Téma: 

dipladenia zazimování


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

DIPLADENIA

Dipladenia hybrida rio

Základem moderních hybridů se stala odrůda Mandevilla sanderi, která byla objevena v roce 1840 severně od brazilského Ria de Janeira, a proto vznikl i tento název Dipladenia hybrida rio. Oblíbená popínavá rostlina s trubkovitými květy v barvě bílé, růžové nebo purpurové dorůstá do výšky 25–200 cm. Rostlinu lze udržet i ve tvaru keříku, pokud ji ihned po odkvětu seříznete. Kvete od května do října. Pěstujeme ji jako pokojovou rostlinu, s možností letnění venku.

Pěstování dipladenie hybrida rio bývá úspěšné, pokud dodržujeme zejména dvě zásady – pěstujeme ji jako přenosnou rostlinu a zajistíme vysokou vzdušnou vlhkost v okolí rostliny. V suchém prostředí dipladenie nepokvete a listy jí budou opadávat nebo se kroutit.

Dipladenii můžeme pěstovat jako pnoucí liánu, musíme ale rostlině zajistit pevnou oporu, při dobré péči můžou mít výhony délku až tři metry. Další způsob pěstování je ve formě keře. V tomto případě musíme dipladenii brzy na jaře poměrně hluboko seříznout. Při řezu dejte pozor na jedovatý latex.

Přes léto dipladenii můžeme hnojit hnojivy pro balkónové rostliny a umístíme ji na plné slunce.

Dipladenie má dužnaté kořeny, které slouží jako dobrá zásobárna vody, proto rostlina zvládne i krátkodobé opomenutí zálivky.

Rostlina se poměrně snadno množí stonkovými řízky (použijte však vždy ještě nezdřevnatělé výhony).

Při nákupu si dipladenii dobře prohlédněte, neměla by jevit známky plísňového onemocnění, listy by měly být bez škůdců, zdravé, lesklé. Na dipladenii byste měli najít množství poupat a jen málo odkvetlých květů. Po přinesení domů květinu ihned přesaďte z plastového květináče do hliněného nebo do samozavlažovací nádoby.

Zdroj: Dipladenia
Zveřejněno: 11.7.2016


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: zazimování čmelína

Takže je dobré po zimě čmelín vyčistit a na jaře opět naplnit ? V hnízdě zůstane vosk,dá se nějak využít?

Zdroj: diskuze Zazimování čmelína
Odesláno: 28.1.2018 uživatelem Anna
Počet odpovědí: 0

JAK ZAZIMOVAT ZAHRADU

Jak zazimovat levandule

Jedná se o mrazuvzdornou rostlinu, její zazimování je nutné až při větších mrazech. Například při –10 °C je třeba zahrabat nádobu, v níž rostlina roste do země nebo ji překrýt chvojím čí slámou. Občas ji v zimním období zaléváme, ale jen trochu.

Zdroj: Jak zazimovat zahradu
Zveřejněno: 22.2.2016


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: zazimování převislých jahod ve vaku

Dobrý den
Prosím o radu,jak správně zazimovat převislé jahody ve vaku.
Děkuji za rychlou odpověď.

M.Netrefová

Zdroj: diskuze Prezimovani previslych jahod
Odesláno: 27.10.2017 uživatelem M.Netrefová
Počet odpovědí: 5 Zobrazit odpovědi

JAK ZAZIMOVAT ZAHRADU

Zazimování máty

Máta patří k zahradním bylinkám, které snáší i mrazivé počasí, a může tak přes zimu zůstat v záhonu. Mátu můžeme zazimovat tak, že prostor kolem ní pokryjeme mulčovací kůrou, která udrží více vlhkosti a současně ochrání kořenový systém před mrazy, a jemně přiložíme větve z jehličnatých stromů (chvojí). Pokud je bylina již vzrostlá, přežije s největší pravděpodobností zimu i bez takovéto ochrany.

Zdroj: Jak zazimovat zahradu
Zveřejněno: 22.2.2016

JAK ZAZIMOVAT ZAHRADU

Zazimování záhonů

Je dobré pamatovat na to, že co uděláme na zahradě před zimou, jí nejen velice prospěje, ale na jaře nás za naši péči odmění svou krásou.

Jak zazimovat záhony

Záhony musí být odpleveleny předtím, než je zryjeme. U záhonů stačí před zimou pouze zrýt, čím později to provedeme, tím lépe. Pokud to uděláme moc brzy, vytvoříme dobré podmínky pro rozmnožování slimáků, ti totiž kladou vajíčka na podzim do čerstvě zrytých záhonů.

