CO JE PARNÍ TROUBA je jedno z témat, které se týká tohoto článku. Vaření v parní troubě je zdravé, neboť se touto přípravou uchová spousta živin a vitamínů. Odborníci tvrdí, že vaření v páře je nejen zdravé, ale i snadné, pohodlné, bezpečné a moderní a že jde o nejšetrnější tepelnou úpravu potravin.
Zkušenosti s parní troubou
Parní trouby patří poslední dobou mezi nejprodávanější spotřebiče, a to hned z několika důvodů: pokrmy z parní trouby jsou chutné i bez použití tuku, není nutné ani příliš solit, jídlu zůstává vlastní aroma. V parní troubě lze najednou připravovat celé menu, takže vám zůstává čas na jinou činnost. Parní trouby nabízejí jednoduché ovládání, většina jich má displej, který vás navede přesně krok po kroku. Kombinované parní trouby je možné používat jako parní i horkovzdušné, nebo i současně. Dalším plusem těchto trub je jejich snadné čištění a údržba, na stěnách nic nepřilne.
Multifunkční parní trouby dovolují použít jak páru s různou intenzitou (vaření v páře se 100% vlhkostí, nastavení teploty od 50 do 96 °C, pečení s 25% vlhkostí od 50 do 23 °C, pečení s 50% vlhkostí s teplotou od 50 do 130 °C), ale také páru zcela vypnout a péct jako v horkovzdušné troubě. Nebo programy kombinovat.
Potraviny si při tomto pečení uchovávají vitamíny, stopové prvky a citlivé živiny i svoji přirozenou chuť a barvu. Pokrmy proto není potřeba tolik solit, výrazně kořenit ani k nim přidávat tuky. U řady pokrmů se také výrazně zkrátí doba přípravy, nic se nevysuší. A například knedlíků byste nikdy nepřipravili v jednom hrnci takové množství, jaké zvládnete najednou v multifunkční troubě. Pro ty, kteří se věnují více domácím činnostem najednou, je určitě příjemné i to, že třeba u rýže nebo u knedlíků se ani po překročení doporučené doby nic nestane. A také se nemusíte bát trouby zaprskané od tuku. Díky páře je údržba rychlá a snadná. Možná ještě větší zážitek nabízí pro laiky vaření knedlíků. V páře je totiž nemůžete rozvařit, ani kdybyste dobu přípravy přetáhli o několik minut.
Kombinované parní trouby dokážou nejen vařit v páře, ale také péct. Vaření v páře, pečení nebo kombinace obojího není pro kombinovanou parní troubu problém díky jemné páře a volitelnému doplňkovému horkému vzduchu. Díky jemné páře se chutě plně rozvinou, aniž byste museli přidávat tuk navíc. Některé trouby jsou vybaveny vlastní nádrží na vodu, jiné potřebují přípojku vody.
Ve třech úrovních vnitřního prostoru parní trouby připravíte kompletní menu, například brambory, rybu a zeleninovou přílohu. Jediným omezením je jednotná teplota páry. Takže vy jen připravíte suroviny a parnítrouba se postará o varný proces, aniž byste museli být trvale ve střehu. A výsledek vaření přitom bude zaručen. A i když budete vařit tři aromaticky různé suroviny, přenos jejich vůní mezi sebou navzájem je vyloučen. Do vnitřního prostoru parní trouby je totiž neustále přiváděna nová pára, takže přenos aromatických látek není možný.
V naší poradně s názvem ZAVAŘOVÁNÍ V TROUBĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Brandl.
Není mi jasná doba počátku zavařování třešní.
Jak poznám POČATEK ZAVAŘOVÁNÍ 7 MINUT?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Počátek zavařování se počítá od umístění sklenic do trouby a zavření dvířek. Vše musí být horké, nálev, voda v plechu a vyhřátá trouba. Pak proces zavařování započne ihned po umístění do trouby.
Parní topení je jednou z nejstarších technologií vytápění, ale proces ohřívání a kondenzace vody je méně efektivní než více moderních systémů a navíc obvykle trpí významnými časovými průtahy mezi zapnutím kotle a teplem, které proudí do radiátorů. V důsledku toho je u parního systému obtížné přizpůsobit se nočním požadavkům na útlum.
První systémy ústředního vytápění budov používají parní distribuci, kde se pára pohybuje skrze potrubí, bez použití čerpadel. U neizolovaného parního potrubí dochází k nežádoucímu úniku tepla, což se eliminuje použitím skelné izolace potrubí, která odolá vysokým teplotám.
