DRÁTOVEC ROZMNOŽOVÁNÍ je téma, které bylo inspirací k napsání tohoto článku. Calocephalus brownii neboli krásnohlávek je atraktivní keřík pocházející z Austrálie. Na našem trhu je relativní novinkou. Kvůli své podobě je známý i pod přezdívkou drátovec či ostnatý drát. Jeho rodové jméno vychází z řeckých slov leucos (bílý nebo šedý) a phyta (rostlina vzbuzující dojem keře).
Druhové jméno získala rostlina po skotském botanikovi Robertu Brownovi, který tento rod v roce 1817 poprvé popsal. Krásnohlávek (drátovec) patří do čeledi hvězdnicovitých Asteraceae, do níž kromě hvězdnic řadíme například aksamitník, bělotrn či artyčok. Latinský název krásnohlávku byl odborníky upraven na Leucophyta brownii, ale na trhu jej stále ještě najdete pod původním názvem Calocephalus brownii.
Zdroj: článek Calocephalus brownii alias krásnohlávek nebo také drátovec
Ve svém příspěvku ROZMNOŽOVÁNÍ KANADSKÝCH NEBO ZAHRADNÍCH BORŮVEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiřina Kubinova.
jak na rozmnožování borůvek
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Dužíkova eliška.
Jak se rozmnožují kanadské borůvky
Zdroj: příběh Rozmnožování Kanadských nebo zahradních borůvek
Krásnohlávek nebo také drátovec ve své domovině, tedy v Austrálii, dorůstá až do jednometrové výšky i šířky. V našich podmínkách se vzrůst tohoto keříku obvykle pohybuje okolo 30 cm. Celá rostlina je stříbřité barvy, čímž je charakteristická a jednoduše ji tak můžete poznat. Čárkovité listy jsou drobné, eliptické, přisedlé, stonek plstnatý. Krásnohlávek vykvétá drobnými žlutými květy v červenci až září. Plodem je nažka. Calocephalus je oblíbený zejména pro své krásně stříbřité, drátovité listy. Jeho větvičky se suší a používají do suchých vazeb. Malé rostliny seženete v ceně od 40 do 60 Kč, velké pak kolem 180 Kč.
Na těchto fotografiích se můžete podívat na stříbrnou krásu této rostliny.
Zdroj: článek Calocephalus brownii alias krásnohlávek nebo také drátovec
V naší poradně s názvem ROZMNOŽOVÁNÍ KANADSKÝCH NEBO ZAHRADNÍCH BORŮVEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dužíkova eliška.
Jak se rozmnožují kanadské borůvky
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Pro rozmnožování kanadských borůvek budete potřebovat řízky, které získáte z jednoletých větví, které mají průměr nejméně 0,6 cm. Větve musí být zdravé a odříznutí je potřeba provést brzy na jaře pomocí ostrého nože nebo nůžek na stříhání. Řízky by měly obsahovat zdravé listové pupeny.
Odstraňte všechny květní pupeny, ale listové pupeny nechte neporušené. Odříznutou větev rozdělte na řízky o délce kolem 12 cm. Nejlepší je použít řízky, které obsahují pouze listové pupeny, nikoliv ty, které obsahují stopy po odstranění květových pupenů, takže nařežte řízky odpovídajícím způsobem.
Odřízněte kůru 2,5 cm od spodu každého řízku. Seříznuté řízky můžete skladovat až tři měsíce, pokud je to nutné, v plastových sáčcích obsahujících sphagnový mech. Uzavřete sáčky a uchovávejte na chladném místě při teplotě mezi 1 až 5 stupni Celsia s vlhkostí mezi 80 až 90 procenty. Je-li to ale možné, zpracujte řízky hned, aniž byste je ukládali. Čím déle je ukládáte, tím méně šancí, že budou kořenit.
Vytvořte si obdélníkové rozmnožovací lože dostatečně velké, aby se do něho vešly všechny řízky 5 cm od sebe. Umístěte rozmnožovací lože do skleníku na plné slunce.
