FLAVONOIDY

Obsah látek

Jaterník podléška je jen velmi slabě jedovatý, obsah alkaloidu protoanemoninu a anemoninu je totiž nepatrný. Kromě toho obsahuje také glykosid hepatrilobin, antokyany, flavonoidy, třísloviny, sacharózu, amulsin, invertin a v oddenku saponiny.

Zdroj: článek Jaterník podléška

Toxické účinky

Mnoho druhů této rostliny se považuje za jedovaté, neboť obsahují toxický lobelin. Vzhledem k podobnosti lobelinů s nikotinem může být vnitřní užití lobelií pro vnímavé jedince nebezpečné, a to včetně dětí, těhotných žen a osob se srdečním onemocněním. Nadměrné používání způsobí nevolnost a zvracení. Rostliny také mohou obsahovat lobellicyonycin, který může způsobit závratě.

Výtažek z rostliny Lobelia inflata obsahuje lobelin, apigenin, lobelanin, isolobelanin, lobelanidin, quercetin dále kumariny, glukosidy a další flavonoidy.

Zdroj: článek Lobelka

Složení medu

Složení medu je dáno jeho původem; základní složky medu jsou: cukry (monosacharidy, oligosacharidy, trisacharidy), voda, organické kyseliny, bílkovinné látky (aminokyseliny, enzymy, hormony), tukové látky (mastné kyseliny, triglyceridy, steroly), vitamíny, antioxidanty (flavonoidy, flavanony), minerální látky (draslík, sodík, vápník, hořčík, fosfor, chlor, jod, měď, zinek, železo), vonné látky (alifatické alkoholy, aldehydy, ketony, kyseliny, estery organických kyselin) a barviva (kvercetin).

Zdroj: článek Med

Co je to Detralex

Jedná se o venotonikum a vazoprotektivum s mikronizovanou čištěnou flavonoidní frakcí 500 mg v jedné tabletě (diosminum 450 mg, flavonoidy vyjádřené ve formě hesperidinu 50 mg).

Pomocné látky

Sodná sůl karboxymethylškrobu, mikrokrystalická celulóza, želatina, magnesium-stearát, mastek, glycerol, hydroxypropylmethylcelulóza, makrogol 6000, natrium-lauryl-sulfát, oxid titaničitý, barviva (červený a žlutý oxid železitý).

Detralex zvyšuje napětí žilní stěny a odolnost cév. Omezuje tvorbu otoků a má protizánětlivý účinek. Přípravek se užívá u dospělých pacientů k léčbě chronické žilní nedostatečnosti dolních končetin, jako je pocit tíhy v nohou, bolest, noční křeče, edém, trofické změny (obtíže výživy a růstu tkání), včetně bércového vředu. Je používán také pro léčbu hemoroidů (lidově hemeroidů).

Zdroj: článek Detralex na hemeroidy

Složení

Účinnou látkou obsaženou ve všech částech petržele je silice (7 % v plodech, 0,5 % v kořenech), jejíž hlavní součástí je apiol. Petržel dále obsahuje myristicin, pinen, felandren, cymol, terpeny a další látky. Obsahuje také flavonoidy, polyacetyleny, furanokumariny, sliz a sacharidy. Petržel je rovněž zdrojem provitaminu A, vitaminů B, C, E a minerálních látek (draslíku, hořčíku, železa, vápníku, sodíku a fosforu). List obsahuje větší množství kyseliny listové.

Nejhodnotnější je v tomto směru kořen pastináku. Mimo jiné se traduje, že užití kořene pastináku spolu s mlékem příznivě působí na léčbu dnes už nepříliš rozšířených souchotin. Římané také věřili, že jsou kořeny pastináku afrodiziakem. Pastinák obsahuje velké množství draslíku (600 mg ve 100 g), též je cenným zdrojem vlákniny. Co se energetické hodnoty týče, 100 g pastináku má přibližně 55 kilokalorií, což je asi 230 kilojoulů.

