GRILOVANÝ LILEK V TROUBĚ a mnoho dalšího se dozvíte v tomto článku. Ratatouille je tradiční francouzský zeleninový pokrm. Připravuje se zejména v okolí města Nice. Jméno pochází z okcitánského slova ratatolha, což znamená míchaný pokrm. V Katalánsku je podobný pokrm nazýván xamfaina a na Mallorce tumbet.
Originální recept na ratatouille
Ingredience: lilek, 2 malé cukety, 1 větší paprika (nejlépe kapie, červená nebo žlutá), 4 střední vyzrálá rajčata nebo 1 plechovka krájených rajčat, 1 cibule, 1 stroužek česneku, koření: tymián, rozmarýn, majoránka, oregano, bazalka, sůl, pepř, 1–2 lžičky krupicového cukru, 2 lžičky bílého vinného octa (nebo červeného)
Postup: Lilek rozkrojte napůl a vnitřní části posypte solí – vyloučí se tak tekutina a lilek nebude hořký. Vypocení lilku může trvat i 20 minut. Pokud spěcháte, nakrájejte rovnou lilek na kostky (tak 1,5 centimetru, jídlu sluší větší kostky) a posypte solí ty. Než nakrájíte ostatní zeleninu, sůl trochu tekutiny vytáhne. Pokud máte čerstvá rajčata, nakrojte jim slupku do kříže a vložte je do vroucí vody, tak na 1 minutu. Vytáhněte, nechte vychladnout a stáhněte z nich slupku. Poté je nakrájejte na menší kusy. Pokud použijete plechovku krájených rajčat, tato činnost vám odpadá. Cukety nakrájejte na kolečka či kostky, papriku nakrájejte také na kostky. Pokud nemáte rádi slupku, můžete papriku škrabkou oloupat. Velkou hlubokou pánev rozehřejte a přilijte trochu olivového oleje, vhoďte cuketu a 5–7 minut opékejte, aby okraje zezlátly a zelenina trochu změkla. Vždy po chvíli zamíchejte. Mezitím si nadrobno nakrájejte cibuli a nadrobno nasekejte také česnek. Opečenou cuketu vyjměte z pánve a dejte do mísy či talíře. Na rozpálené pánvi na troše olivového oleje opečte papriku, stačí jen 3–4 minuty. Mezitím propláchněte lilek pod vodou, a pokud není nakrájený, tak nakrájejte. Opečenou papriku opět vyjměte z pánve a přidejte k cuketě. Na pánvi tentokrát opékejte za průběžného míchání lilek, ten trvá nejdéle, přibližně 12–15 minut, než je měkký a ztmavne. Lilek má tendenci nasát více oleje, proto mu dejte do pánve více než ostatní zelenině. Opečený lilek vyjměte a přidejte k cuketě a paprice. Do rozpálené pánve vsypte cibulku a lehce míchejte až do zhnědnutí. Přisypte česnek a míchejte, než se rozvoní, to potrvá přibližně minutu. Pokud by se česnek dělal déle, mohl by zhořknout. Do pánve přidejte rajčata (ať již z plechovky, nebo oloupaná a nakrájená), cukr a vinný ocet, promíchejte a přisypte koření. Ochutnejte a dle chuti případně některé koření přidejte. Vsypte všechnu opečenou zeleninu a pořádně promíchejte, pak za mírného míchání dělejte ještě 3–4 minuty. Na talíři ratatouille ozdobte čerstvou bazalkou nebo majoránkou a podávejte s křupavými bagetami, ciabattami či čerstvým chlebem.
Ve svém příspěvku JAK OLOUPAT DÝŇOVÉ SEMENO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana.
Dobrý den,
U nás doma se dýňová semínka sušila v troubě a suchá se pomocí zubů vylupovala. Upražená semínka musela být růžová. Pražila se pomalu na sucho. Později jsme semínka vylupovala těmito způsoby jak suchá, tak čerstvá (u čerstvých je to větší problém):
1. Přejeďte nehtem středem boční rýhy jádra co nejdále a poté tlakem palce a prsteníčku rozlomte v rýze.
2. Tlakem postupně ulomte u zobáčku obě vyvýšené strany. Zobáček by měl směřovat k vám. Poté jádro vyjměte, příp. nutno ještě trochu někde odlomit kousek slupky.
3. Tlakem na boční hrany pomocí prstů ve špičce semena se vám slupka rozevře a tu ještě trochu odlomte a máte jádro venku.
4. Jádro se slupkou vložit do úst, slupku okousejte, jádro snězte a slupku vyplivněte.
Je jen na Vás jaký postup si vyberete :)
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jiří Šrámek.
Předností zavařování v troubě je kromě časové úspory také absence velkého množství vody. Zavařovat můžete v troubě cokoli, například maso, houby, okurky, třešně a mnoho dalších plodin. V troubě je dostatek místa, takže můžete zavařit velké množství sklenic najednou. Nemusíte si kupovat speciální zavařovací hrnec. Zavařování v troubě je tedy vhodnou alternativou k objemným zavařovacím hrncům, s nimiž se vcelku obtížně manipuluje, problémy přináší rovněž jejich uskladnění, a nadto vám mohou poškodit sklokeramickou varnou desku.
