CO JE POTŘEBA K POSTAVENÍ GARÁŽE bylo téma, které nás inspirovalo k vytvoření tohoto článku. Mít auto v garáži má mnohé výhody. Ať už se jedná o ochranu před povětrnostními vlivy, čímž se prodlouží jeho životnost, či o bezpečnost.
Jak levně postavit garáž
Průzkum průměrných cen a nákladů jasně ukazuje, že stavba garáže svépomocí, pokud nejste zedník s dostupností všeho materiálu zdarma a s umem v několika technických oborech, nevyjde levněji než pořízení některé varianty montované nebo plechové garáže dostupné na trhu v ČR s dodávkou a montáží na klíč.
Levnější alternativu zděné garáže představují například garáže postavené ze dřeva, různé přístřešky pro osobní automobily zvané car porty či plechové montované garáže.
Rozhodnete-li se pro stavbu dřevěné garáže svépomocí, záleží nejvíce na tom, za kolik peněz se vám podaří pořídit dřevěný materiál. Jestliže máte možnost získat starší dřevo nebo syrové dřevo z vlastních zdrojů a postavíte si garáž sami, našli jste tu cenově nejpřijatelnější variantu garáže. Stačí postavit dřevěnou konstrukci, opláštit ji jednoduchými dřevěnými stěnami a šikmou střechu pobít plechem.
Stavba dřevěné garáže svépomocí nemusí být úkolem pro zkušeného profesionála, dřevěnou garáž s montovanou konstrukcí postavíte snadno i bez zkušeností. Dřevěné garáže určené k montáži svépomocí dodávají dodavatelé v různých rozměrech a provedeních, a to jak pro jeden, tak i pro dva automobily. Zakoupenou garáž obdržíte obvykle v rozloženém stavu v kartonech. V balení se nachází všechno potřebné ke stavbě, tedy i návod, jenž vás celou montáží provede od začátku až do úspěšného konce. Jediné, co není součástí balení, jsou ochotní spolupracovníci, členové rodiny či přátelé, kteří vám s montáží pomohou. A samozřejmě základní sada nářadí, kterou buď najdete doma, anebo si ji jednoduše půjčíte. Celá montáž garáže je pak otázkou hodin či pouhých dní.
Ve svém příspěvku OCHRANNÉ PÁSMO U SOUSEDSKÉ HRANICE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Luboš Pařízek.
Dobrý den ,
chtěl bych se touto cestou zeptat , jaké je ochranné pásmo od sousedské hranice pro různou výsadbu jako jsou třeba ovocné stromy , vrby nebo túje a různé
listnaté dřeviny které se používají jako živý plot . Na fotce vidíte rozrostlou
okrasnou vrbu , živí plot z listnáčů a za ním těsně u hranice zasadila sousedka ještě třešeň a ta až bude v kondici , tak nám jednak bude clonit na pozemek , jednak se o tyto dřeviny absolutně nestará v období střihání a jednak mám na pozemku na podzim hromady listí . O dřeviny se ze střiháním musím starat já ze svého pozemku jinak bych se snad už asi nedostal s autem do garáže . Budu rád když mi pomůžete a napíšete jaká je ta vzdálenost od hranice ( pokud tedy nějaká existuje) a jaké jsou povinnosti když mě voda ze střechy jejího kotce na psa teče
přímo na můj pozemek a podmáčí nám základy garáže .
Předem děkuji za Vaší odpověď
S pozdravem Pařízek
Nejdříve musíme podle zákona najít odpovědného projektanta, který vypracuje projektovou dokumentaci a který pak odpovídá za správnost, celistvost, úplnost, bezpečnost a proveditelnost stavby. Odpovídá rovněž za technickou a ekonomickou úroveň projektu, včetně vlivů na životní prostředí.
Projektovou dokumentaci, jež zahrnuje i dokladovou část (například stanoviska dotčených orgánů), následně posoudí stavební úřad. Pokud je garáž na našem vlastním pozemku a bude sloužit pouze nám, končí celý oznamovací proces povinností stavebníka oznámit stavebnímu úřadu záměr započít s užíváním stavby.
Mezi základní podmínky umístění garáže patří to, že musí být postavena ve vzdálenosti minimálně 1,5 metru od sousedního pozemku rodinného domu (nachází-li se za plotem pozemek jiný, vzdálenost se dodržet nemusí, vždy ale záleží na konkrétním případu).
Rozhodně stavíme s rezervou, bylo by totiž krátkozraké stavět malou garáž jen proto, že právě vlastníme malé auto. Do garáže se vejde ještě třeba motorka, jízdní kola, sportovní náčiní a skříně na nářadí. Podmínky pro stavbu malých a velkých garáží se liší, přičemž limit je 25 m². Většina dnešních garáží tuto hranici přesahuje.
Malou garáž do 25 m² (na motorku a kola nebo sloužící jako sklad nářadí a podobně) lze na pozemku umístit jen na základě územního souhlasu. Pro jeho vydání musí být prokazatelné, že stavbě nic nebrání (stavba je v souladu s územním plánem, dotčené orgány mají souhlasné stanovisko, všichni účastníci stavebního řízení se stavebním záměrem souhlasí). Poté může stavební odbor vydat územní souhlas dle § 96 zákona č. 183/2006 Sb. (stavební zákon) ve znění pozdějších předpisů.
Garáž větší než 25 m² se nejprve musí na pozemek potenciálně umístit. To je úkolem územního rozhodnutí. Potom přichází na řadu stavební povolení. Územní rozhodnutí a stavební povolení lze sloučit a požádat o ně najednou tehdy, když jsou podmínky území jednoznačné. To znamená, že je vše vyřešeno a stavbě nic nebrání: k pozemku se nevážou žádné výjimky; je vyřešen přístup na komunikaci; se stavbou souhlasí sousedi i všechny dotčené orgány; pozemek se nenachází v památkově chráněném území nebo v chráněné krajinné oblasti (a pokud ano, pak odbor památkové péče či příslušný odbor chráněné krajinné oblasti se stavbou souhlasí). Jestliže podmínky území jednoznačné nejsou (například technicky nelze dostát požadavku umístění garáže 1,5 m od hranice pozemku), musí se nejdříve projednat a udělit výjimka o Obecné technické požadavky na výstavbu ve znění pozdějších předpisů , poté přijde na řadu územní řízení a následně stavební povolení.
Garáže můžeme rozlišovat podle toho, z jakého materiálu jsou postaveny, jedná se tedy o garáže zděné, betonové, montované, montované zateplené.
Rozměry garáže se stanovují na základě potřeb zákazníka, přičemž nejmenší rozměr garáže je 5020 x 2900 x 2160 mm (délka x šířka x výška).
Ve svém příspěvku ELEKTRICKÁ PŘÍPOJKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jaroslav Růně.
dobrý den ,chtěl bych zřídit elektrickou přípojku ke garáži , která je součástí šesti garáží. Některé garáže mají již přípojku zřízenou , zároveň se mnou by rád zřídil přípojku i majitel sousední garáže . Jak máme postupovat .
