Informace od profesionálů

HLAVNÍ STRÁNKA

  

CHOROBY

  

PĚSTOVÁNÍ

  

ŠKŮDCI

  

RECEPTY

  
Téma

DŘEVĚNÉ ZÁHONY

Prodej a cena

Vyvýšené záhony se dají zakoupit již jako produkty ve formě stavebnice, kterou si doma podle návodu postavíte. Tyto stavebnice lze zakoupit v některých zahradnictvích nebo internetových obchodech a jsou k dostání z různých materiálů (dřevo, beton, plast, kámen) i v různých velikostech, toto vše ovlivňuje i jejich cenu. Cena se pohybuje od 3 500 korun a výše, v domácích podmínkách jej pořídíte i laciněji.

Zdroj: Vyvýšené záhony - postup

Diskuze: Re: Beztrný ostružiník

Nejvhodnější doba pro hřížení ostružin je na jaře a na podzim. Výsledky jarního hřížení můžeme oddělit ten samý rok na podzim. Ty podzimní až následující rok na jaře. K hřížení se používají jednoleté výhony.
K vegetativnímu množení ostružin můžete také použít i další postupy, které jsou vhodnější. Je to například množení kořenovými řízky. Vhodné části kořenů získáváme na podzim. U matečné rostliny odkryjeme z jedné strany kořeny, aby je bylo dobře vidět a ostrým nožem je od rostliny oddělíme. Řízky mají být dlouhé 8-10 cm a v průměru 8-10 mm. Horní konec seřízneme kolmo na osu řízku, spodní část mírně šikmo. Pracovat musíme pozorně. Řízek vysazený obráceně neroste. Řízky zakládáme přes zimu v mrazuprosté místnosti do písku s rašelinou. V dubnu je vysazujeme na záhony s lehčí kompostní zeminou. Na záhoně vyhloubíme rýžku asi 10 cm hlubokou, která má jednu stěnu kolmou. Na tuto stěnu stavíme řízky asi 10 cm od sebe, zasypeme zeminou a navršíme 3 cm vysoký hrůbek. Po výsadbě zalijeme, kypříme, odstraňujeme plevele a přihnojujeme. Řízky je nezbytné ošetřit stimulátorem růstu.

Zdroj: diskuze Beztrný ostružiník
Počet odpovědí: 1

Vyvýšený záhon z vrbového proutí

Pokud chcete něco estetičtějšího, vyzkoušejte vyvýšený záhon s proutěnými stěnami. Podobné záhony mají dlouhou tradici a dají se prý najít i ve vykopávkách z období římské říše. Jedná se vlastně o takové „haťování“ s tím, že pomocí přírodních materiálů nezpevňujete svahy či břehy rybníků, ale jen vytvoříte stěnu záhonu.

Postup je také jednoduchý – do země v požadovaném tvaru zatlučete kůly, mezi které na střídačku vpletete vrbové pruty. Vznikne struktura stěny podobná jako u košíků. Jediným limitujícím faktorem může být nedostatek vrbového proutí, protože košíkářských vrb a prutníků v krajině ubývá. Pokud nespěcháte, můžete si ořezem upravit nějakou vrbu ve svém okolí. Existují však i dodavatelské firmy, které vám proutí prodají.

Zdroj: Vyvýšené záhony - postup

Diskuze: Vysavač

Tyčové vysavače mají oproti klasickým vysavačům jednu výhodu, a tou je snadná ovladatelnost a jsou vždy po ruce. Na druhou stranu nemají moc výkon a malou kapacitu nádoby na nečistoty. Zdroj: www.covybrat.cz/nejl…

Alfou a omegou je Třída účinnosti vysávání. Štítek ji zvlášť udává pro tvrdé povrchy (dřevěné podlahy, parkety) a pro koberce. Vyberete si tedy podle toho, jestli máte v bytě více koberců nebo tvrdých podlahových krytin.

Zdroj: diskuze Vysavač
Počet odpovědí: 1

Vyvýšený záhon z cihel, betonu, dřeva

Ohradit záhon lze různými způsoby: dřevem, které je však třeba ošetřit impregnací, krátkou palisádou, konstrukcí z kmenů, cihlami, kamennou suchou zídkou, plochými kameny, betonovou skruží nebo tabulí plechu. Jestliže obvodové stěny rovnou nevyzdíte z cihel, zajistěte dostatečnou stabilitu záhonu, k čemuž nejlépe poslouží dobře ukotvené dřevěné kůly. Vyzděné záhony je pak nutné u základu odvodnit, aby kořínky rostlin neuhnívaly v příliš velkém množství vody.