Smíchejte jeden díl rašeliny a jeden díl hrubého betonového písku a vytvořte kořenové médium. Alternativně můžete smíchat polovinu rašeliny a polovinu vermikulitu nebo perlitu nebo jednu třetinu perlitu, písku a vermikulitu. Naplňte rozmnožovací lože kořenovým médiem.
Přidejte řízky, které svisle zapíchněte do kořenového média s oloupanými částmi dolů. Šedesát procent řízku by mělo být pod povrchem a jedním nebo dvěma listovými pupeny nad ním. Zatlačte médium kolem každého řízku.
Ve skleníku udržujte teplotu kolem 20 stupňů Celsia. Zalévejte jednou týdně a udržujte vlhké kořenové médium. Zvyšte zalévání, když se začnou vyvíjet nové listy.
V polovině června zvyšte skleníkové větrání, kdy už by se měly vyvinout kořeny. Aplikujte týdenně rozpustné nebo pomalu uvolňující se hnojivo, například NPK 15-30-4 nebo NPK 13-36-13. Aplikujte také síran amonný, fosforečnan amonný, močovinu nebo jinou formu dusíku. Dodržujte pokyny uvedené na etiketě hnojiva a dusíkatých přípravků.
V zimě nechte řízky ještě v rozmnožovacích lůžkách. Borůvky budou připraveny k přesazení do vaší zahrady příští rok na jaře.
Zdroj: příběh Rozmnožování Kanadských nebo zahradních borůvek
Rostlinu můžete množit stonkovými řízky, a to na jaře nebo začátkem léta. Řeznou ránu posypte stimulátorem růstu a zapíchněte do vzdušné zeminy. Přikryjte řízek fólií, abyste udrželi zvýšenou vlhkost. Sázejte do lehké, výživné půdy.
Zde se můžete podívat, jak vypadá druh Calocephalus brownii.
Zdroj: článek Calocephalus brownii alias krásnohlávek nebo také drátovec
V naší poradně s názvem MY MADAGASCAR TUBIFLORA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva.
Ráda bych věděla, jak o tento druh pečovat a jestli kvete. Má někdo zkušenosti? Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Madagascar tubiflira neboli kalanchoe vytváří malý shluk květů, uspořádaný na stopkách. Ke kvetení nedochází pravidelně a někdy nemusí kvést vůbec. V případě, že se rozhodne kvést, tak se tak stane na začátku teplého ročního období. Kakanchoe mají malé šedavé květy podobné levanduli. Po odkvětu, hlavní rostlina umírá a přichází čas ke znovuzrození přes malé rostlinky, které s umřelou rostlinou můžou klesnout k zemi a růst všude tam, kde přistanou. To je důvod, proč je nejlepší, aby se kalanoche pěstovala v samostatných květináčích.
Kalanoche potřebuje teplotu 16° až 24° C. Potřebuje minimálně čtyři hodiny slunečního svitu denně. Dá se pěstovat i venku, ale je třeba ji uklidit před prvními mrazy, a to postupně, protože náhlé změně teploty můžou rostlině způsobit stress. Kalanchoe poroste na přímém slunci, nebo v jasném světle ve stínu. Zalévá se pouze tehdy, když je půda suchá. K zálivce se používá voda o pokojové teplotě. V zimním období je zapotřebí, aby se půda nechala vyschnout mezi jednotlivými zálivkami. Kalanchoe potřebuje zeminu pro kaktusy. Pokud používáte standardní zeminu pro pokojové rostliny, tak přidejte písek nebo perlit pro lepší propustnost. Kalanchoe se přesazuje brzy na jaře, ale pouze tehdy, když rostlina přeroste svůj květináč. Nový květináč vyberte o něco větší než byl ten původní. Přesazování je možné každý měsíc, mezi březnem a zářím. Následně se pak použije tekuté hnojivo naředěné na polovinu, než je doporučováno. Kalanchoe nemá ráda vysokou vzdušnou vlhkost. Průměrná vlhkost v místnosti moderních bytů je ideální pro tuto rostlinu. K rozmnožování je třeba vybrat některé z rostlinek z okrajů listů. Množení se provádí v mělkém hrnci, do kterého se nasype hlína pro kaktusy. Hrnec nemusí být hluboký, protože kořeny zde neporostou moc dlouho. Malé rostlinky se rozmístí na povrch půdy, hrnec se zakryje průhlednou igelitovou fólií a umístí se na slunném místě. Půda se při množení udržuje vlhká, ale ne přemokřená. Když jsou rostliny dostatečně vysoké a lehce se dotýkají plastu, tak se odstraní plastový obal a přesadí se do většího květináče.