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Postavit garáž znamená pro stavebníka zvolit si nejen způsob stavby, tedy technologii a materiál, ale také toho, kdo bude stavbu garáže realizovat. A samozřejmě potřebuje budoucí majitel či uživatel garáže vědět, kolik to všechno bude stát. Otázek existuje jistě dost, k jejich zodpovězení však někdy chybí podklady. Stavba garáže obnáší nejen mnohé starosti a finanční náklady, ale rovněž takzvané papírování (tedy projekty a rozpočty) a v neposlední řadě jednání s úřady, zejména s úřadem stavebním. Vše tak stojí spoustu času a nepřímo tudíž i mnoho peněz. Navíc člověku, který nemá nějaké zkušenosti se stavebnictvím, trvá poměrně dlouho, než přijde na správné řešení. Proto by si měl zájemce o garáž promyslet, zdali by pro něho nebylo lepší věnovat se tomu, čemu rozumí, a starosti o stavbu raději přenechat zkušeným lidem. A tady se nabízí jednoduché řešení, a sice nechat si garáž postavit takzvaně na klíč.
Při výběru garáže bude asi hlavním aspektem cena. V tomto směru představuje nejvhodnější variantu garáž montovaná, jejíž stavba je nejenže nejlevnější, ale také nejrychlejší.
Stavba na klíč zahrnuje jak projekt, přípravu pozemku, položení základové desky, dovoz dílů garáže a následně i montáž, tak také plno dalších věcí, mimo jiné jednání s úřady. Bez elektřiny se garáž neobejde, elektřina je třeba pro pohon vrat nebo brány, osvětlení, připojení elektrického nářadí k údržbě a podobně. Stejně tak by měl být zajištěn přívod vody, odpady... Na základě uvedeného si můžeme dovolit tvrdit, že garáž na klíč je nejlepším řešením.
Cena zděné garáže na klíč je stanovena v projektové dokumentaci a cenových nabídkách jednotlivých zhotovitelů.
Ve svém příspěvku VCELI RAMKY NA STUDENOU,NEBO TEPLOU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jirka Rendl.
Jaké postavení rámků je lepší pro včelky, studené či teplé? Mám miru rámků 39-24, což asi není podstatné.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Michal Vinš.
Postavení rámku v úle se stanovuje oproti česnu. Rozeznáváme dva druhy a to studenou (podélnou) nebo teplou (příčnou) stavbu. Pro co se rozhodnout je věc názorů, každý včelař na to má svůj pohled a opodstatnění. Zde bych to viděl hlavně, na jakém stanovišti jsou umístěny úly, klimatických podmínkách a z jaké strany převážně vane vítr. Pokud jsou úly chráněné volil bych studenou (podélnou) stavbu, zda-li ale směrem od česna vane často vítr nebo jsou úly ve vyšší nadmořské výšce, tak bych volil teplou (příčnou) stavbu. Toto ovšem nese určité riziko, že včely v zimním chomáči se drží blíže k česnu z důvodu čerstvého vzduchu a může dojít k vyhladovění, protože včely nevyužijí zásoby umístěné v zadní části nástavku. Osobně využívám teplou stavbu.
Rychlý, bezpečný a moderní způsob, jak zajistit automobilu kvalitní garážování, představují montované garáže. Mobilní montovaná konstrukce se snadnou montáží je dostupná v různých rozměrech a s možností úprav podle vašich potřeb. Tyto betonové garáže lze mnohostranně využít: můžeme z nich vytvořit sklep, sklad a podobně. Omítka zajišťuje dlouhou životnost a stabilní vzhled, a tudíž nulové náklady na údržbu.
Plechovou garáž lze využít nejen jako sklad zboží, různého materiálu, dřeva a podobně, ale také jako improvizovanou opravářskou nebo zámečnickou dílnu například na staveništi. K hlavním výhodám takového řešení se řadí skutečně nízká cena a zároveň vysoká užitnost a odolnost proti vlivům počasí (dešti, sněhu či přímému slunečnímu záření). Levné plechové garáže jsou vyrobeny z pozinkovaného plechu, takže odolají korozi a jsou zárukou skoro nulových nákladů spojených s další údržbou. Stavba plechové garáže je otázkou několika hodin od dovezení − stačí jen dodané prvky smontovat a garáž se může používat ještě tentýž den. Obdobné je to s rozmontováním, převezením a novým smontováním na jiném stanovišti, proto představují tyto levné plechové garáže vhodné prostory nejen pro auta. A co je stejně důležité? Pro jejich postavení není potřeba stavební povolení.
Ve svém příspěvku LÉČENÍ PRAŠIVINY U KRÁLÍKŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anežka.
Kokcidiosa je nakažlivé onemocnění, které působí králíkářům největší ztráty. Stejnou metlou, jako je pro lidstvo tuberkulosa, je pro králíky kokcidiosa. Nemoc je vyvolávána choroboplodnými zárodky tak zvanými kokcidiemi a sice druhem kokcidium oviforme, dnes zvaným Eimeria Stiedae. Zárodky tyto se nacházejí ve žlučovodech a ve sliznici střevní člověka a hlavně králíků. Nakažení děje se obyčejně potravou (zelenou pící, trávou atd.), v níž nalézají se tyto choroboplodné zárodky. Nemocní králíci jsou s počátku smutní, téměř ničeho nežerou, mají vysokou horečku, dech jejich stává se rychlým a krátkým, slábnou, hubnou, až konečně v poměrně krátké době hynou. Někdy se při tom nadýmají, silně slintají, aneb dostávají průjmy. Léčení bývá málokdy úspěšným, protože nemoc se úžasně rychle šíří a téměř celý chov vymírá. Zvláště zhoubně řádí choroba mezi králíky mladými; když některý z nich nemoc přečká, zdá se býti zdravým a bývá obyčejně v chovu používán dále. Uzdravení takového zvířete bývá však toliko zdánlivé, neboť stává se vlastně trvalým nositelem a rozšiřovatelem této nákazy. Při pitvě mrtvého králíka nalézáme dosti často na játrech bílé nebo nažloutlé uzlíky v různém množství a v různých velikostech. Jindy pouhým okem nenalezneme vůbec žádných změn a v těch případech doporučoval bych odbornou prohlídku zvěrolékařem, který mikroskopickým rozborem králičího trusu stanoví přesnou diagnosu. Nákaza šíří se velmi rychle po celém okolí, králíkárna bývá pak choroboplodnými zárodky tak zamořena, že v ní bez nebezpečí není možno dále králíky chovati. Jediným bezpečným prostředkem k zabránění nového vypuknutí nákazy je spálení mrtvých králíků, steliva a celé králíkárny. Pouze tam, kde choroba netrvala dlouho, kde králíkárna je kusem vyšší hodnoty, je možno ohroženou králíkárnu úzkostlivou desinfekcí zachrániti. Z léků, které jak jsem podotkl nemají valného úspěchu, užívá se nejčastěji slabého roztoku kreolinu (každý druhý den vnitřně podati jednu kávovou lžičku), glycerinu, chininu, směsi sirného květu a kalomelu (jednu lžičku denně).
Nadmutí vyskytuje se nejvíce u králíků mladých, ale i starších a bývá příčinou častého uhynutí. Onemocnění pozná se snadno dle toho, že břicho králíka je nápadně nafouklé a králík se sotva pohybuje. Tvrdívalo se, že příčinou nadmutí je krmení čerstvé zelené píce, hlavně jetele, dnes však víme, že není to pouze jetel, nebo zelená píce, ale že to bývá mnohem častěji zatuchlá nebo plesnivá sláma, namrzlé nebo nahnilé brambory, změněné obilniny, zvadlá a kvasící potrava atd. Následkem chybného kvašení vytváří se v žalludku a ve střevech veliké množství plynů, které silně stěny jejich napínají, takže může dojíti k prasknutí jich a náhlé smrti. Léčení: jakmile zpozorujeme nadmuté břicho u králíka, musíme ihned břicho králíka tříti, volně vypustiti na dvůr a přinutit k pohybu. Vnitřně podáváme mu vodu s několika kapkami čpavkového lihu, heřmánkový odvar, vápennou vodu (jednu lžičku), aloe na slabou špičku nože.
