Amoratia rusticana - pro chuť i proti bakteriím. Tato květina je k snědku, ochutnejte. Stojí za to.
Květy tedy můžete dát i dětem, především těm, které kašlou a kýchají nebo které mají zanesené dutiny, zkrátka těm, které se zrovna potýkají s virovým nebo bakteriálním onemocněním, zejména se zánětem průdušek. Květy nejsou tak ostré, a když se dají do salátu nebo na chléb s máslem, dětem křenová palčivost opravdu nevadí.
Zdroj: článek Květina nejen do vázy
Ve svém příspěvku RECEPT NA BUŘTGULÁŠ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Naděžda.
Pane Černíku, do buřtguláše přidávám na konec šlehačku, aby se zjemnil. Je i pro děti a ne jen pro chlapy, co ho zapijí škopkem piva.
A jsem přesvědčena, že pan Pohlreich o vaření toho ví mnohem víc, než vy, pokud nevaříte v nějaké vyhlášené restauraci.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jaroslava.
Správně ,i já dávám do buřtguláše smetanu dodá jemnou a výraznou chuť. Me vnučky buřtguláš milují.
Mám dost kuchařek od pana Pohlreicha a každé jídlo které v nich je dokáže vysvětlit i člověku který neumí uvařit ani čaj aby udělal výborné jídlo.
Na Pohlreicha co se týká kuchyně nedám dopustit a smekam před ním.
Zdroj: příběh Recept na buřtguláš
Mexické fazole mohou dětem pálit, pokud se pálivost řeší až na konci nebo „od oka“. Pálivost není problém suroviny, ale načasování.
Z vlastní zkušenosti platí, že pokud odeberu dětskou porci ještě před přidáním chilli, děti je bez problémů snědí. Jakmile se pálivý základ provaří s celým hrncem, pálivost už oddělit nejde a jídlo zůstane nedojedené.
Ano, mexické fazole se dají zamrazit, ale jen pokud fazole drží strukturu. Rozvařené fazole mražení zhorší.
Zamrazoval jsem porce po 24 hodinách od uvaření. Chuť zůstala dobrá, ale textura byla po rozmrazení měkčí. Pokud byly fazole vařené „na hraně“, výsledek byl ještě použitelný. Pokud už byly rozpadlé, po rozmrazení už to nebylo ono.
Kyselost mexických fazolí vzniká téměř vždy špatným načasováním rajčat, ne jejich množstvím.
Rajčata přidaná příliš brzy a dlouho vařená vytvoří kyselý základ, který už nejde úplně spravit. Tuk nebo cukr mohou kyselost jen částečně zakulatit, ale chuť už zůstane narušená. Ověřeno několikrát v praxi.
Ano, mexické fazole se dají jíst studené, ale ne v každé fázi.
Čerstvě uvařené studené nechutnaly dobře. Po 24 hodinách v lednici ale fungovaly překvapivě dobře jako studená příloha nebo náplň do tortilly. Po 48 hodinách už byly chuťově těžší a studené jsem je nevyhledával.
Bez římského kmínu mexické fazole uvařit jde, ale chuť nebude typická.
Zkoušel jsem náhrady běžným kmínem i koriandrem. Výsledek byl jedlý, ale plochý. Římský kmín dělá základní chuťový profil. Pokud chybí, je lepší ubrat očekávání než přidávat další koření a jídlo přebít.
Ano, mexické fazole fungují jako hlavní jídlo bez masa, pokud mají dostatek tuku a správně dochucený základ.
V praxi se ukázalo, že bez masa jsou syté hlavně druhý den. Pokud jsem šetřil tukem nebo kořením, jídlo působilo prázdně. Správný základ rozhoduje víc než přidání masa.
Mexické fazole lze zahustit bez mouky pomocí rozmačkané části fazolí nebo redukcí.
Nejlépe se mi osvědčilo odebrat malou část fazolí, rozmačkat je a vrátit zpět do hrnce. Mouka nebo škrob změnily chuť a udělaly jídlo těžké. Přirozené zahuštění funguje lépe.
Mexické fazole vydrží v lednici běžně 2–3 dny, pokud jsou správně uložené.
Nejlépe chutnaly druhý den. Třetí den už byly chuťově těžší a fazole měkčí. Pokud jsem věděl, že je nesníme do dvou dnů, raději jsem je zamrazil.
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Mexické fazole Kluci v akci: fungují doma i druhý den?
Ve svém příspěvku DOMÁCÍ ŠUNKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petra.