Vnitřní stěny vyložte fólií, která zabrání odpařování vody. Vhodná je například fólie pro zahradní jezírka, kterou seženete v hobby marketech či zahradnických potřebách. Jestliže je záhon navýšený na hlíně, neuzavírejte dno fólií, ale chraňte ho proti hrabošům položením králičího pletiva.

Vysoký záhon je dobré zakládat na podzim nebo časně zjara. Zakládáte-li ho na rostlé půdě, odryjte nejdříve vrstvu zeminy a zkypřete podkladovou plochu. Pak nasypávejte jednotlivé vrstvy v pořadí od nejhrubší po nejjemnější vrstvu zeminy a organických zbytků.

U dostatečně vysokých záhonů může být spodní vrstva tvořena dřevěným odpadem, větvemi a menšími větvičkami. Pak by měly následovat nadrcené či nasekané organické zbytky, vrstva kompostu a nakonec vrstva kvalitní zeminy. Při poklesu substrátu jej každý rok dosypte směsí kompostu a zeminy.

Zdroj: Vyvýšené záhony - postup

Pěstování

Lobelka dobře pokvete na slunci a v polostínu, nesnáší mráz. Vyžaduje humózní půdu, mnoho živin a bohatou zálivku. Po kvetení se seřízne, čímž se podpoří kvetení. Pokud se přehnojí dusíkem, tak pozdě a málo kvete. Rostlina se množí semeny. Semena jsou velmi jemná, a proto se nezasypávají. Výsev se provádí do pařeniště, skleníku či truhlíku v bytě, a to v únoru až březnu. Přepichuje se po 3 až 5 kusech, poté se rostlinky dávají do truhlíků, květinových mís nebo na záhony.

Zdroj: Lobelka

Vyvýšený záhon z palet

Palety jsou v současnosti „in“ a často se používají i jako materiál pro výrobu nábytku. Vyrobit vyvýšený záhon z palet je docela jednoduché. Prostě vždy čtyři palety spojíte k sobě (můžete použít běžné vruty nebo jen hřebíky). Vzniklou ohrádku pak vystelte třeba geotextilií nebo kartonem a naplňte hlínou smíchanou s rostlinnými zbytky či kompostem. Pokud se vám záhon zdá vysoký, můžete palety seříznout nad středním trámkem.

Vyvýšený záhon z palet může být praktickým řešením pro pěstování zeleniny. Otázkou však je, jak dlouho tato konstrukce, zvlášť při použití kartonu, vydrží.

Zdroj: Vyvýšené záhony - postup

Likvidace plevele octem

Ekologický postřik na plevel je méně kontroverzní hubení plevele, spočívá v polití spár s plevelem roztokem octa – ať už jde o bílý nebo běžný kuchyňský ocet. Při použití ve větším množství a vyšší koncentraci by ocet mohl půdu poškodit, takže se doporučuje běžný osmiprocentní ocet ředit s vodou v poměru 1 : 3. Pak se podle zahradníků z půdy velmi snadno odbourává a neškodí jiným rostlinám, takže se v podstatě jedná o ekologický přípravek na plevel. Samozřejmě jej nelze použít na běžné záhony, ale pokud ho občas použijete na zničení plevele na chodníku nebo parkovišti u domu, nezpůsobíte žádnou ekologickou katastrofu.

Zdroj: Hubení plevele párou

Zalévání v zimě

V chladném období rostliny odpočívají. Ty, které shodily listy, jako by opravdu upadly do zimního spánku – odložením listí se dřeviny přizpůsobují proměnám ročních období. V zimě, kdy je světla málo, se vláha může proměnit v led a být nedostupná, takže by se jim s velkými listy žilo obtížně. Vypařily by příliš mnoho vody, navíc nejsou odolné vůči mrazu. Kůra pak chrání holé kmeny a větve a dřevina vydrží i zimní sucho.

Na sněhovou nadílku bývají současné zimy skoupé, ale pokud sníh napadne, je ideální izolací a zároveň zajistí přísun vláhy. Z cest ho proto odhrnujte na záhony a pod dřeviny. Pokud se však sněhu ani deště nedostává, občasná závlaha hortenziím prospěje.

Zdroj: Jak zazimovat hortenzie

Hvozdík karafiát

Charakteristika:

Hvozdík karafiát, latinským názvem Dianthus caryophyllus, si prohlédněte pro představu na fotografiích. Hvozdík karafiát je bohatě zelená rostlina doplněna pestrými květy. Květy této rostliny z pravidla nebývají příliš vysoké, narůstají do výšky od 10 do 40 cm. Svými velkými trsy se hvozdík karafiát velkou ozdobou především skalek, navíc obliba slunného či polostinného místa nechává této rostlině různorodé využití. Můžete si s ní třeba i orámovat záhony, první květy by se měly objevit v květnu a mohli by průběžně vydržet až do července.

