Křen je zelenina typické vůně a ostré až palčivé chuti. Je velmi bohatý na vitamín C, proto se také používá jako podpůrný prostředek při nachlazení. Pomáhá nejen na kašel a chrapot, ale i při vodnatelnosti a žaludečních poruchách.
Křen a zdraví
Pro léčebné i potravinářské účely se sbírá kořen zpravidla dvouletých rostlin. A to na podzim (září až listopad) a někdy také na jaře (březen až květen). Kořeny se vyryjí rýčem, opatrně očistí, aby se neotloukly, a skladují v chladu a vlhku, nejlépe ve sklepě v písku.
Nejdůležitější a také nejnápadnější účinnou látkou křenu je thioglykosid. Při porušení pletiva (například strouháním) se působením enzymu myrozinázy tento glykosid štěpí na cukr a izothiokyanáty, které se obecně nazývají hořčičné silice. Izothiokyanáty mají výrazné fytoncidní účinky. Významný je i vitamín C, jehož obsah v křenu je přinejmenším stejně vysoký jako u pomerančů a dvakrát vyšší než u citronů.
V malých dávkách povzbuzuje křen chuť k jídlu a činnost trávicí soustavy, usnadňuje odkašlávání a má mírný močopudný účinek. Vyšší dávky mohou vyvolat překrvení a podráždění žaludeční sliznice. Křen působí preventivně proti bakteriálním, ale i některým chorobám způsobenými viry, houbami a prvoky. O fytoncidním účinku křene se můžeme přesvědčit při nakládání červené řepy, k níž přikládáme plátky křenu, nebo jablek nastrouhaných s křenem; v tomto složení podléhají méně plesnivění. Směs strouhaných jablek s křenem můžeme v uzavřených sklenicích dlouho skladovat. Obdobně dlouho lze uchovávat i šťávu vylisovanou z nastrouhaného křenu nebo směs strouhaného křenu s cukrem.
V minulosti se používal křen zejména zevně. Přikládal se na omrzliny a klouby postižené revmatismem a ještě v nedávné době se běžně používaly křenové placky (stejně se uplatňovaly i hořčičné placky). Přikládaly se zabalené na postižené místo, které se během krátké doby silně prokrvilo, a revmatické bolesti polevily.
Křen působí výrazně antibakteriálně, podporuje trávení (zvyšuje vylučování trávicích enzymů a normalizuje střevní mikroflóru), odhleňuje průdušky, působí močopudně a celkově povzbudivě, pro vysoký obsah vitamínu C je výborným prostředkem při rekonvalescenci. Při zevním použití zvyšuje prokrvení tkání, čímž urychluje hojení a regeneraci.
Vnitřně se podává nejčastěji čerstvý, nastrouhaný, pro zmírnění štiplavosti obvykle smíchaný s nastrouhanými jablky v poměru 1 : 1, a to v dávce 1 až 4 polévkové lžíce denně. Při průduškových chorobách se osvědčila inhalace křenu (1 polévková lžíce křenu se vaří ve vodě a páry z ní se inhalují přibližně 10 minut). K vypuzení žlučníkových kamenů se užívá macerát křenu v červeném víně (litrová láhev se naplní do 1/5 nastrouhaným křenem, zalije se červeným vínem, nechá se 10 dní luhovat a pak se užívají první 3 dny 3
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Křen
Příběh
Ve svém příspěvku OSMODRY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Karel.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Matyáš.
Dobrý den, děkuji za odkaz na díl. Podíval(a) jsem se na to podrobněji — nejprve se pokusím shrnout, co ukazují dostupné informace, a pak uvedu praktické kroky pro každého, kdo řeší vlhkost nebo zvažuje tuto technologii.
Krátké shrnutí z dostupných zdrojů: Firma OsmoDry sama popisuje svou metodu jako neinvazivní osmo technologii a zveřejňuje množství referencí zákazníků, kteří hlásí postupné zlepšení. Současně se ve veřejných diskusích i na odborných fórech objevují nespokojené zkušenosti a odborné komentáře, které upozorňují na to, že bezdrátová elektroosmóza (resp. podobné technologie) má sporné vědecké pozadí a výsledky jsou velmi variabilní v závislosti na příčině vlhkosti a provedení.
Co z toho logicky plyne: nelze paušálně tvrdit, že jde o podvod — ani že jde o univerzálně fungující zázrak. Data ukazují mix výsledků: někteří majitelé hlásí výrazné zlepšení během měsíců, jiní nepozorují změnu a někteří řešili reklamaci až s odborným posudkem. To znamená, že klíčová je správná diagnostika příčiny vlhkosti a fotografická dokumentace před instalací.