Zdroj: Jak zazimovat zahradu
Zveřejněno: 22.2.2016

MILLION BELLS

Množení

Millon Bells lze množit dvěma způsoby, a to semeny, nebo řízky. Řízkování provádějte v aktivním období, ne v době odpočinku. Seřízněte vrcholek minipetúnie těsně pod kolénkem, nechte zaschnout, nejlépe do druhého dne, ne na slunci, odstraňte spodní list a zapíchněte do zeminy smíchaného písku s rašelinou, ta nesmí být přelitá, aby výhonek hned neuhnil. Nebo řízek můžete postavit do sklenice s vodou, a až pustí kořeny, tak ho přesadit do substrátu. Jak jsem již uvedla u přezimování, není časté, že by někdo minipetúniím věnoval tolik času kvůli zazimování či rozmnožování, většinou si každý na jaře pořídí novou rostlinu.

Zdroj: Million Bells
Zveřejněno: 4.1.2016

DIPLADENIA

Dipladenia žlutá

Jde o oblíbenou popínavou rostlinu s trubkovitými květy žluté barvy, dorůstající do výšky 25–200 cm. Rostlinu lze udržet i ve tvaru keříku, pokud ji ihned po odkvětu seříznete. Kvete od května do října. Pěstuje se obvykle jako pokojová rostlina, s možností letnění venku.

Pěstování dipladenie žluté bývá úspěšné, pokud dodržujete zejména dvě zásady – pěstujete ji jako přenosnou rostlinu (dipladenie není mrazuvzdorná) a zajistíte vysokou vzdušnou vlhkost v okolí rostliny. V suchém prostředí nepokvete a listy jí budou opadávat nebo se kroutit.

Dipladenii můžete pěstovat jako pnoucí liánu, musíte ale rostlině zajistit pevnou oporu. Při dobré péči mohou mít výhony délku až tři metry. Další způsob pěstování je ve formě keře. V tomto případě musíte dipladenii brzy zjara poměrně hluboko seříznout. Při řezu dejte pozor, z rostliny bude vytékat bílé mléko (latex), které je jedovaté.

Přes léto můžete dipladenii hnojit hnojivy pro balkónové rostliny a umístit ji na plné slunce.

Dipladenie má dužnaté kořeny, které slouží jako dobrá zásobárna vody, proto rostlina zvládne i krátkodobé opomenutí zálivky.

Rostlina se poměrně snadno množí stonkovými řízky, použijte však vždy ještě nezdřevnatělé výhony.

Při nákupu si dipladenii dobře prohlédněte, neměla by jevit známky plísňového onemocnění, listy by měly být bez škůdců, zdravé, lesklé. Na dipladenii byste měli najít množství poupat a jen málo odkvetlých květů. Po přinesení domů květinu ihned přesaďte z plastového květináče do hliněného nebo do samozavlažovací nádoby.

Zdroj: Dipladenia
Zveřejněno: 11.7.2016

DIPLADENIA

Dipladenia amonea

Jde o oblíbenou popínavou rostlinu s trubkovitými květy v barvě bílé nebo žluté a se žlutým jícnem květu. Dorůstá do výšky 25–200 cm. Rostlinu lze udržet ve tvaru keříku, jestliže ji ihned po odkvětu seříznete. Kvete od května do října. Pěstuje se jako pokojová rostlina s možností venkovního letnění.

Pěstování dipladenie amonea bývá úspěšné, pokud dodržujete především dvě podmínky – pěstujete ji jako přenosnou rostlinu (dipladenie není mrazuvzdorná) a zajistíte vysokou vzdušnou vlhkost v okolí rostliny (v suchém prostředí nepokvete a listy budou opadávat nebo se kroutit).

Dipladenii můžete pěstovat jako pnoucí liánu, musíte ale rostlině zajistit pevnou oporu (při dobré péči mohou mít výhony délku až tři metry). Další možnost pěstování je ve formě keře. V tomto případě musíte dipladenii brzy zjara poměrně hluboko seříznout. Při řezu dejte pozor, z rostliny bude vytékat bílé mléko – latex, který je jedovatý.

Přes léto dipladenii můžete hnojit hnojivy pro balkónové rostliny a umístit ji na plné slunce.

Dipladenie má dužnaté kořeny, které slouží jako dobrá zásobárna vody, a tak rostlina zvládne i krátkodobé opomenutí zálivky.

Rostlina se poměrně snadno množí stonkovými řízky – použijte vždy ještě nezdřevnatělé výhony.

Při nákupu si dipladenii dobře prohlédněte, neměla by jevit známky plísňového onemocnění, listy by měly být bez škůdců, zdravé, lesklé. Na dipladenii byste měli najít množství poupat a jen málo odkvetlých květů. Po přinesení domů květinu ihned přesaďte z plastového květináče do hliněného nebo do samozavlažovací nádoby.