Slintavka objevuje
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Možností máte celou řadu. Můžete si postavit garáž zděnou, garáž plechovou, garáž dřevěnou nebo jen kryté stání pro váš automobil. Záleží na tom, jakým způsobem chcete garáž během roku využívat a kolik peněz jste do její stavby ochotni investovat. Garáž bývá většinou nejen místem, kam zaparkujete svůj automobil, ale i prostorem pro uskladnění věcí spojených s provozem vašeho vozu, náhradních dílů a nářadí. Kutilové velmi často využívají garáž i jako dílnu. V dnešní době se kladou na garáž vyšší nároky, než tomu bylo dříve. Obvykle se počítá s tím, že se do garáže minimálně zavede elektrická energie a natáhne voda. Pokud se v garáži nachází také topení, může celoročně sloužit k rozličným činnostem.
Materiál bychom měli volit podle toho, jak dlouho budeme chtít garáž využívat a pro jaký vůz bude. Pořídíme-li si starší auto, nemusíme pro něj budovat garáž za velký peníz, stačit pravděpodobně bude jen dřevěná bouda, aby na auto hlavně nepršelo a nesněžilo. V takovéto garáži toho však moc nenapracujeme a též lze předpokládat, že v ní bude postupem času i značné vlhko. Cena takové garáže z nového materiálu bude v dnešní době činit řádově několik tisíc korun, pokud nebude mít stavba betonovou podlahu, izolace a inženýrské sítě.
Dřevěnou garáž (kůlnu) si postaví téměř každý zručný kutil sám a „ušetří". Avšak takovou garáž skoro žádná pojišťovna nepojistí jako dostatečnou ochranu auta a překážku proti zlodějům aut.
Plechové nebo v mnoha případech známější takzvané ocelové garáže jsou dnes poměrně oblíbené. Jejich pořízení může být vzhledem k cenám materiálu nákladnější než u dřevěných garáží, záleží na variantě, kterou zvolíme. Plechy se mohou přišroubovat anebo přivařit k ocelové konstrukci. Kvůli zlodějům barevných kovů se nedoporučuje používat plechy z hliníku. Mnohem lepší a odolnější je nerezový plech. Ten se dá natřít vhodnou barvou, takže garáž nepůsobí tak stroze. Takovou garáž si už nepostaví každý kutil, ale jen velmi zručný řemeslník, který umí pracovat se železem.
Plechové garáže postavené svépomocí budete muset často opatřovat novým nátěrem, tedy alespoň ty nejlevnější plechové boudy. To samozřejmě ve výsledku zvyšuje náklady. Nevýhodou je stejné odolávání povětrnostním podmínkám jako v případě dřevěných garáží. Proto například německá značka Siebau používá na plech jako krycí vrstvu omítku. Jinak byste se v takové garáži v létě cítili jako v sauně. Zde asi samotný kutil rovněž nepochodí. Co se týče finanční náročnosti, vybudovat svépomocí solidní garáž s prostorem pro malou dílničku a pro uskladnění náhradních dílů včetně nářadí vyjde na několik desítek tisíc korun.
Z hlediska statiky je pro stavbu obvodových stěn garáže nutné
V naší poradně s názvem ORCHIDEJE A ODNOŽE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vláďa.
Daří se mi pěstovat orchidej více než rok a teď mi vyslala odnož, podobně jako to dělá třeba klívie - řemenatka. Chci se zeptat, jestli někdo nemáte zkušenosti s tím, kdy je možné odnož od orchideje oddělit, aby mohly samostatně dál růst. Ta moje odnož má už třetí lístek a má i vlastní kořeny.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Ahoj Vláďo, taky jsem měla to štěstí a vypěstovala jsem si druhou orchidej sama. Nebylo to napoprvé, protože jsem dělala chyby a podařilo se mi to až na potřetí. Příčinou neúspěchu byla následná hniloba po oddělení a to obou kytek :-(. Důležité je poškodit co nejmeně obě orchideje řezem. Proto je potřeba orchidej před oddělením měsíc nezalévat, aby se zmenšil objem kořenů a ty se pak lépe rozpletly. Dobrému rozpletení pomůže minutová lázeň v teplé vodě těsně před oddělením. Tam, kde to rozplést nejde je potřeba použít sterilní nožík. Čím méně polámaných kořenů a řezů tím lépe. Po oddělení je potřeba kořeny zasypat drtí z dřevěného uhlí a zakrýt kartónem, aby se k uhlí nedostávala vlhkost z rosení. Právě pravidelné denní rosení listů bude pro rostlinu jediným zdrojem vláhy po dobu 1 týdne. Uhlí působí hygroskopicky a pomůže rostlině lépe a rychleji zacelit své rány na kořenech. Po této době je potřeba kořeny v rychlosti osprchovat vlažnou vodou od uhlí. Drobné částečky můžou zůstat. Pak rostlinu přesaď do substrátu pro orchideje, který napřed mírně provhlči. Dále je třeba rosit a pomalu přejít k běžné péči.
Garáž, která je evidovaná jako samostatná stavba v katastru nemovitostí, může potřebovat číslo popisné nebo evidenční, zvláště pokud jde o samostatnou nemovitost nebo při jejím prodeji. Záleží však na konkrétním případu; menší garáže (do 25 m² a 5 m výšky) mohou získat evidenční číslo na žádost vlastníka i bez předchozího stavebního povolení. Pro jistotu je vždy nejlepší obrátit se na příslušný obecní či stavební úřad.
Kdy garáž potřebuje číslo popisné/evidenční
Samostatná nemovitost: Pokud je garáž zapsána v katastru nemovitostí jako samostatná budova, může mít číslo popisné nebo evidenční.
Prodej nebo převod: Pro bezproblémový prodej nebo jiný převod garáže jako nemovitosti je číslo popisné nebo evidenční nezbytným údajem pro kupní smlouvu a následný zápis do katastru nemovitostí.
Zápis do katastru: Číslo popisné je klíčovým údajem pro zápis stavby do katastru nemovitostí.
Kdy číslo popisné nebo evidenční nemusí garáž mít
Drobná stavba: Menší garáže, které nesplňují kritéria pro samostatnou stavbu (např. garáže do 25 m² zastavěné plochy a do 5 m výšky), nemusí mít číslo popisné, ale může jim být na žádost přiděleno číslo evidenční.
Příslušenství jiné stavby: Pokud garáž není samostatnou stavbou, ale jen příslušenstvím jiné hlavní stavby na téže parcele, nemusí mít vlastní číslo popisné ani evidenční.
Jak postupovat pro získání čísla popisného pro garáž
Kontaktujte úřad: V případě nejistoty ohledně přidělení čísla pro vaši garáž se obraťte na příslušný obecní nebo stavební úřad. Zde získáte informace o konkrétních pravidlech a postupech.
V naší poradně s názvem KAMÉLIE HNĚDNUTÍ LISTŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Věra Marešová.
Prosím o radu,když mi u jedné kamélie jakoby seschli listy?nevím si rady!a to ji mám v zimní zahrade s teplotou 15-16 stupnů a nepřelévám ji.děkuji za radu.
