Cílem nakládání masa na uzení je hlavně konzervace a změkčení masa, ale též získání nových smyslových kvalit uzeného masa a uzenin. Na rychlost prosolení má vliv teplota, velikost nasolovaných kusů, druh prosolované tkáně, složení soli (směsi) na nakládání.
Vyšší teplota nasolení urychluje (teplota musí být do 5 °C, lépe 4 °C), ale hrozí větší riziko pokažení láku.
Větší kusy (šunky, rolády) se prosolují pomalu a zvláště u kosti je nebezpečí, že se bude maso kazit.
Vazivové (masové) tkáně se prosolují rychleji, naproti tomu u tukových částí (bůček, slanina) je pronikání soli pomalejší.
Starší postupy nakládání masa na uzení využívaly pouze kuchyňskou sůl (NaCl) a dlouhý čas nasolení (až 6 týdnů). Později se do soli přidával v malém množství takzvaný salnytr, což je dusičnan draselný nebo sodný (KNO3, NaNO3). Rychlost prosolení zvyšoval málo, ale barva masa po něm byla krásně červená. Později – a vlastně až do dneška – se používaly k nakládání masa na uzení takzvané rychlosoli, z nichž je nejznámější Praganda. Jejím použitím docílíme nejenom vybarvení masa, ale čas potřebný na naložení se zkracuje na 14 dnů. V Pragandě jsou totiž obsaženy kromě soli, dusičnanu draselného a cukru v malém množství i dusitanové soli (jedovaté). Tyto způsobují narušení svalových vláken a následné rychlé proležení a prosolení masa.
Složení soli: kompletní směs se skládá ze soli, dusičnanu a cukru (na 1 kg soli pouze 30 g dusičnanu (KNO3) a 30 g práškového cukru.
Krátkodobé solení na sucho
Používá se na solení masa do uzenářských výrobků (párky, klobásy, čabajky a salámy). Jeho účelem je též zachování vaznosti masa.
Maso vychlazené na 4 °C nakrájíme na kousky 2 x 2 cm anebo nameleme na strojku s otvory 15–20 mm. Na vepřové používáme 2,2–2,5 % solicí směsi na hmotnost masa a na hovězí a skopové dáváme 2,5–2,7 % na hmotnost masa. Tedy na 10 kg masa dáváme 220–250 g kompletní solicí směsi u vepřového a 250–270 g kompletní solicí směsi u hovězího a skopového. Vepřové, hovězí a skopové nakládáme každé zvlášť.
Po zamíchání odváženého množství soli maso napěchujeme do hrnce a uložíme na 1–3 dny do chladničky, po uležení má být na řezu růžové.
U salámů s výraznou mozaikou (kousky masa velikosti 0,5–5 cm) používáme též k nasolení těchto kousků uvedenou kompletní solicí směs. Množství solné směsi v uzeném mase do 2,5 % je ještě v přijatelných mezích, v rozmezí 2,5–3 % je již přesolené, jen málokdo má rád uzené, ve kterém přemíra soli přetluče jemnou uzenou chuť a koření.
Ve svém příspěvku LÉČENÍ PRAŠIVINY U KRÁLÍKŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anežka.
Kokcidiosa je nakažlivé onemocnění, které působí králíkářům největší ztráty. Stejnou metlou, jako je pro lidstvo tuberkulosa, je pro králíky kokcidiosa. Nemoc je vyvolávána choroboplodnými zárodky tak zvanými kokcidiemi a sice druhem kokcidium oviforme, dnes zvaným Eimeria Stiedae. Zárodky tyto se nacházejí ve žlučovodech a ve sliznici střevní člověka a hlavně králíků. Nakažení děje se obyčejně potravou (zelenou pící, trávou atd.), v níž nalézají se tyto choroboplodné zárodky. Nemocní králíci jsou s počátku smutní, téměř ničeho nežerou, mají vysokou horečku, dech jejich stává se rychlým a krátkým, slábnou, hubnou, až konečně v poměrně krátké době hynou. Někdy se při tom nadýmají, silně slintají, aneb dostávají průjmy. Léčení bývá málokdy úspěšným, protože nemoc se úžasně rychle šíří a téměř celý chov vymírá. Zvláště zhoubně řádí choroba mezi králíky mladými; když některý z nich nemoc přečká, zdá se býti zdravým a bývá obyčejně v chovu používán dále. Uzdravení takového zvířete bývá však toliko zdánlivé, neboť stává se vlastně trvalým nositelem a rozšiřovatelem této nákazy. Při pitvě mrtvého králíka nalézáme dosti často na játrech bílé nebo nažloutlé uzlíky v různém množství a v různých velikostech. Jindy pouhým okem nenalezneme vůbec žádných změn a v těch případech doporučoval bych odbornou prohlídku zvěrolékařem, který mikroskopickým rozborem králičího trusu stanoví přesnou diagnosu. Nákaza šíří se velmi rychle po celém okolí, králíkárna bývá pak choroboplodnými zárodky tak zamořena, že v ní bez nebezpečí není možno dále králíky chovati. Jediným bezpečným prostředkem k zabránění nového vypuknutí nákazy je spálení mrtvých králíků, steliva a celé králíkárny. Pouze tam, kde choroba netrvala dlouho, kde králíkárna je kusem vyšší hodnoty, je možno ohroženou králíkárnu úzkostlivou desinfekcí zachrániti. Z léků, které jak jsem podotkl nemají valného úspěchu, užívá se nejčastěji slabého roztoku kreolinu (každý druhý den vnitřně podati jednu kávovou lžičku), glycerinu, chininu, směsi sirného květu a kalomelu (jednu lžičku denně).
Nadmutí vyskytuje se nejvíce u králíků mladých, ale i starších a bývá příčinou častého uhynutí. Onemocnění pozná se snadno dle toho, že břicho králíka je nápadně nafouklé a králík se sotva pohybuje. Tvrdívalo se, že příčinou nadmutí je krmení čerstvé zelené píce, hlavně jetele, dnes však víme, že není to pouze jetel, nebo zelená píce, ale že to bývá mnohem častěji zatuchlá nebo plesnivá sláma, namrzlé nebo nahnilé brambory, změněné obilniny, zvadlá a kvasící potrava atd. Následkem chybného kvašení vytváří se v žalludku a ve střevech veliké množství plynů, které silně stěny jejich napínají, takže může dojíti k prasknutí jich a náhlé smrti. Léčení: jakmile zpozorujeme nadmuté břicho u králíka, musíme ihned břicho králíka tříti, volně vypustiti na dvůr a přinutit k pohybu. Vnitřně podáváme mu vodu s několika kapkami čpavkového lihu, heřmánkový odvar, vápennou vodu (jednu lžičku), aloe na slabou špičku nože.
