Ve své podstatě není hebe rostlina náročná na pěstování. Takže pokud se rozhodnete pro její pěstování, máte na výběr z cca 140 různých odrůd, a proto vybírejte pečlivě.
Jsou to husté, kompaktní, polštářovitě se rozrůstající keříky s drobnými, stěsnanými, stálezelenými listy různých odstínů. Některé hebe připomínají cypřišovité jehličnany, mají šupinové, jen 0,5 cm velké lístečky. Drobné květy jsou uspořádány v malých koncových, většinou hroznových květenstvích, jsou karmínové až modré. Listy jsou vzpřímené, oválné až eliptické, 1 cm dlouhé, šedozelené, křižmostojné (postavené na větévkách vstřícně, ale každý pár křížem).
Hebe vyžaduje světlé stanoviště s mírným polostínem. Rostlině se zavděčíte klasickou zahradní zeminou. Saďte ji proto tam, kde je půda mírně zásaditá s příměsí písku. Její nároky na živiny nejsou nikterak vysoké, klidně se spokojí s chudší půdou. Hebe sázejte na volnou plochu zahrady, na skalku, do vřesovišť i truhlíků. Všude tam se jí bude dařit a bude vám přes celé léto kvést od května až do října. Plodem je tobolka.
Zálivku potřebuje běžnou a přihnojování není nutné. Před zimou hebe musíte ochránit, jinak by vám mohla vymrznout. Na zimu ji proto celou pokryjte zahradní fólií anebo textilií, a navíc k tomu použijte i chvojí. Na jaře pak vše odstraňte. V jarních měsících hebe rovněž vhodně upravuje. Dokud však není stará, neřežte ji. Na začátku jara pouze odstraňte větvičky, které kazí celkový vzhled keře, a jinak keř nechte být.
Mají-li se rostliny hebe stát trvalou součástí naší zahrady, pak je vhodné se po nich poohlédnout u specializovaných prodejců. Ti totiž nejen uvádějí přesné názvy a nároky jednotlivých kultivarů, ale většinou před zavedením kultivaru do prodeje testují jeho odolnost v našich klimatických podmínkách.
Hebe armstrongii je keřík vysoký 20–30 cm, má ploše kuželovitý vzrůst a větévky téměř vodorovné. Barva olistění je žlutohnědá. Drobné šupinovité lístečky těsně přiléhají k větévkám, takže to vypadá, že keřík žádné lístečky nemá, větévky jsou na omak hladké. Kvete bíle.
Hebe buchananii je hustý, kompaktní, široký, rozložitě rostoucí keřík, vysoký asi 20 cm. Větévky jsou vzpřímené, listy oválné až eliptické, 1 cm dlouhé, šedozelené, křižmostojné (postavené na větévkách vstřícně, ale každý pár křížem). Toto postavení listů je v podstatě typické pro všechny hebe. Kvete bíle.
Hebe minor je zakrslý keř, vysoký jen 5–10 cm. Tvoří husté bochánky a kvete bíle.
Hebe gibbsii je řidší keřík vysoký 15–20 cm. Má šedozelené až namodralé kožovité listy, velké 1–2 cm a široce oválné. Kvete bíle.
Hebe hectori má postavení lístečků na větévkách těsné, přiléhající, bud
Ve svém příspěvku HEBE KDY PŘESAZOVAT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva Stračevská.
mám asi 5 let starý keř hebe, zasadila jsem ho nevhodně na sklace,ale blízko chodníku. nyní nám vadí při přecházení. Potřebovala bych ho přesadit, ale mám strach abych o něj nepřišla.Kdy je vhodné ho přesadit?Děkuji za radu E Str.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Margareta Vaňourková.
Dobrý den,děti my zakoupili v Květinářství keřík Hebe,poprosila bych jakou půdu potřebuje,a jak se oněj starat.Byla bych vděčná za každou radu.Nikde jsem od zahradkářu nic nezjistila.Děkuji s pozdravem Margareta Vańourková
Vybraná semena hebe sázejte v období od června do srpna. Kromě semen můžete hebe rozmnožovat i pomocí řízků.
Řízky tvořte v červenci anebo v srpnu, kdy z keře odřízněte asi 10 centimetrů dlouhé nekvetoucí větvičky těsně pod párem listů. Ty nejspodnější listy odstraňte a větvičku vložte do stimulátoru (písčitý kompost umístěný v mírném stínu), kde vám rostlinka pěkně zakoření.
Zakořeněné řízky nechte první zimu v pařeništi na chladném a světlém místě při mírné občasné zálivce.
V naší poradně s názvem LISTY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Leny.
