Gladioly vykvétají po sedmdesáti až sto dnech, záleží na tom, jak raná je odrůda. Květy se otvírají postupně a vydrží dvojnásobně déle než nevoskové květy. Řezané mečíky mají velkou spotřebu vody, nedávejte je proto do úzkých váz. Chcete-li prodloužit životnost květů, zkracujte trochu každé čtyři dny květní stonky. K řezu se odebírají při rozvíjení druhého vybarveného spodního květu. V okamžiku, kdy se objeví první květy, řežeme gladioly do vázy, v níž nám, pokud budeme vodu měnit obden, vykvetou do posledního poupěte. Při řezu klasů necháme do ukončení vegetace vždy na rostlině alespoň čtyři listy. Klasy lze od listů bez výraznějšího poškození oddělit s poměrně dlouhým stonkem. Špičkou nože stonek mezi listy kolmo napíchneme, potom lehce zlomíme směrem od vpichu a druhou rukou vytáhneme z listů jako z pochvy. Nejlépe se řežou klasy přes den – brzy ráno jsou totiž rostliny až příliš křehké.
V naší poradně s názvem GLADIOLY PLÍSEŇ NA CIBULKÁCH PŘED VÝSADBOU. se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zahradník.
Postřik hypermanganem nestačí a pokud takové hlízy zasadíte, tak plíseň pohltí nejen hlízu samotnou, ale bude se dál šířit na okolní rostliny. Nejlepší je gladioly s plísní vůbec nezasazovat. Pokud to jsou nově zakoupené hlízy, tak je zluste vrátit a požadovat zdravé.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zdeněk SAIS.
Děkuji za nepotěšující odpověď. Bohužel již nemám lístek ani obal od gladiol a také už nové-další gladioly nemají. Tak že tato cesta padá. Plíseň je pouze v prohlubni spodní strany, jak jsem psal. Velikosti 4-5mm. Cibulek mám 75.kusů z toho tak 10.ks. plíseň nemá. Musím něco zkusit. Třeba bude štěstí, a podaří se je zachránit. Dávám je do nádob po 9.kusech.
Vážně není rozumná možnost-naděje???
Gladioly, které si pro svůj mečovitý tvar listů získaly lidovou přezdívku mečíky, patří mezi nejčastěji pěstované hlíznaté rostliny. Dorůstají do závratných výšek a snadno se tak stanou impozantní dominantou vaší zahrady. Pěstování mečíků není nijak složité. Vyhovuje jim světlé stanoviště s hlubší propustnou půdou.
Gladioly jsou rostliny náročné na sluneční paprsky. Jen na dobře osluněném stanovišti se vytvoří výstavní dlouhé a krásné klasy, na kterých budou dobře vyvinuté květy. Dařit se jim bude i na plném slunci.
Hlízy mečíků se vysazují od poloviny dubna do poloviny května, podle místních klimatických podmínek a počasí. Přílišná vlhkost rostlinám škodí. Zalévají se pouze v případě potřeby, raději méně často, ale vydatně. Vláha je potřebná především těsně před a v době kvetení rostlin.
Přihnojujte je po dvou týdnech od výsadby ledkovým hnojivem nebo hnojivem na cibuloviny a hlíznaté rostliny, později můžete použít i vícesložkové hnojivo na list. Správnou výživou zlepšíte odolnost a zdravotní stav rostlin a podpoříte bohatší kvetení.
Ani mečíkům se nevyhýbají choroby a škůdci. Dočista znehodnotit porost dokážou třásněnky, které sají na květech – ty pak vadnou, nevyvíjejí se, rozvité květy mají skvrny a jsou deformované. Stejně jsou poškozeny i listy a při silném napadení nezbývá než listy sebrat a spálit. Hlízy k uskladnění je potom potřeba oloupat a prosypat přípravkem Perathion nebo Lindam. Z chorob se objevuje septorióza (kulaté, červenohnědé skvrny na listech) či botritida – proti nim můžete použít přípravek Rovral nebo Euparen.
Kontrola hlíz během zimy vám pomůže odhalit například suchou hnilobu. Poznáte ji podle vpadlých černých skvrn na hlízách a setkat se s ní můžete u hlíz, které jste kupovali. Původně napadené musely být i rostliny, nákaza se totiž přenáší do zásobních orgánů. Doporučuje se proto mořit hlízy ještě před uložením, a to některým rtuťovým mořidlem.
