepičinců je bohaté na dusík a fosfor a proto je vhodné pro rostliny v období květu a zrání.
V naší poradně s názvem PĚSTOVÁNÍ KEŘÍČKOVÝCH RAJČAT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeněk Kubík.
Zakoupil jsem sazenice minirajčat ale s pěstováním na balkoně nemám žádné zkušenosti, to je jak velikou nádobu, kolik je potřeba zeminy, jakou zeminu, kdy jak a čím přihnojovat.
Odrůda je Vilma a Venus. Děkuji za každou radu.
Zdeněk Kubík
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Mini rajčátka se dají pěstovat na balkoně s jižní a jihozápadní orientací. Nádobu volte co největší, minimálně 10 litrů na rostlinu. Rajče potřebuje vodu, takže pod nádobu umístěte misku, ve které se bude zadržovat přebytek zálivkové vody. Substrát vyberte pro pěstování zeleniny. Hnojení provádějte 2 krát do měsíce hnojivem z trusu hospodářských zvířat nebo můžete použít Krystalon plod. Vyvarujte se zalévání na listy, vlhčete jen substrát.
V souvislosti s uzavíratelnými nádobami nesmíme zapomenout na nádoby plechové. I tyto nádoby se dají využít, a to nejen v různých odvětvích průmyslu. Můžeme v nich uchovávat materiály sypké pevné i kapalné, avšak pro většinu z nás se pomalu stávají minulostí (bývají nahrazovány lehčími a levnějšími plastovými nádobami a podobně). Plechové uzavíratelné nádoby se vyrábějí z plechu, nerezu, někdy se potahují smaltem... Jejich výhodou je, že pokud se o ně správně staráme, mají vysokou životnost, jsou nerozbitné a v případě opotřebení recyklovatelné, tudíž šetrné k životnímu prostředí. Uplatnění naleznou plechové uzavíratelné nádoby určitě při skladování a přepravě látek agresivních vůči plastu.
Plechovka
Plechovka je plechová uzavíratelná nádoba, jež může mít různý tvar i velikost. V dnešní době se nejčastěji používá k uchovávání hořlavin, barev, laků, lepidel a tmelů. Plechovka však dobře poslouží i při nakládání masa. Plechovka chrání obsažený materiál před světlem a vzduchem a zabraňuje jeho vysychání či znehodnocování.
Zde naleznete různé druhy plechovek a jejich ceny.
Plechový kanystr
I plechové kanystry pomalu, ale jistě mizí z našich domácností a garáží a jsou nahrazovány kanystry plastovými. V plechových kanystrech se skladují mimo jiné pohonné hmoty, hořlaviny a nebezpečné látky. Chceme-li používat plechové kanystry v potravinářství, musí být zevnitř opatřeny (natřeny) potravinářským lakem. Mezi negativa tohoto typu kanystrů patří skutečnost, že pokud jsou delší dobu prázdné, avšak ne úplně vyschlé, uvnitř zrezavějí, čímž se stávají takřka nepoužitelnými. Na trhu jsou obvykle nabízeny kanystry o objemu 5, 10 a 20 litrů.
Plechové sudy lze využít k uskladnění pevných, sypkých i kapalných látek, především se v nich však přepravují a uchovávají nebezpečné látky. Plechové sudy se vyrábějí v mnoha provedeních. Dají se stohovat, ale manipulace s nimi nebývá zrovna jednoduchá.
Ne každý z nás má v dnešní době bandasku mezi kuchyňským nádobím, ne každý ji považuje za potřebnou, ale určitě si vzpomenete, že bandaska nikdy nechyběla v kuchyních našich babiček (ať už plechová, či smaltovaná). Bandaska je válcovitá plechová nádoba s držadlem nebo uchem, která může mít různou velikost (od 250 mililitrů až po několik litrů), mívá zúžené hrdlo a bývá opatřena víčkem. Bandaska sloužila a vlastně i dnes může sloužit k přenášení mléka (například z „mlékomatů‟) či do ní můžeme sbírat různé lesní plody. V některých domácnostech funguje bandaska jako dekorativní prvek.
