DOMÁCÍ VÝROBA DROŽDÍ Z VAŘENÝCH BRAMBOR a nejen to se dozvíte v tomto článku. Brambory jsou i v současnosti velmi oblíbenou přílohou, pěstování brambor je proto víc než praktické. V posledních letech má však pěstování vlastních brambor na zahrádkách klesající tendenci, protože brambory ze zahrádky odborníci přirovnávají k bramborám v BIO kvalitě, jejichž cena také nakonec vyjde mnohem výhodněji. I když pěstování brambor není nikterak složité.
Techniky pěstování
Brambory lze pěstovat různými způsoby, níže uvedené formy pěstovaní se provádějí v oblasti zahrádkaření.
Pěstování brambor ve věžích
Nevýhodou pěstování brambor je jejich nárok na velký prostor. Zemědělci z And však vyvinuli pro vyřešení tohoto problému velmi účinnou techniku. Nejprve malou plochu několika čtverečních metrů obloží kameny a zde vypěstují několik rostlin. Jakmile jejich nať dosáhne výšky asi 15–20 cm, zvýší zídku okolo záhonu a záhon doplní asi o 10 cm půdy. Když nať opět vyroste asi na 15–20 cm, znovu zvýší zídku a doplní záhon půdou. A tak to jde stále dál a dál. Z půdy vždy vyčnívá pouze svrchní svazek natě. Bramborové věže mohou být až 1,2 metru vysoké.
V každé vrstvě půdy vytvářejí brambory nové postranní výhonky s novými hlízami. Nakonec se část zdi obklopující věž zbourá a půda se odstraní. Je až nepředstavitelné, jaké množství hlíz takto naroste. Podobné bramborové věže můžeme vytvořit i v našich podmínkách, například pomocí starých pneumatik, prken.
Pěstování brambor v pytli
Tento způsob pěstování využívá toho, že když brambor klíčí, tak nasazuje výživové a plodné kořeny (části kořenů, na kterých rostou hlízy) postupně po celé délce lodyhy. Výhodou je, že se nemusí plít plevel, je dobrá ochrana před jarními mrazíky, velmi nízká, takřka žádná spotřeba hnojiv. Čím více zpracujete organického odpadu (shrabané listí z podzimu, včetně plevele, papíru, lepenky, trávy, štěpků, dřevěných pilin), tím méně hnojiv.
Naklíčené brambory se zasadí do mělké vrstvy 10 cm uleželého a vlhkého, loňského, shrabaného listí a pokryjí 10cm vrstvou kompostu nebo hlíny a po vyrašení cca 10–15 cm stonku se tento pokryje další vrstvou organických odpadků a navrch hlínou. Nechají se pouze vrcholové listy s přibližně 5cm částí stonku. Brambora vyrazí ze zahrnutých částí stonku nejenom kořeny, ale i plodné kořeny, na nichž jsou hlízy. A tak se pokračuje dále, až se dospěje k hornímu okraji pytle anebo sudu (igelit pytle se postupně, jak přisypáváme hlínu, roluje zespod nahoru). Brambora má na vrcholu vegetace silnou a bohatou korunu ze stonků a listů, vzhledem k dobré výživě (organické odpadky se zároveň postupně rozkládají na humus a živiny) nesrovnatelnou s klasickým pěstováním. Výnos je několikanásobný, na cca 30 cm výšky pytle se počítá s jednonásobkem sklizně. Postupným zahrnováním se dosáhne i toho, že je brambora částečně chráněna před plísní.
Z toho plyne, že pytel o průměru kolem 30 cm a výšky 1 m dá v optimálním případě 3násobnou sklizeň. U pytlů odstřihneme spodní dva rohy. V pytlích se velmi dobře postupně zvyšuje výška
Čerstvé droždí je na omak jemné, má růžovohnědou barvu, voní příjemně a při lámání lístkuje. Vyschlé droždí je tvrdé, má trhliny a tmavou i nazelenalou barvu. S takovým droždím těsto nevykyne. Na vyzkoušení droždí je jednoduchý recept: Když dáte malý kousek droždí do horké vody, vystoupí ihned na povrch, pokud má ještě schopnost kynout.