Doporučení pro toho, kdo uvažuje o OsmoDry:
1. Požadujte nezávislé měření vlhkosti a fotodokumentaci před instalací (ručkové měřiče, sondy, záznamy).
2. Zjistěte jasně, co je příčinou vlhkosti (vzlínání, kapilární vzlínání, netěsnosti, kondenzace) — některé příčiny Osmoadry nedokáže vyřešit.
3. Domluvte se na jasné garanci/kontraktu: co se stane, když nezaznamenáte zlepšení (termín, kritéria měření, možnost vrácení peněz).
4. Vyžádejte si reference od zákazníků s podobným typem zdiva a obdobím problému.
5. V případě pochybností konzultujte nezávislého stavebního odborníka nebo znalce a nenechte se unést reklamními sliby.
Závěr: Viděl jsem v praxi mnoho případů, kdy rychlé „zázračné“ sliby vedou k frustraci — ale taky případů, kdy cílené, dobře dokumentované řešení skutečně pomohlo. Proto místo černobílých soudů („podvodníci“ vs. „zázrak“) doporučuji spíše požadovat důkazy, měření a jasné smluvní podmínky. Pokud někdo z diskuse má konkrétní dokumentaci nebo zkušenost (měření před/po), rád si ji přečtu a pomůžu s jejím vyhodnocením.
Zdroj: příběh OsmoDry
Smrk ztepilý
Smrk ztepilý (Picea abies) je stálezelený jehličnatý strom s šupinovitou borkou a s větvemi vyrůstajícími v přeslenech. Jako každá dřevina s velkým areálem rozšíření vyniká i smrk velkou morfologickou proměnlivostí. Strom dorůstá do výšky až 50 m. Pupeny jsou úzce kuželovité, nepryskyřičnaté, s přitisklými šupinami. Jehlice vyrůstají ve šroubovici, jsou 1–2 cm dlouhé, tuhé, tmavozelené, na průřezu čtyřhranné, na spodní i svrchní straně s jemným proužkem.
Zde můžete vidět smrk ztepilý.
Smrk kvete od dubna do června. Samčí a samičí květy se rodí v oddělených chomáčcích na téže rostlině. Samčí květní šištice jsou stopkaté, červené, při otevření žlutavé, samičí jsou přisedlé, červené.
Plodem je hnědá válcovitá šiška, která měří až 15 cm a visí z větve.
Za domov smrku se považuje severní a střední Evropa. V Japonsku a na severu Ruska dosahuje až k severní lesní hranici, v Alpách roste ve výškách do 2000 m nad mořem a tvoří horní hranici lesa. Smrk se vyskytuje i v Severní Americe, v Austrálii se pak pěstuje jako okrasný strom.
Smrk roste v kyselých půdách, středně až silně vlhkých. V horských polohách tvoří charakteristické rozlehlé klimaxové lesy. Smrkové porosty (smrčiny) se objevují i v polohách s vysokou hladinou spodní vody (podmáčené smrčiny). Od 19. století je smrk vysazován do kulturních lesů jako hlavní dřevina.
Mezi faktory, jež mají vliv na věk stromu, patří i výživa. Na místech podobných přirozenému prostředí, kde se v půdě nachází dostatek humusu, se jehličnanům i jejich semenům daří velmi dobře. Obtížnější to mají zahrádkáři, kteří k pěstování využívají půdu navezenou. Ideálním hnojivem a podpůrným produktem je rohovina (organika) nebo agrabiomin (organominerální).
V průběhu růstu smrku se můžete setkat s fyziologickými poruchami, například s hnědnutím jehličí. Jestliže prosychá uvnitř stromu, nepanikařte, jedná se totiž o přirozený jev související s životností (jehličí vydrží 3–5 let). Pokud ale jehličí osychá i zvnějšku, může být problém v nedostatečné zálivce či ve psí moči. Některé jehličnany se zbarvují do rezavé barvy zcela přirozeně: připravují se tak na podzimní a zimní období.
Smrk představuje nejcennější surovinu papírenského průmyslu. Kromě toho se z jeho pryskyřice získává bednářská smůla, kalafuna a terpentýn. Mladé výhonky lze použít k výrobě čaje, který má díky většímu množství pryskyřice příznivé účinky na průdušky (zejména je-li přislazen medem).
Zdroj: článek Smrk
Příběh
Ve svém příspěvku CIM ZALEVAT MODROU ORCHIDEJ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zuzana cerna.
Dobry den, dostala jsem modrou orchidej a nevim cim ji zalevat aby rostla modre. Dekuji za odpovet.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Pavlína.
Ráda bych se zeptala, co mám dělat poté, co mi orchidej odkvete. Co děláte s těmi uschlými stonky? Dočetla jsem se, že se prý nemusí stříhat, že časem odpadnou sami. Nemůže to ale rostlinku vyčerpávat? A kdybych ho chtěla odstřihnout, tak v jakém místě je to nejlepší?
Zdroj: příběh Cim zalevat modrou orchidej