Pravidelná údržba parních topných těles závisí na tom, zda je těleso jedno - potrubní systém (potrubí, které dodává páru a také vrací kondenzát) nebo dvou - potrubní systém (samostatné potrubí vrací kondenzát). Jedno - potrubní systémy používají automatické odvzdušňovací ventily na každém radiátoru, které se odvzdušní tehdy, když pára vyplní systém a vypne automaticky, když pára dosáhne otvoru. K zanesení odvzdušňovacích ventilů dochází kondenzací vody a vytvářením vodního kamene. K tomuto odstranění může být využit roztok octa s vodou, ve kterém se odvzdušňovací ventil vyvaří, obvykle je třeba ventil vyměnit.
Toto video porovnává jednotrubkové a dvoutrubkové parní topné systémy. Video vysvětluje rozdíly v tom, jak jednotlivé systémy fungují, včetně role odvzdušňovacích otvorů a odvaděčů kondenzátu. Pojednává také o výhodách a nevýhodách každého systému, jako je účinnost a hladina hluku.
Parní radiátory mohou také zvlnit podlahy, pokud sousedí na jejich tepelné expanzi a kontrakci. V průběhu času může vrýt do podlahy stopy po kondenzaci vody. Oba tyto účinky mohou mít za následek naklánění radiátoru a bránit tak vodě jejímu plynulému vypouštění z chladiče, když se ochladí. To způsobí bouchací zvuky, když se radiátor zahřívá. Držáky radiátoru by měly být montovány mírně směrem k potrubí u jedno - potrubního systému nebo k parní části u dvou - potrubního systému.
U dvou - potrubního systému je třeba starší hlavice držet v otevřené nebo zavřené poloze, tím dochází k rovnováze v systému. Pokud se vám zdá, že máte problémy s některými radiátory, které poskytují příliš mnoho tepla a jiné příliš málo, mohlo by se jednat o příčinu poruchy hlavice. Nejlepším řešením je vyměnit všechny hlavice.
Parní radiátory umístěné na vnější stěně můžou způsobit tepelné ztráty sálavého tepla skrz zdi ven. Chcete-li zabránit takové tepelné ztrátě, můžete nainstalovat tepelné reflektory za tyto tělesa. Je možné si vytvořit i vlastní reflektor z fóliové lepenky, která je k dispozici v mnoha obchodech se stavebním materiálem. Mo
Ve svém příspěvku LÉČENÍ PRAŠIVINY U KRÁLÍKŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anežka.
Kokcidiosa je nakažlivé onemocnění, které působí králíkářům největší ztráty. Stejnou metlou, jako je pro lidstvo tuberkulosa, je pro králíky kokcidiosa. Nemoc je vyvolávána choroboplodnými zárodky tak zvanými kokcidiemi a sice druhem kokcidium oviforme, dnes zvaným Eimeria Stiedae. Zárodky tyto se nacházejí ve žlučovodech a ve sliznici střevní člověka a hlavně králíků. Nakažení děje se obyčejně potravou (zelenou pící, trávou atd.), v níž nalézají se tyto choroboplodné zárodky. Nemocní králíci jsou s počátku smutní, téměř ničeho nežerou, mají vysokou horečku, dech jejich stává se rychlým a krátkým, slábnou, hubnou, až konečně v poměrně krátké době hynou. Někdy se při tom nadýmají, silně slintají, aneb dostávají průjmy. Léčení bývá málokdy úspěšným, protože nemoc se úžasně rychle šíří a téměř celý chov vymírá. Zvláště zhoubně řádí choroba mezi králíky mladými; když některý z nich nemoc přečká, zdá se býti zdravým a bývá obyčejně v chovu používán dále. Uzdravení takového zvířete bývá však toliko zdánlivé, neboť stává se vlastně trvalým nositelem a rozšiřovatelem této nákazy. Při pitvě mrtvého králíka nalézáme dosti často na játrech bílé nebo nažloutlé uzlíky v různém množství a v různých velikostech. Jindy pouhým okem nenalezneme vůbec žádných změn a v těch případech doporučoval bych odbornou prohlídku zvěrolékařem, který mikroskopickým rozborem králičího trusu stanoví přesnou diagnosu. Nákaza šíří se velmi rychle po celém okolí, králíkárna bývá pak choroboplodnými zárodky tak zamořena, že v ní bez nebezpečí není možno dále králíky chovati. Jediným bezpečným prostředkem k zabránění nového vypuknutí nákazy je spálení mrtvých králíků, steliva a celé králíkárny. Pouze tam, kde choroba netrvala dlouho, kde králíkárna je kusem vyšší hodnoty, je možno ohroženou králíkárnu úzkostlivou desinfekcí zachrániti. Z léků, které jak jsem podotkl nemají valného úspěchu, užívá se nejčastěji slabého roztoku kreolinu (každý druhý den vnitřně podati jednu kávovou lžičku), glycerinu, chininu, směsi sirného květu a kalomelu (jednu lžičku denně).