Pokud se rozhodnete pro zavařování v troubě, nezapomeňte, že i zde jsou důležitým předpokladem úspěchu čisté sklenice a suchá, čistá víčka. Pozor: Při zavařování v troubě používejte jen sklenice s víčky na závit! Dále budete potřebovat plytký plech, někdo doporučuje pokrýt jeho dno látkovou utěrkou či plenou, která zamezí klouzání a případnému rozbití sklenic. Na plech vždy rozestavějte sklenice tak, aby se nedotýkaly. Poté plech zalijte vodou do výšky 2 až 3 centimetrů. Teplotu v troubě nastavte při zavařování na 200 až 220 stupňů Celsia. Plech se sklenicemi vložte do spodní části trouby a zapněte dolní i horní ohřev. Použijete-li menší sklenice, doba zavařování se bude pohybovat cca okolo 7 až 8 minut, u větších sklenic bude zapotřebí cca 10 až 12 minut. Přesná doba zavařování se může samozřejmě lišit u každé trouby a dle druhu zavařovaného ovoce či zeleniny. V zásadě platí, že měkké ovoce nebo zelenina se zavařuje kratší dobu než tvrdé druhy. U všech ostatních potravin a surovin – masa, ryb, ale i hotových jídel a polévek – se vychází z doby klasického zavařování v horké vodě. V případě většího množství zavařenin je dobré vyzkoušet sterilizaci jedné sklenice a pak podle ní zavařit všechny ostatní. Vždy nechejte zapnutý horkovzduch a v případě potřeby můžete na plech dolít horkou vodu. Zavařování v troubě zakončete stejným způsobem jako při klasickém zavařování v hrnci. To znamená, že se sklenice po vytažení z trouby otočí dnem vzhůru, a to nejlépe do dalšího dne. Poté je obraťte, zkontrolujte uzávěr a uskladněte je v suchých, chladných a tmavých prostorách.
Snadný, spolehlivý a šetrný způsob zavařování nabízejí například vybrané modely trub Gorenje, a to trouby z řady Gorenje Simplicity nebo trouba s technologií iChef+ nebo i další, které jsou vybavené speciálním programem na zavařování. V případě trouby iChef+ se pro zavařování používá režim ohřevu spodním topným tělesem společně s ventilátorem. Výrobci doporučují dobře uzavřené obyčejné sklenice s gumovou obroučkou a skleněným
Sušit houby můžete jak v horkovzdušné, tak v plynové nebo elektrické troubě. Houby je zpočátku vhodné sušit v troubě vyhřáté jen na 20-30 °C, pouze tak se čerstvé houby zpočátku nezapaří. Zhruba v polovině sušení už můžete teplotu zvýšit na 50-70 °C. Pro sušení hub v troubě je vhodné pořídit si speciální mřížky na sušení. Oproti klasickému plechu jimi totiž proudí vzduch a sušení je tak efektivnější. V případě, že se rozhodnete zvolit klasickou variantu, tedy plech, vyložte ho napřed pečicím papírem, aby se houby nepřilepily. Při sušení hub v troubě nechte dvířka mírně pootevřená, aby vzniklá pára měla kam unikat. Pro správné usušení je také nutné houby pravidelně obracet.
Sušení v elektrické troubě
Ingredience: houby, pečicí papír
Postup: Hříbky očistíme suchým hadříkem nebo ubrouskem a nakrájíme je na půlcentimetrové plátky. Na rošt do elektrické trouby položíme pečicí papír a plátky hub na něj rozložíme. Troubu vyhřejeme na 50 °C a vložíme rošt s houbami (můžeme použít i plech). Troubu necháme pootevřenou asi na 10 cm, pokud se zavírá, zajistíme dvířka vhodným předmětem. Sušíme cca 12 hodin. Usušené houby musí chrastit a lámat se. Uchováváme v suchu, v uzavřené nádobě. K sušeným houbám vložíme jeden bobkový list a kuličku nového koření.
Sušení v horkovzdušné troubě
Postup: V horkovzdušné troubě se houby nakrájené na plátky začínají sušit na 45 °C a postupně se teplota zvyšuje asi do 80 °C, ne víc. Houby je nutno neustále hlídat, aby se neupekly, a také je potřeba je častěji obracet.
Sušení v plynové troubě
Postup: Plech vyložte pečicím papírem, houby se vám tak nebudou lepit. Zpočátku houby sušte za nižší teplotu, ideálně okolo 20-30 stupňů Celsia. Ke konci sušení teplotu zvyšte, a to maximálně na 70 stupňů. Houby alespoň dvakrát obraťte a suchou utěrkou je zbavujte vlhkosti, aby se vám nezapařovaly. Aby vznikající vlhkost mohla unikat, je dobré nechat trochu pootevřená dvířka trouby nebo pustit větrák. Po usušení nechte houby vychladnout a až poté je dejte do sklenice. Teplé houby by se vám ve sklenici zapařily a dříve či později by zplesnivěly.
Sušení hub v mikrovlnce
Postup: Plochý talíř vyložte papírem nebo papírovým ubrouskem (kuchyňskou papírovou utěrkou), na něj rozložte omyté osušené houby, seshora přikryjte opět papírem a sušte 3 minuty při výkonu 850 W. V polovině sušení ubrousek obraťte, zkontrolujte, jak se houby suší, a proces dokončete. Po vypnutí trouby je nechte ještě chvíli nezakryté pomalu dosušit.
Chcete zavařovat, ale nemáte k dispozici speciální zavařovací hrnec? Nevadí, do zavařování se můžete pustit i bez něj. Zavařování ovoce i zeleniny je možné také v troubě – elektrické, plynové či horkovzdušné. Zavařování v troubě má ovšem také svá pravidla a jistá úskalí, proto se mnozí mohou potýkat s nezdarem.
