U nás se nejvíce pěstují popínavé liánovité druhy, ale z celkového počtu asi 900 různých druhů filodendronů je mnoho těch, jejichž velké laločnaté listy vyrůstají ze samonosného nebo stonek vytvářejícího kmene a jsou tak buď stromovitého, nebo keřovitého vzrůstu. Dokonce i u nás mohou v příznivých podmínkách vytvářet vzrostlé rostliny velkolistých druhů filodendronů nádherné exotické květy. Velké palicovité květenství je obklopeno krémově bílým nebo purpurově červeným závojem z květního toulce. Tato krása bohužel vydrží jenom pár dní, květy velmi rychle odkvétají.
V našich podmínkách se nejčastěji pěstuje Philodendron scandens, který je pnoucí. Mezi stromovité a keřovité druhy patří Philodendron wendlandii, Philodendron eichleri a Philodendron bipinnatifidum.
Filodendron scandes
Jedná se o filodendron vystoupavý, který má temné popínavé stonky. Listy tmavozeleně srdčité. Je to převislá nebo pnoucí rostlina. Použít ji můžeme do závěsných nádob anebo k popínání.
Filodendron se dá koupit v některých květinářstvích, zahradnictvích nebo na internetu. Cena rostlin je odvislá od velikosti a stáří rostliny.
Filodendron erubescens
Jedná se o filodendron císařský, někdy též zelený. Má šplhavý popínavý vzrůst, silnější kmínek a mnoho vzdušných kořenů. Listy jsou větší, až dvaceticentimetrové, mají šípovitý tvar. Barva listu je na lícové straně zelená a z rubu je fialová. Tato odrůda potřebuje oporu a můžeme ji použít do hydroponie.
Tento filodendron se dá koupit v některých květinářstvích, zahradnictvích nebo na internetu.
Filodendron xanadu
Filodendron xanadu je nejčastěji pěstovaný druh našich domácností. Listy má mnohem menší, ale kompaktnější a hustší. Jedná se o vzpřímenou odrůdu. Barva listů je zelená.
Tento filodendron lze zakoupit v některých květinářstvích, zahradnictvích nebo na internetu.
Filodendron selloum
Filodendron selloum je nápadný svými širokými listy, které jsou zbarveny zeleně. Jedná se o pnoucí rostlinu, vyžaduje tudíž oporu. Někdy se též nazývá jako domácí topení, a to z toho důvodu, že v době květu potřebuje kolem sebe rostlina teplotu kolem 38 °C, aby mohla být opylena. Květenství tak nedocílíme v běžném domácím prostředí. Listy tohoto druhu se využívají ke zdobení řezaných květin.
Tento filodendron se dá koupit v některých květinářstvích, zahradnictvích nebo na internetu.
Ve svém příspěvku LÉČENÍ PRAŠIVINY U KRÁLÍKŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anežka.
Kokcidiosa je nakažlivé onemocnění, které působí králíkářům největší ztráty. Stejnou metlou, jako je pro lidstvo tuberkulosa, je pro králíky kokcidiosa. Nemoc je vyvolávána choroboplodnými zárodky tak zvanými kokcidiemi a sice druhem kokcidium oviforme, dnes zvaným Eimeria Stiedae. Zárodky tyto se nacházejí ve žlučovodech a ve sliznici střevní člověka a hlavně králíků. Nakažení děje se obyčejně potravou (zelenou pící, trávou atd.), v níž nalézají se tyto choroboplodné zárodky. Nemocní králíci jsou s počátku smutní, téměř ničeho nežerou, mají vysokou horečku, dech jejich stává se rychlým a krátkým, slábnou, hubnou, až konečně v poměrně krátké době hynou. Někdy se při tom nadýmají, silně slintají, aneb dostávají průjmy. Léčení bývá málokdy úspěšným, protože nemoc se úžasně rychle šíří a téměř celý chov vymírá. Zvláště zhoubně řádí choroba mezi králíky mladými; když některý z nich nemoc přečká, zdá se býti zdravým a bývá obyčejně v chovu používán dále. Uzdravení takového zvířete bývá však toliko zdánlivé, neboť stává se vlastně trvalým nositelem a rozšiřovatelem této nákazy. Při pitvě mrtvého králíka nalézáme dosti často na játrech bílé nebo nažloutlé uzlíky v různém množství a v různých velikostech. Jindy pouhým okem nenalezneme vůbec žádných změn a v těch případech doporučoval bych odbornou prohlídku zvěrolékařem, který mikroskopickým rozborem králičího trusu stanoví přesnou diagnosu. Nákaza šíří se velmi rychle po celém okolí, králíkárna bývá pak choroboplodnými zárodky tak zamořena, že v ní bez nebezpečí není možno dále králíky chovati. Jediným bezpečným prostředkem k zabránění nového vypuknutí nákazy je spálení mrtvých králíků, steliva a celé králíkárny. Pouze tam, kde choroba netrvala dlouho, kde králíkárna je kusem vyšší hodnoty, je možno ohroženou králíkárnu úzkostlivou desinfekcí zachrániti. Z léků, které jak jsem podotkl nemají valného úspěchu, užívá se nejčastěji slabého roztoku kreolinu (každý druhý den vnitřně podati jednu kávovou lžičku), glycerinu, chininu, směsi sirného květu a kalomelu (jednu lžičku denně).