Zdroj: Dipladenia
Zveřejněno: 11.7.2016

DIPLADENIA

Dipladenia sanderi

Oblíbená popínavá rostlina s trubkovitými květy v barvě bílé, červené, růžové nebo zlaté, se žlutým jícnem květu. Dorůstá do výšky 25–200 cm. Rostlinu lze udržet i ve tvaru keříku, pokud ji ihned po odkvětu seříznete. Kvete od května do října. Pěstuje se jako pokojová rostlina, s možností venkovního letnění.

Pěstování dipladenie sanderi bývá úspěšné, pokud dodržíte zejména tyto dvě zásady: pěstujete ji jako přenosnou rostlinu (dipladenie není mrazuvzdorná) a zajistíte vysokou vzdušnou vlhkost v okolí rostliny (v suchém prostředí nepokvete a listy budou opadávat nebo se kroutit).

Dipladenii můžeme pěstovat jako pnoucí liánu, musíme ale rostlině zajistit pevnou oporu – při dobré péči mohou mít výhony délku až tři metry. Dalším způsobem pěstování je ve formě keře. V tomto případě musíte dipladenii brzy zjara poměrně hluboko seříznout. Při řezu dejte pozor, z rostliny bude vytékat bílý latex, který je jedovatý.

Přes léto dipladenii přihnojujte hnojivy pro balkónové rostliny a umístěte ji na plné slunce. Dipladenie má dužnaté kořeny, které slouží jako dobrá zásobárna vody, proto rostlina zvládne i krátkodobé opomenutí zálivky.

Dipladenie se poměrně snadno množí stonkovými řízky, použijte vždy ještě nezdřevnatělé výhony.

Při nákupu si dipladenii dobře prohlédněte, neměla by jevit známky plísňového onemocnění, listy by měly být bez škůdců, zdravé, lesklé. Na dipladenii byste měli najít množství poupat a jen málo odkvetlých květů. Po přinesení domů květinu ihned přesaďte z plastového květináče do hliněného, případně do samozavlažovací nádoby.

Zdroj: Dipladenia
Zveřejněno: 11.7.2016

JAK ZAZIMOVAT ZAHRADU

Jak zazimovat trávník

Zazimování trávníku začíná již na konci září. Na konci měsíce září až do poloviny října je vhodné provést důkladnou vertikutaci a hluboké provzdušnění vidlemi nebo hřebíkovým válcem. Nezřídka se na podzim stává, že se v důsledku častých srážek trávník doslova zašlapává do rozměklé hlíny a není schopen stejně rychle regenerovat. Proto je vhodné po vertikutaci a provzdušnění rozhodit na povrch trávníku vrstvičku písku a důkladně prohrábnout. Písek v trávníku působí jako mouka na těstě a navíc zlehčuje jílovité půdy.

Velmi důležitou částí podzimních prací je hnojení. Na podzim se hnojí trochu více, aby měl trávník dostatek živin na zimní období. Na podzim je také nejlepší čas na zasypávání a zarovnání povrchu.

Zdroj: Jak zazimovat zahradu
Zveřejněno: 22.2.2016

STŘÍHÁNÍ MALIN

Zazimování maliníku

Jedním z omezení při pěstování maliníku je například mrazuvzdornost do 20 stupňů pod nulou. Vyvarujte se tak rozhodně výsadbě v mrazové kotlině. Maliníku příliš neprospívá ani větrné prostředí, protože na něco takového není zvyklý z okrajů lesa, kde se vyskytuje již po staletí ve volné přírodě. Na podzim můžete lehce nakypřit půdu rycími vidlemi a přisypat kompost, stačí i napůl zetlelý, a přihrnout jej ke kořenům.

Je důležité ošetřit maliny pomocí střihu. Proto po sklizni dvouleté výhony, které přinesly úrodu, a slabé nebo škůdci poškozené a nemocné letošní výhony odstřihneme těsně u země. Ponecháme jen nejsilnější letošní výhony. U odrůd dvakrát plodících se osvědčuje vyvazovat výhony do oblouků k drátěnkám ihned po sklizni.

Zdroj: Stříhání malin
Zveřejněno: 29.4.2017

KVETOUCÍ POKOJOVÝ KEŘ OLEANDR

Zazimování a přezimování

Oleandr nejlépe přezimuje na chladném a světlém místě (minimálně 5 °C), v téměř suché zemině, tudíž nepřelívejte. Koncem zimy začínají oleandry se zvyšující se teplotou prostředí opět pomalu růst a právě v této době by se zejména rostliny z teplejšího přezimování měly dostat na co nejsvětlejší místo, abychom předešli vytažení výhonů. V zimě i na jaře je pak při jejich zimování důležité pravidelné postřikování (mlžení) rostlin – tím předejdete napadení sviluškami. Oleandry jsou stálezelené keře, které i přes zimní období potřebují dostatek světla, aby neztratily své olistění, nebo jeho převážnou část. Pokud o listí přijdou, na takových místech již neobrazí, a proto se často můžeme setkat s rostlinami rozsochatými, s trvale vyholenými větvemi. Následky lze naštěstí zmírnit řezem, který oleandry dobře snášejí.

