Dipladenia se odborně nazývá Mandevilla splendens, ale velmi často slýcháváme spíše její synonymum Dipladenia, případně Sundevilla. Český název pro tuto rostlinu je chilský jasmín nebo brazilský jasmín.
Mandevilla upoutá pěstitele na první pohled – prodává se obvykle vyvazovaná k opoře a se svými velkými, sytě zelenými lesklými listy vypadá velmi svěže. Vejčité listy rostou na stonku vždy po dvou.
Naštěstí už není problém koupit rozkvetlé rostliny také v našich zahradnických centrech, často najdete v nabídce nejen druh Mandevilla splendens, ale i Mandevilla sanderi nebo Mandevilla amoena. Pokud budete mít štěstí, můžete si vybrat květy i v jiných barvách. Působivé jsou odstíny růžové a červené, občas však bývá k mání i mandevila se žlutými či bílými květy – Mandevilla amoena.
Trubkovité zvonky květů mají průměr od pěti do deseti centimetrů, objevují se od léta do podzimu a nesou bílou, růžovou nebo purpurovou barvu. Jícen květu je obvykle žlutý. Velmi pohledné jsou i lesklé tuhé listy dosahující až dvaceti centimetrů v průměru.
Mandevila je bujně rostoucí liána (popínavá rostlina) a dokáže za léto vyrůst do třímetrové výše. To znamená, že potřebuje pravidelný přísun živin a přiměřený prostor pro kořenový systém. Před umístěním na stanoviště ji můžete přesadit do nádoby o něco větší, než v jaké jste ji koupili. Na dno dejte dobrou drenáž a zeminu buď pro balkonové rostliny, nebo směs ze tří dílů rašeliny a jednoho dílu pařeništní zeminy.
Pravidelné přihnojování mandevile svědčí, vybuduje si pak mohutný kořenový bal a silné, bohatě kvetoucí nadzemní výhony. Vhodná jsou tekutá hnojiva s vyšším obsahem fosforu či plná tekutá hnojiva pro balkónové rostliny. Jakmile se i při této péči zastaví růst nebo rostlina málo kvete, potřebuje přesadit.
Mandevila dobře snáší polostín – má ho raději než celodenní plné slunce, které jí poškozuje a deformuje listy. Vítr není pro pnoucí rostliny nikdy moc dobrým návštěvníkem, dokáže je vmžiku polámat nebo potrhat květy a listy, najděte proto rostlině chráněnou polohu.
Vysoké teploty snáší mandevila celkem bez problémů, stejně tak i sucho (ovšem ne dlouhodobé) – většinou reaguje jen zpomalením růstu a menší násadou květů. Po návratu k normálním podmínkám (teploty kolem dvaceti stupňů a pravidelná zálivka) pokračuje rostlina v růstu i kvetení.
Pro mandevilu představují ideální nádobu k pěstování velké a hlubší samozavlažovací květináče. Nezáleží na jejich tvaru (zda kulaté, či hranaté), důležité je, aby měly kořeny stále možnost čerpat závlahu a živiny, pak mandevila roste přímo před očima. Nezapomeňte do nádoby zapustit oporu, pokud chcete mandevilu pěstovat jako pnoucí. Jinak můž
Základem moderních hybridů se stala odrůda Mandevilla sanderi, která byla objevena v roce 1840 severně od brazilského Ria de Janeira, a proto vznikl i tento název Dipladenia hybrida rio. Oblíbená popínavá rostlina s trubkovitými květy v barvě bílé, růžové nebo purpurové dorůstá do výšky 25–200 cm. Rostlinu lze udržet i ve tvaru keříku, pokud ji ihned po odkvětu seříznete. Kvete od května do října. Pěstujeme ji jako pokojovou rostlinu, s možností letnění venku.
Pěstování dipladenie hybrida rio bývá úspěšné, pokud dodržujeme zejména dvě zásady – pěstujeme ji jako přenosnou rostlinu a zajistíme vysokou vzdušnou vlhkost v okolí rostliny. V suchém prostředí dipladenie nepokvete a listy jí budou opadávat nebo se kroutit.