Slintavka objevuje
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
T-bone steak: T-bone steak získal svůj název podle hřbetní kosti ve tvaru písmene T, která protíná dva svaly – pravou svíčkovou a nízký roštěnec. Jedná se tedy v podstatě o dva steaky vysoké kvality v jednom. Měl by vážit nejméně 400 gramů a jeho chuť dobře vynikne grilováním. Jeho variantou je steak porterhouse, který má stejný tvar, ale větší část masa je ze svíčkové, protože se krájí z místa blíže oháňce.
Příprava: Obecně pro všechny steaky platí, že méně je více. T-bone steak dochuťte pepřem, solí a olivovým olejem – vše pečlivě vmasírujte do masa. Pokud si rádi s masem pochutnáte i na jiných chutích, připravte si chutney, omáčku nebo vyzkoušejte balsamico.
Filet mignon steak: Filet mignon steak (v překladu malý) se připravuje z malého kousku masa v koncové části svíčkové. V restauraci se také můžete setkat s názvy tenderloin, tournedos nebo jednoduše filet či medailonky. Svíčková je díky svému umístění pod páteří téměř nepoužívaným svalem, tudíž je maso obzvlášť křehké, libové a zároveň také nejdražší ze všech částí hovězího. Chuť tohoto dílu není příliš výrazná. Ze svíčkové připravíte kromě steaku také skvělé carpaccio, rostbeef nebo tatarský biftek. Maso na tatarák ideálně naškrábejte ostrým nožem, rozdíl oproti mletí je znát.
Příprava: Nejvhodnější úpravou je propečení rare nebo medium rare. Pro zachování kulatého tvaru lze ovázat provázkem.
Rib eye steak a prime rib: Plátek masa oválného tvaru pochází z vysokého roštěnce, tedy přední části hovězího hřbetu. Zde je maso méně svalnaté a díky tomu i křehčí než z nízkého roštěnce. Charakteristické je bohaté mramorování včetně takzvaného tukového oka. Právě vysoký obsah tuku zajišťuje tomuto plátku masa vynikající chuť. Rib eye steak se prodává bez kosti. Maso z vysokého roštěnce s kostí, tedy žebrem, je označováno jako cote de boeuf a celý roštěnec nerozdělený na jednotlivé steaky se nazývá prime rib. Nejjemněji je maso mramorované mezi 9. a 12. žebrem, a naopak bohatě mramorované je maso od 6. do 8. žebra, kde se nachazí i rib eye steak.
Příprava rib eye: Chuť kvalitního masa je výborná sama o sobě, proto stačí dochutit rib eye steak jen solí, pepřem a olivovým olejem – pomocí opatrného vmasírování. Tato část masa se skvěle hodí na pánev i gril, který mu navíc dodá nezaměnitelnou kouřovou chuť.
Připrava prime rib: Obrovský prime rib se snad ani jinam než na gril nevejde. I při jeho úpravě znamená méně více. K soli a pepři ale můžete ještě přidat plnotučnou hořčici. Pomazané maso nechte klidně přes noc odpočívat. Na žhavém grilu se maso peče něco přes hodinu, dokud jeho vnitřní teplota nedosáhne 59 °C. Obyčejné, ale funkční teploměry na steak stojí jen pár korun,
V naší poradně s názvem WWW.HOVĚZÍ POLEVKA-ČISTIT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Trvalová Dagmar.
Jak vyčistit hovězí polévku.Mám vývar z hov. kostí a je bílý,Jak ho vyčistit i když jsem pěnu odebrala. Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Hovězí vývar vyčistíte tak, že do horkého vývaru rozmícháte vaječný bílek bez žloutku. Bílek na sebe naváže všechny drobné nečistoty a jde pak dobře vychytat přes cedník. Výsledkem je průzračný vývar.
Ingredience: 500 g hovězího masa (hřbet, nožičky, hrudí, maso z krku nebo plec, oháňka, případně morkové kosti), 1 cibule (překrojená), 100 g celeru (1/4 celeru) na větší kusy, 100 g mrkve na větší kusy, 100 g petržele na větší kusy, několik kuliček černého pepře a nového koření, bobkový list, bouquet garni (snítka zelené petrželky, tymiánu, bobkový list, stroužek česneku, několik černých pepřů zabalených do zelené části pórku; vše svázané motouzkem), špetka soli na dochucení.
Technologický postup: Hovězí maso opláchneme, rozkrájíme na větší kusy a naklepeme. Vložíme do hrnce s asi 2 litry studené vody a přivedeme k varu. Přidáme koření i zeleninu (můžeme ji předem osmahnout) a přiklopíme pokličkou. Poklička by ale neměla uzavírat hrnec neprodyšně, protože polévka potřebuje škvírku k dýchání. Vše necháme nejméně dvě a půl hodiny pomalu vařit na mírném ohni (táhnout), vývar pak bude méně kalný. Tomu zabráníme také tím, že pokud musíme dolévat vodu, použijeme vždy jen vodu vařící. Během vaření vývar hlídáme a průběžně sbíráme vznikající pěnu, aby vývar zůstal čistý. Vývar scedíme za pomoci co nejhustšího sítka (případně cedník vyložíme utěrkou vymáchanou v horké vodě a pořádně vyždímanou). Takto připravený hovězí vývar můžeme podávat buď samotný, nebo s nakrájeným uvařeným masem a zeleninou, nebo s játrovými knedlíčky. Zbylý vývar můžeme uchovat po jeho částečném odvaření a následném zmrazení v kostkovém tvořítku na led. Získáme tak výborný domácí bujón. Tip: Morkové kosti se mohou před vařením zbavit morku – polévka pak bude méně mastná.
V naší poradně s názvem ZAVAŘOVÁNÍ MASA DO SKLENIC V TROUBĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Nadja.
Citát: "Nejprve si připravíme mělký plech, na nějž sklenice postavíme. Plech pak zalijeme vodou do výšky 2 až 3 centimetrů."
- Mělký plech bývá tak 1 cm vysoký, takže do něj 2-3cm vody nenalijeme.
- Plech pak zalijeme vodou - zaléváme asi sklenice uložené na plechu, nikoliv plech, to bychom vodu lili přímo do trouby.
-----------------
Nesrovnalosti:
Zavařování masa na dovolenou (v hrnci):
"Maso můžete do sklenic napěchovat a následně zalít vepřovým vývarem až po okraj"
Zavařování masa do sklenic v mikrovlnce:
"Sklenice neplníme až po okraj, ale pod víčkem musí zůstat mezera, což je stejné, jako při zavařování v hrnci."
Dotaz: TAKŽE PLNÍME AŽ PO OKRAJ, NEBO S MEZEROU?
------------------
Při zavařování v mikrovlnce doporučuji sklenice podložit talířem s trochu zvýšeným okrajem - pokud tekutina vyteče, aby se nerozlila po celé troubě.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Při zavařování se sklenice plní s okrajem. Mezi víčkem a obsahem musí být mezera alespoň půl centimetru. Je to proto, že při zavařování se vlivem zvýšené teploty zvetšuje objem obsahu a ten by mohl vytékat. Samotné vytékání nevadí, ale hrozí, že se s tekutinou může pod víčko dostat i pevná struktura, třeba svalové vlákno, které pak způsobí neťesnosti a zkažení obsahu.
