Klematis je okrasná rostlina zdobící řadu zahrad. Pěstovat ji není nic těžkého, stačí se ji zastřihávat a hnojit podle potřeby.
Rostlina klematis je známá také pod názvem plamének, ten také označuje některé druhy klematisu.
Sázení
Klematis se doporučuje vysadit buď v dubnu, v květnu, anebo pak v období od srpna do října. Ale je možné ho vysadit kdykoliv, tyto měsíce se doporučují jako nejvhodnější.
Klematis je potřeba sázet vždy s pořádnou oporou. Ta může být různá, dřevěné žebříky, pletiva, drátěné ploty, betonářské stavební sítě, prostě cokoliv, o co se může rostlina opřít. Pokud si jako oporu vybereme zeď je potřeba, rostlinu sázet od zdi dost daleko, aby se ke kořenům vždy dostala voda.
Sázet klematis by se mělo do výživné zahradní půdy, která je bohatá na humus a živiny (hlavně na vápník). Půda by měla být dobře propustná a prokypřená zhruba do 50 cm a i odvodněná. Rozhodně se mu nedaří v těžké jílovité půdě. Nevyhovuje mu ani půda, která je příliš suchá, ale ani mokrá.
Sazenice klematisu je potřeba sázet dál od sebe (40 – 100 cm). Jakmile se klematis uchytí, je možné ho přesadit, změna místa nevadí ani starší rostlině. Doporučuje se jen s přesazením počkat buď na brzké jaro (než začne rostlina zelenat), nebo na odkvět, kdy se výhonky rostliny zkracují zhruba na 50 - 70 cm. Přesazovat by se měl klematis do vyhnojené jámy, aby se mu lépe dařilo se uchytit.
Při sázení klematisu je důležité správně zvolit místo, je to totiž trvalka, takže se předpokládá, že na daném místě nějakou dobu poroste (samozřejmě je ale možného i přesadit). Před výsadbou je potřeba vykopat jámu o rozměrech kolem 50 x 50 x 50 cm. Na dno jámy se přidá asi 8 cm drenáže, na tuto vrstvu se přidá zemina promíchaná s proleželým hnojem (kompostem, zahradním substrátem). Takto připravená jáma není potřeba, pokud je půda velmi dobře propustná, není přemokřená, ale je odvodněná. V takovém případě stačí vykopat jámu zhruba 40 cm hlubokou a rovnou připravenou sazenici zasadit.
Před sázením je potřeba sazenici namočit do nádoby s vodou, klematis se musí sázet o 10 cm hlouběji, než byla v kontejneru. Při sázení se rostlina nakloní tak, aby směřovala k opoře. Zemina se pak přitiskne k sazenici. Rostlinu je potřeba důkladně zalít. Poté další zálivky už nemusí být tak vydatné, rostlina nesnáší dobře přemokření. Rostlinu je potřeba k opoře přivázat, i další rostoucí výhonky je potřeba vyvazovat tak, aby směřovaly k opoře. Rostlina musí oporu pokrývat celou, výhonky nesmí směřovat jen do jednoho místa. Výhonky je potřeba přivazovat každý rok jak rostou. Ideálně ještě předtím než se zazelenají, protože pak zdřevnatí a jsou křehké a lehce se lámou. Navazování zdřevěnělých výhonků pak může na rostlině napáchat více škody než užitku.
Ve svém příspěvku PODZIMNÍ ŘEZ VINNÉ RÉVY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Táňa Kuklová.
Dobrý den, prosím Vás laskavě o odpověď.
Žijeme na Vysočině ve městě Jihlavě. Na zahradě, na jihozápadní straně rod. domku jsme před 40 lety zasadili vinnou révu. Roste na stěně na ploše asi š. 1,60 m a v.2,0 m. Dali jsme tehdy 2 sazenice asi jen 30 cm od sebe /ani už nevím proč/. Pamatuji se, že prodejce říkal, že se jmenuje muškátové. Hrozny jsou růžové, sladké , s peckami. Moc neplodí, nevěnovalijsme téměř stříhání.
Stejnou sazenici jsme zasadili i do skleníku. Protože ve skleníku pěstujeme hlavně rajčata, na jaře jsem tuto révu velmi radikálně ostříhala a nyní jsme si my, vnoučata i kosáci pochutnali. To bylo hroznů, jak ještě nikdy.
Ta réva venku je hustá, rozrostla se, má 5 kmínků, plodí až ve výšce, musím lézt po žebříku a už se trochu obávám/ je mi 72 let /. Prosím, jak ji nejlépe omladit, tedy zachovat, plodí hrozny,...? Jak ji snížit, abych plody mohla sklízet ze země - tak, jako ve skleníku, kdy tento zásah udělat, na podzim nebo na jaře ? Anebo tuto raději vykopat a místo ní vysadit novou ? Do toho se mi moc nechce, synové jsou s rodinami v Praze a v cizině, manžel už mi kvůli zdravotnímu stavu nepomáhá.
Velmi Vám děkuji za odpověď.
