Téma: 

dřevokazný hmyz foto


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

MUCHNIČKA

Hmyz muchnička

Muchničky jsou zástupci dvoukřídlého hmyzu, mají tmavou barvy a mohou dorůstat až do délky 5 mm. Krev sají pouze samičky a jejich bodnutí může vyvolat alergickou reakci. V některých případech může dojít i k otravě krve slinami. Při rozškrábání hrozí infekce, místní záněty a špatné hojení rány. Muchničky útočí ve dne, bodnutí je bolestivé, silně svědí a vzácností nejsou silné alergické reakce.

Muchničky mají poměrně velkou hruď. Larvy se vyvíjejí ve vodě. V některých letech, například po povodních, mají ideální podmínky k vývoji a také toho patřičně využijí. Po vylíhnutí jsou jich potom desetitisíce a začínají napadat savce.

Štípnutí muchničkou může být velmi bolestivé a svědivé – víc než od komára. Krev z ranky může vytékat ještě chvíli po kousnutí muchničkou a svědivost a otok mohou být patrné ještě několik dní po kousnutí.

Larvy muchniček jsou velmi citlivé na čistotu vody, ve které se vyvíjejí – čím čistější vodní zdroj, tím lépe. Svým vývojem jsou vázány na prudce tekoucí vody. Samičky lepí svá vajíčka pod vodní hladinou na kameny i rostliny, kde se larvy po vylíhnutí drží přísavnou destičkou a jemnými vlákny.

V některých částech světa jsou muchničky přenašeči závažných chorob. V Africe nebo Latinské Americe může být muchnička přenašečem vlasovce Onchocerca volvulus, který způsobuje u některých lidí „říční slepotu“ (trvalé oslepnutí). Jsou dokonce popsány případy, kdy zvířata uhynula po útoku muchniček v důsledku alergické reakce na stovky štípanců a následné udušení.

Detail odstavce: Hmyz muchnička
Zdroj: Muchnička
Zveřejněno: 16.2.2016


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: dotěrný hmyz mochnička

Nevím co mi rozpíchalo obě ruce. Doktorka říká že je to od Mochničky.Je to hmyz, nebo druh komára? poraďte mi prosím.

Zdroj: diskuze Dotěrný hmyz mochnička
Odesláno: 7.8.2017 uživatelem Hynek Pukl
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

ŠKŮDCI V DOMÁCNOSTI

Octomilky

Octomilky nás obtěžují převážně v jarním a podzimním období. Je to typický malý hmyz zbarvený od světle žluté až po černou. Ve většině případů mají vzor na křídlech. Jejich tělíčko je dlouhé asi 2–4 milimetry. Octomilka se řadí se mezi dvoukřídlý hmyz, který zahrnuje až 1 500 druhů podle chování, vzhledu a způsobu rozmnožování. Můžeme se s nimi setkat na celém světě, nejčastěji pak v tropických oblastech. Často se vyskytují na pouštích, v tropických deštných pralesích, ve městech, v močálech i ve vysokohorských zónách. Většina druhů se vyvíjí v houbových materiálech včetně ovoce, kůry a hub.

Detail odstavce: Octomilky
Zdroj: Škůdci v domácnosti
Zveřejněno: 29.3.2015


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: pivoňka

Opakovaně, již po několik let, pupeny květů dřevité pivoňky něco vyžírá, takže vykvete jen jeden-dva květy. Jde o hmyz nebo o ptáky? Pokud hmyz, co s tím? Poradí někdo?

Zdroj: diskuze Pivoňka
Odesláno: 12.5.2017 uživatelem Pavel Janderka
Počet odpovědí: 0

KVETOUCÍ ROSTLINY

Opylení a jeho význam

Opylení je přenos pylu ze samčí tyčinky na samičí pestík. Pokud dojde ke spojení samčích a samičích částí stejného druhu, dochází k opylení a následně k tvorbě semene. K opylení může dojít různými způsoby, například zvířaty nebo větrem. Květiny přitahují hmyz svým sladkým nektarem. Některý hmyz se tímto nektarem živí a tím, že přelétá z jedné rostliny na druhou, pyl přenáší a rostliny opylovává. K opylení může dojít také tím, že vítr pyl rozfouká a zanese do dalších květů. Květy opylené hmyzem bývají pestrobarevné a silně voní, kdežto rostliny opylené větrem, jako jsou trávy, mají květy často malé a bez lístků.

Pokud dojde k opylení kvetoucí rostliny, začnou se uvnitř květu tvořit semena. Semena rostlin se postupně vyvíjí. Plod obklopuje semeno a vyrůstá z něho například jablko, hruška nebo fazolový lusk. První fáze růstu u plodu rostlin z osiva se nazývá klíček. V případě, že má semeno dostatek slunečního světla a vody, vyklíčí a rostlina začíná růst.

Detail odstavce: Opylení a jeho význam
Zdroj: Kvetoucí rostliny
Zveřejněno: 29.4.2013


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: dotěrný hmyz mochnička

Mochnička je rostlina, která se používá v bylinném lékařství pro zklidnění menstruace. Žádné reakce s pokožkou nebyly nikdy prokázány. Na rozdíl od toho mUchnička je opravdu nepříjemný hmyz. Štípnutí od muchničky může být velmi bolestivé a svědivé, a to mnohem víc než od komára. V místě po kousnutí muchničkou může krev z ranky ještě chvíli vytékat a svědivost a otok můžou být zřetelné ještě několik dní po kousnutí. Více se o muchničce můžete dočíst zde: www.ceskenapady.cz/m…

Zdroj: diskuze Dotěrný hmyz mochnička
Odesláno: 7.8.2017 uživatelem Cempírek
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

K-OTHRINE ÚČINNÝ PROTI HMYZU

Účinky

Působí jako kontaktní insekticid ve velmi krátké době a má dlouhou reziduální účinnost (v závislosti na ošetřeném druhu povrchu a použité koncentraci tři i více měsíců). Účinná látka se neodpařuje, je odolná vůči působení světla a tepla, je bez zápachu a nezanechává viditelné stopy na ošetřených plochách a nepůsobí korozivně. Má dobrý vypuzovací účinek na hmyz. Hubí dospělce a další pohyblivá stadia hmyzu. Používá se k hubení rusů domácích, švábů obecných, cvrčků domácích, pisivek, štěnic domácích, vos, much, mravenců, různých škodlivých brouků, molů, zavíječů, komárů, blech i rybenek.