Zdroj: článek Rozdíl mezi pastinákem a petrželí

Použití petržele v medicíně

Silice obsažená v petrželi drážděním ledvinového parenchymu zvyšuje diurézu, tento účinek mají současně i flavonoidy. Spasmolytické působení na cévy napomáhá zvýšení průtoku krve v ledvinách. Působí na rozšíření artérií, čímž nepatrně snižuje krevní tlak. Vliv petržele na trávicí trakt se projevuje zvýšením sekrece trávicích enzymů a uvolněním křečí hladkého svalstva. Petržel též vykazuje účinky uvolňující střevní plyny, protikřečové, podporující odkašlávání, působící proti střevním parazitům i vyvolávající nebo upravující nepravidelnou menstruaci. Tradičně se proto užívá k léčbě zánětů močového ústrojí a nedostatečného vylučování moči, při poruchách trávení spojených s nadýmáním, střevních křečích, průduškovém kašli ve stáří a při poruchách menstruace. Způsobuje rovněž prokrvení pohlavních orgánů (mírné afrodiziakum).

Zdroj: článek Rozdíl mezi pastinákem a petrželí

Venofarmaka

Venofarmaka jsou látky, které podle jejich výrobců chrání cévní stěnu a pomáhají zlepšit její funkci. Jejich působení zatím u žádného z nich nebylo řádně objasněno a ani klinicky prokázáno, s výjimkou nespecifických analgetik a látek tišících zánět. To ale neznamená, že jsou nutně neúčinné. Hypotetické mechanismy účinku jdou od vlivu na cévní a lymfatický systém, přes protizánětlívý vliv, antitrombotický účinek, vliv na hladké svaly a pojivo cévní stěny až k vlivu na genovou expresi: například syntézu lamininů (tribenosid) nebo expresi cykloxygenázy (ženšen). Mohou být přírodního, polosyntetického i syntetického původu. Často se jedná o rostlinné flavonoidy, jejich glykosidy, nebo saponiny. Jejich účinek byl kdysi vysvětlován antioxidačním působením, což je však nepřípustným zjednodušením. Účinnost proteolytických enzymů (třeba propagovaný Wobenzym) nebyla klinicky nikdy prokázána.

Používají se především při zánětu žil (akutní tromboflebitidě), varixech (křečových žilách) a hemoroidech.[1]

Zdroj: článek Venofarmaka volně prodejná

Účinky

Lidově je bylina ceněna pro své diuretické a současně antibakteriální vlastnosti. Pomáhá při otocích (například nohou), zadržování vody v těle, bílkovině v moči, dně či zvýšené hladině kyseliny močové v krvi, močových kamenech nebo při zánětech ledvin, močového měchýře a močových cest a také při snižování hmotnosti při nadváze a dále pak při kloubním revmatismu (bolest kloubů). Užití trubkovce se osvědčilo i při dialýze, v některých případech byl dokonce schopen potřebu dialýzy oddálit. V neposlední řadě podporuje správnou činnost jater (hepatoprotektivum na poruchy funkce jater).

Rostlina obsahuje:

• flavonoidy;
• calium;
• kyselinu rosmarinovou;
• eupatorin;
• sinensetin;
• tangeritin;
• kyselinu kávovou.

Přínosy byliny:

• usnadňuje močení;
• snižuje vysoký krevní tlak;
• léčí revmatismus a zánět kloubů;
• léčí syfilidu;
• snižuje výskyt kyseliny močové;
• léčí alergie;
• posiluje imunitu;
• pomáhá při diabetu.

Při pravidelné konzumaci čaje dochází k ústupu zmíněných projevů onemocnění.

Zdroj: článek Trubkovec tyčinkový

Účinky brusinek

Brusnice brusinka není u nás ve volné přírodě až tak běžnou záležitostí, je tedy vhodné s ní nakládat opatrně a její porosty chránit. Volně rostoucí keře vás někdy mohou lákat k vyrýpnutí a přenesení domů, ale nedělejte to. Přírodu poškodíte a mnoho parády vám stejně nenadělají, jsou vhodné maximálně do skalky... Navíc, jak se dočtete později, nabídka kulturních druhů je dostatečná.