S pozdravem
Táňa Kuklová
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Blýskavku (Photinia) je nejlepší stříhat na jaře a případně znovu během léta. Pravidelné stříhání blýskavky podporuje růst nových výhonů a tvorbu typických červených listů.
Hlavní řez se obvykle provádí v březnu nebo dubnu, kdy rostlina začíná růst. Druhý lehký řez je možné provést v květnu nebo červnu, případně ještě jednou v červenci. Po srpnu se už stříhání Photinia nedoporučuje, protože nové výhony by nestihly vyzrát před zimou. Pokud chcete hustý živý plot, je důležité provádět pravidelný jarní řez.
Jak množit blýskavku
Nejjednodušší způsob množení Photinia je pomocí řízků. Množení blýskavky řízky umožňuje získat nové rostliny z mladých výhonů.
Řízky se odebírají z mladých zdravých výhonů, které mají délku přibližně 10 až 15 centimetrů. Spodní listy se odstraní a řízek se zapíchne do lehkého substrátu. Pokud je substrát stále mírně vlhký, začnou se během několika týdnů vytvářet kořeny. Tato metoda množení Photinia je poměrně spolehlivá a používá ji mnoho zahradníků.
Jak rychle roste blýskavka
Blýskavka patří mezi poměrně rychle rostoucí keře. Photinia Red Robin může za rok vyrůst přibližně o 30 až 60 centimetrů.
Rychlost růstu závisí především na stanovišti a kvalitě půdy. Na slunném místě s dostatkem živin roste rostlina mnohem rychleji než ve stínu. Pokud je živý plot pravidelně stříhán, vytváří více postranních větví a působí hustším dojmem. Správná péče o živý plot z Photinia tedy výrazně ovlivňuje jeho vzhled.
Proč blýskavka nemá červené listy
Červené listy se objevují hlavně na mladých výhonech. Pokud rostlina nevytváří nové výhony, mohou být listy převážně zelené.
Nejčastější příčinou bývá nedostatek řezu nebo nedostatek slunečního světla. Když se provede jarní řez blýskavky, rostlina obvykle začne vytvářet nové výhony s červenými listy. Důležitou roli hraje také kvalita půdy a hnojení. Pokud má Photinia Red Robin dostatek živin a světla, červené listy se objevují pravidelně.
Jak zahustit živý plot Photinia
Hustotu živého plotu lze výrazně zvýšit pravidelným zkracováním vrcholových výhonů. Stříhání živého plotu Photinia podporuje tvorbu nových větví.
Když se vrchol výhonu zkrátí, rostlina začne vytvářet několik postranních větví. Ty postupně zaplní prázdná místa v živém plotu. Pokud chcete opravdu hustý plot, je dobré provádět tvarovací řez alespoň jednou nebo dvakrát ročně. Důležitý je také dostatek světla a živin v půdě.
Jak daleko od sebe sázet blýskavku
Při zakládání živého plotu se blýskavka obvykle vysazuje ve vzdálenosti přibližně 60 až 80 centimetrů.
Přesný rozestup závisí na velikosti sazenic a na tom, jak rychle chcete vytvořit souvislý živý plot.
V naší poradně s názvem HABR OBECNÝ – CARPINUS BETULAS se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dagmar.
Dobrý den.
Vloni na podzim jsem vysadila živý plot z habru, v délce asi 20m. Rostliny se většinou ujaly a po loňském zastřižení po výsadbě jsou nyní vysoké cca 60 cm. Bohužel potřebuji přesadit na jiné místo na zahradě, kvůli plánované stavbě domu, a letos na podzim už to nestihnu. Je možné přesadit rostliny i brzy na jaře? Pokud ano, na co si dát pozor.
Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Přesazení je možné i na jaře. Na co si dát pozor:
- zachovat stejnou orientaci na jih i na novém stanovišti;
- rostlinu vykopat s co největším kořenovým balem;
- po přesazení vydatně pravidelně zalévat.
Nejčastější chyby z praxe a proč konstrukční pěna selhává
V drtivé většině případů, kdy konstrukční pěna „nefungovala“, nebyl problém v materiálu, ale v použití. Selhání se navíc často neprojeví hned, ale až po první zimě nebo silnějším větru. Právě proto lidé spojují problém s pěnou, i když skutečná příčina leží jinde.
Příliš široká jáma
Tohle je úplně nejčastější chyba. Lidé mají tendenci vykopat velkou díru, „aby se tam pěna vešla“. Jenže konstrukční pěna potřebuje oporu, ne prostor.
široká jáma = menší tření se zeminou,
pěna obepne sloupek, ale nemá se o co opřít,
základ se časem začne mikroskopicky hýbat.
Typický scénář: první rok vše drží, druhý rok se sloupek začne nepatrně viklat.
Nedostatečná hloubka uložení
Hloubka je u pěny zásadní. Pokud je sloupek mělký, žádná pěna ho „nezakouzlí“. Pákový efekt horní části konstrukce si vždy najde cestu.
Zkušenostně platí: mělký základ selže vždy, jen otázka kdy.