Sušené droždí je lepší v tom, že se dá koupit do zásoby a nemusí se hlídat datum spotřeby, těsto vykyne stejně jako u čerstvého droždí.
Čerstvé droždí obsahuje vodu. Vyrábí se ve tvaru kostiček, je hebké a snadno se drolí. Skladuje se v lednici při teplotě od 1 do 10 °C. Instantní droždí je dehydrované droždí vyráběné ve formě drobných krystalků. Tento typ droždí se prodává například v sáčcích o hmotnosti 10 g pod značkou Saf-instant nebo v 7 gramových od Dr. Oetkera a může se při pokojové teplotě skladovat až 18 měsíců, což je jeho velká výhoda. Množství sušeného droždí v balíčku odpovídá asi 25 g čerstvého droždí neboli 1/4 kostky čerstvého droždí (10–12 g) se rovná jedné čajové lžičce sušeného droždí.
Koncentrovaná kyselina sírová (96–98%) je hustá olejnatá kapalina, 1,8krát těžší než voda. Je neomezeně mísitelná s vodou, při ředění se uvolňuje velké množství tepla. Má silné dehydratační účinky, zuhelnaťuje většinu organických látek. Je hygroskopická, pohlcuje vodní páry. Koncentrovaná kyselina sírová je velmi reaktivní a má oxidační účinky. Reaguje téměř se všemi kovy kromě železa (pasivuje jej), olova, zlata, platiny a wolframu. Zředěná kyselina sírová nemá oxidační schopnosti a reaguje s neušlechtilými kovy za vzniku vodíku a síranů, s ušlechtilými kovy nereaguje. Kyselina sírová je silná dvojsytná kyselina, která tvoří dva typy solí – sírany a hydrogensírany.
Kyselina sírová byla známá již od středověku, kdy byla připravována arabskými alchymisty suchou destilací (tepelným rozkladem) zelené skalice. Nebyl o ni příliš velký zájem, proto byla připravována pouze v malých množstvích v lékárnách. Teprve v 17. století se zvýšil zájem o její výrobu, což souviselo s jejím využitím při bělení tkanin a jako rozpouštědla při barvení oblíbeným modrým barvivem indigem. Nejprve se vyráběla ze zelené skalice stejným způsobem, jako ji vyráběli alchymisté, poté se vedle zpracování zelené skalice z důlních vod začaly uplatňovat další postupy, zejména výroba z vitriolových břidlic.
Zpracování vitriolových břidlic se stalo v 2. polovině 18. století základem pro výrobu české dýmavé kyseliny sírové – olea. Provozy, ve kterých tato výroba probíhala, byly nazývány „olejny“. Tuto výrobu ve velkém zavedl Jan Čížek v roce 1778 v chemickém závodě ve Velké Lukavici u Chrudimi a brzy poté následovaly další podniky, ve kterých se česká dýmavá kyselina sírová začala vyrábět. V první polovině 19. století se česká dýmavá kyselina sírová stala celosvětově známým pojmem a na její výrobě byl závislý německý i anglický textilní průmysl. V 70. letech 19. století u nás dosahovala roční produkce kyseliny sírové 6 000 tun. Na konci 19. století tato výroba zanikla.
Podstatou výroby bylo pálení (tepelný rozklad) síranu železitého, který se získával větráním a vyluhováním vitriolových a kyzových břidlic. Vznikající oxid sírový byl pohlcován ve vodě nebo kyselině sírové.
Jiným způsobem výroby kyseliny sírové byla komorová výroba, která byla spuštěna v Anglii v Oxfordu již v roce 1746. U nás byla výroba anglické kyseliny sírové z dovážených surovin (sicilské síry a chilského ledku) poprvé zavedena ve Velké Lukavici v roce 1807. Jednalo se o nitrózní způsob výroby, při němž se k oxidaci oxidu siřičitého používal oxid dusíku. Oxidace probíhala v uzavřených olověných komorách. Ztráty oxidu dusíku při výrobě kyseliny sírové podstatně snížil J. L. Gay-Lu
V naší poradně s názvem PĚSTOVÁNÍ BRAMBOR se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Čapčuch.