Nadmutí vyskytuje se nejvíce u králíků mladých, ale i starších a bývá příčinou častého uhynutí. Onemocnění pozná se snadno dle toho, že břicho králíka je nápadně nafouklé a králík se sotva pohybuje. Tvrdívalo se, že příčinou nadmutí je krmení čerstvé zelené píce, hlavně jetele, dnes však víme, že není to pouze jetel, nebo zelená píce, ale že to bývá mnohem častěji zatuchlá nebo plesnivá sláma, namrzlé nebo nahnilé brambory, změněné obilniny, zvadlá a kvasící potrava atd. Následkem chybného kvašení vytváří se v žalludku a ve střevech veliké množství plynů, které silně stěny jejich napínají, takže může dojíti k prasknutí jich a náhlé smrti. Léčení: jakmile zpozorujeme nadmuté břicho u králíka, musíme ihned břicho králíka tříti, volně vypustiti na dvůr a přinutit k pohybu. Vnitřně podáváme mu vodu s několika kapkami čpavkového lihu, heřmánkový odvar, vápennou vodu (jednu lžičku), aloe na slabou špičku nože.
Slintavka objevuje
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Mezi áronovitými můžete vybírat například z těchto pokojových rostlin: monstera, diefenbachie, filododendron či spatiphyllum.
Monstera (Monstera)
Tato ovíjivá křovina s širokými listy a dlouhými řapíky patří mezi větší pokojové rostliny. Dospělé rostliny mívají listy hluboce laločnaté a proděravěné, o čemž se mimo jiné můžete přesvědčit třeba na těchto fotografiích: monstera foto.
Monsteru pěstujte v polostínu, vyhovuje jí normální pokojová teplota, v zimě minimálně 15 stupňů Celsia. Zalévejte mírně, v době vegetace přihnojujte dvakrát měsíčně standardním tekutým hnojivem. Také monstera dává přednost zvýšené vzdušné vlhkosti, proto ji postavte na vlhké oblázky a často mlžte. Veškeré dlouhé vzdušné kořeny zastrkávejte do zeminy, aby z ní mohly brát výživu. Monsteru je dobré vyvázat k silné opoře.
Filodendron (Philodendron)
Filodendron je liánovitá rostlina s velkým množstvím vzdušných kořenů. Potřebuje oporu, okolo které se obtáčí, nebo jej můžete zasadit do závěsných nádob. Tvar listů je srdčitý nebo šípovitý. Rostlina může dorůst až do výšky 150 cm. V našich podmínkách nevytváří květy.
Filodendron pěstujte při vyšších teplotách, v zimě postačí teplota nad 12 stupňů Celsia, nesnáší přímé slunce. Zalévejte jen mírně a ve vegetační sezoně aplikujte jednou za dva týdny standardní tekuté hnojivo. Během zimních měsíců zalévejte slabě. Rostlina vyžaduje vysokou vlhkost vzduchu, postavte ji tedy na vlhké kamínky a často roste.
Spathiphyllum má krásný střízlivý vzhled, nejlépe vynikne jako solitér. Temně zelené listy této rostliny poskytují krásné pozadí čistě bílým toulcům. O půvabu této pokojové rostliny se můžete přesvědčit zde: lopatkovec foto.
Lopatkovec vyžaduje polostín, ale miluje teplo; přezimuje při teplotě 12 stupňů Celsia. Od časného jara do poloviny podzimu jej zalévejte jen mírně a přihnojujte jednou za dva týdny standardním tekutým hnojivem. V zimním klidovém období zalévejte slabě. Rovněž spathiphyllum potřebuje vysokou vzdušnou vlhkost. Květináč postavte na vlhké kamínky a rostlinu pravidelně mlžte. Toulce neroste, mohly by začít hnít.
V naší poradně s názvem CHOROBY A ŠKŮDCI VINNÉ RÉVY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Karel iason.
prosím o identifikaci choroby a způsob zákroku. ty kuličky na listech se vyskytly náhle a na všech listech. Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Kuličky na listech vyvolává drobný, pouhým okem neviditelný roztoč, který saje na spodní straně listů. Na horní straně čepelí listů jsou nápadně vypouklé, různě velké a utvářené, zeleně nebo červeně zbarvené puchýře.
Možnosti ochrany
Preventivní postřik révy v době rašení sirnatými přípravky (KUMULUS WG, SULKA K) nebo krátce po vyrašení přípravky určenými na předjarní postřik ovocných dřevin a révy (Oleo-Ekalux, Pyrilux).
Akutní postřik jakýkoliv přípravek proti žravým a savým škůdcům aplikovaný hlavně na spodky listů.
Rostlina patří do čeledi áronovité. Pochází z tropických a subtropických oblastí Afriky a Asie. Je to rostlina okrasná listem a v našich podmínkách květy nevytváří. Řadíme ji mezi liánovité rostliny, které mají velké množství vzdušných kořenů. Ke svému růstu tedy potřebují oporu, okolo které se obtáčí, nebo je můžeme použít do závěsných nádob. Tvar listů bývá srdčitý anebo šípovitý.
Filodendron patří mezi pokojové rostliny, které mají rady teplo celoročně, takže i přes zimu mu musíme dopřát příjemnou teplotu, která by neměla klesnout pod 18 °C. Rostlina potřebuje dostatek světla, ale v létě na ni nesmí dopadat přímé sluneční paprsky, ty by mohly rostlinu spálit. Zálivka by měla být pravidelná a půda stále vlhká, ale nesnáší přemokření a také vysychání. Filodendron je dobré rosit, u velkých rostlin je vhodné otírat listy vlhkým hadrem. Každý rok by měla být rostlina zjara přesazena, podpoříme tím růst. K rostlině dodáváme oporu a podle potřeby ji můžeme i seříznout, jestliže ji nepodepřeme, stonek se svěsí.
Listy filodendronů mohou být krásně třpytivé nebo matné, temně zelené nebo načervenalé, mohou být i stříbrné, na vrcholku dlouze zaostřené, středních rozměrů, dlouhé 8 až 14 cm a široké 5 až 9 cm. V uzlech odrůstají vzduchové kořeny. Nedoporučuje se obřezávat vzdušné kořeny či je vracet do země.