Než se pustíte do samotného zavařování v troubě, postarejte se o pečlivou čistotu sklenic. Postup je stejný jako v případě sterilizace pro zavařování v hrnci. Sklenice musí být čisté, stejně tak i víčka či gumičky. Doporučuje se používat vždy nová víčka, stará mohou být deformovaná a nebudou dobře těsnit.
Při zavařování v troubě je dobré naplněné a uzavřené sklenice vložit na plech s vodou. Gumičky nebo víčka totiž vlivem horkého vzduchu trpí a mohou začít praskat, ponořením do vody vytvoříte vlhké prostředí a přiblížíte se zavařování v zavařovacím hrnci. Do hlubokého plechu nalijte přibližně 2 cm vody a naskládejte do něj zavařovací sklenice.
Vždy zavařujte jen ve stejně velkých sklenicích, ty se nesmí vzájemně dotýkat, stejně tak se nesmí dotýkat okraje plechu. Na 1 standardní plech se vejde zpravidla 6 velkých zavařovaček.
Přes sklenice můžete také položit větší počet vrstev navlhčených novin, tím se vyhnete přehřívání skla. Tento postup s novinami se doporučuje především při zavařování v horkovzdušných troubách.
Návod
Pokud máte sklenice umyté, naplněné, uzavřené a přichystané na plechu, můžete se pustit do samotného zavařování. Postup se mírně liší pro zavařování v plynové či elektrické troubě a v troubě horkovzdušné.
Zavařování v elektrických troubách je vždy snazší než v těch plynových, protože u nich můžeme teplotu jen odhadovat. U elektrické trouby nastavte režim ohřevu na horní i dolní topné těleso a teplotu dejte na 170 °C.
Plynovou troubu nastavte na stupeň 1–2 podle konkrétního typu, pravděpodobně budete muset zkoušet a experimentovat.
Do předehřáté trouby vložte sklenice na plechu a zahřívejte, dokud se neobjeví vzduchové bublinky. Ovoce se v troubě zavařuje přibližně 45 minut, zelenina pak 60 minut. Po této době můžete troubu vypnout, sklenice ale ponechte uvnitř ještě dalších 30 minut. Až poté je můžete vyndat a zchladit. Proces zavařování je u konce!
Horkovzdušnou troubu nastavte na 250 °C a plech se sklenicemi vložte na rošt ve spodní části. Zavařování menších sklenic trvá zpravidla jen 5 až 10 minut, při zavařování větších sklenic pak 10 až 15 minut. Jak jsme zmiňovali výše, při zavařování v horkovzdušné troubě doporučujeme sklenice obalit několika vrstvami namočených novin.
Balkánská kuchyně v sobě snoubí to nejlepší ze Středomoří a Balkánu a musaka je toho typickým dokladem: kromě hromady rajčat, lilku a olivového oleje v ní najdete například mleté maso nebo skořici. Musaka není čistě řecké jídlo, podobné recepty najdete prakticky na celém Balkáně a Blízkém východě. Recept na musaku je jednoduchý. Základem řecké musaky je už zmíněné mleté maso, původně jehněčí, dnes často hovězí či různě míchané. Určující pro musaku je také to, že se ochucuje mimo jiné mletou skořicí. Pro dokonalý výsledek jsou klíčové kvalitní suroviny a hlavně trpělivost. S tím úzce souvisí i nemalý počet rendlíků a pánví. Jednu nádobu budete potřebovat na masovou směs, ochucenou řapíkatým celerem, rajčaty a vínem. To použijte dobré, možná ne úplně to nejlepší, co doma máte, ale taky ne žádné „krabicové“. V dalším rendlíku je dobré nechat si pět až deset minut předvařit brambory – jinak budete během pečení pořád kontrolovat, jestli jsou měkké. Pak je tu lilek, ten si žádá opečení na troše oleje, takže další pánev (ještě předtím jej zbavte přebytečné vody). Nakrájejte ho na plátky, zlehka posolte a nechte orosit. Kapky pak osušíte papírovou utěrkou. Lilek je jako houba. Teprve když z něj dostanete přebytečnou vodu, poruší se jeho pěnová struktura a zelenina pak nenasákne tolik tuku. Kromě lilku lze použít rovněž cuketu (tu potit netřeba). Poslední rendlík bude na bešamel. Vždy když připravujete základ omáčky, je dobré mít jednu ze složek, tedy buď jíšku, nebo vývar, kterým se jíška zalévá, studenou a druhou teplou. Pokud by byly obě horké, mohly by se v omáčce vytvořit hrudky. Posledním úkonem je vrstvení. Obvykle se začíná plátky brambor, pak přijde na řadu bešamel, ragú a lilek. Vrstvy můžete několikrát zopakovat, dokud vám stačí suroviny. Důležité ale je, aby se končilo vrstvou masa a bešamelu. Péct můžete v jedné velké nebo několika menších mističkách, máte-li takové. Pak se bude musaka samozřejmě snáz podávat a odpadne vám starost s porcováním. Příprava sice zabere půl dne, ale výsledek rozhodně stojí za to.
V naší poradně s názvem ZAVAŘOVÁNÍ V TROUBĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Brandl.
Není mi jasná doba počátku zavařování třešní.
Jak poznám POČATEK ZAVAŘOVÁNÍ 7 MINUT?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Počátek zavařování se počítá od umístění sklenic do trouby a zavření dvířek. Vše musí být horké, nálev, voda v plechu a vyhřátá trouba. Pak proces zavařování započne ihned po umístění do trouby.