Dipladenii můžeme pěstovat jako pnoucí liánu, musíme ale rostlině zajistit pevnou oporu, při dobré péči můžou mít výhony délku až tři metry. Další způsob pěstování je ve formě keře. V tomto případě musíme dipladenii brzy na jaře poměrně hluboko seříznout. Při řezu dejte pozor na jedovatý latex.
Přes léto dipladenii můžeme hnojit hnojivy pro balkónové rostliny a umístíme ji na plné slunce.
Dipladenie má dužnaté kořeny, které slouží jako dobrá zásobárna vody, proto rostlina zvládne i krátkodobé opomenutí zálivky.
Rostlina se poměrně snadno množí stonkovými řízky (použijte však vždy ještě nezdřevnatělé výhony).
Při nákupu si dipladenii dobře prohlédněte, neměla by jevit známky plísňového onemocnění, listy by měly být bez škůdců, zdravé, lesklé. Na dipladenii byste měli najít množství poupat a jen málo odkvetlých květů. Po přinesení domů květinu ihned přesaďte z plastového květináče do hliněného nebo do samozavlažovací nádoby.
Jde o oblíbenou popínavou rostlinu s trubkovitými květy v barvě bílé nebo žluté a se žlutým jícnem květu. Dorůstá do výšky 25–200 cm. Rostlinu lze udržet ve tvaru keříku, jestliže ji ihned po odkvětu seříznete. Kvete od května do října. Pěstuje se jako pokojová rostlina s možností venkovního letnění.
Pěstování dipladenie amonea bývá úspěšné, pokud dodržujete především dvě podmínky – pěstujete ji jako přenosnou rostlinu (dipladenie není mrazuvzdorná) a zajistíte vysokou vzdušnou vlhkost v okolí rostliny (v suchém prostředí nepokvete a listy budou opadávat nebo se kroutit).
Dipladenii můžete pěstovat jako pnoucí liánu, musíte ale rostlině zajistit pevnou oporu (při dobré péči mohou mít výhony délku až tři metry). Další možnost pěstování je ve formě keře. V tomto případě musíte dipladenii brzy zjara poměrně hluboko seříznout. Při řezu dejte pozor, z rostliny bude vytékat bílé mléko – latex, který je jedovatý.
Přes léto dipladenii můžete hnojit hnojivy pro balkónové rostliny a umístit ji na plné slunce.
Dipladenie má dužnaté kořeny, které slouží jako dobrá zásobárna vody, a tak rostlina zvládne i krátkodobé opomenutí zálivky.
Rostlina se poměrně snadno množí stonkovými řízky – použijte vždy ještě nezdřevnatělé výhony.
Při nákupu si dipladenii dobře prohlédněte, neměla by jevit známky plísňového onemocnění, listy by měly být bez škůdců, zdravé, lesklé. Na dipladenii byste měli najít množství poupat a jen málo odkvetlých květů. Po přinesení domů květinu ihned přesaďte z plastového květináče do hliněného nebo do samozavlažovací nádoby.
Oblíbená popínavá rostlina s trubkovitými květy v barvě bílé, červené, růžové nebo zlaté, se žlutým jícnem květu. Dorůstá do výšky 25–200 cm. Rostlinu lze udržet i ve tvaru keříku, pokud ji ihned po odkvětu seříznete. Kvete od května do října. Pěstuje se jako pokojová rostlina, s možností venkovního letnění.
Pěstování dipladenie sanderi bývá úspěšné, pokud dodržíte zejména tyto dvě zásady: pěstujete ji jako přenosnou rostlinu (dipladenie není mrazuvzdorná) a zajistíte vysokou vzdušnou vlhkost v okolí rostliny (v suchém prostředí nepokvete a listy budou opadávat nebo se kroutit).
Dipladenii můžeme pěstovat jako pnoucí liánu, musíme ale rostlině zajistit pevnou oporu – při dobré péči mohou mít výhony délku až tři metry. Dalším způsobem pěstování je ve formě keře. V tomto případě musíte dipladenii brzy zjara poměrně hluboko seříznout. Při řezu dejte pozor, z rostliny bude vytékat bílý latex, který je jedovatý.