Zdroj: Kvetoucí pokojový keř oleandr
Zveřejněno: 22.9.2015

NEJLEPŠÍ KAMÉLIE DO ZIMNÍ ZAHRADY

Zazimování kamélií

V mnoha oblastech s mírným podnebím může kamélie přezimovávat venku, musí být ale dostatečně chráněna před mrazy, nejlépe vrstvou mulčovací kůry a zakrytím geotextilií. Ani to ale leckdy rostlinu nedokáže dostatečně uchránit, protože pozdní mrazíky ničí málo odolné mladé výhonky.

U nás lze kamélie přezimovávat pouze ve vnitřních prostorech, na záhonu by nám bohužel vymrzla. Proto hned po prvních mrazících musíme rostlinu přemístit do místnosti, kde se bude teplota pohybovat nejlépe v rozmezí 8 až 15 °C a kamélie bude dodávat dostatek světla. Pokud máte zimní zahradu, určitě tam najdete kamélii její místo. Ideální je, postavíte-li kamélii na místo, na kterém může být až do doby, než ji budete moci přemístit znovu ven, častou manipulací s květinou by mohlo dojít k opadání poupat i květů.

Zdroj: Nejlepší kamélie do zimní zahrady
Zveřejněno: 8.3.2015

JAK ZAZIMOVAT ZAHRADU

Zazimování bonsají

Pokud se rozhodnete bonsaje ponechat i přes zimu ve venkovním prostředí, tedy na zahradě před domem, stačí je i s miskou zahrabat do půdy. Volně nad povrchem ponecháte pouze nadzemní část, tedy větvičky. Pokud je mráz venku příliš velký, zakryjte nadzemní část chvojím, případně použijte netkanou ochrannou textilii.

Lze použít i další způsob: Bonsaj umístěte i s miskou do připravené bedýnky. Poté ji obalte velkým množstvím listí, které tak bude působit jako ochrana před mrazem. Další postup je stejný, v případě tuhé zimy opět použijte krycí tkaniny na horní část bonsaje. Bednu s bonsají pak umístěte nejlépe někam ke zdi či do závětří, kde nebude průvan.

Bonsaje lze zazimovat také ve studeném skleníku. V tomto případě je výhodné, že rostlina není vystavována vrtochům počasí, tedy sněhové nadílce a větru. Máte také usnadněnou práci tím, že se dá lépe kontrolovat stav bonsaje během celého zimního období.

Je téměř jedno, zda připravujete na zimu listnatou, nebo jehličnatou bonsaj. Rozdíl spočívá pouze v tom, že jehličnaté bonsaje vyžadují pravidelnější kontrolu, neboť je u nich větší náchylnost na výskyt škůdců. Zároveň je nutné jehličnaté bonsaje také více zalévat. Zemina nikdy nesmí zcela vyschnout.

Zazimování bonsají je velmi jednoduché. Důležité je ale správné načasování, musí se ideálně vyčkat, až opadají její listy (v případě listnaté bonsaje). Během zimy je pak potřeba provádět pravidelnou zálivku a také kontrolu, zda se na rostlině nemnoží škůdci.

Zdroj: Jak zazimovat zahradu
Zveřejněno: 22.2.2016

SURFINIE

Zazimování

Surfinie jsou trvalky, ale v našich podmínkách je docela obtížné je po celý rok zachovat v dobré kondici. Zvláště v pozdním létě nebo na podzim hrozí napadení rostlin plísněmi. Pokud surfinie včas proti plísním nepostříkáte a rostlina bude napadena, nezbývá, než ji vyhodit a na jaře sehnat novou. Jestliže vám rostlina zůstane zdravá, zkraťte jí šlahouny asi na 20 cm a přendejte ji na světelné a nemrznoucí místo, kde se teploty budou pohybovat mezi 5 a 10 °C. Omezte zálivku na minimum, jen aby zemina úplně nevyschla, a dopřejte rostlině odpočinek, aby nabrala sílu na další rok.

Na jaře rostlinu vyjměte z truhlíku, odstraňte starou zeminu, dejte nový substrát, rostlinu zaštípněte, aby měla snahu vyhnat nové postraní výhonky a stala se z ní znovu ta krásná bohatá rostlina. Truhlík nedávejte ven dříve než po zmrzlých, tedy po polovině května.