Před dvěma lety jsem koupila malou rostlinu fikusu elastika se čtyřmi listy. Roste celkem pěkně, přibylo 7 nových listů. Jsou pěkně velké, lesklé, tmavě zelené, ale okraje podél listu se kroutí do spodu. Škůdci na rostlině nejsou. V čem může být chyba? Děkuji za případnou radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Kroucení listů od okrajů do spodu může způsobit přemíra zálivky, špatná zemina, malý květináč, nevhodné hnojivo nebo jeho přemíra.
Rostlina se vhodně upravuje na jaře. Dokud však není keřík starý, neřežte ho. Na začátku jara pouze odstraňte větvičky, které kazí celkový vzhled keře. V případě zájmu je možné hebe tvarovat, a to nejraději zjara po mrazech. Pokud nechcete přijít o květy, zastřihněte keřík po odkvětu v červenci.
V naší poradně s názvem HORTENZIE LATNATÁ STANOVIŠTĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Šimková Jana.
Dobrý den,obracím se na vás o radu.Potřebuji přesadit hortenzii latnatou na slunné místo.Kdy je to nejvhodnější?Teď na podzim,nebo až na jaře?Děkuji za pomoc.Šimková Jana
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Hortenzie se přesazují v době vegetačního klidu, tedy když ztratí většinu listů. Nejlepší doba na přesazování hortenzie je listopad a prosinec, popřípadě pak i leden a únor, pokud není půda zamrzlá. Snažte se přenést co nejvíce kořenového balu z původního stanoviště. Vykopejte velkou jámu, která bude dvakrát širší, než je průměr přenášeného balu. Prostor pak zasypte zeminou, kterou prolejvejte velkým množstvím vody, aby se zemina rovnoměrně naplavila kolem kořenového balu rostliny.
Kapradina je zelená rostlina s vějířovitými listy. I když se krásných zdobných květů u této rostliny rozhodně nedočkáte, neznamená to, že si ji neoblíbíte. Dodá vašemu balkonu či zahradě hned v brzkém jaře krásnou jasně zelenou barvu a bude dokonalým pozadím pro zbylé kvetoucí rostliny. Velmi dobře a rychle se tato rostlina rozrůstá, i když u ní, stejně jako u většiny rostlin, záleží na daném druhu, kterých je několik. Jedny dělají bohaté trsy, sotva 40 cm vysoké, jiné dorůstají do výšky více než 1 m a nejeden druh kapradí je určen do závěsných nádob, protože jde o kapradí převislé – tyto vás mohou překvapit délkou jednotlivých výhonků, protože se umí vytáhnout i do délky kolem 2 m.
Jak kapradinu pěstovat
Kapradina má několik požadavků, kterým byste měli vyhovět. Necháme-li si zálivku na později, pak dalším důležitým požadavkem je stinné místo a humózní, rašelinová půda. Chcete-li kapradinu pěstovat v květináči, pak musí být květináč dostatečně velký, aby měla rostlina dostatek místa pro kořenový bal, a hlavně aby zemina tak rychle nevysychala. Kde se ale bude kapradinám dařit úplně nejlépe, je buď pod vzrostlými stromy, nebo pokud máte na zahradě jezírko, tak na jeho hraně, kde si sama vezme tolik vláhy, kolik bude potřebovat.
Zálivka a hnojení
Zálivka u kapradin by měla být velice vydatná, zemina by nikdy neměla úplně vyschnout. Kapradina určitě uvítá i rosení či kropení listů, protože jí nevyhovuje jen vlhká zemina, ale i vlhký vzduch.
Na rozdíl od zálivky nemusíte u kapradin tak často myslet na hnojení, postačí jim, když jednou za 2 až 3 týdny doplníte zálivku o hnojivo pro zelené rostliny.
Přezimování
Nebavíme-li se o pokojových kapradinách, jsou kapradiny schopny v našich podmínkách přezimovat v půdě. Pěstujete-li kapradinu v květináči, umístěte ji na místo, kde mrzne minimálně, a pokud možno zakryjte například chvojím či pytlem nebo ji umístěte do chladné místnosti, máte-li ale kapradinu venku v záhonu, není potřeba s ní cokoliv dělat, jestliže ji opět zakryjete například chvojím, nic tím nezkazíte.
Množení kapradin
Kapradiny můžete množit dvěma způsoby, ten nejjednodušší je, že oddělíte část kořenového balu a zasadíte ho do nové nádoby nebo na jiné místo. Zeminu používáte pořád stejnou, opět je důležitá důkladná a častá zálivka. Druhý, a ne tak jednoduchý a rychlý způsob je pomocí semínek, která jsou na spodu listů kapradin.