Nedávno jsem si pořídili bytelnou formu na šunku z webu https://www.formanasunku.cz a musím říce, že je to skvělé. Invesctice okolo tisícovky se určitě vyplatí. Celá rodina domací šunku milujeme. Jsem ráda, že to chutná i dětem. Vím co jedí, alespoń u něčeho ,) Děkuji za tipy na nové recepty.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Zdroj: příběh Domácí šunka
Oběd by měl představovat završení hodování první poloviny dne. Během ní bychom měli prostřednictvím jídla přijmout asi 60 % z celkové denní energie. Oběd by měl tvořit cca 30−35 %. Většina rodičů bohužel nemá kontrolu nad tím, co všechno jejich dítě ve škole zkonzumuje. Jednou z možností, jak ovlivnit stravování dítěte ve škole, je sledovat jídelní lístek, a pokud má dítě na výběr z více jídel, doporučit mu jídla zdravější. Školní stravování dětí patří k často diskutovaným tématům. Spousta rodičů se domnívá, že školní jídelníčky v žádném směru neodpovídají zásadám zdravé výživy. Avšak vedoucí školních jídelen mají k dispozici takzvaný spotřební koš a přehled doporučených dávek a potravin, které by dětem měla školní jídelna nabízet, aby jídelníček odpovídal zásadám zdravé stravy. Výživová doporučení pro školní jídelny tedy existují. Je pravda, že ne všichni rodiče mají o zdravém stravovaní správné představy. Vyžadují-li například rodiče po školní jídelně, aby pro jejich děti připravovala veganské či makrobiotické pokrmy nebo aby nápoje nesladila cukrem, nýbrž náhradním sladidlem, je více než pravděpodobné, že se nesetkají s nadšenou odezvou. Většina rodičů má přímý vliv na složení obědů svých dětí o víkendech a školních prázdninách. Tehdy se mohou zaměřit na zdravé potraviny a pokrmy. Není nutné, aby součástí oběda byla vždy také polévka. Pakliže je hlavní jídlo samo o sobě vydatné (například těstoviny nebo knedlíky s omáčkou), nemusíte k němu připravovat ještě polévku. A naopak: chcete-li k obědu uvařit zahušťovanou polévku (bramborovou, rajskou a podobně), můžete ji podávat jako samostatný pokrm a doplnit ji například pečivem. Co by ale u zdravého oběda nikdy chybět nemělo, je zelenina nebo ovoce. Pokud není zelenina (dušená, špíz a podobně) přímo součástí pokrmu, doplňte hlavní jídlo například oblohou či miskou salátu nebo kompotu.
Vařit pro děti nemusí být vždy jednoduché. Neustále přemýšlíte, které suroviny jsou vhodné, jak je upravovat... Každý, kdo má děti, si postupně vytvoří jakýsi seznam jídel, u nichž má naději, že je děti snědí. Obvykle to bývají jídla rychlá a jednoduchá.
Zdroj: článek Co k obědu
V naší poradně s názvem PŘÍSAVNÍK TŘÍPRSTÝ JEDOVATÝ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel ANNA SUCHA.
Mohl by mě někdo odpovědět jestli je přísavník tříprstý jedovatý,aby se něco nestalo dětem.Moc děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Na přísavníku jsou jedovaté jeho plody. Jed účinkuje jen na savce, takže ptáci ani domácí drůbež nejsou ohroženi. Jedovatost bobulí je jen slabá a k otravě ohrožující život dětí by bylo zapotřebí sníst velkou hrst těchto plodů. Jejich chuť je však silně hořská a díky tomu je prakticky nemožné spolknout větší množství bobulí. Takže otravy dětí se přímo bát nemusíte.
Zdroj: příběh Přísavník tříprstý jedovatý
Pokud se chystáme dělat dětem tousty, tak byste si při výběru toustových chlebů měli dát pozor na množství soli a konzervantů (toustový chléb obsahuje větší dávku tuku, proto se do nich přidávají emulgátory a konzervační látky). V obchodě hledejte toustové chleby se sníženým množstvím soli a pokud možno bez zbytečných éček. Stejně tak si na množství soli dejte pozor i při výběru šunky a sýru. Zapečeným toustem se šunkou, sýrem a kečupem by dítě mohlo přijmout téměř celou doporučenou denní dávku soli. Kečup v malém množství nevadí, ale pokud budete mít připravenou rajčatovou omáčku, použijte raději ji. Náplň toustů můžete libovolně měnit a vytvořit tak více variací (různě můžete měnit chuť, když přidáte rajče, pórek, papriku). Správně opečený toust by měl mít zlatavou barvu. Pokud toust v toustovači příliš ztmavne, pak je v něm obsaženo větší množství škodlivého akrylamidu a dětem bychom takový toust dávat neměli.
Zdroj: článek Zdravá večeře – recepty
Ve svém příspěvku TECHNICKÝ VÝKRES NA ZHOTOVENÍ ČMELÍNA. se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jindřich Hartl.
Dobrý den.