Zdroj: Surfinie
Zveřejněno: 17.12.2015

MILLION BELLS

Zazimování

U minipetúnií je stejně jako u petúnií docela složité uchovat rostlinu v takovém stavu, aby byla schopna přezimování, vy jste s ní jen zbytečně neztráceli čas a na jaře stejně neskončila na kompostu. Nejjednodušší variantou je na podzim rostliny zlikvidovat a na jaře pořídit nové. Pokud se přeci jen rozhodnete rostliny přezimovat, seřízněte petúnie ani na 20 cm, odstraňte všechny suché či poškozené listy a umístěte rostlinu do místnosti, kde bude světlo a teplota se bude pohybovat kolem 10 °C. Ani přes zimu nesmíte zapomenout na zálivku, jen je potřeba ji oproti letním měsícům hodně omezit, postačí tak jednou za 3 až 4 týdny, substrát ale nesmí úplně uschnout.

Na jaře rostlinu vyjměte z truhlíku, odstraňte starou zeminu, dejte nový substrát, zaštípněte šlahouny, aby měla minipetúnie snahu vyhnat nové postraní výhonky a stala se z ní znovu ta krásná bohatá rostlina. Truhlík nedávejte ven dříve než po zmrzlých, tedy po polovině května.

Zdroj: Million Bells
Zveřejněno: 4.1.2016

DIPLADENIA

Mandevilla suaveolens

Jde o oblíbenou popínavou rostlinu s trubkovitými květy bílé barvy se žlutým jícnem květu. Rostlina dorůstá do výšky 25–200 cm. Lze ji udržet i ve tvaru keříku, jestliže ji ihned po odkvětu seříznete. Kvete od května do října. Pěstujte ji jako pokojovou rostlinu, s možností letnění venku.

Pěstování dipladenie suaveolens bývá úspěšné, pokud dodržíte dvě hlavní zásady: pěstujte ji jako přenosnou rostlinu (dipladenie není mrazuvzdorná) a zajistěte jí vysokou vzdušnou vlhkost (v suchém prostředí nepokvete a listy budou opadávat nebo se kroutit).

Pokud dipladenii zajistíte pevnou oporu, můžete ji pěstovat jako pnoucí liánu, při dobré péči mohou mít výhony délku až tři metry. Další možný způsob pěstování je ve formě keře. V tomto případě je potřeba dipladenii brzy na jaře poměrně hluboko seříznout. Při řezu si dejte pozor na vytékající bílý latex – je jedovatý.

Přes léto můžete dipladenii hnojit speciálními přípravky pro balkónové rostliny a umístěte ji na plné slunce.

Dipladenie má dužnaté kořeny, které slouží jako dobrá zásobárna vody, proto rostlina zvládne i krátkodobé opomenutí zálivky.

Rostlina se poměrně snadno množí stonkovými řízky (použijte vždy ještě nezdřevnatělé výhony).

Při nákupu si dipladenii dobře prohlédněte, neměla by jevit známky plísňového onemocnění, listy by měly být bez škůdců, zdravé, lesklé. Na dipladenii byste měli najít množství poupat a jen málo odkvetlých květů. Po přinesení domů květinu ihned přesaďte z plastového květináče do hliněného nebo do samozavlažovací nádoby.

Zdroj: Dipladenia
Zveřejněno: 11.7.2016

PŘEVISLÉ JAHODY

Jak přezimovat převislé jahody

Starost o přezimování jahod začíná v podstatě už po jejich sklizni. Správné zazimování jahodníku je důležité nejen pro jeho samotné přežití do další sezony, ale i pro případnou eliminaci nejrůznějších chorob a škůdců. Nejčastěji dochází k poškození jahodníku vymrznutím, když v hloubce kořenového systému teplota klesne pod -15 stupňů Celsia. Pokud je kořenový systém bohatý a zdravý a teplota neklesne pod zmiňovaných -15 °C, jahodník je schopen zimu přečkat bez úhony. Dost důležitým opatřením před zimou je zamezení výskytu chorob a škůdců odstraněním listů asi pět centimetrů nad srdíčkem. Napadené a staré listy je nutné obrat a zlikvidovat.

Přezimování převislých jahodníků je problematické, a pokud nemáte k dispozici nic jiného než balkon a nemůžete je zapustit do záhonu, většinou se s nimi musíte rozloučit. Tyto jahodníky je totiž nutné na zimu zasadit do záhonu. Před zazimováním je zapotřebí zakrátit výhony. Dokud není mráz, jahody občas mírně zalévejte, aby zemina zcela nevyschla. Velkým nepřítelem této skupiny rostlin je totiž sucho. A také v zimě, je-li tomu půda přístupná, musíme zalévat. Nejlépe ještě před zimou, nebo už v době, když noční teploty klesají pod bod mrazu, proveďte jednu pořádnou zálivku. V mnoha případech škody během zimy obvykle nezpůsobí mráz, ale chybějící vlhkost. Mráz totiž odnímá půdě vodu. Rovněž neškodí zakryt jahodníky přes zimu chvojím. Na jaře jahody přesaďte do nové zeminy. Jakmile je přenesete z místnosti pro přezimování ven, silně je seřízněte do požadovaného tvaru.