Ve svém příspěvku POKOJOVÉ KVĚTINY-VÁNOČNÍ HVĚZDA A JEJÍ PÉČE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel JANA HOMOLKOVÁ.
ve středu jsem si v květinářství vánoční hvězdu-červené barvy a vánoční kaktus.prosím o radu.jak se mají zalévat.hvězda mně začala opadávat.mněla jsem ji v obývacím pokoji na stolečku a kaktus ,ten je zatím v pořádku.máme tu teplotu stálou 22stupńů.já už nevím co s květinamy.já tam žásdné mýt nemohu a nevím proč.přece kvůli květinám nebudu topit.já jsem ráda,že jsme se ze skřipky dostaly.já už nevímvětrám každý den.co s tím.hvězda ta bude brzy bez listů.dala jsem ji už do chodby ,ale nevím.co s ní.zalévala jsem ji jen trošku.prstem vždy vyzkouším ,jak je zemina vlhká.ale koukám ,že už je nakupovat nikdy nebudu.prosím o pomoc.děkuji a naschledanou.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
V naší poradně s názvem THUJE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Silvia.
Dobrý den, koupila jsem od jedneho pěstitele 68ks thuji krásné.Bohužel mi cca za měsic zacali odchazet. Začalo to vrškem thuji. Koupila jsem hořkou sůl a hnojivo na jehličaní. Bohužel nic nepomohlo.Tak ted nevím co im chyby anebo jak im mam jeste pomoct ted na jaře. Děkuji Silvia Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Reklamujte to u prodejce. Nejdříve mu ukažte fotku a snažte se ho dostat na místo, abyste společně mohli lépe najít příčinu. Možná byly túje napadeny houbovou chorobou už z prodejny, a nebo jim nemusí vůbec svědčit zemina, do které přišly. Více se dozvíte při polemizování o náhradě škody.
V naší poradně s názvem THUJE A RAŠELINA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivana.
Dobrý den, zasadila jsem thuje do podkladu z rašeliny. Radili mi to v zahradnictví, kde jsme je koupila, teď na internetu čtu, že je to pro ně příliš kyselé, mám je přesadit? Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Thuje nepotřebují žádný speciální substrát a vetšinou plně dostačuje zemina z výkopu sazební jámy. Někdy se rostlina srovná s nevhodným substrátem, někdy zahyne. Když budete přesazovat, tak použijte klasickou drnovku, popřípadě ornici.
Rostliny prostokořenné a se zemním balem potom vysazujeme od podzimu, kdy denní teploty klesnou přibližně pod 18 °C, až do počátku rašení na jaře; bez obav i v zimě, jestliže to počasí dovolí. Stejná odpověď je i na otázku, kdy sázet jehličnaté stromy.
Půdu určenou pro výsadbu ve volné půdě můžeme vylepšit kompostem nebo odleželým hnojem (kravský po třech letech, koňský po jednom roce uskladnění), nebo rašelinou a zahradnickým substrátem do 20 % objemu. Substrát, hnůj nebo kompost vždy promícháme s původní zeminou.
Jehličnaté stromy sázíme do propustné půdy. K jehličnanům je lepší vždy přimíchat kompost, rašelinu či substrát do 20 % objemu. Při výsadbě nedáváme do jámy umělá hnojiva, kromě dlouhodobě působících. Toto hnojivo je obaleno do žlutě okrových povoskovaných kuliček, které jej postupně uvolňují po dobu 3 až 6 měsíců podle typu hnojiva a požadavku rostlin. Nepřidáváme vápno.
Mulčovací kůra má jednak funkci při potlačení růstu plevelů do doby, než dřeviny vyplní osázený prostor, a dále funkci dekorativní. Při jejím použití musí vrstva dosahovat minimálně výše 5 cm. Pozor, zabraňuje i odpařování vody, takže může způsobit přemokření čerstvě nasázených a citlivých dřevin.
Vysazujeme na čisté plochy. Větší zaplevelení předem odstraníme pomocí totálních herbicidů. Místo, kam chceme dřevinu zasadit, je třeba nejprve předem zrýt. Všechny drny zlikvidujeme. Pokračujeme vyhloubením jámy a nakypřením jejího dna. Jáma musí být dostatečně velká, řídíme se obecným pravidlem, že by měla být cca 1,5krát větší než kořenový bal rostliny. Zda má dřevina dostatek prostoru, zkontrolujeme jednoduše – když vložíme rostlinu do jámy, nesmí být její kořeny ohnuté či jinak pokroucené.