Narážím často na jeden problém. Vyroste krásná košatá nať,ale brambor pod natí je málo a jsou drobné.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Odpověď tkví ve hnojení. Pokud hnojíte brambory, i když jsou jejich výhony velké více než 25 až 30 cm, tak nebudete mít žádný výnos, ale jen bohaté zelené listy. Brambory je vhodné hojit jen zpočátku jejich růstu, aby vytvořily košaté výhony a pak v době "hnojivové diety" začly ukládat svou produkci ze slunce a vody do hlíz pod zemí. Co s tím dělat? Pokud používáte hnůj, tak ho dejte jen poloviční množství a jen na začátku před sadbou. Pokud používáte průmyslově vyráběná hnojiva, tak použijte to s vyváženým poměrem dusíku, draslíku a fosforu pro růst a aplikujte ho jen v první růstové fázi. Když jsou výhony velké 25 cm začněte opravdu vydatně zalévat a kontrolujte stonky, aby se na nich nevytvářela šedá plíseň.
Možná vás překvapí, že jíme stále méně brambor. Zatímco v roce 1850 připadlo na jednoho člověka ročně 170 kg, dnes už je to jen 77 kg. Mohou za to určitě i brambory z velkovýroby, často poškozené a nevalné chuti. Kdo pěstuje vlastní, ví, že není brambor jako brambor! Jaká sadba je tedy ta nejvhodnější? A jak na pěstování?
Brambory z velkých lánů a vlastní brambůrky ze záhonu – obrovský rozdíl v chuti a kvalitě zná každý, kdo okusil. Brambory z velkovýroby se navíc prodávají v době, kdy už pro konzumaci nejsou vůbec vhodné, odrůdy určené pro letní a podzimní spotřebu jsou nabízeny i po Vánocích. Důvodem jsou přebytky. Jenže vodnaté brambory kuchaře ani strávníky nepotěší.
Vlastní brambory naštěstí nepěstujeme pro co nejvyšší produkci, ale proto, abychom si pochutnali.
Na záhoně získáme nejlepší brambory ekologickým pěstováním. Žádná minerální hnojiva, pouze chlévský hnůj a zelené hnojení. Vhodné jsou odrůdy méně citlivé na plíseň bramborovou, což je pro zdravé pěstování bez přemíry chemie důležité. Mandelinku bramborovou snadno vysbíráte ručně.
Kromě skvělé chuti budou vlastní brambory výrazně zdravější než ty z velkovýroby, které prošly postřiky proti plevelům před i po vzejití sadby, mořením, nejméně třemi postřiky proti plísni, následují postřiky proti mandelince a mšicím či chemická likvidace porostu před sklizní.
Rozhodnutí, jakou odrůdu brambor budete na své zahrádce pěstovat, již dnes není snadnou záležitostí. K ranosti, barvy dužniny, barvy slupky, rezistence vůči háďátku přibyl v posledních letech další podstatný parametr, a to varný typ. Navíc počet odrůd je stále větší.
Varný typ udává vlastnosti hlíz po uvaření a tím i konzumní použitelnost brambor.
Rozlišujeme tři základní varné typy:
Varný typ A: pevné lojovité brambory, které jsou nerozvářivé, příjemně vlhké, velmi slabě až slabě moučnaté, vhodné pro přípravu bramborového salátu i ke konzumu jako vařené.
Varný typ B: polopevné, polomoučné brambory s jemnou až hrubší strukturou, příjemně vlhké až sušší, vhodné jako příloha k jídlu.
Varný typ C: měkké, moučnaté brambory s jemnou až středně hrubou strukturou, středně vlhké až suché, vhodné k přípravě kaší a těst.
Varný typ D: není pro zahrádkáře významný – jde o odrůdy pro průmyslové zpracování.