Detail odstavce: Účinky
Zdroj: K-Othrine účinný proti hmyzu
Zveřejněno: 6.11.2015


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: Re: Re: odborník na vinnou révu

Když nechcete stavět kolem révy konstrukci, tak můžete ještě vyzkoušet přírodní repelenty ve formě rostlin. Létající hmyz výrazně odpuzují muškáty - pelargonie a nebo také afrikány. Zkuste jimi osázet okolí rostliny. Můžete je také ještě doplnit o levanduli, bazalku, meduňku, mátu a šalvěj. Všechny tyto rostliny odpuzují létající hmyz.
Nedoporučuji aplikovat na plody révy nějaké pesticidy nebo repelenty, protože to všechno později sníte.
Pokud nic nepomůže, tak přesaďte révu na jiné místo.

Zdroj: diskuze Odborník na vinnou révu
Odesláno: 9.3.2015 uživatelem Kamča
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

ŠKŮDCI V DOMÁCNOSTI

Šváb domácí

Šváb domácí patří mezi nejprimitivnější a nejstarší létající hmyz. Má asi 3 000 druhů a v celé České republice se vyskytuje zhruba 5 druhů. Velikost švába je od 6 do10 milimetrů. Živí se rozmanitými látkami včetně klihu. Ukrývají se pod kůrou nebo pod kamenem a ze svých úkrytů vylézají jen v noci. Pokud jsou ohroženi, snaží se utéct nebo uletět. Jejich larvy neboli nymfy se líhnou dva týdny, nebo až dokonce tři měsíce. Některé druhy, než dorostou v dospělého jedince, se svlékají 6x až 8x. Vývoj trvá až půl roku.

Detail odstavce: Šváb domácí
Zdroj: Škůdci v domácnosti
Zveřejněno: 29.3.2015


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: komule davidova pěstování stříhání

Prosím o radu k tomuto keři. Teď na jaře po větším seříznutí keř krásně obrůstá, ale na koncích, kde už by byly květy, se listy stáčejí do ruliček a zastaví růst, patrně i květu. Po rozvinutí těchto listů, není vidět žádný hmyz ani škůdce. Díky za odpověď, co s tím mám dělat a nebo radu, aby se to nestalo. Měla jsem to i vloni. Díky Olga

Zdroj: diskuze Komule davidova pěstování stříhání
Odesláno: 2.6.2015 uživatelem Olga
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

ŠKŮDCI V DOMÁCNOSTI

Komáři

Komáři patří mezi dvoukřídlý hmyz. Vyskytuje se jich zhruba asi 2 000 druhů. Jejich larvy se vyvíjejí ve vodě slané, sladké nebo brakické (ta vzniká smícháním vody mořské a říční), kam je komáři kladou. Na českém území žije až 50 druhů z 6 rodů. Můžeme je najít nejčastěji u řek. Do lidských obydlí zalétá komár pisklavý. Komáři se živí nektarem, ale jsou schopni hematofágie, což znamená, že se živí i krví. Samička vstříkne do kůže své sliny, které omezují srážlivost krve. Jednou z nejvýznamnějších nemocí je malárie. Tu nejčastěji přenášejí zimničky z rodu Plasmodium.

Detail odstavce: Komáři
Zdroj: Škůdci v domácnosti
Zveřejněno: 29.3.2015


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Diskuze: Re: Blechy v bytě bez zvířete

použijte Frontline Pet Care Difuzér proti hmyzu a roztočům.
Před použitím pozavírejte všechna okna a naopak potvírejte všechny skříně, zásuvky, zvedněte matrace v postelích a polštáře a deky rozvěste po bytě tak, aby k nim měl přístup plyn. Spusťte difuzér a opustě byt alespoň na 4 hodiny. Po té důkladně vyvětrejte a máte po starostech. Je potřeba 1 difuzér na cca 50 - 80 m2 podlahové plochy bytu.
Spolehlivě to zahubí veškerý hmyz, který se v bytě může vyskytovat. Nemusíte se ani bát nějakého zápachu - voní to asi jako stromečky do auta a dobře se to vyvětrá. Nezanechává žádný povlak ani na nábytku ani na čalounění.
Funguje spolehlivě na všechna vývojová stadia blech.

Zdroj: diskuze Blechy v bytě bez zvířete
Odesláno: 31.8.2017 uživatelem Ája
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

ŠKŮDCI V DOMÁCNOSTI

Mouchy

Moucha je protivný dotěrný hmyz, který leze po veškerých potravinách, ale často otravuje i nás. K pohybu mouchy používají jeden pár křídel, místo druhého páru křídel mají jeden pár štíhlých, takzvané haltery. Moucha se vyvíjí od vajíčka přes kuklu, larvu až je z ní nakonec dospělý jedinec. Občas se jejím larvám říká červi. Některé mouchy jsou býložravé a živí se kořennými listy a šťávami z rostlin. Jiné se živí krví živočichů a někdy i tou naší. Mnohé druhy much jsou škůdci zeleniny a ovoce, jiné druhy přenášejí choroby, jako například malárii, žlutou zimnici nebo spavou nemoc.

Detail odstavce: Mouchy
Zdroj: Škůdci v domácnosti
Zveřejněno: 29.3.2015

MONTÁŽNÍ PĚNA

Montážní pěna

Montážní pěna je ceněna pro své vynikající vlastnosti, konkrétně pro svou vysokou přilnavost a lepivost k různým materiálům, jako je třeba beton, dřevo, kámen, polystyren a další. Používá se také jako výborná tepelná izolace koupelnových van. Je velice vhodná při usazování dveřních zárubní, okenních rámů, vyplňování prostorů mezi panely, zděnými příčkami, na strop či podlahu. Je hojně využívaná i jako zvuková izolace. Dodává se v různých úpravách dle možnosti využití, například: Kanalizační pěna – odolnost proti splaškové vodě; Studnářská pěna – vhodná pro styk s pitnou vodou; nebo Zimní pěna – možnost aplikace až do -15 °C. Montážní pěna nepodporuje růst plísní a hub, je bez nutričních hodnot pro hmyz a hlodavce.

Detail odstavce: Montážní pěna
Zdroj: Montážní pěna
Zveřejněno: 12.10.2014

ŠKŮDCI V DOMÁCNOSTI

Mravenci

Mravenci patři mezi blanokřídlý hmyz. Žijí ve velkých skupinách, staví si velká hnízda z klacků, jehličí, prostě ze všeho, co najdou v lese. Hnízda mají ve tvaru kopce, ty pak často přitahují naši pozornost. Mravenci mohou být velcí několik milimetrů až několik centimetrů. Jejich tělo tvoří hlava, hruď a zadeček. Nejdůležitějším mravencem je královna, poté samec a nakonec dělník. Neobvyklým dělníkům se říká vojáci, ti jsou 300x těžší než normální dělníci a mají větší kusadla. Z vajíček se líhnou larvy, které se zakuklí, poté se již vylíhne dospělý jedinec. Spousta mravenců nám připadá otravných a neužitečných, ale popravdě nám pomáhají likvidovat mšice na zahrádce, na ovocných stromech a hlavně ve skleníku na zelenině.