Přes léto dipladenii přihnojujte hnojivy pro balkónové rostliny a umístěte ji na plné slunce. Dipladenie má dužnaté kořeny, které slouží jako dobrá zásobárna vody, proto rostlina zvládne i krátkodobé opomenutí zálivky.
Dipladenie se poměrně snadno množí stonkovými řízky, použijte vždy ještě nezdřevnatělé výhony.
Při nákupu si dipladenii dobře prohlédněte, neměla by jevit známky plísňového onemocnění, listy by měly být bez škůdců, zdravé, lesklé. Na dipladenii byste měli najít množství poupat a jen málo odkvetlých květů. Po přinesení domů květinu ihned přesaďte z plastového květináče do hliněného, případně do samozavlažovací nádoby.
Jde o oblíbenou popínavou rostlinu s trubkovitými květy žluté barvy, dorůstající do výšky 25–200 cm. Rostlinu lze udržet i ve tvaru keříku, pokud ji ihned po odkvětu seříznete. Kvete od května do října. Pěstuje se obvykle jako pokojová rostlina, s možností letnění venku.
Pěstování dipladenie žluté bývá úspěšné, pokud dodržujete zejména dvě zásady – pěstujete ji jako přenosnou rostlinu (dipladenie není mrazuvzdorná) a zajistíte vysokou vzdušnou vlhkost v okolí rostliny. V suchém prostředí nepokvete a listy jí budou opadávat nebo se kroutit.
Dipladenii můžete pěstovat jako pnoucí liánu, musíte ale rostlině zajistit pevnou oporu. Při dobré péči mohou mít výhony délku až tři metry. Další způsob pěstování je ve formě keře. V tomto případě musíte dipladenii brzy zjara poměrně hluboko seříznout. Při řezu dejte pozor, z rostliny bude vytékat bílé mléko (latex), které je jedovaté.
Přes léto můžete dipladenii hnojit hnojivy pro balkónové rostliny a umístit ji na plné slunce.
Dipladenie má dužnaté kořeny, které slouží jako dobrá zásobárna vody, proto rostlina zvládne i krátkodobé opomenutí zálivky.
Rostlina se poměrně snadno množí stonkovými řízky, použijte však vždy ještě nezdřevnatělé výhony.
Při nákupu si dipladenii dobře prohlédněte, neměla by jevit známky plísňového onemocnění, listy by měly být bez škůdců, zdravé, lesklé. Na dipladenii byste měli najít množství poupat a jen málo odkvetlých květů. Po přinesení domů květinu ihned přesaďte z plastového květináče do hliněného nebo do samozavlažovací nádoby.
Hortenzie 'White' je velkolistá hortenzie s kulatými květy bílé barvy. Jedná se o odrůdu, která kvete na loňských i nových větvích. Odstříháváním odkvetlých hlav podpoříte tvorbu dalších květů. Opadavé listy jsou pevné, až kožovité, sytě zelené. Rostlina roste pomalu a zůstává kompaktní.
V bytě kvete na jaře, na zahradě květy přicházejí v létě. Ve své domovině dosahuje výšky až 2,5 m, u nás okolo 70 cm.
Bíle kvetoucí velkolistá hortenzie není vybíravá co do kyselosti nebo zásaditosti půdy, bude vždy prostě bílá. Také tato odrůda se pěstuje ve vlhké, ale dobře odvodněné živné zemi. Půdu musíte udržovat vlhkou, a to hlavně první rok po výsadbě. Po zakořenění už nebývá rostlina tak choulostivá na občasné vysušení. Nejlépe jí vyhovuje polostín nebo rozptýlené sluneční světlo. Přímé slunce zvládne pouze při dostatečné a pravidelné zálivce, přesto se doporučuje vysazovat do polostínu či stínu a na místa, kam v zimě nebude svítit slunce. Od května je vhodné rostlinu letnit na stinném místě chráněném před větrem. S příchodem prvních mrazíků schovejte hortenzii do sklepa, nebo ji nechte na zahradě, ale v tom případě ji musíte na zimu dobře připravit. Odkvetlé výhony se zkrátí a svážou do jednoho svazku. Zemina nad kořeny se přikryje vrstvou jehličí nebo slámy a rostlina se zakryje chvojím. Mulčování musí být důkladné, aby půda neztrácela vláhu. Hortenzie jsou mrazuvzdorné cca do -23 °C.