A nebo večer, záleží, kdy to čtete. Asi před rokem jsem v návalu humánní blbosti slíbil klukům (1. a 3. třída ZŠ), že jim postavím ČMELÍN. Bohužel na to nezapoměli a drze mně to každého půl roku připomínají. Protože už jsem všechny relevantní výmluvy vyčerpal (tedy skoro všechny - ještě mám tak na měsíc), rozhodl jsem se požádat, lépe řečeno poprosit někoho, kdo tomu rozumí - a to jsou všichni mimo mě - o pomoc. V této chvíli nebudu rozlišovat, kdo by mně chtěl pomoci. Náboženské vyznání, příklon k politické straně, sexuální orientace, barva pleti, masožravec, vegan, kluk nebo holka ani Intelligence Quotinent, mě nezajímá. Mě momentálně zajímá TECHNICKÝ VÝKRES + PRACOVNÍ POSTUP VÝROBY ČMELÍNA.
Děkuji všem, kteří projeví ochotu mně pomoci.
JH
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Dana.
Dobrý den, technický výkres nevlastním, ale dám vám tip. Na stránkách "zelená domácnost" si můžete čmelín objednat - včetně výplně a příslušenství. Mívají dva druhy, větší a menší. Mám oba, větší je lepší, ale je dražší. Přeji hodně zdaru při chovu čmeláků a dětem hodně radosti. Zdravím D. tříletá
Zdroj: příběh Technický výkres na zhotovení čmelína.
Ingredience: vepřové maso – bůček, plecko; sůl (na kávovou nebo čajovou lžičku se vejde 6–15 g, takže raději 1,5 % soli; to znamená na 1 kg masa 15 g soli), zavařovací sklenice a víčka (narážecí Omnia, šroubovací Twist)
Víčka, to je problém, všude se dočtete, že se mají používat narážecí víčka Omnia s červeným těsněním, ale na nich je napsáno nepoužívat na potraviny s olejem a tukem. Vhodnější jsou Twisty s bílým těsněním. Gumička je s vroubkem.
Postup: Syrové maso nakrájet na kostky, vložit do sklenic. Přidat nahoru 1,5 % soli. Nepřidávat vodu nebo přidat jen trochu vody. Maso vodu pustí, tak ať vám to nepřeteče do hrnce, ve kterém budete vařit, pak je vše mastné. Můžete přidat cca 50 ml vody.
Vařit v hrnci s vodou do 3/4 sklenic 2–3 hodiny. Sklenice nechat stát při pokojové teplotě. Za 48 hodin vařit 1–2 hodiny. Proč vařit 2x a ještě s odstupem 2 dnů? První vaření ničí bakterie, druhé vaření ničí bakterie, které přežily to první vaření; dělá se to vlastně jen kvůli jedné bakterii Clostridium botulinum.
Pozor, maso (živočišná bílkovina a živočišný tuk) není zelenina nebo ovoce (sacharidy), ty lze sterilovat snadno.
Skladujte ideálně do 10 °C. Možno i v lednici.
Postup: Maso péct 7 hodin při 130 °C nebo vařit v pomalém hrnci, případně pomalu vařit v tlakovém hrnci. Potom zavařit. Ve druhé variantě je více sádla než ve variantě č. 1. Maso se peklo přikryté, jen ve vodě, kterou pustí po posolení.
Proč zavařovat maso? Pro někoho je to vzpomínka na dětství – když byla u babičky zabijačka a maso se dávalo do plechovek a do sklenic. Jiný je rád, že má opravdovou masovou konzervu – 98,5 % masa s 1,5 % soli. Hlavně je to ale chuťovka – dlouhým vařením ve skle získává maso (syrové i předtím upečené) zcela jedinečnou, zesílenou chuť a je důkladně sterilované.
No a co uvařit z takové vepřové konzervy? Zkuste například rizoto nebo stačí maso pouze ohřát a doplnit knedlíkem a špenátem. Nebo si ho jen namažte na čerstvý chleba.
Zavařování vás samozřejmě musí bavit a musíte na něj mít čas. Podobnou věc si dnes můžete i koupit (ale určitě ne na každém rohu). V některých obchodních řetězcích lze pořídit dobré maso ve sklenici za velmi dobrou cenu.
Zdroj: článek Vepřové maso ve vlastní šťávě
Kulajda bývá překyselená nebo přeslazená kvůli špatnému načasování dochucení.
Nejčastější chybou je přidání octa příliš brzy nebo ve velkém množství. Kyselost se má ladit až ve chvíli, kdy má polévka hotové tělo a chuť. Sladkost pak často vzniká jako zoufalý pokus kyselost „zachránit“ cukrem. Správně připravená kulajda cukr vůbec nepotřebuje – rovnováha vzniká z hub, tuku, kopru a jemné kyselosti.
Ne, mouka není pro kulajdu nutná a často ji chuťově poškodí.