Ingredience: zvolit stejný poměr použité zeleniny, jako odměrku použijte mističku nebo misku dle porcí strávníků: rajčata, lilek (baklažán), cuketa, červená a zelená paprika, cibule, dle chuti česnek, olivový olej, nezbytné bylinky – tymián/mateřídouška (může být i rozmarýn, bobkový list, i čerstvá majoránka je skvělá), dle chuti mořská sůl a čerstvě mletý pepř
Postup: Rajčata spaříme, oloupeme a vyškrábneme semena (kdo chce, ošidí se a použije loupaná rajčata z konzervy, ovšem v létě je to škoda, čerstvému rajčeti se nic jiného nevyrovná, protože vůně léta sedí pod slupkou). Lilky nakrájíme na plátky, posolíme je a necháme asi 20 minut vypotit. Potom uvolněnou šťávu vymačkáme. Tím se zbavíme hořčin a lilek bude chutnější. Mladé cukety neloupeme a nakrájíme je na plátky (nejlépe chutnají, pokud nepřerostou délku 15 cm). Z paprik vyjmeme jaderníky a nakrájíme je na silnější plátky. Cibuli i česnek nakrájíme rovněž na plátky. Nekrájíme na drobné kousky, rustikální podoba tomuto jídlu sluší lépe.
Na teflonové pánvi zahřejeme olivový olej a osmahneme cibuli, přidáme papriky a rajčata a podusíme přibližně 10 minut. Přidáme cukety a lilek, plátky česneku, osolíme, opepříme, přidáme bylinky a odkryté dusíme dalších 20 minut. Vydusíme všechnu šťávu a dáme jídlu šanci, aby se všechny vůně spojily v pánvi v jeden nepřekonatelně chutný celek. Teprve nyní můžeme podávat.
Troubu nejprve předehřejeme na 80–90 °C, na horní i spodní sálání. Naplněné sklenice stavíme na dno trouby na suchý plech. Sklenice můžeme podložit nepotřebnou mokrou utěrkou. Někdo nestaví sklenice na suchý plech, ale na plech s vodou. Zavařovací sklenice nesmí být poskládány těsně vedle sebe, ale musí mít mezi sebou rozestupy, aby těmito mezerami mohl proudit volně vzduch a ohřívání bylo stejnoměrné. Po vložení ovoce v dobře uzavřených sklenicích sterilujeme stejnou dobu jako podle receptur na zavařování v klasickém zavařovacím hrnci.
Je pravda, že úplně přesnou dobu sterilace v troubě nelze přesně určit. Záleží totiž na elektrickém příkonu, na teplotě zálivky ve sklenicích, na množství a velikosti sklenic a v neposlední řadě na druhu ovoce, které zavařujeme. Měkké a choulostivé ovoce potřebuje k zavařování kratší dobu než tvrdé ovoce. Proto raději nejprve vyzkoušíme jednu sklenici a pak teprve naplníme celou troubu.
Zavařování v klasické plynové troubě
Plynové trouby s termostatem, kde lze přesně nastavit teplotu a tu udržovat ve stejné výši, nám umožňují provést konzervaci rychle a spolehlivě. Termostat nastavíme na nejnižší teplotu a sklenice podložíme azbestovou vložkou.
Zavařování ve sporákové troubě
Ve sporákové troubě bez regulace teploty zavařujeme jen z nouze. Mezi sklenice postavíme jednu prázdnou jen s vodou a teploměrem. Podmínkou je, aby trouba pekla po celé ploše stejně, což je největší kámen úrazu!
Zavařování v horkovzdušné troubě
Troubu nastavíme na 250 °C, na dno plechu dáme starou plenu nebo utěrku a zalijeme horkou vodou do výšky asi 2–3 cm, na plech pak vyskládáme skleničky a zavařujeme (lze použít jen skleničky s víčky na závit!). Například můžeme použít skleničky od „Kunovjanky“ – na plech se jich vejde 8 ks, zavařujeme je 8 minut na 250 °C se zapnutým horkým vzduchem. Velké „klasické“ zavařovací sklenice – na plech se jich vejde 6 ks – zavařujeme 10 až 12 minut se zapnutým horkým vzduchem. Dle potřeby doléváme horkou vodu. Všechny zavařeniny necháme do druhého dne vychladnout dnem vzhůru.
Zavařování v mikrovlnné troubě
Do trouby vložíme maximálně 4 sklenice o obsahu do 0,7 l a sterilujeme 10 minut při teplotě 70 W (rozmrazování) a 10 minut na 100 W. Tento novodobý způsob sterilace je vhodný zejména pro menší množství zavařovaných sklenic. Lze použít jak klasická zavařovací víčka, tak i uzávěry twist off. Nemusíte se bát, v mikrovlnné troubě tyto uzávěry nejiskří!
V naší poradně s názvem ZAVAŘOVÁNÍ MASA DO SKLENIC V TROUBĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Nadja.
Citát: "Nejprve si připravíme mělký plech, na nějž sklenice postavíme. Plech pak zalijeme vodou do výšky 2 až 3 centimetrů."
- Mělký plech bývá tak 1 cm vysoký, takže do něj 2-3cm vody nenalijeme.
- Plech pak zalijeme vodou - zaléváme asi sklenice uložené na plechu, nikoliv plech, to bychom vodu lili přímo do trouby.