Nadmutí vyskytuje se nejvíce u králíků mladých, ale i starších a bývá příčinou častého uhynutí. Onemocnění pozná se snadno dle toho, že břicho králíka je nápadně nafouklé a králík se sotva pohybuje. Tvrdívalo se, že příčinou nadmutí je krmení čerstvé zelené píce, hlavně jetele, dnes však víme, že není to pouze jetel, nebo zelená píce, ale že to bývá mnohem častěji zatuchlá nebo plesnivá sláma, namrzlé nebo nahnilé brambory, změněné obilniny, zvadlá a kvasící potrava atd. Následkem chybného kvašení vytváří se v žalludku a ve střevech veliké množství plynů, které silně stěny jejich napínají, takže může dojíti k prasknutí jich a náhlé smrti. Léčení: jakmile zpozorujeme nadmuté břicho u králíka, musíme ihned břicho králíka tříti, volně vypustiti na dvůr a přinutit k pohybu. Vnitřně podáváme mu vodu s několika kapkami čpavkového lihu, heřmánkový odvar, vápennou vodu (jednu lžičku), aloe na slabou špičku nože.
Slintavka objevuje
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Parnítrouba je ideální i na zavařování. I při tomto typu zavařování platí, že používáme pouze čerstvou zeleninu, bez nahnilých částí. Zeleninu nebo ovoce důkladně omyjeme, očistíme a nakrájíme. Zelenou zeleninu je dobré před zavařováním blanšírovat, aby si zachovala přirozenou barvu (viz výše). Po naplnění lahví si připravíme nálev, kterým zeleninu a ovoce zalijeme tak, aby v něm byly ponořené. Nádoby na zavařování musí být čisté a neporušené. Láhve mohou mít kovové víčko nebo skleněné s gumovým těsněním. Po naplnění lahví očistíme okraj čistou utěrkou a horkou vodou a důkladně uzavřeme.
Zasuneme rošt do nejspodnější úrovně a uložíme na něj stejně velké lahve, které se nesmějí dotýkat. Využijeme přebytkového teplo, takže lahve vybíráme z prostoru parní trouby až 30 minut po skončení programu. Potom je přikryjeme utěrkou a necháme 24 hodin pomaličku chladnout.
Ve svém příspěvku ŘEZ VINNE REVY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiri Lojda.
Vážení přátelé,
S očekáváním vždy otevírám mailové stránky, stránky publikací,abych se dozvěděl vždy to samé.Fundovaně napsané články,hemžící se odborným výrazivem snad proto
aby fundovaná, odborná obec neměla důvod povytáhnou obočí.Pro nás normální pěstitele či začátečníky to však valnou cenu nemá.Co takhle se snížit k náčrtkům
a psát trochu srozumitelně?Ty fundovaní již ty řezy dávno znají, ale co my?
Stejný případ byste mohli najít v ordinaci lékaře,který Vám na otázku co Vám je,
začne vše obšírně vysvětlovat latinským výrazivem.Co si o něm pomyslíte?Možná odborník, ale de faco ty jeho rady jsou mi na h.... .
Zdraví Vás Jiří Lojda
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Ivet.
Souhlasím, přesně si říkám to samé. Čtu už třetí článek a nejsem o nic moudřejší.
Ingredience: 500 g hladké mouky, 2 žloutky, 1 vejce na potření, 200 g namletých škvarků, 70 g nakrájených škvarků, 250 ml vlažné vody, 30 g droždí, 100 g vepřového sádla, kmín, hrubozrnná sůl, sůl
Technologický postup: Z droždí, 100 ml vlažné vody a z trochy mouky připravíme kvásek, který nalijeme do prosáté mouky, přidáme zbytek vlažné vody, rozpuštěné sádlo, žloutky a špetku soli. Vypracujeme těsto, do kterého přimícháme škvarky, a necháme pod utěrkou vykynout. Poté z těsta vyválíme váleček, který rozdělíme na stejně velké díly. Z jednotlivých dílů vytvoříme placky a necháme je opět chvíli kynout. Placky přendáme na plech s pečicím papírem, potřeme je rozšlehaným vejcem, posypeme kmínem a hrubozrnnou solí. Placky můžeme před pečením na vrchu libovolně nakrojit, vznikne tak hezká křupavá kůrka. Po upečení necháme vychladnout. Pečeme dozlatova v předehřáté troubě na režim horký vzduch s párou 160 °C, čas 25–30 minut.
V naší poradně s názvem KAMÉLIE HNĚDNUTÍ LISTŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Věra Marešová.
Prosím o radu,když mi u jedné kamélie jakoby seschli listy?nevím si rady!a to ji mám v zimní zahrade s teplotou 15-16 stupnů a nepřelévám ji.děkuji za radu.