Špatné vyrovnání sloupku před expanzí
Konstrukční pěna tuhne rychle. Pokud sloupek není přesně svisle v okamžiku aplikace, už ho později nedorovnáte bez porušení základu.
kontrola vodováhou před aplikací je povinná,
po začátku expanze se sloupkem nehýbat,
„ještě ho trošku srovnám“ většinou končí křivým výsledkem.
Podcenění bočního zatížení větrem
Lidé často počítají jen hmotnost konstrukce, ale zapomínají na vítr. Ten působí jako dlouhá páka, zejména u pergol a vyšších plotů.
Pěna zvládá tlak, ale dlouhodobý cyklický tah ji postupně oslabuje. Tam, kde vítr hraje hlavní roli, je potřeba být velmi opatrný.
To, že převislá vrba usychá, ještě neznamená, že je mrtvá. Rozhodující je stav pletiv pod kůrou.
Proveďte test škrábnutím na větvích i kmeni. Pokud je pod kůrou zelené pletivo, strom je živý. Úplně suché a hnědé pletivo signalizuje vážné poškození. U mladších stromů je šance na obnovu vysoká, pokud odstraníte příčinu stresu. Živý kmen je hlavním znakem vitality.
Jak poznám, že je vrba ještě živá?
Životaschopnost převislé vrby ověříte pružností výhonů a kontrolou pupenů.
Živý výhon je ohebný a neláme se snadno. Pupeny by měly být pevné a ne vyschlé. Pokud kombinujete test škrábnutím s kontrolou pupenů, získáte poměrně spolehlivý obraz vitality. Zdravý strom reaguje na zlepšení podmínek během jedné sezóny.
Proč žloutnou listy převislé vrby?
Nejčastější příčinou, když převislá vrba žloutne, je nesprávný vodní režim.
Sucho i přemokření způsobují podobný vizuální efekt, ale vyžadují odlišné řešení. Zkontrolujte vlhkost půdy do hloubky a sledujte strukturu listů. Žluté a křehké listy často signalizují sucho, zatímco měkké a povadlé mohou ukazovat na přelití. Včasná úprava zálivky obvykle vede k nápravě.
Je to sucho, nebo přelití?
Rozdíl mezi sucho vs. přelití poznáte podle stavu půdy a struktury listů.
Suchá půda do hloubky a křehké listy ukazují na nedostatek vody. Naopak těžká, mokrá půda a měkké listy naznačují přemokření. Pokud si nejste jistí, odeberte vzorek půdy z hloubky 10 cm. Správná diagnostika je klíčem k tomu, aby se převislá vrba mohla zotavit.
Mám vrbu vykopat a zasadit novou?
Výměna stromu má smysl pouze tehdy, pokud je kmen i většina větví zcela suchá.
Pokud převislá vrba usychá jen částečně a test vitality prokáže živé pletivo, je většinou lepší pokusit se o záchranu. Ekonomicky se vyplatí investovat do nové výsadby až tehdy, když dvě sezóny po sobě nepřinesly žádné zlepšení a strom nevytváří nové pupeny.
Kolik stojí výměna převislé vrby?
Cena nové výsadby se obvykle pohybuje mezi 2 000 až 6 000 Kč podle velikosti stromu.
Náklady zahrnují sazenici, případnou úpravu půdy a práci. Pokud je převislá vrba mladá a částečně vitální, bývá záchrana levnější než kompletní výměna. Před rozhodnutím zvažte i čas, který by nová výsadba potřebovala k dosažení podobného efektu.
Může se vrba vzpamatovat sama bez zásahu?
Bez úpravy podmínek se převislá vrba obvykle plně nezotaví.
Pokud je příčinou sucho nebo přelití, je nutné upravit zálivku a půdní podmínky. Strom sice může krátkodobě reagovat, ale bez odstranění příčiny se problém vrátí. Aktivní přístup výrazně zvyšuje šanci na obnovu vitality během jedné až dvou sezón.
V naší poradně s názvem KATALPA NANA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Gabriela.
Dobry den, je prosim mozne presadit cca 5let starou Katalpu Nana? Pripadne jak a kdy spravne na to. Dekuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Katalpa je velmi odolný strom a snese opravdu hodně. I přesazení v pěti letech. Přesazení se provádí v době, kdy na rostlině nejsou listy a ani neraší nové. Strom je zapotřebí nejdříve obrýt v okruhu 60 cm a postupně vykopat kořeny do hloubky 70 cm. Na kořenech nemusí nutně zůstat hlína. Důležité je strom na novém místě orientovat k jihu stejně, jako byl na svém původním místě. Proto je dobré před vykopáním mašlí označit větev směřující k jihu.
Zde se můžete podívat na video, kde je vidět přesazení čtyřleté katalpy: https://youtu.be/v5gbyvRRHS…
Ve většině případů Thuja Smaragd ze starého hnědého dřeva neobrazí, protože zde chybí aktivní pupeny schopné regenerace.