V naší poradně s názvem KALA DO INTERIÉRU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Martina.
jako dárek jsem dostala kalu v barvě růžové,hned jsem si prostudovala její pěstování a jaké bylo pro mě smutné zjištění,když po 10 dnech začla uhnívat aniž bych ji vůbec zalila,nevíte čím to může být?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Problém bude v tom, že jste rostlinku dostala asi nakaženou hnilobnou nákazou od předchozího pěstitele. Často za to můžou skladovací podmínky prodejce a nevhodná péče, obvykle ve velkých hobby-marketech. Pokud rostlina uhnila, tak ji již nic nezachrání a bohužel se s ní budete muset rozloučit. Kala je velmi náchylná na tento typ nákazy, protože ke svému růstu potřebuje dostatečně zamokřený substrát a vlhkost prostě hnilobné zárodky přitahuje a prospívá jim.
Na zahradě můžeme mít nejrůznější druhy jezírek (výjimkou nejsou ani jejich kombinace, například může být koupací jezírko spojené s okrasným či chovným atd.)
a) Koupací jezírka
Tato jezírka jsou přírodní (a výrazně hezčí) variantou bazénů. Výhodou tohoto typu jezírka je, že nejen ovlivňuje a zvlhčuje vzduch v zahradě, ale hlavně není pro jeho provoz potřebná žádná chemie. Navíc na rozdíl od bazénů, které jsou určeny jen ke koupání, tyto jezírka mají i relaxační účinek a estetickou funkci. Koupací jezírka by měla mít plochu nejméně 30 m2 (místy by měla být hloubka minimálně 1,2 m). Tato jezírka by neměla být nijak chemicky čištěna (voda v bazénu je tedy čistější, ale voda v koupacím jezírku zas pomáhá tělu zvýšit jeho obranyschopnost). I voda v jezírku je ale čistá, jen ne chemicky. K čištění mohou být použití filtry, čerpadla. Velký vliv na čistotu této vodní plochy mají také rostliny, ale ty nedokážou vše, a tak jim právě pomáhají již zmíněná čerpadla a filtry. Nevýhodou koupacího jezírka opět na rozdíl od bazénu je, že péče o něj vyžaduje specifické znalosti, navíc by se v něm neměli koupat lidé namazaní opalovacími krémy (nebo ošetřeni jinými kosmetickými přípravky), došlo by tak ke znečištění vody.
b) Jezírka určená k chovu ryb
Při stavbě tohoto specifického jezírka je důležité si hned na začátku promyslet, kolik a jaké ryby budeme v rybníčku chovat. To se totiž odráží na typu, hloubce a velikosti jezírka. Hloubka jezírka musí mít minimálně 1,2 m (nejvhodnější je hloubka 1,8 m). Tato hloubka by měla rybám zajistit, že teplota v jezírku přes zimu bude alespoň 4 °C, a tím jim zajistí šanci k přežití. Nevýhodou tohoto jezírka je, že ryby způsobují, že v jezírku je více živin, a tím pádem musí být lepší filtrace jezírka. Kvůli rybám je potřeba hodně řešit umístění fontán, vodopádů a dalších vodních her, aby ryby nijak neomezovaly a nedej bože jim nějak neublížily. Správně zvolit se musí i jezerní rostlinky.
c) KOI jezírka
Jedná se o jeden z velmi oblíbených typů jezírek určených k chovu ryb. Koi kapříci jsou původem z Japonska a dožívají se dokonce až 30 let věku (výjimkou není ale ani vyšší věk). Průměrná délka této ryby je kolem 30 – 70 cm. Pro KOI kapry je potřeba jezírka s rozlohou minimálně kolem 15 – 20 m2 s proměnlivou hloubkou (ta by měla místy být až 2 m). Na krajích jezírka se doporučuje menší hloubka třeba kolem 80 cm. U těchto jezírek mohou být zasázeny rostlinky, ale KOI kapři k nim nesmí mít přístup, protože jinak by je ničily a rozrývaly kvůli nim i dno. Filtrace u tohoto typu jezírka by měla mít mechanický předfiltr (odlučuje nečistoty z vody, zachycuje výka
V naší poradně s názvem ORCHIDEJ PO ODKVĚTU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anna .