Zdroj: příběh My madagascar tubiflora
Calocephalus lacteus je vytrvalá bylina patřící rovněž do čeledi hvězdicovitých. Dorůstá do výšky 5–7 centimetrů prostřednictvím oddenků, které se rozrůstají do šířky, čímž vytváří husté rohože vhodné jako pokrytí půdy. Šedé listí této rostlinky zajímavě ozvláštní váš záhonek a bíložluté kulovité květy na sebe upozorní od pozdního jara do začátku podzimu. Tento druh lze pěstovat kdekoliv a v jakékoliv půdě, od písčité až po jílovitou. Lépe roste na sluníčku či v polostínu. Dává přednost vlhké půdě, ale vydrží i období sucha. Ve volné přírodě dorůstá do výšky 10–30 cm a může být 1 až 1,5 m široký.
Zde jsou fotografie k druhu Calocephalus lacteus.
Zdroj: článek Calocephalus brownii alias krásnohlávek nebo také drátovec
Calocephalus citreus patří rovněž do čeledi hvězdicovitých. Jde o keř dvacet až padesát centimetrů vysoký a třicet až šedesát centimetrů široký. Má stříbrošedé listy a malé žluté květy, které kvetou od jara do léta. Na rozdíl od Calocephalu bownii jde o rostlinu vytrvalou, která dobře roste v hlinitopísčité půdě, v polostínu a za mírné zálivky, vydrží i období sucha. Po odkvětu by se měla zastřihnout ve spodní části rostliny.
Zde se můžete podívat na tento atraktivní druh, který se s oblibou suší a používá v aranžování květin: Calocephalus citreus foto.
Zdroj: článek Calocephalus brownii alias krásnohlávek nebo také drátovec
Ve svém příspěvku ROZMNOŽOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel ANNA VALOVÁ.
JAK A KDY SE MAJÍ ROZMNOŽOVAT MALINY A OSTRUŽINY.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel VALOVÁ ANNA.
KDY A JAK SE ROZMNOŽUJI MALINY A OSTRUŽINY? TEL.607219600
Zdroj: příběh ROZMNOŽOVÁNÍ
Nejde o variantu druhu Calocephalus, ale o jiné, synonymní označení krásnohlávku používané v některých evropských zemích, jak je zřejmé ze slova silbedraht: silber = stříbrný; draht = drát.
Zde se můžete podívat, že jde opravdu o náš krásnohlávek - Calocephalus silberdraht foto.
Zdroj: článek Calocephalus brownii alias krásnohlávek nebo také drátovec
Krásnohlávek se řadí mezi stálezelené trvalky, ale v našich podmínkách se pěstuje buď jako pokojová rostlina, přenosná rostlina, nebo jako zahradní jednoletá rostlina, protože není mrazuvzdorný. I když vám krásnohlávek na záhonku zmrzne, zůstává pohledově atraktivní, takže se z něj můžete těšit prakticky celou zimu. Kromě nádob a závěsných košů je vhodný do obrub a na skalku. Na konci května již může zdobit váš balkon, terasu či záhon. Calocephalus má rád velmi mírnou zálivku a světlé slunečné stanoviště. Dobře snáší i větrná stanoviště. Vyžaduje dokonale propustnou půdu, takže jej pěstujte nejlépe v písčité půdě. Přihnojujte během vegetace každých 14 dní hnojivem určeným pro balkonové rostliny.
Zdroj: článek Calocephalus brownii alias krásnohlávek nebo také drátovec
V naší poradně s názvem PIVOŇKA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel JAROSLAV ZÁLEŠÁK.