Pokud je větev uvnitř zcela hnědá a bez pružnosti, šance na nové výhony je velmi nízká. Výjimkou mohou být mladší rostliny s dostatečnou vitalitou. Řez do zeleného dřeva je bezpečnější než zásah hluboko do staré části. Spoléhat na obrůstání z hnědého středu je u starších plotů obvykle nereálné.
Za jak dlouho poznám, že túje po hlubokém řezu přežila?
První známky regenerace se obvykle projeví během jedné vegetační sezóny, pokud rostlina reaguje pozitivně.
Nové výhony se objevují na zbývajících zelených částech, nikoli ze suchého středu. Pokud po celé sezóně nevidíte žádný nový růst, je pravděpodobné, že zásah byl příliš hluboký. Vitalita během prvního roku je rozhodující indikátor dalšího vývoje. Úplná obnova hustoty může trvat 2–3 roky.
Můžu túji Smaragd zkrátit o jeden metr?
Zkrácení o jeden metr je možné pouze tehdy, pokud zůstane dostatek zelené hmoty nad místem řezu.
Pokud by řez zasáhl převážně hnědé staré dřevo, hrozí trvalé vyholení vrchní části. U mladších rostlin je zásah bezpečnější než u starých plotů. Radikální snížení výšky je nutné plánovat opatrně a ideálně po etapách. Postupné snižování během dvou sezón bývá bezpečnější varianta.
Je hluboký řez lepší na jaře nebo v létě?
Nejvhodnější období pro hlubší zásah je časné jaro před intenzivním růstem.
V létě je možné provést lehké korekce, ale hluboký řez během horkých a suchých dnů zvyšuje stres. Podzimní zásah před zimou je rizikový kvůli mrazům. Jarní období dává rostlině celou sezónu na regeneraci. Vyhněte se extrémům počasí při plánování řezu.
Co když je túje uvnitř úplně hnědá?
Pokud je vnitřek zcela hnědý, hluboký řez obvykle nepovede k obnově.
V takové situaci lze zkusit postupné vyřezávání jednotlivých starých větví, ale je třeba počítat s nejistým výsledkem. U velmi starých rostlin bývá efektivnější zvážit výměnu. Realistické zhodnocení stavu je klíčové před investicí času. Trvalé vyholení je častým následkem příliš radikálního zásahu.
Pomůže silné hnojení po hlubokém řezu?
Silné dusíkaté hnojení po hlubokém řezu může rostlinu spíše oslabit než posílit.
Přehnojení stimuluje rychlý, ale slabý růst, který je citlivý na sucho a mráz. Vhodnější je mírné přihnojení kompostem a dostatečná zálivka. Vyvážená péče podporuje stabilní regeneraci. Přehnaná snaha „donutit“ rostlinu růst může vést k dalšímu stresu.
Může túje po hlubokém řezu úplně uschnout?
Ano, při příliš radikálním zásahu může Thuja Smaragd postupně uschnout, zejména pokud je oslabená suchem.
V naší poradně s názvem KROUCENÍ LISTŮ A PRASKÁNÍ KŮRY NA VĚTVÍCH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pavel Průcha.
1.
Nasadil jsem polokmen švestku, velké ,sladké plody. Ale už od začátku začala praskat kůra na větvích. Místa jsem zatíral ,zalepoval voskem barvou atd. Nepomáhá. Postižené větve usychají. Pak se přidala plíseň plodů v průběhu vývoje + červivost. Plody které přežijí jsou přesto velké, sladké, špičkové. 2/3 v průběhu opadá!
Prosím co s tím než to pokácím.?
2. Třešeň sladká dozrává v červenci. Kvete hodně ,ale plodů minimum. Ostatní stromy obalené plody.
Pavel Průcha
Pavel Průcha
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Pokácet, vykopat pařez a zasadit nový strom. Nemá cenu se s tím dál trápit. Od samého začátku jsou s tím problémy. Zbavte se jich!
Vzhledem k pozitivním účinkům rakytníku na lidský organismus a jeho minimální dostupnosti v běžné obchodní síti je ideální vypěstovat si jej doma. Rakytník je velmi nenáročná rostlina, nejlépe se mu daří na suchém slunečném místě, dobře prospívá na písčitých i kamenitých půdách. Má rozsáhlý kořenový systém a vytváří kořenové výhonky, proto si musíme dát pozor a vysadit ho pouze tam, kde jeho případné rozrůstání nebude činit problémy.
Rakytník řešetlákový je dvoudomá rostlina, proto pokud chceme sklízet plody, musíme vysadit samčí i samičí keř. Ideální je vysadit jeden samčí a více samičích, které nám budou plodit. Vzhledem k tomu, že k opylení dochází pomocí větru, je dobré zasadit samičí rostliny po větru od opylující samčí rostliny. Pohlaví rakytníku se nejlépe rozpoznává až na tříletých rostlinách, kdy mají samčí keře větší pupeny na výhonech hustěji rozložené, takže vypadají huňatější. Plodí nejpozději třetím rokem po výsadbě, plody jsou značně kyselé a trpké. Rakytník je naprosto mrazu odolný.