.. Dobrý den moje orchidej měla 10 květů dostala jsem ji na den matek a květy opadly zbyl jen 1květ kořeny jsou suché zalévám ji tak po dvou dnech tím způsobem že ji proleji a nechám okapat můžete mi prosím poradit čím to je a zdali mě dude na dále kvést děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník .
Potenciál k dalšímu kvetení nejde takhle odhadnout. Opadání květů může nasvědčovat na nějakou nemoc nebo šok ze změny okolních podmínek. Vypadá to, že se o rostlinu staráte správně, tak se nechte od ní překvapit, když se to povede a ona znovu vykvete.
Modrá skalice se používá proti plísni u vína ve směsi s názvem Bordeauxská jícha, v počeštěné verzi je to bordóská jícha. Vyrábí se tak, že se do suspenze hašeného vápna přidá stanovené množství roztoku síranu měďnatého, aby měl postřik neutrální až slabě zásaditou reakci. Bordeauxská jícha by tedy měla mít své pH v hodnotách 7 nebo mírně nad 7.
Například na přípravu 1% bordeauxské směsi potřebujeme na hašení 500–600 g páleného vápna, nebo 1 500–1 800 g hašeného vápna, které zředíme vodou, přecedíme do sudu a doředíme vodou na objem 50 litrů. Nějaký jiný vhodný sud naplníme 50 litry vody a rozpustíme v ní 500 g síranu měďnatého (můžeme ho dát do plátěného sáčku, který zavěsíme tak, aby byl volně ponořený ve vodě). Roztok modré skalice pak za stálého míchání vléváme do vápenného mléka.
Ve svém příspěvku PLÍSEŇ NA HROZNOVÉM VÍNĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiří Dolínek.
Dobrý den,
mám druhý rok ve skleníku sazeničku bílého a modrého skleníkového hrozna.
Dnes jsem kontroloval skleník a zaléval zbývající saláty a objevil jsem na větvích hroz.vína nějakou bílou plíseň.
Prosím o radu čím postříkat.Skleník i v tomto ročním počasí dost větráme,je z akrylátu.
V loňském roce jsme nic podobného nepozorovali.
Děkuji za odpověď.
Jiří Dolínek
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel V. Žitek.
Na hroznu bílého vína ve skleníku se objevil šedivý povlak.Předpokládám, že se jedná o nějakou plíseň. Poradí mi někdo, čím bych měl hrozny ošetřit? Děkuji.
První úkol při sázení révy do květináče nebo sudu je jedním z nejdůležitějších. Protože přebytečná závlaha a dešťová voda musí mít možnost rychle odtékat, proto jsou zásadní co největší otvory na dně sudu.
K vyvrtání několika otvorů do dna sudu je proto nejlepší použít vrták do dřeva. Do dna je třeba vyvrtat alespoň devět otvorů, každý o průměru 45 milimetrů. Předejdete tak zanášení a ucpání.
Poté, co je sud připraven pro úspěšnou výsadbu, lze ho postavit na zvolené místo a nainstalovat kotevní mříž. Tu nemusíte kupovat, můžete si ji snadno postavit sami pomocí naší metody vysvětlené v následujícím odstavci. Z hlediska materiálu jsme zvolili kombinaci dubového dřeva (stejné dřevo jako sudy) a bambusových tyčí.
Téměř všechny druhy orchidejí (výjimkou jsou ty s opadavými listy) nemají přesazování rády a těžce ho snášejí. Proto epifytní orchideje přesazujte po 4–5 letech, stálezelené po 2–3 letech, opadavé každý rok. A samozřejmě tehdy, když bude orchidej příliš rozrostlá a prokořeněná (například u rodu Oncidium či Cattleya), začne vystupovat z květináče (Cymbidium) nebo vám bude připadat, že je substrát příliš zasolený (to se projevuje bílými povlaky na substrátu), zhutnělý či „vyčerpaný“ a už potřebuje vyměnit (časté u rodu Phalaenopsis).