Marešová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Krásné kamélie, dělají takovou radost během léta svými květy. Jenže co s nimi v zimě? Kamélie snese mrazy, ale nepřežije teploty nižší než -12 °C. Zároveň nemá ráda výkyvy zimních teplot. V našich podmínkách je proto lepší kamélii pěstovat v květináči a na zimu je uklidit do studené světlé místnosti s teplotou od 5 do 15 °C a relativní vlhkostí vzduchu 60%. Kamélie v květináčích se musí umístit do bezmrazých zimovišť, protože pokud ne, hrozí velké nebezpečí, že půda v květináči promrzne a hezké rostlinky mrazivé období nepřežijí. Přesto byste s jejich přesunem do interiéru měli počkat co nejdéle. Kamélie by měly zůstat venku, dokud teploty neklesnou po delší dobu pod bod mrazu, nebo dokud teploty neklesnou pod -5 °C. Poté se rostliny musí přesunout do světlých zimovišť. To může být klidně jen na leden a únor.
Při přezimování kamélií dbejte na následující podmínky a příští rok se budete moci opět kochat svými asijskými kráskami:
- Teplota pro přezimování: 5 – 15 °C;
- Vzdušná vlhkost: okolo 60% - to je velmi důležité dodržet;
- Jakmile půda na povrchu vyschne, zalévejte vodou bez vápníku, aby půda nikdy úplně nevyschla;
- Postříkejte rostliny vlažnou vodou bez vápníku nebo zapněte zvlhčovač pro zvýšení vlhkosti;
- Dokud nenasadí na květ, není nutné kamélie přihnojovat;
Velice důležité je dávat pozor na překročení teplot nad 15 °C. V zimě je třeba se tomu za každou cenu vyvarovat! Kamélie potřebují chladný odpočinek nejméně šest týdnů v roce. To je zásadní pro jejich kvalitu květu a pro budoucí zdravý růst. Vytápěné místnosti proto v žádném případě nejsou vhodné jako zimní stanoviště. Vlivem teplého a především suchého vzduchu z umělého topení totiž choulostivé rostliny rychle odhodí svá poupata a drasticky zkrátí fázi květu. Ideálním místem je proto nevytápěná zimní zahrada, venkovní skleník nebo parapet nevytápěného schodiště. Jakmile se už rozhodnete pro zimoviště, neměli byste ho měnit, protože kamélie během přezimování nesnáší náhlé změny prostředí. V polovině března mohou být kamélie opět vystěhovány ven. Noční teploty by v době vystěhování měly být alespoň +5 °C.
Nejlepší je kamélie přezimovat ve skleníku. Ideálním prostředím pro vaše kamélie v zimě je světlý a chladný skleník nebo zimní zahrada. Pokud tyto dispozice nemáte, tak můžete kamélie umístit i do tmavého studeného sklepa nebo do garáže. Pokud své kamélie necháte přezimovat ve tmě, například ve sklepě, je třeba rostliny po chladné tmě nejprve pomalu přivykat na světlejší a teplejší prostředí. Spící rostlinky můžete v březnu nejprve nastěhovat do chladné světlejší chodby a začít je pomalu více zalévat.
Ingredience: 1 kg hladké mouky, 500 ml plnotučného mléka, 2 vejce, 300 g cukru krupice, 1 kostka droždí, 200 g másla, 200 g měkkého tvarohu, 70 g moučkového cukru, sůl
Technologický postup: Připravíme si kvásek z droždí, špetky cukru a 100 ml vlažného mléka. Do mísy nasypeme prosátou hladkou mouku, krupicový cukr, 1 vejce, špetku soli, zbytek mléka, 100 g rozpuštěného másla a kvásek. Vypracujeme hladké těsto a necháme ho pod utěrkou vykynout. Mezitím v míse smícháme tvaroh s vejcem a moučkovým cukrem. Vykynuté těsto rozválíme na plát vysoký asi 1 cm. Vykrájíme z něj kolečka, doprostřed každého dáme tvarohovou náplň a okraje kolečka pečlivě spojíme k sobě, aby náplň nikde nevytékala. Jednotlivé buchty naskládáme do máslem vymazaného pekáče a důkladně potřeme rozpuštěným máslem. Buchty pečeme dozlatova v předehřáté troubě na režim konvenční pečení 170 °C, čas 30–40 minut. Po upečení buchty ještě jednou potřeme rozpuštěným máslem. Jakmile vychladnou, oddělíme je od sebe a posypeme moučkovým cukrem.
V naší poradně s názvem JAK DALEKO OD PLOTU ZASADIT TÚJE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiri.
v r.2006 jsem koupil chatu se zahradou cca 550m2. rozhodl jsem se ze mezi sousedy,(kde jiz meli na hranici plot, resp. sloupky s lanem)vysadim tuje. zacal jsem vysazovat a soused nic nenamital ani neprotestoval. poridili jsme si maleho psika ktery mezi tujemi obcas k sousedum utikal. asi pred 2 lety jsem se proto rozhodl ze na ty jejich sloupky s lanem pripevnim 1m vysoky drateny plot. soused opet nic nerikal ani nenamital tak jsem plot dokoncil.