-----------------
Nesrovnalosti:
Zavařování masa na dovolenou (v hrnci):
"Maso můžete do sklenic napěchovat a následně zalít vepřovým vývarem až po okraj"
Zavařování masa do sklenic v mikrovlnce:
"Sklenice neplníme až po okraj, ale pod víčkem musí zůstat mezera, což je stejné, jako při zavařování v hrnci."
Dotaz: TAKŽE PLNÍME AŽ PO OKRAJ, NEBO S MEZEROU?
------------------
Při zavařování v mikrovlnce doporučuji sklenice podložit talířem s trochu zvýšeným okrajem - pokud tekutina vyteče, aby se nerozlila po celé troubě.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Při zavařování se sklenice plní s okrajem. Mezi víčkem a obsahem musí být mezera alespoň půl centimetru. Je to proto, že při zavařování se vlivem zvýšené teploty zvetšuje objem obsahu a ten by mohl vytékat. Samotné vytékání nevadí, ale hrozí, že se s tekutinou může pod víčko dostat i pevná struktura, třeba svalové vlákno, které pak způsobí neťesnosti a zkažení obsahu.
Ingredience: 2 červené papriky, 3 lžíce olivového oleje, 1 lžíce červeného vinného octa, 1 stroužek česneku utřený nožem, 1 červená chilli paprička zbavená semínek nasekaná najemno, 1 lilek nakrájený na kolečka, 1 větší cuketa na kolečka, 2 červené cibule nakrájené na kolečka, 6 sušených rajčat nakládaných v oleji na proužky, 1 hrst černých oliv, sůl, pepř
Postup: Papriky nechte pod grilem v troubě zcela zčernat. Dejte je do mísy a přiklopte talířem. Zatímco papriky chladnou, smíchejte ve velké míse olej, ocet, česnek a chilli papričku. Kolečka lilku, cukety a cibule postupně opečte na grilu. Cuketa a cibule mohou být do poloměkka, lilek udělejte absolutně měkký. Poté zeleninu dejte do mísy s marinádou a pořádně ji promíchejte. Papriky oloupejte a nakrájejte na nudličky. Spolu se sušenými rajčaty a olivami vmíchejte k zelenině. Osolte a opepřete podle chuti. Můžete rovněž ještě zastříknout olejem. Servírujte k sendvičům s kozím sýrem nebo k masu.
Recepty od Zdeňka Pohlreicha jsou srozumitelně napsané, včetně všech rad a tipů. Na rozdíl od jiných návodů jídel jsou popsány a nafoceny postupy u základních jídel. Použité potraviny v receptech jsou běžně dostupné v obchodech. Popisy jídel zvládnou i začátečníci, kteří neumí vařit. Recepty jsou ovšem přínosem také pro zkušené kuchaře.
Pečivo: na plátky nakrájené housky ze včera, olivový olej
Postup: Roztopte gril. Než teplota dosáhne potřebných vysokých hodnot (asi 250 stupňů), vložte steaky do misky, potřete je hořčicí a worcestrovou omáčkou, pokapejte limetkovou šťávou, osolte a opepřete (obě strany). Nechte je asi 20 minut marinovat. Zeleninu nakrájejte na kousky dle svých estetických požadavků (lilek nechte „vyslzet“ – posypte solí a asi po 15 minutách osušte). Kousky zeleniny promíchejte s olivovým olejem a trochou balzamikového octa, posypte nasekanými bylinkami, posolte a opepřete. Udělejte z alobalu misku, směs do ní vložte a uzavřete. Zeleninu v alobalu grilujte na přímém žáru asi 30 minut, steaky 12 minut (6 minut z každé strany pro střední propečení) a tousty (respektive nakrájené housky) asi 1 minutu. Steaky poté nechte 3 minuty „dojít“, tousty pokapejte olivovým olejem.
Kulajda podle Zdeňka Pohlreicha
Ingredience: 100 g sušených hub (je-li sezóna, použijte čerstvé houby), 1 l vývaru (Pohlreich používá hovězí), 50 g másla, 100 g hladké mouky, 150 g brambor, 4 slepičí vejce, 50 g kopru, 2 polévkové lžíce octa, 300 ml mléka, 100 ml smetany, sůl a pepř
Postup: Začnete přípravou světlé jíšky z másla a hladké mouky. Do kastrůlku vhodíte máslo, rozehřejete, přidáte mouku a zamícháte. Za stálého míchání zalijete hovězím vývarem, osolíte, přidáte pepř a přivedete k varu. Do základu kulajdy dáte houby (Pohlreich používá sušené houby, které namočil do vody) a na kostky nakrájené brambory. Vaříte velice zvolna 40 minut. Přilijete mléko, smetanu (dobré je použít zakysanou smetanu, může být i smetana ke šlehání) a dochutíte.
Ztracená vejce
Mezitímco se kulajda vaří, připravíte si zastřené vejce. Snahou šéfkuchařů je, aby bílek ztuhl a žloutek zůstal tekutý. Podle Pohlreicha jsou pro úspěch klíčové dvě věci: „supr“ čerstvé slepičí vejce a že voda, do níž vajíčko umístíme, se bude vařit pomalinku.
V naší poradně s názvem DÝNĚ - DRUHY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eliška Vašková.