Ingredience: 500 g hovězích žeber s masem, 500 g morkových kostí, 1,5 kg kostí harfa, sůl, 20 g celého černého pepře, 10 g celého nového koření, 5 listů bobkového listu, 300 g mrkve, 300 g petržele, 300 g celeru, libeček, nať z kadeřavé petržele, 200 g pórku, voda.
Technologický postup: Kosti necháme zatáhnout v troubě na 220 °C cca 15 minut (až budou mírně do zlatova opečené). Mezitím v hrnci na sucho opražíme divoké koření a zalijeme ho vodou (měla by sahat do ¾ hrnce), přidáme očištěnou mrkev, petržel, celer, pórek (v celku) a vše přivedeme k varu. Potom do hrnce vložíme pečené kosti, necháme ještě cca 2 minuty zprudka zavařit a poté plamen ztlumíme, aby vývar lehce bublal, ne se úplně vařil. Nakonec osolíme a přidáme bylinky. Pokud se na vývaru tvoří pěna, sbíráme ji naběračkou nebo jemným sítkem. Vývar necháme táhnout minimálně 5 hodin, ale můžeme až 10 hodin. Hotový vývar přecedíme přes jemné sítko nebo plátno (nejlepší jsou staré pleny, ty nové nepropouští). Maso z kostí obereme a natrháme po vláknu, zeleninu vyhodíme. Když budeme vývar používat k přípravě polévky, uvaříme si v něm zeleninu novou. Nakonec dosolíme. Tip: Pokud chceme mít vývar světlý, kosti nepečeme, ale spaříme je (přelijeme vroucí vodou).
Také si můžeme udělat dvojitý vývar, a to tímto způsobem: po 5 hodinách tažení vyjmeme kosti a maso a upečeme nové kosti, které do vývaru vložíme, necháme lehce zavařit a táhneme znovu 5 hodin.
Vývar během vaření nemusíme hlídat, proto je výhodné ho připravovat přes noc.
V naší poradně s názvem POLÉVKY. se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sylva..
Můžu polévku kuřecí vývar z ní.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Jestli myslíte kuřecí polévku při léčbě Warfarinem, tak samozřejmě můžete. Kuřecí maso obsahuje jen zanedbatelné množství vitamínu K, který ovlivňuje účinky Warfarinu. Ani vývar z kuřecího masa nebude obsahovat vitamín K.
Použití papiňáku neboli tlakového hrnce není nic složitého. Konkrétně u hovězího vývaru se jedná pouze o nalití studené vody do papiňáku, přidání všech surovin, uzavření hrnce a přivedení k varu co nejrychleji. Tlakový hrnec by se neměl naplnit víc než do 2/3, maximálně 3/4. Po přivedení k varu odstavíme papiňák na slabší plamínek a necháme 1–1,25 hodiny syčet (podle kvality masa). V určený čas papiňák odstavíme a necháme 15 minut odpočívat. Hrnec poté postavíme do dřezu, pustíme na něj tenký pramínek studené vody a necháme být. Až ostře zasyčí, je hotovo. Můžeme otvírat. Jestli nespěcháme, existuje ještě druhá možnost: papiňák necháme na plotně. To je ideální pro „předpřípravu“, kdy si maso uvaříme večer, sporák vypneme a hrnec necháme do druhého dne na plotně (zde ale budeme vařit maximálně 1 hodinu).
Ingredience: 700 g hovězích žeber, 3 lžíce hladké mouky, 1 kus karotky, 1 kus petržele, 1/4 celeru, 1 cibule, 1 vejce, pažitka, vellenka, sůl, pepř.
Technologický postup: Vývar si připravíme v papiňáku. Tento vývar je sice značně nekvalitní (vaří se velmi rychle – vře), ale hodí se pro další zpracování. Připravený vývar přivedeme k varu a mezitím si na suché horké pánvi orestujeme do zlatova hladkou mouku. Včas odstavíme a necháme 5 minut chladnout. Poté mouku nasypeme do zavařovací sklenice se 2 decilitry studené vody, sklenici uzavřeme a vše protřepeme. Jíška je hotová za pár minut. A hlavně bez tuku. Obsah sklenice vlijeme do vroucího vývaru a na mírném plamínku provaříme (10 minut). Pak přidáme dle chuti upravenou zeleninu. Dalších několik minut vaříme, následně vmícháme vajíčko a obrané a překrájené maso z vývaru. Vývar dochutíme vellenkou, solí, pepřem a pažitkou. Tip: vejce přidáváme do mírně vroucí polévky, kterou mícháme jedním směrem, čímž vytvoříme vír; do ní vlijete jen lehce rozmíchané vejce a pokračujeme v míchání stejným směrem; pak zastavíme míchání a necháme chvíli jen zlehka probublávat. Odborník by řekl, že je žádoucí, aby vejce nebylo rozmícháno rovnoměrně, tedy aby byly občas vidět i cítit v ústech kousky jak bílku, tak žloutku.
Ve svém příspěvku DOMÁCÍ ŠUNKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sidonie.
Dobrý den, mám dotaz zda se dá domácí šunka vyrobit také z mraženého/ rozmraženého masa...nemám možnost pokaždé dostat čerstvé maso ale v mrazáku ho mám dosti a také jakje to potom s vařením...mám schinkenfee ale nevím , zda z rozmraženého masa se musí vařit na ( jakou teplotu a jakou dobu )? Děkuji moc za radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Bla bla.
čerstvé je po úpravě šťavnatější při rozmrazení část tekutiny z masa vyteče lze dodat lákem a maso napíchat 4 procentním roztokem soli s cukrem nebo praganda teplota 75 stupňů čím méně bude kolísat tím lépe cca 2 hod - kuřecí šumku táhnout při 80 C
Dušené plátky hovězího krku s pomalu karamelizovanou cibulí a řepným pyré
Ingredience
(pro 6 porcí)
6 plátků hovězího krku po 200 g;
1 polévková lžíce řepkového oleje;
40 g másla;
1 mrkev, nakrájená na kostičky;
1 cibule, jemně nakrájená;
2 řapíky celeru, nakrájené na kostičky;
1 polévková lžíce hladké mouky;
2 rajčata;
1 bobkový list;
1 stonek tymiánu;
700 ml červeného vína, suchého;
600 ml hovězího vývaru.
Na zeleninu: (karamelizovaná cibule)
3 velké cibule;
1 polévková lžíce řepkového olej.
Na pyré: (pyré z řepy)
500 g brukve vodnice;
200 ml mléka;
200 ml vody;
40 ml smetany ke šlehání nebo zakysané smetany;
sůl a pepř;
muškátový oříšek.