Dle odrůd u nás rakytník dorůstá asi 2,5 až 3m výšky. Koření velmi široce, takže po zakořenění snese i dost sucha. Na kořenech jsou hlízkové bakterie, které poutají vzdušný dusík. Již druhým rokem se boční kořeny dostanou několik metrů do stran, kde vypouští oddenky – tyto lze vykopat a přesadit. Hlavně je nenechávejte na malém pozemku, jinak vás časem rakytník vytlačí.
Rakytník dobře roste v každé půdě. Nesnese trvalé zamokření nebo zasolení. Při zavlažování a přihnojování přináší vysoké výnosy. Spon výsadby by měl být 2,5 m x 3 m. Při výsadbě přidejte dobrý kompost a superfosfát. Rakytník nesnáší zastínění, potom neplodí. Aby sklizeň byla každoroční, je nutné mít dva plodové keře a sklizeň řezem střídat, nebo každý rok sklízet jen polovinu keře. Řežou se jen výhony do průměru 1 cm.
Jak již označení napovídá, keře vhodné na slunce jsou velmi odolné proti slunci a snesou i menší zálivku. Rovněž nejsou náročné na půdu. Většina těchto keřů se musí zastřihávat.
Jedná se o opadavý keř, jenž dorůstá do výšky 3 m a bývá jen o něco málo rozkladitější. Potřebná velikost se udržuje za pomoci řezu, který se provádí jednou za dva tři roky. Řez se nesmí dělat ke konci zimy, jelikož by keř nekvetl. Ruj vlasatá kvete od června do července. Pro červenolistý kultivar Royal Purple je typický nenápadný zelenobílý květ, kultivar Nordine má list i květ purpurový. Největší ozdobou keře jsou barevné vlasovité chomáče vyrůstající na stopkách opadaných květů. Ruj vynikne jako solitéra. Na podzim upoutá pozornost výrazným zlatožlutým nebo oranžovým vybarvením listů. Má ráda propustnou půdu s obsahem vápna, je mrazuvzdorná. Ruj se dobře množí rostoucími odnožemi, řízky se ujímají špatně.
Čimišník stromovitý
Jedná se o další dřevinu odolávající suchu. Pěstuje se jako beztrnný opadavý stromek nebo keř, často je vysazován na výsypky a svahy. Může být i součástí sídlištní výsadby, poněvadž nepotřebuje častou údržbu. Více než osmdesát druhů čimišníku pochází z dálné Asie a východní Evropy. Čimišník má v mládí silně chlupaté vzpřímené větve, starší rostliny jsou lysé. Mezi velmi pěkné odrůdy se řadí Pendula roubovaná na kmínek (jinak je nízká a spíše plazivá), jež vytváří pěkný deštníkovitý tvar a je velmi nenáročná. Převislý sloupovitý vzhled má odrůda Walker s jemnějším olistěním. Čimišníky kvetou žlutě od května do konce června, jejich plodem je lusk.
Ořechokřídlec klandonský
Roste jako keř či polokeř a má výrazné, téměř metrové, stříbřitě chlupaté letorosty. Šedozelené hrubě pilovité listy jsou obrvené z rubu, z jejich paždí a na konci výhonů rostou od srpna do října tmavomodrá květenství. Keř po seříznutí někdy namrzá, ale dobře obráží. Každoroční řez je nutný, neboť květenství se tvoří jen na mladých výhonech.
Kručinka
Je rozšířená na několika kontinentech, kde vyhledává suchá a slunná stanoviště. Kručinka nepřerůstá o mnoho půl metru a lze ji udržovat i nižší, proto se hodí do menších zahrad, na skalky nebo na obruby keřových partií, kde pokvete krásně zlatavě od května do června. Kručinka lidyjská je poléhavý keř (má přepadavé větvičky, které se sklánějí k zemi) vhodný na svahy a větší skalky. V tužších zimách potřebuje zimní kryt.
Dlouhou dobu, a sice od května do konce srpna, kvete kručinka barvířská. Jedná se o vzpřímenou polokulovitou dřevinu se zlatožlutými květy.
Svahy se osazují keři z důvodu zpevnění a kvůli snadné údržbě, pokud se jedná o půdokryvné druhy. Při výběru konkrétního druhu byste se měli zaměřit nejen na půdní podmínky, ale i na následnou péči o rostliny.
Jedná se o keř, který dorůstá do výšky 3 m, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy nápadné žluté a stříbřité. Má rád přímé slunce.
Rakytník koření velmi široce, takže po zakořenění snese i dost sucha. Na kořenech jsou hlízkové bakterie, které poutají vzdušný dusík. Již druhým rokem se plíží bočními kořeny mnoho metrů do stran, kde vypouští oddenky, tyto lze vykopat a přesadit. Hlavně si je nenechávejte na nějakém svém malém pozemku, jinak vás časem rakytník vytlačí. Má výborné plody, které mají blahodárné účinky na lidský organismus. Je vhodný i ke zpevňování svahů. Rakytník je třeba zakracovat, ale doporučuje se vždy obrok, protože by neplodil.