Zdroj: Převislé jahody
Zveřejněno: 24.6.2014

STŘÍHÁNÍ OLEANDRU

Zazimování oleandru

Kdyby u nás bylo o pár stupňů více, lemovaly by nám různobarevné oleandry zahradní cesty a stínily okna domů. Bohužel tomu tak není, a tak se začátkem každé zimy oleandry v květináčích stěhují do nezamrzajících prostor, chat, suterénů domů nebo chodeb. A na jaře je znovu vynášíme. Stěhování mohutných oleandrů v těžkých nádobách dovnitř a jejich jarní vynášení ven představuje náročnou akci i pro několik lidí. Kdo se tomu chce vyhnout, zaměří se na malé keříky nebo si možná troufne vypěstovat oleandrové bonsaje, které udivují něžnými miniaturními kvítky.

Na přezimování přeneste oleandr na podzim, nejčastěji koncem září (v závislosti na aktuálním počasí). Oleandr snese krátkodobě mráz až do cca -10 °C. Mráz sice poškodí mladé výhony, ale rostlina dokáže spolehlivě vyrašit ze staršího dřeva nebo vyžene nový výhon od kořenů. Dlouhodobé mrazy by však oleandr nepřežil. Pokud je to možné, zimujte oleandry v chladnějším prostředí s teplotou v rozmezí od 2 do 12 °C. Citlivější kultivary je vhodné zimovat při teplotách 8–12 °C. Při teplotách nad 12 °C se rostliny probouzejí k růstu. Teplejší zimování může být i příčinou slabšího kvetení v následující sezóně. Dalším faktorem ovlivňujícím kvetení je velikost ztráty listů v zimním období. Čím více listů opadne, tím méně bude rostlina pravděpodobně kvést.

Aby listy neopadávaly, je třeba jim dopřát i v zimě dostatek světla. Naopak vody potřebují rostliny zimované v chladnu minimum – pouze tolik, aby kořeny zcela nepřeschly. Přes veškerou péči může během zimy k nějakému opadu listů dojít, je to v našich klimatických podmínkách zcela přirozené. Listy na původním místě však již nenarostou, proto se holé větvičky na jaře seřezávají.

Zdroj: Stříhání oleandru
Zveřejněno: 29.4.2017

KAKI CHURMA - TOMEL JAPONSKÝ

Kaki churma pěstování

V našich podmínkách lze tomel pěstovat spíše jako přenosnou rostlinu, to znamená od jara do podzimu na zahradě, v zimě v chladné místnosti, případně celý rok v nevytápěném skleníku. Ideální teplota pro zazimování se pohybuje kolem 1°C.

Jiní pěstitelé uvádějí, že je tomel mrazuvzdorný zaručeně do -18 °C, ačkoli se jedná o subtropickou dřevinu, je vůči krátkodobým mrazům odolná. Péče v zimním období pak spočívá v ochraně kmínku před mrazem a zimním sluncem (hlavně během února), kdy je velmi vhodná přikrývka chvojím. Mladé rostliny je potřeba první 2–3 roky chránit před mrazem celé.

Chcete-li pěstovat tomel, vybírejte si raději keřové formy, které v teplejších oblastech České republiky prospívají venku celoročně. Proti déletrvajícím, silným mrazům se pak lépe přikrývkou či zábalem chrání než vzrostlejší stromy.

Tomel lze vypěstovat i ze semen plodu. K nám dovážené plody však neobsahují semena. Musíme si je koupit ve speciálních prodejnách. Semena se vysévají do propustné, vlhké, výživné a mírně kyselé půdy a nechají se vzejít při pokojové teplotě. Vzešlé rostliny ale nemusí mít tak dobré vlastnosti jako naroubované. Rozhodnete-li se pro pěstování tomelu, pak nezapomeňte, že potřebuje propustnou půdu, mírnou, ale častou zálivku, slunné místo a pravidelné přihnojování. Pěstování a nároky jsou velmi podobné meruňce. Má několik odrůd. I silné, ale krátké mrazy přečká bez úhony tomel obecný (Diospyros lotus) nebo větší tomel viržinský (D. virginiana). Existují i rovněž odolné a otužilé odrůdy „pravého tomelu“ (D. kaki), naroubované na podnoži D. Virginiina.