Některé odrůdy jsou přechodem mezi uvedenými varnými typy. Například u označení AB, BA či BC vždy první písmeno značí převahu k varnému typu.
Pro zahrádkáře mají význam odrůdy velmi rané, rané, méně už polorané. Polopozdní až pozdní odrůdy, které se sklízejí až v polovině září, se na zahrádce nevyplatí. A pozor na to, že velmi rané odrůdy bychom měli zkonzumovat co nejdříve, nejdél
Ve svém příspěvku DOTTAZ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kott Jaroslav.
Dnes jsem zjistil, že asi u každého hnízda brambor sje v zemi díra a do ní nalézají včely či vosy. Brambory dobře zalévám. Letos zde na chalupě pěstuji brambory poprvé a jsem z toho pryč-bojím se i brambory okopávat. Poraďte prosím co mám dělat. Děkuji za radu. Kott Jaroslav
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Iva.
Dobrý den,
měla jsem vosy v záhonu s jahodami. Zkoušela jsem kdeco, nakonec jsem se jich (spíše náhodou) zbavila tak, že jsem do díry nastříkala sprej proti vosám, zastrčila tam hořící sírový papírek a ono to blaflo. Vosy tam pak už nelítaly.
Vysoká nať u brambor se vyskytuje hlavně díky přehnojení dusíkem. Dusík motivuje rostlinu k bujné tvorbě zelených stonků a listů. Aby rostlina mohla dále prosperovat, je třeba zabránit jejímu zlomení. Ke stabilizaci takových rostlin pomůže přihrnutí vždy, když je nať brambory vyšší než 20 cm. Optimální nadzemní výška natě je 20 cm. Pomůže zde přihrnutí stonků i s listy okolní hlínou. Nahrnutí zeminy kolem základny bramborových rostlin jim může pomoci zůstat stabilní. To také pomáhá zabránit tomu, aby byly hlízy brambor vystaveny slunečnímu záření. Když jsou hlízy brambor vystaveny slunečnímu záření, zezelenají a stanou se jedovatými.
Další příčinou dlouhé natě u brambor může být nedostatek slunečního svitu. Bramborové rostliny mohou být vytáhlé, protože nedostávají potřebné množství slunečního světla. To nutí bramborové rostliny natáhnout se po světle a ztenčit.
Hlavním důvodem tohoto problému je, že rostliny brambor mají příliš mnoho stínu. Možná jsou vysazeny v blízkosti větší rostliny nebo stromu. Nebo je možná stíní zeď nebo plot.
Někdy se může stát, že v nati brambor vyrostlo hodně listů, které způsobují zablokování slunečního světla. V takovém případě můžete některé výhony seříznout, abyste tomuto problému předešli.
V naší poradně s názvem PĚSTOVÁNÍ BRAMBOR se k tomuto tématu vyjádřil uživatel M. Chalupníková.
Letos se podařilo kamarádce vypěstovat z jedné odrůdy brambory,které se po uvaření nedají jíst,jsou hořké. Čím by to mohlo být?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
V bramborách může být solanin a ten produkuje hořkou chuť, i když brambory nemají žádné zelené skvrny. Někteří lidé jsou citlivější na solanin a vnímají jeho hořkou chuť silněji než ostatní lidi.
Jakmile se na stopkách brambor začnou vyvíjet květy, je to znamení, že pod nimi rostou hlízy brambor. Nyní můžete brambory sklízet, pokud chcete. Pokud je ale sklidíte okamžitě, získáte mladé, malé a nezralé brambory.
Brambory můžete nechat dále růst a sklízet je, až když začnou vadnout listy. Pak získáte vyzrálé a velké brambory.
Prospěšné je odstraňování květů, protože to pomáhá rostlině přesměrovat veškerou energii na vývoj velkých a škrobových brambor.
Jakmile jsou brambory připraveny ke sklizni podle vašich představ, teprve pak můžete oříznout vršek rostlin brambor. Jakmile oříznete vršek bramborových rostlin, nechte brambory v zemi ještě po dobu 1-2 týdnů. To pomáhá bramborám vytvořit silnou slupku. Takové brambory pak budete moci bez problémů skladovat několik týdnů či měsíců. V zemi je ale můžete bez problémů ponechat i 2 až 4 týdny, pokud není v půdě příliš vláhy.