Mouka vytváří těžkou, kašovitou strukturu a přebíjí chuť hub i kopru. Pokud má kulajda dobrý základ z hub a vývaru, zahuštění není potřeba. Lehkého zjemnění lze dosáhnout malým množstvím smetany, ale pouze jako ladicí prvek, ne jako nosič chuti.
Nejlepší jsou sušené lesní houby, ideálně hřiby.
Sušené houby dodají kulajdě hloubku a výraznou vůni, kterou čerstvé houby často nemají. Čerstvé houby lze použít, ale chuť bývá jemnější. Ideální je kombinace obojího. Kulajda bez hub ztrácí charakter a stává se jen kyselou smetanovou polévkou.
Kopr se přidává vždy až na úplný konec.
Jakmile se kopr vaří dlouho, ztratí svěžest a začne být hořký. Správný postup je nasekat ho najemno a přidat do hotové polévky, kterou už jen krátce prohřeješ. Kopr se má rozvonět, ne rozvařit. Právě špatné zacházení s koprem je častým důvodem, proč lidem kulajda nechutná.
Ztracené vejce je nejlepší připravovat zvlášť mimo polévku.
Vejce se vaří v mírně okyselené vodě, aby bílek dobře držel tvar. Do kulajdy se přidává až při servírování. Pokud se vaří přímo v polévce, snadno se rozpadne a naruší strukturu i vzhled jídla. Samostatná příprava dává lepší kontrolu nad výsledkem.
Ano, kulajda se dá uvařit i bez smetany.
Smetana není povinná surovina, ale pouze možnost, jak polévku zjemnit. Pokud použiješ kvalitní vývar a dobré houby, kulajda bude chutnat i bez ní. Smetana by nikdy neměla nahrazovat chuť, pouze ji lehce zakulatit.
Často ano, druhý den bývá chuť kulajdy vyrovnanější.
Chutě se během odležení propojí a zjemní. Důležité je ale polévku při ohřívání znovu nevařit, pouze ji pomalu prohřát. Prudké vaření by zničilo kopr i celkovou rovnováhu chutí.
Záchrana záleží na tom, co je špatně.
Pokud je příliš kyselá, pomůže malé množství vývaru nebo smetany, nikoli cukr. Když je chuť prázdná, problém je v základu – pomůže krátké provaření s houbami. Pokud je moučná a těžká, zachránit ji jde jen částečně zředěním. Ideální je chybám předcházet správným postupem.
Zdroj: článek Kulajda podle Pohlreicha
Fazolová polévka podle Pohlreicha je postavená právě na tom, že se obejde bez jíšky a stojí na chuti fazolí a klobásy.
Pohlreich dlouhodobě prosazuje, aby se chuť netlumila moukou. V této polévce se zahuštění řeší částečným mixováním fazolí a tukem ze syrové klobásy. Výsledkem je lehčí, ale plná chuť, která se neztrácí ani druhý den. Pokud byste přidali jíšku, chuť by se uzavřela a celý princip by přestal fungovat.
Ano, ale výsledek nebude úplně stejný, protože salsiccia funguje jako hlavní nosič chuti celé polévky.
Syrová ochucená klobása uvolňuje tuk i koření přímo do základu. U běžné české klobásy je chuť často už uzavřená uzením. Polévka pak bývá plošší a vyžaduje víc dochucování. Pokud jinou možnost nemáte, použijte klobásu jemnou a přidejte ji opravdu brzy, aby měla čas chuť předat.
Nejčastěji je problém v tom, že je hustá díky mouce nebo škrobu, ne díky samotným fazolím.
Když se zahušťuje jíškou nebo se polévka snaží zachránit na konci, struktura sice drží, ale chuť zůstane prázdná. Správná fazolová polévka podle Pohlreicha je hutná proto, že se část fazolí rozmixuje. Pokud chuť chybí, nepomůže sůl, ale lepší základ a kvalitnější klobása.
Ideální je rozmixovat zhruba jednu třetinu obsahu, nikdy celý hrnec.
Pokud rozmixujete vše, polévka ztratí strukturu a připomíná spíš pyré. Když naopak nemixujete skoro vůbec, zůstane řídká. Třetina je kompromis, který funguje dlouhodobě. Důležité je také nemixovat při prudkém varu, aby se chuť neotupila.
Obě varianty fungují, ale každá má jiné nároky na postup a čas.
Suché fazole dávají lepší chuť a strukturu, ale vyžadují plánování a delší vaření. Konzervované fazole jsou rychlé a spolehlivé, jen je nutné je dobře propláchnout a hlídat, aby se nerozpadly. V běžném týdnu je konzerva praktická, o víkendu má smysl jít cestou suchých fazolí.
Protože fazole i klobása potřebují čas, aby se chutě skutečně spojily.