Detail odstavce: Mravenci
Zdroj: Škůdci v domácnosti
Zveřejněno: 29.3.2015

RÝMOVNÍK

Použití a účinky

Při rýmě je dobré vdechnout vůni z lístků rozlámaných v ruce. Odvar z 1 lístku rýmovníku na 200 ml vody se popíjí při vysokém tlaku, cholesterolu a srdečních potížích. Výluh z rýmovníku lze použít na drobné ranky a spáleniny, urychluje hojení. Rýmovník navíc z místnosti, ve které je pěstován, odhání svým aromatem (jako meduňka s mátou dohromady) hmyz, působí proti komárům, mouchám nebo molům.

Rýmovník je vhodný do ložnic, dětských pokojů, obýváků, respektive kamkoli do bytu. V místnosti, kde je umístěn, se zcela prokazatelně lépe dýchá, rýmovník dokonce pomáhá astmatikům. Doporučuje se také při vysokém tlaku, cholesterolu a srdečních potížích. Jeho užívání pomáhá rovněž odstraňovat ledvinové a žlučové kameny.

Rýmovník se dá použít jako „angínovník“ – využívá se jako prevence před vznikem angíny.

Detail odstavce: Použití a účinky
Zdroj: Rýmovník
Zveřejněno: 3.2.2016

PAMPELIŠKOVÝ MED

Pampeliškový med s třtinovým cukrem

Ingredience: 400 hlaviček květů pampelišky bez stonků, 2 litry vody, 2 citrony i s kůrou v bio kvalitě, 2 kg třtinového cukru, jemné sítko nebo plátýnko čisté, vypařené, suché skleničky, větší hrnec

Postup: Nasbírané květy důkladně propláchneme vodou a zbavíme je všech nečistot. Květy necháme ideálně několik minut stát ve vodě, aby se z nich vyplavily nečistoty i hmyz. Propláchnuté květy vložíme do velkého hrnce. Přidáme na kolečka pokrájené citrony, zalijeme vodou a vaříme cca 15 minut. Poté odstavíme, hrnec přikryjeme pokličkou a necháme 24 hodin louhovat na stinném místě. Po vylouhování květy přecedíme přes jemné sítko nebo plátýnko a lehce vymačkáme. Přidáme cukr a na mírném ohni vaříme přibližně 1,5 hodiny, často mícháme, dokud sirup nezačne houstnout. Jakmile je dostatečně hustý, naléváme ho ještě teplý do sklenic. Sklenice uzavřeme a uložíme do chladu. Můžeme konzumovat ihned, je ale lepší nechat med alespoň několik dní odležet.

Detail odstavce: Pampeliškový med s třtinovým cukrem
Zdroj: Pampeliškový med
Zveřejněno: 22.5.2018

SOVA PÁLENÁ

Sýček obecný

Sýček obecný (Athene noctua) je malá čilá sova i za dne. Váží zhruba 150–250 g, délka těla je 23–25 cm, rozpětí křídel má 50–56 cm. Je veliký skoro jako holub, tělo má robustní s krátkým ocasem a silnýma nohama s ostrými drápy. Zbarvení sýčka obecného je tmavě hnědé se světlými skvrnami. Nohy a spodní část ocasu jsou bílé. Má veliké, výrazně žluté oči a zobák. Obě pohlaví jsou zbarvená stejně. Zde můžete zhlédnout fotografie sýčka obecného.

Výskyt

Celý život žije v jednom revíru, kde si staví svá hnízda. Nalezneme ho především v otevřených krajinách, hlavně na polích a loukách, na okraji listnatých lesů a v současnosti už i docela hodně na vesnicích či v městech s hojným stromovým porostem.

Rozmnožování

Sýček obecný žije po celý život v páru. Hnízdí ve zříceninách, studnách, v polních kůlnách, málo používaných budovách nebo v dutinách v zemi. V období rozmnožování je značně hlučný. Vejce klade koncem dubna až začátkem května, bývá jich 4–5 kusů. Oproti jiným sovám samička usedá na vejce až po snesení posledního vajíčka a sedí na vejcích 28 dní. Sameček jí při tom dodává potravu, kterou nosí hlavně v noci. Mláďata pobývají v hnízdě zhruba 30 dní a poté jej opouštějí. Rodičovský revír opouštějí zhruba po 60 dnech.

Potrava

Potravou sýčka obecného je převážně hmyz, žáby, hadi, ještěrky, myši a drobní ptáci. Mláďata krmí hlavně žížalami. Ve dne loví hlavně hmyz a v noci většinou myši a skřivany. Potravu polyká bez roztrhání. Ničeho se nebojí, tak si dovolí i na krysu nebo lasičku.