Máme v zahrádce krásnou Pivoňku velkokvětou, po odkvětu zústaly semena anevíme jak se dají využit na rozmnožování, kdy tyto semena vysadit do země, děkuji za radu Jaroslav
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Pivoňka se nejlépe množí odkopkem kořenového balu. Tak se může docílit, že pokvete ještě v tom roce, kdy došlo k přesazení. Důležité je označit na rostlině jih v jejím původním stanovišti a při umístění na nové místo ji orientovat zase k jihu. Při množení ze semene se dočkáte prvních květů až za tři roky. Teď co s těmi semeny. Semena nechte dozrát co nejdéle na rostlině. Pak je sesbírejte a dejte je do sucha doschnout. Začátkem října je vysaďte na slunný záhon stejným způsobem jako fazole. Tento způsob venkovní výsadby v časném podzimu dává semenům jejich povinnou průpravu pro vzejití, což je říjnové relativně teplé a vlhké ošetření vystřídané chladem zimy a následované oteplením na jaře. Je to sekvence podmínek, která umožní vyklíčení většiny semen na jaře a v létě příštího roku. Hodně zdaru.
Zdroj: příběh Pivoňka
Calocephalus neboli krásnohlávek či drátovec je malý, hustě spletitý, stálezelený keř s jehlicovitými listy směřujícími dolů. Krásnohlávek má větve velmi blízko u sebe. Má stříbřitou barvu. Snese mořskou vodu a slaný vzduch. Calocephalus v Česku pěstujeme jako pokojovou rostlinu, přenosnou rostlinu anebo jako zahradní jednoletku, protože je citlivý na mráz. Dobrou zprávou ale je, že pohledově atraktivní zůstává krásnohlávek i dávno po tom, co uschne nebo umrzne, takže se z něj venku můžeme těšit prakticky celou zimu. Kromě nádob a závěsných košů je vhodný do obrub a na skalku.
Zdroj: článek Krásnohlávek
Ve svém příspěvku ROZMNOŽOVÁNÍ KANADSKÝCH NEBO ZAHRADNÍCH BORŮVEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiřina Kubinova.
jak na rozmnožování borůvek
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel VLADIMIR HRSTKA.
PROSIM O RIZKOVANI BORUVEK KDY SE MUZOU RISKOVAT A JAK DIK ZA SPRAVU VLADIMIR
Zdroj: příběh Rozmnožování Kanadských nebo zahradních borůvek
Je zástupcem jednoho z mnoha druhů palem. Tato palma je bezkonkurenční v odstraňování amoniaku z okolního prostředí.
Botanický název – Rhapis excelsa
Lady Palma je vysoká pokojová rostlina, která je nenáročná na pěstování. Jde o keřovitou palmovou odrůdu, jejím charakteristickým rysem jsou hrudkovité listy ve tvaru dlaně, které ji dodávají na atraktivnosti. Tato rostlina se rozmnožuje pomocí podzemních oddenků. Ve volné přírodě roste v keřích, které vytvářejí příjemný stín. Tato odrůda byla kultivována tak dlouho, že její přesný původ je neznámý. Lady Palma je nejčastěji pěstovaným druhem palem v interiéru, vyžaduje polostín až stín a jedná se o elegantní pokojovou rostlinu, která tvoří vynikající ochranu pro svého uživatele. Listy rostliny jsou 30 cm dlouhé a 2,5 cm široké. Palma dorůstá do výšky cca 90 cm.
Rostlina potřebuje místo, které je světlé, ale není vystaveno přímému světlu. Palma roste jako shluk dřevin. Spodní listy opadají a vytváří na kmeni atraktivní bambusový vzhled. Rostlina se přesazuje každé 3–4 roky, má ráda menší obal a výrazně omezenou zálivku. Může být také pěstována i v misce pro bonsaje.
Zde je několik fotografií, kde je pěkně vidět Lady Palma.
Jedná se o rostlinu, která je známá spíše pod názvem fíkus. Její předností je odstraňování toxinů, především formaldehydu, ze znečištěného ovzduší.