Během chladnutí a následného pomalého ohřívání se tuk, koření a fazole propojí. Chuť se zakulatí a vystoupí do popředí. To je další důvod, proč se do této polévky nepřidává mouka – druhý den by struktura byla těžká a nevzhledná.
Když je fazolová polévka řídká, většinou potřebuje čas, ne další suroviny.
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Fazolová polévka podle Pohlreicha: jak ji uvařit doma tak, aby měla chuť,
Jak nejlépe, snadno a rychle uvařit vejce? Asi si řeknete, co je to za hloupost, ovšem to, jakým způsobem vejce uvaříte, může mít velký vliv na to, jak snadno nebo obtížně se vám pak vajíčka budou loupat. Vložte vejce do hrnce a zalijte je studenou vodou. Hladina by měla být asi 5 cm nad vajíčky. Přidejte do vody lžičku jedlé sody a vodu přiveďte k varu. Nechte bublat cca 12 minut. Přítomnost sody je důležitá, ta zvyšuje pH bílku, který se pak méně lepí na skořápku a tenkou blanku pod ní.
Po uvaření vylijte z hrnce horkou vodu a napusťte do něj studenou vodu tak, aby uvařená vajíčka byla ponořená. Můžete přidat i pár kostek ledu. Studená voda vajíčko uvnitř smrští, takže se vytvoří prostor mezi skořápkou a bílkem a bude snazší skořápku oloupat. Nechte vajíčka zchladnout a poté je vytáhněte z vody a osušte papírovou utěrkou. Vezměte jedno po druhém do ruky a pevně ťukněte každým koncem o tvrdou podložku, třeba o kuchyňskou linku. Nejdříve na jednom konci, pak na druhém. Na širším konci vajíčka se nachází vzduchová bublina. Až ji prorazíte, vajíčko už půjde oloupat snadno.
Vajíčka začněte loupat na širším konci, kde je vzduchová bublina. Pomáhejte si hranou bříška palce. Takto byste měli oloupat jak skořápku, tak tenkou bílou blánu pod ní a odhalit lesklé, hladké vajíčko. Pokud bylo vejce správně uvařeno a ochlazeno, loupání by vám mělo jít snadno.
Zdroj: článek Jak oloupat vejce
Brambory omyjte kartáčkem pod tekoucí vodou a nechte je ve slupce uvařit v osolené vodě. Cibuli nakrájejte na tenké proužky, které osmahněte na rozpáleném oleji. Takto připravenou cibulku osolte, opepřete, vmíchejte hořčici, ocet a zalijte vodou s rozpuštěnou kostkou zeleninového bujónu. Cibulku takto poduste ještě asi 5 minut. Dejte uvařit vejce na tvrdo. Teplé brambory podélně nakrájejte na osminky, zalijte vývarem s cibulí, přisypte nadrobno posekanou pažitku a vše dobře zamíchejte. Před servírováním ozdobte uvařenými vejci. Tento salát je vhodný například ke karbanátkům, ale je možné ho konzumovat i jako samotný pokrm. Pro jemnější chuť se mohou červené cibule nahradit pórkem nebo mladou naťovou cibulkou. Se sklenkou správně vychlazeného bílého vína tento salát nemá chybu.
Zdroj: článek Bramborový salát
Vaření amarantu není úplně jednoduché. Jestliže s novým druhem kuchyňského zrní teprve začínáte koketovat, doporučuji vzít nejdřív na „seznamovačku“ třeba pohanku nebo quinou a pak se teprve pustit do přípravy amarantu.
Při vaření amarantu byste měli vždy vzít v úvahu hlavně dva doprovodné jevy:
První nezvyklostí amarantových zrníček je tuhá slupka obalující měkký vnitřek. Uvařená zrníčka amarantu křoupou v ústech podobně jako miniaturní kaviár. Nikdy se ho proto nesnažte uvařit úplně doměkka, tedy aby změkly i slupky, protože ony nezměknou za žádných okolností. Amarant, přestože je maličký, potřebuje k uvaření dobrých 25−30 minut.
Druhá netypická vlastnost amarantu spočívá v jeho zahušťovacích schopnostech. Při vaření amarant uvolňuje škrob a ten následně zahušťuje tekutinu, ve které vaření probíhá. Tekutina tak postupně houstne a získává gelovou konzistenci, zejména ke konci vaření. Kdybyste zkusili připravit amarant dušením pod pokličkou podobně jako rýži nebo bulgur, nebude rozhodně nadýchaný a načechraný, nýbrž slepený.
Před vařením odvážíme potřebné množství amarantu, dáme ho do kastrůlku a zalijeme nejméně pětkrát až šestkrát větším množstvím studené vody. Jemně osolíme. Přivedeme k varu a za občasného promíchání zvolna vaříme 25−30 minut, dokud nebude amarant měkký na skus. Slijeme, velmi krátce propláchneme za pomoci cedníku studenou vodou a ihned podáváme jako přílohu k jídlům, která mají dost vlastní šťávy nebo omáčky.