Detail odstavce: Sýček obecný
Zdroj: Sova pálená
Zveřejněno: 12.10.2014

ŠKŮDCI

Škůdci dřeva

Dřevomorka domácí (Serpula lacrymans) je dřevokazná houba, nejnebezpečnější škůdce na zabudovaném dřevě, která k nám byla pravděpodobně zavlečena lodním nákladem dřeva z Asie. Žije především v přízemích a sklepích, na záklopech a trámových prvcích. Napadá zejména starší dřevo jehličnanů. Vhodnými podmínkami pro její vznik a rozvoj je přítomnost dřeva vystaveného delší dobu vlhkosti už na hranici asi 20 % (běžná přirozená vlhkost dřeva by měla být v rozmezí max. 14–18 %), kde je současně přítmí, malý nebo žádný pohyb vzduchu, teplota nepřesahující 30°C. Jako jediná dřevokazná houba přežívá dřevomorka i za nižší vlhkosti dřeva, ostatní houby při poklesu vlhkosti dřeva na méně než asi 20 % hynou. Nebezpečnost dřevomorky však spočívá především v její schopnosti prorůstat i přilehlé zdivo speciálními provazci, tzv. rizomorfami. Těmi si tato odolná houba přivádí ke dřevu potřebnou vlhkost i ze vzdálenosti mnoha metrů. Rizomorfy prorůstají podél izolací, elektrického vedení, ale také poruchami zdiva, řídkým betonem, pod omítkami i zdmi a také podložím. Takto dřevomorka využívá v okolí například poškozených odpadů, míst zavlhčených zatékáním – obecně nejrozmanitějších zdrojů vlhkosti. Dřevomorka v místech, kde je přítmí a malý pohyb vzduchu bez větších výkyvů teplot, vytváří povrchové vatovité povlaky (mycelium) šedobílé barvy, při vhodných podmínkách vystavuje nepravidelné rozlité plodnice okrové až červenohnědé barvy s bílými okraji. Tyto plodnice chrlí do vzduchu velké množství výtrusů – sporů. Okolní prostředí je tak silně exponováno potenciální nákazou veškerého dřeva novými ložisky dřevomorky. Dosud nezasažené dřevo je napadáno rovněž postupným prorůstáním rizomorfů okolím původního ložiska nákazy. Najdeme-li dřevomorku ve stadiu plodnic, lze předpokládat, že její výskyt není omezen jen na samotné dřevo a nejblíže přilehlá místa, ale s vysokou pravděpodobností jde o rozsáhlé prorůstání okolním prostředím a dřevomorka má v této fázi už propojení na zdroje vlhkosti, což znamená, že samotná vlhkost dřeva už nezávisí na vlhkosti okolí a dřevomorka je schopna žít vlastním životem i po odeznění původních příčin jejího vzniku. Napadené dřevo podléhá zkáze v několika postupných etapách. První fází rozeznatelnou zběžným ohledáním je charakteristické čokoládově hnědé zbarvení dřeva. Ačkoli již před touto fázi je dřevo aktivně napadeno, nelze bez laboratorních zkoušek běžně rozeznat probíhající proces až do jeho zabarvení, pouze podle vyšší vlhkosti dřeva lze usuzovat na vznikající potíže. Před fází zabarvení se nachází okamžik, kdy dřevo přes počínající proces prorůstání škůdcem má stále svou mechanickou pevnost a její hodnoty nejsou sníženy pod hranici funkční pevnosti. Při probíhajícím zbarvení dřeva tyto vlastnosti již zdaleka nevykazují celé části jednotlivých dřevěných prvků a dřevo se stává v některých částech křehčí, například trámové prvky ztrácejí svou schopnost plnit danou konstrukční a statickou funkci. Dřevo se pak více a více rozpadá typickým kostkovitým rozpadem, ačkoli jeho vlhkost je relativně nízká. Finálním stavem rozpadu je čokoládově hnědá moučka zbylé dřevní hmoty. Tento proces způsobuje dřevomorka využitím a zpracováním jednotlivých látek obsažených ve dřevě, především celulózy (jde o celulózovorní houbu). Přestože jsou některé stavební dřevěné prvky zhotoveny z masivních kmenů, a jde tedy převážně o jádrové dřevo (prizma), nikoli o bělové (okrajové), je tato houba schopna je celkově rozložit. Z naší praxe známe několik vzácných případů, kdy se napadení a destrukci způsobené dřevomorkou nevyhnuly ani prvky z listnatých a tvrdých dřev. Souhrn těchto faktů činí z dřevomorky nejobávanějšího škůdce, s nímž jde vždy o náročný a mnohdy zdlouhavý boj, který však díky naší prověřené technologii může být naopak velmi krátký a zcela účinný, především se jedná o mikrovlnné záření.

Dřevokazný hmyz

Tesařík krovový (Hylotrupes bajulus L.) je jeden z nejčastěji vyskytujících se škůdců u nás. Samičky tesaříků kladou do prasklin a spár jehličnatého dřeva vajíčka, ze kterých se později líhnou larvy živící se dřevem. Larvy svou činností vytvářejí typické chodbičky především v hranách trámů, avšak výjimkou není ani jejich výskyt v hlubších vrstvách dřevěných prvků, obzvláště pokud jde o prvky zhotovené z bělového dřeva. Tesařík patří mezi hmyz, jemuž vyhovuje spíše teplo, proto jej častěji najdeme na půdách, kde jsou pro jeho existenci dobré podmínky. Při poklesu teplot se aktivita larev zpomaluje, naopak s příchodem jarního a letního počasí stoupá. Vývojový cyklus od vajíčka přes larvu až po zakuklení a vylíhnutí nového hmyzu trvá obvykle 3–6 let, ale někdy i déle než 10 let. Na povrchu dřeva zanechává oválné výletové otvory o rozměru cca 4 x 6 mm, jež lze dobře určit. Aktivní výskyt tesaříka můžeme dobře rozeznat podle vypadávání práškové drti dřeva z výletových otvorů. Podobně napadá a poškozuje dřevo nejznámější dřevokazný hmyz – červotoči (Anobiidae sp.). Červotoči způsobují obecně více škod na bytovém zařízení než na stavebním dřevě, nicméně je mnoho případů masivního poškození stavebních prvků populací červotočů. Otvůrky ve dřevě signalizující napadení červotočem jsou v průměru asi 2 mm velké a na rozdíl od tesaříků nacházejí dobré podmínky v chladnějším, ale vlhčím prostředí. Suché a teplé období, kdy dochází k dobrému vysušení dřeva, více brání vývoji larev. Z hlediska obecného dělení dřevokazného hmyzu lze tyto škůdce zařadit do skupiny hmyzu napadající již zpracované dřevo. Jejich výskyt lze na dřevě rozeznat i po letech, v neaktivní formě, kdy můžeme na trámech nalézt četné charakteristické chodbičky a otvory. Aktivní stadium se vyznačuje nálezy vytroušené drti dřeva z chodbiček výletovými otvory.

Detail odstavce: Škůdci dřeva
Zdroj: Škůdci
Zveřejněno: 18.6.2014

JAK ZABÍT OCTOMILKY

Likvidace a vyhubení octomilky

Octomilky mají rády přezrálé a hnijící ovoce a jiné potraviny. Pokud se chcete těchto nevítaných vetřelců zbavit, je na čase odstranit z jejich dosahu veškeré jídlo. Pro octomilky je totiž velkým lákadlem vše, co kvasí.

Nejdůležitější je prevence. V žádném případě nenechávejte v místnostech volně přístupné ovoce ani jiné jídlo. Veškeré potraviny zabalte a skladujte tak, aby se k nim mušky nedostaly. Kuchyni pečlivě ukliďte, zejména místa, kde skladujete ovoce a sladké šťávy. Udržujte pořádek v okolí odpadkového koše. Nezapomeňte vyčistit výlevky, ve kterých se octomilky mohou schovávat. I po velkém úklidu se však doporučuje dodržovat několik pravidel. Nikde nesmíte nechat kousek odkrojeného jablka, slupku z banánu, ovocný koláč, sklenici s vínem ani jinou potravu, která by mohla octomilky nalákat. Zároveň je nutné pravidelně vynášet odpadkový koš a dbát na jeho čistotu.

