Rychlá odpověď: Nutrii poznáte hlavně podle oranžových řezáků, kulatého ocasu a života u vody. V Česku ji dnes musíte řešit jako invazní druh, takže prodej, chov i odchyt mají právní omezení. Na zahradě nebo u rybníka neexperimentujte s pastmi, ale řešte prevenci, nekrmení a kontakt s obcí nebo odborníky.
Nutrie je zvláštní zvíře. Na jednu stranu působí skoro roztomile, lidé ji u řek krmí rohlíky a děti si ji pletou s bobrem. Na druhou stranu dokáže rozhrabat břeh, poškodit porost, zvyknout si na lidi a vytvořit problém, který už jeden majitel zahrady sám jen těžko napraví.
V článku beru nutrii prakticky: jak ji poznáte, čím se živí, proč staré návody na chov nutrií už nejde používat bez právního kontextu, jak se liší nutrie, ondatra a bobr, kde je kámen úrazu u masa z nutrie a co bych dnes udělal jinak, kdybych řešil nutrii u vody nebo u zahrady.
Chov nutrií a dotace: kde je pravda a kde internet mate
Dotaz chov nutrií a dotace je zrádný. Na jednu stranu existují informace o českých liniích nutrií a genetických zdrojích, například standardní nutrie českého typu, moravská stříbrná nutrie nebo přeštická vícebarevná nutrie. Na druhou stranu to neznamená, že běžný člověk dostane dotaci na to, že si pořídí nutrie na maso za dům.
U genetických zdrojů nejde o běžný hobby bonus. Smyslem je udržení konkrétních plemen nebo linií v evidovaném, kontrolovaném programu. Z toho plyne praktický závěr: dotace na nutrie neberte jako startovací příspěvek pro domácí chov. Pokud se o ně někdo zajímá vážně, musí řešit příslušnou chovatelskou organizaci, evidenci, podmínky programu a aktuální pravidla. Bez toho je slovo dotace spíš internetová návnada než reálný plán.
Já bych k tomu přistoupil stejně jako u starých plemen drůbeže nebo králíků, jen s mnohem přísnější kontrolou. Nejdřív ověřit, zda vůbec existuje otevřená cesta pro daný typ chovu. Potom zjistit, zda jde o genetický zdroj, kdo vede evidenci, jaké jsou povinnosti a zda se dané zvíře smí držet, rozmnožovat nebo přesouvat. A až úplně nakonec řešit ekonomiku.
Následující přehled ukazuje, proč se lidé u dotazu „nutrie dotace“ často dostanou na špatnou stopu.
Co člověk hledá
Co si často myslí
Praktičtější realita
Chov nutrií a dotace
Stát mi přispěje na domácí chov na maso
Dotace se vážou na přesné programy a evidenci, ne na libovolný hobby chov.
Nutrie genetické zdroje
Stačí mít jakoukoliv nutrii
Rozhoduje plemeno, původ, evidence a pravidla programu.
Nutrie prodej
Lze běžně koupit mladé kusy
U invazních druhů je nutné ověřit zákaz držení, přepravy a uvádění na trh.
Chov nutrií na maso
Funguje stejně jako králíci
Právní, veterinární a ochranářská stránka je výrazně složitější.
V naší poradně s názvem GEKONČÍK TURECKÝ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Blanka.
Máme mládě gekona tureckého. Utekl nám z terária, ale za týden se vrátil - odchytli jsme ho u terária. Nevím však jestli jsme ho nějak nezmáčkli. Je pomalý, pohybuje se zpomaleně. V teráriu má červíky, gelové vitamíny, hmyz, ale zdá se mi, že to nejí. Je chladný.Měla jsem ho v ruce a hýbne hlavou, nohou, olízne se, ale nic víc. Zdá se mi, že je to den ode dne horší. Velikostně s ocáskem může být dlouhý jako malíček. Dle mého je velmi hubený. Mám mu svítit i v noci? Možná zimuje, nevím, zda může i teď v červenci. Přes den má v teráriu asi 24C, v noci zhasínáme a teplota dost klesá. Nechci, aby mi umřel, prosím, poraďte mi, co by mohlo být příčinou a co dělat, jaký máte názor. Děkuji moooooc
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Všechny druhy gekonů, bez ohledu na druh, potřebují doplňkové topení ve svých výbězích. Teplo může být zajištěno tepelnou žárovkou nad teráriem nebo topnou rohoží pod polovinou terária. Topné kameny se nedoporučují, protože se mohou velmi zahřát a plazi se z nich často nepohnou, než se spálí.
Terária gekonů by měly mít k dispozici celou teplotní škálu s teplou a studenou zónou. Ideální teplotní rozsah pro gekona tureckého je v teplé zóně 32°C a v chladné zóně 21°C po celý den.
Teploty v teráriu musí být denně sledovány pomocí teplotních pistolí „namířit a vystřelit“, které jsou k dispozici ve většině obchodů se zvířaty, nebo pomocí tradičních teploměrů, které se nalepí na vnitřní stěny terária.
Také vlhkost musí být sledována pomocí měřidel zvaných vlhkoměry. V ideálním případě by měla být vlhkost udržována mezi 50-70 procenty, aby bylo zajištěno, že ještěrky jsou hydratované a správně svlékají kůži. Každodenní mlžení terária pomáhá udržovat přiměřenou vlhkost.