Jedná se o keř dorůstající do výšky 5 m, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy nápadné žluté a stříbřité. Vyhovuje mu přímé slunce.
Mladé větve brslenu jsou zelené až zelenohnědé, převážně oblé, starší větve okrouhle hranné, s korkovými lištami. Listy jsou řapíkaté, jednoduché, na vrcholu zašpičatělé. Květy bývají drobné, žluté až žlutozelené, na keři se objevují v květnu až červenci. Plodem je růžová až karmínově červená tobolka.
Jsou keře dorůstající až do výšky 3 m, jsou listnaté opadavé nebo neopadavé, barva listů je zelená, mívají nápadné bílé nebo růžové květy. Vyhovuje jim přímé slunce.
Existuje mnoho druhů skalníků. Některé rostou přisedle k zemi, jiné rostou stromovitě. Obvykle kvetou od května do června bílými nebo růžovými květy. Po odkvětu rostlina tvoří drobné malvičky, které nejsou jedlé. Na podzim se listy zbarvují dočervena.
Túje hnojíme v období od května do srpna třeba každý měsíc. Poté už nehnojíme, protože rostlina musí také odpočívat. K hnojení můžeme použít například Cererit, NPK, koňský hnůj nebo kravský, ale u něj pozor, musí být dostatečně rozložený. Pokud máte domácího mazlíčka (psa), dejte si pozor, aby vám na stromky nemočil, protože tím stromek spálí a ten uhyne. Budete nuceni ho vykopat a vysadit nový.
Stříhání tújí se provádí vždy jen jednou za rok v období od května do srpna. První dva roky po výsadbě zastřihujeme jen špičky a od třetího roku můžeme stříhat už i z boku. Doporučuje se túje jen mírně zastřihovat do požadovaného tvaru a ne řezat, protože hůře obrůstají. Stává se, že túje prosychají zevnitř, pak je lepší je vykopat a vysadit nové.
Detektory kovů lze v zásadě rozdělit podle technologie, se kterou pracují, a to na pulsní a VLF (Very Low Frequency). Tyto kategorie se vzájemně liší dosahovanými výkony, komfortem práce a u některých pulsních detektorů i cenou. V něčem má navrch pulsní detektor a v dalším zase VLF. Rozhodně nelze paušálně říci, že je jedna z technologií lepší, každá se prostě hodí na něco jiného. Obecně platí, že VLF detektory jsou mezi hobby hledači oblíbenější nebo aspoň rozšířenější než detektory pulsní.
VLF detektory
VLF detektory můžeme rozdělit na pohybové a bezpohybové. Pro správnou funkci pohybového detektoru je potřebný – jak jeho označení napovídá – pohyb cívky nad cílem, zatímco u bezpohybového tomu tak není. Obecně platí, že bezpohybový detektor má o něco nižší hloubkový dosah oproti pohybovému, ale zase má přesnější separaci. Většinu pohybových detektorů je možné přepnout do bezpohybového režimu (pinpoint), ten však obvykle není schopen diskriminace. Proto je důležité nezaměňovat bezpohybový detektor s bezpohybovým režimem pohybového detektoru. Hodně VLF detektorů má problémy při hledání v silně mineralizovaných půdách sopečného původu. Bohužel tuto vlastnost nelze v rámci této kategorie detektorů paušalizovat, takže pokud se chystáte hledat v takových podmínkách, určitě se před koupí přístroje poraďte s prodejcem, zda je vámi zvolený typ detektoru pro tato místa vhodný.
Hned na úvod začneme tím, co každého hledače zajímá asi nejvíc, tedy hloubkový dosah detektoru. Tuto vlastnost ovlivňuje mnoho faktorů: typ půdy, tvar či velikost předmětu, jeho poloha v zemi, nastavení detektoru a podobně. Středně velkou minci je pohybový detektor schopen rozeznat zhruba do 30 cm. U větších předmětů dosahuje i větších hloubek, ale rozhodně tu neplatí přímá úměra. Například taková přilba je detekovatelná řekněme do 60 cm, ale ve 150 cm už neobjevíte ani zakopaný vlak, protože použitá technologie zde naráží na své limity. Je to samozřejmé. Tyto údaje platí pro klasické detektory, tedy ty s cívkou na konci tyče, u nichž hledání probíhá plynulým, kontinuálním pohybem z jedné strany na druhou.
Aby zde uvedené informace byly kompletní, je třeba se zmínit i o existenci speciálních VLF detektorů určených pro skutečně hloubkové hledání. Takové přístroje, vybavené cívkou se dvěma boxy, sice nedisponují diskriminací, zato jsou schopny detekovat velké předměty až do hloubky 3–5 m. Na malé cíle blízko povrchu naopak nereagují. Zajímavou alternativou tak mohou být dva klasické VLF detektory firmy Garrett (GTI 2500 a Master Hunter CX Plus), u nichž je možné takovou cívku použít a vlastně tak získat dva přístroje v jednom.