Zvláštnosti:

Neobvyklým jevem je u hvozdíku karafiátu, že i když rostlina zrovna nepokvete, přesto budou jeho krásné zelené trsy, někdy i zabarveny lehce do stříbrna, velkou ozdobou od jara až do podzimu. Hvozdík karafiát navíc může být jak trvalka, tak dvouletka, ale i letnička.

Zdroj: Dianthus chinensis

Pěstování

Rostlinu vysazujeme na květinové záhony, ale také do skalek. Je nenáročná. Vzdálenost jednotlivých sazenic by měla být zhruba 25–30 cm. Je to rostlina, která miluje slunce, snad i polostín, ale rozhodně ne stín, to byste se z květů moc neradovali. Jakmile ji jednou zasadíte, tak ji nepřesazujte, neokopávejte, pak vám bude krásně růst a kvést. Zeminu má ráda propustnou, výživnou, písčitou, která by neměla ale úplně vyschnout.

Rostlina raší pozdě na jaře, proto se doporučuje k ní umístit nějakou značku (kámen, popisku a podobně), abyste ji na jaře omylem nevykopli, když už všechny ostatní rostliny budou narašené. Boubelík je vhodný do skalek nebo na kraje záhonů. Nedoporučuje se u něj dělení trsů.

Platycodon je plně mrazuvzdorná rostlina, snese mrazy až hluboko k -30 °C, což je v našich podmínkách přímo skvělé. Na zimu je vhodná přikrývka, aby nedošlo k přemokření zeminy.

Zdroj: Platycodon

Dřevěné podlahy

Dřevo je přírodní, přirozený produkt od pradávna používaný pro stavebnictví. Nové technologie vícevrstvých konstrukcí pak omezily negativní vlastnosti (citlivost na změny teploty a vlhkosti) dřeva takovým způsobem, že tyto vícevrstvé dřevěné podlahy je dnes možné naprosto bez problémů pokládat i v kombinaci s vodním podlahovým vytápěním. Chcete-li kvalitní nadčasový interiér, pak vybírejte z kvalitních přírodních, a tedy nadčasových materiálů, takových, jako jsou právě dřevěné podlahy. Například si zvolte dvouvrstvou dřevěnou podlahu s povrchovou úpravou kartáčováním (odstranění měkkých částí dřeva), které zvýrazní charakter dřeva a zároveň zásadně zvýší odolnost. Následně je povrch upraven vrstvou 100% přírodního oleje. Přirozeně vzduchem vytvrzované oleje jsou nanášeny na parketu v několika vrstvách impregnovaných do povrchu a šetrně schnoucích několik dnů. Udržení stále krásné olejované podlahy vyžaduje jednoduchou a snadnou péči. Olejovanou podlahu lze za vlhka vytírat podobně jako jiný povrch s použitím podlahového mýdla. Jednou za čas se podlaha oživí použitím voskové emulze smíchané s vodou, a to nanesením plochým mopem. Na rozdíl od hladké vrstvy lakovaných podlah jsou na olejovaném povrchu daleko méně vidět drobná poškození, které je však možné snadno opravit. Proto se také dřevěné podlahy s olejovaným povrchem hodí i do komerčních, vysoce zatěžovaných prostor.

Zdroj: Podlahové krytiny

Pěstování zeleniny bez rytí

Zahradničení bez rytí vám nejen ušetří čas a námahu, ale má i další výhody. Jak jsme již zmiňovali, rytí může narušit půdní rovnováhu, především vyváženost půdních organismů, a přestože je jeho hlavním smyslem půdu provzdušnit, dochází při něm spíše k jejímu udusání a půda se stává příliš kompaktní. Systém však vyžaduje specifický přístup, aby záhony neovládl plevel. Je však potřeba poznamenat, že záhony bez rytí nebudou dobře prosperovat ve velmi těžké, jílovité půdě.

Příprava netradičních záhonů

Nabízíme několik základních pravidel a rad při zakládání záhonů, které není třeba rýt:

  • Na podzim se záhony určené k zahradničení musí bez rytí zbavit plevelů, tedy ne rýčem, ale například rycími vidlemi. Snazší práce bude v místech, která od jara do podzimu ležela pod černou perforovanou fólií nebo tmavou netkanou textilií.
  • Záhony je vždy vhodné ohradit prknem nebo řadou cihel či kamenů, aby z nich nevypadávala vrstva mulče, kterou budou posléze pokryty.
  • Záhony a cestičky mezi nimi si rozvrhněte tak, aby nedocházelo k ušlapávání půdy mimo cesty.
  • Cestičky musí být dost široké na průjezd kolečkem, abyste mohli bez problémů dovážet mulčovací materiál a podobně.