Ve svém příspěvku RAKYTNÍK PĚSTOVÁNÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ladislav.
Zdravím všechny pěstitele rakytníku. Mám dotaz, letos mi vůbec nezaplodily 2 samice, jsou na slunci. jedna má 7 a druhá 6 let. V loňském roce i dříve plodily. Že by se podepsaly jarní mrazíky? Vždyť by měl být mrazu odolný, nemyslí se jen keř? Nebo nějaká nemoc? Kdo mi poradí,nebo odpoví? Zdraví Ladislav z Brna.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Po odkvětu je nutné odstřihnout stvoly s květy, nechat je zatáhnout a pak na podzim vykopat a zazimovat. Po odkvětu gladioly již nezaléváme, pokud není výjimečné sucho. Řez květů se provádí tak, aby byla rostlině zachována co největší listová plocha, která je nezbytná pro vytvoření kvalitní hlízy. Včas se proto odstraňují odkvetlé květní stvoly.
Sklizeň se provádí již 5.–7. týden po odkvětu rostlin (většinou koncem září a začátkem října, rostliny z brutu později). Ihned po sklizni je vhodné rostliny ošetřit namořením proto houbovým chorobám a živočišným škůdcům). Stvol se odlomí od hlízy a hlízy se suší v dobře větrané místnosti při teplotě do 30 stupňů. Po 3–4 týdnech se odstraňují z nové hlízy spodní staré hlízy (mělo by to jít velice snadno) a vrchní slupka a cca po 10 dnech se uloží k přezimování.
V naší poradně s názvem GLADIOLY PLÍSEŇ NA CIBULKÁCH PŘED VÝSADBOU. se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeněk SAIS.
Nové nyní zakoupené gladoly mají v spodní části (kořenové) v důlku plíseň. Jen tam o velikosti 5-6mm. Stačí postřik z hypermanganu ? 4. zrnka na litr a půl vody? Nebo radši namočit na 24.hod. a pak hned zasadit? Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Postřik hypermanganem nestačí a pokud takové hlízy zasadíte, tak plíseň pohltí nejen hlízu samotnou, ale bude se dál šířit na okolní rostliny. Nejlepší je gladioly s plísní vůbec nezasazovat. Pokud to jsou nově zakoupené hlízy, tak je zluste vrátit a požadovat zdravé.
Jedná se o vytrvalé pozemní květiny s hlízami. Jsou to rostliny jednodomé s oboupohlavními květy. Stonky jsou vzpřímené, nevětvené, vzácněji větvené. Listy jsou střídavé, přisedlé, s listovými pochvami. Čepele listů jsou celokrajné, většinou kopinaté, mečovité, rýhované, často trochu ztloustlé, žilnatina je souběžná. Květy jsou oboupohlavné, poměrně velké a nápadné, souměrné, různých barev, jsou v květenstvích, zpravidla ve vějířcích. Květy jsou podepřeny listeny. Okvětí se skládá z 6 okvětních lístků ve 2 přeslenech (3 + 3), které jsou dosti odlišné, spodní bývají větší než horní a vnější jsou často užší než vnitřní. Celé okvětí je dole srostlé v trubce. Tyčinky jsou 3, jsou nahoru zakřivené. Gyneceum je složeno ze 3 plodolistů, je synkarpní, semeník je spodní. Čnělka je 1, ale dělí se do 3 nitkovitých laloků. Plodem je trojpouzdrá tobolka, semena jsou křídlatá.
Mečíky jsou nejkrásnější a nejvděčnější květinou pro řez v letním období. Široký sortiment odrůd nabízí překrásné květy téměř všech barev, a navíc jsou řezané květy mečíků velmi trvanlivé. U mečíku nás však uchvacují nejen krásné barvy, ale u novějších odrůd i krásné tvary květů. Do popředí zájmu se nyní dostávají odrůdy se zvlněnými okvětními lístky a také odrůdy, jejichž květy mají výrazně zbarvená oka. Velký zájem rovněž vzbuzují nové odrůdy miniaturních mečíků, které mají celkově menší květní klasy, takže jsou lépe použitelné i v menších vázách pro výzdobu stolů v domácnostech. Tím se možnost využití řezaných květů mečíku dále rozšiřuje. Pro výzdobu zahrad se mečíky využívají méně, protože květní klasy jsou poměrně dlouhé a těžké, takže se za deště a větru snadno vyvracejí. Tomuto nedostatku lze předejít hlubším zasazením hlíz. U miniaturních mečíků se tato špatná vlastnost tolik neprojevuje, protože jejich květenství je lehčí.