Po odkvětu je nutné odstřihnout stvoly s květy, nechat je zatáhnout a pak na podzim vykopat a zazimovat. Po odkvětu gladioly již nezaléváme, pokud není výjimečné sucho. Řez květů se provádí tak, aby byla rostlině zachována co největší listová plocha, která je nezbytná pro vytvoření kvalitní hlízy. Včas se proto odstraňují odkvetlé květní stvoly.
Sklizeň se provádí již 5.–7. týden po odkvětu rostlin (většinou koncem září a začátkem října, rostliny z brutu později). Ihned po sklizni je vhodné rostliny ošetřit namořením proto houbovým chorobám a živočišným škůdcům). Stvol se odlomí od hlízy a hlízy se suší v dobře větrané místnosti při teplotě do 30 stupňů. Po 3–4 týdnech se odstraňují z nové hlízy spodní staré hlízy (mělo by to jít velice snadno) a vrchní slupka a cca po 10 dnech se uloží k přezimování.
Škumpa neboli Rhus patří do čeledi ledviníkovitých (Anacardiaceae) a své vědecké rodové pojmenování získala podle řeckého slova rhein, což znamená téct. Název je odvozen od skutečnosti, že kůra tohoto okrasného stromu roní bílou pryskyřičnou šťávu.
Škumpa je většinou malý strom nebo keř dorůstající do výšky 3 až 5 metrů, který má deštníkovitou korunu. Již na první pohled zaujme svými hustě ochmýřenými výhony, větvičky jsou zkrátka „chlupaté“. Lichozpeřené listy dorůstají délky až 40 cm a vyrůstají z nich ostře pilovité lístky. Jde o dvoudomou rostlinu, která kvete v červnu a červenci. Samčí květenství je žlutavě zelené a roste v koncových palicovitých latách, zatímco samičí je tmavě červené a kompaktní.
Škumpa původně pochází ze Severní Ameriky, ale díky své nenáročnosti je to dnes kosmopolitní až invazivní rostlina, kterou najdete v subtropech a mírném pásmu obou polokoulí. Na světě roste asi 150 druhů rostlin čeledi ledviníkovitých, naše české podmínky však snáší jen asi 15 druhů. I z těchto 15 druhů se jich převážná většina pěstuje pouze v botanických zahradách a arboretech, do našich zahrad nejčastěji zavítá škumpa orobincová, nazývaná také ocetná.
Lidový název ocetná pochází od dřívějšího přidávání plodů škumpy do octa pro zvýraznění chuti. Tříslovin ze škumpy se využívalo i v koželužství k vydělávání kůží. Škumpa se k nám dostala teprve v polovině 19. století.
Škumpu vysazujeme jako okrasný strom v zahradě, ale často je vidět i v parcích. Její předností je, že roste i tam, kde jiné dřeviny hynou. Je krásná zvláště na podzim svým červeným listím i plody. Semeny se v zimě živí někteří ptáci. I když škumpa nemá žádné zvláštní požadavky na pěstování, je nenáročná, vitální a snese téměř jakékoliv stanoviště, přesto si ji mnoho zahrádkářů nechce pustit na pozemek. Je to totiž poměrně invazivní rostlina, která se rychle šíří kořenovými výmladky, a to i do vzdáleného okolí. Mnozí ji proto označují za plevel stejně jako bolševník. Navíc její kořeny mají obrovskou sílu a dokážou se provrtat téměř všude, překážkou pro ně nejsou ani betonové či dlážděné chodníky. Proto si vždy dobře rozmyslete, kam ji zasadíte!
Pokud jste se rozhodli, že chcete mít škumpu na zahradě, rozhodně se vyhněte její výsadbě k plotu. Zemí by zanedlouho prolezla k sousedům a ti by z její návštěvy rozhodně nemuseli mít takovou radost. Také ji nevysazujte v blízkosti zapuštěných bazénů, protože i do nich se dokáže probourat. Prostor jejích kořenů je dobré vymezit plastovým nebo plechovým límcem, který by měl být alespoň 80 cm hluboký.
Pro účinné hubení loubince, také známého jako psí víno, se doporučuje kombinace několika metod, včetně ořezání rostliny, aplikace herbicidů a případného vykopání kořenů. Je důležité být trpělivý a ošetření opakovat podle potřeby, protože psí víno může být odolné.
Jak postupovat, abyste se nadobro zbavili psího vína? Za prvé rostliny uřízněte a aplikujte herbicid. Pomocí nůžek na větve nebo ostré pilky uřízněte šlahouny co nejblíže k zemi. Ihned po odříznutí aplikujte na pahýly systémový herbicid, jako je glyfosát (Roundup), abyste zabránili opětovnému růstu a zničili i kořeny. Jde o velmi silný herbicid, který zahubí každou rostlinu, která byla potřísněna, proto postupujte opatrně a podle pokynů na štítku herbicidu. Při manipulaci s psím vínem používejte ochranné rukavice a dlouhé rukávy, abyste se chránili před mízou rostliny, která může u některých lidí způsobit nepříjemné podráždění kůže podobné popáleninám. Pokud je rostlina přisátá ke zdi, tak ji nesundávejte hned po odříznutí, protože byste s tím odloupli i kusy zdi nebo omítky. Počkejte rok, než rostlina zchátrá a povolí svoje přísavky, poté hravě vše odstraníte. S případnými zbytky přísavek na omítce si nemusíte lámat hlavu, protože se časem rozloží a zmizí.