Rostlina potřebuje středně těžkou humózní zeminu. Dospodu květináče je nutná drenáž, která zabrání přemokření. Přihnojování provádíme během vegetace, a to dvakrát za měsíc od jara do podzimu.
Optimální způsob jak rozmnožit filodendron je řízkování. Řízky mohou být vrcholové nebo ostní (stonkové). Řízky odebíráme s 3 až 5 listy, seřízneme čistým, mírně šikmým řezem a namočíme do stimulátoru. Takto připravené řízky napícháme přímo do květináče po několika kusech. Přibližně za 4–6 týdnů nám zakoření.
Filodendron nejčastěji napadají mšice, molice a puklice. Když zjistíme, že je rostlina napadená, dáme ji do karantény a použijeme organofosfátové insekticidy nebo biologické prostředky na bázi oleje. Poté postřik po několika dnech opakujeme, dokud se škůdců zcela nezbavíme. Z chorob se u filodendronu můžeme setkat s opadem listí a hnilobou kořenových krčků, způsobenou přelitím rostliny.
Ve svém příspěvku PĚSTOVÁNÍ ČESNEKU CHOROBY A ŠKŮDCI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jindra Josef.
Včera jsem sklízel česnek.Na polovině záhonu téměř už žlutá nať.Druhá polovina ještě slušně zelená a konce listů už žloutnoucí.Na té první žluté nati jsem zaregistroval silné napadení jakoby rzí.Plno drobných teček rzi.Setkal jsem se s tím poprvé.Co to je?:
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Marie.
Dobrý den,
měla jsem úplně stejný problém u česneku. Česnek byl napaden rzí, listy rostliny začaly žloutnout, některé víc, některé méně. Rozhodla jsem se česnek vytáhnout ze země. Vrchní vrstva byla pokryta plísní. Sloupla jsem a dala sušit. Dokonce už mi něco žere i cibuli. U kořene, pokud už není zcela sežraný, jsem objevila malinké hnědé housenky.
Také prosím o radu.
Filodendron ve svých pletivech obsahuje nerozpustné krystaly šťavelanu vápenatého ve tvaru jehliček (rafid), které při pozření mechanicky dráždí sliznice dutiny ústní a trávicího traktu. Nejčastějšími příznaky je svědění, otoky rtů, jazyka, patra a hltanu, což vede ke ztíženému dýchání a polykání. V některých případech se otrava může projevit dávením, zvracením a průjmem. Filodendron dráždí i pokožku, která je zarudlá a svědí. Při práci s filodendronem tedy musíme být velmi opatrní, aby se nám nedostal do úst, očí a nosu.
Ve svém příspěvku CHOROBY A ŠKŮDCI VINNÉ RÉVY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeněk Buráň.
Mladé listy na hroznech jsou proděravělé .spíše bych řekl,že se rozpadají jakoby vnitřní pletivo listů.Barva listů je normální.Je pravdou,že v současné době byly rána poněkud chladná,ale nerzlo.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Celá rostlina je jedovatá s výjimkou zralého plodu (viz výše). Je to způsobeno nerozpustnými krystaly šťavelanu vápenatého, které ve svých pletivech monstera a další druhy čeledi aronovitých, obsahují. Krystaly mají tvar jehliček, jež pak následně po pozření jakékoli části rostliny nebo nezralého plodu dráždí sliznice dutiny ústní a trávicího traktu. Objevuje se svědění a pálení jazyka, potíže s polykáním, může dojít i k dávení a dušení. Proto pozor na tuto rostlinu, pokud máte doma malé děti.
Ve svém příspěvku VINNÁ RÉVA NEMOCI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivan Mezník.
Na hroznech odrůdy mopr praskají ještě nezralé bobule. Prosím o radu, co učinit
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Ivana Šiklová.
Dobrý den, můžete mi poradit, o jakou chorobu/škůdce na připojené fotce se jedná? Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Vinnou révu napadají nejčastěji. Vedle včasného zásahu vhodnými fungicidy je důležitá především prevence, která začíná u výsadby keřů na vhodné stanoviště, pokračuje vyváženým hnojením a prosvětlováním keřů. Houbové choroby se rozvíjejí při určitých klimatických podmínkách. Příznivými podmínkami jsou hlavně teploty kolem 25 °C a vlhko. Mezi nejčastější houbové choroby révy vinné patří padlí révy, plíseň šedá, plíseň révová a další, jako je červená skvrnitost révy či červená spála révy vinné. Bobule jsou na tyto choroby nejvíce náchylné v srpnu, kdy je potřeba nezanedbat často už poslední ošetření vinice proti těmto houbovým chorobám.