Zdroj: článek Amarant
Ingredience:
Postup přípravy:
Šéfkuchař Zdeněk Pohlreich doporučuje si brambory na bramborový salát uvařit den předem a přes noc je nechat v lednici (pokud se totiž chystáme dělat bramborový salát na Štědrý den, ušetří nám to čas i nervy). Předem se dá i uvařit mrkev, petržel a celer (nečistit před vařením). Klidně můžeme kořenovou zeleninu vařit společně s bramborami v osolené vodě. Salát by se měl přichystat dostatečně dopředu, aby se stihl rozležet. Uvařené brambory si pak oškrábeme a pokrájíme na malé kostičky. Očistíme si i kořenovou zeleninu a opět ji nadrobno nakrájíme. Zdeněk Pohlreich doporučuje krájet brambory i zeleninu nožem, je to sice časově náročnější, ale zase docílíme přesných kostiček (zelenina by měla být na malinko menší kostičky než brambory). Podle šéfkuchaře totiž velikost brambor a zeleniny má vliv na konzistenci salátu. Nakrájíme si nadrobno i sterilované okurky a oloupanou cibuli. Brambory, zeleninu, okurky, hrášek i cibuli dáme do mísy a přidáme k nim i sůl, pepř, lžíci dijonské hořčice, majonézu a zakysanou smetanu. Vše se pomalu a opatrně (aby se brambory ani zelenina nerozmačkaly na kusy) zamíchá a přilije se k nim troška okurkového láku. Mezitím si dáme vařit vajíčka natvrdo. Jakmile se vajíčka dovaří a vychladnou, tak je oloupeme, pokrájíme a přidáme do salátu. Salát se pak nechá odležet v chladu.
Zdroj: článek Bramborový salát
Buřtguláš podle Pohlreicha chutná výrazněji hlavně proto, že se buřty nejdřív opékají a paprika se přidává do horkého tuku, ne do studené vody.
Tím se uvolní aroma z buřtů, tuk přenese chuť papriky a guláš získá hloubku. V běžné domácí praxi se suroviny často jen zalijí vodou, což vede k ploché chuti bez charakteru.
Ano, opečení buřtů je zásadní krok, pokud chcete guláš s plnou chutí a ne vodovou omáčku.
Při opečení se tuk z buřtů rozpustí a přenese kouřové a masové tóny do celého jídla. Bez tohoto kroku buřtguláš chutná spíš jako bramborová polévka s pár kolečky uzeniny.
Mletá paprika se musí přidat až na opečené buřty a cibuli a hned se zalít horkou tekutinou.
Pokud papriku necháte na tuku příliš dlouho nebo ji zalijete studenou vodou, ztratí barvu a může zhořknout. Správné načasování je jeden z největších rozdílů mezi povedeným a nepovedeným buřtgulášem.
Pro buřtguláš jsou nejlepší kvalitní špekáčky nebo poctivé buřty s vyšším podílem masa a tuku.
Levné buřty ztrácejí chuť, pustí vodu a guláš pak působí prázdně. Tuk je v tomto případě nositelem chuti, ne nepřítelem.
Ideální jsou brambory varného typu B, které částečně zahustí guláš, ale nerozpadnou se úplně.
Příliš moučné brambory guláš rozvaří, pevné typy naopak nepomohou s konzistencí. Správný typ brambor výrazně ovlivní výslednou strukturu.
Smetana není povinná, ale v Pohlreichově verzi slouží k zakulacení chuti.
Bez smetany bude buřtguláš ostřejší a sušší. Pokud ji použijete, přidávejte ji až ke konci a jen tolik, aby chuť zjemnila, ne přehlušila.
Buřtguláš se zahušťuje rozmíchanou moukou ve vodě a po malých dávkách.
Cílem není hustá kaše, ale lehce krémová konzistence. Přehnané zahuštění je nejčastější chyba, která zabije chuť i vůni.
Druhý den chutná buřtguláš lépe, protože se chutě propojí a usadí.
Paprika, cibule a buřty mají čas vytvořit jednotnou chuť. To je typické pro většinu gulášových jídel.
Ano, buřtguláš je ideální jídlo na přípravu dopředu, protože ohříváním netrpí.
Jen je potřeba ohřívat ho pomalu a případně přidat trochu vody, aby se obnovila správná konzistence.
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Buřtguláš podle Pohlreicha – jak ho uvařit tak, aby chutnal i druhý den
Správně uvařený květák je základ celého receptu. Pokud je květák převařený, při zapékání se rozpadne a výsledkem je kašovitá struktura. Pokud je naopak příliš tvrdý, nestihne se při zapékání dostatečně změkčit.