Mulčování místo rytí

Další variantou, jak pěstovat plodiny bez rytí, je využít mulčování. Vyberete-li si tento způsob, pak postupujte podle těchto doporučení:

  • Abyste mohli zahradničit bez rytí, musíte mít k dispozici velké množství vyzrálého kompostu.
  • Záhony se na podzim nezryjí, ale pokladou přibližně 5 cm silnou vrstvou vyzrálého kompostu nebo hnoje. Žížaly se na svou oblíbenou pochoutku vrhnou a postupně ji zatahají do spodních vrstev půdy, čímž zeminu provzdušní a obohatí o množství nezbytných živin.
  • Mulčovací vrstva půdu v zimě chrání před vysycháním a výkyvy teplot, poskytuje příznivé podmínky pro půdní mikroorganismy. Prudké deště nenaruší její strukturu a živiny se nevyplavují.
  • Na jaře lze záhon rovnou osít. Semínka můžete překrýt opět vrstvičkou vyzrálého, jemného kompostu.

Vrstvený záhon

Další varianta klasického zahradničení bez rytí je taková, že záhon poté, co jej na podzim vyplejete, pokladete lepenkou nebo nepotištěným papírem, který důkladně pokropíte, aby byl mokrý. Na papír pak můžete vrstvit kompost, posečenou trávu a podrcené listí v několika opakujících se vrstvách do té doby, než bude výška pokrývky na půdě činit přibližně 15 cm. Vše přes zimu zetlí a na jaře bude půda připravená k osetí či osázení. Na podzim je pak vhodné prohrábnout záhon vidlemi a celý postup zopakovat.

Úskalí při pěstování bez rytí půdy

Pokud jste se rozhodli pro zahradničení bez rytí, musíme vedle pozitiv, uvést i možná negativa tohoto způsobu pěstování:

  • V důsledku vysychání půdy se plodiny stávají více citlivými na nedostatek živin.
  • Rostliny potřebují více vstupů pro potírání plevele.
  • Lze konstatovat, že výnosy mají tendenci k nižší stálosti.

Zdroj: Rytí a orba půdy

Ideální velikost pergoly

Výška zastřešené pergoly by neměla přesahovat dvě stě padesát centimetrů, vyšší prostor postrádá intimitu pro příjemný pocit při odpočinku. Plošné rozměry přizpůsobte svým potřebám, například velikosti terasy nebo proluce mezi budovou a zdí, kde budete pergolu stavět.

Základní prvky dřevěné pergoly tvoří sloupky, podélné trámy a příčné krokve. Nosné dřevěné sloupky mívají obvykle průřez 120 x 120 mm, podélné nosníky se dělají v průřezu 100 x 140 mm a příčné krokve nejčastěji z fošen 40 x 120 mm až 60 x 140 mm. ´Vzdálenost sloupků od sebe bývá 1,5 m až 3,5 m, ´světlá výška pergoly je obvykle 2,5 m (minimálně 2,2 m, ale tato výška již zpravidla působí tísnivě). Všechny uvedené rozměry jsou přibližné, vždy záleží na celkové architektonické koncepci pergoly.

Zdroj: Stavba pergoly

Stříhání malin na podzim

Během vegetace odstraňte všechny slabé, přebytečné a suché výhony. Ponechávejte jen 6 až 8 letorostů nahrazujících odplozené dřevo.

Nejlépe na podzim, po opadání listí, odřízněte všechny dvouleté výhony úplně u země – jsou to ty, na kterých v létě byly plody.

U maliníků, které zaplodily na podzim na jednoletých výhonech, odstřihněte pouze odplozené konce. Jednoleté výhony jinak není třeba zkracovat vůbec, stačí je probrat, aby nebyly příliš husté.

U nových sazenic radikálně výhony nezkracujte! Novou sazenici po výsadbě zkraťte kousek nad zemí do jednotné výšky. Po výsadbě pravidelně zalévejte, aby rychle prokořenily.

Zde se můžete podívat na videonávod se stříháním malin.

TIP: Pokud chcete, aby maliny byly co nejsladší a největší, je třeba rostliny během podzimu nebo zimy pohnojit a zkypřit. Tím zůstávají déle při síle a hojně rodí. Maliníkům svědčí hlavně chlévský hnůj a dobrá kompostní země. Hnůj se navrství na podzim mezi řady a pak se zakopává. Kompost se zakopává také na podzim nebo během zimy a mimo to se záhony během zimy důkladně zalijí ještě výkaly zředěnými močůvkou. Pokud nemáte přírodní hnůj, močůvku či kompost, nezbývá než si vystačit s hnojivem umělým. Zároveň je třeba při každém podzimním okopávání odstranit výhony, které vybočily z řady.