Sklizeň probíhá koncem září nebo začátkem října. Prvních plodů se můžete dočkat asi ve 3. roce, a to přibližně 40 kg plodů na jeden strom. Ovoce se sbírá ručně. U každého plodu se odtrhne stopka, přitom je potřeba dávat pozor, aby se neporušil kalich u plodu.

Zdroj: Kaki churma - tomel japonský
Zveřejněno: 8.12.2014

PĚSTOVÁNÍ HORTENZIE

Pěstování hortenzie na balkoně

Původní druhy hortenzií jsou poměrně mohutné keře, ale v posledních letech jsou žádány i kultivary vyšlechtěné k pěstování v nádobách. Lze je tedy pěstovat nejen na záhonech, ale i na terasách a balkonech. Aby bohatá a krásná květenství vydržela co nejdelší dobu, musíte rostlině připravit vhodné podmínky. Nádoby pro hortenzie musí být hlubší. Jedná se pořád o keře, potřebují tudíž větší prostor pro kořenový systém. Proto nedoporučujeme úzké truhlíky. U hortenzií se nevyhnete stěhování rostlin na zimu do interiéru, takže by výsadbové nádoby měly být z co nejlehčího materiálu, ideálně plastové nebo terakotové. Kamenné a betonové nádoby jsou příliš těžké. Pokud byste chtěli z estetických důvodů použít jiný materiál, například beton nebo kámen, vysaďte hortenzii do plastové nádoby a tu poté vložte do okrasné kamenné či betonové. Na podzim při zazimování jen vyjmete lehčí plastovou i s rostlinou.

Květináč umístěte tam, kde je hodně světla, ale zastiňte hortenzii před úpalem. Zalévat musíte opravdu pravidelně a dostatečně. Hortenzie milují polostín. Zásobujte je dostatečnými dávkami živin. Substrát pro výsadbu by měl být stejně jako u rostlin pěstovaných ve volné půdě kyselejší. Proto do něj přimíchejte rašelinu nebo si kupte speciální substrát pro hortenzie. Na dno nádoby nasypte drenážní vrstvu – keramzit nebo hrubší štěrk – a rozprostřete na ni netkanou textilii, nebude se vám tak vyplavovat zemina. Přes léto můžete zapustit květináč na světlé místo v zahradě nebo v pařeništi. Rostlinám v nádobách musíte zajistit dostatečný přísun vody, protože snadno vysychají. Nesnášejí tvrdou vodu, zalévejte tedy nejlépe dešťovou nebo převařenou vodou. Voda nesmí být příliš studená, rostlinám by způsobila teplotní šok. Zalévejte raději odstátou vodou.

Před prvními mrazíky přemístěte květiny v nádobách do světlé místnosti, kam se mráz nedostane, nejlépe do teploty od šesti do osmi stupňů Celsia. V zimě nádobové rostliny venku zmrznou, nepomůže ani obalení květináče jutou nebo polystyrenem. Zalévejte pouze málo, stačí tak, aby kořenový bal nevyschl.

Pro pěstování v nádobách je nejvhodnější hortenzie latnatá (Hydrangea paniculata).

Zdroj: Pěstování hortenzie
Zveřejněno: 1.7.2014

DIPLADENIA

Dipladenia

Dipladenia se odborně nazývá Mandevilla splendens, ale velmi často slýcháváme spíše její synonymum Dipladenia, případně Sundevilla. Český název pro tuto rostlinu je chilský jasmín nebo brazilský jasmín.

Mandevilla upoutá pěstitele na první pohled – prodává se obvykle vyvazovaná k opoře a se svými velkými, sytě zelenými lesklými listy vypadá velmi svěže. Vejčité listy rostou na stonku vždy po dvou.

Naštěstí už není problém koupit rozkvetlé rostliny také v našich zahradnických centrech, často najdete v nabídce nejen druh Mandevilla splendens, ale i Mandevilla sanderi nebo Mandevilla amoena. Pokud budete mít štěstí, můžete si vybrat květy i v jiných barvách. Působivé jsou odstíny růžové a červené, občas však bývá k mání i mandevila se žlutými či bílými květy – Mandevilla amoena.

Trubkovité zvonky květů mají průměr od pěti do deseti centimetrů, objevují se od léta do podzimu a nesou bílou, růžovou nebo purpurovou barvu. Jícen květu je obvykle žlutý. Velmi pohledné jsou i lesklé tuhé listy dosahující až dvaceti centimetrů v průměru.

Mandevila je bujně rostoucí liána (popínavá rostlina) a dokáže za léto vyrůst do třímetrové výše. To znamená, že potřebuje pravidelný přísun živin a přiměřený prostor pro kořenový systém. Před umístěním na stanoviště ji můžete přesadit do nádoby o něco větší, než v jaké jste ji koupili. Na dno dejte dobrou drenáž a zeminu buď pro balkonové rostliny, nebo směs ze tří dílů rašeliny a jednoho dílu pařeništní zeminy.