Při vlastní sadbě dbáme zásady, že rajčata lehce vytvářejí adventivní kořeny ze stonku. Využijte toho, pokud máte přerostlé sazenice. Nebojte se zasadit je hlouběji (klidně i jednu třetinu). Pokud máte sadbu, kterou jste pěstovali za oknem vašeho bytu opravdu hodně vytáhlou, můžete spodní listy otrhat a rostlinu nasadit na ležato, přičemž pouze vrchol opatrně ohneme a alespoň 3 listy ponecháme nad povrchem substrátu, zbylý stonek zahrneme zeminou. Takto vysazená rajčata do nádob umisťujeme na vhodné slunné stanoviště, od poloviny května, kdy již nehrozí mrazíky. Rajče je na mrazíky velmi citlivé, pokud náhodou hlásí předpověď mrazíky, je možno celé nádoby na noc uschovat do domu či bytu, rostliny se po silném šoku chladem dlouho vzpamatovávají. Rostliny rajčat jsou náročné na organickou hmotu a živiny, proto je potřeba do pěstebního substrátu navíc přimíchat hnůj. Samozřejmě, že ideální je použít hnůj granulovaný, pravý kravský. Granulovaného hnoje přidáváme do substrátu 300 – 400 g na rostlinu.
Vysazená rajčata do nádob umisťujeme na vhodné slunné stanoviště, od poloviny května, kdy již nehrozí mrazíky. Rajče je na mrazíky velmi citlivé, pokud náhodou hlásí předpověď mrazíky, je možno celé nádoby na noc uschovat do domu či bytu, rostliny se po silném šoku chladem dlouho vzpamatovávají.Pro výsadbu volíme vhodnou nádobu tak, aby nám ušetřila práci při pěstování. Volíme tedy ideálně samozavlažovací pěstební nádobu. Pokud chcete pěstovat v nádobě pouze jednu rostlinu, může být dostačující nádoba velikost 35 x 35 cm (v nabídce je případně i rozměr 40 x 40 cm), v nádobě s rozměrem 50 x 50 cm je možno pěstovat rostliny dvě a navíc má tato nádoba velký zásobník na vodu. Všechny tyto požadavky splňují samozavlažovací nádoby
Tři zmrzlí neboli „ledoví muži“ jsou v kalendáři 12.–14. května. Během těchto dnů se výrazně ochlazuje a přicházejí poslední ranní mrazíky. Příchod Pankráce, Serváce a Bonifáce je důležitý pro správný chod přírody. V tyto dny se příroda probouzí k životu, vše začíná pučet a pupeny se nalévají do květů. Lidé si tohoto meteorologického úkazu všímali už od středověku. Avšak ve středověku platil juliánský kalendář, kdy byli zmrzlí cca o 10 dnů dříve. Také teploty ve 14.–19. století sahaly v zimním období hluboko pod nulu. Takže lidové pranostiky musíme brát s rezervou. Spíše se mrazíky vyskytují kolem 29. dubna. Pankrác, Servác a Bonifác zůstávají v kalendáři jen jako tradice, tato jména jsou již méně obvyklá a téměř se nedávají. Statisticky bylo naměřeno v naší republice, Polsku i na Slovensku, že počasí právě v těchto třech dnech bylo naopak teplejší, než se traduje, a příroda více ožívala. Chladněji bylo naopak opravdu o těch cca 10 dnů dříve. Přesto tři zmrzlé nemůžeme brát na lehkou váhu. Ranní mrazíky spolu s uplakanou Žofií jsou pohromou pro zemědělce a zahrádkáře a zvláště vinaře („Žofie vína upije“).
Ke zmrzlým mužům se často přidává „ledová žena – Žofie“, nebo také „uplakaná Žofka“, a pranostiky, které určitě znáte jako „Svatá Žofie políčka často zalije.“, „Déšť svaté Žofie švestky ubije.“ a další.