Další situací, kdy byste měli ořezávat rostliny brambor, je případ napadení révy škůdcem nebo chorobou. Nejlepší je zbavit se takové natě, protože to pomáhá bramborové rostlině vyhnout se utrácení energie na boj s problémem. Seříznutím natě rostlina zaměří svou energii na vývoj nových listů a hlíz.
Další situací, kdy budete možná muset oříznout rostliny brambor, je, že stonky vyrostly příliš vysoko a zlomily se. To se může stát, pokud rostlinu přehnojujete hnojivem bohatým na dusík a nepřihrnujete ji zeminou. Rostlina se může zlomit kvůli hmotnosti vysokých stonků a brambory potom neporostou dobře, protože rostlina vynakládá spoustu energie na růst nových listů.
Jak správně oříznout nať bramborových rostlin?
Prořezávačem můžete odříznout horní část stonků brambor ve výšce 3 cm nad zemí. Pokud seříznete nať bramboru až k zemi, je možné, že hlíza bude vystavena vzduchu. To způsobí, že brambory zezelenají a stanou se nepoživatelnými.
Ve svém příspěvku DOMÁCÍ VÝROBA SÝRA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Soňa Kroupová.
Dobrý den, doma jsem si často dělala "Lučinu" z kupovaných jogurtů. Poprvé jsem to zkusila z čerstvého kravího mléka. Počkala jsem do druhého dne, stáhla z vršku smetanu. Mléko jsem zahřála na 37°C a vmíchala jsem jihočeský smetanový jogurt. Zabalila do péřovky a nechala do druhého dne. Teď už je to asi 3 dny v chladu, ale jogurt je mazlavý, jakoby slizký. Nevím, kde jsem udělala chybu. Předem moc děkuji za odpověď
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Čestmír.
Dobrý den.
Chybu jste udělala v teplotě. Jogurt zraje při teplotě
42 - 45 stupňů celsia, Výroba trvá při této teplotě 6 hodin.
Já používám jogurtovač Bravo (cca 500 Kč). Studené mléko
jakékoliv i z krabice se smíchá se čtvrt kilem jogurtu,
naleje do skleniček a nechá v jogurtovači hodin. Pak se dá do
lednice vychladit. Můžete použít i termosku, do peřin nebo domácí pekárnu, která má funkci kvašení. Důležité je dodržet
teplotu, delší čas nevadí.
150 g hrubé mouky (dle potřeby přidejte – záleží na druhu brambor)
cca 1 dcl mléka
sůl
Postup:
Syrové brambory omyjte, oloupejte a nastrouhejte na jemném struhadle. Nastrouhané brambory nejlépe v ruce vymačkejte do sucha – vodu z nich ale chytejte do misky, nevylévejte ji. Vyždímané brambory vložte do větší mísy, přelijte horkým mlékem, promíchejte a nastrouhejte k nim oloupané vařené brambory. Z odstáté vody z brambor velmi opatrně slijte pryč tekutinu, dokud vám na dně nezůstane jen škrob (dávejte pozor, abyste s miskou moc nepohybovali, škrob by se vám opět promíchal s vodou). Do mísy s bramborami přidejte tento škrob, vejce, mouku, sůl a vařečkou vypracujte těsto (nesmí být tuhé), ve kterém by po přejetí prstem měla zůstat čára. Ve velkém hrnci přiveďte vodu k varu, osolte ji a lžící namáčenou ve studené vodě tvořte z těsta větší noky, které vkládejte do vroucí vody. Vždy vařte jen jednu várku, to je asi 10–15 kusů, abyste měli knedlíky stejnoměrně uvařené. Vařte cca 10 minut, dle velikosti. Knedlíky po uvaření propíchejte špejlí nebo vidličkou. Tyto chlupaté knedlíky můžete podávat například jako přílohu k pečenému masu s ohřátým kyselým zelím a posypané smaženou cibulkou.