Zvažte jiné metody
Vykopávání Pokud je plocha malá, můžete zkusit kořeny vykopat. psí víno má však rozsáhlý kořenový systém, takže může být obtížné jej celý odstranit.
Mulčování Aplikace hodně silné vrstvy mulče může udusit révu a zabránit novému růstu.
Plastové zakrytí Zakrytí rostlin černým plastem omezí přístup slunečního světla a může pomoci je zničit
Ošetřenou oblast pravidelně kontrolujte a případně opakujte řez a aplikaci herbicidu. Sledujte jakékoli nové výhonky, protože psí víno může rašit z přeživších kořenů a semen.
Psí víno může být perzistující a jeho úplné vyhubení může trvat několik sezón.
Spon mezi jednotlivými keři by měl být 0,6–1 m, túje můžete sázet do samostatných jam nebo pomocí techniky vykopat rovnou celý příkop. Sestřihnete-li živý plot v následujícím roce po zakořenění na výšku drátěného plotu, podpoříte tím jeho zahuštění.
Pro vzdálenost (spon) jednotlivých rostlin je důležité, jaký druh jste si na živý plot vybrali.
Túje Smaragd není příliš vhodná do souvislého živého plotu. Pokud chcete neprůhledný plot ze Smaragdů, tak jednotlivé keře dávejte do vzdálenosti cca 50 cm. Jestli je cílem jen estetický předěl prostoru, může být mezi jednotlivými rostlinami prostor. Do stříhaného živého plotu se spíše doporučují Thuja Brabant nebo Thuja Malonyana. Ty se dobře propojí a mohou být ve sponu 60–70 cm od sebe.
Kromě jezírek vytvořených s plastovou fólií se na zahradách běžně objevují i plastová zahradní jezírka. Tento typ ale někteří „jezírkáři“ neuznávají. Plastová jezírka mají totiž řadu nevýhod, ale i tak stejně mají i výhody. Záleží tedy na každém z nás, jestli nám tento typ vyhovuje.
Mezi jejich výrazné nevýhody patří: malý objem vody (plastová jezírka nejsou nijak velká, obvykle se do nich vejde maximálně 1 000 l vody). Malý objem vody je příčinou i další nevýhody těchto jezírek a to, že se toto jezírko špatně udržuje v čistotě a zároveň je biologicky dost nestabilní. Další nevýhodou je, že plastové jezírko má předem daný tvar (vychází z lisové formy, tak se tvar a ani hloubka nedá změnit). V plastových jezírkách se navíc nedají chovat ryby určené do jezírka.
Mezi výhody tohoto jezírka pak patří to, že jeho montáž do zahrady je velmi jednoduchá. Navíc při jeho zasazování do zahrady nemusíme být tak opatrní, protože jezírko je vyrobené z tvrdého plastu, a tak odolá i hrubému zacházení. Plastová jezírka se na rozdíl od těch fóliových navíc nedají protrhnout. Jsou i mrazuvzdorná, odolají i největším mrazům, protože materiál, z něhož jsou vyrobené, je pružný. Plastová jezírka jsou navíc snadná k čištění, jejich stěna je pevná, a tak se jezírko dá čistit i třeba wapkou, koštětem (to ty fóliové nelze, protože by hrozilo jejich protrhnutí).
Plastová jezírka se dají koupit ve specializovaných prodejnách a i v řadě zahradnických center, nebo přes internet. Než si jezírko koupíme, musíme si vybrat tvar a velikost, také se musíme rozhodnout, kam jezírko na zahradu umístíme (mělo by na něj v létě zhruba 6 hodin svítit, zároveň by mělo být dále od stromů – kvůli listí i kořenům). Obrys jezírka a hloubkové zóny je potřeba vyznačit pomocí písku. Vyhloubená jáma by měla být širší i hlubší než plastové jezírko zhruba o 10 cm. Nejprve je potřeba hloubit hloubkovou zónu, pak je potřeba vykopat mělkou zónu (o deset centimetrů větší). Doporučuje se také vykopané drny trávníku rovnou nevyhazovat, ale uschovat si je pro přípravné spravení poškozeného trávníku. Než se jezírko začne zasazovat do jámy, je potřeba znovu překontrolovat rozměry vyhloubené jámy. Pokud jsou nutné úpravy, doporučuje se k nim využít hrábě. Správné měření nám ušetří neustálé zkoušení jezírka (to bývá náročné, často pak může poškodit terén a vykopávání jámy zkomplikovat). Poté je potřeba nasypat na dno všech zón jezírka asi 10 cm vrstvu jemného písku. Jezírko se pak zasadí do připravené jámy. Pomocí vodováhy je potřeba zajistit, aby okraje jezírka byly v rovině. Jezírko se pak naplní do třetiny vodou (voda zajistí, že jezírko již nesklouzne).