Rostliny v truhlících se doporučuje umístit na balkon nebo ven až po 15. květnu. Pokud jste rostliny neotužovali, raději je prvních pár dnů schovávejte na noc do tepla, než si úplně přivyknout vyšším denním a nízkým nočním teplotám.
Výsadba mečíků by měla být hotová do konce měsíce května. Kdo s ní letos trošku počkal, udělal dobře: když uhodí mrazíky, mohou poškodit již narašené hlízy. Je velmi důležité, aby hlízy mečíků byly vysazovány do půdy, která je již prohřátá; studená jim totiž nesvědčí. Zapříčiňuje, že jsou mečíky častěji napadány houbovými chorobami, případně jim trvá déle, než vzejdou, ačkoliv byly vysazeny v dřívějším termínu.
Pro rostliny je nejvýhodnější takzvaná skupinová výsadba, neumísťujte proto jednotlivé hlízy samostatně, roztroušené po zahradě. Zeminu vyberte nejlépe propustnou, hlinitopísčitou, s dostatečnou zásobou živin. Nevhodné je však přímé vápnění a hnojení nezetlelým kompostem a hnojem. Jako ideální se jeví pH půdy okolo sedmi. Pokud je místo k výsadbě hlíz zryto již od podzimu, řádně je srovnejte a zbavte velkých hrud hráběmi nebo kultivátorem.
Velmi důležitá je přiměřená hloubka výsadby. Pamatujte, že nejvhodnější je vysazovat velké hlízy hlouběji a malé hlízy mělčeji. Pravidlem by mělo být, že nad hlízou bude ještě asi deset centimetrů zeminy, u velkých hlíz až patnáct. Při mělké výsadbě hrozí vyvracení rostlin, při hluboké napadení houbovými chorobami. Svou roli hraje i charakter zeminy: na lehkých půdách vysazujte hlouběji, na těžších mělčeji. Rostliny tak nebudou trpět buď nedostatkem, nebo přemírou vody. Vzdálenost řad se pohybuje od třiceti do osmdesáti centimetrů, vzdálenost hlíz je kolem tří až osmi centimetrů. Díky zachování optimálních vzdáleností mezi hlízami můžete předejít možnému napadení houbovými chorobami.
Po výsadbě zem upěchujte a pozemek s mečíky řádně zalijte. Až do doby vzcházení zasazeným hlízám plně postačí tato jediná, ale vydatná zálivka. Rostliny vyraší v závislosti na hloubce výsadby, počasí a odrůdě přibližně za deset až čtrnáct dnů. Nutností je, abyste udržovali pozemek v bezplevelném stavu, a pokud nepoužijete selektivní herbicidy, tak i řádné plečkování, tedy kypření povrchu půdy a hubení plevelů.
Hlízy sázejte klidně až do hloubky 15 cm, příliš mělce vysázené rostliny by se totiž poté, co vyrostou do plné výšky, mohly při větru snadno vyvracet. Hlízy doporučujeme vysazovat nejdříve až v druhé polovině dubna, jelikož nejsou mrazuvzdorné.
Brambory lze pěstovat různými způsoby, níže uvedené formy pěstovaní se provádějí v oblasti zahrádkaření.
Pěstování brambor ve věžích
Nevýhodou pěstování brambor je jejich nárok na velký prostor. Zemědělci z And však vyvinuli pro vyřešení tohoto problému velmi účinnou techniku. Nejprve malou plochu několika čtverečních metrů obloží kameny a zde vypěstují několik rostlin. Jakmile jejich nať dosáhne výšky asi 15–20 cm, zvýší zídku okolo záhonu a záhon doplní asi o 10 cm půdy. Když nať opět vyroste asi na 15–20 cm, znovu zvýší zídku a doplní záhon půdou. A tak to jde stále dál a dál. Z půdy vždy vyčnívá pouze svrchní svazek natě. Bramborové věže mohou být až 1,2 metru vysoké.
V každé vrstvě půdy vytvářejí brambory nové postranní výhonky s novými hlízami. Nakonec se část zdi obklopující věž zbourá a půda se odstraní. Je až nepředstavitelné, jaké množství hlíz takto naroste. Podobné bramborové věže můžeme vytvořit i v našich podmínkách, například pomocí starých pneumatik, prken.