v posledni dobe sousedi namitaji ze se jim spatne pleje trava mezi plotem a tujemi ze jsem mel tuje vysadit 1.5m
od hranice pozemku. rikal jsem ze kdyby tenkrat rekli ze to mam vysadit dale od hranice tak bych to urcite udelal.
podotykam ze tuje jsou cca 2m+ vysoke a striham je i z jejich strany aby nepresahovaly pres ten plot. neni to vyhrocena situace ale sousedi se sem tam zminuji.
vidite zde nejake reseni? ja bych mel tato:
1.zrusit ten drateny plot
2. vyrubat cca 80tuji
3. udelat gesto a dat sousedum tu cast pozemku tedy posunout hranici smerem k memu
diky za info jiri
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Z vašeho textu je patrné, že jste muž činu a při pracích na svém vás moc nezajímá okolí. Tak tomu bylo při výsadbě tújí i při instalaci pletiva na cizí sloupky. V obou případech jste pouze očekával reakci, ale aktivně jste nikoho se svými záměry předem nekonfrontoval. To nyní vyústilo v situaci, kterou zažíváte. Sousedé jsou naštěstí tolerantní a jenom občas brblají, jak píšete. Nicméně vám dali jasně najevo, co je v souvislosti s vašimi tújemi trápí, a to je ztížená možnost pletí trávy. A pokud zmiňují vzdálenost od hranice pozemku, tak tím zároveň nepřímo říkají, že jim vadí i vysoký vzrůst tújí.
Co s tím dělat? Sednout si jako rozumní lidé a vyříkat si co vše sousedé vidí jako problémové a pak se aktivně na odstranění problému podílet. Pokud jde o ztíženou možnost pletí, tak navrhnout, že o tento kus povrchu se postaráte, aby tam nerostla žádná tráva, což docílíte herbicidem nebo vhodnou půdokryvnou ušlechtilou rostlinou. Pokud vadí výška tújí, tak provést jejich sestřih, aby byly uvedeny do výšky, která bude akceptovatelná pro vaše sousedy. Toto je mnohem levnější a příjemnější řešení, než kterýkoliv z vámi uváděných tří návrhů. Základem je komunikace a utužování dobrých sousedských vztahů. Pokud s tím máte problém, prodejte to a najděte si parcelu kdekoliv na samotě.
Recept na vepřového vrabce se špenátem a bramborovým knedlíkem v parní troubě
Ingredience: 1 kg vepřové plece, 8 stroužků česneku, 3 cibule, 1 lžička drceného kmínu, 700 g syrových brambor, 300 g dětské krupičky, 3 vejce, 1 kg špenátových listů, 50 ml smetany, hladká mouka, vepřové sádlo, sůl, pepř
Technologický postup: Brambory oloupeme, celé je vhodíme do děrované nádoby a dáme do předehřáté trouby na režim vaření v páře 96 °C, čas 45 minut. Po uvaření brambory nastrouháme, přidáme dětskou krupičku, jedno vejce, sůl a rychle vypracujeme těsto. Z těsta vytvoříme dvě šišky knedlíků, které přendáme na děrovaný plech a vaříme v předehřáté troubě na režim vaření v páře 96 °C, čas 35 minut. Maso nakrájíme na kostky o velikosti 4x4 cm. Osolíme, opepříme, přidáme 4 prolisované stroužky česneku, kmín a promícháme. Na dno nádoby vložíme dvě cibule nakrájené na plátky, položíme na ně maso a podlijeme vodou. Dáme péct do trouby na režim horká pára, interval 160 °C, čas 100 až 120 minut do změknutí masa. Špenát zbavíme stonků a několikrát důkladně propereme ve studené vodě. Listy osušíme a překrájíme na menší kousky. V hrnci na sádle opečeme jednu nakrájenou cibuli. Po chvíli přidáme 4 stroužky nasekaného česneku, špenát, sůl a pepř. Hrnec přiklopíme pokličkou a pár minut dusíme. Na závěr do špenátu přilijeme smetanu s rozšlehaným vejcem a promícháme. Upečené měkké maso vyndáme z trouby a výpek slijeme do kastrůlku. Nádobu s masem přikryjeme alobalem nebo pokličkou. Výpek z masa vyvaříme na čistý tuk a zaprášíme hladkou moukou. Orestujeme dozlatova a podlijeme vodou. Za občasného míchání přivedeme k varu, necháme minimálně 20 minut povařit a na závěr dochutíme solí. Bramborové knedlíky před podáváním nakrájíme na plátky a na sádle opečeme dokřupava.