U jehličnanů se zemním balem rozřízneme jutový pytel ve vrchní části tak, aby kmen nebyl obalený jutovým pytlem, a zasadíme jehličnan i s pytlem. Dbejte na co nejmenší narušení zemního balu. Zemní bal musí být velikostí přiměřený, pevný, soudržný. Jestliže je zemní bal nepevný a prakticky nesoudržný, je ujmutí takovéhoto jehličnanu velmi problematické. Prostokořenné jehličnany (bez zemního balu) se neujmou nikdy. U rostlin s kontejnerem vyjmeme rostlinu z kontejneru a zasadíme ji.
Při sázení je velmi důležité myslet na to, jak vzrůstné dané druhy jsou, tedy uvědomit si výšku a šířku rostlin za 10–20 let. Zejména cenným dřevinám ponecháme již od začátku dostatek prostoru. Aby zahrada nepůsobila první roky po výsadbě příliš prázdně, volná místa vyplníme obyčejnými druhy dřevin a trvalek, které později v průběhu let odstraníme.
Listnaté keře zasadíme do normální půdy. Nemusíme, ale můžeme půdu vylepšit kompostem, substrátem, rašelinou.
Ve svém příspěvku CUPHEA HYSSOPIFOLIA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eva.
Dobrý deň,
vedeli by ste mi, prosím, poradiť, čo mám robiť? Kufeu som dostala darom pred mesiacom a pol, hneď sa mi z nej v izbe vyrojili smutnice - nakúpila som lepivé papieriky, hnojivo proti smutniciam, rastlinu som presadila do novej zeminy (vypečenej v rúre). Snažila som sa rastlinu príliš nezalievať, zároveň som však skontrolovala prstom, že zemina ostáva vlhká. Rastlinke sa však vôbec nedarí, listy sú akoby zoschnuté, opadávajú. Z trsu ostáva už len jediná stonka, ktorá je zatiaľ zelená... :( Všade čítam, že je to tá najjednoduchšia rastlina na pestovanie...ale vôbec nerozumiem, čo s ňou môže byť.
Ďakujem za rady.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Surfinie je převislá bohatě kvetoucí rostlina, jež roste do délky i do šířky. Při správném pěstování kvete skutečně tak hodně, že pokud budete chtít odstraňovat její odkvetlé květy (což není nutné), zabere vám to mnoho času. Květ surfinie se podobá trumpetě a může mít barvu bílou, růžovou červenou či fialovou.
Surfinie by se měly pěstovat v truhlících nebo v zavěšených květináčích, poněvadž musí mít dostatek místa pro své rozrůstání (v letním období jejich výhonky dosahují délky 1 m i více). Tyto rostliny mohou být dokonce tak těžké (díky velkému množství květů), že špatně uchycené truhlíky převrhnou. Surfinie mají rády hodně světla, proto by měly být umístěny na slunné místo. Na rozdíl od muškátů jim však nesvědčí silné deště a vítr, které mohou jejich křehké výhonky polámat a květy poničit. Jestliže se tak přece jen stane, rostlina neodumře, ale poroste dál.
Co se půdy týče, stejně jako u muškátů je dobré zvolit půdu dobře propustnou a bohatou na živiny. Rozhodnete-li se zeminu koupit, tou správnou volbou bude zemina pro muškáty nebo balkonové květiny. Chcete-li si ji namíchat sami, smíchejte zeminu s kompostem a pískem v poměru 2 : 1 : 1. Do truhlíku o délce 50 až 60 cm stačí zasadit 3 rostliny. Pakliže se o ně budete správně starat, hodně se rozrostou.
Zálivka a hnojení
U surfinií na zálivku nesmíte zapomínat: tyto rostliny mají vláhu rády. Nejlepší je pořízení samozavlažovacích truhlíků, které koupíte v každém zahradnictví nebo hobby marketu. Samozavlažovací truhlíky byste měli každý den nebo obden kontrolovat a v případě potřeby dolévat vodu.
Surfinie by se měly v ideálním případě hnojit jednou týdně, a to hnojivem určeným pro muškáty.
Přezimování
I surfinie jsou trvalky. Problém představují v pozdním létě a na podzim pouze plísně: pokud rostliny včas proti plísním neošetříte a plíseň je napadne, nezbude vám než surfinie vyhodit a na jaře koupit nové. Když rostlina zůstane zdravá, zkraťte její šlahouny na cca 20 cm a dejte ji na světlé místo, kde se teploty budou pohybovat mezi 5 °C až 10 °C. Zálivku omezte na minimum (stačí, aby zemina úplně nevyschla) a dopřejte rostlině odpočinek.
Na jaře je potřeba rostlinu zakrátit a přesadit do nového substrátu. A po ledových mužích můžete surfinie vrátit na slunné místo.
V naší poradně s názvem PESTOVANI ALOE VERA ZLOUTNUTI LISTU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Věra.