Brusinka je známa svým spolehlivým dezinfekčním účinkem na močové cesty, a pokud vás s nadcházejícím podzimem bude trápit běhání na WC, sáhněte po brusinkách v jakékoliv podobě (účinný je i běžně prodávaný džus).

Sbírá se plod i list. Listy obsahují glykosidy (hlavní účinnou látkou je arbutin v obsahu 4–9 %), třísloviny (malé množství, proto je dobře snáší děti), flavonoidy (ve větším množství mohou způsobit nevolnost, někdy je kvůli tomu například urologický čaj špatně snášen), minerální soli, organické kyseliny... Mají dezinfekční účinky. Účinné jsou při zánětu močových cest. Působí žlučopudně a snižují obsah cukru v krvi. Sušená droga je svěže temně zelená s nevýraznou vůní a hořkou, svíravou chutí.

Plody jsou červené, lesklé, mají trpkou nakyslou chuť a moučnatou konzistenci. Sbírají se od června do září, vybarvené, ale pevné. Čerstvé se nepoužívají. Suší se a zavařují. Brusinková zavařenina se nekazí, neboť je v plodech přítomen přirozený konzervační prostředek kyselina benzoová, a to v množství lidskému zdraví neškodném.

Brusinky dále obsahují cukry, kyselinu citronovou, jablečnou, v menším množství kyselinu šťavelovou a benzoovou. Najdeme v nich i karotenoidy, vitamín C, flavonoidy, třísloviny, glykosidy, antokyany, pektin a mnoho minerálních látek a solí. Působí proti průjmům, jsou antisklerotické a využívají se rovněž v potravinářském průmyslu.

Zdroj: článek Brusinky

Použití

Jak již bylo popsáno, bylinka se využívá jak v kuchyni k dochucení pokrmů, tak v léčitelství. Z účinných látek se ve smilu vyskytují především silice (pineny, eugenol, geraniol), dále hořčiny a flavonoidy.

V současné době se zapomíná na využití této bylinky k léčbě, což je velká škoda. Vnitřně pomáhá proti křečím, zvláště při menstruačních obtížích. Vzhledem k obsahu hořčin podporuje tvorbu žluči a stimuluje činnost jater. Dále rovněž uklidňuje při migrénách a neuralgiích. Čaj ze smilu se doporučuje i na odhlenění při kašli.

Důležitý je také zevní účinek, a to jednak antibakteriální, fungicidní a protizánětlivý při artritidě a revmatismu, jednak hojivý na hematomy, popáleniny a jizvy. Zklidňuje i rozpraskanou kůži.

Používá se i při přípravě koupelových a masážních olejů vhodných při únavě, nespavosti a stresu. Regenerační účinky olejů obsažených v květech smilu našly své využití v kosmetice. Květy pomáhají proti volným radikálům i tvorbě vrásek. Jejich destilací se získává jeden z nejdražších esenciálních olejů, který prý pomohl zregenerovat tělo i ducha už antickému hrdinovi Odysseovi.

Zdroj: článek Smil italský

Bylina trubkovec

Trubkovec tyčinkový, latinsky Ortosiphon stamineus, je druh využívaný pro své léčivé účinky, vzhledem je podobný známé hluchavce. Lidově a nesprávně se často označuje jako trubkovec tyčinkovitý. Bylina je využívána především jako diuretikum s antibakteriálním účinkem. Je zdrojem silic s diterpeny a flavonoidy, které snižují zadržování vody v těle a mírně stimulují činnost štítné žlázy. Trubkovec není zatím dobře prozkoumán, tudíž nejsou známy ani jeho vedlejší účinky.

Jeho užívání by však mělo být omezeno při funkční nedostatečnosti srdce, při hyperfunkci štítné žlázy a při blokádě močovodů.

Předpokládá se, že bylina obsahuje genosidové sloučeniny – orthosifoniny, mastné kyseliny, esenciální oleje, rostlinné oleje, saponiny, sapofoniny a draselné soli.

Bylina trubkovec obvykle přitahuje včely, motýly a nektarové ptáky. Rostlina dosahuje výšky 1,5 metru a má oválné listy. Květy jsou bílé jako kočičí kníry, stopky jsou snadno zlomitelné a čtvercové. Rostliny obvykle rostou na polích, na březích řek nebo na místech s vlhkou půdou. Trubkovec prospívá v nadmořské výšce nad 700 metrů nad mořem.