Pokud je již máte doma, je možné se jich zbavit lapači (mucholapkou, lepící slunečnicí), elektrickým lapačem (lapač svítí a přitahuje hmyz), kořením (nesnáší vůni hřebíčku, česneku), pastmi.

Detail odstavce: Likvidace a vyhubení octomilky
Zdroj: Jak zabít octomilky
Zveřejněno: 8.11.2015

POSTŘIK ČESNEKU

Houbomilka česneková

Houbomilka česneková (Suillia univittata) je přibližně 8 mm velký dvoukřídlý hmyz podobný mouše masařce. Nápadná je svým pomalým letem. Přezimuje jako dospělec v různých úkrytech. Na území bývalého Československa byla jako škůdce poprvé pozorována v roce 1962 na východním Slovensku. Do roku 1989 byly škodlivé výskyty hlášeny pouze z Moravy. Od 90. let minulého století se spolu s rozšířením pěstebních ploch česneku rozšířil tento škůdce i do dalších oblastí republiky.

Listy rostlin napadených houbomilkou se kroutí, žloutnou a odumírají. Žloutnutí začíná od nejmladších listů. Rostliny, u nichž larvy houbomilky poškodí vegetační vrchol, hynou. U oslabených rostlin může následně dojít k napadení bakteriózami a houbovými chorobami. V důsledku oslabení pak odumírají celé rostliny. Méně poškozené rostliny poskytují menší a méně kvalitní cibule. V některých oblastech dokáže houbomilka zlikvidovat až 10 % výsadby česneku, napadá také pórek a cibuli.

Odrůdy česneku vysazované na jaře nejsou většinou tímto škůdcem napadány, protože v době kladení vajíček nejsou rostliny ještě vzešlé. Houbomilka česneková není dobrým letcem, a proto se doporučuje nový česnek vysazovat v co největší vzdálenosti od loňské výsadby česneku nebo cibule, případně pórku. Nejúčinnější mechanickou ochranou na zahrádce je zakrytí celého záhonu česneku koncem února (dle počasí) bílou netkanou textilií, která se ze záhonu odstraní až v dubnu.

Detail odstavce: Houbomilka česneková
Zdroj: Postřik česneku
Zveřejněno: 10.4.2018

PAVOUCI

Křižák pruhovaný – Argiope bruennichi

Jedná se o pavouka z čeledi křižákovití. Nápadně zbarvené samičky připomínají svým zbarvením vosu a číhají ve svých sítích na kořist. Jejich zadeček je nepravidelně žluto-černo-bíle příčně pruhovaný, obdobně pruhované jsou i končetiny. Hlavohruď je porostlá hustými stříbřitými chloupky. Samička není žádný drobeček, může dorůst až velikosti dvou centimetrů a do své sítě loví kromě jiného hmyzu především kobylky, které nejsou v trávě schopny na bezpečnou vzdálenost pavučinu při svém skoku zaregistrovat. Sameček je podstatně menší, v průměru dorůstá jen půl centimetru a je nenápadně zbarvený. Rozdíl velikostí obou pohlaví tohoto druhu pavouka je dokonce největší v rámci celé naší arachnofauny.

Páření je pro samečka velmi nebezpečné a téměř vždy končí jeho smrtí. Před vlastní kopulací můžeme oba pavouky vidět na jedné pavučině, a to do doby, než samička svolí k páření. Kopulace proběhne rychle a někdy už během ní samička samečka chytne, usmrtí a vysaje. Od srpna do září pak samice upřede tři až pět kokonů, které připevní na vegetaci a naklade do nich vajíčka. Jeden kokon obsahuje až čtyři sta vajíček a samička je hlídá. Prvním rokem se v kokonu vylíhnou nymfy, které zde zůstávají celou zimu, po přezimování se z nich vyvinou malí křižáci. Samice v zimě uhyne. Koncem jara se malí pavouci začnou pomocí pavučinového vlákna, které vypouští ze svých snovacích žláz, rozptylovat do okolí.

Křižáka pruhovaného můžeme nejčastěji potkat na slunných místech v porostech trav nebo na zamokřených loukách. Jeho síť je tak charakteristická, že ji velice snadno poznáme. Typicky kolová síť je totiž vybavena klikatým svislým pruhem husté pavučiny probíhající přes její střed (stabilimentem). Mladí pavouci staví pavučinu bez nebo s méně zřetelným stabilimentem. Účelem tohoto pruhu je, že odráží ultrafialové světlo, které může sloužit jako lákadlo pro létající hmyz nebo jako mechanické zpevnění sítě.

Pokud se cítí pavouk ohrožen, může se po pavučinovém vlákně spustit pod síť, kde nehybně vyčká, než nebezpečí pomine. Aby pavouk v nebezpečí snadněji unikl, není pavučina upředena přesně svisle, ale se zemí svírá zhruba 45° úhel.

Křižák pruhovaný je podobně jako další křižáci jedovatý, ale jeho chelicery jsou i přes jeho velikost malé a neschopné prokousnout lidskou kůži. Jeho jedu se tedy nemusíme bát. O složení jedu zatím nic nevíme, ale pro člověka nebude příliš nebezpečný. Dokáže však velmi účinně paralyzovat a usmrtit hmyz.

Detail odstavce: Křižák pruhovaný – Argiope bruennichi
Zdroj: Pavouci
Zveřejněno: 21.11.2015

JAK ZABÍT OCTOMILKY

Octomilka obecná

Octomilka obecná (Drosophila melanogaster), někdy také nazývaná jako banánová, vinná, octová či ovocná muška, patří do třídy hmyzu, řádu dvoukřídlí a čeledi octomilkovití. Octomilka obecná má jasně červené oči a je dlouhá 2 až 3 mm. Vyskytuje se na kvasícím ovoci, marmeládách, ovocných šťávách. Beznohé larvy jsou dlouhé cca 7 mm a žijí v hnijící dužnině ovoce.

Rod octomilka čítá přibližně 1 500 druhů. Mezi nejznámější u nás patří octomilka obecná. Latinské označení Drosophila pochází z řečtiny a v překladu znamená milující vodu. Tento drobný hmyz z řádu dvoukřídlých asi nejvíce upoutá svýma velkýma červenýma očima. Častokrát mívají na křídlech výrazný vzor a žilky. Ježatá hlavička je spojena s hrudí za pomoci ochlupené stopky. Mají velmi vyvinutý čich. Octomilky dosahují velikosti jen několika málo milimetrů, běžně jsou velké 2–4 mm. Zbarvení hlavohrudi se u různých druhů pohybuje od světle žluté přes červenou až do hnědého či černého odstínu a na její podobu se můžete podívat zde.