Dobrý den, můžete mi, prosím poradit, proč žloutnou listy aloe vera, na koncích listu až hnědnou. Zalévám odstátou vodou 1x za 3 týdny. Děkuji za odpověď, Věra.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Může za to nevhodná zemina, zálivková voda, nedostatek světla a nebo škůdce. Zkuste přesadit rostlinu do zeminy s drnovkou smíchanou s pískem a zalévejte dešťovou vodou, kterou použijte i na pravidelné rosení a přemístěte rostlinu vice na slunce.
Jako pěstební zemina se pro oleandry doporučuje dobrá běžná kompostová zemina s přídavkem rašeliny a písku. Protože jsou oleandry rostliny vděčné za půdu bohatou na živiny, je důležité hnojení, které se ale nemá přehánět, a to hlavně při kombinaci s méně slunečným stanovištěm, kdy pak na rostlině naroste velmi bohaté olistění, ale květů je méně. Zalévejte vydatně, s přicházejícím podzimem zálivku i hnojení snižujte ve prospěch vyzrávání pletiv. Přesazujte 1x za dva roky do většího květináče, a to na jaře.
Z marantovitých se vám bude líbit třeba maranta, kalatea, ktenante či stromanthe.
Maranta (Maranta)
Dekorativní listy této rostliny mají na svrchní straně výrazné červené žilkování, po rubu jsou temně purpurové. Zvláštní jsou tím, že se na noc svinují. Květy nejsou významné. I když se maranta dá pěstovat vyvázaná k mechovému kmínku nebo k malé treláži, obvykle je nízká a poléhavá.
Rostlinu pěstujte po většinu roku v polostínu, na zimu ji raději přesuňte na stanoviště s jasným rozptýleným světlem. Příliš jasné světlo má však za následek vadnutí listů a hnědnutí jejich okrajů. Této rostlině vyhovuje normální pokojová teplota, minimálně však 15 stupňů Celsia. Po celou vegetační sezonu marantu vydatně zalévejte a jednou za dva týdny ji přihnojujte standardním tekutým hnojivem. Mezi zálivkami nechte vždy zeminu trochu vyschnout, ale ne úplně. Maranta je rostlina tropických dešťových lesů, která miluje vzdušnou vlhkost. Pěstujete-li ji v teplém pokoji, postavte květináč do misky s navlhčenými oblázky a často roste. K rosení používejte pokud možno dešťovou vodu, která na listech nezanechává stopy. Marantu můžete množit na jaře dělením velkého trsu nebo v létě řízkováním. Použijte zeminu na půdní bázi.
Zde si můžete prohlédnout tuto velmi dekorativní pokojovou rostlinu: maranta foto.
Kalatea (Calathea)
Krásně skvrnité listy kalatey vyrůstají na dlouhých stopkách téměř vertikálně, díky čemuž vynikne kresba na jejich spodní straně. Kromě nádherné barvy listů vás jistě okouzlí i nápadné oranžové květy (viz odkaz na fotografie níže). Kalatea dorůstá obvykle do výšky 35 cm.
Vyžaduje polostín a celoroční teplotu mezi 15 až 25 stupni Celsia. Hojně kalateu zalévejte a v době vegetace přihnojujte dvakrát měsíčně tekutým standardním hnojivem. V zimě zálivku omezte. Vysoká vzdušná vlhkost je nezbytná i u této rostliny. Květináč postavte do misky s vlhkými oblázky a kalateu často roste, nejlépe dešťovou vodou.
Na těchto fotografiích můžete obdivovat krásu kalatey: kalatea foto.
Ktenante (Ctenanthe)
Ktenante je stejně jako všechny marantovité rostliny velmi náročná. Odměnou za péči vám však budou její krásně zbarvené listy, které rostou na vzpřímených stoncích a mají velmi zajímavé zbarvení (viz odkaz na fotografie níže). Ktenante dorůstá většinou do výšky 60 až 80 cm. Za dobrých podmínek i do výšky 1 metru.
Právě zelenolisté druhy ktenante jsou vhodné do tmavších zákoutí. Celoročně těmto rostlinám vyhovuje pokojová teplota. Přes zimu však snesou i nižší teploty (kolem 15 stupňů Celsia). Nemají však rády výraznější změny teplot během dne. Vyžadují vysokou vzdušnou vlhkost, nesnáší přímé slunce. Přes léto vyžadují
Ve svém příspěvku PĚSTOVÁNÍ KAMÉLIÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel JAROŠOVÁ.
Dobrý den.Chtěla bych se zeptat jestli by kamélii vadilo podlahové topení.A musí mít hodně světla,nebo by mohla být v chodbě,kde moc světla není?Děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Vlasta Vorobjevová.