Zdroj: článek Trubkovec tyčinkový

Škodlivost tújí

Túje neboli zeravy jsou stálezelené jehličnaté dřeviny z čeledi Cupressaceae (cypřišovité), které jsou u nás nepůvodní, ale velmi často se pěstují v parcích a zahradách. Jde o stromy či keře se šupinovitými listy, v juvenilním stadiu mohou mít i listy jehlicovité. Jednotlivé druhy se liší zvláště tvarem listů a šišek. Stejně jako další druhy čeledi Cupressaceae i zeravy obsahují velké množství silice.

V ČR se běžně pěstují 2 druhy rodu Thuja – Thuja occidentalis a Thuja plicata. Dále se zde pěstují i druhy Platycladus orientalis a Thujopsis dolabrata, které byly dříve také řazeny do rodu Thuja.

Thuja occidentalis (zerav západní) patří k nejčastěji pěstovaným druhům. Jsou to keře či stromy vysoké až 20 m, pocházející z východní části Severní Ameriky. V Evropě se pěstují již od 16. století.

Thuja plicata (zerav obrovský, zerav řasnatý) je podobná předchozímu druhu, jsou to stromy vysoké až 60 m. Pocházejí z tichomořského pobřeží Severní Ameriky. V Evropě se pěstují od 19. století, první exemplář byl vysazen v Praze.

Platycladus orientalis (zeravec východní), uváděný také pod jménem Thuja orientalis či Biota orientalis, je dřevina keřovitého či stromovitého vzrůstu, pocházející z Číny a Koreje. V Evropě se pěstuje od 18. století.

Thujopsis dolabrata syn. Thuja dolabrata (zeravinec japonský) se v Evropě pěstuje od 19. století. Jde o velmi dekorativní dřeviny s výraznou kresbou na spodní straně listů, pochází z Japonska.

Z hlediska obsahových látek jsou nejlépe prozkoumány druhy Thuja occidentalis a Platycladus orientalis. Rostliny obsahují 0,4–1 % silice, podle jiných zdrojů 1,4–4 %. Hlavní složkou je monoterpen thujon (směs stereoizomerů alfa-thujonu a beta-thujonu), který tvoří až 65 % silice. Kromě terpenických látek rostliny obsahují kumariny, flavonoidy a třísloviny.

Terpeny: alfa-pinen, borneol, kamfen, fenchon, limonen, myricen, terpin, terpinolen, thujon (85 % alfa-thujonu a 15 % beta-thujonu), thujylalkohol.

Kumariny: p-kumarová kyselina, umbelliferon.

Flavonoidy: katechin, gallokatechin, kemferol, kemferol-rhamnosid, mearnsitrin, myricetin, myricitrin, procyanidin, prodelfinidin, kvercetin, kvercitrin, isokvercitrin.

Rostliny jsou jedovaté – aplikace silice na pokožku vede k podráždění a alergické reakci. Otrava po požití se projevuje mydriázou (rozšíření zornice), poruchami vidění, zvracením, průjmem, tachykardií, hypertenzí a křečemi. Může také dojít k poškození jater a ledvin. LD50 thujonu pro potkana je při intravenózním podání 500 mg/kg. Dlouhodobý příjem thujonu, který je obsažen také v rostlinách čeledi Asteraceae, například v pelyňku (nápoj Absint), vede k poškození CNS.

Rostliny se tradičně používaly k léčbě nachlazení, horečky, bolestí hlavy, revmatismu a zánětu močového měchýře a také jako abortivum. Současné studie zkoumají účinky obsažených látek na organismus a možnosti jejich využití k léčebným účelům. Za účinky na organismus jsou zodpovědné především terpenické látky. Zjištěny byly protivirové účinky, ovlivnění imunitního systému (produkce cytokinů a protilátek, aktivace makrofágů) a protizánětlivé a protinádorové působení. Flavonoidy mají antioxidační účinek. Silice zeravce východního vykazuje toxické působení proti Alternaria alternata, původci houbových onemocnění. Zajímavé a perspektivní je také působení proti plžům při pěstování zeleniny. Kombinace túje a zelenina by mohla být tedy pro hubení plžů přínosná.