Ve svém příspěvku DOMÁCÍ VÝROBA SÝRA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Čestmír.
Dobrý den.
Chybu jste udělala v teplotě. Jogurt zraje při teplotě
42 - 45 stupňů celsia, Výroba trvá při této teplotě 6 hodin.
Já používám jogurtovač Bravo (cca 500 Kč). Studené mléko
jakékoliv i z krabice se smíchá se čtvrt kilem jogurtu,
naleje do skleniček a nechá v jogurtovači hodin. Pak se dá do
lednice vychladit. Můžete použít i termosku, do peřin nebo domácí pekárnu, která má funkci kvašení. Důležité je dodržet
teplotu, delší čas nevadí.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Lenka.
Pokud máte zájem, napíšu vám ten nejjednodušší recept, roky vyzkoušený, hustý a lze ho bez problémů vyrobit bez jogurtovače.Jen se šlehačem, jogurtem a suš. mlékem. Jde ale o jogurt určité značky a to se psát asi nesmí. Já vám to ale ráda sdělím.
V naší poradně s názvem ORCHIDEJE S.O.S. se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Monika.
Dobrý den, děkuji za radu. Přípravek ACTARA 25 WG jsem si hned objednala dnes mi přišel,ale bohužel jsem bezradná,protože nevím jak mám určit dávkování.V návodu je jen dávka 70-80g na 1 ha brambor.A nevím zda mám orchideje přípravkem prolít nebo postříkat listy. Děkuji předem za radu Příhodová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Přípravek Actara rozřeďte v poměru 1,5 gramu na 5 litrů vody. S tím pak rostlinky postříkejte, a s tím co zbyde, je můžete zalít. Actara vám tak vystačí na mnoho let. Můžete ji bez obav použít každý rok jako prevenci na všechny pokojové rostliny. Nejvíce to prospěje těm rostlinám, které dáváte na léto ven. Jednou je ošetříte na začátku sezóny a jednou těsně před koncem. Přeji hodně zdaru.
Je úžasné, že věci, které normálně vyhodíme, jsou užitečnější, než si myslíme. V tomto případě je to voda, ve které se vařily brambory na večeři. Ano, voda z vařenýchbrambor je jedním z nejrychlejších způsobů, jak připravit kvásek pro váš chléb. Jednoduše si vezměte šálek a do poloviny nalijte bramborovou vodu, přidejte lžíci cukru a zamíchejte mouku do ztuhnutí. Přikryjte a nechte přes noc na teplém místě. Pokud je kvásek následující ráno hezký a plný života, tak je připraven k použití. Pokud ne - začněte znovu.
Postup: Odlijeme část odměřené tekutiny (100–150 ml) a ohřejeme ji, musí být příjemně teplá, ne horká – kvasinky bychom mohli spařit, zabít. Vmícháme cukr, droždí a tolik mouky, aby vzniklo řidší těstíčko, asi jako na kapání do polévky nebo na lívance. Necháme ho v teple vzejít, zvětšit objem. Takto máme kvásek, který pak přimícháme k ostatním surovinám a vypracujeme kynuté těsto. Každý dělá kvásek malinko jinak, většinou podle zvyku, který si přinese z rodiny od maminky či babičky. Výše uvedený způsob je vyzkoušený, vyjde vždycky a kuchařka hned vidí, jak kvásek v misce narůstá.
Na droždí záleží: Droždí používejte raději čerstvé, tradiční nebo francouzské značky, vždy zkontrolujte jeho trvanlivost, droždí musí být hezky světlé, bez známek oschnutí nebo zašedlosti. Prošlé nebo staré raději ani nepoužívejte, droždí tvoří živé organismy, které se množí za určitých podmínek, to znamená v teple a nakrmené cukrem, přeměňují ho na oxid uhličitý a tím těsto kypří. Pokud použijete droždí sušené, smíchejte jej s moukou, sušené droždí má výhodu dlouhodobého skladování, máte ho vždy po ruce a nezanechává pachuť kvasnic. Jestliže necháte těsto vypracovat v pekárně, kvásek není třeba dělat.