Marešová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Krásné kamélie, dělají takovou radost během léta svými květy. Jenže co s nimi v zimě? Kamélie snese mrazy, ale nepřežije teploty nižší než -12 °C. Zároveň nemá ráda výkyvy zimních teplot. V našich podmínkách je proto lepší kamélii pěstovat v květináči a na zimu je uklidit do studené světlé místnosti s teplotou od 5 do 15 °C a relativní vlhkostí vzduchu 60%. Kamélie v květináčích se musí umístit do bezmrazých zimovišť, protože pokud ne, hrozí velké nebezpečí, že půda v květináči promrzne a hezké rostlinky mrazivé období nepřežijí. Přesto byste s jejich přesunem do interiéru měli počkat co nejdéle. Kamélie by měly zůstat venku, dokud teploty neklesnou po delší dobu pod bod mrazu, nebo dokud teploty neklesnou pod -5 °C. Poté se rostliny musí přesunout do světlých zimovišť. To může být klidně jen na leden a únor.
Při přezimování kamélií dbejte na následující podmínky a příští rok se budete moci opět kochat svými asijskými kráskami:
- Teplota pro přezimování: 5 – 15 °C;
- Vzdušná vlhkost: okolo 60% - to je velmi důležité dodržet;
- Jakmile půda na povrchu vyschne, zalévejte vodou bez vápníku, aby půda nikdy úplně nevyschla;
- Postříkejte rostliny vlažnou vodou bez vápníku nebo zapněte zvlhčovač pro zvýšení vlhkosti;
- Dokud nenasadí na květ, není nutné kamélie přihnojovat;
Velice důležité je dávat pozor na překročení teplot nad 15 °C. V zimě je třeba se tomu za každou cenu vyvarovat! Kamélie potřebují chladný odpočinek nejméně šest týdnů v roce. To je zásadní pro jejich kvalitu květu a pro budoucí zdravý růst. Vytápěné místnosti proto v žádném případě nejsou vhodné jako zimní stanoviště. Vlivem teplého a především suchého vzduchu z umělého topení totiž choulostivé rostliny rychle odhodí svá poupata a drasticky zkrátí fázi květu. Ideálním místem je proto nevytápěná zimní zahrada, venkovní skleník nebo parapet nevytápěného schodiště. Jakmile se už rozhodnete pro zimoviště, neměli byste ho měnit, protože kamélie během přezimování nesnáší náhlé změny prostředí. V polovině března mohou být kamélie opět vystěhovány ven. Noční teploty by v době vystěhování měly být alespoň +5 °C.
Nejlepší je kamélie přezimovat ve skleníku. Ideálním prostředím pro vaše kamélie v zimě je světlý a chladný skleník nebo zimní zahrada. Pokud tyto dispozice nemáte, tak můžete kamélie umístit i do tmavého studeného sklepa nebo do garáže. Pokud své kamélie necháte přezimovat ve tmě, například ve sklepě, je třeba rostliny po chladné tmě nejprve pomalu přivykat na světlejší a teplejší prostředí. Spící rostlinky můžete v březnu nejprve nastěhovat do chladné světlejší chodby a začít je pomalu více zalévat.
Ve své podstatě není hebe rostlina náročná na pěstování. Takže pokud se rozhodnete pro její pěstování, máte na výběr z cca 140 různých odrůd, a proto vybírejte pečlivě.
Jsou to husté, kompaktní, polštářovitě se rozrůstající keříky s drobnými, stěsnanými, stálezelenými listy různých odstínů. Některé hebe připomínají cypřišovité jehličnany, mají šupinové, jen 0,5 cm velké lístečky. Drobné květy jsou uspořádány v malých koncových, většinou hroznových květenstvích, jsou karmínové až modré. Listy jsou vzpřímené, oválné až eliptické, 1 cm dlouhé, šedozelené, křižmostojné (postavené na větévkách vstřícně, ale každý pár křížem).
Hebe vyžaduje světlé stanoviště s mírným polostínem. Rostlině se zavděčíte klasickou zahradní zeminou. Saďte ji proto tam, kde je půda mírně zásaditá s příměsí písku. Její nároky na živiny nejsou nikterak vysoké, klidně se spokojí s chudší půdou. Hebe sázejte na volnou plochu zahrady, na skalku, do vřesovišť i truhlíků. Všude tam se jí bude dařit a bude vám přes celé léto kvést od května až do října. Plodem je tobolka.
Zálivku potřebuje běžnou a přihnojování není nutné. Před zimou hebe musíte ochránit, jinak by vám mohla vymrznout. Na zimu ji proto celou pokryjte zahradní fólií anebo textilií, a navíc k tomu použijte i chvojí. Na jaře pak vše odstraňte. V jarních měsících hebe rovněž vhodně upravuje. Dokud však není stará, neřežte ji. Na začátku jara pouze odstraňte větvičky, které kazí celkový vzhled keře, a jinak keř nechte být.
Mají-li se rostliny hebe stát trvalou součástí naší zahrady, pak je vhodné se po nich poohlédnout u specializovaných prodejců. Ti totiž nejen uvádějí přesné názvy a nároky jednotlivých kultivarů, ale většinou před zavedením kultivaru do prodeje testují jeho odolnost v našich klimatických podmínkách.
Hebe armstrongii je keřík vysoký 20–30 cm, má ploše kuželovitý vzrůst a větévky téměř vodorovné. Barva olistění je žlutohnědá. Drobné šupinovité lístečky těsně přiléhají k větévkám, takže to vypadá, že keřík žádné lístečky nemá, větévky jsou na omak hladké. Kvete bíle.
Hebe buchananii je hustý, kompaktní, široký, rozložitě rostoucí keřík, vysoký asi 20 cm. Větévky jsou vzpřímené, listy oválné až eliptické, 1 cm dlouhé, šedozelené, křižmostojné (postavené na větévkách vstřícně, ale každý pár křížem). Toto postavení listů je v podstatě typické pro všechny hebe. Kvete bíle.
Hebe minor je zakrslý keř, vysoký jen 5–10 cm. Tvoří husté bochánky a kvete bíle.
Hebe gibbsii je řidší keřík vysoký 15–20 cm. Má šedozelené až namodralé kožovité listy, velké 1–2 cm a široce oválné. Kvete bíle.
Hebe hectori má postavení lístečků na větévkách těsné, přiléh
Ve svém příspěvku BUXUS ZIMOSTRÁZ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Rosta.
Vážení poradte, už dvakrát jsem sedil buxus do nádob 0,90cm po 5.kusech a vždy mi uschnul.Vadí jim slunko nebo malo vláhy ,nebo jsou zasazeny jen v rašelině a při zálivce rychle voda odteče a trpi suchem. další dotaz nasadil jsem si na zahradu větvičky buxusu a v tomto parném létě se mi zdá žejich spálilo slunce ,jsou ještě zelená musím je odstranit nebo je necht ještě jestli se spamatují
Děkuji za odpověd Rosta
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Matěj.
Pěstovat buksus v rašelině je nesmysl. Rašelina je moc kyselá a to buksus nemá rád. Je potřeba použít hlínu drnovku s pískem a trochou vápence. Na dno nádoby je potřeba dát drenáž z keramzitu do výšky 10% z výšky nádoby. Nádobu je potřeba opatřit miskou na přebytečnou vodu. Buksus v nadobách je potřeba zalévat i v zimě, když nemrzne.
No a s tím buksusem na zahrádce to nevím, protože nepíšeš jestli a jak hodně měl vyvynuté kořeny a taky do jaké zeminy si ho dal. Nezakořeněné větvičky napíchané do země těžko prežijí, obzvláště ta horka, která teď u nás máme. Sazeničky je třeba pořádně předpěstovat, aby vytvořily hutný kořenový bal, a až pak je vysadit na stanoviště s pravidelnou zálivkou.