Zdroj: článek Kdy sázet túje

Rutin

Rutin je chemická sloučenina patřící mezi flavonoidní glykosidy. Je to látka světle žluté barvy, částečně rozpustná ve vodě. Má řadu pozitivních zdravotních účinků, mezi jeho největší přínosy patří především schopnost léčit křehkost krevních kapilár a zvyšovat pružnost cév. Snižuje LDL cholesterol. Významná je i jeho antioxidační aktivita a s ní související antikarcinogenní účinky a schopnost likvidovat volné radikály. Zesiluje účinek vitaminu C. Rutin byl objeven v roce 1842 v listech routy vonné. Je velmi rozšířený v rostlinné říši. Mezi nejvýznamnější zdroje rutinu patří pohanka obecná, routa vonná a jerlín japonský. Dále se rutin vyskytuje v chřestu, ve slupkách rajčat, v kůře citrusových plodů, v jablečné slupce, v broskvích, nektarinkách, lesních plodech, kiwi, banánech a také ve výluhu zeleného a černého čaje.

Na českém území je pohanka nejvýznamnějším zdrojem rutinu. Jeho množství závisí na odrůdě pohanky a také na množství přijatého slunečního záření. Obsah rutinu v pohance se v různých částech rostliny liší. Nejvíce rutinu se nachází v květech (až 400 mg/100 g sušiny), následují listy, semena, stonek, nejméně rutinu je v kořenu. V loupaných semenech (takzvané kroupy) se nachází okolo 20 mg rutinu ve 100 g sušiny. Tepelným zpracováním pohanky však obsah rutinu klesá. Rutin je někdy označován jako vitamin P. Řadí se mezi flavonoidy, což jsou látky, které některému ovoci a zelenině dodávají chuť a barvu.

Rutin je možné koupit jako potravinový doplněk stravy.

Zdroj: článek Prasklá žilka na prstu

Léky na otoky nohou

V případě otoků nohou lze jako doplněk celkové léčby užívat řadu přírodních přípravků. Například produkty obsahující výtažek z jinanu dvoulaločného pomáhají díky obsahu flavonoidů, terpenů či ginkolidů. Tyto účinné látky rozšiřují zúžené tepny, tepénky, ale i vlásečnice v celém těle a zabraňují křečím jejich stěny.

Mezi tyto přípravky patří:

Ginkgosan: Obsahuje výtažek z listů jinanu dvoulaločného (Ginkgo biloba), který je také nazýván „stromem moudrosti a dlouhověkosti“. Jinan dvolulaločný vykazuje antioxidační vlastnosti, přispívá k normální funkci kardiovaskulárního systému, pomáhá udržovat kognitivní funkce (poznávací procesy a operace, například koncentrace, paměť, myšlení). U jinanu se uvádí, že podporuje krevní cirkulaci v mozku, srdci i nohách (což je důležité například u diabetiků), pomáhá udržovat paměť, má kladný vliv na koncentraci, podporuje fyzickou i duševní pohodu.

Varixinal: Je unikátní kombinací čtyř hojivých rostlin – koňského kaštanu, pupečníku asijského (Gotu kola), borůvky a listnatce bodlinatého. Extrakty z těchto hojivých rostlin posilují žilní stěny, snižují tvorbu otoků a modřin, zlepšují prokysličení a prokrvení tkání. Existuje i ve formě gelu.

Anthogenol: Obsahuje antioxidanty získané ze zrnek hroznového vína Vitis Vinifera a z kůry francouzské pobřežní borovice Pinus Maritima. Pomáhá při oběhových potížích především v dolních končetinách – redukuje otoky nohou.

Ruticelit: Jedná se o zevně působící přípravek obsahující flavonoidy.

Zdroj: článek Mast na oteklé nohy

Callisia fragrans

Kalisie voňavá je robustní vytrvalá rostlina se dvěma typy výhonů. Jsou to výhony vertikální s masitými listy, dvouřadě střídavě na výhonu, který dorůstá 50–100 cm výšky, a připomínají kukuřici.