Pěstování brambor v pytli
Tento způsob pěstování využívá toho, že když brambor klíčí, tak nasazuje výživové a plodné kořeny (části kořenů, na kterých rostou hlízy) postupně po celé délce lodyhy. Výhodou je, že se nemusí plít plevel, je dobrá ochrana před jarními mrazíky, velmi nízká, takřka žádná spotřeba hnojiv. Čím více zpracujete organického odpadu (shrabané listí z podzimu, včetně plevele, papíru, lepenky, trávy, štěpků, dřevěných pilin), tím méně hnojiv.
Naklíčené brambory se zasadí do mělké vrstvy 10 cm uleželého a vlhkého, loňského, shrabaného listí a pokryjí 10cm vrstvou kompostu nebo hlíny a po vyrašení cca 10–15 cm stonku se tento pokryje další vrstvou organických odpadků a navrch hlínou. Nechají se pouze vrcholové listy s přibližně 5cm částí stonku. Brambora vyrazí ze zahrnutých částí stonku nejenom kořeny, ale i plodné kořeny, na nichž jsou hlízy. A tak se pokračuje dále, až se dospěje k hornímu okraji pytle anebo sudu (igelit pytle se postupně, jak přisypáváme hlínu, roluje zespod nahoru). Brambora má na vrcholu vegetace silnou a bohatou korunu ze stonků a listů, vzhledem k dobré výživě (organické odpadky se zároveň postupně rozkládají na humus a živiny) nesrovnatelnou s klasickým pěstováním. Výnos je několikanásobný, na cca 30 cm výšky pytle se počítá s jednonásobkem sklizně. Postupným zahrnováním se dosáhne i toho, že je brambora částečně chráněna před plísní.
Z toho plyne, že pytel o průměru kolem 30 cm a výšky 1 m dá v optimálním případě 3násobnou sklizeň. U pytlů odstřihneme spodní dva rohy. V pytlích se velmi dobře postupně zvyšuje výška
Dýně hokaido patří k nejoblíbenějším tykvím vůbec. Její dužnina má po upečení nezaměnitelnou kaštanovou chuť. Dýni hokaido lze použít k přípravě hlavních jídel. Uskladněné dýně vydrží klidně až do února následujícího roku. Než se pustíte do pěstování dýní, vydejte se do zahrádkářství a vyberte si semínka. Ta si pak doma předpěstujte v kelímcích. S výsadbou do kelímku začněte zhruba v polovině dubna, a asi po třech týdnech, kdy už začnou být rostlinky hezké, je přesaďte do větších květináčů. Přibližně v polovině května, kdy už není pravděpodobnost mrazíků, je můžete přesadit do záhonů. Pokud jste předpěstování nestihli, nevadí. Semínka můžete vysít přímo na záhonky na začátku května. Jestliže budete mít rostlinky na záhonech a budou hrozit noční mrazíky, přikryjte je raději slámou (nebo netkanou textilií), aby neumrzly. Dýně mají rády sluneční svit a půdu s dostatkem živin a vláhy. Proto je při výsadbě přihnojte. Můžete je pěstovat i přímo na kompostu, kde se jim bude dařit obzvláště dobře, ale počítejte s tím, že si z něj vytáhnou většinu živin a kompost pak nebude tak kvalitní pro další použití. Rostlinky dýní sázejte na záhon v rozestupu zhruba 1 až 2 metry. Pokud vyséváte do záhonu semínka, dávejte je do hloubky tří až pěti centimetrů. Pěstování dýní není nijak náročné. Stačí, když je budete pravidelně odplevelovat a v případě velkého sucha pravidelně zalévat. Dejte však pozor na to, abyste nekropili listy – ty by pak začaly uhnívat. Jakmile začnou rostlinky dýní dosahovat větší velikosti, je dobré k nim dát oporu, po které se budou plazit a nebudou si navzájem stínit. Dýně sklízejte na začátku podzimu, když je slupka tvrdá a matná a na stonku se tvoří praskliny. Dejte pozor na první mrazíky, dýně raději sklízejte už před nimi, mohlo by dojít k jejich přemrznutí. Sklizené dýně je pak dobré nechat několik dní dosušit, a to buď venku na sluníčku, nebo třeba u topení, ale teplota nesmí přesáhnout 30 °C. Pokud byste je hned po utržení dali do vlhka, mohly by začít plesnivět. Zároveň je dobré, když plodu ponecháte delší stopku, a to alespoň pět centimetrů, což dopomůže k tomu, že se nebude tak rychle kazit. Při uskladnění dýním hokaido nesvědčí vlhký sklep. Skladujte je nejlépe při teplotě do 10 °C.