Pro přezimování pěnišníku japonského v květináči zajistěte izolaci kořenů zapuštěním květináče do země, mulčováním stálezelenými větvemi nebo umístěním na chráněné místo s dodatečnou izolací, jako jsou balíky slámy nebo pytlovina. V krajním případě přemístěte rostlinu do nevytápěné garáže nebo do chladného, světlého vnitřního prostoru, ale zajistěte, aby se půda zalévala pouze tehdy, když je rozmrzlá a suchá, aby se zabránilo hnilobě kořenů.
Metody zazimování azalky v květináči
Zakopání květináče
Nejjednodušší metodou je zakopat květináč do země, což izoluje kořeny.
Zajistěte úkryt
Nevytápěná garáž: Přemístěte květináče do nevytápěné garáže nebo kůlny, umístěte je na prkna, abyste zabránili kontaktu kořenů se studeným betonem, a obklopte je izolačním materiálem, jako jsou obaly od banánů nebo staré deky.
Balkon nebo chráněné místo: Pokud přezimujete azalku na balkóně, přemístěte rostliny na chráněné místo poblíž budovy, seskupte květináče a obklopte je izolačním materiálem, jako jsou balíky slámy.
Izolace květináče
Zabalte květináč do izolačních materiálů, jako je bublinková fólie nebo staré deky, abyste jej ochránili před ztrátou tepla.
Obecné tipy pro zimní péči
Zalévání
Rostlinu zalévejte, když je půda rozmrzlá a suchá, protože půda může v zimě velmi vyschnout, i když je sněhová pokrývka.
Umístění
Vyberte si místo orientované na východ, které je chráněno před ostrými zimními větry a plným sluncem, které může způsobit spáleniny od slunce.
Mulčování
Kolem základny rostliny naneste silnou vrstvu mulče, jako je sláma, jehličí nebo dřevěné štěpky.
Hnojení
Přestaňte hnojit na začátku léta, protože hnojení v pozdním období může vést k novému růstu, který je náchylnější k poškození chladem.
Ve svém příspěvku LIKVIDACE PLEVELE OCTEM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeněk Hron.
Psi jak znečistijí Prahu zapachem. Psi moc smrdí hlavně Roundupem, protože psi lezou do postříkaných ploch.
V celé ČR ve městech v supermarketech jsou puštěné dveřní clony, které topí. Je už teplo nemusely by topit už vůbec, nebo topit méně na nižší teplotu. Jde z nich nepříjemný vzduch, který je cítit Roundupem a prachem. Postřik smrdí i na podlaze v prodejně, hlavně u vchodů do budov. Nosí ho sem pravděpodobně lidé, zákazníci na botech z venkovního prostředí parkoviště. Lidé také stříkají Roundup před garáže bytové domy, chodníky domků. Někteří lidé stříkají i městské chodníky Roundupem. Neumí ho ani naředit. Používají silné koncentrace roztoku. Chodník je od toho zalepený, špinavý ještě příští rok. Neměl by se Roundup a přípravky jemu podobné prodávat jen naředěný v poměru 1:10 pro běžné spotřebitele? Účinnost postřiků méně naředěných není vyšší.Do Roundupu lezou i psi. Psi s Roundupem v sobě potom močí na stromy, ty pak často usychají. Žloutne od nich i trávník. Loňský postřik ještě smrdí více než rok..Lepší je ho vůbec neprodávat. Hubit plevel třeba vařící vodou, nebo horkým vzduchem.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Hana.
Další variantu parkovacího místa pro auto představují dřevěné přístřešky upevněné na zabetonovaných patkách a zastřešené různými materiály, mezi něž patří například plastový makrolon, plechová krytina, OSB desky se šindelem nebo klasické betonové tašky. Zde je však zapotřebí předem zjistit, na kolik vyjde požadovaná střešní krytina. Makrolon nebo betonové tašky totiž stojí nemalé peníze. U každé garáže navíc počítejte ještě s okapovým systémem.
Ve svém příspěvku OCHRANNÉ PÁSMO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeněk Hron.
V ochranném vodním pásmu 1. a 2. stupně se nesmí používat Roundup a přípravky s glyfosáty.
Psi znečistijí nejen Prahu zapachem. Psi moc smrdí hlavně Roundupem, protože psi lezou do postříkaných ploch.
V celé ČR ve městech v supermarketech jsou puštěné dveřní clony, které topí. Je už teplo nemusely by topit už vůbec, nebo topit méně na nižší teplotu. Jde z nich nepříjemný vzduch, který je cítit Roundupem a prachem. Postřik smrdí i na podlaze v prodejně, hlavně u vchodů do budov. Nosí ho sem pravděpodobně lidé, zákazníci na botech z venkovního prostředí parkoviště. Lidé také stříkají Roundup před garáže bytové domy, chodníky domků. Někteří lidé stříkají i městské chodníky Roundupem. Neumí ho ani naředit. Používají silné koncentrace roztoku. Chodník je od toho zalepený, špinavý ještě příští rok. Neměl by se Roundup a přípravky jemu podobné prodávat jen naředěný v poměru 1:10 pro běžné spotřebitele? Účinnost postřiků méně naředěných není vyšší.Do Roundupu lezou i psi. Psi s Roundupem v sobě potom močí na stromy, ty pak často usychají. Žloutne od nich i trávník. Loňský postřik ještě smrdí více než rok..Lepší je ho vůbec neprodávat. Hubit plevel třeba vařící vodou, nebo horkým vzduchem.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zdeněk Hron.
Hubení plevele horkým vzduchem.
Plevel se musí ořrat horkým vzduchem, tak aby vypadala jako opatřená vařící vodou.Plevel potom za pár dní uschne.
Garáž do 25 m2 zastavěné plochy nevyžaduje podle stavebního zákona ani stavební povolení, ani ohlášení, povoluje se v režimu takzvaného územního souhlasu. Kolaudovat je nutné až garáže o ploše nad 25 m2 zastavěné plochy, u nichž musíte před stavbou také získat podle stavebního zákona rozhodnutí o umístění stavby a stavební povolení.
Ve svém příspěvku KOLAUDACE BYTU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Míra.
Pokud budete budovat a vytvářet prostor k podnájmu, tak nejen že budete potřebovat kolaudaci nově vybudovaného bytu, ale neobejdete se ani bez ohlášení Stavebnímu úřadu a zpracování projektové dokumentace. Dle níže uvedených odstavců se můžete dozvědět, jakým způsobem máte úřad kontaktovat.
- stavební povolení ani ohlášení stavebnímu úřadu nevyžaduje rekonstrukce spočívající ve stavebních pracích, jimiž se nezasahuje do nosných konstrukcí stavby, nemění se vzhled stavby ani způsob užívání stavby, nevyžadují posouzení vlivů na životní prostředí (tzv. EIA) a jejichž provedení nemůže negativně ovlivnit požární bezpečnost stavby;
- ohlášení stavebnímu úřadu je potřeba, pokud provedení rekonstrukce povede ke změně způsobu užívání (byť části) stavby, aniž by zároveň došlo k zásahům do nosných konstrukcí stavby, změně vzhledu stavby nebo ke vzniku povinnosti zajistit posouzení vlivů na životní prostředí;
- žádost o stavební povolení je pak nevyhnutelná, pokud se rekonstrukcí zasahuje do nosných konstrukcí stavby, mění se vzhled stavby, vyžaduje se posouzení vlivů na životní prostředí nebo provedení rekonstrukce může negativně ovlivnit požární bezpečnost stavby.