Zdroj: Malina stříhání

Plovoucí podlahy

Plovoucí podlahy se vyrábí z materiálů, které jsou vhodné pro interiéry bytů i komerčních objektů:

  • dřevěné plovoucí podlahy – plovoucí podlahy z dřevěných lamel, případně s dřevěným povrchem
  • laminátové plovoucí podlahy – plovoucí podlahy s laminátovým povrchem a dřevotřískovým jádrem
  • korkové plovoucí podlahy – plovoucí podlahy s povrchem z korku a s dřevotřískovým jádrem
  • bambusové plovoucí podlahy – plovoucí podlahy s bambusovým povrchem a dřevotřískovým jádrem
  • vinylové plovoucí podlahy – plovoucí podlahy z celovinylových lamel
  • plovoucí podlahy z linolea – plovoucí podlahy z lamel s linoleovým povrchem
  • anhydritové plovoucí podlahy – lité podlahy z anhydritu bez spojení s podkladem

Zdroj: Podlahové krytiny

Gril Weber One-Touch 57

Jedná se o kulatý gril na kolečkách, který má průměr 57 cm. Je opatřen technologií One-Touch, která je zabudovaná spolu s čisticí a větrací funkcí a odnímatelnou hliníkovou miskou na popel. Tento gril na dřevěné uhlí umožňuje přímé a nepřímé grilování, jeho součástí je také teploměr. Výška grilu je 89 cm, gril je vybaven i úchytem k zavěšení poklopu, poklop je vybaven držákem s tepelným štítem pro bezpečnou obsluhu. Gril má kotel z kvalitní, porcelánem smaltované oceli, tři hliníkové nohy, dvě plastová kolečka, dvě madla, niklovaný rošt, palivové přepážky.

Zdroj: Gril Weber

Dřevěný věšák na klíče

S dřevěným stylovým věšáčkem na klíče budete mít své klíče vždy po ruce a na svém místě. Určitě se stane praktickým doplňkem vaší domácnosti.

Věšák umožňuje zavěšení klíčů na kolíky, které jsou dlouhé cca 2 cm. Můžete jej pořídit buď v provedení skřínky, nebo v imitaci velkého klíče, dřevěné destičky, či šuplíku. Variant je opravdu velké množství.

Dřevěný věšák se vyrábí z masivního dřeva (borovice a kolíky bukové) a má opravdu kvalitní provedení (může být i ručně vyřezávaný). Rozměry mohou být dle vlastní fantazie a individuálních potřeb.

Zdroj: Věšák na klíče

Typy orby

Existují 3 základní parametry, podle nichž můžeme orbu dělit:

1) doba orby

  • letní neboli strnisková, která se provádí po včas sklizených plodinách, jako jsou ozimé směsky, rané brambory, a před setím meziplodin;
  • podzimní, která slouží pro jarní plodiny, okopaniny, zvyšuje zásoby půdní vláhy, je zpracovaná mrazem, ničí plevel;
  • zimní, která se provádí výjimečně, a to jen tehdy, když nemůžeme provést podzimní orbu, její nevýhodou je, že ochuzuje půdu o vláhu, zvyšuje zaplevelení, opožďuje termín setí (sázení), půda je po ní nerovnoměrně slehlá; výhodou jedině to, že ji lze použít na mělkých půdách a svažitých pozemcích;

2) hloubka orby

ovlivňuje všechny vlastnosti půdy a dělíme ji na:

  • mělkou – do 18 cm, vhodná pro štěrkovité půdy;
  • středně hlubokou – do 24 cm, vhodná ke všem plodinám;
  • hlubokou – 24–30 cm, vhodná k okopaninám na těžších půdách;
  • velmi hluboká – nad 30 cm, používá se na velmi utužených půdách, střídá se hloubka orby;

3) způsob orby

závisí na tvaru a velikosti pozemku, na jeho svažitosti, jak je mokrý, dále na termínu orby a použité technice – dle těchto parametrů se pak volí mezi těmito dvěma základními typy:

  • záhonová orba – používá se na pravidelné pozemky, kdy se pozemek rozdělí na záhony, na nichž se pak provádí orba, a to buď do skladu nebo do rozoru:
    • do skladu – orba začíná od středu a končí u krajů obdělávaného pozemku, spočívá v tom, že se uprostřed pozemku začne takzvaným rozpichem a další jízdy přikládají půdu směrem ke středu pozemku, takže vzniknou jakési „sklady“;
    • do rozoru – začíná se orat od okraje obdělávaného pozemku a postupuje se do středu, kde vzniká takzvaný rozor;
  • orba do roviny – provádí se takzvanými pracáky, tedy pluhy obracecími (pomocí hydrauliky), pojezd je člunkový; orbu začínáme z kraje pozemku a končíme opět u kraje, ale protějšího, tato orba má spoustu pozitiv:
    • spoří pohonné hmoty;
    • ušetří čas;
    • šetří stroje;
    • snižuje počet pojezdů;
    • je vodná na svazích (po vrstevnicích).