Plíseň révová (Peronospora)
jedna z nejvýznamnějších chorob vinné révy
příznaky: olejovité, žlutozelené, oválné skvrny na povrchu a bělavý spodek listu, hnědnou a zasychají květenství, postižená místa odumírají, silně napadené listy opadávají
ochrana: spočívá zejména v použití měďnatých přípravků, jako jsou Champion, Cuproxat, a dále Folpan a Melody Combi. Pro zahrádkáře jsou vhodné zejména Champion a Cuproxat. Při malé znalosti příznaků choroby se první ošetření provádí před květem a druhé po odkvětu. Organické fungicidy mají dobrou, ale kratší účinnost. Měďnaté fungicidy jsou vhodné především v druhé polovině léta. Pokud jimi ošetřujete révu pěstovanou u zdi, dávejte pozor na to, že postřik by mohl obarvit omítku namodro. Zásadní ochranou, na kterou nejsou třeba žádné přípravky, je důkladně na podzim shrabat všechno listí a bezpečně jej zlikvidovat, nebo spálit. Dobrou prevencí je pěstovat révu na vhodných, slunných místech, kde se pokud možno nevyskytují silné a časté letní rosy, a udržovat keře prosvětlené, vzdušné. Vyšlechtěny byly i odrůdy k této nemoci rezistentní, například vinná réva Krystal
příznaky: choroba napadá všechny zelené části keře, napadené listy i bobule vypadají, jako by byly posypané moukou, napadené bobule praskají a objevuje se takzvaná semenná průtrž, při níž se vylije obsah bobule ven a veškerá úroda může přijít vniveč. Na letorostech vznikají různě utvářené skvrny, které při vyzrávání dřeva tmavnou, až černají
ochrana: lze použít přípravky Discus a Kumulus, pro zahrádkáře je nejvhodnější Discus, který je běžně k dostání včetně návodu na ředění vodou. Preventivní postřiky se aplikují již na mladé výhonky do výšky 20 cm. Postřik lze zopakovat před kvetením a poté při nasazování plodů. Sirné fungicidy jsou proti padlí révovému velmi účinné, ale neměly by se aplikovat dva měsíce před sklizní. Prevencí je vhodné stanoviště pro p
Ve svém příspěvku ČERNÁNÍ HROZNŮ VÍNA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Martin Beníšek.
V období dozrávání hroznů dochází k postupnému modrání (černání?) bobulí a zastavení jejich vývoje a mám pocit, že se naopak začínají zmenšovat. Začíná to právě nyní (cca 10.8.), některé hrozny jsem už utrhl a vyhodil. V roce 2015 dozrálo snad jenom 5% úrody. Před dozráním je vše v pohodě a pak to začne..
Děkuji za radu.
Martin Beníšek
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Roman.
Dobrý den, můžu se zeptat, jestli tu révu pěstujete pouze na jídlo nebo z ní dle vyrábíte víno? Já mám takový sen, mít svou vlastní malou vinici a vyrobit jen pár lahví pro vlastní spotřebu. Ale to bych potřeboval probrat s nějakým pěstitelem. Rád bych si nechal poradit osobně. Víno moc miluji a obdivuji takové http://www.vinigrandi.cz/cs/ velké vinotéky. Ale zatím opravdu nemířím tak vysoko :)
V naší poradně s názvem CHOROBY A ŠKŮDCI VINNÉ RÉVY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Honza.
Dobrý den, na odrůdě Prim jsem objevil problém. Dokázal by někdo poradit, co to je a popř. co s tím? Děkuji. Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Takto vypadá sluneční úžeh plodů vinné révy. Příčina je vysoká teplota v kombinaci s nevhodně načasovaným nebo rychlým odlistěním a vystavením hroznů přímému slunku. Sluneční úžeh révy vzniká jako poškození infračerveným zářením. V podstatě lze mluvit o poškození hroznů vysokými teplotami. Tepelné záření, které může způsobit sluneční úžeh, se odvíjí od kombinace teploty, slunečního záření a proudění větrů. V bobulích, exponovaných ke slunečnímu záření, může být teplota vyšší až o 10°C, než je aktuální teplota vzduchu. Při teplotách okolo 35°C, může být teplota bobulí kolem 45°C, což může být destruktivní nejenom pro slupku, dužninu bobule, ale také pro enzymatický systém. Zcela destruktivně proto může být ovlivněná tvorba látek obsažených v bobulích a tím také kvalita hroznů. Vliv tepelného záření na bobule se zesiluje, zejména za bezvětří nebo minimálního proudění vzduchu.
Určitě znáte z vlastní zkušenosti velmi intenzivní, sálavé teplo, které je možné pozorovat při vysokých teplotách, při intenzivním slunečním záření a za bezvětří ve vinici. Právě toto teplo má destruktivní vliv na bobule.
Proudění větru může snižovat riziko vzniku slunečního úžehu. Proudění větru má ochlazující vliv a teplota bobulí se může výrazně snižovat. Může být na stejné úrovni, jako je aktuální teplota vzduchu nebo i nižší.
Poškození na hroznech se objeví většinou do 24 hodin a po 5–10 dnech působení těchto extrémních podmínek může dokonce dojít až k odumření třapiny. Jakmile překročí teplota vzduchu 35 °C, lze předpokládat, že úplná exponovanost hroznů je výrazně škodlivá.
Napadení bobulí je typické propadáním slupky bobule, která se zbarvuje do hnědé až fialové barvy. Při silnějším napadení dochází k scvrkávání bobulí. Postupně může dále docházet k zasychání bobulí. Takto extrémně poškozené bobule již nejsou vhodné ke zpracování na víno. Jelikož jsou často poškozené pouze části exponovaných hroznů, bylo by velice obtížné a časově náročné hrozny třídit ve vinici. Je proto třeba hrozny co nejšetrněji vylisovat a minimalizovat jakýkoliv delší kontakt poškozených hroznů s moštem. Mohlo by docházet k extrakci hořkých látek do moštu a vína.
Na poškození jsou náchylnější větší bobule. Poměr mezi slupkou bobulí a objemem bobule je poměrně malý a vrstva kutikuly je většinou tenká. Nejcitlivější jsou právě stolní odrůdy, kam patří i odrůda Prim, a dále moštové odrůdy s větší bobulí.
S blížícím se termínem zaměkání je proto také třeba změnit strategii odlistění. Odlistění zóny hroznů, prováděné v tuto dobu, by mělo být pouze jednostranné. Při směru řad sever-jih by se mělo odlistění provádět pouze z východní strany listové stěny. Při jiném směru řad, vždy z takové strany, kde svítí ranní slunce. Bobule jsou také odolnější ke slunečnímu úžehu, pokud bylo odlistění provedené brzy po odkvětu révy vinné.