U vás má rekonstrukce změnit způsob užívání (části) stavby, a proto si zřejmě vystačíte s ohlášením rekonstrukce příslušnému stavebnímu úřadu. Zákonná lhůta stavebního úřadu k povolení ohlášené rekonstrukce činí 40 dnů ode dne doručení ohlášení stavebnímu úřadu. Pokud se úřad v uvedené 40-ti denní lhůtě k ohlášené rekonstrukci nevyjádří, uplatní se fikce vydání souhlasu s provedením rekonstrukce uplynutím lhůty. Přitom je nutno počítat s výdaji na pořízení projektové dokumentace, která tvoří povinnou součást ohlášení.
Kdyby rozsah plánované rekonstrukce splnil první z uvedených podmínek, tak Stavební úřad nemusíte informovat vůbec a není potřeba ani kolaudace.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel David.
Ve svém příspěvku KOŘENY TÚJE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeněk .
Soused vysadil v blízkosti hranice našich pozemků (cca 75 cm od
plotu ) túji, která v tuto chvíli měří asi 20 m. Túje je zároveň vzdálena asi 5 m od mého domu a já mám obavu aby kořenový systém túje nenarušil jeho základy. Jsou moje obavy opodstatněné?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Hana.
Dobrý den,
prosím o radu. Mezi chodníkem a zídkou (cca 50 cm) mám nasazené tůje. Měly to být zakrslé stromečky, ale asi se vloudila chybička a tůje už jsou dost vysoké. Chci se zeptat, jak hluboké nebo rozvětvené mají tůje kořeny, zda mi kořeny nevytlačí zídku u garáže nebo nepoškodí chodník.
Děkuji za informaci a přeji hezký den.
Hana
Jaké odrůdy vybrat? A jaké odrůdy jsou nejlepší pro malé pěstitele?
Dostáváme se k tématu, které tvoří náplň části vinohradnictví, zvané Ampelografie, což je obor zabývající se vlastnostmi jednotlivých odrůd. O ampelografii byla napsána řada odborných knih, které kromě popisu toho, jak keře vypadají, také uvádějí jejich požadavky na prostředí a na způsoby pěstování, a také charakteristiky jejich vín.
Kdybychom si chtěli udělat v odrůdách pořádek, mohli bychom je rozdělit např. podle barvy slupky na odrůdy bílé, červené a modré, nebo podle využití na odrůdy moštové a stolní. Ale mnohem zajímavější je podívat se na to, jak dlouho se pěstují na našem území a jak se k nám dostaly. Některé jsou u nás domovem již několik staletí. Patří k nim odrůdy z rodiny Burgundských (dnes podle legislativních dohod správně zvané odrůdy Rulandské), jež k nám opravdu dovezl Karel IV., kterému můžeme děkovat za rozšiřování vinohradnictví v Čechách. Jiné odrůdy se k nám v minulosti spontánně dostaly z dalších území Evropy; připomeňme si např. oblíbené odrůdy Sauvignon či Ryzlink rýnský. Všechno jsou to odrůdy velmi náročné na podmínky pěstování a zároveň jejich vína patří k nejkvalitnějším.
U řady odrůd není přesně znám původ, např. u odrůdy Neuburské. Navíc se v minulých dobách nevedla přehledná evidence popisů odrůd, takže ve starých literárních zdrojích se mohou najít tytéž odrůdy pod několika názvy. U nás byla první přehledná evidence zavedena v roce 1941, což se u odrůd, které zde byly mnohem déle, označuje jakožto rok „povolení odrůd“, přestože nikým jejich pěstování povolováno nebylo – na rozdíl od současných nových odrůd. Nežli se nové odrůdy zapíšou do seznamu povolených odrůd (a smí se z nich vyrábět a prodávat vína nebo hrozny), musí projít tzv. „uznávacím řízením“. To kupodivu není byrokratický akt, ale skutečné vysazení nových odrůd ve zkušebních vinicích a zhruba desetileté pozorování jejich vlastností na stanovišti. A také pochopitelně opakované zkoušení vín vyrobených z jednotlivých ročníků.
Čeští šlechtitelé révy vinné už několik desítek let nejenže udržují nejcennější keře z jednotlivých odrůd, (přemnožených do klonů), ale zabývají se také tzv. „novošlechtěním“, což je kreativní i náročná činnost, při které se vytvářejí nové odrůdy. Asi tak dvacet let trvá, než je nová odrůda povolena. Výsledkem jsou odrůdy, jako např. André, Olšava, Malverina, Veritas, Florianka, Erilon a řada dalších.
V minulém století k nám přicházely odrůdy z jiných zemí cíleně vyšlechtěné a tam registrované, které se vyznačovaly takovými pěstitelskými vlastnostmi a takovou kvalitou vín, že se postupně rozšířil
V naší poradně s názvem SVÍČKOVÁ OMÁČKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sylva.
muzu svickovou s kralika na warfarin
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Jedním slovem můžete, ale musíte s tím počítat ve svém denním příjmu vitamínu K. Když užíváte Warfarin, tak musíte hlídat denní příjem vitamínu K ve stravě, který by měl být 90 mikrogramů pro ženy a 120 mikrogramů pro muže. Králičí maso, stejně jako ostatní druhy masa obsahuje jen málo vitamínu K a můžete ho jíst prakticky bez omezení. Jedna porce králičího masa obsahuje přibližně 5 mikrogramů vitamínu K. Svíčková omáčka se připravuje z kořenové zeleniny a smetany a to všechno taktéž obsahuje vitamín K. Jedna porce svíčkové omáčky bude obsahovat přibližně 10 mikrogramů vitamínu K. Knedlíky, jako všechny výrobky z mouky obsahují jen velmi málo vitamínu K a můžete je jíst bez omezení. Celá jedna porce svíčkové omáčky s králíkem a knedlíky ozdobená brusinkami a šlehačkou bude obsahovat přibližně 16 mikrogramů vitamínu K.
Rybičky v jezírku jsou krásná věc, ale je potřeba si je pořádně promyslet, nejde je jen tak nasadit do rybníčku, je potřeba zvážit, jaké ryby v něm budou, kolik jich bude atd.
Pro výběr vhodných ryb je potřeba mít na mysli i to, do jaké velikosti mohou ryby dorůst. Až poté si vybíráme vhodné druhy ryb. V zahradních jezírcích se často objevují karasi, jeseni, líni.
Jak již bylo zmíněno, k chovu ryb je potřeba minimální hloubka 80 cm, jezírko by mělo být také alespoň částečně zastíněno. Stín poskytne rybičkám úkryt před sluncem a zamezí i vysokému ohřevu vody. Výkyvy teplot totiž způsobují v jezírku řadu problémů jako kyslíkové deficity, množení řas a další, které mohou rybám pobyt v jezírku značně zkomplikovat. Nikdy se nesmí zapomínat na to, že je potřeba rybám v jezírku zajistit dostatek kyslíku. Důležitá je i dobrá filtrace a nasazení správných rostlin (a samozřejmě i ryb).
U rybiček je dobré hned od začátku řešit způsob jejich přezimování. Pokud je jezírko dostatečně hluboké a dostatečně velké, mohou ryby přezimovat přímo v rybníčku. Je potřeba jim jenom zajistit výměnu vzduchu (část hladiny by neměla zamrznout, vhodné jsou k tomu různá topítka, ty mohou být dokonce s termostatem. Prodávají se i polystyrenové plováky, u nich ale hrozí, že je z jezírka odfoukne vítr. Ani aerátory nejsou nejvhodnější, protože promíchávájí vodu ode dna, stává se, že tak vytlačují škodlivé plynu od dna jezírka ven a zároveň se tak ochlazuje voda, což může ryby ohrozit na životě.). Nedoporučuje se vysekávat díru do ledu, jezírka jsou malá a ryby to ruší, nemohou se nikam před hlukem schovat (na rozdíl od velkých jezer v přírodě), zmateně pak plavou a vydávají energii, která jim pak zjara může chybět.