Většina druhů gekonů jsou ve volné přírodě noční tvorové, aktivní v noci, takže nejsou vystaveni velkému množství slunečního záření. V důsledku toho se někteří chovatelé plazů a veterináři domnívají, že gekoni nevyžadují UV světlo. Poskytování UV záření gekonům je však kontroverzní a někteří veterináři se domnívají, že se gekonům daří lépe a je méně pravděpodobné, že se u nich vyvinou běžná kosterní onemocnění, jako je metabolické onemocnění kostí, když jsou vystaveni denně na několik hodin UV záření z celospektrální UV žárovky, zejména pokud jsou umístěny zcela uvnitř.
Zatímco gekoni ve volné přírodě mohou žít na písku nebo půdě, tyto substráty se obecně nedoporučují ve výběhu gekonů, protože zvíře je může neúmyslně pozřít a vyvinout gastrointestinální impakce nebo obstrukce. Lepší je papírová podestýlka, jako jsou pelety z recyklovaného papíru, které se obvykle používají pro morčata a králíky, nebo drcený novinový papír, protože jsou při konzumaci stravitelné.
Pro přirozenější vzhled lze jako podestýlku použít kusy koberce pro plazy, prodávané v obchodech se zvířaty. Koberec pro plazy se však musí často měnit, protože se rychle zašpiní jídlem a výkaly.
Rovněž velikost terária je pro gekona důležitá. Terárium by mělo mít objem 38 až 70 litrů. Větší terária se nedoporučují z důvodu ztížené možnosti udržet správnou teplotu a vlhkost.
Gekončík noční je malý ještěr, který pochází původně z Afghánistánu, Pákistánu a Iráku. Dorůstá do velikosti 20–30 cm. Oči mají vertikální zornici a víčka jsou volná. Z nohou „trčí“ pět prstů s drápky. Barva gekončíka je nejčastěji hnědožlutá s tečkami či skvrnkami. Gekončíky chováme nejlépe v páru nebo ve skupině s více samicemi. Samci být pohromadě nemohou, nesnesou se a mohlo by docházet k bojům, při nichž by pravděpodobně slabší sameček uhynul. Také není vhodné je chovat s jinými druhy.
Gekončíkům vyhovuje zejména živá potrava, jako jsou cvrčci, šváby, sarančata a podobně. Vhodní jsou i mouční červi. Denně musí mít k dispozici misku s čerstvou vodou. Co se týká rozmnožování, tak připouštíme pouze dospělá zvířata v dobré kondici. Samička klade nejčastěji dvě vejce do předem připraveného hnízda, které pak zahrabe. Asi po 50 dnech se vylíhnou mláďata velká zhruba 8 cm. Odchováme je odděleně v menších nádobách.
Ve svém příspěvku GEKONČÍK TURECKÝ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Blanka.
Máme mládě gekona tureckého. Utekl nám z terária, ale za týden se vrátil - odchytli jsme ho u terária. Nevím však jestli jsme ho nějak nezmáčkli. Je pomalý, pohybuje se zpomaleně. V teráriu má červíky, gelové vitamíny, hmyz, ale zdá se mi, že to nejí. Je chladný.Měla jsem ho v ruce a hýbne hlavou, nohou, olízne se, ale nic víc. Zdá se mi, že je to den ode dne horší. Velikostně s ocáskem může být dlouhý jako malíček. Dle mého je velmi hubený. Mám mu svítit i v noci? Možná zimuje, nevím, zda může i teď v červenci. Přes den má v teráriu asi 24C, v noci zhasínáme a teplota dost klesá. Nechci, aby mi umřel, prosím, poraďte mi, co by mohlo být příčinou a co dělat, jaký máte názor. Děkuji moooooc
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Barwa M..
Dobrý den, mám Gekončici zhruba 7 let, ale jsem už její třetí majitel a když jsem jí dostal tak jí podle posledního majitele bylo 15+ takže je cca 22 let stará, problém je že při svlékání kůže jí začal zůstávat kousek na hlavičce (od špičky čumáku až za oči) před pár týdny jsem si všiml že si jedno oko olizuje, a včera že ho má skoro zavřené a kouká jen jedním, prosím o radu, protože opravdu nevím jak postupovat, co jí mám tak byla v pořádku a nic jsem řešit nemusel..
FAQ – nutrie, chov, maso, rozdíly a legální řešení
Je nutrie nebezpečná pro člověka?
Nutrie většinou člověka aktivně nenapadá, ale při stresu, krmení z ruky nebo zahnaná do kouta může kousnout.
Největší riziko vzniká tehdy, když si lidé myslí, že ochočeně působící nutrie je bezpečná jako domácí mazlíček. Má silné oranžové řezáky, žije u vody a může být nositelem běžných rizik spojených s volně žijícími zvířaty. Proto ji nehlaďte, nekrmte z ruky, nepouštějte k ní psa a děti učte držet odstup.
Jaký je rozdíl mezi nutrií a bobrem?
Rozdíl bobr a nutrie poznáte hlavně podle ocasu: bobr má široký placatý ocas, nutrie kulatý dlouhý ocas.
Bobr je mohutnější stavitel s typickými okusy stromů a placatým ocasem jako pádlo. Nutrie působí menší, má kulatý lysý ocas, bílé vousy a často výrazně oranžové zuby. Ve vodě se mohou na první pohled plést, ale když zvíře vyleze na břeh, ocas a celková silueta většinou rozhodnou.
Jak poznám rozdíl mezi ondatrou a nutrií?
Ondatra a nutrie se liší hlavně velikostí, ocasem a robustností; nutrie bývá větší a působí těžším dojmem.