Postup
Plátky hovězího krku osolíme a opepříme. Pokud jsou hodně nepravidelné, svažte je k sobě kuchyňským provázkem. Opečeme z obou stran na řepkovém oleji a dáme stranou.
Na másle 10 minut zlehka orestujte nakrájenou mrkev, cibuli a celer. Zaprášíme lžící mouky a krátce orestujeme. Poté přidáme oloupaná a rozmačkaná rajčata, bobkový list a tymián. Zalijeme červeným vínem a zredukujeme na polovinu. Poté přidáme hovězí vývar a zakryté dusíme v předehřáté troubě na 140 °C tři hodiny. Maso by při píchnutí nemělo klást téměř žádný odpor.
Plátky hovězího krku vyjmeme a uchováme v teple. Omáčku přelijte přes sítko, znovu zredukujte do krémova a dochutíme solí a pepřem.
Pro přípravu karamelizované cibule cibuli neloupeme, ale jen ji rozpůlíme a odřízneme špičku a kořen. Řeznou plochu potřeme trochou řepkového oleje a položíme na plech se silikonovou podložkou. Plech přidáme do trouby k masu na dno trouby a pečeme dvě hodiny. Občas zkontrolujte, zda se řezaný povrch nepálí.
Vodnici oloupeme a nakrájíme na kostičky a přidáme tolik mléka a vody, aby byla zakrytá (pokud chcete, můžete přidat i na kostičky nakrájený brambor a citronovou kůru). Vařte deset až patnáct minut, dokud tuřín nezměkne. Poté tyčovým mixérem rozmixujte najemno a dochuťte smetanou, solí, pepřem a muškátovým oříškem.
Při podávání oloupejte slupku z půlek cibule, vyjměte jednotlivé vrstvy a do cibulových mističek naplňte řepné pyré. K tomu položte plátek hovězího krku a přelijte omáčkou.
V naší poradně s názvem ZAVAŘOVÁN UZENÉHO MASA DO SKLENIC se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Bořivoj Wagner.
Co znamená-cituji-uzené maso vkládáme do sklenic a zaléváme šťávou až po okraj;zaléváme jakou šťávou kde ji vezmem.Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Správně má být vodou. Uzené maso se při zavařování zalévá čistou vodou. Pouze pokud je uzené maso málo slané, tak může být trochu přisolená. Je to proto, že během zavařování jakékoliv koření výrazně změní chuť masa. Zavřené uzené maso je lepší ochutit až při spotřebě, například nastrouhaným křenem s jablkem.
Nejkvalitnější maso pochází z 3–6letých volů, vykastrovaných a zvlášť krmených rok před porážkou. Tuk je rovnoměrně prorostlý, maso je tudíž křehké a šťavnaté.
Dobré maso je z mladých jalovic, prvoletek a mladých býků. Nejméně kvalitní je maso ze starších kusů.
Hovězí maso má oproti vepřovému vyšší obsah železa, zinku, selenu, kyseliny listové a vitamínu B12. Je přirozeným zdrojem CLA, tedy konjugované kyseliny linolové, která napomáhá k vytvoření optimální rovnováhy mezi svalovou a tukovou hmotou v lidském těle.
Hovězí maso je významným zdrojem látek a živin pro krvetvorbu, patří k biologicky nejplnohodnotnějším druhům mas.
V dnešní době se na trhu dá zakoupit maso ze zvířete, které bylo prvotně chováno pro jednostrannou produkci mléka. Typickým příkladem jsou v tomto případě staré, vyřazené krávy (toto maso může být v obchodě krásně naaranžováno, ale zklamání, které vás čeká při jeho přípravě a konzumaci, raději ponechte jiným). Je pravdou, že dříve jsme jako spotřebitelé neměli možnost zjistit, co kupujeme. Dnes však máme možnost z povinně zveřejňovaných údajů zjistit datum narození a porážky zvířete, pohlaví a plemennou skladbu konkrétního jedince. Kupujte proto přednostně maso mladých býků (cca 14–24 měsíců) či jalovic (14–20 měsíců), v tuzemsku vykrmených a poražených (tuzemské zvíře poznáte tak, že před vlastním číslem je písmenný kód CZ).
Kvalitní hovězí maso potřebuje před kuchyňskou úpravou vyzrát. Jde o celý komplex procesů v mase, které zaručí jeho křehkost a chutnost. Doba zrání je u různých mas různě dlouhá, hovězí maso by mělo dle odborných doporučení zrát cca 10 dní. Vyzrálé maso je 2–3x křehčí než maso nevyzrálé, a proto lze jen doporučit zakoupení kvalitního hovězího masa cca 1 týden před jeho kulinářským využitím. Koupené maso doma pouze mechanicky dočistíme, zabalíme do potravinářské fólie a v lednici ho můžeme nechat dalších 5–10 dnů dozrát bez obav, že se zkazí.
Hovězí kýta se řadí v dělení hovězího masa mezi zadní část, která je v 1. jakostní kategorii. Hovězí kýta se skládá z ořechu, vrchního a spodního šálu, zadní kýty, válečku a květové špičky. Kýtu lze upravovat dušením, pečením, minutkovou úpravou, grilováním, méně často pak vařením.
Hovězí kýtu je možné v dnešních podmínkách zakoupit již rozbouranou na jednotlivé šály nebo jejich části. V některých řeznictvích je možné zakoupit i kýtu v celku s kostí, ta se dá rožnit, ale je to velmi náročná úprava. Spíše si ji doma rozbouráte na jednotlivé šály nebo kusy.
Květová špička (rump steak) je nejlepší část zadního hovězího. Tohle velice jemné maso najdete v horní části kýty, upravit jej lze téměř jakkoli. Hodí se k pomalejší úpravě
Taková polévka je takřka umělecké dílo. Přitom není náročná na suroviny. Na tvorbu tohoto slavného vývaru z kostí a zeleniny, který je ještě zesílený mletým masem, si rezervujte cca 8 hodin svého času. Odmění se vám za to jedinečnou chutí a barvou jantaru.
Ingredience: 500 g volské oháňky, 1 kus mrkve, 1 kus petržele, 1/4 celeru, 1 cibule, 200 g mletého hovězího masa, 5 vaječných bílků, 2 dl červeného vína, 2 lžíce rajčatového protlaku, celý černý pepř, nové koření, bobkový list, sůl, voda.