Jestliže je některá vinice výrazněji odlistěná a zároveň hrozí poškození vysokými teplotami a sluncem, je možné aktuálně provést postřik kaolinem v 5% koncentra
Na pěstování není rostlina nijak zvlášť náročná. Pokud se rozhodnete mít monsteru doma, bude kolem sebe potřebovat hlavně dostatek prostoru. Počítejte tak s 1 – 2 metry kolem dokola a 2 – 3 metry na výšku. Umístěte ji na světlé místo, bez přímého slunečního záření. Zeminu vyžaduje středně těžkou, na dno nádoby je dobré dát drenáž proti přemokření. To totiž přímo nesnáší. Zálivka by tedy měla být častá a mírná, než jednorázová a vydatná. Pro monsteru a její růst je ale velmi důležitá vzdušná vlhkost. Proto ji často rosíme nebo listy otíráme vlhkou houbičkou. Stejně tak je dobré zvlhčovat její vzdušné kořeny. Vyhovuje jí běžná pokojová teplota: V zimě, v klidové fázi rostliny, by neměla klesnout pod 10 stupňů (optimum je mezi 15 – 20 stupni).
Monstera se množí vrcholovými řízky (odebíráme je v létě) nebo stonkovými řízky, přičemž každý by měl mít vzdušný kořen. Necháme je zakořenit ve sklenici s vodou při teplotě 22 – 24 stupňů. Vypěstovat novou rostlinu trvá cca 4 – 5 měsíců. Mladé rostliny pravidelně 1x ročně přesazujeme a to vždy do květináče o cca 2 cm většího. Monstery starší více než 4 roky je dobré také přesazovat, tentokrát stačí 1x za 2 – 3 roky. Každý rok jim ale vyměňte vrchní vrstvu zeminy (nejlépe ji doplnit humusem). Ve vegetačním období rostlinu 1x týdně přihnojte kombinovaným hnojivem pro pokojové rostliny. Vzhledem k liánovitému charakteru je dobré poskytnout rostlině nějakou oporu, po které by se mohla pnout a přichytit k ní své vzdušné kořeny. Ideální je tyč obalená mechem nebo kokosovým vláknem, která tak může nasáknout vodu.
Nic nevyvolává takový pocit idyly jako domácnost obrostlá popínavými rostlinami. Je v tom kouzlo, romantika, starobylost, pohoda.
Voskovka
Má latinský název Hoya a je to ideální rostlina pro pěstování v závěsném košíku či na okrasné mřížce. Voskový povrch listů předurčil název této rostliny. Kožovité listy voskovky mají schopnost zadržovat vodu. Spíše ji zahubíme přeléváním než nedostatkem vody. Masité listy jsou přibližně 2,5 cm široké a 5 cm dlouhé. Hvězdicovité květy jsou soustředěny ve svazcích asi po dvanácti až patnácti kusech. Voskovka kvete na jaře a v létě, její květy krásně voní. Důležité je neodstraňovat stopky odumřelých květů, protože se na nich vytvářejí další. S rostlinou by se nemělo hýbat, aby poupata neopadala. V létě ji lze rosit, ale pozor na květy, těm by se voda měla vyhnout. V dospělosti voskovka často vytváří bezlisté šlahouny, které později obrůstají listy. Teplota, ve které se jí daří, se pohybuje od 10 do 21 °C. Má ráda hodně slunečního světla, má-li kvést, potřebuje přímé slunce. Nejvhodnější je umístění na okně, které je orientované na východ nebo na západ, polední úpal na jižním okně je pro ni příliš silný. Ve vegetačním období vyžaduje bohatou zálivku. V zimě se doporučuje omezení zálivky, stačí ji zalévat jednou za 14 dní. Od jara do podzimu můžete voskovku jednou za dva měsíce přihnojit.
Filodendron
Má latinský název Philodendron. Popínavých filodendronů je mnohem více než keříčkovitých druhů a jsou také jako pokojové rostliny mnohem víc oblíbené. Potřebují oporu například mechových tyčí, aby se po nich mohly dobře pnout a aby se na nich mohly zachytit svými vzdušnými kořeny. Ze všech filodendronů je nejznámější Philodendron scandens. Roste velmi rychle, můžeme ho pěstovat na bambusové tyči nebo v závěsném košíku, má menší listy ve tvaru srdíčka. Jejich řapíky jsou červené. Pokud budete filodendron pěstovat při nižší intenzitě světla, bude červená barva na spodní straně listů mnohem světlejší. Vzdušné kořeny by se neměly odstraňovat, ale nasměrovat do zeminy v květináči.
Mučenka
Má latinský název Passiflora caerulea. Jde o nenáročnou rostlinu, která velmi rychle roste. Má krásné květy, které se objevují pouze na mladých výhoncích, proto potřebuje každý rok, a to většinou zjara, ořezat. Vyžaduje přímé sluneční světlo a hojné zalévání. Dobře roste v teple, ale i v chladu. V zimě je pro ni důležité období klidu při teplotě kolem 10 °C. Častěji ostřikujte. V příliš teplé místnosti listy žloutnou a schnou, tvoří se málo poupat a květů a rostlina rychle ztrácí na dekorativnosti. Mučenka vyžaduje přímé světlo. Vhodné je východní či
V naší poradně s názvem CHOROBY A ŠKŮDCI VINNÉ RÉVY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zahradník.