Ondatra je obvykle subtilnější, plachější a má jinak tvarovaný ocas. Nutrie má nápadnější hlavu, oranžové řezáky, delší kulatý ocas a často se pase na břehu i za denního světla. Pokud vidíte větší zvíře, které klidně sedí u lidí a okusuje trávu, pravděpodobněji půjde o nutrii než o ondatru.
Mohu krmit nutrie rohlíkem?
Nutrie rohlíkem krmit nemáte, protože pečivo není vhodná potrava a podporuje zdržování zvířat u lidí.
Jednorázový kousek pečiva nevypadá dramaticky, ale problém je v opakování. Pečivo láká nutrie na jedno místo, zhoršuje hygienu, podporuje ztrátu plachosti a může přispět k poškození břehů. Pokud chcete přírodě u vody opravdu pomoci, nutrie nekrmte a vysvětlete to i dětem nebo sousedům.
Co žerou nutrie v přírodě?
Nutrie se živí hlavně rostlinnou potravou: trávou, vodními rostlinami, oddenky, mladými výhonky a pobřežní vegetací.
Je to býložravý polovodní hlodavec, který umí dobře využít vegetaci v okolí vody. Právě proto může při vyšších počtech poškozovat břehové porosty a mokřady. V městském prostředí se ale často naučí brát i pečivo a zbytky, což není přirozené ani vhodné. Přikrmování mění její chování a zvyšuje konflikt s lidmi.
Je možné dnes chovat nutrie na maso?
Chov nutrií na maso je dnes právně citlivé téma a nelze ho brát jako běžný hobby chov králíků.
Nutrie je spojena s režimem invazních nepůvodních druhů, takže před jakýmkoliv chovem je nutné ověřit aktuální pravidla držení, rozmnožování, přepravy a uvádění na trh.
Ve svém příspěvku LÉČENÍ PRAŠIVINY U KRÁLÍKŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anežka.
Kokcidiosa je nakažlivé onemocnění, které působí králíkářům největší ztráty. Stejnou metlou, jako je pro lidstvo tuberkulosa, je pro králíky kokcidiosa. Nemoc je vyvolávána choroboplodnými zárodky tak zvanými kokcidiemi a sice druhem kokcidium oviforme, dnes zvaným Eimeria Stiedae. Zárodky tyto se nacházejí ve žlučovodech a ve sliznici střevní člověka a hlavně králíků. Nakažení děje se obyčejně potravou (zelenou pící, trávou atd.), v níž nalézají se tyto choroboplodné zárodky. Nemocní králíci jsou s počátku smutní, téměř ničeho nežerou, mají vysokou horečku, dech jejich stává se rychlým a krátkým, slábnou, hubnou, až konečně v poměrně krátké době hynou. Někdy se při tom nadýmají, silně slintají, aneb dostávají průjmy. Léčení bývá málokdy úspěšným, protože nemoc se úžasně rychle šíří a téměř celý chov vymírá. Zvláště zhoubně řádí choroba mezi králíky mladými; když některý z nich nemoc přečká, zdá se býti zdravým a bývá obyčejně v chovu používán dále. Uzdravení takového zvířete bývá však toliko zdánlivé, neboť stává se vlastně trvalým nositelem a rozšiřovatelem této nákazy. Při pitvě mrtvého králíka nalézáme dosti často na játrech bílé nebo nažloutlé uzlíky v různém množství a v různých velikostech. Jindy pouhým okem nenalezneme vůbec žádných změn a v těch případech doporučoval bych odbornou prohlídku zvěrolékařem, který mikroskopickým rozborem králičího trusu stanoví přesnou diagnosu. Nákaza šíří se velmi rychle po celém okolí, králíkárna bývá pak choroboplodnými zárodky tak zamořena, že v ní bez nebezpečí není možno dále králíky chovati. Jediným bezpečným prostředkem k zabránění nového vypuknutí nákazy je spálení mrtvých králíků, steliva a celé králíkárny. Pouze tam, kde choroba netrvala dlouho, kde králíkárna je kusem vyšší hodnoty, je možno ohroženou králíkárnu úzkostlivou desinfekcí zachrániti. Z léků, které jak jsem podotkl nemají valného úspěchu, užívá se nejčastěji slabého roztoku kreolinu (každý druhý den vnitřně podati jednu kávovou lžičku), glycerinu, chininu, směsi sirného květu a kalomelu (jednu lžičku denně).
Nadmutí vyskytuje se nejvíce u králíků mladých, ale i starších a bývá příčinou častého uhynutí. Onemocnění pozná se snadno dle toho, že břicho králíka je nápadně nafouklé a králík se sotva pohybuje. Tvrdívalo se, že příčinou nadmutí je krmení čerstvé zelené píce, hlavně jetele, dnes však víme, že není to pouze jetel, nebo zelená píce, ale že to bývá mnohem častěji zatuchlá nebo plesnivá sláma, namrzlé nebo nahnilé brambory, změněné obilniny, zvadlá a kvasící potrava atd. Následkem chybného kvašení vytváří se v žalludku a ve střevech veliké množství plynů, které silně stěny jejich napínají, takže může dojíti k prasknutí jich a náhlé smrti. Léčení: jakmile zpozorujeme nadmuté břicho u králíka, musíme ihned břicho králíka tříti, volně vypustiti na dvůr a přinutit k pohybu. Vnitřně podáváme mu vodu s několika kapkami čpavkového lihu, heřmánkový odvar, vápennou vodu (jednu lžičku), aloe na slabou špičku nože.