Technologický postup: Kusy oháňky dáme na pekáč, přilijeme trochu oleje, přidáme na větší kusy nakrájenou kořenovou zeleninu a neoloupanou cibuli. Promícháme s divokým kořením a v troubě rozehřáté na 220 °C pečeme zhruba půl hodiny. Poté pekáč vyndáme z trouby, slijeme přebytečný tuk a pekáč dáme na sporák. Přidáme rajský protlak a podlijeme červeným vínem. Vše dobře promícháme a na mírném ohni provaříme, aby se odpařil alkohol. Kusy masa vybereme z pekáče a přendáme do velkého hrnce. To, co zbude na pekáči, pomalu restujeme, až se víno odpaří a zelenina zkaramelizuje. Potom obsah pekáče přidáme do hrnce k masu a zalijeme studenou vodou. Přivedeme k varu, stáhneme plamen a necháme pomalu táhnout 4–7 hodin. Poté vyndáme oháňku, vývar přecedíme a necháme vychladnout, nejlépe přes noc. K vyčištění vývaru a zesílení chuti použijeme mleté hovězí, které smícháme se sněhem z bílků. Tuto směs pak vmícháme do studeného vývaru. Za stálého míchání přivedeme polévku k varu, poté plamen stáhneme a už bez míchání vaříme asi hodinu. Nakonec naběračkou opatrně nabíráme vývar a cedíme ho přes čisté plátýnko do nádoby. Vývar je fantastický sám o sobě, ale můžeme ho ještě vylepšit libovolnou zavářkou. Parádu však uděláme i s petrželkou.
V naší poradně s názvem SVÍČKOVÁ OMÁČKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Sylva.
muzu svickovou s kralika na warfarin
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.
Jedním slovem můžete, ale musíte s tím počítat ve svém denním příjmu vitamínu K. Když užíváte Warfarin, tak musíte hlídat denní příjem vitamínu K ve stravě, který by měl být 90 mikrogramů pro ženy a 120 mikrogramů pro muže. Králičí maso, stejně jako ostatní druhy masa obsahuje jen málo vitamínu K a můžete ho jíst prakticky bez omezení. Jedna porce králičího masa obsahuje přibližně 5 mikrogramů vitamínu K. Svíčková omáčka se připravuje z kořenové zeleniny a smetany a to všechno taktéž obsahuje vitamín K. Jedna porce svíčkové omáčky bude obsahovat přibližně 10 mikrogramů vitamínu K. Knedlíky, jako všechny výrobky z mouky obsahují jen velmi málo vitamínu K a můžete je jíst bez omezení. Celá jedna porce svíčkové omáčky s králíkem a knedlíky ozdobená brusinkami a šlehačkou bude obsahovat přibližně 16 mikrogramů vitamínu K.
Mleté maso připravujeme ze všech druhů jatečných mas (hovězí, vepřové, kuřecí, skopové), zvěřiny, ryb. Vždy se používá maso horší kvality a ořez. Některá masa můžeme mísit (hovězí a vepřové). Mletím masa narušíme konzistenci, objem a maso se stává stravitelnější. Díky mletí je tepelná úprava rychlejší a hodí se k dietnímu stravování. Umleté maso z hygienických důvodů uchováváme nejdéle tři hodiny.
Maso si připravíme tak, že odstraníme zbytky kostí a šlach, nakrájíme na kousky, které těsně před zpracováním umeleme, zvýrazníme kořením, přidáme ingredience ke zvýraznění chuti (cibule, česnek, kečup). Konzistenci upravíme přidáním vejce, případně žemle, zjemnit můžeme mlékem či smetanou.
Pokrmy lze připravovat ze syrového masa (sekaná pečeně, karbanátky, čevapčiči, holandský řízek) nebo z tepelně zpracovaného masa (masové haše, krokety, paštiky).
Mletá masa můžeme tvarovat na šišky, placky, řízky, kuličky, šištičky či krokety. Některá masa můžeme plnit do forem (paštiky). Mleté maso se velmi dobře doplňuje, k tomu používáme zeleninu, sýr, houby, sóju. Při doplňování nám v mase vznikne mozaika. Při míchání však musíme dbát na zachování, „nerozbití“ vložených surovin.
K dochucování můžeme použít většinu druhů koření, ale většinou se snažíme pouze zachovat původní charakter masa, které jsme na mletí použili. Slaninu používáme hlavně u mas s malým obsahem tuku (kuřecí). Při dochucování je důležité správné promíchání všech surovin, je vhodné si udělat tepelnou zkoušku připraveného masa, někteří kuchaři ochutnávají mletá masa při jeho promíchávání, ale toto se nedoporučuje z hygienických důvodů.
Složení nejčastěji užívaných mas ve 100 g je u hovězího masa (53 kcal, 0,2 g cukrů, 2,4 g tuku, 1,2 g nasycených mastných kyselin a 0,5 g sodíku), vepřové maso (247 kcal, 0 g cukrů, 20 g tuků, 6,8 g nasycených mastných kyselin a 1,18 g sodíku), míchané hovězí a vepřové maso (262 kcal, 0,2 g cukrů, 24 g tuků, 8 g nasycených mastných kyselin a 1,68 g sodíku), skopové maso (192 kcal, 14,6 g tuků, 17,2 g bílkovin a 0 g sacharidů) a kuřecí maso (117 kcal, 1,4 g tuků, 24,3 g bílkovin a 0,5 g sacharidů).
Srnčí kýta na smetaně podle Jiřího Kodeta (a Kluků v akci) s houskovým knedlíkem
Ingredience na maso, omáčku:
1,2 kg srnčí kýty
1 celer
2 cibule
2 l hovězího vývaru (osoleného)
2 mrkve
250 ml smetany
4 kořenové petržele
50 ml octa
60 g uzeného špeku
Bobkový list
Citron
Cukr
Černý pepř
Jalovec
Nové koření
Slunečnicový olej
Sůl
Tymián
Ingredience na houskové knedlíky:
1 vejce
¼ l mléka
2 housky
2 žloutky
500 g hrubé mouky
Kypřící prášek do pečiva
Sůl
Postup přípravy masa a omáčky:
Před přípravou srnčího masa je důležité mít hotový hovězí vývar, ideálně samozřejmě domácí. Vývar by měl být vychladlý a scezený. Pak do něj vlijeme ještě ocet, přidáme snítku tymiánu, černý pepř, nové koření, bobkový list a jalovec. Připravíme si srnčí maso, které prošpikujeme špekem a svážeme provázkem, aby drželo tvar. Na pánvičce si zahřejeme olej a maso na něm zprudka opečeme ze všech stran. Maso vložíme do hrnce a zalijeme ho ochuceným vývarem (maso musí být celé potopené). Jakmile maso a vývar zchladnou, tak je vložíme do lednice, kde maso necháme dva dny odležet. Musíme ho ale každý den jednou / dvakrát otočit. Po dvou dnech maso vyjmeme z vývaru. Pak si oloupeme a nakrájíme cibuli na kostky. Očistíme si i zeleninu a nahrubo ji nastrouháme. Na pánvi si rozehřejeme olej a necháme na něm zesklovatět cibuli, pak k ní přidáme část nastrouhané zeleniny a osmahneme ji. Vložíme maso a na něj navršíme zbytek zeleniny a vše podlijeme vývarem, přidáme černý pepř, nové koření, bobkový list, jalovec a plátky citronu. Pánvičku zaklopíme a vše pečeme asi při 180 °C, dokud maso nezměkne (asi dvě hodiny). Poté vyjmeme maso a koření a omáčku rozmixujeme. Z vody a cukru si připravíme karamel, který přidáme společně se smetanou do omáčky a vše povaříme. Z masa mezitím odstraníme provázek a nakrájíme ho na tenké plátky.