Kvasinky v droždí jsou živé mikroorganismy, které se ve styku s vodou a cukrem při vhodné teplotě rozmnožují pučením. Přitom vzniká oxid uhličitý, který způsobuje kypření těsta a zvětšování jeho objemu. Velikost jedné kvasinky nepřesahuje 6 až 8 tisícin milimetru. 1 cm3 (zhruba 1 g droždí) v sobě obsahuje 10 miliard těchto živých buněk droždí.
Sušené droždí je v podstatě ve dvojí verzi. Zaprvé jde o sušené droždí, které se musí nechat vzejít na kvásek. Druhým typem je instantní sušené droždí značky Dr. Oetker: v jednom balíčku je 7 g droždí (vhodné na 500 g mouky), které se zamíchá do suchých ingrediencí před přidáním tekutých, tím pádem je použití okamžité, na nic se nečeká. Na sáčku se sušeným droždím by měl být napsán návod, jak je použít a na jaké množství mouky.
Všechny suroviny dejte do pekárny, nejdříve syrovátku, pak všechny ostatní, včetně droždí.
Teď máte dvě možnosti, buď nastavíte pečení celozrnného chleba a více si pekárny, pokud tedy nechcete vyndat hnětače, nebude všímat.
Nebo to uděláte tak, jak to dělám já. Nastavíte si program na kynutí těsta, a až vám program doběhne a těsto bude vykynuté, tak ho přendáte na vál, zapracujete, vytvarujete bochník chleba a necháte ještě chvíli kynout na plechu. Někdo používá ošatku na chleba, aby si bochník zachoval tvar, já peču přímo na plechu. Vložte do předem vyhřáté trouby asi na 230 °C a pečte cca 10 až 15 minut, pak teplotu snižte na 180 °C a pečte do té doby, než se přestane lepit na špejli.
Bílý chléb s bramborou
Ingredience:
1 kg hladké mouky
3 najemno nastrouhané vařené brambory
3 lžičky soli
3 lžičky kmínu
3 lžičky octa
1 a půl kostky droždí
450 ml vody
2 lžičky cukru
Postup:
Všechny suroviny dejte do pekárny, už víte, že vždy začínáte tekutými a pokračujete sypkými ingrediencemi. Zapnete program kynutí těsta, to v případě, že chcete chleba péct na plechu v troubě, anebo zvolte program pečení chleba. Pokud jste dali rovnou program pečení, nemusíte si pekárny několik hodin všímat (nechcete-li si vyndat metly). Pokud máte raději chleba klasického tvaru a dali jste program kynutí těsta, po vykynutí, což je po necelé hodině a půl, bude těsto připravené k dalšímu zpracování. Těsto dejte na vál, ještě jednou propracujte, udělejte jeden velký nebo dva menší bochníky chleba, potřete studenou vodou, vložte do trouby vyhřáté na 200 °C a nechte péct. Každých 20 minut znovu bochník potřete vodou, aby se chleba krásně opekl. Zhruba po hodině zkuste za pomoci špejle, zda máte chléb dopečený, pokud ne, pokračujte v pečení, pokud ano, vyjměte z trouby, nechte zchladnout a můžete konzumovat.
Ve svém příspěvku ČEVABČIČI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Janak.
Chtěla bych pravý recept , ten je bez česneku a cibule , tyhle recepty jsou na karbanátky , a obaluje se to v mouce .
to nejní přesný
děkuju
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jurko.
Ano, naprostá pravda. Tady se , nejenom tyto stránky, kašle na pravý recept. Tady si každý dělá co chce, ale propůjčuje si název jídla. Dle ČSN (15418) patří do čevabčiči směs hovězího a vepřového masa 500g - 500g umletého s 150g cibule osoleného, přidána mletá paprika 5g, pepř 1g. Vše smícháme a vytvoříme 30 dílků masa které rozválíme na tenké válečky a ty pak v sádle opečeme do zlatova. Podáváme s najemno nakrájenou cibulkou a hořčicí. K tomu chléb, nebo brambor. Toť vše.