Nevíte , prosím o jakou dýni( zelená ) se jedná ? Myslím, že takovou jsem ani nesadila. Sadila jsem hokaida a oranžové obří dýně. Děkuji za odpověď Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Je to zimní dýně. Je to jednoleté ovoce zastupující několik druhů tykví v rámci rodu Cucurbita. Pozdně rostoucí, méně symetrické odrůdy lichého tvaru, drsné nebo bradavičnaté, malé až střední velikosti, ale s dlouhověkostí a tvrdou kůrou, se obvykle nazývají zimní tykve. Od letní tykve se liší tím, že se sklízejí a konzumují ve zralém stadiu, kdy jejich semena uvnitř plně dozrála a jejich slupka ztvrdla do tuhé kůry. V této fázi lze většinu odrůd této zeleniny skladovat pro použití během zimy. Zimní dýně se obvykle před konzumací vaří a slupka nebo kůra se obvykle nejí, jako je tomu u letní dýně.
Přímo ta vaše zelená dýně je karnevalová dýně. Je to kříženec sladké knedlíkové dýně a žaludové dýně. Je to atraktivní americká odrůda s kombinací oranžových, žlutých a zelených (v závislosti na zralosti) pruhů a skvrn na krémově zbarvené slupce. Stejně jako máslová dýně má karnevalová dýně ořechovou a sladkou chuť. Stačí ji jen lehce dochutit solí, pepřem a trochou másla, ale chutná je i posypaná trochou hnědého cukru nebo pokapáním javorovým sirupem před vařením, které lze provádět v troubě nebo v pomalém hrnci. Pečená dýně zabere méně času, ale pomalý hrnec je vhodný, pokud potřebujete troubu na jiná jídla.
Dýni můžete podávat tak, jak je, nebo vydlabejte dužinu a rozmačkejte na kaši. Karnevalová dýně je jednoduchou přílohou k pečenému krůtímu nebo kuřecímu masu, stejně jako k hovězí pečínce nebo vepřovému karé.
Sklízí se teprve až před silnými mrazy. Zralá je tehdy, když se slupka zbarví a stane se matně suchou. Nebudete moci vytvořit důlek, když do ní zatlačíte prstem. Nechte na dýni 6 cm stonku a odřezávejte ho opatrně, aby nedošlo k poškození, které by mohlo zkrátit dobu skladování. Vytvrzujte 7-10 dní na slunci, aby kůra ztvrdla a zvýšila se kvalita pro zimní skladování. Před uložením na chladném tmavém místě s teplotou okolo 10 °C a 50-65% vlhkostí z kůry otřete veškeré nečistoty. Tady se můžete podívat na další obrázky podobných výpěstků: https://www.google.cz/image….
Hlavní roli v ratatouille hraje zelenina, zejména pak lilek, proto vybírejte krásné, pevné lilky s lesklou slupkou beze skvrn, cukety nejlépe menší, papriky čerstvé, nejlépe kapie, a k tomu pevná, krásně zralá rajčata. Pokud dostanete na ratatouille chuť v zimě, doporučuje se použít plechovku s krájenými rajčaty. Co se týká koření, nejlepšího výsledku dosáhnete s čerstvými bylinkami pěstovanými za oknem či na zahrádce, ale ani s kvalitním sušeným kořením nic nezkazíte. Například oregano má sušené mnohem koncentrovanější chuť. Bazalka je typická pro italskou kuchyni, ale k rajčatům se skvěle hodí, proto je vhodné ji přidávat i do tohoto pokrmu. Pokud chcete recept více francouzský, nahraďte bazalku větším množstvím čerstvé majoránky. Cukr se v receptu používá na dotažení chuti a osvědčuje se použít hnědý přírodní třtinový cukr, ať již světlý z ostrova Mauricius, nebo nějaký tmavý s melasou. Ale i s obyčejným bílým to jde, jen ho dejte méně, protože je více sladký. Ratatouille je hodně syté. V restauracích můžete vidět použití ratatouille jako přílohy k masu, typicky ke kotletkám.
Vhodnou tepelnou úpravou lze zeleninu připravit tak, aby nepřišla o cenné vitamíny a minerály. Hodně lidí při grilování zůstává jen u osvědčené papriky, cukety a žampionů, ale nebojte se experimentovat, vyzkoušet můžete v podstatě jakýkoliv druh zeleniny a zklamaní dozajista nebudete.
Pravidla pro grilování zeleniny
Kupujte pouze čerstvou a kvalitní zeleninu, nejlépe přímo od farmáře. Nyní vám to možná připadá nepodstatné, rozdíl v chuti ale určitě poznáte.
Vybírejte zeleninu menší, bude šťavnatější a chutnější.
Zeleninu před grilováním důkladně omyjte.
Zeleninu, kterou není třeba vypotit, osolte až po grilování, nikoli před ním.
Gril rozpalte, jak nejvíc to půjde, tepelná úprava by totiž měla být co nejrychlejší, aby si zelenina zachovala své vitamíny a jiné prospěšné látky.
Pro šetrnější přípravu můžete zeleninu zabalit do alobalu, případně u klasického grilu použít žulovou desku.
Pokud teplé zelenině zrovna moc neholdujete, můžete grilovanou zeleninu nechat vychladnout a teprve potom konzumovat, i studená bude chutnat skvěle.
Doporučení
Každý druh zeleniny vyžaduje při grilování trochu jiný postup, proto je zde malý přehled.
Cuketa: Cuketu neloupeme, grilujeme ji i se slupkou, která se ale ráda připaluje, a proto musíme být ve střehu a cuketu hlídat. Cuketu krájíme na kolečka nebo příčné plátky, a protože obsahuje hodně vody, necháme ji vypotit – nasolíme ji, chvíli počkáme, potom ji opláchneme a osušíme papírovým ubrouskem. Plátky cukety můžeme po ogrilování srolovat do rolky, kterou naplníme například sýrem.