Nejvhodnější dobou k přesazování orchidejí je čas po jejich odkvětu, případně zjara. V každém případě se zkuste vyhnout přesazování v době, kdy jsou na stvolech ještě malá, nerozvitá poupátka. Ta jsou totiž velmi náchylná a po přesazení by mohla opadat. Ale jestli potřebujete orchidej přesadit, protože viditelně chřadne, přesaďte ji co nejdříve bez ohledu na květy.
Květináče pro epyfitní orchideje (například Phalaenopsis) by měly být průhledné, nebo alespoň průsvitné, aby se ke kořenům dostalo hodně světla. Dále být měly být co nejvíce vzdušné, to znamená, že by dno mělo mít dostatek otvorů, případně i středové vyvýšení, aby substrát v květináči prosychal co nejrovnoměrněji. Co se týče velikosti květináče, můžete vzít přibližně jen o 2–3 cm v průměru větší květináč, než byl ten původní. Ideální je, když máte při přesazování nakoupeno více velikostí a dle stavu kořenů se rozhodnete pro správnou velikost. Často se totiž stává, že zvenku se zdají být kořeny v pořádku, ale po vyjmutí z květináče zjistíte, že ve středu již uhnily.
A jak tedy postupovat při samotném přesazování orchidejí? Nejprve ponořte celý květináč do vlažné vody a nechte takto asi hodinu. Kořeny vám pěkně změknou a substrát se částečně odmočí. Poté plastový květináč důkladně promačkejte, abyste uvolnili všechny kořeny. Jestliže již kořeny prorostly spodem a omotaly se pod květináčem, v žádném případě je nelamte ani nestříhejte. Narušené kořeny by mohly začít plesnivět či zahnívat. Pokud je to nutné, původní nádobu rozřežte, důležité je neublížit kořenům. Orchidej opatrně vyjměte a s citem ji zbavte veškerého původního substrátu. Když rostlinu přesazujete poprvé od jejího zakoupení, tak pozorně očistěte také střed kořenového balu, kde může být kus stlačeného rašeliníku, který vstřebává vodu jinak než okolní kůra, takže pokud ho včas neodstraníte, kořeny vám od středu začnou uhnívat. Následně ostříhejte suché a shnilé kořeny. Také všechny poškozené nebo nahnilé části beze zbytku odstraňte hladkým, čistým řezem. Jestliže se vám nějaký kořínek nalomil, nasypte do rány v místě nalomení mletou skořici nebo drcen
Pokud řízky množíte v pokojových podmínkách, je pro zakořenění nutné zabezpečit u kořenů vyšší teploty (cca 25 °C) než u horních částí řízků (pod 10 °C), aby nedošlo k vyrašení výhonků dřív, než vyrostou letorosty. Zkuste postupovat třeba tímto způsobem: Do plechové bedny s namočeným perlitem dejte pod sklo topnou fólii pod terária, která má podle rozměrů příkon 15 až 100 W. Perlit bude působit (vedle toho, že dobře udržuje vlhkost) jako tepelný izolant, takže i přes minimální příkon udržíte pomocí termostatu teplotu mezi 25 a 27 °C ve spodní části „množárny“. Perlit obden prolijte vodou, a aby voda mohla odtékat, nezapomeňte na jedné straně množárny udělat otvory. Díky rozdílu teplot se nejdříve začnou tvořit kořeny (asi do tří týdnů) a teprve po zasazení do substrátu a přenesení sazenic do prostředí s vyšší teplotou se probudí i pupeny.