Hlízy gladiolů, z nichž některé mají původ v Jihoafrické republice a jiné v západní Evropě, nejsou dostatečně mrazuvzdorné, proto je v našich podmínkách musíte každoročně sklízet a přes zimu uchovávat v patřičných podmínkách. V době, kdy mečíky dosoušíte, se mezi starou a mladou hlízou vytváří odlučovací vrstva. Teprve v okamžiku, kdy je od sebe můžete bez problémů oddělit, nastává období vhodné k jejich čištění. Každá hlíza je složena z hlízy staré a různého počtu nově vzniklých (může být jen jedna, a stejně tak jich může být více), dále ze zbytků kořenů a brutů. Bruty jsou jakési malé kulaté korále, které získáte jako vedlejší produkt během čištění hlíz. Umožňují snadný způsob množení. Jeho výhodou je i fakt, že většinou za poměrně nízkou cenu (dle odrůdy) získáte větší množství sadby. S výsevem brutů začněte co nejdříve. Brutům nevadí ani poklesy teplot k nule. Mnohdy se dokonce stane, že přežijí zimu a zjara pak raší, ovšem podzimní výsev nelze doporučit z důvodu velkého množství ztrát. Přibližně dva týdny před výsevem uložte bruty do místnosti s teplotou nad dvacet pět stupňů Celsia. Vyšší teplota způsobí jejich lepší vzcházení. I přes veškerou správnou péči někdy brut nevzejde. Květenství brutů sice nejsou tak ohromná jako z dospělých hlíz, ale do menších váz se uplatní o to lépe. Za další rok až dva, podle nárůstu, se tyto hlízy dopěstují do obvyklé velikosti.
Jednotlivé popsané části od sebe navzájem oddělte, buď ručně, nebo pomocí tupého předmětu, aby se zamezilo jejich poškození. Obvykle není potřeba jiného předmětu, při opožděném čištění však potřeba bude. Starou část vyhoďte spolu s kořeny, zůstane vám mladá (nově narostlá) hlíza a bruty. Z nové hlízy sloupněte svrchní část (slupku). Odstranění této části je důležité z toho důvodu, že se na povrchu může vytvořit zdroj spor hub. Někdy se také provádí úplné odstranění slupek. Každý způsob má své plus i minus: při úplném očištění od slupek snadněji zkontrolujete stav hlíz, nevýhodou ale může být rychlejší sesychání hlíz. Pokud však jsou správně uskladněny, nebývá jejich celková ztráta příliš velká.
Vyčištěné hlízy označte jménem odrůdy nebo barvou a dosušte je během týdne při patnácti až dvaceti stupních Celsia. Nezapomeňte na dostatečný přísun vzduchu. Zbylý brut též označte a vložte do papírových sáčků. Ty nechte do jarního termínu výsevu v suchu při pokojové teplotě. Je vhodné, abyste hlízy mečíků uskladnili v nízkých prodyšných plastových lískách, které se mimo jiné používají i k zimnímu uložení úrody ovoce. Hlízy vyskládejte do tenčí vrstvy, aby jim nehrozilo napadení chorobami. Jestliže jste hlízy po sklizni na podzim při vyšších teplotách správně dosušili, uložte je do chladných suchých prostor. Pro jejich uchování po očištění jsou nejlepší místnosti se stálou teplotou kolem šesti až osmi stupňů Celsia. Teploty k nule již znehodnocují hlízy a také vyšší hodnoty nad deset stupňů Celsia nejsou vůbec vhodné.
Zprostředkovaná transformace jednoděložných rostlin
Toto vše jsou strategické suroviny pro lidstvo, z tohoto důvodu dochází k zprostředkované transformaci těchto komodit. Poprvé bylo této transformace dosaženo v polovině 90. let. Po tomto úspěchu došlo k zdokonalení technik, které vedly ke zlepšení regenerace.