Slintavka objevuje
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Nutrie prodej a chov nutrií: proč staré návody nestačí
Longtaily jako nutrie prodej, chov nutrií na maso, zařízení pro chov nutrií nebo chov nutrií bez vody mají vysokou hledanost právě proto, že na internetu pořád žijí staré chovatelské texty. Ty popisují klece, budky, betonové podlahy, nádrže s vodou, skupinový nebo harémový chov, krmení zelenou pící a porážkové využití. Historicky to dává smysl. Prakticky pro dnešek to ale musíte číst s velkou opatrností.
Dnešní základní pravidlo je jednoduché: nezačínejte stavbou výběhu, ale ověřením právního režimu. Nutrie je v evropském a českém prostředí spojena s regulací invazních nepůvodních druhů. To se dotýká držení, rozmnožování, přepravy i uvádění na trh. Jinými slovy, dotaz „kde koupit nutrii“ není totéž jako „kde koupit králíka“.
V praxi bych každému, kdo uvažuje o chovu, položil pět kontrolních otázek:
Máte ověřeno, že konkrétní forma držení je legální?
Nejde o volně žijící nutrii odchycenou z přírody?
Je zajištěno, že zvíře neunikne a nebude se rozmnožovat mimo kontrolu?
Máte písemně ověřené veterinární a evidenční povinnosti?
Nepracujete podle starého návodu, který vznikl před změnou evropského rámce?
Teprve když jsou tyto otázky vyřešené, má smysl bavit se o zařízení. Historicky se nutrie nechovala jako králík v obyčejné dřevěné králíkárně. Má silné hlodáky, potřebuje bezpečný prostor, suché zázemí, ochranu před mrazem, snadno čistitelné podlahy a vodu nebo alespoň napájení řešené tak, aby nezpůsobovalo neustálý mokrý nepořádek. Dřevěné prvky, které by u králíků vydržely, dokáže nutrie poškodit.
Chov nutrií bez vody je častý dotaz, ale je potřeba ho formulovat přesně. Nutrie je polovodní zvíře, takže z pohledu welfare a přirozeného chování není ideální zavřít ji do suchého prostoru bez možnosti kontaktu s vodou. Zároveň staré chovy řešily nádrže složitě, protože voda se rychle špiní a vyžaduje častou výměnu. Prakticky tedy nejde jen o otázku „jde to bez vody“, ale „jde to legálně, hygienicky, bezpečně a bez utrpení zvířete“.
Fotografie znázorňuje kritický rozdíl mezi romantickou představou domácího chovu a skutečně bytelným, hygienickým a únikově bezpečným zařízením.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Gabča Benešová.
Ahoj, přicházím tu s dotazem ohledně gekončíka nočního, který mi přestal jíst (sameček). Mám ho něco málo přes půl roku a s krmením nikdy problém nebyl, akorát jsem ho musela krmit z pinzety (byl nemotorný a nebyl většinou schopný si cvrčka či švába ulovit sám). Pravidelně mu dávám vitamíny a vodu měním denně či obden. Už nejí cca 7 dní a potřebovala bych poradit jak mám dál jednat (někdo tvrdí, že sedm dní je v pořádku, ale už si všímám tenčího ocásku a o jídlo ani nezavadí pohledem). Včera jsem ho přemístila do "karanténního boxu", abych zabránila rozšíření případné nemoci (mám v teráriu ještě dvě samičky) a mohla vybrat trus, který pošlu na rozbor. Ještě bych chtěla dodat, že jsem v teráriu našla nestráveného moučnýho červa (nevím jestli ho vyloučil přirozenou cestou či vyzvracel a ani nevím jestli to bylo od toho samečka), taky jsem si všimla, že místo nebo někdy s močí vylučuje světle bílou až průhlednou tekutinu s malými kulatými částečkami. (vypadá to jak malinké vajíčka - pro upřesnění) a to jsem doposud v teráriu neviděla, tak nevím jestli to s tím nějak souvisí. Předem děkuji za jakoukoliv odezvu a pomoc. Přikládám fotku terária. Gabča.
K poranění dochází zejména v teráriích při vzájemných soubojích. Rány bývají většinou povrchové, ale mohou být i hlubší. Ty potom ošetřujeme tak, že je vymýváme řepíkovým nebo heřmánkovým odvarem a potíráme mastičkou Dermazulen. Pokud by došlo k tomu, že rány začnou hnisat, musíme použít antibiotickou mast.
Hlístovci a tasemnice
Pokud gekončík vyvrhne několikrát nestrávenou potravu, je zde podezření na tasemnici nebo hlístovce. S tímto si doma bohužel neporadíte a budete muset vyhledat veterináře, aby vám předepsal léky.
Roztoči
Když uvidíte v okolí ušních otvorů, mezi prsty, na bocích těla nebo v kožních záhybech červené tečky, jedná se právě o roztoče. Jdou vidět pouhým okem. Gekona jich zbavíme tak, že do igelitového pytle nastříkáme přípravek Arpalit, vložíme do něj gekona tak, aby mu koukala hlava, a necháme působit asi 10 minut. Toto opakujeme třikrát za sebou zhruba týden, protože přípravek neničí vývojové stadium roztoče. Po ukončení léčby gekona umyjeme ve vlažné vodě.
Rachitida
Rachitida je nemoc postihující gekončíky hlavně jako mláďata a pak také samičky v období tvorby a kladení vajíček. Je to vlastně nedostatek vápníku, který deformuje kosti. Léčíme tedy podáváním kalciových preparátů.
Ve svém příspěvku CHOV se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivo.