Ve svém příspěvku POKOJOVÉ KVĚTINY-VÁNOČNÍ HVĚZDA A JEJÍ PÉČE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel JANA HOMOLKOVÁ.
ve středu jsem si v květinářství vánoční hvězdu-červené barvy a vánoční kaktus.prosím o radu.jak se mají zalévat.hvězda mně začala opadávat.mněla jsem ji v obývacím pokoji na stolečku a kaktus ,ten je zatím v pořádku.máme tu teplotu stálou 22stupńů.já už nevím co s květinamy.já tam žásdné mýt nemohu a nevím proč.přece kvůli květinám nebudu topit.já jsem ráda,že jsme se ze skřipky dostaly.já už nevímvětrám každý den.co s tím.hvězda ta bude brzy bez listů.dala jsem ji už do chodby ,ale nevím.co s ní.zalévala jsem ji jen trošku.prstem vždy vyzkouším ,jak je zemina vlhká.ale koukám ,že už je nakupovat nikdy nebudu.prosím o pomoc.děkuji a naschledanou.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Ingredience: 1 celá husa o váze 3 kg, 2 jablka, 200 ml drůbežího vývaru, hladká mouka, drcený kmín, sůl
Technologický postup: Husu omyjeme, očistíme, odřízneme krk, přední část křidýlek a odstraníme přebytečné tukové části. Všechny odřezky vložíme do pekáčku. Husu okmínujeme a osolíme zevnitř i zvenku. Dovnitř vložíme celá jablka a husu položíme do trouby na rošt, pod který umístíme pekáč s odřezky. Pečeme v režimu horká pára, interval plus 130 °C, čas 2 hodiny a 40 minut. Poté nastavíme režim pravý horký vzduch 160 °C, čas 20–30 minut a pečeme do křupava. Během pečení husu občas podlijeme vypečenou šťávou v pekáčku. Po upečení husu vyndáme a výpek z pekáče zredukujeme na čistý tuk. Dvě lžíce tohoto tuku zaprášíme moukou, zarestujeme dozlatova a zalijeme vývarem. Za občasného míchání necháme na mírném ohni alespoň 20 minut vařit. Poté omáčku přecedíme a podáváme k masu. Přebytečné sádlo nalijeme do uzavíratelné sklenice a skladujeme v lednici, hodí se na přípravu dalších pokrmů.
Ingredience: 800 g pravé hovězí svíčkové (střed svíčkové bez palce a špičky), rostlinný olej, sůl, pepř
Technologický postup: Maso očistíme a důkladně odblaníme. Nakrájíme ho na čtyři stejně velké bifteky, které z obou stran osolíme a opepříme. Rozpálíme pánev, přidáme trochu oleje a bifteky zprudka ze všech stran orestujeme. Opečené bifteky vložíme na plech, do středu masa zapíchneme teplotní sondu a dáme do trouby na režim pravý horký vzduch 170 °C, sondu nastavíme na 60 °C. Po upečení necháme bifteky pár minut odležet a poté můžeme podávat.
Ingredience: 1,5 kg vepřové krkovice bez kosti, 200 g uzeného špeku, 1 lžíce plnotučné hořčice, 2 cibule, 200 g uzené slaniny, 1 klobása, 1 bílek, vepřové sádlo, sůl, pepř
Technologický postup: Vepřovou krkovici podélně rozřízneme a přes potravinářskou fólii lehce naklepeme, abychom maso nepotrhali. Vyřízneme z něj pravidelný plát na roládu, odřezky použijeme do fáše. Plát osolíme a opepříme. Zbytky masa nakrájíme na menší kousky, osolíme, opepříme, přidáme bílek a rozmixujeme. Do směsi přimícháme kostičky uzené slaniny a fáš rozetřeme na plát krkovičky. Zasypeme na nudličky nakrájenou klobásou a zarolujeme. Roládu důkladně zavážeme provázkem, potřeme hořčicí a osolíme. Cibuli nakrájíme nahrubo, vhodíme do plné nádoby a na cibuli položíme roládu. Pečeme v troubě na režim horká pára 150 °C, čas přibližně 2 hodiny. Po upečení výpek z pekáče slijeme do kastrolu. Šťávu zredukujeme na čistý tuk, přebytečné sádlo slijeme a necháme jen dvě polévkové lžíce, které zaprášíme moukou, zarestujeme dozlatova a zalijeme studenou vodou nebo vývarem. Za občasného míchání necháme minimálně 20 minut vařit a poté omáčku dochutíme solí. Roládu nakrájíme na porce a podlijeme šťávou.
Ingredience: 2 pstruzi (každý o váze 200 g), 40 g másla, čerstvý tymián, citron, olivový olej, sůl
Technologický postup: Pstruhy vykucháme a očistíme od šupin, osušíme a osolíme zevnitř i zvenku. Do břišní dutiny vložíme kousek másla a snítku čerstvého tymiánu. Ryby přendáme na plech s pečicím papírem a pečeme v předehřáté troubě na režim horká pára, interval 200 °C, čas 15–20 minut.