Botanický název – Ficus elastica
Fíkus je tropická rostlina patřící do skupiny Meraceae, která se vyznačuje velkými, podlouhlými, lesklými, kožovitými listy a v zakrslé podobě je populární pokojovou rostlinou. Tyto rostliny se také nazývají „gumovníkové rostliny“. Ve volné přírodě dosahuje vzrůstu velkého stromu. Jedná se o populární pokojovou rostlinu s 20 cm dlouhými listy. Fíkus je velmi náchylný na plísně, které se vyskytují na listech rostliny, ale lze je jednoduše odstranit otřením napadených listů roztokem vody a mýdla.
Fíkus při pěstování v interiéru vyžaduje vyšší teplotu, velmi dobře
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Nekvetoucí rostliny, které čistí vzduch
Ve svém příspěvku ROZMNOŽOVÁNÍ KANADSKÝCH NEBO ZAHRADNÍCH BORŮVEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiřina Kubinova.
jak na rozmnožování borůvek
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Vladimir.
ZDRAVIM PROSIM O RADU K BORUVKAM JAK SE MNOŽI JE LEPSI ŘISKOVAT A JAK NEBO SEMENY A HLAVNE KDY NAJAŘE NEBO TED NEBO NAPODZIM DIK ZA ODPOVED VLADIMIR
Zdroj: příběh Rozmnožování Kanadských nebo zahradních borůvek
Zamioculcas lze množit buď dělením trsů, nebo dělením lístků. Nejčastějším způsobem rozmnožování je asi dělení trsů přímo při přesazování této rostliny, kdy lze získat najednou hned několik exemplářů, protože v květináči obvykle rostou společně čtyři rostliny a více. Úspěšnost takového množení je prakticky stoprocentní.
Druhou a méně známou technikou je rozmnožování pomocí lístků, které se umístí do předem vyhřátého substrátu. Takto se zamioculcasy množí právě v domovském prostředí při déletrvajícím suchu: postupně shazují listy, které následně zakoření. My doma list před zasazením osušíme a pro lepší zakořenění použijeme stimulátor růstu. Poté umístíme na světlé a teplé stanoviště, kde zakoření během dvou měsíců.
Zdroj: článek Zamioculcas
Juka je vzrostlá rostlina, která vypadá jako nepravá palma. Zelené, slizké, výjimečné lineární listy se sbíhají do vločky na vrcholku stonku. Juka vyžaduje sluneční světlo a přiměřenou zálivku. Po proschnutí zaniká. V létě se doporučuje vynést ji na otevřený vzduch, v zimě je nezbytné uchovávat ji raději na chladnějších místech. Juka dobře roste při teplotě 13 až 21 °C. Od jara do podzimu udržujeme půdu permanentně vlhkou. Je však lepší, když půda přeschne, než když ji přelijeme. V zimě zeminu zavlažujeme pouze čas od času a v závislosti na teplotě. Rostliny milují zvýšenou vlhkost, ale snášejí i suchý vzduch. Na jaře a v létě jednou za 2 až 4 týdny rostlinu přihnojujeme minerálními hnojivy. Rostlina musí být v blízkosti svěžího vzduchu, proto je v létě vhodnější ji vynést na balkón nebo do zahrady. Pro kvalitní půdní podklad se používá směs zeminy z listové hlíny, dřevité hlíny, humusu, rašeliny, písku (v poměru 1 : 1 : 1 : 1: 1). Rozmnožování probíhá stonkovými odnožemi, výhonky.
Zde je několik fotografií, na nichž je možné vidět juku.
Zdroj: článek Nenáročné pokojové rostliny
Nejjednodušším možným způsobem rozmnožování buxusu je pomocí jeho větviček, tedy řízkováním. Pro řízkování je nejvhodnější podzim. Spodní část odstřihnuté větvičky ze starší rostlinky zbavte lístků a ošetřete stimulátorem pro snadnější zakořenění. Jednotlivé řízky vkládejte do substrátu určeného k řízkování rostlin, tedy nejlépe do směsi z rašeliny, písku a perlitu, a to asi 3 cm od sebe. Substrát je vhodné ještě na povrchu posypat pískem. Řízky vyžadují teplotu kolem 15 stupňů a dostatek světla, truhlík či květináč proto umístěte na nevytápěnou verandu nebo na zem skleníku. Pak už stačí jen zalévat a čekat, až rostlinky samy zapustí kořeny.