Ideální postup je květák rozdělit na menší růžičky a vařit ho v osolené vodě přibližně 6 až 8 minut. Cílem není květák zcela uvařit, ale pouze ho změkčit do stavu, kdy zůstává lehce pevný. Taková textura je pro zapékání ideální.
Velmi důležité je květák po uvaření dobře scedit. Pokud na něm zůstane příliš vody, bude se při zapékání uvolňovat do omáčky a pokrm může být vodnatý.
Stejný postup platí i pro romanesco. Tato zelenina má o něco pevnější strukturu než klasický květák, takže někdy potřebuje o minutu delší vaření.
Někteří kuchaři doporučují květák po uvaření krátce zchladit ve studené vodě. Díky tomu se zastaví proces vaření a zelenina si zachová pevnější strukturu.
Tento krok není nutný, ale může pomoci, pokud připravujete větší množství zeleniny nebo pokud chcete mít jistotu, že květák zůstane pevný.
Dobře připravený květák by měl být měkký na skus, ale stále držet tvar.
Právě tato struktura umožní, aby se zelenina při zapékání spojila s omáčkou a vytvořila krémový pokrm.
Fotografie: uvařený květák a romanesco připravené na zapékání.
Zdroj: článek Zapečený květák Kluci v akci: recept s romanescem a modrým sýrem
U afrikánů se často hledají léčivé účinky, protože některé druhy rodu Tagetes se v různých zemích používají v kuchyni, v lidovém léčitelství nebo jako zdroj aromatických látek. Pro běžného čtenáře je ale důležité oddělit tři různé věci: zahradní okrasný afrikán, jedlé použití květů a léčebné sliby. Běžně pěstované afrikány nejsou v zahradnickém smyslu známé jako prudce jedovaté rostliny, ale to neznamená, že je rozumné jíst cokoliv ze záhonu ve velkém nebo používat rostlinu místo léčby.
Nejbezpečnější formulace zní takto: afrikán může být jedlý, zejména okvětní lístky vhodných druhů a odrůd, pokud nebyly chemicky ošetřené a pokud víte, co přesně pěstujete. Zároveň není správné paušálně tvrdit, že každý afrikán je pro každého bezpečný v libovolném množství. U citlivých lidí může vadit vůně, silice, pyl nebo kontakt s rostlinou. U dětí, těhotných žen, alergiků a lidí s léky je lepší být zdrženlivý.
V kuchyni se někdy používají okvětní lístky jako barevné dochucení salátů, pomazánek nebo bylinkového másla. Chuť je výrazná, lehce nahořklá, bylinná až citrusově kořenitá podle druhu. Když jsem to zkoušel poprvé, dal jsem do salátu zbytečně moc okvětních lístků a celé jídlo dostalo příliš ostrý tón. Podruhé stačilo pár lístků na ozdobu a výsledek byl mnohem lepší. U afrikánu platí, že méně je často víc.
Tradičně se u aksamitníků uvádí působení proti některým mikroorganismům, využití při trávicích obtížích, jako aromatická bylina nebo jako rostlina s obsahem karotenoidů. Známý je také rozdíl mezi druhy. Tagetes minuta, někdy uváděný jako huacatay, se používá v jihoamerické kuchyni jako výrazné koření. Tagetes lucida má anýzově estragonovou chuť a v některých kulturách i obřadní historii. To ale neznamená, že si z běžného okrasného afrikánu v českém záhoně máte automaticky dělat silný čaj na zdravotní potíže.
Praktické omezení: u afrikánu bych rozlišoval okrasné pěstování, drobné kuchyňské použití a léčebné užití. Květ do salátu je něco jiného než silný nálev, extrakt nebo pravidelné užívání. Pokud řešíte zdravotní problém, afrikán nemá nahrazovat lékaře ani předepsané léky.
Často se ptáte také na to, jestli je afrikán jedovatý. V běžné zahradní praxi ho nepovažuji za rostlinu, které by se člověk musel bát podobně jako prudce toxických okrasných druhů. Přesto bych ho nedával automaticky domácím mazlíčkům, malým dětem ani do krmení bez rozmyslu. Pes nebo kočka může okusovat různé rostliny, ale aromatické silice jim nemusí sednout. V domácnosti, kde zvíře okusuje truhlíky, bych dal afrikány raději mimo dosah.
Vlastní zkušenost s jedlým použitím mám hlavně s květy jako ozdobou jídla.
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Afrikán: kdy sázet, pěstování a škůdci
Na přípravu šablon si vezměte k ruce čtvrtky, tužku, pravítko a nůžky. Na spodní část chaloupky si šablonu připravovat nemusíte, bude ji tvořit obdélník o rozměru asi 20 x 30 centimetrů, ale nemusí být přesný a ani pravidelný, proto také zbytečně neplýtvejte čtvrtkami a vyříznete to pak od oka přímo do těsta.