Místem jejich nejčastějšího výskytu je ovoce, kůra, květy nebo i houby, listí či půda. Tento nepříjemný hmyz jsme svým způsobem domestikovali, přežívá totiž nejčastěji v blízkosti člověka.

Nejčastěji se octomilky živí přezrálým až hnijícím ovocem. Často je také vidíme na sladkých marmeládách či ovocných džusech. Život octomilky je asi čtyřicetidenní. Octomilky mají totiž neuvěřitelně silnou schopnost rychlé reprodukce (během měsíce vyprodukují několik generací).

Sameček je zhruba o polovinu délky menší než samička a dosahuje velikosti 1 mm. Nejprve začínají námluvy zásnubním tancem kolem samičky. Přitom mává zhruba 30krát za sekundu křídly, aby upoutal její pozornost. Octomilky slyší jen zvuky, které přijdou zepředu k její tváři. Samička octomilky obecné je schopná denně naklást až 30 vajíček. Snáší jich tolik najednou proto, že je klade do výživné, ale méně často se vyskytující potravy. Za život jich naklade cca 300. Jejich vývoj začíná vajíčkem, které samička naklade do hnijícího ovoce. Z larvy se později stává bílá kukla, jež časem zhnědne. Z té se vylíhne malá muška.

Larvy jsou všežravé, živí se dužninou hnijícího ovoce, mikroorganismy a kvasinkami. Jsou bez nohou a měří přibližně 7 mm. Z vajíčka se dospělec stane za 8–10 dní. Délka vývoje ovšem závisí mimo jiné na konkrétním druhu, prostředí, ve kterém se vyskytuje, a na počtu nakladených vajíček. Larvy octomilky obecné se z vajíčka vylíhnou během jednoho dne. Po čtyřech dnech se dvakrát svlečou a rovnou se zakuklí, což trvá zhruba další 4 dny.

Octomilka se stává potravou pro další druhy dravého hmyzu, mravence, žáby, některé ryby či mláďata ještěrů.

Detail odstavce: Octomilka obecná
Zdroj: Jak zabít octomilky
Zveřejněno: 8.11.2015

ŠKŮDCI

Škůdci pokojových rostlin

Červci a puklice

Nejčastěji se můžeme setkat se mšicemi a molicemi (bílé voskové mušky na spodní straně listů). Dnes se však zaměříme na velmi odolné škůdce, jako jsou vlnatí červci a puklice. Červci jsou savý hmyz, který tvoří na svém těle voskový obal. Ten je výborně chrání proti proniknutí vody, tedy i případného postřiku. Červci se často vyskytují na bázi stonku, v úžlabí listů a na dalších těžko přístupných místech. Na skoro všech druzích pokojových rostlin se může také vyskytnout další velmi odolný škůdce a tím je puklice. Puklice jsou kryté tvrdou schránkou, a proto jsou velmi odolné. Ochranu je třeba provádět včas, tzn. při objevení prvních červců či puklic. Pokud je rostlina již vysloveně „obalená“, jsou naše šance na úspěch mizivé. Puklice a ostatní červce můžeme odstraňovat mechanicky třeba houbičkou namočenou v lihu. Protože mechanicky se nám nepodaří odstranit 100 % škůdců, je vhodné provést jeden postřik doporučenými insekticidy. Pokud máme více rostlin a mechanické odstraňování je příliš náročné, je možné použít opakovaný postřik insekticidy, tzn. tři postřiky po sobě v intervalu 7–10 dní, je vhodné střídat přípravky a do každé postřikové kapaliny přidávejte smáčedlo, které zajistí lepší pokryvnost a prostupnost přes ochrannou voskovou vrstvu. Ke vhodným insekticidům řadíme Piklustop, Calypso, Mospilan, Chess, Decis Mega. Koupíte-li nějakou novou pokojovou rostlinu, pořádně ji prohlédněte i ze spodní strany listů a v úžlabí listů, zda není napadená. Proveďte jeden preventivní postřik zmíněnými insekticidy a nechte rostlinu 14 dní v „karanténě“, tedy oddělenou od ostatních rostlin. Zabráníte tak zavlečení škůdců i na ostatní vaše doposud zdravé rostliny.

Detail odstavce: Škůdci pokojových rostlin
Zdroj: Škůdci
Zveřejněno: 18.6.2014

SOVA PÁLENÁ

Sova pálená

Sova pálená je středně velká sova s dlouhýma nohama. Délka těla je 33–39 cm, rozpětí křídel má 80–95 cm, váží 200–400 g. Má šedou a jemně černou barvu. Břicho je většinou žlutohnědé s tmavými tečkami. Obličej má lemován srdcovým závojem. Oči jsou tmavohnědé. Sova pálená má velice měkké, jemné, lesklé a nadýchané peří, které jí umožňuje zcela neslyšný let. Ten je naprosto tichý, houpavý, ale velice elegantní. Často mívá při letu svěšené nohy s černohnědými drápy.

Výskyt

Původně si sova pálená budovala hnízda ve skalách a dutinách stromů. Dnes už si staví své příbytky na půdách, stodolách, hradech, věžích, ale také blízko sídlišť lidí. Je věrná svému hnízdu, kam se pravidelně vrací. V ČR se stav populace odhaduje na 400–700 párů. Dožívá se věku 15–22 let. Nejstarší známý jedinec se dožil 17 let.

Rozmnožování

Žije v trvalých párech, ale byla zjištěna i polygamie. Během měsíce března až srpna snese 4–7 vajec. Snáší dvakrát do roka. Na vejcích sedí samice sama a samec ji krmí. Mláďata se začínají líhnout po 30–34 dnech postupně v intervalech, jak byla vejce snášena. Samice mláďata zahřívá 11 dní a poté je krmí společně se samcem. Přijímat přinesenou potravu jsou schopna ve 3 týdnech. Počet přeživších mláďat záleží na četnosti potravy. V 60 dnech začínají létat. Pohlavně dospělí jsou při dovršení 1 roku.

Potrava

Sova pálená je noční lovec, který přes den odpočívá a v noci se vydává za potravou. Tou jsou především hraboši, myši a rejsci. Ve výjimečných případech uloví hmyz nebo nějakého ptáka. Sova loví v noci díky dobrému nočnímu vidění a hlavně díky dokonale vyvinutému sluchu. Zbytky potravy vyvrhuje dvakrát denně, jednou v noci a podruhé ráno nebo přes den.