Postup přípravy houskových knedlíků:
Z mouky, prášku do pečiva, mléka s vejcem a žloutků si vypracujeme hladké těsto, do něhož ještě přimícháme na kostky nakrájené housky. Z těsta vytvoříme asi dva knedlíky, které vaříme v osolené vodě asi 25 minut (zhruba v polovině času knedlíky otočíme).
Ve svém příspěvku DOMÁCÍ ŠUNKA MRAŽENÉ MASO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Frodl.
Dělal jste někdo domácí šunku z mraženého masa? A s jakým výsledkem? Já to zkusil a výsledek byl: Krásně růžová, homogenní, dala se krájet i na milimetrové plátky. Chuť žádná, vůně také žádná, v ústech pocit suchého masa, jako přesolená (dal jsem na 1 kg 9 g soli 9g pragandy ). Poradí někdo, nebo má někdo podobnou zkušenost? Předem díky za radu.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Hovězí vývar představuje zdroj kvalitních bílkovin (zejména přidáte-li i pokrájené maso), vitamínů a minerálů (ze zeleniny). Kromě toho obsahuje i sacharidy a tuky, tudíž se jedná o kompletní výživu. Hovězí vývar podporuje trávení a je vhodný nejen při nechutenství.
Jestliže upřednostňujete opravdu silný vývar, vkládejte maso do studené vody. Pokud dáváte přednost šťavnatému masu, dávejte ho až do vody vroucí (maso se zatáhne a nepustí tolik chuti a šťávy do tekutiny).
Držíte-li redukční dietu, před podáváním seberte z povrchu polévky přebytečný tuk. Místo klasických nudlí můžete použít nudle celozrnné a přidat i více zeleniny. Taková polévka pak může být i dobrou, lehkou a kompletní večeří.
Jedna porce hovězího vývaru (0,33 l) obsahuje 12,9 g bílkovin, 14,6 g sacharidů a 5,4 g tuků. Energetická hodnota jedné porce vývaru je 160,35 kcal.
Ve svém příspěvku RYCHLOSŮL PRAGANDA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr Heřmánek.
Dobrý den, chtěl bych se zeptat na zkušenost při smíšeném způsobu solení (naložení) masa s použitím směsi běžné soli a Pragandy. U Pragandy se uvádí, že maso je připravené pro uzení již po 14 dnech. Což mi připadá krátká doba, aby se do masa dostala chuť česneku. Když bych použili Pragandu 50% a běžnou sůl 50% a prodloužil dobu na 4 týdny, může vzniknout nějaký problém? Děkuji za názor.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
V dnešní moderní době, kdy má doma samozřejmě každý mrazák, je konzervace zamražením nejsnazší cestou ke konzervaci masa. Existují však i jiné způsoby konzervace, například sterilizace. Je to jeden z postupů, jak udržet maso dlouhou dobu v takovém stavu, aby umožňovalo další konzumaci nebo zpracování na různé masné výrobky. Velmi starým způsobem konzervace je pak uzení masa. Princip spočívá ve vystavení masa účinkům kouře. Kouř maso vysušuje a současně usazenou vrstvou chrání maso před napadením mikroorganismy. Uzené maso získává charakteristickou vůni i chuť, které jsou hlavním důvodem, proč se tato metoda stále používá. Poté je možné zavařit maso do sklenic, případně do konzerv. Tento způsob se využívá nejen u domácích uzenin, ale i přímo u masa, které můžeme zavařovat v horké vodě buď přímo syrové pouze s kořením, nebo rovnou sterilovat maso pečené. Pokud maso správně naložíte, což je velmi jednoduché, tak má výsledek opravdu úžasnou chuť. Takovou tu dobrou, masovou. Těžko to popsat, to se musí ochutnat. Maso není ani pečené, ale ani vařené. Doporučuji všem vyzkoušet. Navíc to má jednu velikou výhodu - nepotřebujete žádné extra vybavení. Pokud doma praktikujete třeba zavařování ovoce do sklenic, máte určitě všechno, co potřebujete.
Rady pro konzervaci uzeného masa
Při sterilaci je třeba dodržet určité zásady:
musíme dbát na naprostou čistotu víček, obalů, prkének a veškerého použitého nádobí;
uzené maso vkládáme do sklenic a zaléváme šťávou až po okraj;
teplota vody musí pro správnou sterilaci masa dosahovat nejméně 100 °C;
sterilizace uzeného masa probíhá minimálně 1 hodinu, po 24 hodinách sterilaci opakujeme;
po sterilaci uzeného masa necháme sklenice vychladnout a pečlivě zkontrolujeme, zda nám víčka dobře drží;
sklenice s masem ukládáme v chladu a temnu;
datum spotřeby je nejdéle do 2 měsíců;
po otevření zkontrolujeme nezávadnost masa, jakýkoli zápach je na škodu, takové maso nekompromisně vyhodíme.
V naší poradně s názvem CHOROBY A ŠKŮDCI VINNÉ RÉVY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Honza.
Dobrý den, na odrůdě Prim jsem objevil problém. Dokázal by někdo poradit, co to je a popř. co s tím? Děkuji. Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Takto vypadá sluneční úžeh plodů vinné révy. Příčina je vysoká teplota v kombinaci s nevhodně načasovaným nebo rychlým odlistěním a vystavením hroznů přímému slunku. Sluneční úžeh révy vzniká jako poškození infračerveným zářením. V podstatě lze mluvit o poškození hroznů vysokými teplotami. Tepelné záření, které může způsobit sluneční úžeh, se odvíjí od kombinace teploty, slunečního záření a proudění větrů. V bobulích, exponovaných ke slunečnímu záření, může být teplota vyšší až o 10°C, než je aktuální teplota vzduchu. Při teplotách okolo 35°C, může být teplota bobulí kolem 45°C, což může být destruktivní nejenom pro slupku, dužninu bobule, ale také pro enzymatický systém. Zcela destruktivně proto může být ovlivněná tvorba látek obsažených v bobulích a tím také kvalita hroznů. Vliv tepelného záření na bobule se zesiluje, zejména za bezvětří nebo minimálního proudění vzduchu.
Určitě znáte z vlastní zkušenosti velmi intenzivní, sálavé teplo, které je možné pozorovat při vysokých teplotách, při intenzivním slunečním záření a za bezvětří ve vinici. Právě toto teplo má destruktivní vliv na bobule.
Proudění větru může snižovat riziko vzniku slunečního úžehu. Proudění větru má ochlazující vliv a teplota bobulí se může výrazně snižovat. Může být na stejné úrovni, jako je aktuální teplota vzduchu nebo i nižší.