Co ale určitě budete potřebovat, je šablona na střechu, ta je velice jednoduchá, rozdělte čtvrtku formátu A4 přesně na poloviny, tím vám vznikne šablona o rozměrech asi 21 x 15 cm, tedy přesně to, co chceme.
Další šablona, kterou budete potřebovat, je boční stěna chaloupky. Vezměte si zbytek odstřižené čtvrtky a podélně z ní odstřihněte díl o šířce 5 cm, vznikne vám tím šablona pro bok o rozměru 21 x 5 cm.
Další důležité díly jsou přední a zadní strana, oba budou stejné. Nakreslete si obdélník o rozměru 15 x 10,5 cm. Vystřihněte ho a na delší, 15centimetrovou stranu si naměřte 5 cm, do zbylých 10 cm narýsujte rovnoramenný trojúhelník. Pokud si nevíte rady, kratší stranu obdélníku rozdělte na půl, na 5,25 a 5,25 cm, a spojte s dříve odměřenými 5centimetrovými body. Vznikne vám tak jednoduchý půdorys chaloupky, přesně takové, jaká se maluje dětem.
Ty důležité, základní šablony máte hotové, teď už si jen připravte šablonku na dveře, moc hezky vypadá, když budou zakulacené. Bude vám stačit, když budou dveře o rozměru 4 x 5 cm.
Další drobnůstka, která by chaloupce neměla chybět, je komín. Ustřihněte si proužek 3 x 10 cm, pak vám poradím, co s ním více.
No a poslední, co budete potřebovat, jsou pásky, které využijete při slepování. Nastříhejte proužky asi 4 x 10 cm, a to 4 kusy. Tak a první den je za vámi, teď už se jen těšit na pokračování.
Zdroj: článek Chaloupka z perníku
Nutrie většinou člověka aktivně nenapadá, ale při stresu, krmení z ruky nebo zahnaná do kouta může kousnout.
Největší riziko vzniká tehdy, když si lidé myslí, že ochočeně působící nutrie je bezpečná jako domácí mazlíček. Má silné oranžové řezáky, žije u vody a může být nositelem běžných rizik spojených s volně žijícími zvířaty. Proto ji nehlaďte, nekrmte z ruky, nepouštějte k ní psa a děti učte držet odstup.
Rozdíl bobr a nutrie poznáte hlavně podle ocasu: bobr má široký placatý ocas, nutrie kulatý dlouhý ocas.
Bobr je mohutnější stavitel s typickými okusy stromů a placatým ocasem jako pádlo. Nutrie působí menší, má kulatý lysý ocas, bílé vousy a často výrazně oranžové zuby. Ve vodě se mohou na první pohled plést, ale když zvíře vyleze na břeh, ocas a celková silueta většinou rozhodnou.
Ondatra a nutrie se liší hlavně velikostí, ocasem a robustností; nutrie bývá větší a působí těžším dojmem.
Ondatra je obvykle subtilnější, plachější a má jinak tvarovaný ocas. Nutrie má nápadnější hlavu, oranžové řezáky, delší kulatý ocas a často se pase na břehu i za denního světla. Pokud vidíte větší zvíře, které klidně sedí u lidí a okusuje trávu, pravděpodobněji půjde o nutrii než o ondatru.
Nutrie rohlíkem krmit nemáte, protože pečivo není vhodná potrava a podporuje zdržování zvířat u lidí.
Jednorázový kousek pečiva nevypadá dramaticky, ale problém je v opakování. Pečivo láká nutrie na jedno místo, zhoršuje hygienu, podporuje ztrátu plachosti a může přispět k poškození břehů. Pokud chcete přírodě u vody opravdu pomoci, nutrie nekrmte a vysvětlete to i dětem nebo sousedům.
Nutrie se živí hlavně rostlinnou potravou: trávou, vodními rostlinami, oddenky, mladými výhonky a pobřežní vegetací.
Je to býložravý polovodní hlodavec, který umí dobře využít vegetaci v okolí vody. Právě proto může při vyšších počtech poškozovat břehové porosty a mokřady. V městském prostředí se ale často naučí brát i pečivo a zbytky, což není přirozené ani vhodné. Přikrmování mění její chování a zvyšuje konflikt s lidmi.
Chov nutrií na maso je dnes právně citlivé téma a nelze ho brát jako běžný hobby chov králíků.
Nutrie je spojena s režimem invazních nepůvodních druhů, takže před jakýmkoliv chovem je nutné ověřit aktuální pravidla držení, rozmnožování, přepravy a uvádění na trh.
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Nutrie: chov, rozdíly, maso a jak je řešit legálně