Dělení produktů ve zprostředkované transformaci:
trávy a obiloviny – velké skupiny jednoděložných
jednotlivé rostliny – banány, ječmen, okřehek (krmivo pro vodní drůbež), gladioly, kukuřice, cibule, ananas, rýže, sorghum – čirok (obilovina), turfgrass (tráva), pšenice
A co je potřeba vědět o pozemku, na němž bychom chtěli založit vinici?
Obecně lze říci, že réva se hodí do mírného a subtropického pásma. Více na sever je pro ni zima, v tropech nevyhovují dlouhé (půlroční) intervaly sucha a srážek. Také nadmořská výška je omezující faktor. Kvůli vhodným teplotním podmínkám v našich zeměpisných šířkách bychom měli vybrat pozemky do výšky 300 – 350 m nad mořem, pokud chceme dosáhnout přiměřené kvality sklizně. Určitě se dají najít vhodná místa pro pěstování révy i ve vyšší nadmořské výšce, je však nutno počítat s nižší dosažitelnou cukernatostí i s vyšším obsahem kyselin v hroznech.
Vinné révě se nejlépe daří na jižním svahu...
Určitě. Svahy orientované na jih jsou na naší polokouli těmi nejvýhřevnějšími polohami. Keře vysazené na západních svazích zůstávají dlouho orosené nebo mokré po srážkách, což vytváří vhodné podmínky pro rozvoj houbových chorob. Na východních svazích hrozí nebezpečí, že mladé letorosty budou poškozeny jarními mrazy, protože zde bývá velký rozdíl mezi denními a nočními teplotami. A svahy obrácené na sever bývají studené a pro pěstování révy se nehodí.
Stejně tak je potřebné uvědomit si rozdíly na jednotlivých částech svahu. Nahoře na kopci často povívá větřík, čímž se teploty snižují. Proto se na vrcholy svahů hodí odrůdy s kratší vegetační dobou. Dolní části svahu mívají hluboké, hlinitější půdy (vlivem dlouhodobé eroze), proto se hodí pro odrůdy s vysokou plodností, které mívají větší nároky na vodu. Někde se však na dolních svazích mohou občas vyskytovat přízemní mrazíky – tam je nutné vybírat odolnější odrůdy.
Která odrůda se osvědčila jako nejodolnější vůči mrazům?
Ryzlink rýnský.
Nejlepším místem na svahu je tedy jeho střední část...
Ano, zvláště pak, když je otočená k jihu. To jsou polohy ideální pro nejnáročnější odrůdy, jako je například Rulandské bílé, Rulandské šedé, Chardonnay, Tramín červený a další.
Říkáte, že hlinitější půdy se hodí pro vysoce plodné odrůdy. Jaké druhy půd vlastně révě vyhovují?
Z hlediska nároků na druhy a kvalitu půd je réva nenáročná; obecně je možné říci, že roste ve všech druzích půd s jedinou výjimkou – nedaří se jí v půdách přemokřených, které jsou studené a uhnívají v nich kořeny. Réva zkrátka nemá ráda „mokré nohy“. I když samozřejmě některé skupiny odrůd se trochu specializují na „své“ půdy. Jak jsem již uvedla, hlinitější půdy se hodí pro odrůdy, které přinášejí vysoké výnosy, ale zvláštní kvalita vín se od nich očekávat nedá.
Pro kvalitní odrůdy jsou nejvhodnější půdy kamenité nebo štěrkovité, které se během dne dobře prohřívají a ještě po západu slunce uvolňují nahromaděné tep
V mnoha oblastech s mírným podnebím může kamélie přezimovávat venku, musí být ale dostatečně chráněna před mrazy, nejlépe vrstvou mulčovací kůry a zakrytím geotextilií. Ani to ale leckdy rostlinu nedokáže dostatečně uchránit, protože pozdní mrazíky ničí málo odolné mladé výhonky.
U nás lze kamélie přezimovávat pouze ve vnitřních prostorech, na záhonu by nám bohužel vymrzla. Proto hned po prvních mrazících musíme rostlinu přemístit do místnosti, kde se bude teplota pohybovat nejlépe v rozmezí 8 až 15 °C a kamélie bude dodávat dostatek světla. Pokud máte zimní zahradu, určitě tam najdete kamélii její místo. Ideální je, postavíte-li kamélii na místo, na kterém může být až do doby, než ji budete moci přemístit znovu ven, častou manipulací s květinou by mohlo dojít k opadání poupat i květů.