Zdroj: Rytí a orba půdy

Jak udělat vyvýšený záhon

Když se podíváme do historie, uvidíme, že podobný způsob zahradničení je starý stovky let. Například v Anglii není pěstování zeleniny na vyvýšených záhonech vůbec ojedinělé. Ve Francii v období středověku dominovaly zvýšené záhony čtvercového typu. Příkladem je zrekonstruovaná středověká zahrada francouzského hradu Carcassonne, kde jsou užitkové záhony lemovány vyplétaným proutím. Lískové či vrbové proutí okolo záhonů se těšilo oblibě u mnoha klášterních zahrad Evropy. I samotní Číňané takto pěstují rostliny po několik staletí a mají k tomu hned několik důvodů.

Zelenina vysazená na zvýšených záhonech lépe prospívá, netrpí tolik škůdci, a především údržba je oproti konvenčnímu způsobu pěstování minimální. Při pěstování ve vyvýšených záhonech se zvyšuje úrodnost půdy, a tím pádem i výnos. Půda zde nezná půdní škraloup, není třeba na ni nikde šlapat jako u běžného užitkového záhonu a drží pěkně nakypřená. Kvalita půdy se jen lehce vylepšuje. Při samotném zakládání záhonů se na dno použije kompost a biologický materiál, z něhož rostliny následně čerpají potřebné živiny.

Na záhoně se díky tlení organického materiálu daří i rostlinám náročnějším na teplo, což je příznivé zejména v chladnějších oblastech naší republiky. Díky sedání vyvýšeného záhonu můžete každý rok doplnit nový kompost, který se postará o potřebné živiny. Takový záhon v létě sice více vysychá, ale tomu lze předejít použitím mulče („peřinka“ na záhon z organického materiálu – sláma, listí, kůra).

Pěstování ideálně vychází na dva tři řádky vedle sebe. Rostliny získávají více světla, vzájemně si nekonkurují a nedochází k oslabení a zmenšení prostředních rostlin. Při tradičním způsobu pěstování totiž bývají tyto rostliny oslabené a více náchylné k chorobám a škůdcům. Mimo jiné je zvýšení záhonů s mulčovanými cestičkami mezi záhony výbornou bariérou před slimáky. Tím, že mohou být rostliny sázeny nahusto, dochází k lepšímu zastínění půdy listy a zabrání se výparu.

Vyvýšený záhon se stane také zajímavým dekorativním prvkem zahrady. Může být vysoký třeba jen 10 cm, ale i 1 metr, vyvýšené záhony mohou být i stupňovité, ovšem široké by neměly být více než metr a půl (v závislosti na výšce – ty metr vysoké budou široké cca jen 1 metr), abychom všude snadno dosáhli.

Na jílovitých a poměrně vlhkých půdách je zvýšení záhonu ideálním řešením. Nedochází k zatopení a tvoření loužiček mezi rostlinami, hlavně v obdobích větších srážek a přívalových dešťů. Vyvýšený záhon můžeme umístit i ve svahu a vyřešit si tak problém, jak kvalitně zúrodnit a zpevnit svah na naší zahradě. Vytvořit jej lze dokonce i na betonu, pokud dodržíme minimální výšku pro růst zeleniny.

Zvýšené záhony mají ovšem i své proti. Pokud budou stavěny ze dřeva, dochází naopak k většímu odpařování vody a potřebě častého zalévání. Druhou nevýhodou bývá počáteční pracnost při zakládání zeleninových záhonů, které musíme nejprve pořádně vybudovat. Ovšem tato námaha se nám v budoucích letech mnohonásobně vyplatí.

Než se pustíme do samotné stavby, je vhodné vytvořit si plán užitkové zahrady. Tak budeme mít připravený koncept, dle kterého můžeme praktičtěji realizovat své dílo. Obruba vyvýšeného záhonu může být klasicky zděná (pokud materiál spojujeme maltou či betonem, nesmíme zapomenout na odvodňovací otvory) z kamene, cihel, ztraceného bednění, může být dřevěná z různých podob dřeva, ale i z prken plastových a dřevoplastových, a z dalších materiálů včetně například betonových, dřevěných či plastových palisád. Například klasickým typem vyvýšených záhonů je jahodová pyramida anebo třeba bylinková spirála. Vyvýšený záhon však může podpírat (i stupňovitě) svah zahrady, kopírovat budovu či opěrnou zeď a plot a podobně.

Ideálním materiálem pro vyvýšené záhony je dřevo, je ale třeba zvolit dřevo tvrdé (například modřín, akát, dub).