Ingredience: 800 g filetu z lososa, 20 stonků bílého chřestu, 200 g másla, 4 žloutky, 100 ml suchého bílého vína, 50 ml bílého vinného octa, 1 citron, olivový olej, sůl, pepř
Technologický postup: Bílý chřest oloupeme, konce odřízneme. Chřest vložíme do děrované nádoby. Lososa opláchneme pod tekoucí vodou, osušíme a rozdělíme na čtyři stejné porce. Filety potřeme olivovým olejem, osolíme, opepříme a posypeme nastrouhanou kůrou z půlky citronu. Do středu jedné porce lososa zapíchneme teplotní sondu a vložíme na plech s pečicím papírem. Filety dáme společně s chřestem do předehřáté trouby na režim vaření v páře 80 °C, sondu nastavíme na 65 °C. Mezitím připravíme holandskou omáčku. V kastrůlku pomalu rozehřejeme 200 g másla. Žloutky vyšleháme spolu s bílým vínem a vinným octem do pěny. Ve vodní lázni pak žloutky dále pomalu šleháme, dokud směs nezhoustne. Mísu sundáme a do směsi po kapkách zašleháme teplé máslo. Vznikne hladká, lesklá omáčka, kterou dochutíme solí a citronovou šťávou. Chřest na závěr krátce orestujeme na másle a dochutíme solí a pepřem. Lososa podáváme s bílým chřestem zakápnutým holandskou omáčkou.
Ingredience: 500 g polohrubé mouky, 15 g droždí, 250 ml mléka, 1 starší rohlík, 1 vejce, tuk na promaštění, sůl
Technologický postup: Ve vlažném mléce s trochou mouky necháme vzejít rozdrobené droždí. Kvásek poté vlijeme do mísy se zbylou prosátou moukou, přidáme vejce a špetku soli. Vypracujeme těsto, které nesmí být tuhé ani se lepit. Na závěr přidáme na kostičky nakrájený rohlík a zapracujeme. Těsto přikryjeme utěrkou a necháme asi hodinu kynout na teplém místě. Z vykynutého těsta vytvarujeme tři šišky knedlíků, které necháme ještě 15 minut pod utěrkou odpočívat. Poté šišky přendáme na děrovaný plech a vložíme do předehřáté trouby na režim vaření v páře 96 °C, čas 25 minut. Po uvaření knedlíky vyndáme (nepropichujeme) a promastíme trochou rozpuštěného sádla nebo olejem. Chceme-li knedlíky znovu prohřát, jednotlivé plátky naskládáme na děrovaný plech a dáme do předehřáté trouby na režim vaření v páře 96 °C, čas 8–10 minut.
Příprava základního obohaceného oleje spočívá v namočení bylin v nějakém rostlinném oleji, při kterém dojde k extrakci účinných látek. Některé byliny, jako třeba měsíček, se vyluhují velmi dobře a vytvoří velmi hojivý olej. Ale některé obohacené oleje, jako například z levandule, nejsou nikdy tak dobré, jako skutečný esenciální olej získaný parní destilací.
Parní destilace - mnoho éterických olejů se získává destilováním s vodní párou, která prochází chlazenou trubkou, kde pára zkapalní. Kapalina, která se tvoří z kondenzátu na stěnách chlazené trubky se skládá ze dvou komponent - z vody a z olejové látky. Po ustálení olej zůstane nahoře a dole je voda.
Ingredience na korpus: 90 g rozpuštěného másla, 200 g digestivních sušenek (lze nahradit Club sušenkami), 1 lžíce cukru krupice
Ingredience na náplň: 900 g Philadelphie (nebo jiného krémového sýru), 200 g cukru krupice, 2 lžíce vanilkového cukru nebo vanilkové esence, 1 lžička kůry z citronu, 3 vejce a jeden žloutek, pokud chcete cheesecake vyšší, přidejte zakysanou smetanu, cca 250 ml
Technologický postup: Připravíme si formu na dort, dno vyložíme pečicím papírem a stěny vymažeme máslem asi do výše 2 cm. Poté rozemeleme sušenky ve food procesoru, nebo rozdrtíme válečkem v sáčku pod utěrkou. Rozdrcené sušenky smícháme s rozpuštěným máslem a pokryjeme jimi dno, případně si vytvoříme zvýšený okraj. Dáme péct do trouby na 10 minut při 160 °C. Poté vyndáme a necháme vychladnout. Než nám základ vychladne, připravíme si krém. Vyšleháme krémový sýr do hladké konzistence, na to stačí asi 2 minuty, a pak při pomalém šlehání přidáváme smíchaný cukr a citronovou kůru. Pomalu vmícháme vejce se žloutkem. Nakonec všlehejte i zakysanou smetanu (pokud ji chcete přidat). Krém by měl být hladký, lehký a provzdušněný. Nyní znovu pomažte stěny formy máslem a pomalu vlijte krém na sušenkový základ. Krém uhlaďte stěrkou či nožem, povrch by měl být co nejrovnější. Cheesecake by se měl správně péct ve vodní lázni, pomáhá to držet všude stejnou teplotu a dezert je potom i méně vysušený a nepraská. Nebo těsně pod mřížku, na které je forma s budoucím cheesecakem, postavte pekáček s vodou, funguje to stejně. Trouba by měla být předem zahřátá na 180 °C. Pečeme cca 15 minut, pak stáhneme na 12O °C a pečeme dalších 30 až 45 minut. Doba pečení závisí na troubě a na výšce náplně. Trouba by se během pečení neměla otevírat, udělejte to tedy, až ke konci pečení, kdy budete chtít dort zkontrolovat. Cheesecake je hotový, když je náplň na okraji pevná, ale uprostřed se ještě trochu třese. Pokud je tomu tak, vypněte troubu, dort nechte uvnitř a pootevřete dvířka, po 20 minutách dort vyndejte a nechte úplně vychladnout. Nakonec ho dejte do lednice, a to minimálně 2 hodiny před podáváním.