Přesazujeme každoročně na jaře, protože se za celý rok zalévání v substrátu nashromáždilo velké množství vápníku z vody.
Jde o oblíbenou popínavou rostlinu s trubkovitými květy bílé barvy se žlutým jícnem květu. Rostlina dorůstá do výšky 25–200 cm. Lze ji udržet i ve tvaru keříku, jestliže ji ihned po odkvětu seříznete. Kvete od května do října. Pěstujte ji jako pokojovou rostlinu, s možností letnění venku.
Pěstování dipladenie suaveolens bývá úspěšné, pokud dodržíte dvě hlavní zásady: pěstujte ji jako přenosnou rostlinu (dipladenie není mrazuvzdorná) a zajistěte jí vysokou vzdušnou vlhkost (v suchém prostředí nepokvete a listy budou opadávat nebo se kroutit).
Pokud dipladenii zajistíte pevnou oporu, můžete ji pěstovat jako pnoucí liánu, při dobré péči mohou mít výhony délku až tři metry. Další možný způsob pěstování je ve formě keře. V tomto případě je potřeba dipladenii brzy na jaře poměrně hluboko seříznout. Při řezu si dejte pozor na vytékající bílý latex – je jedovatý.
Přes léto můžete dipladenii hnojit speciálními přípravky pro balkónové rostliny a umístěte ji na plné slunce.
Dipladenie má dužnaté kořeny, které slouží jako dobrá zásobárna vody, proto rostlina zvládne i krátkodobé opomenutí zálivky.
Rostlina se poměrně snadno množí stonkovými řízky (použijte vždy ještě nezdřevnatělé výhony).
Při nákupu si dipladenii dobře prohlédněte, neměla by jevit známky plísňového onemocnění, listy by měly být bez škůdců, zdravé, lesklé. Na dipladenii byste měli najít množství poupat a jen málo odkvetlých květů. Po přinesení domů květinu ihned přesaďte z plastového květináče do hliněného nebo do samozavlažovací nádoby.
Eustoma patří k čeledi hořcovitých. Rostliny z této čeledi se vyznačují většími křehkými květy s vroubkovanými okraji okvětních plátků. Jícnovka pochází z Texasu.
Rostliny vyšlechtili do podoby květin k řezu Japonci a později Holanďané. Do Evropy se dostala v roce 1835, do povědomí lidí pak až hlavně po výstavě v Utrechtu. Právě tam ji totiž představili jako květinu, která může mít dokonce neuvěřitelných 150 květů současně na jedné rostlině a každý květ přitom kvete zhruba tři týdny.
Kdysi byla známá pouze v barvě tmavě modré, v současné době se paleta barev květů rozšířila, a tak se můžeme setkat i s bílými a růžovými variantami. Díky šlechtitelům existují i odrůdy s barvou květů zelenou či vínově červenou, oblíbené jsou i dvoubarevné květy. Právě barevné spektrum umožňuje aranžovat jícnovku jednotlivě nebo ve více barvách, kombinovat ji s alstromeriemi či liliemi, dobře je pak doplní i zelený listnatec ostnitý.
Rostlina dosahuje výšky 45 cm a šířky 30 cm. Její vzrůst je převážně vzpřímený. Květy vydrží dlouho na rostlině i ve váze. Mají růžovou, bílou nebo modrou barvu, nebo mohou být i dvoubarevné. Listy jsou slabě sukulentní vejčitého tvaru se špičatým koncem.
Jícnovka může být plnokvětá, poloplnokvětá i s květem jednoduchým. Květy velké či malé jsou v nejrůznějších barevných odstínech – tmavomodrá, růžová a fialově růžová, meruňková, červená i vínově červená, nádherné jsou bílé a zelené, a dokonce i dvoubarevné. Podle doby květu pak rozlišujeme jícnovky pozdní, polopozdní či rané. Podle typu květů na jednoduché a poloplnokvěté a podle velikosti květů na rostlinky s velkými a malými květy.