Takto vypadá sluneční úžeh plodů vinné révy. Příčina je vysoká teplota v kombinaci s nevhodně načasovaným nebo rychlým odlistěním a vystavením hroznů přímému slunku. Sluneční úžeh révy vzniká jako poškození infračerveným zářením. V podstatě lze mluvit o poškození hroznů vysokými teplotami. Tepelné záření, které může způsobit sluneční úžeh, se odvíjí od kombinace teploty, slunečního záření a proudění větrů. V bobulích, exponovaných ke slunečnímu záření, může být teplota vyšší až o 10°C, než je aktuální teplota vzduchu. Při teplotách okolo 35°C, může být teplota bobulí kolem 45°C, což může být destruktivní nejenom pro slupku, dužninu bobule, ale také pro enzymatický systém. Zcela destruktivně proto může být ovlivněná tvorba látek obsažených v bobulích a tím také kvalita hroznů. Vliv tepelného záření na bobule se zesiluje, zejména za bezvětří nebo minimálního proudění vzduchu.
Určitě znáte z vlastní zkušenosti velmi intenzivní, sálavé teplo, které je možné pozorovat při vysokých teplotách, při intenzivním slunečním záření a za bezvětří ve vinici. Právě toto teplo má destruktivní vliv na bobule.
Proudění větru může snižovat riziko vzniku slunečního úžehu. Proudění větru má ochlazující vliv a teplota bobulí se může výrazně snižovat. Může být na stejné úrovni, jako je aktuální teplota vzduchu nebo i nižší.
Poškození na hroznech se objeví většinou do 24 hodin a po 5–10 dnech působení těchto extrémních podmínek může dokonce dojít až k odumření třapiny. Jakmile překročí teplota vzduchu 35 °C, lze předpokládat, že úplná exponovanost hroznů je výrazně škodlivá.
Napadení bobulí je typické propadáním slupky bobule, která se zbarvuje do hnědé až fialové barvy. Při silnějším napadení dochází k scvrkávání bobulí. Postupně může dále docházet k zasychání bobulí. Takto extrémně poškozené bobule již nejsou vhodné ke zpracování na víno. Jelikož jsou často poškozené pouze části exponovaných hroznů, bylo by velice obtížné a časově náročné hrozny třídit ve vinici. Je proto třeba hrozny co nejšetrněji vylisovat a minimalizovat jakýkoliv delší kontakt poškozených hroznů s moštem. Mohlo by docházet k extrakci hořkých látek do moštu a vína.
Na poškození jsou náchylnější větší bobule. Poměr mezi slupkou bobulí a objemem bobule je poměrně malý a vrstva kutikuly je většinou tenká. Nejcitlivější jsou právě stolní odrůdy, kam patří i odrůda Prim, a dále moštové odrůdy s větší bobulí.
S blížícím se termínem zaměkání je proto také třeba změnit strategii odlistění. Odlistění zóny hroznů, prováděné v tuto dobu, by mělo být pouze jednostranné. Při směru řad sever-jih by se mělo odlistění provádět pouze z východní strany listové stěny. Při jiném směru řad, vždy z takové strany, kde svítí ranní slunce. Bobule jsou také odolnější ke slunečnímu úžehu, pokud bylo odlistění provedené brzy po odkvětu révy vinné.
Jestliže je některá vinice výrazněji odlistěná a zároveň hrozí poškození vysokými teplotami a sluncem, je možné aktuálně provést postřik kaolinem v 5% koncentra
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Honza.
Vážený pane Zahradníku, velmi Vám děkuji za rychlou a obsáhlou odpověď a vysvětlení!
Anthurie může být napadena hned několika chorobami nebo škůdci:
svilušky – škůdci, kteří napadají většinou nahnědlé listy a dále se šíří na ty zdravé, příznakem jsou stočené listy. Svilušek se můžete zbavit chemickými přípravky.
třásněnky – škůdci jen milimetrové velikosti a pouhým okem téměř nepozorovatelné, živí se tekutinou z rostlin, příznakem jsou žluté nebo šedobílé skvrny, napadené listy úplně uschnou. Zjistíte-li napadení včas, zkuste rostlinu opakovaně osprchovat, pokud to nepomůže, musíte použít chemický postřik.
molice – škůdci dorůstající 1 až 2 mm. Příznakem jsou listy, které ztrácejí barvu a jsou pokryty lepivým trusem. Chcete-li se těchto škůdců zbavit, zakupte si lepivé destičky, na které se dospělé molice přilepí.
vlnatky – škůdci, kteří ve větším množství vypadají jako chomáč vaty. Na rostlině vytvářejí prasklinky a nádorky a tato místa pak napadají další hniloby a škůdci. Odstranit je můžete buď babiččiným receptem, kdy listy a poškozená místa potřete alkoholem, nebo použitím chemických přípravků.
Ve svém příspěvku CHOROBY A ŠKŮDCI VINNÉ RÉVY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeněk.
Zdravím. Toto někdo znáte? Je to škůdce? Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Největším nepřítelem orchidejí je paradoxně voda – myšleno její množství (ale o tom více v kapitole o správné zálivce). Dále pak přímé slunce a v neposlední řadě škůdci. Jinak se ale dá konstatovat, že orchideje jsou méně náročné než mnohé jiné pokojové rostliny.
Co se týká škůdců, orchideje nejčastěji napadají svilušky, třásněnky, mšice, červci, puklice a molice. Nejúčinnější ochranou pro napadené rostliny je samozřejmě okamžité odstranění škůdců vlhkým jemným hadříkem (případně vatovou tyčinkou), následovat by mělo omytí napadených částí mýdlovou vodou a postřik účinným insekticidem.