Je to krásné chovat včely, jenže není to jenom o tom. Objeví se nemoci, jako například je varroáza a hned je musíme léčit (mě se teda momentálně osvědčil Thymovar). Takže není to jen o medu ale hlavně o chovu.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Albino – má geneticky utlumený černý pigment, který přechází v růžový, béžový až hnědý. V této linii existuje ještě Tremper Albino, Rainwater Albino a Bell Albino.
Blizzard – má bílé tělo a tmavé oči, vylíhlá mláďata jsou téměř průhledná.
Banana Blizzard – je kombinací typu Murphy Patternless a Blizzard.
Murphy Patternless – má béžovou až žlutou barvu těla a šedý ocas, jako dospělý na sobě nemá žádnou kresbu.
Ve svém příspěvku ŽÁDOST O CHOV VEVEREK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ladislav Macho.
Dobrý den,
chtěl bych chovat veverky obecné mám slíbenou zatím jednu samičku a samečka, proto vás žádám o povolení k chovu veverek.
Dále se chci ještě vás zeptat co všechno a jaké potvrzení ještě potřebuji k chovu.
Předem vám moc děkuji s pozdravem Macho Ladislav..
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel VerimR.
Ve svém příspěvku PRAVIDLA PRO CHOV VČEL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lindovska Lenka.
Dobrý večer,mám dotaz když mám pouze 2 včelstva musím být registrovaný ,?Pouze pro vlastní potřebu.Děkuji za odpověd´
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Michal Vinš.
Dobrý den, registraci v Českomoravské společnosti chovatelů ( Hradištko) musíte mít. V organizaci Český včelařský svaz je registrace již dobrovolná. Dále do konce února musíte nahlásit umístění včelstev na obecní úřad.
Včela medonosná je považována za hospodářské zvíře, její přínos pro člověka spočívá nejen v tvorbě medu, ale zejména v opylování rostlin. Dalšími produkty jsou pyl, včelí vosk, propolis, mateří kašička a v lékařství i včelí jed.
Právní předpisy upravující chov včel na území České republiky jsou roztříštěné. V současnosti neexistuje žádný zákon, který by sjednocoval všechny požadavky, které musí být při chovu včel, výrobě medu nebo ochraně včel splněny, a včelařství je tedy upravováno několika zákony a vyhláškami. Některá města mají vlastní vyhlášku, která stanoví ohlašovací povinnost při umístění včelstva na území obce. Nemusíte být ani členem včelařského svazu. Ale pokud budete chtít dotaci na včelstva, musíte se stát členem svazu. Chov včel se řídí zákonem č. 154/2000 Sb., o povinné registraci všech chovatelů. Pro registrování včelstev je třeba vyplnit formulář, který podepíšete a odešlete na adresu: Českomoravská společnost chovatelů, a.s., pracoviště ústřední evidence včel, Hradišťko 123, 252 09 Hradišťko pod Medníkem. Následně vám bude přiděleno registrační číslo chovatele a stanoviště. Jakmile chov zaregistrujete, musíte jej ještě přihlásit do evidence u jednatele v Českém svazu včelařů. Jedná se o svaz, který sdružuje všechny chovatele včel. Dbá na dodržování veterinárních opatření, vydává časopis, organizuje přednášky, zajišťuje záležitosti ohledně dotací.
Právní normy:
zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů
vyhláška č. 375/2003 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů, a o veterinárních požadavcích na živočišné produkty, ve znění pozdějších předpisů
vyhláška č. 327/2004 Sb., o ochraně včel, zvěře, vodních organismů a dalších necílových organismů při použití přípravků na ochranu rostlin, ve znění pozdějších předpisů
vyhláška č. 90/2002 Sb., kterou se stanoví opatření k zabezpečení ochrany včel, zvěře a ryb při používání přípravků na ochranu rostlin
vyhláška č. 91/2002 Sb., kterou se upravuje registrace přípravku na ochranu rostlin a zacházení s nimi
nařízení vlády č. 390/2003 Sb., kterým se stanoví pravidla pro použití příjmů Pozemkového fondu České republiky k podpoře obnovy včelstev
nařízení vlády č. 197/2005 Sb., o stanovení podmínek poskytnutí dotace na provádění opatření ke zlepšení obecných podmínek pro produkci včelařských produktů a jejich uvádění na trh, ve znění pozdějších předpisů.
Příběhy z praxe: tři situace, které se u nutrií opakují
Nutrie u zahradního rybníčku
První typický příběh začíná nevinně. Majitel má zahradu u vody, u břehu se objeví jedna nutrie a rodina ji začne pozorovat. Po čase jí někdo hodí mrkev nebo zbytek pečiva. Za měsíc už zvíře chodí pravidelně a u břehu je vyšlapaná cesta. Po sezóně se ukáže, že okraj jezírka je podemletý a část výsadby zmizela. Poučení je jednoduché: první krmení bývá začátek problému.
Nutrie v městském parku
Druhý příběh je městský. Nutrie sedí u řeky, lidé ji fotí a děti jí dávají rohlík. Zvíře ztrácí plachost, chodí blíž k cestě a objevují se stížnosti na trus, zápach a rozrytý břeh. Tady nepomůže jeden člověk, který přestane krmit. Musí zasáhnout obec, správce plochy a ideálně i informační cedule s vysvětlením. U veřejných míst je klíčová jednotná komunikace.
Starý zájem o chov na maso
Třetí příběh je chovatelský. Někdo si pamatuje, že děda choval nutrie a maso bylo výborné. Začne hledat „nutrie prodej“ a „chov nutrií na maso“. Najde staré návody a má pocit, že stačí postavit výběh. Jenže dnešní právní situace je jiná. Tady je nejdůležitější nenechat se vést nostalgií. Nejdřív legislativa, potom chov. Opačné pořadí je riziko.