Dobrý den ,dnes jsem si koupila v Lidlu bilou Camelii japonica NOBILISSIMA můžu ji vysadit do zahrady kolínský okres u Kouřimi 4km.Nebo ji mužu přesadit do většího květináče a nechat ji venku v polostínu ze začátku jen ve stínu .Zemina jako na rododendrony stačí.Jak zalévat z vrchu nebo i do podmisky?Díky za odpévěď Vlasta V. ..kdy přihnojovat?
Podivec pestrý (croton) je neopadavý keřík, jehož ozdobou je unikátní pestré zbarvení a kresba listů. Rovněž tvar listů je velmi rozmanitý, jsou přímé, kopinaté, oválné, lopatkové, tvarem podobné kytaře. Okraje listů bývají hladké, stočené do spirály. Na pěstování je tato krásná rostlina však náročná. Potřebuje především vysokou vlhkost vzduchu. Každý den je potřeba ji rosit, otírat jí listy a občas přichystat takzvaný „lázeňský den“.
Kroton nesnáší průvan, proto se nedá pěstovat na zahradě nebo na balkóně. Místo je zapotřebí vybrat velmi světlé, ale ne slunečné. Na jaře a v létě se rostlina přihnojuje každý týden minerálními hnojivy, v zimě a na podzim méně často. Množí se v létě odnožemi a řízky, nejlépe řízky stonkovými. Řízek se usuší a potom se umístí do vody. Pozor, šťáva rostliny je jedovatá.
Aby se rostlina lépe zakořenila, je nutné se řídit těmito pravidly:
řízky ošetřit heteroauxinem,
udržovat stále zvýšenou vlhkost,
řízek přikrýt sklenicí nebo polyetylenovou fólií,
jednou za čas provětrávat,
bezpodmínečně nutný je dolní ohřev.
Při velké suchosti vzduchu rostlinu napadá sviluška, pilous a také hniloba a červec. Jedná se o teplomilnou rostlinu, která v zimě potřebuje teplotu 16 °až 18 °C, minimum je 15 °C.
Podivec pestrý je rovněž světlomilná rostlina, a chcete-li dosáhnout různorodého zbarvení listů, musí mít hodně slunce. Již od jara si musí na svit slunce postupně zvykat. V létě je dobré před poledním žárem mírné přistiňování. V zimě je také nutné světlé stanoviště. Při nedostatku osvětlení se totiž ztrácí zbarvení listů. Ideální místo je tedy na východním nebo západním okně.
Zálivka by měla být od jara do podzimu bohatá, půda by neměla přeschnout. V zimě zálivku zmírníme. Je-li zemina suchá, začne kroton shazovat listy. Přílišná vlhkost však také není dobrá. Je potřeba kontrolovat, zda voda nezůstává stát v květináči či v misce. Vhodná je kvalitní drenáž. V zimě kroton velmi strádá v místnostech s ústředním topením. V suchém prostředí položte květináč do misky s vodou či na vlhký keramzit, ale pozor, neroste při teplotě kolem 17 °C a nižší.
Pro přesazování se jako zemina doporučuje: 1 díl drnovky, 1 díl listovky, 1 díl rašeliny, 1 část písku. Rostlinu přesazujte jednou za dva roky. Podivec nemá rád velké nádoby a květináče.
Kroton je toxický, obsahuje bezbarvý latex s diterpenovými estery a rovněž třísloviny a glykosidy, které jsou jedovaté pro všechny druhy zvířat i člověka. Příznakem otravy je pálení v ústech, nevolnost, zvracení, průjem. Při kontaktu šťávy s pokožkou je to podráždění a ekzémy (kontaktní dermatitida).
Exotická rostlina zamioculcas (česky též zamiokulkas nebo kulkas) svým atraktivním vzhledem a přizpůsobivostí různým podmínkám dobývá české domácnosti. I přesto, že pochází z tropické východní Afriky a Madagaskaru, je péče o zamioculcas překvapivě snadná. Při jeho pěstování dbáme na to, aby rostlinka měla dostatek rozptýleného světla a jednou za týden ji stačí zalít. Je vhodná i pro začátečníky.
Díky tomu, že péče o zamiokulkas nezabere moc času, můžete jej vidět téměř v každém obchodním centru a veřejných prostorech. Při dnešním běžném způsobu života, kdy člověk tráví v práci většinu dne a potýká se s nedostatkem času, představuje zamiokulkas vhodné řešení i pro ty, kteří by si vzhledem ke své zaneprázdněnosti žádnou rostlinu ani netroufli pěstovat.