Původní vlastí kalisie je Mexiko a tropická Amerika, kde roste ve stínu vysokých dřevin.

Listy jsou tmavozelené, 20–30 cm dlouhé a 5–6 cm široké. U dospělých rostlin vyrůstají z hlavního výhonu horizontální liánovité nafialovělé oddenky (stolony) složené z kolének, ukončené rozetou listů. Odřezáním a zakořeněním koncové rozetky ve vodě se rostlina může snadno rozmnožovat. Při dobré péči starší rostliny vykvétají bílými kvítky v dlouhých vijanech. Zajímavé je, že hodinu i dvě před deštěm bílé kvítky začnou slabě příjemně vonět po hyacintech.

Rostlina má ráda vláhu, teplo a nepřímé sluneční světlo. Na prudkém slunci se často listy pálí. Kalisie má významné léčebné účinky, které se využívají, když vyroste na oddencích nejméně 9 kolének a tyto se zbarví do hnědofialova. Účinnými látkami jsou hlavně flavonoidy kvercetin a kempferol. Dále jsou to fytosteroly, kyselina g-linolenová, vitamíny skupiny B, vitamín C, PP, minerální látky, vápník, železo, chrom, bor, měď a selen.

Rozmnožování rostliny se provádí tak, že se od horizontálního výhonku odřízne listová růžice se dvěma kolénky, které ve vodě zakoření, například jako voděnka. Potom se může vysadit do dobré zahradní půdy do květináče. Nejlepší čas na množení je březen, duben.

Přihnojuje se plným hnojivem a dobře zalévá. V zimě, v období klidu, se rostlina drží spíše v suchu. Kalisii je možno také pěstovat přes léto venku.

Zdroj: článek Callisia repens

Lék na hemoroidy Detralex

Detralex 180 tablet je velmi oblíbený registrovaný léčivý přípravek, bez výjimky vázaný na lékařský předpis (léky na hemoroidy na lékařský předpis, není na volný prodej). Účinnými látkami jsou především flavonoidy hesperidin (50 mg) a diosminol (450 mg), určené pro léčbu dospělých pacientů. Bývá předepisován zejména u stavů souvisejících s žilní nedostatečností, bolestí dolních končetin a nepříjemnými otoky. A je vhodný také při potížích s hemoroidy (hemoroidální onemocnění).

Detralex je dostupný výhradně v tabletové formě. Má podobu oválné, potahované, bikonvexní tablety se zkosenými hranami v lososové barvě. Tablety jsou uloženy v blistrech podle velikosti vybraného balení.

Množství užívaného léku se liší podle závažnosti aktuálního zdravotního stavu, což může posoudit jedině lékař, tudíž i otázka, za jak dlouho účinkuje, je individuální.

Akutní zánět hemoroidů:

• první čtyři dny: 6 tablet denně
• následující tři dny: 3 tablety denně
• udržovací dávka: 2 tablety denně

Léčba chronické žilní nedostatečnosti:

• 2 tablety denně (lhostejno, jestli užité najednou, nebo ve dvou oddělených dávkách ráno a večer)

Délku doby užívání přípravku stanovuje individuálně ošetřující lékař. Vždy se řiďte jeho pokyny a nepřerušujte léčení ani v případě, že vaše potíže již zcela odezněly.

Během těhotenství a kojení je možno Detralex užívat pouze na výslovné doporučení lékaře. Pokud tedy otěhotníte během léčebné kúry, okamžitě se s lékařem poraďte, zdali je pro vás vhodné Detralex nadále užívat, nebo bude nutné léčbu odložit až na pozdější dobu.

V našich podmínkách obsahuje největší balení 180 tablet a 120 tablet, což podle intenzity léčby vydrží pacientům až na dva měsíce.

Cena

V lékárnách toto balení stojí okolo 700 Kč, přičemž pojišťovny hradí jen velmi malou část ceny. Připravte se proto na doplatek v řádech stokorun, obvykle 500–525 Kč.

Zdroj: článek Léky na hemeroidy