Zdroj: článek Buxus
Sýček obecný (Athene noctua) je malá čilá sova i za dne. Váží zhruba 150–250 g, délka těla je 23–25 cm, rozpětí křídel má 50–56 cm. Je veliký skoro jako holub, tělo má robustní s krátkým ocasem a silnýma nohama s ostrými drápy. Zbarvení sýčka obecného je tmavě hnědé se světlými skvrnami. Nohy a spodní část ocasu jsou bílé. Má veliké, výrazně žluté oči a zobák. Obě pohlaví jsou zbarvená stejně. Zde můžete zhlédnout fotografie sýčka obecného.
Celý život žije v jednom revíru, kde si staví svá hnízda. Nalezneme ho především v otevřených krajinách, hlavně na polích a loukách, na okraji listnatých lesů a v současnosti už i docela hodně na vesnicích či v městech s hojným stromovým porostem.
Sýček obecný žije po celý život v páru. Hnízdí ve zříceninách, studnách, v polních kůlnách, málo používaných budovách nebo v dutinách v zemi. V období rozmnožování je značně hlučný. Vejce klade koncem dubna až začátkem května, bývá jich 4–5 kusů. Oproti jiným sovám samička usedá na vejce až po snesení posledního vajíčka a sedí na vejcích 28 dní. Sameček jí při tom dodává potravu, kterou nosí hlavně v noci. Mláďata pobývají v hnízdě zhruba 30 dní a poté jej opouštějí. Rodičovský revír opouštějí zhruba po 60 dnech.
Potravou sýčka obecného je převážně hmyz, žáby, hadi, ještěrky, myši a drobní ptáci. Mláďata krmí hlavně žížalami. Ve dne loví hlavně hmyz a v noci většinou myši a skřivany. Potravu polyká bez roztrhání. Ničeho se nebojí, tak si dovolí i na krysu nebo lasičku.
Zdroj: článek Sova pálená
Chovat veverku obecnou není nic složitého. Přesto je nutné podotknout, že to není zdaleka vhodný domácí mazlíček. V první řadě je nutné opatřit si velikou voliéru, minimálně o rozměrech 2 x 2 x 1 m, ve které budou k dispozici alespoň dvě budky vystlané senem a zapřené velké větve na prolézání. Na chov přímo v bytě není veverka vhodná. Veverky jsou totiž hodně agresivní a nesnášenlivá zvířata, i když na to nevypadají. Je ideální je chovat v páru, protože kdyby jich bylo více, mohlo by docházet k šarvátkám. Veverku je možné si ochočit, ale musíte si ji pořídit jako mládě, aby si na vás zvykla. Dospělou veverku už neochočíte, je hodně plachá a nedůvěřivá k člověku. Veverka není moc čistotná, neodkládá moč ani trus na jedno místo, proto je nutné pravidelné čištění voliéry.
Veverka je hlavně býložravec. Doma ji můžete krmit například vlašskými ořechy, jedlými kaštany, pšenicí, slunečnicí, kukuřicí, ovocem (jablky, broskvemi, hruškami) a zeleninou (mrkví). „Zdravou stravu“ jí můžete zpestřit třeba piškotem nebo vařeným vejcem. Veverka potřebuje co nejpestřejší stravu. Pro dobrý vývin je dobré podávat rovněž nějaký z vitamínů pro savce, například Roboran. V přírodě se tento druh živí převážně semeny šišek – smrkových, borových a modřínových. Spotřebuje jich až 170 ks. Dále si pochutnává na žaludech, bukvicích, šípcích, stromové kůře, nepohrdne ani houbami a na jaře pupeny stromů. Veverky si s přehledem poradí i s lískovými oříšky, které jim velice chutnají. K rozlousknutí oříšků používají spodní hlodavé zuby, kterými si vykoušou otvor. Oříšky si i doma rády schovávají a dělají si zásoby na zimní období, na což jsou zvyklé z přírody.