Když zamiokulkas přinesete domů, vyberte mu vhodné stanoviště. Vyhovuje mu rozptýlené světlo. Je možné, že zvolené místo mu nebude přes zimu, kdy je slunečního světla méně, stačit. V tom případě ho přisuňte blíže k oknu. V létě můžete dát zamiokulkas ven, na zahradě či balkoně mu bude dobře. Zpočátku jen do stínu, kde si postupně zvykne na nové prostředí bez rizika popálení listů sluníčkem.
Rostlinu zalévejte jednou za týden nebo 14 dní mírnou zálivkou, nevadí ji ani krátkodobé přelití nebo sucho. Dlouhodobé přelívání však vede k uhnívání cibulky. Zamiokulkas pěstujte při pokojové teplotě, přes zimu by teplota neměla klesnout pod 12 °C.
Rostlinu hnojte 2x za měsíc od dubna do srpna hnojivem pro kaktusy a sukulenty, případně obyčejným tekutým hnojivem. Rostlinu přesazujte jednou za rok nebo dva na jaře do substrátu složeného ze stejného poměru drnovky, listovky, rašeliny a písku, ideálně do květináče o 5 cm většího.
Ačkoliv vám může připomínat sukulent, bez vody se rozhodně neobejde. Téměř denním zaléváním mu ale také neprospějete, rostlině hrozí riziko vzniku hniloby stonku. Zvykněte si zalévat jej jedenkrát týdně. Počkejte, až substrát vyschne, teprve poté přichází na řadu zálivka. Doporučuje se jej i rosit nebo jednou za čas sprchovat.
Rostlina pěstovaná v květináči časem spotřebuje živiny, které zemina obsahuje. Pak je potřeba přistoupit k jejímu přihnojení. Zatímco v zimě můžete na tuto činnost zapomenout, během sezony je běžný čtrnáctidenní interval.
Pokud se o zamiokulkas budete dobře starat, rozroste se a do květináče se už sotva vejde. Vyrůstá z hlízy, která sice není vidět, ale vězte, že se postupně zvětšuje. Také zemina bude na první pohled zralá na výměnu. Nový květináč vyberte jen o několik centimetrů větší, než je ten původní. Na jeho dno umístěte drenáž ve formě keramzitu nebo kamínků. Tato vrstva poslouží jako ochrana kořenů proti zahnívání, i když rostlinu přelijete, kořínky nebudou stát ve vodě.
V chladnějších měsících roku nezapomínejte, že zamiokulkas je citlivý na nízké teploty. Není proto vhodné pěstovat jej v nevytápěném prostoru nebo jej nechat stát někde, kde táhne. V takových případech často nastydne, což se projevuje černými skvrnami, jež se vytvoří na stoncích.
Jenže kosové jsou snad ještě vynalézavější než špačci a i přes síťku jednotlivé bobulky rozklovávají a hodují tak přímo na keřích. I když kombinujeme všechny metody, musíme se smířit s tím, že nějaké ztráty budou. Vraťme se ale na začátek. Minule jsme začali velké téma: zakládání vinice.
Ano, věnovali jsme pozornost klimatickým, stanovištním a půdním podmínkám, ve kterých se révě daří. Pokud jsme si jisti, že tomu tak bude i na našem stanovišti, je potřeba si připravit půdu.
Profesionální vinohradníci si nejprve nechají provést rozbory půd, aby zjistili, co je v půdě v nadbytku, co chybí a co je potřeba přidat. Pedologové, specialisté na zemědělské půdy, vyjadřují množství živin v půdách ve speciálních jednotkách, označovaných ppm, což je počet miligramů té které živiny v jednom kilogramu půdy. Výsledky rozborů tedy zahrnují čísla vyjadřující množství jednotlivých živin právě v ppm. Vinohradník, který chce založit novou vinici, kromě výsledků půdních rozborů potřebuje vědět, jaký půdní druh na své budoucí vinici má a také, kolik procent jílu je v půdě obsaženo. Tyto informace se porovnávají s hodnotami živin, které by v nově zakládané vinici být měly, a pokud v půdě chybí, je nutné tyto živiny ve správném množství do půdy dodat.
Každá živina se v půdě chová jinak. Každý, i začínající zahrádkář ví, že problematický je dusík. Dusík, pokud je dodán například ve formě ledku, v půdě dlouho nevydrží, vyplavuje se. Ostatní formy dusíkatých hnojiv se s časem na ledkovou formu přeměňují (říkáme tomu mineralizace), takže lze obecně říci, že dusíkem nelze hnojit do zásoby. Jedna možnost však existuje. Používala se po řadu předchozích století, v dobách, kdy neexistoval chemický průmysl a průmyslová hnojiva. Naši předkové totiž měli pro pole i pro vinice jen jediné hnojivo, a to hnůj od vlastního dobytka. Dnes můžeme používat nepřeberné množství druhů průmyslových hnojiv, včetně průmyslově vyráběných hnojiv organických.