Poškození na hroznech se objeví většinou do 24 hodin a po 5–10 dnech působení těchto extrémních podmínek může dokonce dojít až k odumření třapiny. Jakmile překročí teplota vzduchu 35 °C, lze předpokládat, že úplná exponovanost hroznů je výrazně škodlivá.
Napadení bobulí je typické propadáním slupky bobule, která se zbarvuje do hnědé až fialové barvy. Při silnějším napadení dochází k scvrkávání bobulí. Postupně může dále docházet k zasychání bobulí. Takto extrémně poškozené bobule již nejsou vhodné ke zpracování na víno. Jelikož jsou často poškozené pouze části exponovaných hroznů, bylo by velice obtížné a časově náročné hrozny třídit ve vinici. Je proto třeba hrozny co nejšetrněji vylisovat a minimalizovat jakýkoliv delší kontakt poškozených hroznů s moštem. Mohlo by docházet k extrakci hořkých látek do moštu a vína.
Na poškození jsou náchylnější větší bobule. Poměr mezi slupkou bobulí a objemem bobule je poměrně malý a vrstva kutikuly je většinou tenká. Nejcitlivější jsou právě stolní odrůdy, kam patří i odrůda Prim, a dále moštové odrůdy s větší bobulí.
S blížícím se termínem zaměkání je proto také třeba změnit strategii odlistění. Odlistění zóny hroznů, prováděné v tuto dobu, by mělo být pouze jednostranné. Při směru řad sever-jih by se mělo odlistění provádět pouze z východní strany listové stěny. Při jiném směru řad, vždy z takové strany, kde svítí ranní slunce. Bobule jsou také odolnější ke slunečnímu úžehu, pokud bylo odlistění provedené brzy po odkvětu révy vinné.
Jestliže je některá vinice výrazněji odlistěná a zároveň hrozí poškození vysokými teplotami a sluncem, je možné aktuálně provést postřik kaolinem v 5% koncentra
Suché solení – používá se, pokud chceme udit velký kus masa. Sůl, cukr, sanytr se v poměru 100 : 10 : 1 vetře do masa. Je možné přidat i koření. Maso se zavěsí do sklepa, kde se nechá i dva měsíce, než začneme udit. Pokud máme menší kousky masa, můžeme je vložit do kamenné nádoby. Takto naložené maso otáčíme každé dva dny, aby se sůl i koření dostaly do všech částí masa, a to přibližně po dobu jednoho měsíce. Pokud jsou kousky masa menší než jeden kilogram, postačí dva týdny. Šťávu z masa, která se vytváří, odstraníme. Při tomto způsobu nakládání se musí maso před uzením důkladně umýt a jeden den nechat uležet ve vodě (vodu měníme). Poté je potřeba maso osušit. Během skladování kontrolujeme barvu i vůni masa.
Mokré solení – maso se naskládá do kameninové, plastové nebo smaltové nádoby a jednotlivé vrstvy masa se polévají solným lákem. Na jeden litr láku je třeba 1 litr vody, 100 g soli, 10 g cukru, 1 g sanytru. Na kilo masa potřebujeme cca 750 ml litru láku. Při přípravě láku rozpustíme doporučené množství solicí směsi v pitné vodě a 20–30 minut povaříme. Je možné přidat i koření. Přecedíme přes plátno nebo husté sítko. Než směsí maso zalijeme, je třeba jej vychladit. Je důležité, aby bylo maso celé ponořené. Naložené by mělo být dva až tři týdny. Poté se maso opláchne v teplé vodě, zavěsí se na vzdušné místo a nechá se řádně oschnout.
Sanytr (ledek) je draselná sůl kyseliny dusičné, silné oxidační činidlo, v potravinářství uvedeno pod kódem E252.
Maso by mělo být skladováno při teplotách od 0 do 4 °C. Pokud maso nakládáme, měli bychom se vyhnout některým chybám, jako je špatně umyté nádobí, neúplné prosolení masa, předčasné, nebo naopak pozdní zalití lákem, nedodržení teploty, vyčnívající části masa z láku a podobně.
Ve svém příspěvku ZAVAŘOVÁNÍ MASA DO SKLENIC se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Miloslav.
Dobrý den chtěl jsem se zeptat při zavařováni masa ve sklince mám víčka ručně přišroubovat na doraz a napustit vodu nad víčko nebo zaroveň s víčkem,mám sklinky o,80m jak to mám to maso vařit tak jak ve sklenici o,72m děkují za odpověď
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
100 g žampionů nakládaných nebo čerstvých, nebo sušené houby
1 cibule
2,5 dcl smetany ke šlehání
½ kostky hovězího bujónu
hladká mouka na obalení roštěnek
sůl, pepř
Postup:
Plátky hovězího masa opláchněte, osušte, po obvodu na několika místech nakrojte a z obou stran naklepejte. Osolte, opepřete a obalte v mouce. Pokud chcete připravovat plátky dietně, tak je takto připravené vložte do keramické nádoby pomalého hrnce a přidejte žampiony. Jestliže budete používat houby sušené, nechte je předem namočené asi hodinu ve vodě. Vodu poté slijte a houby přidejte k masu. Ke směsi přisypte na jemno nakrájenou cibuli, rozdrobte ½ kostky hovězího bujónu a vše zalijte smetanou ke šlehání. Dobře promíchejte. Roštěnky můžete před dušením v pomalém hrnci i zprudka opéct z obou stran na pánvi v oleji, aby získaly barvu. Tento postup samozřejmě nedoporučujeme při přípravě dietního pokrmu. Keramickou nádobu vložte do pomalého hrnce a vařte na I. stupni asi 8 hodin nebo na II. stupni 4 až 5 hodin. Jako přílohu doporučujeme například vařené brambory.
V naší poradně s názvem MY MADAGASCAR TUBIFLORA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva.
Ráda bych věděla, jak o tento druh pečovat a jestli kvete. Má někdo zkušenosti? Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Madagascar tubiflira neboli kalanchoe vytváří malý shluk květů, uspořádaný na stopkách. Ke kvetení nedochází pravidelně a někdy nemusí kvést vůbec. V případě, že se rozhodne kvést, tak se tak stane na začátku teplého ročního období. Kakanchoe mají malé šedavé květy podobné levanduli. Po odkvětu, hlavní rostlina umírá a přichází čas ke znovuzrození přes malé rostlinky, které s umřelou rostlinou můžou klesnout k zemi a růst všude tam, kde přistanou. To je důvod, proč je nejlepší, aby se kalanoche pěstovala v samostatných květináčích.