Jiným způsobem zakořenění řízků je postavit na parapet, na slunné místo PET lahve s odřezanou horní částí, na dno položit vatu a tu zalít 2 až 3 cm vody a do ní řízky vložit – použijte převařenou vodu, a abyste zabránili jejímu rychlému zkažení, přidejte slabě růžový roztok hypermanganu. V prvním týdnu, než očka napučí, je dobré lahev přikrýt uřezanou horní částí nebo nahoru pomocí gumičky upevnit plastový sáček s několika otvory a řízky jimi prostrčit, aby stály ve vodě. Asi po týdnu horní část nebo sáček sundejte. Pro zakořenění potřebuje réva vyšší teplotu, než má v průběhu uskladnění (jestliže jste řízky pořídily už na podzim), optimální jsou mezi 20 až 30 °C, což jsou běžné pokojové teploty. Světlo nepotřebují révové řízky první týden žádné, teprve až pupeny vyraší je potřeba umístit PET lahev na světlo, aby se výhony nevytahovaly. V průběhu zakořeňování dolévejte vodu. Aby řízky nezahnívaly, umývejte je pravidelně pod tekoucí vodou a místo čisté vody dávejte do PET lahve slabý roztok manganistanu draselného (slabě růžová barva), který po několika dnech podle potřeby vyměňte. Podle okolní teploty se po 2 až 3 týdnech objeví výhony a po dalším týdnu kořínky. Při objevení několika výhonů se doporučuje ten nejmohutnější vylomit, aby se řízek nevyčerpával růstem výhonu. Jakmile jsou kořínky dlouhé asi půl centimetru, je nutné řízky opatrně zasadit do nádoby s kvalitním substrátem (o něm viz dále).
Jestli chcete mít jednu laskonku jako druhou, stejně jako byste je pořídili v obchodě, pak je lepší, pořídíte-li si šablonu na laskonky. Tato šablona vám usnadní práci a zaručí jednotnost všech kusů. Můžete si ji koupit buď v domácích potřebách, nebo v internetovém obchodě. Na trhu je hned několik různých druhů šablon, liší se jednak tvarem, který může být buď oválný, nebo kulatý, jednak je lze pořídit v několika velikostech.
A jak vlastně taková šablona na laskonky vypadá a jak se s ní pracuje? Je to plastový rámeček s vyříznutými otvory a vy jej jednoduše položíte na plech na pečení předem vyložený pečicím papírem. Poté naplníte připraveným těstem a pomocí stěrky setřete přebytečné množství, šablona tak zůstane naplněna jen do své výšky. Nakonec šablonu opatrně odstraňte a můžete dát péci. Šablona bývá obvykle menšího formátu, než je pečicí plech, proto ji budete muset na jednu várku použít víckrát, nebo si rovnou těch šablon pořiďte více a můžete připravit celý plech najednou. Některé firmy dokonce prodávají již šablony po více kusech. Práce s těmito šablonami je opravdu rychlá a jednoduchá.
Stavba plotu patří k základním pracím, které jsou nedělitelné hned, jakmile se postaví nový dům. Velmi často se pak musí postavit nový plot, když zchátrá ten starý. V případě, že potřebujete novou stavbu plotu, nabízí se mnoho řešení. Hlavním kritériem by pro vás mělo být to, jestli má mít plot pevné základy. V případě, že plánujete plot, který má dlouho vydržet, tak se bez pevných základů neobejde. Většina takových plotů však vyžaduje získání stavebního povolení. Právě z toho důvodu mnoho lidí volí takový plot, který pevné základy nepotřebuje. Tento důvod by však pro vás neměl být tím hlavním kritériem, rozhodněte se dle svých potřeb a přání.
V případě, že máte velkou zahradu nebo jiné prostory, bylo by pořizování plotu s pevnými základy hodně drahé. Nemáte-li tedy dostatek finančních prostředků, zvolte například síťový plot. Jeho výhodou je právě již zmiňovaná cena a jednoduchost stavby. Rovněž montáž je velmi rychlá a nenáročná. Zatímco u plotů s pevnými základy strávíte až dlouhé týdny s jejich stavbou, tak stavba jednoduchého plotu může být otázkou nanejvýše několika dní.
Jedním z dalších kritérií pro výběr plotu by měla být jeho bezpečnost. V případě, že žijete v poklidném satelitním městečku, není často třeba brát zřetel na velkou bezpečnost. Naopak pokud žijete v místě s vysokou kriminalitou, je zapotřebí bezpečný a pevný plot, který dokáže ochránit před zloději. Mnoho uživatelů místo stavby pořádného plotu raději zvýší bezpečnost tím, že si pořídí psa. Jiní to řeší například různými bezpečnostními systémy.