Pravidelné přihnojování mandevile svědčí, vybuduje si pak mohutný kořenový bal a silné, bohatě kvetoucí nadzemní výhony. Vhodná jsou tekutá hnojiva s vyšším obsahem fosforu či plná tekutá hnojiva pro balkónové rostliny. Jakmile se i při této péči zastaví růst nebo rostlina málo kvete, potřebuje přesadit.

Mandevila dobře snáší polostín – má ho raději než celodenní plné slunce, které jí poškozuje a deformuje listy. Vítr není pro pnoucí rostliny nikdy moc dobrým návštěvníkem, dokáže je vmžiku polámat nebo potrhat květy a listy, najděte proto rostlině chráněnou polohu.

Vysoké teploty snáší mandevila celkem bez problémů, stejně tak i sucho (ovšem ne dlouhodobé) – většinou reaguje jen zpomalením růstu a menší násadou květů. Po návratu k normálním podmínkám (teploty kolem dvaceti stupňů a pravidelná zálivka) pokračuje rostlina v růstu i kvetení.

Pro mandevilu představují ideální nádobu k pěstování velké a hlubší samozavlažovací květináče. Nezáleží na jejich tvaru (zda kulaté, či hranaté), důležité je, aby měly kořeny stále možnost čerpat závlahu a živiny, pak mandevila roste přímo před očima. Nezapomeňte do nádoby zapustit oporu, pokud chcete mandevilu pěstovat jako pnoucí. Jinak může růst mírně zaštipovaná jako převislá (je náchylnější na vítr) v závěsné nádobě nebo jako prostý keřík, budete-li pravidelně během vegetace zaštipovat délku výhonů.

Ve své domovině roste mandevila jako vytrvalá rostlina, u nás je možné ji přezimovat v bezmrazých místech. V našich podmínkách ji lze úspěšně pěstovat také jako pokojovou rostlinu – máte-li možnost ji častěji rosit na list a vytvořit jí prostředí s vyšší vzdušnou vlhkostí. Jakmile klesnou venkovní noční teploty k deseti stupňům, je čas přestěhovat mandevilu domů. Nemusíte hned do obýváku, ideální by byl skleník s teplotou kolem sedmi stupňů, postačí však i chladnější chodba nebo nevytápěný pokoj. Rostlinu můžete zaštípnout (sestřihnout) tak, aby se vám dobře stěhovala a nezabírala tolik místa. Omezte jí postupně zálivku, aby si mohla projít obdobím vegetačního klidu. Pokud bude svěšovat listy, pak je to ta pravá doba na zalití. Nenechte ale dlouho stát nádobu ve vodě, kořeny jsou v chladu náchylné k zahnívání.

Opad listů neznamená katastrofu – na jaře, než začnete novou sezonu, musíte mandevilu stejně radikálně sestřihnout. Nebojte se, snáší řez velice dobře, pouze dávejte pozor na latex, který při řezu roní, je jedovatý!

Z vyzrálých vrcholových či stonkových řízků, které nesmí být dřevnaté, si můžete mandevilu namnožit sami. Při hlubokém jarním řezu získáte určitě dost materiálu na pokus, který není vůbec složitý. Po řezu upravte délku řízku asi na osm centimetrů (může být i o málo kratší či delší) a ve vlažné vodě nechte vyplavit prýštící latex. Řeznou ránu k zakořenění pak smočte ve stimulátoru a řízky zapíchejte do čistého perlitu (agroperlitu), případně do směsi z jednoho dílu rašeliny a jednoho dílu písku. Spodní teplo a vyšší vzdušná vlhkost je žádoucí, proto si napíchané řízky raději přikryjte sklem nebo fólií (občas je vyvětrejte) a udržujte přiměřenou vlhkost substrátu.

O mandevile by se dalo říct, že je zdravá jako řípa. Netrpí houbovými ani plísňovými chorobami, virózy se jí vyhýbají, je opravdu mimořádně odolná. V našich podmínkách ji mohou sužovat pouze škůdci – a ty musíte pohlídat vy. Problematické jsou molice, dají se však usměrnit například postřikem Mospilanu v silnější koncentraci a v několikrát opakovaných třídenních intervalech. Puklice a červci se mohou vlivem suchého vzduchu objevit hlavně při pěstování v bytě. Zasáhnete-li v počátcích, kdy se škůdce objeví, máte šanci se ho zbavit. Jakmile se přemnoží, nezbude, než rostlinu radikálně ostříhat, vyměnit zeminu a ještě použít postřik na zbytek zelených částí. Poté ještě sledovat, zda se tato opatření neminula účinkem.

Zdroj: Dipladenia
Zveřejněno: 11.7.2016