Kalanoche potřebuje teplotu 16° až 24° C. Potřebuje minimálně čtyři hodiny slunečního svitu denně. Dá se pěstovat i venku, ale je třeba ji uklidit před prvními mrazy, a to postupně, protože náhlé změně teploty můžou rostlině způsobit stress. Kalanchoe poroste na přímém slunci, nebo v jasném světle ve stínu. Zalévá se pouze tehdy, když je půda suchá. K zálivce se používá voda o pokojové teplotě. V zimním období je zapotřebí, aby se půda nechala vyschnout mezi jednotlivými zálivkami. Kalanchoe potřebuje zeminu pro kaktusy. Pokud používáte standardní zeminu pro pokojové rostliny, tak přidejte písek nebo perlit pro lepší propustnost. Kalanchoe se přesazuje brzy na jaře, ale pouze tehdy, když rostlina přeroste svůj květináč. Nový květináč vyberte o něco větší než byl ten původní. Přesazování je možné každý měsíc, mezi březnem a zářím. Následně se pak použije tekuté hnojivo naředěné na polovinu, než je doporučováno. Kalanchoe nemá ráda vysokou vzdušnou vlhkost. Průměrná vlhkost v místnosti moderních bytů je ideální pro tuto rostlinu. K rozmnožování je třeba vybrat některé z rostlinek z okrajů listů. Množení se provádí v mělkém hrnci, do kterého se nasype hlína pro kaktusy. Hrnec nemusí být hluboký, protože kořeny zde neporostou moc dlouho. Malé rostlinky se rozmístí na povrch půdy, hrnec se zakryje průhlednou igelitovou fólií a umístí se na slunném místě. Půda se při množení udržuje vlhká, ale ne přemokřená. Když jsou rostliny dostatečně vysoké a lehce se dotýkají plastu, tak se odstraní plastový obal a přesadí se do většího květináče.
Hovězí, který se připravuje rychle v pánvi jako steak, se nazývá biftek. Od anglického beef steak, tedy hovězí steak. I když se pod označením biftek někdy rozumí pouze steak z hovězí svíčkové, toho nejjemnějšího a nejdražšího masa, lze ho použít v rozšířeném smyslu na všechno hovězí, které lze zprudka a krátce opéct na pánvi.
Na kvalitní steak potřebujete vyzrálé maso. Po porážce se v mase začnou odehrávat enzymatické rozkladné procesy. Ty mají za následek mnoho věcí, ale především to, že se maso nepřemění na odolnou žvýkačku, až do něj poprvé kousnete, naopak bude perfektně křehké a měkké. U kuřecího nebo třeba vepřového masa tento proces zrání trvá jen jeden nebo dva dny, ale hovězí potřebuje mnohem víc času, aspoň tři týdny. Po celou tu dobu musí ležet v kontrolovaném prostředí s teplotou mezi 0-2 stupni Celsia a zrát. Maso nejen zkřehne, ale také se mu změní barva, přestane být zářivě červené, ztmavne a zhnědne. Toto zbarvení poskytne snadnou vizuální kontrolu při nákupu. Když do vyzrálého masa šťouchnete prstem, bude měkké a tvárné jako máslo a důlek v něm po nějakou dobu zůstane. Na rozdíl od něj červené a nevyzrálé kousky pod tlakem prstu pruží, takže na minutkovou úpravu nejsou vhodné. Jestli se takové maso na něco hodí, tak na delší dušení nebo pečení.
I když v obchodě objevíte správné maso, ještě nemáte vyhráno. Podívejte se také, jak je maso vysoké, tedy silné. Z půlcentimetrového plátku masa nic kromě stupně well done neuděláte. Jestliže toužíte po růžovém prostředku, nebo dokonce po krvavém, logicky musíte pracovat s plátkem o výšce aspoň dva centimetry, aby se nestačil propéct hned v první minutě.
Propečenost můžete otestovat dotykem prstu. Tím, jak se maso postupně propéká směrem dovnitř, začíná tuhnout. Čím je propečenější, tím je tužší.
Návod na test prstem: Spojte bříška palce a ukazováčku levé ruky, vůbec přitom jimi nemusíte tlačit proti sobě. Ukazováčkem pravé ruky se dotkněte toho vybouleného místa pod palcem, které už patří k dlani. Trochu do tohoto svalu šťouchněte - přesně takovou tuhost vykazuje biftek propečený na stupeň rare. Nyní spojte palec a prostředníček a znovu si zatlačte do té baculaté části pod palcem: takto bude steak medium. A konečně spojení prsteníčku a palce nám napoví, jak je tuhý stupeň well done. Zkuste vystřídat prsty rychle za sebou, ať cítíte rozdíl.
Hovězí steak ve třech krocích
Prudké opečení masa v pánvi po obou stranách: Takto vytvoříte na povrchu masa tmavě hnědou, částečně křupavou kůrku. Tím se značně zesílí a zlepší chuť i barva steaku. Cílem však není maso dostat do správného stupně vni
Základem dobrého steaku je kvalitní maso. Pokud máte ve svém okolí kvalitního řezníka, tak máte vyhráno. Existují ale i další možnosti, kam se vydat. A nezapomeňte ani na další aspekty, kterých je nutné si všímat, když chcete koupit kvalitní maso na steaky. Pravda ale je, že ve většině českých řeznictví je maso obvykle nevyzrálé, nemá dostatek vnitřního tuku a často ani nejde o dobrý kus zvířete. Najdou se samozřejmě i výjimky – a těch je třeba si vážit. Zapátrejte ve svém sousedství anebo si za dobrým masem kousek zajeďte. Steak nemáte k večeři každý den, tak se trocha investice do kvality vyplatí.
Maso z mladého býčka je cennější než z jalovice. Nejdůležitější je nákup masa správně odleželého. To poznáte dle jeho barvy, neboť správně odleželá hovězí svíčková je po krajích nahnědlá a středový terč je červený, maso na řezu lesklé. Maso na steaky by mělo být rozleželé 3–4 týdny. Po stisku masa prstem se má povrch zase rychle vyrovnat. Jemné mramorování masa je zárukou báječné křehkosti a tím pádem celého kuchařského snažení.
Ať už se vydáte do řeznictví, supermarketu nebo farmářské prodejny, zajímat by vás mělo několik ukazatelů, podle nichž poznáte, zda na daném místě najdete kvalitní maso na steaky. Všímejte si ceny masa. Pokud je příliš nízká, něco tady nevoní. Chcete si pochutnat na opravdu dobrém steaku a ne se trápit s masem, které nepůjde rozkousat.
U hovězího vás bude také zajímat, zda je čerstvé, nebo vyzrálé. Pro dobrý steak je totiž žádoucí to druhé. Hovězí potřebuje ke změknutí alespoň 10 až 14 dní, jenže v Česku se na pulty často dostane už tři dny po porážce. Pokud prodejce hrdě hlásí, že je jeho hovězí čerstvé, raději od něj běžte rychle pryč. Takový obchodník ani neví, že čerstvost není u hovězího vůbec žádoucí.
Chcete-li si doma připravit lahodný steak, nekupujte jen tak ledajaké maso a vydejte se do prodejny, kde si budete jisti, že dostáváte tu nejlepší možnou kvalitu. Jedině tak si můžete pochutnat na skvělé večeři nebo dokonalém slavnostním obědu.