Cibule: Grilovat cibuli by napadlo asi málokoho, ale světe div se, je to pochoutka. Stačí cibuli nebo šalotku oloupat, nakrájet na tlustší plátky a grilovat na grilovacím tácku nebo alobalu.
Dýně nebo patison: Patison omyjeme, nakrájíme příčně na plátky (vršek a spodek nepoužijeme) a grilujeme asi 5 minut.
Fazolové lusky: Žluté i zelené fazolové lusky představují vynikající a zdravou přílohu k masu. Umyjeme je, odkrojíme okraje a fazolky rozprostřeme na grilovací tácek či alobal, drobné fazolky by totiž jinak propadly dolů. Zakápneme je olivovým olejem nebo poklademe máslem a grilujeme dozlatova, tedy asi 15 minut.
Chřest: Chřest se stává velmi oblíbenou zeleninou, a není se čemu divit, chutná totiž opravdu skvěle. Zelený chřest, který se pro grilování hodí víc než bílý, omyjeme a odřízneme či odlomíme z každého výhonku zdřevnatělý konec. Několik výhonků napíchneme na jednu špejli po obou koncích – na rozpáleném grilu totiž budeme chřest otáčet. Grilujeme 4 až 5 minut na každé straně. Gurmáni si mohou chřest gril
Ve svém příspěvku ZAVAŘOVÁNÍ HOTOVÝCH JÍDEL DO SKLENIC se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Karel.
Jak dlouho zavařování segedínský guláš z bůčku a jak dlouho vydrží v mrazáku
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jan.
Při zavařování čehokoliv v mikrovlnce, nikdy neutahuji šroubovací víčko silou, neboť zahříváním na vysokou teplotu hrozí, že se ze sklenice stane granát, který je schopen nejen způsobit prasknutí sklenice, ale i zdemolovat dvířka mikrovlnky. Víčko se dotahuje tzv. na doraz, ihned po ukončení sterilizace. To by ale mělo platit při sterilizaci i troubě, zavařovacím hrnci, apod.
Ingredience: použijte stejné množství rajčat, lilku (baklažánu), cuket, červené a zelené papriky, cibule; dle chuti pak česnek, olivový olej, provensálské koření, sůl, pepř
Postup: Rajčata spaříme, oloupeme a vyškrábneme semena. Lilky nakrájíme na plátky, posolíme je a necháme asi 20 minut vypotit. Potom uvolněnou šťávu vymačkáme. Tím se zbavíme hořčin a lilek bude chutnější. Mladé cuketky neloupeme a nakrájíme je na plátky (nejlépe chutnají, pokud nepřerostou délku 15 cm). Z paprik vyjmeme jaderníky a nakrájíme je na silnější plátky. Česnek nakrájíme na plátky. Cibuli nekrájíme na drobné kousky. Na teflonové pánvi zahřejeme olivový olej a osmahneme cibuli, přidáme papriky a rajčata a podusíme cca 10 minut. Přidáme cukety a lilek, plátky česneku, osolíme, opepříme, přidáme bylinky a odkryté dusíme dalších cca 20 minut. Vydusíme všechnu šťávu a dáme jídlu šanci, aby se vůně spojily v jeden chutný celek, tedy ratatouille. Můžeme ihned podávat.
Ingredience: stejný poměr rajčat, lilku (baklažánu), cuket, červené a zelené papriky, cibule, dle chuti česnek, olivový olej, tymián/mateřídouška (může být i rozmarýn, bobkový list, i čerstvá majoránka je skvělá), okořenit mořskou solí a čerstvě mletým pepřem
Postup: Rajčata spaříme, oloupeme a vyškrábneme semena. Lilky nakrájíme na plátky, posolíme je a necháme asi 20 minut vypotit. Potom uvolněnou šťávu vymačkáme. Tím se zbavíme hořčin a lilek bude chutnější. Mladé cukety neloupeme a nakrájíme je na plátky (nejlépe chutnají, pokud nepřerostou délku 15 cm). Z paprik vyjmeme jaderníky a nakrájíme je na silnější plátky. Cibuli i česnek nakrájíme rovněž na plátky. Na teflonové pánvi zahřejeme olivový olej a osmahneme cibuli, přidáme papriky a rajčata a podusíme cca 10 minut. Přidáme cukety a lilek, plátky česneku, osolíme, opepříme, přidáme bylinky a odkryté dusíme dalších cca 20 minut. Vydusíme všechnu šťávu. Podáváme jako přílohu nebo servírujeme s bílým pečivem.
Postup:Lilek nakrájejte na tenké plátky. Pak je rozložte a posolte, aby se vypotily. Se ztrátou vody zároveň „přijdou“ o hořkost. Než se lilky vypotí, opečte na pánvičce lehce dva tři stroužky česneku, zároveň rozpalte olej na druhé pánvi a můžete postupně po osušení smažit plátky lilku. A abyste snížili prostoje, rovnou rozehřejte troubu na 175 °C. K opečenému česneku vložte nadrcená rajčata, osolte, opepřete a nechte je prohřívat. Až budete mít lilek opečený, můžete začít vrstvit jednotlivé suroviny do pekáčku. Jako byste dělali lasagne. Začněte vrstvou rajčat, tu poklaďte lilkem, nahoru přidejte kousky mozzarelly, pár lístečků bazalky. A opakujte vrstvení, dokud nebudete mít plný pekáček nebo dokud nedojdou suroviny. Skončete rajčaty, na ně pak nasypte vrstvu nastrouhaného parmezánu pomíchaného se strouhankou. Pro skus přidejte pár piniových oříšků. Pečení trvá zhruba 25 minut. Kdybyste chtěli porce nějak tvarovat, museli byste nechat pokrm vystydnout. Ale jde o takovou dobrotu, že to nevydržíte a raději se smíříte s tím, že pokrm na talíři nebude vypadat tak úhledně.