Velikost záhonu zvolíme takovou, aby nám byly plodiny bezproblémově přístupné a nemuseli jsme na záhon jakkoli vstupovat. Abychom se nemuseli k záhonu ohýbat a mohli případně i sedět. Tuto vlastnost ocení jistě i vozíčkáři, senioři a lidé se zdravotním omezením. Pro samotnou realizaci si jako příklad uvedeme šířku záhonu 60–180 cm, kdy je důležité zvolit správnou šířku podle toho, zda bude záhon přístupný z jedné či obou stran. Délka záhonu může být různá dle velikosti pozemku a uspořádání ostatních prvků užitkové zahrady, jako jsou keře či ovocné stromy. Ideální postavení dle světových stran je sever–jih.

Postup realizace

Pokud již máme plán, jak budou záhony vysoké, široké a dlouhé, v první etapě připravíme místo, kam je umístíme. Cestičky volíme široké 0,6–0,8 m a ideálně je zamulčujeme, zatravníme či vysypeme štěrkem nebo pískem, abychom na ně mohli pohodlně vstupovat za každého počasí. Postavíme si záhon libovolného tvaru a materiálu, který nám nejvíce vyhovuje. Nejčastěji jsou k vidění formální tvary jako obdélník a čtverec. Na dno záhonu se doporučuje připevnit pletivo s menšími oky, aby se zabránilo prolézání hlodavců. Začneme vrstvit biologický materiál ze zahrady jako je hotový kompost, zbytky zeleniny a ovoce z kuchyně, sláma, listí, tráva. Pokud zakládáme na jaře, můžeme použít na dno i pár větví z prořezaných ovocných stromů. Větve drží v půdě vlhkost. Vše prokládáme zeminou a na závěr vrstvíme jen zeminu. Nepoužíváme kůru, piliny a podobně, odebírají z půdy dusík. Tato kombinace biologického materiálu nám zaručí výživu zeleniny (není třeba hnojit chemickými hnojivy) a bohatou úrodu. Navrch záhonů vrstvíme mulč ve formě slámy, sena či jemné štěpky. Mulč drží vlhkost, brání prorůstání plevele a mnohdy chrání plody proti hnilobě, na niž trpí například jahody.

Na rozdíl od běžných mobilních nádob vyvýšený záhon zahrnuje více specifických vrstev, nejen tu drenážní a zeminu. Navzájem zde působí vrstvy zeminy a kvalitního kompostu, na první vrstvu zeminy je navíc vhodné uložit kvalitní organické hnojivo. Třeba sem našlapeme dobře proleželý koňský hnůj a zakryjeme listím, čímž se nám bude uvolňovat teplo, ovšem tento postup doporučujeme až na jaře – přes zimu by se koňský hnůj rozložil a bylo by po teple (teplo vzniká právě urychleným rozkladem tohoto hnojiva). Pokud zakládáte vyvýšený záhon před zimou, můžete použít třeba chlévský hnůj (chlévskou mrvu), který se rozkládá pomalu, anebo prostě zbytky z domácnosti a zahrady, které se zde postupně rozloží jako v kompostu. Všechny vrstvy na sebe budou navzájem působit a hnilobné procesy vytvoří teplo i v případě, že nesáhneme po koňském hnoji, ale dokonce ani po žádném jiném, jen po kompostu a zemině.

Zdroj: Vyvýšené záhony - postup

Výroba věšáku na klíče svépomocí

Vyrobit si věšák na klíče zvládne běžný kutil, který má k dispozici lupínkovou nebo přímočarou pilu, vrtačku, dláto, vibrační brusku nebo brusný papír.

Nejprve si opatříte šablonu podle toho, jak velký organizér klíčů si budete chtít vyrobit. Nachystejte si vyschlé a lepené prkno, které je už ohoblované. Šablonu překreslete na prkno a podle nákresu vyřežte pomocí lupínkové nebo přímočaré pily zvolený tvar. Poté zahlaďte řezy, můžete pomocí dláta provést do dřeva i rytiny, frézkou opracujte hrany. Pomocí vrtačky navrtejte otvory, do nichž na lepidlo usaďte dřevěné kolíčky, které budou sloužit k pověšení klíčů. Kolíčky je možné i ozdobně vyřezat. Na závěr můžete věšák natřít barvou, lazurou nebo jen nalakovat. Po zaschnutí již připevněte na požadované místo.

Zdroj: Věšák na klíče

Varianty grilu Weber

Grily Weber se vyrábějí se zdrojem tepla, jímž může být plyn, dřevěné uhlí či elektřina. Většina grilů je na kolečkách, ale vyrábějí se i v provedení, které je přizpůsobeno ke grilování na stole nebo v kuchyni (jedná se hlavně o elektrické grily). Tady je patrná rozmanitost těchto grilů.