Předností zavařování v troubě je kromě časové úspory také absence velkého množství vody. Zavařovat můžete v troubě cokoli, například maso, houby, okurky, třešně a mnoho dalších plodin. V troubě je dostatek místa, takže můžete zavařit velké množství sklenic najednou. Nemusíte si kupovat speciální zavařovací hrnec. Zavařování v troubě je tedy vhodnou alternativou k objemným zavařovacím hrncům, s nimiž se vcelku obtížně manipuluje, problémy přináší rovněž jejich uskladnění, a nadto vám mohou poškodit sklokeramickou varnou desku.
Pokud se rozhodnete pro zavařování v troubě, nezapomeňte, že i zde jsou důležitým předpokladem úspěchu čisté sklenice a suchá, čistá víčka. Pozor: Při zavařování v troubě používejte jen sklenice s víčky na závit! Dále budete potřebovat plytký plech, někdo doporučuje pokrýt jeho dno látkovou utěrkou či plenou, která zamezí klouzání a případnému rozbití sklenic. Na plech vždy rozestavějte sklenice tak, aby se nedotýkaly. Poté plech zalijte vodou do výšky 2 až 3 centimetrů. Teplotu v troubě nastavte při zavařování na 200 až 220 stupňů Celsia. Plech se sklenicemi vložte do spodní části trouby a zapněte dolní i horní ohřev. Použijete-li menší sklenice, doba zavařování se bude pohybovat cca okolo 7 až 8 minut, u větších sklenic bude zapotřebí cca 10 až 12 minut. Přesná doba zavařování se může samozřejmě lišit u každé trouby a dle druhu zavařovaného ovoce či zeleniny. V zásadě platí, že měkké ovoce nebo zelenina se zavařuje kratší dobu než tvrdé druhy. U všech ostatních potravin a surovin – masa, ryb, ale i hotových jídel a polévek – se vychází z doby klasického zavařování v horké vodě. V případě většího množství zavařenin je dobré vyzkoušet sterilizaci jedné sklenice a pak podle ní zavařit všechny ostatní. Vždy nechejte zapnutý horkovzduch a v případě potřeby můžete na plech dolít horkou vodu. Zavařování v troubě zakončete stejným způsobem jako při klasickém zavařování v hrnci. To znamená, že se sklenice po vytažení z trouby otočí dnem vzhůru, a to nejlépe do dalšího dne. Poté je obraťte, zkontrolujte uzávěr a uskladněte je v suchých, chladných a tmavých prostorách.
Snadný, spolehlivý a šetrný způsob zavařování nabízejí například vybrané modely trub Gorenje, a to trouby z řady Gorenje Simplicity nebo trouba s technologií iChef+ nebo i další, které jsou vybavené speciálním programem na zavařování. V případě trouby iChef+ se pro zavařování používá režim ohřevu spodním topným tělesem společně s ventilátorem. Výrobci doporučují dobře uzavřené obyčejné sklenice s gumovou obroučkou a skleněným
Jak dlouho péct kynuté těsto je zapeklitá otázka. Každá trouba peče jinak (někdy opravdu VÝRAZNĚ jinak), proto se úplně nespoléhejte na teploty a časy psané u receptů, ale na vlastní oči a nos. Menší tvary (koláče, bulky, rohlíky) je třeba péct na vysokou teplotu a kratší dobu – při nižší teplotě je totiž budete muset péct déle a pečivo tím vysušíte. Naopak vánočky, chleby, věnce, velké veky a podobně pečeme při trochu nižší teplotě a delší dobu. Pokud je budete péct příliš prudce, krásně vyskočí, nádherně se zabarví, budou vypadat hotově, ale po vytažení z trouby klesnou, jako byste nafukovací míč propíchli špendlíkem – uvnitř budou nedopečené a srazí se. Pokud bude trouba málo horká, těsto bude kynout spíš do stran než vzhůru (rozleje se) a výsledkem bude širší a plošší (byť stále dobré) pečivo.