PS. je mi líto, že se na základní jídla nepoužívají normy. Pak si člověk někde dá něco a přinesou mu úplně něco jiného než čekal. Ještě že Svíčkovou musí vařit alespoň přibližně. Protože třeba guláš pod určitým názvem je všude jiný
Pěkný den
Ingredience: 600–800 g vařených brambor nebo ze zbylých brambor, 200 g polohrubé mouky, 1 vejce, sůl, mouka na vál, sádlo
Postup: Opláchnuté brambory uvaříme v osolené vodě doměkka nebo placky vytvoříme ze zbylých brambor. Ihned oloupeme a necháme vychladnout. Nahrubo je nastrouháme na vál, přidáme mouku, sůl a zpracujeme v těsto, ze kterého děláme malé tenké placky a v pánvi na oleji je osmažíme dozlatova.
Ve svém příspěvku ZAVAŘOVÁNÍ HOTOVÝCH JÍDEL DO SKLENIC se k tomuto tématu vyjádřil uživatel MM.
Hotové jídlo nesmí obsahovat mouku, výrobky z mouky, rýži ani brambory. Po krátké době by začalo ve sklenicích kvasit.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Venas.
Měl jsem do dneška zavařený hovězí guláš kde byl nastrouhaný brambor i mouka a nic mu ani po 3 měsících nebylo. Tak nevím jestli je pravda to, že začne kysat. Možná je to pravda, ale mně vydržel bez úhony.
Vysoká nať rostlin brambor je základním faktorem, který zaviní její zlomení. Bramborové rostliny mohou vyrůst příliš vysoko, když jim bylo podáno příliš mnoho hnojiva, zvláště když je bohaté na dusík. Dusík může povzbudit rostliny brambor, aby se vyvíjely více než obvykle, a to je patrné na přerůstání jejich vysokých zelených výhonků nad zemí.
Krásná bohatá tmavě zelená nať se může zdát ideální, přehnojování bramborových rostlin hnojivy ale může odradit růst brambor pod zemí. Bujné olistění nad zemí spotřebovává energii rostlin brambor a povede k nízké sklizni, pokud tato situace nebude rychle napravena.
Výrobadomácí šunky je poměrně jednoduchá záležitost, ke které se používá jako výchozí surovina vepřová kýta doplněná solí, cukrem a trochou vody, nebo různými směsmi koření, jako je směs chilli, sušené cibule, červené papriky, pepře a česneku. Poté, co se šunka provaří ve směsi koření, seřízne se přebytečný tuk včetně kůže a nechá se prohřát ve vodě teplé 40 až 50 stupňů Celsia. Když se maso prohřeje, zavěsí se na hole, nechá se okapat a vloží se do vyhřáté udírny. Šunka se udí do zlatohněda. Můžete použít i stojací přenosnou udírnu, kdy na rošt položíte okapanou šunku a udíte.
Výrobadomácích šunek byla rozšířena zejména na venkově, kdy se zužitkovávalo vepřové maso z domácích zabíjaček. Dnes vede lidi k výrobě domácí šunky zejména kvalita průmyslově vyráběných šunek. Po vyuzení se servíruje teplá šunka s chlebem a kyselými okurkami.
Ingredience: 100 g romadúru (40%), 80 g anglické slaniny, 1 kg brambor vařených ve slupce, 1 vejce, sůl, pepř, trocha oleje, trocha mléka.
Postup:Brambory uvaříme ve slupce, necháme trochu zchladnout a oloupeme. Nakrájíme je na plátky, které klademe do vymazané zapékací mísy tak, že střídáme vrstvu brambor s vrstvou slaniny, jež je nakrájená na kousky. Každou vrstvu brambor pokapeme olejem a osolíme. Povrch francouzských brambor posypeme strouhaným romadúrem a dáme péct do trouby. Po 10 minutách brambory zalijeme mlékem, ve kterém jsme rozšlehali vejce se špetkou pepře, a dáme znovu péct. Francouzské brambory pečeme dorůžova.