Plynové grily jsou určeny pro všechny příznivce grilování a gurmány. Využití grilů je pro soukromé nebo profesionální účely. Podle zvoleného typu grilu snadno připravíte pokrmy pro spontánní grilování nebo velkou společnost. Možností regulace tepla a perfektní kontrolou ručí plynové grily Weber za nejlepší kvalitu a dokonalý požitek z grilování. Provedení těchto grilů umožňuje snadné čištění roštů. Díky své konstrukci a snadnému ovládání jsou mezi uživateli velmi žádané. Grily mají speciálně vyvinuté grilovací rošty, které zabraňují skapávání tuků a šťáv na oheň, a tak nehrozí vzplanutí pokrmů v grilu. Grily vyšších tříd mají topné spirály chráněné kovovými profily – flavorizéry. Dají se na nich připravovat pokrmy v nádobách (hrncích při přímém způsobu). Grily se skládají z litinového roštu, jsou smaltovány porcelánem, mají regulovatelnou teplotu, ohnivzdornou lakovanou hliníkovou slitinou na plynové kartuše, poklop.

Grily na dřevěné uhlí jsou mezi uživateli velmi rozšířené, a to díky přípravě pokrmů na dřevěném uhlí, které dodává pokrmům výtečné aroma. Tyto grily se vyrábějí v modulovém systému, kde si můžete podle libosti zvolit nejvhodnější rošt pro přípravu pokrmů. Jedná se o velmi rozmanité grilování s neomezenými možnostmi. Také způsob hoření se zde dá regulovat. Provedení těchto grilů umožňuje grilování přímé a nepřímé. Dají se zde připravovat i pokrmy v nádobách (hrncích při přímém způsobu). Grily mají promyšlenou konstrukci, díky níž nabízejí optimální obsluhu při zajištění maximální bezpečnosti a pohodlnou údržbu. Grily se skládají z termoplastické rukojeti, jsou smaltovány porcelánem, mají výklopný rošt pro doplňování uhlí, popelník, poklop.

Elektrické grily se vyznačují jednoduchostí přípravy – jen je zapojíte do elektrické zásuvky a můžete grilovat. Jedná se o grilování bez kouře. Toto grilování je možné realizovat přímo v domácnosti nebo jiných uzavřených prostorech. Díky plynule nastavitelnému teplotnímu regulátoru je možné kontrolovat grilovací teplotu. Elektrické grilování dodává pokrmům obdobnou vůni, jako by byly pokrmy připravovány na dřevěném uhlí. Gril se skládá z teplotního regulátoru, porcelánem smaltovaného litinového roštu, poklopu a grilovací vany z ohnivzdorné hliníkové slitiny.

Příslušenství grilů, které vyrábí firma Weber, patří také k produktům s vysokou kvalitou zpracování a provedení. Příslušenství vychází z mnohaleté zkušenosti, takže je ve výsledku opravdu praktické. Řadíme sem: grilovací načiní, zástěry, ochranné rukavice, stojany, špízy, teploměry, pizza kameny, zapalovače, dřevěné uhlí, brikety, čisticí náčiní, stojany (na drůbež, žebírka), ochranné obaly na grily, steakové sady a kuchařky.

Grily Weber se dají pořídit v mnoha kamenných obchodech nebo na internetových portálech. Jedná se o prvotřídní grily, čemuž odpovídá i cena.

Zdroj: Gril Weber

Jak požívá gril Weber Zdeněk Pohlreich

Šéfkuchař Zdeněk Pohlreich ve svém pořadu využívá gril Weber One Touch Premium 67 cm. Jedná se o nejoblíbenější gril, který má široké uplatnění při grilování. Gril je na dřevěné uhlí a umožňuje přímé a nepřímé grilování. Zabudovaná technologie One-Touch má čisticí a větrací funkci s odnímatelnou hliníkovou miskou na popel. Gril má dvě palivové přepážky. Výška grilu je 109 cm, gril je vybaven i úchytem k zavěšení poklopu, součástí poklopu je držákem s tepelným štítem pro bezpečnou obsluhu. Gril se skládá z poklopu a kotle z kvalitní, porcelánem smaltované oceli, má tři hliníkové nohy, dvě plastová kolečka, dvě madla, niklovaný rošt, palivové přepážky, dávkovač uhlí.

Gril lze využít na přípravu jakéhokoli pokrmu na grilu, další příslušenství umožňuje přípravu pokrmů v nádobách (hrnec, misky, stojany na žebra a podobně).

Pro inspiraci správného grilování je možné se podívat na videoukázku.

Zdroj: Gril Weber

Autoři obsahu

Mgr. Michal Vinš

Mgr. Světluše Vinšová

Nina Vinšová

Mgr. Jana Válková


ČeskéNápady

O nás

Kontakt

Ochrana osobních údajů a cookies

SiteMAP

RSS

NABÍDKA OBCHODU