Detail odstavce: Sova pálená
Zdroj: Sova pálená
Zveřejněno: 12.10.2014

ČERVOTOČ

Co je to červotoč

Červotoč je velmi zákeřný hmyz, kterému zachutná snad vše, v čem je alespoň kousek dřeva. Může jít o zahradní nábytek, dřevěné balkony, parapety, interiérový nábytek, trámy či celé stavby. Nebezpeční nejsou jen dospělí jedinci, ale především larvy, které se dřevem prokousávají skrz naskrz až do slabé vrstvy pod povrchem. Postupně tak dřevo rozruší natolik, že se z něj stane drolící se „perník“. Na povrchu se však objevují jen takzvané výletové chodbičky, které prokousal již dospělý hmyz. Jakmile se tyto otvory objeví, znamená to, že byla destrukce materiálu dokončena. Skutečný rozsah poškození dřeva však není na první pohled patrný.

Červotoči jsou malí či středně velcí brouci s protáhlým válcovitým a svrchu zploštělým tělem. Mají 8- až 11článková tykadla a tmavohnědé nebo načervenalé zbarvení těla. Larvy jsou bílé a srpovitě ohnuté. Téměř všichni dřevokazní červotoči se řadí do podčeledi Anobiidae, která se dále dělí na 8 rodů a ty následně na několik desítek druhů. K těm nejčastějším druhům u nás řadíme červotoče proužkovaného a umrlčího. Jednotlivé druhy se mohou lišit podle toho, jestli napadají čerstvé, nebo už zabudované dřevo, zda dávají přednost jehličnanům, či ovocným stromům. Dřevokazný hmyz potřebuje k životu dřevo o vlhkosti nejméně 10 % a nejvíce 80 %.

Brouci se po vylíhnutí z kukly dokážou prokousat vším možným, dokonce i obaly potravin z papíru, plastu či hliníkovou fólií. Dospělý brouk nepřijímá potravu, škodí jen larva, která se živí všemi produkty, které obsahují škroby. Konkrétně to znamená, že larvy požírají staré pečivo, nudle, rýži, těstoviny, sušenky, polévkové kostky, psí suchary, papír, sušené rostliny, kůži a podobně. Larva vydrží hladovět až 8 dnů, zatímco dospělý brouk potravu nepřijímá vůbec. Některé druhy červotočů požírají dřevo, ale nikoliv čerstvé, nýbrž dřevo zabudované ve stavbě již několik let. Usídlují se na střešních trámech, v podlahových prknech, požírají konce trámů v místě uložení do venkovních stěn. Nejvíce napadají dřevo, které je vystaveno silným mrazům.

Červotoč pronikavý

Červotoč pronikavý je 2,5 až 5 mm dlouhý hnědý až tmavohnědý brouk. K hromadnému rojení brouků dochází v dubnu až červenci. Brouci jsou patrioti, většina z nich zůstává na místě, kde se vylíhli, nebo alespoň poblíž. Samička klade obvykle do starých výletových otvorů, štěrbin ve dřevě, nebo na rovný, ale drsný povrch asi kolem čtyřiceti vajíček.

Patří k obávaným škůdcům veškerého zpracovaného dřeva. Brouci se objevují v létě, samičky kladou do míst, kde se vyvinula předchozí generace. Mimo lidská obydlí se vyvíjí v suchém jehličnatém i listnatém dřevě.

Červotoč proužkovaný

Červotoč proužkovaný je 3 až 4 mm dlouhý světlehnědý až tmavohnědý brouk, na krovkách má 10 řad rovných a zřetelně tečkovaných rýžek. K hromadnému rojení brouků dochází v dubnu až červenci. Samička klade obvykle do starých výletových otvorů, štěrbin ve dřevě nebo na rovný, ale drsný povrch asi třicet, za příznivých okolností až šedesát vajíček.

Červotoč proužkovaný napadá především jehličnaté dřevo, dosti vzácně i listnaté, opracované a proschlé, již déle používané. V jádrovém dřevě neprosperuje, vyvíjí se špatně. Charakteristické je, že trámy napadá jen na vnitřní straně místnosti. Venkovní stranu stěn domů a trámů nepoškozuje. Larvy vyvrtávají ve dřevě podélné chodby, jejichž hlavní část je soustředěna do letokruhů jarního dřeva. Velice často tento druh najdeme ve dnech skříní, nohách, na spodcích dveří, v prazích.

Délka dospělé larvy dosahuje 4 mm a šířka její chodby v této době činí kolem 2 až 2,5 mm. Vývoj trvá 1 až 3 roky a závisí na okolní teplotě, vlhkosti a výživnosti dřeva.

Při relativní vlhkosti vzduchu pod 45 % nedochází k líhnutí larev, protože nemohou prokousnout zaschlou blánu vajíčka. Červotoč proužkovaný je poměrně citlivý na teplotu, uvádí se, že již při 30 °C dochází k tepelnému šoku (uvádí se i teplota něco přes 40 °C). Při 34 °C nedochází k embryonálnímu vývoji a vajíčka hynou. Hyne též pří nízkých teplotách kolem -18 °C. Optimem pro vývoj larev je teplota 14 až 16 °C při vlhkosti dřeva 15–18 % a relativní vlhkosti vzduchu 70 až 80 %.

Červotoč tabákový

Brouk je hnědý, velký 2–3 mm, má oválný tvar. Rozlišovacím znakem od červotoče spížního mohou být jemně pilovitá delší tykadla. Krovky má bez rýh.

Samice klade 10–100 vajíček mezi produkty. Larva je bílá se žlutohnědou hlavou, masitá, 3–5 mm dlouhá, obloukovitě zahnutá. Svléká se čtyřikrát a vyvíjí se 65 dnů. Její vývoj končí v srpnu, kdy se kuklí v substrátu. Kukla je žlutavá, 3,5–4 mm velká. Líhne se na jaře, brouci se prokousávají substrátem a vytváří 2 mm velké kulaté otvory. Při opouštění potravin se brouci provrtávají. Larva preferuje jako potravu tabákové výrobky, popřípadě oříšky, koření, rýži, sušené ryby a podobně, dospělí brouci potravu nepřijímají. Celkový vývoj trvá kolem 80 dní. Je citlivý na nízké teploty, jeho vývoj se téměř zastavuje při teplotách pod 20 °C, larvy umírají při trvalých teplotách kolem 13 °C. Aktivní je v noci, přičemž dospělec dobře létá.

Škodí larvy, které vrtají v napadeném produktu, a to zejména v tabáku a tabákových výrobcích, přičemž starý tabák je napaden rychleji než čerstvý.