Včela medonosná je považována za hospodářské zvíře, důležitá je nejen pro produkci medu, ale zvláště kvůli opylování. Ceněny jsou také její další produkty, jako včelí vosk, propolis, mateří kašička a v lékařství i včelí jed. Právní předpisy upravující chov včel na území České republiky jsou roztříštěné. V současnosti neexistuje žádný zákon, který by sjednocoval všechny požadavky, které musí být při chovu včel, výrobě medu nebo ochraně včel splněny, a včelařství je tedy upravováno několika zákony a vyhláškami. Některá města mají vlastní vyhlášku, která stanoví ohlašovací povinnost při umístění včelstva na území obce. Nemusíte být ani členem včelařského svazu. Naopak pokud budete chtít dotaci na včelstva, musíte se stát členem svazu. Chov včel podléhá ve smyslu zákona č. 154/2000 Sb. povinné registraci všech chovatelů. Chovateli je přiděleno registrační číslo a stanoviště. Jakmile chov zaregistrujete, musíte jej ještě přihlásit do evidence, a to u jednatele v Českém svazu včelařů. Jedná se o svaz, který sdružuje všechny chovatele včel. Dbá na dodržování veterinárních opatření, vydává časopis, organizuje přednášky, zajišťuje záležitosti ohledně dotací.
Na počátku se musíte rozhodnout, jaký zvolíte úl (například nástavkový, rámkovou míru), kam jej umístíte, dále byste si měli opatřit ochranný oděv a základní včelařské vybavení (klobouk se závojem, včelařské rukavice, kuřák, rozpěrák a smetáček).
Dalším krokem by mělo být správné zacházení se včelami (od počátku načtená literatura). Včelařský rok se dělí na čtyři období – péče o včely v podletí (jedná se o nejdůležitější období, které se promítne na kvalitě včelstva v příštím roce), zimní klid (oprava úlů), jarní růst (přikrmení, rozšiřování) a produkční období (rojení, medobraní).
Oddělky tvoříme buď na chov matek, nebo na rozšíření (posílení) včelstev. Tvoříme je od poloviny května, kdy jsou včely na vrcholu svého rozvoje.
Rozšíření, posílení včelstev oddělkem s novou koupenou matkou
Na oddělky odebíráme plásty s převážně zavíčkovaným plodem od nejsilnějších včelstev, a to i se včelami, ale zásadně z medníku, kam si je alespoň den předem přeložíme ometené, abychom neodebrali i matku.
Jedná se o velice snadný a jednoduchý způsob rozšíření početního stavu včelstev. Ze všeho nejdříve si musíme zajistit kvalitní oplozenou matku. Nejlépe z nějakého vyššího chovu. Samotný způsob tvorby oddělku je velice jednoduchý. Do připraveného úlu vložíme jako první od česna rámek s mezistěnou a další prázdnou souš. Z některého včelstva, nebo z více včelstev, odebereme tři až pět rámků s velkým počtem včel s maximálně zavíčkovaným plodem. Další rámky budou rovněž souše. Zbytkem volného prostoru se nemusíme vůbec zabývat. Samotnou matku vložíme do vhodné přidávací klícky a část této klícky vyplníme medocukrovým těstem. Přístup k tomuto těstu pro včely uzavřeme. Klícku s matkou pověsíme mezi plásty, ve kterých je plod, a to tak, aby měly včely maximální kontakt s matkou. Oddělek musíme trochu pokrmit. Asi za dva až tři dny odstraníme uzávěr medocukrového těsta a tím včely uvolní matku z klícky. Velice jednoduše poznáme přijetí matky. Oddělek nehučí, včely na česně se neklepou a nosí pyl. Tento oddělek je vhodné po přijetí matky postupně posilovat plodem z jiných včelstev, ale bez včel. Včely do doby krmení musí obsedat u větší rámkové míry (alespoň 10 rámků). U nízkých nástavků takové včelstvo musí obsadit alespoň dva nástavky.
Rozšíření, posílení včelstev oddělkem s vychovanou matkou ve včelstvu
Pro rozšíření včelstev tvoříme oddělek stejně, jen ze zavíčkovaných plástů se včelami odebereme dva až tři plásty a mohou být od různých včelstev, abychom příliš neoslabili jedno včelstvo. Pokud máme plást s pylem, dáme ho k česnu, pokud nemáme, tak dáme světlejší plodový plást. Pak přidáme plodové plásty a nakonec krycí plást se zásobami, postříkaný vodou. Takto už máme oddělek na čtyřech až pěti plástech. Aby se létavky nevracely do svého úlu, musíme oddělek přemístit dál od úlu, ze kterého byly odebrány (včely by se mohly vrátit do původního úlu). Přikrmujeme až za dva dny, až se oddělek sjednotí a začne střežit česno. Zralý matečník můžeme přidat asi za hodinu i později ten samý den, až včelstvo zjistí osiřelost.
Ve svém příspěvku CHOROBY ČMELÁKŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Iveta Sekerešová.
Dobrý den
Letos mám čmelín prvním rokem a chtěla jsem chov rozšířit na příští rok, jelikož se ukázalo, že se ve čmelíně od jara dařilo. V průběhu července jsem zaznamenala, že čmeláci vylétají méně a méně až přestali na konci července létat úplně. Chtěla jsem se tedy do úlu podívat a co jsem viděla mě překvapilo. Od vlezu celá polovina bavlny byla úplně tvrdá a zatuchlá, připadalo mě to jako plíseň. Celé jsem to ještě neprohrabala, tak nevím jak to je uvnitř mezi bavlnou. Mohl by mě prosím někdo poradit, abych neudělala raději nějakou chybu příští rok? A jak popřípadě vyčistit úl aby se to již neopakovalo.