Ryby vhodné do okrasných jezírek je možné koupit v různých zahradnických centrech nebo specializovaných prodejnách. Jakmile je koupíme, nesmíme váhat a hned se s nimi vydat domů, je potřeba, aby se ryby dostaly do jezírka co nejrychleji. To, jak budou ryby transport zvládat, ovlivňuje řada faktorů jako teplota vody, teplota vzduchu, nakrmenou ryb. Při vysokých teplotách (třeba v létě) je doba potřebná k transportu výrazně kratší než třeba na jaře. V zimě se logicky ryby do jezírek nedávají. Převážet by se neměly také na přímém slunci, protože by se mohly v převážné vodě přehřát (transportní pytle mívají totiž malý objem vody a ten se velmi rychle zahřeje). Důležité je i kam pytel s rybami v autě umístíme, musíme dát dobrý pozor, abychom pytel nijak nepoškodili (o hrany, nebo třeba při zabrzdění). I proto je lepší transportní pytel umístit ještě do nějaké bedýnky, aby se pytel nepohnul a nemo
V naší poradně s názvem JITRNICE A JELITO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sylva.
Můžu jitrnici nebo jelito na warfarin.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Když užíváte Warfarin, tak musíte hlídat příjem vitamínu K ve své stravě. Denně byste měla sníst potraviny, které vám dodají 90 mikrogramů vitamínu K. Tuto úroveň vitamínu K je potřeba udržovat každý den, ne méně a ani ne více, protože jinak Warfarin neúčinkuje dobře.
Jitrnice jsou vyrobeny z vepřového masa, tuku, vnitřností, housky a koření. Ani jedna z těchto součástí neobsahuje žádný vitamín K a nebo jen velmi málo. Takže jitrnice můžete konzumovat bez omezení i když užíváte Warfarin. Co se týče jelit, tak do nich se přidává navíc ještě krev a popřípadě kroupy. A právě u prasečí krve není dostatek podkladů o obsahu vitamínu K, tudíž by měly být konzumovány s opatrností, nejlépe den dva před vyšetřením quick, abyste si mohla ověřit jejich vliv na srážlivost vaší krve.
Klematis se doporučuje vysadit buď v dubnu, v květnu, anebo pak v období od srpna do října. Ale je možné ho vysadit kdykoliv, tyto měsíce se doporučují jako nejvhodnější.
Klematis je potřeba sázet vždy s pořádnou oporou. Ta může být různá, dřevěné žebříky, pletiva, drátěné ploty, betonářské stavební sítě, prostě cokoliv, o co se může rostlina opřít. Pokud si jako oporu vybereme zeď je potřeba, rostlinu sázet od zdi dost daleko, aby se ke kořenům vždy dostala voda.
Sázet klematis by se mělo do výživné zahradní půdy, která je bohatá na humus a živiny (hlavně na vápník). Půda by měla být dobře propustná a prokypřená zhruba do 50 cm a i odvodněná. Rozhodně se mu nedaří v těžké jílovité půdě. Nevyhovuje mu ani půda, která je příliš suchá, ale ani mokrá.
Sazenice klematisu je potřeba sázet dál od sebe (40 – 100 cm). Jakmile se klematis uchytí, je možné ho přesadit, změna místa nevadí ani starší rostlině. Doporučuje se jen s přesazením počkat buď na brzké jaro (než začne rostlina zelenat), nebo na odkvět, kdy se výhonky rostliny zkracují zhruba na 50 - 70 cm. Přesazovat by se měl klematis do vyhnojené jámy, aby se mu lépe dařilo se uchytit.
Při sázení klematisu je důležité správně zvolit místo, je to totiž trvalka, takže se předpokládá, že na daném místě nějakou dobu poroste (samozřejmě je ale možného i přesadit). Před výsadbou je potřeba vykopat jámu o rozměrech kolem 50 x 50 x 50 cm. Na dno jámy se přidá asi 8 cm drenáže, na tuto vrstvu se přidá zemina promíchaná s proleželým hnojem (kompostem, zahradním substrátem). Takto připravená jáma není potřeba, pokud je půda velmi dobře propustná, není přemokřená, ale je odvodněná. V takovém případě stačí vykopat jámu zhruba 40 cm hlubokou a rovnou připravenou sazenici zasadit.
Před sázením je potřeba sazenici namočit do nádoby s vodou, klematis se musí sázet o 10 cm hlouběji, než byla v kontejneru. Při sázení se rostlina nakloní tak, aby směřovala k opoře. Zemina se pak přitiskne k sazenici. Rostlinu je potřeba důkladně zalít. Poté další zálivky už nemusí být tak vydatné, rostlina nesnáší dobře přemokření. Rostlinu je potřeba k opoře přivázat, i další rostoucí výhonky je potřeba vyvazovat tak, aby směřovaly k opoře. Rostlina musí oporu pokrývat celou, výhonky nesmí směřovat jen do jednoho místa. Výhonky je potřeba přivazovat každý rok jak rostou. Ideálně ještě předtím než se zazelenají, protože pak zdřevnatí a jsou křehké a lehce se lámou. Navazování zdřevěnělých výhonků pak může na rostlině napáchat více škody než užitku.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Takto vypadá sluneční úžeh plodů vinné révy. Příčina je vysoká teplota v kombinaci s nevhodně načasovaným nebo rychlým odlistěním a vystavením hroznů přímému slunku. Sluneční úžeh révy vzniká jako poškození infračerveným zářením. V podstatě lze mluvit o poškození hroznů vysokými teplotami. Tepelné záření, které může způsobit sluneční úžeh, se odvíjí od kombinace teploty, slunečního záření a proudění větrů. V bobulích, exponovaných ke slunečnímu záření, může být teplota vyšší až o 10°C, než je aktuální teplota vzduchu. Při teplotách okolo 35°C, může být teplota bobulí kolem 45°C, což může být destruktivní nejenom pro slupku, dužninu bobule, ale také pro enzymatický systém. Zcela destruktivně proto může být ovlivněná tvorba látek obsažených v bobulích a tím také kvalita hroznů. Vliv tepelného záření na bobule se zesiluje, zejména za bezvětří nebo minimálního proudění vzduchu.
Určitě znáte z vlastní zkušenosti velmi intenzivní, sálavé teplo, které je možné pozorovat při vysokých teplotách, při intenzivním slunečním záření a za bezvětří ve vinici. Právě toto teplo má destruktivní vliv na bobule.
Proudění větru může snižovat riziko vzniku slunečního úžehu. Proudění větru má ochlazující vliv a teplota bobulí se může výrazně snižovat. Může být na stejné úrovni, jako je aktuální teplota vzduchu nebo i nižší.
Poškození na hroznech se objeví většinou do 24 hodin a po 5–10 dnech působení těchto extrémních podmínek může dokonce dojít až k odumření třapiny. Jakmile překročí teplota vzduchu 35 °C, lze předpokládat, že úplná exponovanost hroznů je výrazně škodlivá.