Další nepříjemností jsou choroby. Mezi ně patří různé hniloby a houbové choroby, které jsou většinou způsobeny přílišnou zálivkou nebo zaléváním na noc, případně působením vody v paždích listů nebo růstové růžici. Na tyto choroby se doporučuje fungicid Qadris. Při větším napadení je potřeba odstranit napadenou tkáň a zatřít přímo koncentrátem tohoto přípravku. Po zaschnutí ještě raději postříkat celou rostlinu. Následně dodržujte zásady správného zalévání orchidejí.
Objeví-li se na listech orchidejí skvrny a listy jsou měkké, jde o příznak houbové choroby. Nejčastěji rostliny napadají houby zvané Phythium a Phytophora, které na listech způsobují hnědé a černé skvrny. Části rostlin napadené houbovými chorobami je nutné okamžitě odstranit.
příznaky: na plně vyvinutých listech se objeví zřetelné drobné světlezelené až žlutozelené, skvrny, ohraničené žilnatinou. Skvrny jsou ojedinělé nebo ve skupinách. Postižená místa červenají, hnědnou a postupně nekrotizují. Na okrajích skvrn postupně vznikají další světlé skvrny. Silně postižené listy žloutnou nebo červenají a předčasně opadávají. Bakterie přetrvávají dlouhodobě epifyticky na rostlinách a za příznivých podmínek napadají pletiva listů
ochrana: k výskytu dochází zejména za deštivého počasí, na teplotě nezáleží, výskyt této choroby tedy omezí všechna opatření, která zajistí plnou vitalitu keřů, zejména jejich vyrovnaná výživa
příznaky: na hlavě keře nebo na kmínku se objevují různě velké a utvářené nádory. U sazenic jsou nádory obvykle v místě srůstu roubu a podnože a na bázi podnožového řízku. Nádory jsou zpočátku bílé nebo zelené, měkké, květákovité, později tvrdnou a dřevnatí. Postižené keře mají světlejší a menší listy a kratší a slabší přírůstky. Silně postižené keře slaběji rostou a dávají menší a méně kvalitní sklizeň
ochrana: je třeba zabránit nebo omezit poranění včetně poškození mrazem a případná poranění ošetřit. Důležité je zlikvidovat napadené rostliny. Riziko napadení omezuje správná péče a harmonická výživa, která zajistí plnou vitalitu keřů
V naší poradně s názvem CHOROBY A ŠKŮDCI VINNÉ RÉVY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiří.
Koupil jsem v zahradnictví 2 hlavy vinné révy.Jedna ani po cca 6-ti letech neměla ani hrozen,druhá odkvete a pak hrozny uschnou.Mám je hlavně jako porost pergoly,ale i tak mě to štve.Dá se s tím něco udělat?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Zřejmě nemáte vhodné podmínky pro zakoupenou odrůdu. Je potřeba se podívat po okolí, zda-li někde roste réva, která plodí. Tu si namnožit a nahradit s ní vaše dvě stávající. Taktéž můžete révu na pergole nahradit například vistárií, která vám bude dělat radost svými nádhernými květy a stávající révu pěstovat na jiném místě.
Když „provětrávací“ prevence nestačí - jakými „zbraněmi“ teď musíme zasáhnout proti houbovým chorobám?
Z toho, co jsem uvedla o sprchávání jako důsledku srážek v době kvetení vyplývá, že takzvaně „do květu“ bychom aplikovat postřiky raději neměli. Po odkvětu a v době vegetace vůbec je nutné pravidelně kontrolovat zdravotní stav révy a to podle vývoje počasí vyhledávat příznaky buď peronospóry (pokud je počasí deštivé) nebo příznaky padlí (pokud je sucho). Aplikovat přípravky proti těmto dvěma chorobám doporučuji drobným pěstitelům podle výskytu příznaků. Sice existují signalizační postupy, jak vývoj chorob v daném čase předpovídat, ale jsou značně náročné. Tak náročné, že ti, kteří je ovládají, je poskytují profesionálním vinařům jako placenou službu. Avšak drobný pěstitel si jistě najde chvíli na to, aby vinici pravidelně procházel, a příznaky výskytu houbových chorob jistě najde včas.
Pokud byl chemický zásah proti houbovým chorobám před květem proveden přípravkem s preventivním účinkem, je možné použít přípravky kontaktní. Proti peronospoře použijeme opět přípravky na bázi mědi, např. FOLPAN, CUPROXAT, či DITHANE, proti padlí např. KUMULUS, KARATHANE nebo CABRIO TOP.
Po odkvětu je však nutné vzít v úvahu možnost výskytu další houbové choroby a tou je šedá hniloba, dříve zvaná plíseň šedá, latinsky Botrytis cinerea. Ta škodí především na květenstvích a později především na hroznech. Květenství mohou zasychat a upadat. Působení plísně šedé známe nejvíce z doby, kdy hrozny zrají. Projevuje se hnilobnými skvrnami na bobulích, které jsou touto plísní napadané postupně - nejprve uvnitř hroznu (kde je déle vlhko) až k povrchovým bobulím, což je nebezpečné hlavně u odrůd s hustým hroznem. Takto napadené hrozny se nehodí ke sklízení. Toto houbové onemocnění je pro pěstitele pohromou - není závislé na teplotě, k jejímu zdárnému rozvoji stačí dostatek vlhkosti. Proto zůstává nepřítelem révy i na podzim, v září či říjnu – tedy pokud prší. Nicméně boj s plísní šedou je nutné začít již po odkvětu, proto se o tom zmiňuji už teď. Kromě preventivního kvalitního provedení všech zelených prací doporučuji v tomto případě určitě provést také preventivní chemické ošetření po odkvětu, například přípravkem MELODY COMBI. Zde je vidět bobule uvnitř hroznu napadené plísní šedou:
Doposud jsme se zabývali houbovými chorobami a v březnu jsme také věnovali pozornost bakteriálním a fytoplazmatickým onemocněním. Existují však ještě další révové choroby...