Se srdečným pozdravem Iveta Sekerešová
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Ekologický chov včel je jakási obdoba ekologického zemědělce a lze tedy na tuto činnost čerpat dotace. Ekologický včelař se registruje stejným formulářem jako ekologický zemědělec, pokud o to usiluje. V ekologickém chovu jsou úly a materiály používané ve včelařství vyrobeny převážně z přírodních materiálů. Úly jsou umístěny v oblastech, které zajišťují zdroje nektaru a pylu tvořené převážně ekologicky pěstovanými plodinami nebo případně přirozenou vegetací nebo lesy či plodinami, jež nejsou ekologicky udržovány, ale jsou ošetřovány pouze metodami s nízkým dopadem na životní prostředí. Úly musí být dostatečně vzdáleny od zdrojů, které by mohly způsobit kontaminaci produktů včelařství nebo špatný zdravotní stav včel. Vosk na mezistěny musí pocházet z ekologické produkce. Umělá výživa včelstev je povolena, pokud je přežití úlů ohroženo podnebnými podmínkami, a pouze v období mezi poslední snůškou medu a patnácti dny před začátkem dalšího období produkce nektaru nebo medovice. Jako umělá výživa jsou povoleny med, cukrový sirup nebo cukr z ekologické produkce. U prevence chorob je léčba prováděna pomocí chemicky syntetizovaných alopatických přípravků, léčená včelstva se na dobu léčby umísťují do izolovaných včelínů a veškerý vosk se vyměňuje za vosk pocházející z ekologického včelařství. U varroázy je povoleno choroby léčit kyselinou mravenčí, mléčnou, octovou a šťavelovou a mentholem, thymolem, eukalyptolem nebo kafrem.
Rousná zakrslá patří mezi okrasné a zároveň i užitkové plemeno zakrslé hrabavé drůbeže. Kdysi bylo i ozdobou našich vesnických dvorků a jeho obliba v dnešní době, kdy každý chovatel klade nárok na prostor, popřípadě pořizovací cenu krmiva, náhle stoupá. V současné době existuje řada barevných rázů tohoto plemene, například zakrslá rousná modře tečkovaná, modrá, černobílá, černá, bílá, žíhaná, zlatokrká, stříbrokrká, žlutá i porcelánová a tříbarevná. Pro toto plemeno se vžil lidový název „liliputka“.
Tyto temperamentní slepičky jsou malé, jejich váha nepřekročí 0,6 kg. Malou hlavu s oranžově červeným okem zdobí malý vzpřímený hřebínek a velmi malé laloky. Silný zobák má rohovou až modrou barvu. Krk je poměrně krátký a silný, přechází v široká, na první pohled déle působící záda. Trup slepičky je široký a krátký s kulatým, širokým břichem. Křídla jsou dlouhá, ocas středně dlouhý, plně opeřený a otevřeně nesený. Peří je pevné, ale měkké. Krátké nožky, běháky, mají barvu olova a jsou zdobeny hustými rousy.
U kohouta zdobí malou hlavu vzpřímený středně silný hřeben (červený), červený obličej, u vousatých rázů bohatý vous, červené ušnice, malé, kulaté laloky a silný zobák. Vzpřímený silný dozadu prohnutý krk navazuje na široká krátká záda. Na plném, širokém a hlubokém břiše je jemné peří, přecházející na holeních v bohaté supí kalhotky. Běháky stejné barvy jsou rovněž jako u slepice pokryty hustými rousy. Také ocas je silný, plný, vějířovitý a poměrně vysoko nesený. Kohoutci mají svou váhu do 0,7 kg.
Slepičky pohlavně dospívají mezi 6–8 měsíci věku a snášejí vajíčka bílé skořápky o hmotnosti 30 g. Při dobré a kvalitní pastvě na travnatých výbězích se rády pasou, sbírají travní semena, brouky. Jejich průměrná roční snůška dosahuje až 120 ks vajec. Slepičky jsou rovněž velmi dobré a šikovné kvočny, kuřata se pod nimi líhnou po 21 dnech, jsou čilá a temperamentní.
Toto plemeno je třeba chovat v suchu, na kamenitých nebo travnatých výbězích. Pokud tomu tak není, jejich ozdobné rousy vypelichávají a drůbež tak ztrácí na kráse.
Zakrslé rousné slepičky se s radostí doporučují všem chovatelům, také mladým a začínajícím nadšencům, kteří se zajímají o chov hrabavé drůbeže. Chov rousných zakrslých slepic je totiž téměř bezproblémový, slepičky jsou odolné, otužilé a shánlivé. Mají relativně nízké nároky na prostor, pokud je ale chceme vystavovat, je potřeba přizpůsobit podlahu tak, aby nedošlo k poškození rousů. Nevhodné jsou tvrdé betonové povrchy, důležité je čisté prostředí a speciální podestýlka. Vhodná je například hluboká podestýlka z hoblin.
Nutrie v české realitě: proč je kolem ní tolik zmatku
Nutrie je přesně ten typ zvířete, u kterého se v českém prostředí míchají tři úplně odlišné světy. První svět je starý domácí chov, kdy se nutrie držely kvůli kožešině a později i kvůli masu. Druhý svět je dnešní městská řeka nebo rybník, kde lidé nutrii krmí pečivem a mají pocit, že pomáhají milému zvířeti. Třetí svět je ochrana přírody, protože nutrie říční je v Evropě vedená jako invazní nepůvodní druh a její šíření může poškozovat břehy, mokřady i původní druhy.