Rozmnožování veverek probíhá od jarních měsíců do podzimu. Po 38 dnech březosti se narodí mláďátka, obvykle jich bývá 3 až 7, jsou holá a slepá, velká asi 8 cm. Začínají vidět nejdříve po třech týdnech a to jsou již zcela osrstěná. Zhruba po dvou měsících jsou samostatná. Samice dokáže během jednoho roku odchovat 2 až 3 pokolení. Kříženci veverek bývají zřídka.
Zdroj: článek Veverka
Rozmnožování orchidejí se dělí na generativní (výsev semen) a vegetativní (dělení rostlinných částí). Množení výsevem je však problematické a pro běžného pěstitele prakticky nemožné. Semena jsou totiž velmi malá a prakticky nemají žádné zásobní látky. V přírodě klíčí za pomoci příslušných symbiotických hub z rodu Rhizoctonia, které jim zajišťují potřebnou výživu. Vyklíčí tak ovšem jen velmi malé množství semen, a proto jich orchideje musí tolik vytvářet. Běžný výsev do substrátu je v podstatě neúspěšný. V praxi jsou dnes orchideje vysévány na speciální živné médium, které obsahuje veškeré potřebné živiny vedoucí k úspěšnému vyklíčení, a to ve sterilních laboratorních podmínkách. Metoda výsevu je tedy náročná na zařízení, pomůcky a materiál.
Oproti tomu je rozmnožování dělením poměrně jednoduché. Jakmile rostlina naroste do větších rozměrů, můžete ji zkusit rozdělit, ale tak, aby každá z dceřiných rostlin měla alespoň 3 zdravé pahlízy (výhony). Řezné rány očistěte a před opětovným nasazením je nechte mírně zaschnout. Polámané a odumřelé kořeny odstraňte. Dceřiné rostliny dobře ukotvěte v substrátu, nejlépe pomocí vyvázání k opoře. Na tři týdny omezte zálivku, doporučuje se nejlépe jen rosit. U rodu Cymbidium a jiných terestrických rodů je možno používat k množení jednotlivé zadní pahlízy vsazené do poréznějšího substrátu. Mladé rostliny by měly vykvést za 4 až 5 let. U rodu Dendrobium lze využít k množení části starší pahlízy, které se položí na vlhký rašeliník a poté uzavřou plastovým obalem. Mladé rostlinky vykvetou cca za 4 roky. U rodu Phalaenopsis můžete použít malé rostlinky, takzvané keiki, které se občas vytvoří na květním stvolu mateřské rostliny. Jakmile dceřiným rostlinkám dostatečně narostou vzdušné kořeny (doporučuje se několik vzdušných kořenů o délce minimálně 5 cm), můžete keiki opatrně odkroutit a zasadit do vhodného substrátu. Rostlinka by měla kvést tak za 3 roky. Jinou vegetativní metodou je řízkování, k němuž použijete u tohoto rodu staré dlouhé stonky, vedlejší výhony nebo odkvetlé stvoly. Řízky řežte dlouhé 10–15 cm. Odříznutá část se nevkládá do zeminy jako u jiných pokojových rostlin, ale pokládá se na plocho na povrch zeminy (písku nebo mechu) a umístí se do vytápěného pokojového skleníku. Orchideje rovněž můžete množit stonkovým výhonem přesahujícím do vedlejšího květináče, který po zakořenění od mateřské rostliny odřízněte.
Zdroj: článek Péče o orchideje po odkvětu
Rozmnožování je velmi nákladné a pracné, proto se nedoporučuje. Ve velkovýrobně se tyto rostliny rozmnožují semenem a trvá to 4 až 7 měsíců. Přesto pokud se rozhodnete pro rozmnožování, tak je to možné semeny, listovými řízky nebo dělením hlízy. Je nutné pravidelné mírné zavlažování a teplota kolem 20 °C. První výhonky gloxinie se objevují již po dvou týdnech, a to u dělení hlízy.
Zdroj: článek Gloxinie