Parní trouby patří poslední dobou mezi nejprodávanější spotřebiče, a to hned z několika důvodů: pokrmy z parní trouby jsou chutné i bez použití tuku, není nutné ani příliš solit, jídlu zůstává vlastní aroma. V parní troubě lze najednou připravovat celé menu, takže vám zůstává čas na jinou činnost. Parní trouby nabízejí jednoduché ovládání, většina jich má displej, který vás navede přesně krok po kroku. Kombinované parní trouby je možné používat jako parní i horkovzdušné, nebo i současně. Dalším plusem těchto trub je jejich snadné čištění a údržba, na stěnách nic nepřilne.
Multifunkční parní trouby dovolují použít jak páru s různou intenzitou (vaření v páře se 100% vlhkostí, nastavení teploty od 50 do 96 °C, pečení s 25% vlhkostí od 50 do 23 °C, pečení s 50% vlhkostí s teplotou od 50 do 130 °C), ale také páru zcela vypnout a péct jako v horkovzdušné troubě. Nebo programy kombinovat.
Potraviny si při tomto pečení uchovávají vitamíny, stopové prvky a citlivé živiny i svoji přirozenou chuť a barvu. Pokrmy proto není potřeba tolik solit, výrazně kořenit ani k nim přidávat tuky. U řady pokrmů se také výrazně zkrátí doba přípravy, nic se nevysuší. A například knedlíků byste nikdy nepřipravili v jednom hrnci takové množství, jaké zvládnete najednou v multifunkční troubě. Pro ty, kteří se věnují více domácím činnostem najednou, je určitě příjemné i to, že třeba u rýže nebo u knedlíků se ani po překročení doporučené doby nic nestane. A také se nemusíte bát trouby zaprskané od tuku. Díky páře je údržba rychlá a snadná. Možná ještě větší zážitek nabízí pro laiky vaření knedlíků. V páře je totiž nemůžete rozvařit, ani kdybyste dobu přípravy přetáhli o několik minut.
Kombinované parní trouby dokážou nejen vařit v páře, ale také péct. Vaření v páře, pečení nebo kombinace obojího není pro kombinovanou parní troubu problém díky jemné páře a volitelnému doplňkovému horkému vzduchu. Díky jemné páře se chutě plně rozvinou, aniž byste museli přidávat tuk navíc. Některé trouby jsou vybaveny vlastní nádrží na vodu, jiné potřebují přípojku vody.
Ve třech úrovních vnitřního prostoru parní trouby připravíte kompletní menu, například brambory, rybu a zeleninovou přílohu. Jediným omezením je jednotná teplota páry. Takže vy jen připravíte suroviny a parní trouba se postará o varný proces, aniž byste museli být trvale ve střehu. A výsledek vaření přitom bude zaručen. A i když budete vařit tři aromaticky různé suroviny, přenos jejich vůní mezi sebou navzájem je vyloučen. Do vnitřního prostoru parní trouby je totiž neustále přiváděna nová pára, takže přenos aromatických látek není možný.
Troubu nejprve předehřejeme na 80–90 °C (na horní i spodní topení). Naplněné sklenice stavíme na dno trouby na suchý plech. Sklenice můžeme podložit nepotřebnou mokrou utěrkou. Někdo nestaví sklenice na suchý plech, ale na plech s vodou. Zavařovací sklenice nesmí být poskládány těsně vedle sebe, ale musí mít mezi sebou rozestupy, aby těmito mezerami mohl proudit volně vzduch a ohřívání tak bylo stejnoměrné. V dobře uzavřených sklenicích ovoce sterilujeme stejnou dobu jako podle receptur na zavařování v klasickém zavařovacím hrnci. Úplně přesnou dobu sterilace v troubě nelze přesně určit. Záleží totiž na elektrickém příkonu, na teplotě zálivky ve sklenicích, na množství a velikosti sklenic a v neposlední řadě na druhu ovoce, které zavařujeme. Měkké a choulostivé ovoce potřebuje k zavařování kratší dobu než tvrdé ovoce. Proto raději nejprve vyzkoušíme jednu sklenici a pak teprve naplníme celou troubu.
Zavařování v klasické plynové troubě
Plynové trouby s termostatem, u nichž lze přesně nastavit teplotu a tu udržovat ve stejné výši, nám umožňují provést konzervaci rychle a spolehlivě. Termostat nastavíme na nejnižší teplotu a sklenice podložíme azbestovou vložkou.
Zavařování v horkovzdušné troubě
Troubu nastavíme na 250 °C, na dno plechu položíme starou plenu nebo utěrku a zalijeme horkou vodou do výšky asi 2–3 cm, na plech pak vyskládáme sklenice s ovocem a zavařujeme (lze použít jen skleničky s víčky na závit). Malé skleničky zavařujeme 8 minut na 250 °C se zapnutým horkým vzduchem, na plech se jich vejde 8. Velké klasické zavařovací sklenice (na plech se jich vejde 6) zavařujeme 10–12 minut se zapnutým horkým vzduchem. Dle potřeby doléváme horkou vodu. Všechny zavařeniny necháme do druhého dne vychladnout dnem vzhůru.