V případě, že si vybíráte plot ke svému domu, měli byste brát v potaz všechna zmiňovaná kritéria. Směrodatným řešením by tedy neměla být pouze cena, ale také bezpečnost, vzhled a náročnost stavby.
Jednoduchým, ale finančně náročnějším řešením je nechat si postavit plot na klíč od firmy. Pozemek sami zaměří, vypracují návrh podle vašich přání a pak vše zrealizují. Většina firem provádí stavbu a montáž mnoha druhů plotů a oplocení – zděný plot, bezzákladový plot, pletivový plot, bezúdržbový hliníkový plot, bezúdržbový plastový plot, brány a branky, nabízí i dřevěné a kovové výplně.
Vhodná doba pro zazimování bazénu je tehdy, když teplota vody v bazénu klesne pod 10 °C.
Dříve se zazimování bazénu nedoporučuje. Pokud je voda stále nad 10 °C, nechte v provozu veškerou technologii. Když skončí koupací sezona a voda ve vašem bazénu klesne pod 20 °C, je dobré zkrátit provoz technologie v bazénu asi o 2/3 původního nastavení. Nechte funkční i další zařízení jako ionizátory, UV lampy, atd. V případě, že k údržbě vody používáte bazénovou chemii, musíte zhruba každých 14 dnů kontrolovat pH vody a chlór.
Abyste správně zazimovali bazén, musí být voda v bazénu před zazimováním čistá! Je tedy nutné vyluxovat dno a stěny bazénu.
Pomocí funkce „Proplach“ důkladně propláchněte filtr. Samotný „Proplach“ je jedna z poloh (funkcí) šesticestného ventilu, který je nedílnou součástí filtrační nádoby. Pro dosažení důkladného proplachu nechte pro jistotu tuto funkci v provozu delší dobu. Vizuální pohled na vypuštěnou vodu z bazénu vás ujistí o správně provedeném proplachu filtračního media (písku). Bazénová voda by měla být čistá. Pokud jste vše provedli správně a důkladně, zajistili jste si rovnou přípravu i na jaro.
Bazénovou vodu upravte na ideální hodnotu pH: 7,2–7,6.
Připravte si vysavačovou hadici, teleskopickou tyč a mechanický čistič dna. Vyjměte košík na nečistoty ze skimmeru a koncovku hadice vysavače umístěte do dna skimmeru (je možné použít i nástavec). Nástavec i dno skimmeru mají závit. Našroubujte nástavec lehce do dna skimmeru, asi tak na 1–2 závity. Ne všechny bazény mají závit nebo nástavec. V takovém případě musíte vsunout koncovku vysavačové hadice přímo do sání skimmeru. Pomocí funkce šesticestného ventilu „Odpad“ odpusťte další bazénovou vodu. Odpusťte hladinu vody pod namontovanou technologii, asi tak 10–20 cm pod technologické prostupy (skimmer, hlavu protiproudu, trysky...). Pokud máte bazén s plastovým skeletem s vestavěným schodištěm (schody v laguně, přes roh a podobně), musíte upustit hladinu do úrovně 2. schodu.
Pokud máte v bazénu světlo, musíte ho demontovat. Vyndejte středový plastový rámeček, pod kterým je uložen jeden samořezný šroub. Vyšroubujte ho, nahněte tělo světla směrem do bazénu a lehkým tahem směrem nahoru světlo vyjměte. Na zadní straně světla najdete dlouhý připojovací kabel, ten uvolněte a světlo postavte na vrchní okraj bazénu.
Pokud máte v bazénu schůdky, vyndejte je a očistěte.
Po odpuštění bazénové vody musíte také odpustit filtrační nádobu. Ve spodní části vypouštěcí nádoby jsou dva vypouštěcí šrouby. Ten menší povolte – je určen k vypuštění vody. Do odpuštěné filtrační nádoby použijte menší množství dezinfekčního pros