Když jsem si k tomuto tématu dělal pracovní poznámky, největší problém nebyl zjistit, co nutrie žere nebo jak vypadá. To najdete skoro všude. Těžší bylo oddělit staré chovatelské rady od toho, co má smysl říkat čtenáři dnes. Spousta starších textů mluví o výbězích, vodních nádržích, prodeji masa nebo skupinovém chovu tak, jako by šlo o běžné drobné hospodářské zvíře. Jenže pokud někdo dnes zadá „nutrie prodej“, „chov nutrií na maso“ nebo „maso z nutrie prodej“, nesmí dostat jen nostalgický návod. Musí dostat hlavně jasné upozornění, že nakládání s nutrií má právní a ochranářský rámec.
Praktický závěr hned na začátek: pokud řešíte nutrii u vody, u zahrady nebo u domu, neberte ji jako obyčejného škůdce typu myš ve sklepě. U nutrie se potkává ochrana přírody, myslivost, veterinární pravidla, bezpečnost lidí a často i odpovědnost obce nebo správce toku.
Z pohledu běžného člověka jsou nejdůležitější čtyři otázky. Jak poznat nutrii? Co žere a proč se drží u vody? Dá se ještě legálně chovat nebo prodávat? A pokud se mi objevila na pozemku, jak se zbavit nutrií tak, abych neudělal víc škody než užitku? Přesně podle těchto praktických situací je článek postavený.
Fotografie ukazuje typickou situaci, kdy člověk u české řeky nebo rybníka poprvé řeší, zda vidí nutrii, bobra nebo ondatru.
V naší poradně s názvem DRACENA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Bohumila Vernerová.
Mohu pokojovou dracenu dát v létě ven?
Děkuji za odpověď Vernerová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Dracena má ráda letnění. Snese plné slunce i polostín. Venku může zůstat do doby, než klesnou noční teploty pod 7 stupňů. Od června do září přihnojujte pomocí Krystalonu Květ. Rostlina se vám pak ukáže, jak vypadá ve své přirozené kráse. Při letnění jsou největší hrozbou půdní škůdci, kteří nalezou do substrátu a tam užírají kořeny a to i po přenesení zpět do bytu. Jako ochrana je nejlepší použít přípravek Mospilan a to na začátku letnění a těsně před jeho koncem. Mospilan se nastříká na rostlinu, vsákne se do ní a vydrží v ní několik týdnů. Po celou tuto dobu je rostlina pro škůdce jedovatá, a když si kousnou, tak hned zahynou. Přeji hodně zdaru při letnění a mnoho radosti z krásných listů.
Vlastní zkušenost: co mě u nutrií překvapilo nejvíc
Když jsem se s nutriemi setkal poprvé zblízka u městské vody, překvapila mě hlavně jejich malá plachost. Nešlo o divoké zvíře, které při prvním kroku člověka zmizí. Naopak. Nutrie seděly u břehu, jedna okusovala trávu, druhá čekala, jestli někdo vytáhne rohlík. Přesně tady začíná problém: člověk si řekne, že zvíře je klidné, neškodné a vlastně ochočené.
Jenže po pár návštěvách stejného místa bylo vidět, že krmení mění chování celé skupiny. Nutrie přicházely blíž k cestě, zůstávaly na vyšlapaných místech a břeh kolem vody byl víc rozrytý. V tu chvíli jsem pochopil, proč jednoduchá rada „nekrmte nutrie“ není moralizování, ale nejlevnější prevence škod. Přikrmování drží zvířata na místě, podporuje jejich kondici v zimě a zvyšuje konflikt s lidmi.
Druhá slepá ulička byla romantická představa, že nutrie je vlastně dobré domácí maso a že by šlo jen obnovit starý venkovský chov. Staré návody skutečně popisují krmení, vodní nádrže, připouštění a porážkové využití. Jenže dnešní čtenář nemůže dostat recept typu „pořiďte si pár nutrií a začněte“. U invazního druhu je nutné nejdřív ověřit, zda je konkrétní nakládání vůbec legální, a teprve potom řešit praktické detaily.
Co bych dnes udělal jinak? U nutrií bych nezačínal otázkou, jak je chovat nebo jak je chytit. Začal bych otázkou: kde přesně se zvíře nachází, komu patří pozemek, kdo je správcem vody a zda jde o volně žijící populaci. To rozhodne, jestli řešíte pozorování u parku, škodu na soukromém břehu, problém u rybníka nebo starý chov, který má úplně jiný režim.
Moje praktická zkušenost v jedné větě: u nutrie se nejvíc nevyplácí spěchat. Kdo nejdřív krmí, pak plaší a nakonec zkouší past, často jen vyrobí chytřejší a opatrnější problém.
Vhodné terárium pro gekončíka nočního by mělo být zhruba 50 cm vysoké, 60 cm dlouhé a 50 cm široké. Pokud se rozhodnete chovat jich více, určitě budete potřebovat terárium větší. Vhodným podkladem do terária je písek, rašelina nebo lignocel. Dále přidáme různé kameny, kořeny s otvory jako úkryty, rozpůlené kokosy, obrácené květináče a jiné. V teráriu by měla být teplota kolem 25 stupňů, což zajistíme klasickou žárovkou. Zde si můžete prohlédnout různá terária a nechat se inspirovat k zařízení toho vlastního.