Systematicky jsou zařazené do skupiny „viróz“ a virům podobných mikroorganizmů, nazývaných „viroidy“ a „virózám podobná onemocnění“. Jsou způsobovány původci tak drobnými, že ani nemají buňky. Viry jsou tvořeny DNA s
S květy monstery a následnými plody se setkáme v našich podmínkách především v botanických zahradách, v běžné domácnosti velmi vzácně. Květy se objevují na koncích výhonů, jsou chráněné bílým až krémovitým toulcem, uprostřed pak vzniká plod. Podobají se květu kaly. Asi po 12 ti měsících po odkvětu dozrávají plody, které jsou cca 30 cm dlouhé a 4 cm silné. Jsou jedlé a velice chutné, musejí být ale dokonale zralé. Zralost poznáte podle opadajících spodních šupin (případně odpadne sám celý plod) a charakteristické vůně, která je jakousi kombinací mezi ananasem a banánem. Takto plody také chutnají. V Karibiku a Polynésii jsou běžnou součástí jídelníčku místních obyvatel. Jí se buď za syrova, nebo se z něho připravují marmelády, sirupy či zmrzlina.
V naší poradně s názvem CHOROBY A ŠKŮDCI VINNÉ RÉVY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jaroslav Novotny.
Dobrý den.Kazdy rok mi před dozráním začnou hrozny černat.strikam to před tím 2x proti padlým ale stejně to nezabírá.prvni 2 sklizně byly krásné.reva je stará asi 15 let.nedaleko asi pět metrů máme túje.bude to tím?děkuji za radu
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Nahraďte révu za odolnější odrůdu, která vydrží plodit zdravé hrozny déle než dva roky. Vysledujte v okolí úspěchy ostatních vinařů a zjistěte názvy odrůd. Někteří vám třeba i namnoží na příští rok.
Tůje si můžete užívat klidně dál, neboť jejich přítomnost révu nijak neovlivňuje.
Houbové choroby si ještě chvíli počkají na větší teplo, ale někteří škůdci již záškodnictví zahajují, ale objektivně řečeno, jde o přirozené projevy jejich života. Tito nepřátelé révy jsou tak malí, že je téměř nevidíme. Patří do řádu roztočů a jedním z nich je hálčivec révový (Calepitrimerus vitis), který způsobuje na listech změny, a my pak mluvíme o kadeřavosti. Roztoči nabodnou listovou plochu a sají. V nabodnutém místě dojde k nekrotizaci napadených buněk, což poznáme při prohlížení listů proti světlu, kdy jsou rozpoznatelné černé tečky – místa vpichů. Tato mnohočetná poškození mají za následek deformaci listů, které vypadají jako roztrhané – proto označení kadeřavost. Protože je hálčivec tak malý, musí přezimovat tak, aby to měl blízko ke zdroji potravy – na borce v okolí pupenů či pod jejich šupinami. A protože pouze saje, neumí si ukousnout, nejlépe mu vyhovují měkká, mlaďounká potrava, tedy listy na vrcholu vyrůstajícího letorostu. Pokud se více rozmnoží, může způsobit zpomalení nebo dokonce zastavení růstu. Tím se omezí listová plocha a v ní probíhající fotosyntéza, a slabé keře dokonce mohou odumřít. Zde je vidět poškození listu hálčivcem révovým:
Do téže skupiny patří další škůdce, zvaný vlnovník révový (Colomerus vitis), který na listech svým sáním způsobuje tzv. plstnatost, což vypadá ještě hůře než kadeřavost. Vystouplé hrbolky na lícové straně listů mohou být zpočátku zbarvené do žluta nebo do červena (podle toho, zda jde o bílou či modrou odrůdu). Ze spodní strany je k vidění zvláštní plstnatý porost, který by někdo mohl považovat za plíseň. Jde však o vychlípeniny pokožkových buněk, zvané erineum, kterými buňky listů reagují na dráždivé sání tohoto roztoče. V erineu se vlnovník dále rozmnožuje, a pokud je jeho výskyt silný, listy se mohou úplně svinout, a tím pochopitelně přestávají plnit svou funkci. Na rozdíl od škůdce předchozího se tento většinou vyskytuje sporadicky. Dobrou zprávou je, že oběma škůdcům jejich vitalita dlouho nevydrží a už v srpnu zalézají k zimnímu spánku. Zde je vidět poškození vlnovníkem révovým na lícové straně listu:
A zde je vidět poškození vlnovníkem révovým na rubu listu:
Třetím záškodníkem z této skupiny na jaře se vyskytujících škůdců jsou svilušky, přesněji sviluška ovocná (Panonychus ulmi), případně sviluška chmelová (Tetranychus urticae). Svilušky, jak jinak, také sají na listech. (Ty pak bývají načervenalé, miskovitě se svinují nahoru, a zoubky na listech černají. Později celé listy žloutnou a usychají.) A také se jim líbí na květenstvích, která se pak dále nevyvíjejí a mohou zasych
příznaky: listům žloutne žilnatina a objevují se na nich světle zelené až žluté skvrny. Pokud jsou keře silně napadené, listy zcela zežloutnou, réva nekvete a po několika letech odumírá
ochrana: proti virovým onemocněním bohužel neexistuje žádná účinná ochrana. Napadené keře je třeba okamžitě zlikvidovat. Prevencí je důsledně kontrolovat vysazované sazenice. Chorobu přenáší savý hmyz, ale zdravý keř může nakazit i řízek či roub z nemocné révy