Napadení bobulí je typické propadáním slupky bobule, která se zbarvuje do hnědé až fialové barvy. Při silnějším napadení dochází k scvrkávání bobulí. Postupně může dále docházet k zasychání bobulí. Takto extrémně poškozené bobule již nejsou vhodné ke zpracování na víno. Jelikož jsou často poškozené pouze části exponovaných hroznů, bylo by velice obtížné a časově náročné hrozny třídit ve vinici. Je proto třeba hrozny co nejšetrněji vylisovat a minimalizovat jakýkoliv delší kontakt poškozených hroznů s moštem. Mohlo by docházet k extrakci hořkých látek do moštu a vína.
Na poškození jsou náchylnější větší bobule. Poměr mezi slupkou bobulí a objemem bobule je poměrně malý a vrstva kutikuly je většinou tenká. Nejcitlivější jsou právě stolní odrůdy, kam patří i odrůda Prim, a dále moštové odrůdy s větší bobulí.
S blížícím se termínem zaměkání je proto také třeba změnit strategii odlistění. Odlistění zóny hroznů, prováděné v tuto dobu, by mělo být pouze jednostranné. Při směru řad sever-jih by se mělo odlistění provádět pouze z východní strany listové stěny. Při jiném směru řad, vždy z takové strany, kde svítí ranní slunce. Bobule jsou také odolnější ke slunečnímu úžehu, pokud bylo odlistění provedené brzy po odkvětu révy vinné.
Jestliže je některá vinice výrazněji odlistěná a zároveň hrozí poškození vysokými teplotami a sluncem, je možné aktuálně provést postřik kaolinem v 5% koncentra
Kromě jezírek vytvořených s plastovou fólií se na zahradách běžně objevují i plastová zahradní jezírka. Tento typ ale někteří „jezírkáři“ neuznávají. Plastová jezírka mají totiž řadu nevýhod, ale i tak stejně mají i výhody. Záleží tedy na každém z nás, jestli nám tento typ vyhovuje.
Mezi jejich výrazné nevýhody patří: malý objem vody (plastová jezírka nejsou nijak velká, obvykle se do nich vejde maximálně 1 000 l vody). Malý objem vody je příčinou i další nevýhody těchto jezírek a to, že se toto jezírko špatně udržuje v čistotě a zároveň je biologicky dost nestabilní. Další nevýhodou je, že plastové jezírko má předem daný tvar (vychází z lisové formy, tak se tvar a ani hloubka nedá změnit). V plastových jezírkách se navíc nedají chovat ryby určené do jezírka.
Mezi výhody tohoto jezírka pak patří to, že jeho montáž do zahrady je velmi jednoduchá. Navíc při jeho zasazování do zahrady nemusíme být tak opatrní, protože jezírko je vyrobené z tvrdého plastu, a tak odolá i hrubému zacházení. Plastová jezírka se na rozdíl od těch fóliových navíc nedají protrhnout. Jsou i mrazuvzdorná, odolají i největším mrazům, protože materiál, z něhož jsou vyrobené, je pružný. Plastová jezírka jsou navíc snadná k čištění, jejich stěna je pevná, a tak se jezírko dá čistit i třeba wapkou, koštětem (to ty fóliové nelze, protože by hrozilo jejich protrhnutí).
Plastová jezírka se dají koupit ve specializovaných prodejnách a i v řadě zahradnických center, nebo přes internet. Než si jezírko koupíme, musíme si vybrat tvar a velikost, také se musíme rozhodnout, kam jezírko na zahradu umístíme (mělo by na něj v létě zhruba 6 hodin svítit, zároveň by mělo být dále od stromů – kvůli listí i kořenům). Obrys jezírka a hloubkové zóny je potřeba vyznačit pomocí písku. Vyhloubená jáma by měla být širší i hlubší než plastové jezírko zhruba o 10 cm. Nejprve je potřeba hloubit hloubkovou zónu, pak je potřeba vykopat mělkou zónu (o deset centimetrů větší). Doporučuje se také vykopané drny trávníku rovnou nevyhazovat, ale uschovat si je pro přípravné spravení poškozeného trávníku. Než se jezírko začne zasazovat do jámy, je potřeba znovu překontrolovat rozměry vyhloubené jámy. Pokud jsou nutné úpravy, doporučuje se k nim využít hrábě. Správné měření nám ušetří neustálé zkoušení jezírka (to bývá náročné, často pak může poškodit terén a vykopávání jámy zkomplikovat). Poté je potřeba nasypat na dno všech zón jezírka asi 10 cm vrstvu jemného písku. Jezírko se pak zasadí do připravené jámy. Pomocí vodováhy je potřeba zajistit, aby okraje jezírka byly v rovině. Jezírko se pak naplní do třetiny vodou (voda zajistí, že jezírko již nesklouzne). I&
Begonie je rostlina, která má snad stovky různých odrůd, některé z nich jsou zdobné svými květy, jiné svými listy. Bývají pěstovány jako pokojové i venkovní rostliny, a to v květináčích, truhlících i přímo na záhonech. Podle velikosti květů se begonie dělí na drobnokvěté a velkokvěté, bývají v různých odstínech bílé, žluté, oranžové, růžové i červené. Ani tvar květů nebývá stejný, pomineme-li rozdíl drobných a velkých květů, odlišuje se květy různě zdobnými, například třapatými či zvlněnými.
Jak begonie pěstovat
Nejdříve si vyčleníme begonie, které potřebují zvláštní přístup, například Begonie semperflorens, kterou známe pod názvem voskovka. Tato begonie je jako jedna z mála pouze jednoletá rostlina, což znamená, že není schopna přezimovat a na jaře musíte vysadit novou. Tato rostlina je navíc typická tím, že na rozdíl od většiny begonií má ráda slunné místo. Vysazuje se jak do záhonu, tak do truhlíku.
Další výjimkou mezi begoniemi je Begonie grandis, tato rostlina je na rozdíl od ostatních schopná přezimovat i v našich podmínkách venku v záhonu, jediné, co jí musíte dopřát, je, že ji na podzim zakryjete vrstvou chvojí.
A jak se tedy starat o ostatní, „běžné“ begonie? Begonie nemají rády přímé slunce, ale měly by mít dostatek světla, takový balkon na severní straně pro ně bude naprosto ideální. Tyto rostliny mají rády teplo. Až je budete sázet do truhlíku, myslete na to, že jim vyhovuje lehká, propustná půda, ideální zeminou pro begonie je tedy kompost anebo smíchání rašeliny a písku. Odkvetlé květy a suché listy je potřeba v průběhu roku odstraňovat, aby zbytečně nedocházelo k šíření škůdců a chorob. Chcete-li, aby se vám rostlina rozrostla, zaštipujte nové výhonky.
Zálivka a hnojení
Begonie mají rády pravidelnou zálivku. Zemina by neměla ani vyschnout, ani být příliš vlhká. Zálivku provádějte vždy do záchytné misky, nikdy vodu nelijte na listy či květy.
Nezapomeňte ani na hnojení begonií, a to v době květu jedenkrát týdně hnojivem určeným pro kvetoucí rostliny. Hnojit byste měli maximálně do září, poté již omezte i zálivku a připravte rostlinu na zimu.
Přezimování
Přezimování begonií se odlišuje od většiny balkonových rostlin. Prakticky jsou dva způsoby přezimování. Begonii můžete přemístit do vytápěné místnosti, kde se teplota pohybuje od 18 do 25 °C, a nadále se o ni budete starat jako v létě, pravidelně ji budete zalévat a jen omezíte hnojivo. Pak se možná i v zimě dočkáte květů. Druhou a častější variantou, jak tyto rostliny zazimovat, je, že koncem září, až klesnou denní teploty pod 15 °C a již nepokvetou, begonie seříznete, vyjmete hlízy ze zeminy, očistíte je, a máte