Myslíte takové ty granule vyrobené z koňského hnoje nebo ze slepičinců?
Třeba, do některých se taky přidává rašelina nebo jiný odpad – drcený biomateriál. Označují se také jako biokomposty.
Drobný pěstitel si vystačí s vlastním kompostem, často obohaceným hnojem domácích zvířat, která chová. Další elegantní možností, jak získat organické hnojivo je tzv. „zelené hnojení“, což jistě každý zahrádkář zná. Důležité je, aby směska na zelené hnojení obsahovala rostliny vytvářející dostatek biohmoty a také rostliny z čeledi bobovitých. Ty totiž žijí v blízkých přátelských vztazích s nitrifikačními bakteriemi, které umí zpracovávat vzdušný dusík z půdního vzduchu. Směska se vysévá obvykle v polovině vegetace, seká se
Hortenzie vyžaduje lehkou, propustnou a výživnou půdu s pH 5–6,5. Doporučený substrát pro pěstování hortenzií se skládá z 1 dílu rašeliny, 1 dílu jehličnaté zeminy, 1 dílu písku a 1 dílu humusu.
Hortenzie se každoročně po odkvětu přesazují do čerstvé zeminy, jejíž pH se musí pohybovat okolo 5,5. Doporučený podíl zeminy se skládá z 1 dílu rašeliny, 1 dílu jehličnaté zeminy, 1 dílu písku a 1 dílu humusu.
Klematis se doporučuje vysadit buď v dubnu, v květnu, anebo pak v období od srpna do října. Ale je možné ho vysadit kdykoliv, tyto měsíce se doporučují jako nejvhodnější.
Klematis je potřeba sázet vždy s pořádnou oporou. Ta může být různá, dřevěné žebříky, pletiva, drátěné ploty, betonářské stavební sítě, prostě cokoliv, o co se může rostlina opřít. Pokud si jako oporu vybereme zeď je potřeba, rostlinu sázet od zdi dost daleko, aby se ke kořenům vždy dostala voda.
Sázet klematis by se mělo do výživné zahradní půdy, která je bohatá na humus a živiny (hlavně na vápník). Půda by měla být dobře propustná a prokypřená zhruba do 50 cm a i odvodněná. Rozhodně se mu nedaří v těžké jílovité půdě. Nevyhovuje mu ani půda, která je příliš suchá, ale ani mokrá.
Sazenice klematisu je potřeba sázet dál od sebe (40 – 100 cm). Jakmile se klematis uchytí, je možné ho přesadit, změna místa nevadí ani starší rostlině. Doporučuje se jen s přesazením počkat buď na brzké jaro (než začne rostlina zelenat), nebo na odkvět, kdy se výhonky rostliny zkracují zhruba na 50 - 70 cm. Přesazovat by se měl klematis do vyhnojené jámy, aby se mu lépe dařilo se uchytit.
Při sázení klematisu je důležité správně zvolit místo, je to totiž trvalka, takže se předpokládá, že na daném místě nějakou dobu poroste (samozřejmě je ale možného i přesadit). Před výsadbou je potřeba vykopat jámu o rozměrech kolem 50 x 50 x 50 cm. Na dno jámy se přidá asi 8 cm drenáže, na tuto vrstvu se přidá zemina promíchaná s proleželým hnojem (kompostem, zahradním substrátem). Takto připravená jáma není potřeba, pokud je půda velmi dobře propustná, není přemokřená, ale je odvodněná. V takovém případě stačí vykopat jámu zhruba 40 cm hlubokou a rovnou připravenou sazenici zasadit.
Před sázením je potřeba sazenici namočit do nádoby s vodou, klematis se musí sázet o 10 cm hlouběji, než byla v kontejneru. Při sázení se rostlina nakloní tak, aby směřovala k opoře. Zemina se pak přitiskne k sazenici. Rostlinu je potřeba důkladně zalít. Poté další zálivky už nemusí být tak vydatné, rostlina nesnáší dobře přemokření. Rostlinu je potřeba k opoře přivázat, i další rostoucí výhonky je potřeba vyvazovat tak, aby směřovaly k opoře. Rostlina musí oporu pokrývat celou, výhonky nesmí směřovat jen do jednoho místa. Výhonky je potřeba přivazovat každý rok jak rostou. Ideálně ještě předtím než se zazelenají, protože pak zdřevnatí a jsou křehké a lehce se lámou. Navazování zdřevěnělých výhonků pak může na rostlině napáchat více škody než užitku.