Červotoč spížní

Dospělý brouk je rezavohnědý, velký 2–4 mm, má válcovitý tvar, je jemně ochlupený. Krovky má se zřetelnými rýhami. Brouci jsou schopni letu. Má proměnu dokonalou. Samička klade za svůj život cca 60 vajíček a vývoj vajíčka trvá 28 dnů. Larva je bílá se žlutohnědou hlavou, masitá, 3–5 mm dlouhá, obloukovitě zahnutá. Svléká se čtyřikrát a vyvíjí se 65 dnů. Její vývoj končí v srpnu, kdy se kuklí v substrátu. Kukla je žlutavá, 3,5–4 mm velká. Dospělec se líhne na jaře, kdy se brouci prokousávají substrátem a vytvářejí 2 mm velké kulaté otvory. Při opouštění potravin se brouci provrtávají přes papírové, plastové, a dokonce i hliníkové fólie. Vývoj trvá 60–80 dní a ve vytápěných místnostech má 2 až 3 generace za rok. Brouk i larva snášejí velmi nízkou vlhkost (i pod 8 %), vývoj se téměř zastavuje při teplotách pod 13 °C.

Živí se produkty obsahující škrob, konzumují sušenky, starý chléb, polévkové kostky, rýži, těstoviny, psí suchary, kůži, papír, sušené rostliny a podobně. Škodí larva, která může hladovět až 8 dnů, dospělec nepřijímá potravu.

Červotoč umrlčí

Červotoč umrlčí je větší než červotoč proužkovaný, dosahuje délky 4 až 5 mm. Celé tělo je černohnědé až černé, jen na štítu u obou zadních rohů jsou zlatožluté skvrnky. Brouci se rojí od dubna do června. Vedou noční způsob života. Samičky nakladou asi 30 vajíček do skulin obnaženého dřeva nebo do starých chodeb. Chodba dospělé larvy, dlouhé až 9 mm, je široká kolem 3 mm, stejně tak výletový otvor je okrouhlý a má průměr 2,5 až 3 mm. Červotoč umrlčí potřebuje pro svůj vývoj vysokou vlhkost dřeva (nejméně 18 až 19 %) a v zimě dočasné snížení teploty pod bod mrazu. Tepelný šok larev nastává při teplotě nad +39 °C, u imaga nad +41 °C. K úhynu všech vývojových fází dochází při teplotě +48 °C. Vývojový cyklus trvá nejčastěji 2 až 3 roky.

Červotoč umrlčí napadá především dřevo v místech vystavených působení zimních mrazů, zabudované již několik let, jehličnaté i listnaté. Ve zděných obytných domech se usídluje na střešních trámech, v podlahových prknech, v záklopech stropů a půdních příčkách. Napadá obvod trámů v místech uložení do venkovních stěn a také části pravidelně vystavené vlhkosti, tedy například tam, kde zatéká. V dřevěných obytných domech poškozuje konstrukční prvky krovů, trámy v rozích krajních místností (zejména s vlhkým provozem, například kuchyně), střešní trámy i hrubé podlahy. Na nábytek obvykle neútočí.

Detail odstavce: Co je to červotoč
Zdroj: Červotoč
Zveřejněno: 6.12.2016

ŠVÁB

Jak se zbavit švába

V případě, že nevíme, kde se v domě nacházejí ohniska výskytu, je třeba provést průzkum. Nejvhodnější je použití monitorovacích lepových pásků. Na tyto pásky se v různých částech objektu nachytá různé množství švábovitého hmyzu. Právě podle množství odchytnutého hmyzu na jednotlivých lepových páscích a také podle dalších indicií (nepořádek, špatný úklid, duté prostory) lze rozhodnout, kde postačí běžný zákrok a kde je nutné provést zásah výrazně razantnější. Monitorovací pásky mají k dispozici některé odborné firmy.

Pokud je zřejmé (nebo alespoň pravděpodobné), kde jsou ohniska výskytu, je třeba neprodleně provést celkovou represivní dezinsekci. Některé bytové i nebytové prostory bývají v neuvěřitelném stavu. Výjimkou nejsou byty, ve kterých při provádění dezinsekčního zákroku hmyz doslova „prší“ ze stropu nebo provádí hromadný úprk z dutých prostor (případně z tmavých prostor za skříněmi). Účinné přípravky, které jsou schopny takto razantně zasáhnout, mívají k dispozici pouze koncesované deratizační firmy se svými odborně školenými pracovníky.

Je nutné zdůraznit, že švábovitý hmyz je světloplachý, a proto je za denního světla vidět málokdy. Zato v noci koná průzkumné výlety za potravou. Pokud se stane, že vás v noci přepadne hlad a jdete zkontrolovat stav proviantu v lednici a rozsvítíte si světlo v kuchyni, začnou ihned mizet jako tajní agenti do temných úkrytů. Po tomto zjištění dokončete kontrolu lednice a odeberte z ní potravinu na posilněnou. Ihned ráno si však najměte dezinsekční firmu, která vám od švábovitého hmyzu pomůže. Při domluvě s odbornou firmou zabývající se dezinfekcí, dezinsekcí a deratizací je možné si domluvit, jakým způsobem budou zákrok provádět.

Dnes se již celkem často používají pro likvidaci švábovitého hmyzu gelové nástrahy aplikované na nejčastější nebo očekávaná místa výskytu hmyzu. Tento zákrok nevyžaduje téměř žádnou přípravu před samotným prováděním dezinsekce, a dokonce minimálně ovlivňuje život lidí po provedení dezinsekce.

To se rozhodně nedá říci o zákrocích prováděných dezinsekčními postřiky, protože před nimi jsou nutné velké přípravy – zajistit přístup do kuchyňské linky vyklizením skříněk, zabezpečit otevřené potraviny před znehodnocením při provádění zákroku a podobně. A ještě je potřeba zmínit, že dezinsekční zákrok postřikem je nutné provést dvakrát v rozmezí čtyř až osmi týdnů. Zákrok provedený gelem (při dodržení technologických postupů) postačuje jen jednou. Výhodou dezinfekčního gelu je i delší reziduální doba (delší doba účinnosti přípravku), než mají postřiky. Jedinou nevýhodou dezinsekce pomocí gelu je zdánlivě o něco vyšší cena oproti postřikům, ale jak již bylo uvedeno, provádí se pouze jednou, s případným doplněním v rizikových bytech. Proto je výsledná cena srovnatelná a v případě dobře provedené práce je u gelu i nižší. Zároveň můžete mít po provedení postřiku pocit, že u vás byla provedena domovní prohlídka.

Je na každém, zda se rozhodne pro pohodlí za vyšší cenu, nebo ušetří na láhev laciného vína a bude se přizpůsobovat nutným opatřením před a po provedení postřiků s nejistým výsledkem.

Detail odstavce: Jak se zbavit švába
Zdroj: Šváb
Zveřejněno: 17.2.2016