U nás se tyto květiny objevují na pultech prodejen obvykle dodávané z Holandska. Z barevných kultivarů se k nám odtud dováží fialová Eustoma „DarkBlue Fuji“ nebo bílá „Pure White Fuji“ a také růžová „Rose Fuji“. Možná jste se setkali i se zakrslými kultivary, které jsou vhodné pro pěstování v květináčích. Díky látkám omezujícím vzrůst se podařilo vypěstovat právě tyto odrůdy.
Pochází z Japonska, kde byla stejně jako v Číně pěstována od pradávna. Do Evropy byla dovezena v 18. století, do Čech na začátku století 19. Pěstuje se v mnoha odrůdách v zahradách a parcích, mnohem více však ve sklenících.
V létě je ideální teplota v rozmezí 20 až 25 °C, v tomto období je nejlépe rostlinu pěstovat venku. V době zakládání květů (srpen až září) by se teplota měla pohybovat v rozmezí od 15 do 18 °C, v zimě (v době růstového klidu) nejlépe od 2 do 9 °C. Hortenzie jsou citlivé na mrazy, přesto je možno v nejteplejších lokalitách ČR ponechat dobře chráněné a starší rostliny celoročně venku. Rostliny pěstované doma je dobré v únoru umístit na chladnější a světlé místo a pomalu je přivykat na studenější venkovní umístění.
Hortenzie potřebuje dostatek světla, ale je ji nutno chránit před prudkým slunečním úpalem. Listy jsou 10–20 cm velké, jsou sytě zelené, vstřícné a až 20 cm dlouhé a široké, při okrajích jemně pilovité. Jejich velikost je přímo úměrná množství živin v půdě. Jako první reagují na vyschlou zem zavadnutím. Ale stačí rostlinu zalít, a pokud netrvalo sucho příliš dlouho, bez poškození se opět napruží a dělají parádu.
Květy této hortenzie jsou uspořádány v kulovitých květenstvích a mohou mít 15 až 20 cm v průměru. Vykvétají podle počasí od prvních horkých dnů léta, někdy již v červnu. Pro nasazování nových květů je dobré odstraňovat odkvetlé chocholíky hned, jakmile začnou vadnout a být nehezké. Podpoříte a urychlíte tím rašení květních poupat z paždí listů. Hortenzie velkolistá zpravidla nasazuje květy na dvouletém dřevu, výjimku tvoří kultivar White.
Půda by se měla udržovat stále vlhká, v zimě je třeba zálivku omezit. Zejména modré hortenzie by se měly zalévat měkkou vodou, neboť obsah vápníku ve vodě mění modrou barvu na barvu růžovou.
Hortenzie by se měla každý rok na jaře přesazovat do směsi rašeliny a kompostní zeminy nebo do směsi rašeliny, kompostované kůry a hlinité zeminy. Hodnota pH má být 5,5 až 6,0, pouze modré hortenzie vyžadují pH 3,5 až 4,2. V substrátu modrých hortenzií má být dostatek volných iontů hliníku, proto se přidává kamenec amonohlinitý (4 kg na 1 m3 substrátu).
Hortenzie by se měly zastřihávat. Počkejte, než začnou rašit nové výhony, abyste poznali, které pupeny jsou živé. Poté můžete odříznout uschlé větve minimálně 2 cm nad živým pupenem. Dokonce se pro bohatší kvetení doporučuje po vyrašení nových větví zakrátit je na polovinu. Můžete to zkusit jenom na některých výhonech, abyste si ověřili efekt a také to, kdy ve vašich podmínkách začnou tyto výhony kvést. Ostatní, nezakrácené výhony začnou tím pádem kvést o něco dříve.
Množí se stonkovými řízky z mladých výhonů mateční rostliny na jaře. Řízky se zasadí do směsi rašeliny a písku smíchané v poměru 1 : 1. Pod fólií a za teploty 20 až 25 °C zakoření asi za 3 až 4 týdny.
Hortenzie roste 20 i více let, ale každoročním seříznutím větví udržíte stromek v menším a dobře rozvětveném tvaru.
